MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Zahradnická fakulta v Lednici

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici Možnosti péče a obnovy genofondu rodu Rheum L. Diplomová práce Vedoucí práce Ing. Jarmila Neugebauerová, PhD. Vypracovala Bc. Lucie Brejchová Lednice 2017

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Možnosti péče a obnovy genofondu rodu Rheum L. vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne:.. podpis

Poděkování Ráda bych tímto velmi poděkovala vedoucí mé diplomové práce Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D. za věnovaný čas a poskytnuté cenné odborné rady při zpracování této práce. Velký dík patří také paní laborantce Marcele Hořínkové za pomoc a trpělivost při laboratorních měřeních. Také bych ráda poděkovala svojí rodině za podporu v průběhu celého studia na Zahradnické fakultě v Lednici.

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE... 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 11 3.1 GENETICKÉ ZDROJE... 11 3.2 EVIDENCE GENETICKÝCH ZDROJŮ... 12 3.3 KONZERVACE GENETICKÝCH ZDROJŮ... 13 3.4 GENOFONDY ZAHRADNICKÉ FAKULTY MENDELU V LEDNICI... 14 3.5 TAXONOMIE A BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA RODU RHEUM L.... 15 3.6 PŮVOD A HISTORIE RODU RHEUM L.... 16 3.7 POLOŽKY GENOFONDU RODU RHEUM L.... 17 3.7.1 Rheum alexandrae Batalin... 17 3.7.2 Rheum australe D. Don (syn. Rheum emodi Wall. ex Meisn.) reveň jižní 17 3.7.3 Rheum delavayi French. (syn. Rheum strictum French.)... 17 3.7.4 Rheum officinale Baillon reveň lékařská... 18 3.7.5 Rheum palmatum L. reveň dlanitá... 19 3.7.6 Rheum palmatum L. x Rheum wittrockii Lundstr.... 19 3.7.7 Rheum rhabarbarum L. (syn. Rheum undulatum L.) reveň vlnitá, kadeřavá... 19 3.7.8 Rheum reticulatum Losinskaja (syn. Rheum spiciforme Royle, Rheum rhizostachyum Schrenk.)... 23 3.7.9 Rheum rhaponticum L. reveň bulharská, černomořská... 23 3.7.10 Rheum ribes L.... 23 3.7.11 Rheum tanguticum Maximowicz (syn. Rheum palmatum L. var. tanguticum Max.) reveň dlanitá odrůda tangutská... 24 3.8 REVEŇ JAKO VYTRVALÁ ZELENINA... 25 3.8.1 Pěstování... 25 3.8.2 Nároky na stanoviště... 25 3.8.3 Hnojení a zálivka... 26 3.8.4 Množení... 26 3.8.5 Sklizeň řapíků... 26 3.8.6 Rychlení... 27 3.8.7 Pěstování na semeno... 27 3.8.8 Obsahové látky... 28 3.8.9 Využití... 30 3.9 REVEŇ JAKO LÉČIVÁ ROSTLINA... 30 3.9.1 Použití... 31 3.9.2 Sklizeň oddenků... 32 3.10 CHOROBY A ŠKŮDCI REVENĚ... 32

4 METODIKA A MATERIÁL... 36 4.1 CHARAKTERISTIKA STANOVIŠTĚ... 36 4.2 PRŮBĚH PŘEMÍSTĚNÍ GENOFONDU RODU RHEUM L.... 38 4.3 ROSTLINNÝ MATERIÁL... 40 4.4 HODNOCENÍ POPISNÝCH ZNAKŮ DLE DESKRIPTORU PRO ROD RHEUM L.... 43 4.4.1 Morfologické znaky... 43 4.4.2 Biologické znaky... 45 4.4.3 Hospodářské znaky... 46 4.4.4 Stanovení obsahu vitamínu C... 48 4.4.5 Stanovení obsahu kyseliny šťavelové... 49 4.4.6 Stanovení refraktometrické sušiny v řapíku... 50 4.4.7 Stanovení obsahu dusičnanů... 51 4.4.8 Stanovení celkové antioxidační kapacity metodou FRAP... 52 4.4.9 Stanovení celkové antioxidační kapacity metodou DPPH... 52 4.4.10 Obsah sušiny... 53 4.4.11 Obsah vlákniny v řapících... 54 4.5 METODIKA HODNOCENÍ PŘEMÍSTĚNÍ JEDNOTLIVÝCH POLOŽEK GENOFONDU A HODNOCENÍ PŘEZIMOVÁNÍ ROSTLIN... 55 5 VÝSLEDKY... 56 5.1 HODNOCENÍ MORFOLOGICKÝCH ZNAKŮ... 56 5.1.1 Průměr trsu... 56 5.1.2 List... 56 5.1.3 Řapík... 58 5.1.4 Květ... 59 5.1.5 Semeno... 60 5.2 HODNOCENÍ BIOLOGICKÝCH ZNAKŮ... 60 5.2.1 Fenologické znaky... 60 5.2.2 Citlivost k biotickým stresům... 62 5.3 HODNOCENÍ HOSPODÁŘSKÝCH ZNAKŮ... 63 5.3.1 Obsah vitamínu C... 63 5.3.2 Obsah kyseliny šťavelové... 64 5.3.3 Obsah refraktometrické sušiny... 64 5.3.4 Obsah dusičnanů... 64 5.3.5 Celková antioxidační kapacita... 65 5.3.6 Obsah sušiny... 65 5.3.7 Obsah vlákniny... 66 5.3.8 Obsahové látky v kořenech... 66 5.4 HODNOCENÍ PŘEMÍSTĚNÍ GENOFONDU RODU RHEUM L.... 66 6 DISKUSE... 71 7 ZÁVĚR... 80

8 SOUHRN... 81 9 POUŽITÁ LITERATURA... 82 10 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ... 92 11 PŘÍLOHY... 93

1 ÚVOD Genetické zdroje (dále jen GZ) jsou pro lidstvo určitým dědictvím, zajišťují biologickou a genetickou rozmanitost světového přírodního bohatství. Za genetické rostlinné zdroje je možné považovat geneticky cenné odrůdy, staré krajové odrůdy, ekotypy, plané formy kulturních plodin a perspektivní rostlinné druhy pro zemědělské využití a tvorbu krajiny. GZ jsou volně dostupné pro šlechtění, výzkum a vzdělání. Protože je stále více ohroženo a ztraceno mnoho rostlinných druhů a starých krajových odrůd, byly založeny světové sítě genových bank. Tuto síť mezinárodně koordinuje Organizace pro výživu a zemědělství FAO (Food and Agriculture Organization). Do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin je zařazena také Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity v Lednici. Genofond rodu Rheum L. byl na ZF MENDELU založen v roce 1995 a garanci nad výše uvedeným genofondem má Ústav zelinářství a květinářství. Reveň patří do čeledi Polygonaceae (rdesnovitých), které zahrnují jednoleté i vytrvalé byliny, polokeře, keře, stromy i lijány. Do této čeledi patří přibližně 80 rodů s přibližně 1000 druhy rozšířenými po celém světě. V Asii a východní Evropě je rod Rheum L. zastoupen asi 50 druhy, pěstovanými jako vytrvalá zelenina či léčivka, ale najdeme je i jako okrasnou rostlinu v zahradách. Reveň jako lahůdková zelenina má široké využití, jedlé řapíky je možné použít do sladkých i slaných pokrmů, moučníků, kompotů, zavařenin, šťáv či vína. Pro lékařské účely je využívána droga Radix rhei z druhů Rheum palmatum L., Rheum officinale BAILL. a kříženců obou druhů. 9

2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je popis položek genofondu rodu Rheum L. nacházejícího se na pozemku ZF MENDELU v Lednici. Navrhnout postup přemístění genofondu z původního stanoviště, na pozemek v areálu pracoviště MENDELEUM a aktivně se na něm podílet. Sledovat a zaznamenat vývoj a růst jednotlivých položek. Vyhodnotit výsledek přemístění genofondu. Odebrat vzorky kořenů pro hodnocení obsahových látek v léčivých druzích reveně. Zaznamenat přezimování rostlin a celkový stav k 30. 3. 2016 a provést k tomuto datu nutná hodnocení popisných znaků dle platného deskriptoru. 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Genetické zdroje Genetické zdroje je možno definovat více způsoby. Obecná definice, která je uvedena v Úmluvě o biologické rozmanitosti (Convention on Biodiversity, CBD, 1992), označuje za genetický zdroj jakýkoliv materiál rostlinného, živočišného nebo mikrobiálního původu obsahující funkční jednotky dědičnosti a mající aktuální nebo potenciální význam pro lidstvo. Do české legislativy byla tato mezinárodní úmluva začleněna jako Sdělení ministerstva zahraničí č.134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. Genetické zdroje a jejich ochrana a udržitelné využívání jsou z hlediska dalšího rozvoje zemědělství velmi důležité. U řady těchto živých organismů lze nalézt jedinečné geny a vlastnosti, které mohou hrát klíčovou roli při šlechtění nových produkčních odrůd a plemen, při adaptaci plodin na měnící se klimatické podmínky (např. lepší snášení delšího období sucha či zamokření) nebo pro nové průmyslové využití (např. bakterie produkující polymery). Za genetické zdroje je tedy pro zemědělské účely považována poměrně široká část biologické rozmanitosti, která dlouhodobě vznikala v samotných zemědělských systémech záměrnou činností člověka, ať už cíleným výběrem nebo později šlechtěním zemědělských plodin a hospodářských zvířat. Patří sem ale také příbuzné plané a volně žijící druhy a primitivní formy zemědělských plodin a hospodářských zvířat. Mezi genetickými zdroji nalezneme i mikroorganismy a drobné bezobratlé živočichy, kteří se významně podílejí jak na vlastní zemědělské produkci, tak na její ochraně nebo přímo na jejím zpracování a využívání (Mze, 2017). Veškeré genetické zdroje jednoho rostlinného druhu se nazývají genofondem. Základem pro práci s genofondem je jeho získání, popis, regenerace a konzervace (STEHNO et al., 2007). 11

3.2 Evidence genetických zdrojů Biodiverzita patří mezi nejunikátnější jevy přírody. Je evidentní nejen na úrovni druhů, ale i v rámci samotných druhů rostlin. Tvoří velmi zajímavý objekt pro její dokumentaci důmyslnými informačními systémy. Za první informační systémy dokumentující diverzitu na úrovni druhů, ale také v rámci druhů rostlin je možné považovat dokumentaci na obrazech známých i neznámých mistrů (BALDINI et al., 1982). Rozvoj počítačové techniky zapříčinil vývoj strukturovaných databází především pro evidenci genetických zdrojů, jejímž důkazem jsou mnohé zpracované institucionální, národní a mezinárodní databáze (ZHANG et al., 1990; ESQUINAS- ALCAZAR, 1993). Instituce, které se podílejí na Národním programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, využívají od roku 1992 informační systém EVIdence GEnetických Zdrojů rostlin (EVIGEZ). Tento systém byl vyvíjen od roku 1984 ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze, jako speciální uživatelský program pro dokumentaci genetických zdrojů zemědělsky využívaných rostlin (GZR). Databáze GZR sestává ze tří základních informačních okruhů: Pasportní data - základní informace o genetickém zdroji Popisná data - charakterizace a vlastní hodnocení (podrobné hodnocení morfologických, fenologických, biologických a hospodářských znaků ve stupních 1-9, na základě národních klasifikátorů, které jsou v současnosti vypracovány pro 28 plodin) Skladová dokumentace genové banky VÚRV,v.v.i Centrálně je informace shromažďována v genové bance VÚRV,v.v.i. Praha a dílčí informace týkající se jednotlivých kolekcí jsou distribuovány na jednotlivé spolupracující ústavy. Data jsou pravidelně obousměrně vyměňována. Pasportní informace je volně dostupná v on-line verzi (VURV, 2014). Informační systém genetických zdrojů ve světě - GRIN 12

Ve světovém měřítku je nejznámější systém genetických zdrojů nazvaný GRIN (Germplasm Resources Information Network), který je provozován USDA ARS (US Department of Agriculture, Agriculture Research Service) ve Spojených státech amerických a je dostupný na adrese http://www.arsgrin.gov. Systém je centralizovaný a obsahuje informace zahrnující zemědělsky využívané rostliny, živočichy a mikroorganismy. Jeho součástí je National Plant Germplasm Systém (NPGS) (http://www.ars-grin.gov/npgs/index.html), obsahující pasportní a popisné informace a místo uchování vzorku. Systém je zdrojem informací o 500 tis. položkách genetických zdrojů rostlin, uložených v síti specializovaných repositorií a genových bank, kde je možno rostlinný materiál elektronickou formou i objednat. Informační systém obsahuje volně dostupná popisná data, klasifikátory, obrázky rostlin a semen. Jeho součástí je rovněž rozsáhlá taxonomická databáze, která je v současné době využívána jako jeden z doporučovaných taxonomických standardů (DOTLAČIL et al., 2009). 3.3 Konzervace genetických zdrojů Obecně se konzervací genetických zdrojů rostlin (dále jen GZR) rozumí bezpečné uchování semen, rostlin či jejich částí v živém stavu a schopných reprodukce, při zachování jejich genetického základu. Je třeba dbát na vyloučení genetických změn a maximální vyloučení rizik, která by mohla vést k poškození nebo ztrátě genetických zdrojů. V ČR je uchováváno téměř 48 tisíc genetických zdrojů. V těchto kolekcích převládají generativně množené druhy (cca 38 tisíc položek tj. více jak 80 % všech položek). U vegetativně množených druhů převládá konzervace v kolekcích polních a dále následuje uchovávání in vitro. Základní metody konzervace je možné rozdělit na metody ex situ a in situ a specifickým příkladem dynamické konzervace je pak metoda on farm. 1) Ex situ Generativně množené druhy s ortodoxním charakterem semen: Semenné banky (regulovaná vlhkost, klimatizované prostory) 13

Kryo banky (uchování v tekutém dusíku při -196 C, méně časté) Vegetativně množené druhy a semena rekalcitrantní povahy: Polní genové banky (stálé porosty, pravidelně obnovované výsadby). Polní kolekce mají podobu genofondových sadů, chmelnic či vinic. Každý GZR je uchováván nejméně ve třech exemplářích. Vysazené rostliny jsou určeny nejen k uchování vzorků, ale také k jejich polnímu hodnocení a získávání tzv. popisných dat. Genetické zdroje zelenin tvoří rozsáhlou a velmi rozmanitou skupinu hospodářsky využívaných rostlin se specifickými nároky na regeneraci, které vyplývají z biologie jednotlivých druhů. Reveň je vedena jako vytrvalá, vegetativně množená zelenina. 2) In situ - plané druhy (chráněná území) 3) On farm - vybrané místní kultivary (pole při skanzenech, chráněné sady) (STEHNO et al., 2005; DOTLAČIL, 2005; HABEROVÁ, HON, 2005). 3.4 Genofondy Zahradnické fakulty MENDELU v Lednici Zahradnická fakulta v Lednici je jedním z účastníků Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity (VURV, 2014). Genofondy léčivých rostlin a vytrvalých zelenin (Asparagus L., Armoracia L., Glycyrrhiza L., Rheum L.) byly na ZF založeny v devadesátých letech dvacátého století za přispění docentky Petříkové z Ústavu zelinářství a květinářství. V současné době je garantem výše uvedeného genofondu Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. V systému EVIGEZ je rod Rheum L. veden pod kódem H75. Položky rodu Rheum L. jsou udržovány v trvalých porostech, minimální počet pro udržení a regeneraci je pět rostlin (NEUGEBAUEROVÁ, 2009; DOTLAČIL, et al., 2009). Ke konci roku 2016 bylo v polní kolekci genofondu léčivých rostlin a vytrvalých zelenin zařazeno 163 aktivních položek. Z toho 4 generativně množené položky rodu Asparagus L., 93 vegetativně množených položek rodu Achillea L., 30 vegetativně množených položek rodu 14

Armoracia L., 9 aktivních položek rodu Glycyrrhiza a 27 aktivních položek rodu Rheum L. (NEUGEBAUEROVÁ, 2017). 3.5 Taxonomie a botanická charakteristika rodu Rheum L. Klasifikace Říše: Oddělení: Třída: Řád: Čeleď: Rod: Rostliny (Plantae) Rostliny krytosemenné (Magnoliophyta) Vyšší dvouděložné (Magnoliopsida) Rdesnotvaré (Polygonales) Rdesnovité (Polygonaceae) Reveň (Rheum L.) Synonyma Český název: Farmaceutický název: Čínský název: reveň (rebarbora) Radix et Rhizoma Rhei da huang shu, 大黄属 Bao Bojian, 包伯坚 Rod Rheum L. (reveň, rebarbora) patří do řádu rdesnotvaré (Polygonales), čeledi Polygonaceae (rdesnovité). Jedná se o jednoleté až vytrvalé byliny nebo liány, někdy jednodomé nebo dvoudomé. Původem z Číny a Tibetu. Do této čeledi spadá asi 80 rodů (cca 1000 druhů), rozšířených po celém světě, převážně však na severní polokouli. Rostliny rodu Rheum L. jsou vytrvalé, jednodomé, s tlustými dřevnatými oddenky a kořeny a dlouhými vedlejšími kořeny. Listy mají jednoduché, celistvé i dlanitě členěné a dorůstající délky 500-700 mm a šířky 600-700 mm. Květní lodyhy jsou přímé, silné a duté. Květy malé, oboupohlavné, ve svazečcích tvořících velká, koncová, jehlancovitá 15

květenství podobná latě. Květy jsou tvořené šesti okvětními lístky, které jsou volné nebo na bázi nepatrně srostlé. Tyčinek bývá 9, ve dvou kruzích vnější kruh s 6-ti a vnitřní kruh se 3-mi tyčinkami, jeden semeník, 2 až 4 čnělky s kulovitými bliznami. Plodem je trojhranná, křídlatá nažka. Tento rod zahrnuje asi 40 druhů, rozšířených převážně v mírném pásmu Asie (CHRTEK, J. in HEJNÝ, 1990; NOVÁK, 1972; KORBELÁŘ, ENDRIS 1968; BOJIAN, Bao, Alisa E. GRABOVSKAYA- BORODINA, 2003). Na našem území se reveň rozšířila až v 19. století. Dodnes se její pěstování udržuje v zahrádkách, na úrovni samozásobení (UHER, 2012). 3.6 Původ a historie rodu Rheum L. Nejstarší zmínka o rebarboře pochází z Číny z roku 2700 př. n. l. Odtud se rozšířila do jižní Evropy. Již ve starověku se o ní zmiňuje řecký lékař Dioskorides a římský přírodopisec Plinius (KOTT, MORAVEC, 1989). V Evropě se reveň pěstovala už počátkem 18. století. Původně byla využívána jako léčivá rostlina pro své silné projímavé účinky. Jako zeleninu ji začínají od roku 1778 pěstovat Francouzi, kteří z ní připravovali dorty, koláče a další pokrmy (BIGGS, 1997). Autor KOLOMÝ (2003) uvádí, že již Benjamin Franklin v roce 1746 zavedl pěstování reveně v Americe. Původně se reveň (reveň pravá Rheum officinale Baill. a reveň dlanitá Rheum palmatum L.) používala pouze jako léčivá rostlina, kde užívanou částí je dužnatý kořen oddenek. V současné době se jako léčivá rostlina pěstuje reveň dlanitá tangutská (Rheum palmatum L. var. tanguticum Max.). Sušené oddenky se užívají jako laxativum, upravují činnost žaludku a podporují trávení (KOTT, MORAVEC 1989) Reveň pochází ze Střední Asie, introdukována byla do Velké Británie, kde se od 16. století pěstuje intenzivně. Do Ameriky se přes Itálii dostává později asi v 18. století. (TOMPKINS, 1977). V literárních zdrojích se dále uvádí, že do Řecka se rebarbora dostala z území kolem řeky Volhy na začátku našeho letopočtu. Slovo Rhabarbarum vzniklo z řeckého slova rha = jméno řeky Volhy a stejně tak barbaron = cizí, cizinec, což doslova znamená rostlina z cizího, neznámého Povolží (VOGEL et al.,1996). 16

3.7 Položky genofondu rodu Rheum L. 3.7.1 Rheum alexandrae Batalin Byliny dosahující výšky 0,4-0,8 m. Oddenky a kořeny bývají rovné a silné. Květní lodyhy jsou přímé, obvykle žluto-zelené, jemně pruhované, duté a lysé. Bazálních listů se na rostlině nachází 4-6. Řapíky listů jsou lysé, tenké, stejně dlouhé jako čepele nebo delší. Listová čepel je vejčitá až vejčitě eliptická, o velikosti 90-140 x 65-90 mm, z obou stran lysá. Listy jsou na abaxiální straně obvykle světle zelené. Květenství hroznovitá lata se 2-3 rozvětveními, je vzpřímené, lysé, 30-60 mm dlouhé. Plodem jsou křídlaté elipsoidní tmavě hnědé nažky o velikosti 7-8 x 5-6 mm. Zrají v září (Flora of China, 2017). 3.7.2 Rheum australe D. Don (syn. Rheum emodi Wall. ex Meisn.) reveň jižní Mohutná vytrvalá rostlina dorůstá do výšky 0,7-2,0 m. Roste na travnatých svazích Nepálu, Myanmaru, Indie, Číně a Pákistánu, v nadmořské výšce 3000-4300 m. Listy v přízemní růžici mají řapík dlouhý přibližně 0,35-0,40 m. Čepel může dosahovat velikosti 0,20-0,50 m x 0,18-0,40 m. Vrchol listu bývá tupý. Ostatní listy na stonku jsou vejčité s velkou botkou. Květenství je velké, dvojitě nebo trojitě rozvětvené. Květy jsou malé, stopkaté, purpurově červené, asi 2,5-3,5 mm široké. Plody jsou velikosti 9-10 x 7-8,5 mm (SINGH, et al., 2005; Flora of Pakistan, 2016). 3.7.3 Rheum delavayi French. (syn. Rheum strictum French.) Tento druh pochází původně z Nepálu a Bhútánu, roste také v Tibetu a Číně, v nadmořské výšce 3000-4800 m. Rostliny mají výšku pouze 0,15-0,28 m. Stonky jsou vztyčené, tmavě fialové, obvykle nebývají duté, 3-5 mm v průměru, na bázi s ochlupením. Bazální listy 2-4, řapíky purpurově zbarvené. Listová čepel svrchu tmavě zelená, naspod světle zelená, kožovitá, okraje listové čepele jsou tupé. Lata úzká, jednou rozvětvená, obvykle fialová. Stopky jsou 3 až 4,5 mm dlouhé, štíhlé, spojené 17

dole uprostřed. Květy jsou velké přibližně 5 mm. Nažky srdčitě okrouhlé, 8-9 mm v průměru, křídla přibližně 2,5 mm široká. Kvete v červnu až červenci, semena dozrávají v srpnu až září (Flora of China, 2016). 3.7.4 Rheum officinale Baillon reveň lékařská Reveň lékařská pochází ze západní Číny a jihovýchodního Tibetu, kde je také pěstována. V Evropě se pěstuje od roku 1867, zpočátku jako exotická trvalka v zahradách. Vytrvalá, velmi statná rostlina. Listy jsou velké, okrouhlé, až okrouhle ledvinité. Okvětí jsou tvořena z 5-ti až 6-ti plátků, 9 tyčinek a svrchním, jednopouzdrým semeníkem se třemi čnělkami. Plody jsou trojhranné, na hranách křídlaté nažky. Husté trsy velikých, světle zelených, dužnatých, vejčitých, až přes 1 m dlouhých listů vyrůstají ze silného řepovitě ztlustlého kořene (POLÍVKA, 2016; MORAVEC, 2001). Obr. 1: Reveň lékařská Rheum officinale Baill. (KÖHLER, F., 1897) 18

3.7.5 Rheum palmatum L. reveň dlanitá Mohutná listnatá lodyha až 3 m vysoká má na konci bohaté laty malých bílých trojčetných květů. Roste v horských oblastech severozápadní Číny a Tibetu, v nadmořských výškách 2800 až 4100m. Statná vytrvalá rostlina s velikými, dlouze řapíkatými přízemními dlanitodílnými listy až 1m dlouhými. Květenství se v době zrní silně protahuje. Plod (nažka) je trojkřídlý, až 10mm dlouhý a asi 8mm široký, červenohnědý až hnědý. Oddenek a kořen Radix rhei je využíván v lékařství a léčitelství. Droga obsahuje antracenové deriváty, emodin, chryzofanol, rhein, třísloviny, glykosidy, organické kyseliny a další. Prakticky je využívána v malých dávkách (0,1-0,3 g) proti průjmu, naopak v dávkách 1,5-5g projímavě, též se používá k povzbuzení chuti k jídlu. Výtažky v alkoholu vykazují dobré svíravé a protizánětlivé účinky při použití společně s kyselinou salicylovou na záněty ústní sliznice a dásní (BODLÁK et al., 1995, JINDROVÁ, 2010, KRESÁNEK, 2008). Reveň dlanitá je velmi proměnlivá a je známo na 60 jejích odrůd. Daří se jí nejlépe na úrodné hlinito-písčité půdě (BLAŽEK et al., 1956) 3.7.6 Rheum palmatum L. x Rheum wittrockii Lundstr. Tato položka byla zařazena do kolekce genofondu revení v roce 1997. Věnovala ji botanická zahrada v Kyjevě. Průměr trsu rostliny se pohybuje v rozmezí 1000-1500 mm. Typ listu je laločnatý, bublinatost střední, řapíky má pak tento druh rýhované. Tvar báze řapíku v průřezu je polokruhovitý. Zbarvení dužniny na bázi řapíku je zelené až růžové. Barva okvětí bývá červená. Zbarvení semen je červenavě hnědé. Obsah vitamínu C má nízký (VÚVR. EVIGEZ, 2014). 3.7.7 Rheum rhabarbarum L. (syn. Rheum undulatum L.) reveň vlnitá, kadeřavá Tato vytrvalá zelenina pochází ze severní Číny, Mongolska a jihovýchodní Sibiře. Listy jsou až jeden metr dlouhé. Listová čepel je zpravidla vejčitá, celokrajná, mírně zvlněná, až 50 cm dlouhá. Má výraznou žilnatinu. Řapíky jsou slabě rýhované, dužnaté, barvy od zelené po tmavě rudou. Květenstvím je mohutná, rozvětvená lata se 19

žlutozelenými kvítky. Plodem jsou trojkřídlé nažky (PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK et al., 2012). Semena dozrávají v červenci a klíčí jen krátce (PEVNÁ et al., 1969). Kořeny dorůstají až do délky 2m a postupně po několika letech odumírají (DUDA, 1986). Jedná se o nejčastěji pěstovaný druh reveně. Pěstuje se pro řapíky, které jsou bohaté na draslík, vápník, jód a železo. Obsah nežádoucí kyseliny šťavelové roste v průběhu vegetace. Reveň patří mezi naše nejranější zeleniny (PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK et al., 2012). Obr. 2: Rheum L. 1 habitus rostliny, 2 řapík, 3 květenství, 4 květ, 5 plod (GRUBBEN, 2004) ODRŮDY Jediným povoleným kultivarem u nás, je odrůda 'Jara'. V zahradách se však pěstují rozličné kultivary přivezené ze zahraničí, jako jsou např. 'Victoria', 'Hosteiner blut', 'The Sutton', Dawes challenge', 'Moskovskij 42' a 'Tukumskij' (DUDA, 1986). Jednou z důležitých charakteristik kultivarů u reveně může být barva řapíku, která se pohybuje 20

v rozmezí od zelené, načervenalé až po intenzivní červenou (EISENREICH, 2008). Červenořapíkaté odrůdy jsou méně výnosné, ale jsou jemnější a chutnější (PEKÁRKOVÁ, 2014). Odrůda 'JARA' Tato odrůda byla jako jediná vyšlechtěna v ČR. Šlechtitelem byl Josef Vlk, zapsána pak byla v roce 1967 ve šlechtitelské stanici Veltrusy. Rostlina je středního až slabšího vzrůstu, řapíky jsou vzpřímené i mírně rozložené, středně dlouhé až kratší. Barva dužniny řapíků je zelená, při bázi růžová až krvavě červená. Čepel listů je protáhle srdčitá, celokrajná, hladká, intenzivně bublinatá. Výskyt chorob a škůdců je u ní omezený. Je mrazuodolná, středně raná, řapíky jsou křehké a dobře se vylamují při sklizni (FARRAGOVÁ, 2007) Od roku 2007 již tento kultivar není v udržovacím šlechtění a není zapsán ve Státní odrůdové knize (HORSÁKOVÁ, 2010; PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK et al., 2012). Odrůda 'VICTORIA' Někdy také známá jako Large Victoria, je odrůda vyšlechtěná v Anglii v roce 1837 na počest královny Victorie. Raná, snadno pěstovaná ze semen, vynikající pro komerční účely. Řapíky má velké, pevné, šťavnaté, sladké, bezvláknité a barvy jasně červené. Je to jeden z intenzivně vybarvených kultivarů (EISENREICH, 2008; CHALOUPKOVÁ, 2014). Je to stará, spolehlivá odrůda proměnlivé velikosti. Sklízí se koncem jara (BIGGS, 1997). Odrůda 'DAWES CHALLENGE' Dříve známá také pod názvem Amerikanischer Riesen. Mimořádně výnosná, řapíky jsou silné, uvnitř zeleně zbarvené (Baumschule NEUMANN, 1942; online). Jedná se o středně ranou odrůdu, vyšlechtěnou v Americe v 18. století. Má mohutné, dlouhé, ve spodní části červené řapíky. Doba sklizně se udává 2-3 týdny po odrůdě Victoria. Listy jsou silně zvlněné, bublinatost je také silná. Řapíky mohou dosáhnout až 1 kg hmotnosti 21

a více. Výška květních lodyh dosahuje délky až 1,5 m (FARRAGOVÁ, 2007; CHALOUPKOVÁ, 2014). Odrůda 'HOLSTEINER BLUT' Tento raný kultivar byl vyšlechtěn v Německu. Je vhodný i pro rychlení. Řapíky mají sytě červenou barvu, uvnitř jsou světle zelené, až smetanově bílé, středně dlouhé. Listy mají silnou bublinatost (HORSÁKOVÁ, 2010; FARRAGOVÁ, 2007). Je to osvědčená, mrazuodolná, středně výnosná odrůda. Daří se jí na lehce zastíněném stanovišti. Vhodná odrůda pro výrobu marmelád (STRAKOVÁ, 2008) Odrůda 'TIMPERLEY EARLY' Je velmi raná odrůda, statná a vhodná k rychlení (BIGGS, 1997). Ve Velké Británii je to jeden z hlavních komerčně používaných kultivarů, vyšlechtěná v roce 1945 šlechtitelem Marshlandem. Řapíky jsou slabší, načervenalé, dužnina zelená. Okraj listů je středně zvlněný a celkově jsou listy slabě bublinaté. Rostliny dosahují výšky 0,6 m a šířky 1,2 m (FARRAGOVÁ, 2007; CHALOUPKOVÁ, 2014). Odrůda 'GLASKIN S PERPETUAL' Je statná, chutná odrůda s dlouhým obdobím vegetace (BIGGS, 1997). Obsahuje vysoké množství rozpustných oxalátů (FARRAGOVÁ, 2007). Listy jsou celistvé se středně zvlněným okrajem, bublinatost listu je střední. Řapíky má tato odrůda zelené, mohutné, s vynikajícími chuťovými vlastnostmi. Vhodná je pro pozdnější sklizeň, protože se jedná o odrůdu s nízkým obsahem kyseliny šťavelové (HORSÁKOVÁ, 2010). Odrůda 'THE SUTTON' Je chutná, raná, bujně rostoucí odrůda vyšlechtěná v Anglii v roce 1893, vhodná k rychlení. Řapíky má tato odrůda u báze červeně zbarvené, v horní části pak zelené s vystupujícími červenými pásky. Dužnina je vláknitá, zelená s růžovým zabarvením na 22

obvodu. Kvete ve 3. - 4. roce, kdy vytváří 1-2 květní lodyhy na rostlinu. Je výnosná až velmi výnosná. Vhodná na kompoty a marmelády (FARRAGOVÁ, 1998). 3.7.8 Rheum reticulatum Losinskaja (syn. Rheum spiciforme Royle, Rheum rhizostachyum Schrenk.) Nízké, vytrvalé byliny s pevnými, kožovitými, široce vejčitými listy. Řapíky jsou sytě červené, krátké, délky asi jen 30-150 mm. Pevné, obvykle lysé. Kořen s oddenky je silný asi 10-35 mm. Květenství vytváří vzpřímená, od báze rozvětvená lata. Květy jsou drobné a husté. Okvětní plátky jsou eliptické, žlutavé barvy, velikosti 2-3 mm. Tento vysokohorský druh, se nachází v Číně, západním Tibetu, Afghánistánu, Pákistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, kde roste na otevřených suťových svazích a na suších stanovištích. (Flora of Pakistan, 2017) 3.7.9 Rheum rhaponticum L. reveň bulharská, černomořská Je domácí v Bulharsku (BALOUN, 1978). Na rozdíl od reveně dlanité obsahuje pouze nepatrné množství anthranoidů, derivátů stilbenu jako je glykosid rhaponticosid (JINDROVÁ, 2010). Řapíky má žlábkovité, listy podlouhle vejčité. Původem ze Střední Asie, jižní Sibiře i v Rodopech. Do Evropy se dostala kolem roku 1608, nejdříve se pěstovala v severní Itálii. Moravská reveň byla křížencem druhů Rheum rhaponticum a Rheum rhabarbarum. Dříve se pěstovala v okolí Slavkova pro kořeny (Radix Rhei moravici), přestala se však užívat pro nežádoucí obsah raponticinu (Zahradnický slovník naučný, 2001) 3.7.10 Rheum ribes L. Bohatě olistěná vytrvalá bylina, dorůstající až 1 m výšky. Stonky má pevné, v nižších partiích listnaté, výše pak holé. Roste v 1000-4000 m nad mořem na kamenitých svazích a je rozšířena v Iráku, Turecku, Íránu, Pákistánu, Afghánistánu a Rusku. Původním stanovištěm je Persie až Libanon. Listy 2-5 řapíkaté, délka řapíku je rovna polovině délky listu, čepel je téměř okrouhlá, tupá, 0,3-0,5 x 0,25-0,4 m velká, srdčitá, obvykle lysá. Květy se stopkami 6-7 mm dlouhé. Okvětní lístky po 6 ve 2 23

přeslenech, 3 mm dlouhé, 1,5 mm široké, žluto-bílé barvy. Nažky jsou vejčitě podlouhlé, srdčité, hnědé, křídla zbarvena do červena a široká. Kvete v červnu až červenci. 3.7.11 Rheum tanguticum Maximowicz (syn. Rheum palmatum L. var. tanguticum Max.) reveň dlanitá odrůda tangutská Domácí je v horách (2500-3200 m nad mořem) v oblastech Kuku-Noru a u pramenů řeky Hoang-ho (severozápadní Čína a východní Tibet). Odtud se rozšířila prakticky do celého světa. Vytrvalá, 2-3 m vysoká bylina, vytvářející mohutný, mrkvovitý oddenek, s dlouhými vedlejšími kořeny. Listy má dlouze řapíkaté, dužnaté až 1 m dlouhé. Listové čepele jsou značně veliké, chobotnaté, dlanitě dělené, úkrojky špičaté a zubaté. Tvar čepele je široce srdčitý. V paždí listenů vyrůstají vzpřímená, hroznovitá nebo latnatá květenství, nesoucí drobné, bílé nebo červenavé obojaké kvítky na stopečkách. Plod (naažka) je trojkřídlý, až 10 mm dlouhý a asi 8 mm široký, červenohnědý až hnědý. (KŘIKAVA, PETŘÍKOVÁ, 1989; BLAŽEK, 1952; KORBELÁŘ, 1981). Odrůdy nejsou známy. Celkově se tato, v medicíně využívaná rebarbora, podobá typům revení, které jsou využívány jako jedlé do pokrmů, od nich se však odlišuje hlavně svými hluboce vykrojenými, špičatě-laločnatými listy. Popis této variety bývá dosti problematický, protože druhy rodu Rheum L. mají velký sklon ke křížení a dále pak ke změně tvaru listů (HEEGER, BRÜCKNER, 1952). Tento rostlinný druh používaný v tradiční čínské a tibetské medicíně, byl zařazen mezi ohrožené druhy. Jeho výskyt se na území Tibetu v poslední době rapidně snížil. Výsledky studie prokázaly vysokou genetickou rozmanitost. Ta mohla být způsobena jednak místem výskytu tj. vysokohorským prostředím, tak lidskou činností. Je třeba, aby divoce žijící rostliny byly chráněny, sběr semen je třeba pro zachování šlechtitelských programů (WANG, A; LI, W, 2016). 24

3.8 Reveň jako vytrvalá zelenina Druhy rodu Rheum L. se rozdělují do několika sekcí. Do jedné z nich patří dle lékopisu přípustné mateřské rostliny s léčebně užívaným kořenovým systémem. A do druhé pak pro farmaceutické účely nepřípustné druhy, běžně však v Evropě i u nás či na Slovensku pěstované jako okrasné nebo jako užitková zelenina. Sem patří např. Rheum rhabarbarum (reveň kadeřavá) nebo Rheum rhaponticum (reveň bulharská). Všechny druhy se velmi snadno kříží (KRESÁNEK, 2008). 3.8.1 Pěstování Reveň je mrazuvzdorná a vytrvalá rostlina, u nás považovaná za okrajovou zeleninu. Na teplo je poměrně nenáročná, ale vyžaduje dostatek vláhy. Abychom dosáhli rané sklizně, je vhodné pěstování v teplejších oblastech. (PFEIFEROVÁ, 2005) Na podzim pozemek určený pro pěstování rebarbory zoráme do hloubky 0,6 m. Současně zapracujeme chlévský hnůj v dávce 8-10 kg na 1m 2. Z průmyslových hnojiv přidáme 40 g superfosfátu a 30 g 40 % draselné soli na 1 m 2. Kyselé půdy rok před výsadbou povápníme (DUDA, 1986). 3.8.2 Nároky na stanoviště Reveň vyžaduje půdy středně těžké, hluboké, záhřevné, dobře vododržné. Nesnáší zamokřené půdy. Listy snesou mrazy do - 4 C (PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK et al., 2012). Reveni se daří výborně na otevřených, slunných stanovištích s hlubokou, úrodnou, dobře propustnou půdou s ph 5,0-6,0. Protože jde o rostlinu velmi náročnou na živiny, s hlubokými kořeny, musí půda obsahovat velké množství dobře rozloženého hnoje nebo kompostu. Pokud rostliny nepěstujeme na semeno, nenecháme je vykvést, zhoršila by se tak sklizeň následujícího roku. Kulturu dobře zaléváme, odumřelé listy ihned odstraňujeme. V prvním roce ošetřujeme plečkováním. Na zimu se po zaschnutí listů porost vždy dobře vyčistí a na jaře po přihnojení hluboko prokypří. Kultura trvá 3-5 let, během nichž se vyvinou mohutné kořeny s oddenky, které sklízíme. (KŘIKAVA, PETŘÍKOVÁ, 1989). Reveň, jako vytrvalou rostlinu, pěstujeme na jednom stanovišti 6-25

8 let (KOTT, MORAVEC, 1989). Kyselé půdy je potřeba vápnit a na podzim po odumření listů se kultura pohnojí dusíkatými hnojivy (UHER, 2012). 3.8.3 Hnojení a zálivka Reveň zařazujeme do první trati. Před výsadbou je dobré pozemek vyhnojit chlévským hnojem v dávce 40-60t/ha. Vhodnou předplodinou jsou luskoviny nebo hnojené zeleniny. Na jednu tunu řapíků, odebere reveň 4,2kg N, 0,7kg P, 5,1kg K, 3,5kg Ca a 0,5kg Mg. Dávku dusíku je vhodné rozdělit minimálně nadvakrát (PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK et al., 2012). Zálivka má být během vegetace vydatná (TRNKOVÁ, 2013). 3.8.4 Množení Množí se výsevem semene nebo vegetativně dělením starších trsů. V prvním případě je vhodný výsev již v srpnu, po sklizni semen, které rychle ztrácejí klíčivost. Výsev je možný do pařeniště, nebo na záhon, na vzdálenost 0,3 x 0,1 m. Výsadba se provádí na podzim příštího roku, nebo až v dalším roce na jaře. Vysazuje se do brázd tak, aby vegetační vrchol byl pod půdním povrchem. Meziřádková vzdálenost je 1,5-1,8 m, řádková 0,6-0,8 m (PFEIFEROVÁ, 2005). Pěstování ze semene je ale časově náročnější a také spojeno s nebezpečím zhoršené kvality v důsledku hybridního původu semene (BIGGS, 1997). Vysazují se části oddělené z mateřských rostlin, o hmotnosti asi 200-300 g, s nejméně jedním vegetačním vrcholem a 2-3 kořeny (PEVNÁ, 1969). Pro získání sazenic na 1 ha se vysévá asi 300-500 g osiva. Semenáčky se přesadí na 0,3 x 0,2 m. Sazenice se pěstují obvykle jeden rok. Na trvalé stanoviště vyhnojené statkovým hnojem se sazenice vysazují na jaře tak hluboko, aby vzrostlé vrcholy rostlin byly 50 mm pod půdním povrchem. Spon výsadby je doporučován 1,5-2 x 0,35 až 0,6 m nebo 1 x 1 m. Pro vegetativní množení slouží dvou- až tříleté rostliny, které se sklízí na podzim vyoráním. Každá část oddenku (kořenového trsu) by měla obsahovat dva až tři vegetační pupeny (PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK et al., 2012). 3.8.5 Sklizeň řapíků Sklizeň reveňových listů začíná od konce dubna nebo v květnu. Listy sklízíme postupným vylamováním. Nikdy je neřežeme, protože zbytky řapíků by hnily anebo by mohlo dojít k poškození kořene reveně. V prvním sklizňovém roce vylamujeme z jedné 26

rostliny pouze dva až tři listy, aby se rostlina příliš neoslabila. Z hektaru se sklidí 15-20 t řapíků. U sklizených listů se zakracují čepele asi 3 cm nad horním koncem řapíku. Řapíky I. jakosti musí být nejméně 30 cm dlouhé a nejméně 2 cm silné. Reveň je možné skladovat při teplotě 1 C a 90 % vzdušné vlhkosti asi tři týdny (KOTT, MORAVEC, 1989). Abychom dosáhli rané sklizně, je pěstování vhodné v teplejších oblastech, případně je možné přirychlování pod fólií (PFEIFEROVÁ, 2005). Nesklízíme řapíky z rostlin mladších 12-18 měsíců, ve druhém roce odebereme jen několik řapíků, další roky už více. Sklízet můžeme od začátku jara do poloviny léta. Od konce června by už nemělo docházet ke sběru listů, aby se stihly vytvořit větší trsy rostlin s dostatkem zásobních látek pro příští rok. Sběr v pozdějším období také není vhodný proto, že řapíky obsahují více kyseliny šťavelové (UHER, 2012). Květní stonky jsou sice ozdobou záhonu, ale zastavují vývoj nových listů a tím i další sklizeň, proto je třeba v užitkovém porostu květenství vyřezávat (KOTT, MORAVEC, 1989). 3.8.6 Rychlení Rychlení rebarbory není u nás rozšířené. Je možné ji však rychlit na stanovišti tak, že v březnu se rostlina překryje menší bedničkou, sudem, či jinou nádobou. Za měsíc je možné sbírat jemné řapíky. Je možné ji rychlit i v tmavých místnostech s teplotou vzduchu 18-20 C. Pro tento účel se používají 3-4 roční rostliny, které se koncem října vykopou a vloží do 10-15 cm vrstvy písku. Když rostliny dosáhnou výšky 15 cm, můžeme teplotu snížit na 12 C. Rychlení trvá 6 týdnů (DUDA, 1986) 3.8.7 Pěstování na semeno Protože je reveň vytrvalá rostlina, nevyžaduje pěstování na semeno speciální agrotechniku. Na semeno se vybírají nejlépe vyvinuté rostliny, u kterých se nevylamují květní stvoly. Rebarbora začíná kvést poměrně brzy, proto semeno můžeme sbírat již koncem července. V době, kdy je semeno zralé, odřežeme květní lodyhy, dosušíme je a odsemeníme. Úroda semene z jedné rostliny se pohybuje od 60 do 150 g. Semena si udržují klíčivost 2 roky (DUDA, 1986). 27

3.8.8 Obsahové látky Mohutné dužnaté řapíky obsahují provitamin A a vitamin C, ale také kyselinu šťavelovou, která na sebe váže při trávení vápník, a proto se reveňové pokrmy při některých onemocněních nedoporučují. Listové čepele obsahují ještě více kyseliny šťavelové než řapíky, proto se jako potravina případně jako krmivo nevyužívají. Projímavý účinek reveně způsobuje oxyanthrachion (PEKÁRKOVÁ, 2014). Po požití jsou listy mimořádně jedovaté (BOWN, 2002; BIGGS, 1997). Reveň má vysoký obsah kyseliny jablečné a citronové. Je v ní obsaženo velké množství vitamínů skupiny B: niacinu (vitamin B3), kyseliny pantotenové (vitamin B5) a kyseliny listové. Je velmi bohatá na vápník (80 mg v 100 g). Obsahuje také mnoho hořčíku a manganu (OBERBEIL, 2001) Obsah kyseliny šťavelové se v reveni pohybuje od 2300 do 9600 mg.kg -1, kyseliny jablečné od 9100 do 10250 mg.kg -1 a kyseliny citronové od 1350 do 1370 mg.kg -1. Karboxylové kyseliny (octová, šťavelová), oxokyseliny (pyrohroznová), hydroxykarboxylové kyseliny (citronová, vinná, jablečná, mléčná) a mnohé aromatické kyseliny jsou běžnou součástí rostlinných i živočišných potravin. V ovoci a v některých druzích zeleniny, jako je např. rebarbora, jsou tyto látky hlavními vazebnými partnery kovů (VELÍŠEK, 2002). Listy obsahují více kyseliny šťavelové než řapíky. Na jaře obsahují mladé listové řapíky nepatrné množství kyseliny šťavelové (0,12 %). V letním období se obsah této kyseliny zvýší až na 2,1 %, proto se nedoporučuje pro výrobu dětské výživy. Kyselina šťavelová odčerpává z lidského organismu vápník a může způsobit tvorbu močových i žlučových kamenů (DUDA, 1986). Koncentrace kyseliny šťavelové závisí na vývojovém stupni řapíků a na stáří rostliny. Obsah kyseliny šťavelové v řapících reveně v průběhu vegetačního období rychle narůstá. Přesto nedosahuje hranice, která by byla pro člověka nebezpečná (TUREČKOVÁ, PETŘÍKOVÁ, 2000). Rebarbora obsahuje vitamín C a převážně ve vodě nerozpustný vápník. Dále také obsahuje vitamíny A, železo, fosfor, draslík a jen asi 60 kalorií na kilogram řapíků. ph šťávy z řapíků se pohybuje okolo 3,1 až 3,2. Reveň je jedna z nejkyselejších zelenin (TOMPKINS, 1977). 28

V Tab. 1 jsou uvedeny nutriční hodnoty a látkové složení reveně, které uvádí KOPEC (1998) ve své publikaci. Tab. 1: Obsahové látky reveně Základní složky [g.kg -1 ] Voda 950 Sušina 50 Bílkoviny 13 Lipidy 1 Sacharidy 36 Popeloviny 8,5 Vláknina 14 Minerální látky [mg.kg -1 ] Ca - vápník 510 Fe - železo 19,1 Na - sodík 147 Mg - hořčík 211 P- fosfor 277 Cl - chlor 256 K - draslík 2500 Zn - zinek 3,9 J - jod 0,008 Mn - mangan 1,3 Vitamíny [mg.kg -1 ] A - karotén 0,26 B 1 - thiamin 0,17 B 2 - riboflavin 0,3 B 6 - pyridoxin 0,35 PP - niacin 1 B 9 - kys. listová 0,25 kys. pantotenová 0,7 C - kys. askorbová 108 E - tokoferol 2 Energie [kj.kg -1 ] 840 (KOPEC, 1998) 29

3.8.9 Využití Při přípravě pokrmů se používají pouze řapíky, ale je třeba speciální úpravy, aby se zjemnila nadměrná kyselost. Z rebarbory se připravuje výborná marmeláda a kompot, je možné ji i zamrazit. Při vaření nikdy nepoužíváme hliníkové nádobí. Negativní účinek kyseliny šťavelové lze zmírnit požitím mléka (TRNKOVÁ, 2013). Z řapíků reveně se připravují kompoty, šťávy, polévky, sladké omáčky, džemy, koláče a různé dezerty (KOTT, MORAVEC, 1989). Listy reveně by se neměly konzumovat, protože obsahují velké množství ve vodě rozpustné kyseliny šťavelové, která ve větší míře způsobuje zdravotní potíže. Naopak řapíky je možné konzumovat, šťavelanů obsahují mnohem méně a v nerozpustné formě (TOMPKINS, 1977). Některé druhy reveně jako např. Rheum australe či Rheum palmatum, se pěstují v parcích jako okrasné rostliny (HRUŠKA, 2011). 3.9 Reveň jako léčivá rostlina Reveně léčivých druhů (Rheum palmatum, Rheum officinale) obsahují antrachinonové glykosidy, které působí jako silné projímadlo. V lékařství se používají i některé další druhy, jako například Rheum australe (Hymalájská rebarbora, Indická rebarbora) a hybridy Rheum palmatum x Rheum coreanum (Japonská rebarbora). Tyto druhy se mírně liší v chemickém složení (BOWN, 2002). Reveňový kořen (Rhei radix), používaný pro farmaceutické účely, je možné charakterizovat jako usušené celé nebo nařezané kořeny či oddenky druhů Rheum palmatum L., Rheum officinale BAILL. nebo kříženců obou druhů. Kořeny a oddenky jsou většinou rozřezané, zbavené stonku a zevní vrstvy kůry s postranními kořínky. Kořen má výrazně paprsčitou strukturu. Droga má různý vzhled, je charakteristického, aromatického zápachu a barvy hnědočervené. (BRUNETON, 1999; ČESKÝ LÉKOPIS, 2009). Rhei radix je účinnou látkou v řadě průmyslově vyráběných léčivých přípravků, není možné jej však využívat bez omezení. Jako kontraindikace se uvádějí střevní neprůchodnost, akutní střevní onemocnění, zánět slepého střeva a rovněž bolesti břicha neznámého původu. Vysoký obsah kyseliny šťavelové činí drogu nevhodnou při 30

poruchách metabolismu této kyseliny a jejích solí, vzniká nebezpečí vlivu na hospodaření s vápníkem (JAHODÁŘ, 2010). Droga je upravená nebo neupravená surovina rostlinného, živočišného nebo minerálního původu, která slouží k výrobě léčiv a technicky důležitých farmaceutických surovin (VALÍČEK, 2003). Droga Radix rhei obsahuje složité látky antracénové deriváty antrachinonového nebo antronového typu. Antrachinonové deriváty mohou být volné nebo glykosidicky vázané. Dále obsahuje třísloviny, flavonové glykosidy, pektin, cukr a šťavelan vápenatý. Účinek drogy závisí na množství dávkování, v malých dávkách se uplatňuje přítomnost tříslovin, které působí na tvorbu žaludečních šťáv, ve vysokých dávkách antrachinonové deriváty, které mají laxativní účinek (KŘIKAVA, PETŘÍKOVÁ, 1989). Účinnými látkami v reveni jsou hořké antrachinony (3-12%), dále diantronové glykosidy (10-25%), třísloviny (5-10%), flavonoidy (2-3%), kyselina šťavelová, relativně mnoho minerálních solí a škrob (15%). Antraglykosidy působí laxativně (KRESÁNEK, 2008; JAHODÁŘ, 2010). Kořen reveně obsahuje hlavně kyselinu chrysophanovou, emodin, tříslovinu, pryskyřičné látky a šťavelan vápenatý. Za čerstvého stavu má hořkou chuť (OBERBEIL, 2001). 3.9.1 Použití Oddenek a kořen se využívá k přípravě léčivých čajů, extraktů, sirupů a tinktur, užívá se vnitřně jako laxativum a stomachikum (BLAŽEK et al., 1956). Reveň má adstringentní účinky, léčí žaludeční potíže. V západní Evropě se odvar z rebarbory a petržele používal od 16. století k léčbě venerických chorob (BIGGS, 1997). Rebarbory se užívá také jako prostředku povzbuzujícího chuť k jídlu a jako regulátor stolice při chronických zánětech žaludku a střev (KORBELÁŘ, 1981). Proběhly studie, které ukázaly, že látky z Rheum undulatum mohou také působit proti srážení krve (KO et al., 1999). Extrakt z kořene Rheum rhaponticum L. byl dále použit k léčbě menopauzálních příznaků a bylo zjištěno, že oproti placebu extrakt z rostlin rodu Rheum vykazoval lepší účinky (VOLLMER et al., 2010). Studiemi bylo také zjištěno, že Rheum australe D. Don má využití také jako antioxidant. Potvrzeny byly i protirakovinné účinky (RAJKUMAR, 2010). 31

3.9.2 Sklizeň oddenků Oddenek a kořen se sklízí na podzim před dozráním semen (v září) po zežloutnutí spodních listů nebo také na jaře před květem (v dubnu, květnu) z rostlin 6-7 let starých. Velké a silné kořeny se odřežou, oddenek se omyje, oloupáním zbaví korku a většiny kůry, silnější oddenky se podélně rozřežou, upraví na kusy 10-12 cm dlouhé a usuší. Výnos z jednoho hektaru se pohybuje okolo 3-8 t sušené drogy. Oddenky se suší při umělém teple na drátě nebo silonovém vlasci, kde teplota nesmí překročit 40 C-50 C nebo ve stínu ve vzdušném průvanu (KŘIKAVA, PETŘÍKOVÁ, 1989; BLAŽEK et al., 1956). Autor KORBELÁŘ (1981) uvádí, že se oddenky sbírají na podzim ve 3. až 5. roce. Rychle se omyjí, zbaví vedlejších částí, oloupou, rozpůlí a suší, nejlépe rozvěšené na provazech v průvanu. Droga má silný charakteristický pach a slabě kořenitou a hořkou chuť. 3.10 Choroby a škůdci reveně Častými původci hnilob kořenů a kořenových krčků u rostlin reveně jsou houby Pythium spp. nebo Phytophthora spp., či bakterie Erwinia carotovora nebo Erwinia rhapontici. Tito patogeni způsobují na vlhkých místech vadnutí a zahnívání rostlin. K dalším často se vyskytujícím chorobám u rostlin reveně patří suchá skvrnitost listů (Ascochyta rhei Elis et Eberh.). Významnou chorobou je také ramuláriová skvrnitost reveně (Ramularia rhei Allesch.), která zapříčiňuje skvrny nejen na listových čepelích, ale i řapících a lemování skvrn není červené, ale tmavě hnědé. Vzhledem k tomu, že je reveň převážně vegetativně množená rostlina, je infikována často nejrůznějšími viry, především TuMV, CMV, CLRV a dalšími. Tyto se projevují různými barevnými změnami, zkadeřením listů nebo zakrslým růstem (PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK, 2012). Choroby Ascochyta rhei Elis et Eberh suchá skvrnitost listů Houba způsobující na listech okrouhlé světle hnědé skvrny. Uprostřed skvrn jsou nápadné drobné tmavé plodničky (pyknidy a peritecia), často sestavené 32

v koncentrických kruzích. Počet skvrn postupně narůstá a skvrny splývají. Skvrny jsou až 10 mm veliké, mírně vpadlé a mají zřetelně vyvýšený tmavší okraj. Chorobu podporuje deštivé, větrné a teplejší počasí (nad 20 C). Ochrana spočívá v pěstování odolnějších odrůd, používání zdravého osiva a odstraňování a hluboké zaorání posklizňových rostlinných zbytků (HLUCHÝ, 1997). Ramularia rhei Allesch. větevnatka reveňová Tato choroba způsobuje 2-8 mm velké skvrny se světlým středem a výrazným tmavším (červenohnědým a fialovým) lemem. Při silnějším napadení listy usychají. Pletivo těchto skvrn se často trhá a vypadává. Při silnějším napadení se výrazně snižuje asimilační plocha. Choroba se vyskytuje v Evropě, Severní Americe a na Novém Zélandu (KOIKE et al., 2007). Peronospora jaapiana Magnus plíseň reveňová Nejčasnějšími příznaky plísně reveňové jsou nápadné nažloutlé skvrny o průměru 10 mm, které se objevují na vrchní straně listu. Tyto oblasti jsou nejdříve ohraničeny žilkami, ale při vysokém napadení se brzy rozšiřují. Skvrny i celé listy hnědnou, postupně zasychají a odumírají. Tato choroba se vyskytuje nejen v Evropě (Velká Británie, Dánsko, Francie, Německo, Norsko, Polsko, Švýcarsko), ale i Asii, Austrálii a Severní Americe. Hostiteli jsou Rheum officinale, Rheum palmatum, Rheum rhaponticum a Rheum undulatum. Nejvíce tato houbová choroba napadá mladé sazenice, ale velké ztráty může způsobit i na starších rostlinách v průběhu chladnějšího a vlhčího prostředí počasí (KOIKE et al., 2007) Škůdci Aphis fabae Scopoli mšice maková Na listech a vegetačních vrcholech rostlin se vyskytují kolonie černozeleně až černohnědě zbarvených mšic. Listy napadených hostitelských rostlin se podélně stáčejí a žloutnou. Tyto rostliny zpomalují svůj růst a snižuje se jejich úrodnost. Mšice maková vylučuje velké množství medovice a na napadených rostlinách dojde k přemnožení mravenců. Tento škůdce je rozšířený zejména v mírném podnebném pásmu. Je 33

přenašečem více jak 30 virů (např. žlutá mozaika bobu, mozaika celeru, mozaika okurky a další). Primárním hostitelskou rostlinou je brslen evropský (Evonymus europaeus) a kalina obecná (Viburnum opulus). Letními hostiteli jsou špenát, mangold, červená řepa, fazol, bob, cukrovka a různé druhy plevelů. Přímá ochrana spočívá v postřiku selektivními insekticidy na bázi triazamatu nebo pirimicarbu. Nepřímá pak v ochraně a podpoře antagonistů jako jsou slunéčka, larvy pestřenek a zlatooček, nebo parazitoidi z řádu blanokřídlých (CAGÁŇ et al., 2010; HLUCHÝ, 1997). Chaetocnema concinna DeGeer dřepčík rdesnový Dospělec měří 1,8-2,6 mm, je lesklý, tmavě zelený. Brouci vyžírají na vrchní vrstvě listů drobné jamky, tak že spodní vrstvička bývá neporušená. Postupně ale zasychá a drolí se, v důsledku čehož vznikají drobné dírky o průměru 1-1,5 mm. Larvy se živý kořínky hostitelských rostlin, ale nezpůsobují hospodářsky významné škody. Pro vývoj vajíček je potřebná vysoká vlhkost půdy, protože za sucha rychle hynou (CAGÁŇ et al., 2010). Klíčící rostlinky mohou být poškozeny brouky ještě před vzejitím, případně těsně po vzejití. V důsledku ztráty asimilační plochy mohou listy a silně poškozené rostliny výrazně zaostávat v růstu (HUDEC et al., 2007). Psylliodes affinis dřepčík bramborový Jedná se o 2-3 mm dlouhého, zelenohnědého až hnědožlutého brouka z čeledi mandelinkovití (Chrysomelidae). Poškozuje zejména mladé rostliny. Dospělec vykusuje v listech rostlin 2-3 mm velké otvory, což je někdy nazýváno jako tzv. okénkování (Multimediální učební texty, 2017). Larvy se živí na podzemních orgánech rostlin. Charakteristickou vlastností dřepčíků je schopnost skákat. Každoročně se vyvíjí pouze jedna generace, brouci přezimují v půdě (VESER, 2005). Coreus marginatus vroubenka smrdutá V dospělosti dosahuje tato ploštice délky od 10,5 až do 16 milimetrů. Tělo má vejčité, okraje zadečku okrouhle rozšířené, nahoře je tělo ploché. Na temeni hlavy je slabá podélná rýha. Tykadla bývají zpravidla dlouhá asi jako polovina těla, první článek je tlustý, hranatý, poněkud prohnutý. Polokrovky jsou oddáleně tečkované, nejsou zrnité, žilky hnědě skvrnité. Membránové políčko má podobu protáhlého trojúhelníku. 34

Nohy silné, stehna na konci ztloustlá, naspodu krátce trnitá, celá zrnitá s tmavými prstenci. Na holeních jsou rovněž tmavě tečkované prstence. První článek zadních chodidel je delší než oba další dohromady. Kloubní jamky zadních noh jsou hluboko zakrojeny do zadního okraje zadohrudi (POKORNÝ, 2014) Vyvíjí se jedna generace za rok, dospělci se páří a kladou vajíčka na jaře. Nymfy se živí rostlinami z čeledi Polygonaceae. Nové dospělce lze nalézt přibližně od srpna. Žije v bylinném patru, nejčastěji v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí (PEKÁR, HRUŠKOVÁ 2006). Ochrana proti uvedeným chorobám a škůdcům reveně není u nás vypracována a chemická ochrana v současnosti není povolena (PETŘÍKOVÁ, HLUŠEK, 2012) 35

4 METODIKA A MATERIÁL Původní genofond rodu Rheum byl založen v roce 1995 a nacházel se v části experimentální zahrady ZF Mendelovy univerzity. V roce 2010 měl rozlohu 270 m 2. K přemístění na nové stanoviště genofondu došlo 18. 3. 2015. Nyní se genofond rodu Rheum L. nachází na pozemku v areálu pracoviště MENDELEUM Zahradnické fakulty v Lednici. 4.1 Charakteristika stanoviště Lednice na Moravě se nachází v kukuřičném výrobním typu mírného pásma, leží v nadmořské výšce 164 m n. m., půda je černozemního typu na spraši s humusovým horizontem v hloubce asi 0,5 m (FARRAGOVÁ, 2007). Oblast je charakteristická velmi dlouhým, teplým a suchým létem, přechodné období je velmi krátké, s teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Jedná se na území ČR o nejteplejší a zároveň i velmi suchou oblast. Tato lokalita má nejpříznivější podmínky pro přezimování kultur (ROŽNOVSKÝ, LITSCHMAN, 2016) Klimatické podmínky oblasti Lednice na Moravě Průměrná roční teplota v letech 1961 1990 9,2 C Průměrná roční teplota v letech 2010 2015 10,6 C Průměrná roční teplota v roce 2015 10,8 C Průměrná roční teplota v roce 2016 10,5 C Průměrné roční srážky v letech 1961 1990 Průměrné roční srážky v letech 2010 2015 Průměrné roční srážky v roce 2015 Průměrné roční srážky v roce 2016 479,7 mm 490,3 mm 326,0 mm 418,4 mm Zdroj: Vachůn 2017 36

Klimatické faktory, které na genofond rodu Rheum L. v letech 2015 a 2016 působily, jsou podrobně vypracovány v Tab. 1 a 2 (Příloha č. 1.). Níže jsou tyto faktory zpracovány graficky (Graf 1, 2 a 3). C 30 25 20 15 10 5 0-5 Průměrná měsíční teplota v Lednici na Moravě v letech 2015 a 2016 rok 2015 rok 2016 Měsíc Graf 1: Průměrná měsíční teplota v Lednici na Moravě v letech 2015 a 2016 [mm] Průměrné měsíční srážky v Lednici na Moravě v letech 2015 a 2016 120 100 80 60 40 20 0 rok 2015 rok 2016 Měsíc Graf 2: Průměrné měsíční srážky v Lednici na Moravě v letech 2015 a 2016 37

[hod] Průměrná délka slunečního svitu v Lednici na Moravě v letech 2015 a 2016 350,0 300,0 250,0 200,0 150,0 100,0 50,0 0,0 rok 2015 rok 2016 Měsíc Graf 3: Průměrná délka slunečního svitu v Lednici na Moravě v letech 2015 a 2016 4.2 Průběh přemístění genofondu rodu Rheum L. K přemístění rostlinného materiálu z původní kolekce genofondu revení došlo 18. 3. 2015. Rostliny byly vyorány za pomoci traktoru Zetor 7245 (Obr. 3), roztříděny do přepravek dle označení a převezeny na nové stanoviště. Zde byl předem vyměřen a připraven pozemek pro výsadbu (Obr. 4). Určeny byly dvě řady, každá o šíři 1 m. Mezi těmito řadami se nachází volný pruh o šíři 1,5 m pro průjezd mechanizace. Jednotlivé řádky s danými položkami mají šířku 1 m a délku 3 m. Mezi řádky jsou mezery o délce 1,5 m. První položky z každé řady směrem od Lednice (9. 8. 2011 Rheum undulatum a 9. 8. 2011 Rheum palmatum) mají délku řádku pouze 2,5 m. Podrobná mapka přemístěného genofondu je zpracována v Tab. 7. 38

Obr. 3: Vyorávání revení (BREJCHOVÁ, 2015) Obr. 4: Připravený pozemek pro výsadbu (BREJCHOVÁ, 2015) 39

4.3 Rostlinný materiál Položky genofondu, které byly určeny k přemístění, jsou uvedeny v Tab. 2. Nejvíce položek bylo druhu Rheum rhabarbarum (16 položek), celkově pak bylo k přesunu určeno 53 položek genefondu rodu Rheum L. Tab. 2: Stav původního genofondu rodu Rheum L. k 13. 8. 2014 Řádek EVIGEZ/ prac. označení Položka Poznámka 1. 42H7500001 Rheum rhabarbarum 'Jara' 2. 42H7500003 Rheum rhabarbarum 'Victoria' 3. 42H7500004 Rheum rhabarbarum 'Dawes Challenge' 4. 42H7500005 Rheum rhabarbarum 'The Sutton' 5. 42H7500006 Rheum rhabarbarum 'Holsteiner Blut' 6. 42H7500007 Rheum tanguticum 7. 42H7500008 Rheum rhabarbarum 8. 42H7500011 Rheum rhabarbarum 9 42H7500026 Rheum alexandrae 10 26 Rheum rhaponticum 11 42H7500027 Rheum reticulatum 12 42H7500029 Rheum officinale 13 28 Rheum sp. 14 27 Rheum sp. 15 327/08 Rheum palmatum 16 8 Rheum rhaponticum 17 42H7500043 Rheum rhabarbarum * 18 42H7500044 Rheum rhabarbarum * 19 42H7500036 Rheum officinale 'Wroclaw' 20 9.8.2011 R. palmatum ssp. tanguticum 21 9.8.2011 Rheum undulatum 22 9.8.2011 Rheum palmatum 23 42H7500036 Rheum officinale 24 42H7500034 Rheum delavayi 25 42H7500042 Rheum officinale 26 42H7500010 Rheum rhaponticum 27 42H7500012 R. palmatum x wittrockii 28 42H7500013 Rheum compactum 29 42H7500014 Rheum rhaponticum 30 42H7500015 Rheum officinale 31 42H7500016 Rheum rhabarbarum 'Timperley Early' 32 42H7500019 Rheum australe 33 42H7500020 Rheum rhaponticum 40

Řádek EVIGEZ/ prac. označení Položka Poznámka 34 42H7500022 Rheum rhaponticum 35 42H7500023 Rheum rhabarbarum 36 42H7500025 R. rhabarbarum 'Glaskins Perpetual' 37 42H7500030 R. rhabarbarum 'Krupnočereškovyj' 38 42H7500031 R. rhabarbarum 'Malachit' 39 15 Rheum australe 40 27 Rheum rhabarbarum 41 28 Rheum sp. 42 42H7500015 Rheum officinale 43 42H7500021 Rheum rhaponticum 44 42H7500024 Rheum ribes 45 42H7500006 Rheum rhabarbarum 'Holsteiner Blut' 46 Rheum rhizostachyum * 47 42H7500039 Rheum witrockii * 48 42H7500041 Rheum witrockii * 49 1 Rheum undulatum * 50 6 Rheum officinale * 51 7 Rheum undulatum * 52 6 Rheum undulatum * 53 5 Rheum undulatum * * plánovaná výsadba (Zdroj: CHALOUPKOVÁ, 2014) Seznam 37 položek kolekce genofondu Rheum, které byly dne 18. 3. 2015 přemístěny na pozemek pracoviště MENDELEUM ZF je uveden v Tab. 3. Poř. číslo Tab. 3: Seznam přemístěného genofondu rodu Rheum L. k 18. 3. 2015 EVIGEZ/ pracovní číslo Název položky Stát původu 1. 9. 8. 2011 Rheum undulatum - 2. 42H7500001 Rheum rhabarbarum 'Jara' CZ 3. 42H7500003 Rheum rhabarbarum 'Victoria' ANGLIE 4. 42H7500004 Rheum rhabarbarum 'Dawes Challenge' USA 5. 42H7500005 Rheum rhabarbarum 'The Sutton' ANGLIE 6. 42H7500006 Rheum rhabarbarum 'Holsteiner Blut' NĚMECKO 7. 42H7500007 Rheum tanguticum CZ 8. 42H7500008 Rheum rhabarbarum ANGLIE 9. 42H7500010 Rheum rhaponticum BULHARSKO 41

Poř. číslo EVIGEZ/ pracovní číslo Název položky Stát původu 10. 42H7500011 Rheum rhabarbarum ANGLIE 11. 42H7500012 Rheum palmatum x wittrockii UKRAJINA 12. 42H7500014 Rheum rhaponticum ANGLIE 13. 42H7500015 Rheum officinale CZ 14. 42H7500015 Rheum rhabarbarum CZ 15. 42H7500016 Rheum rhabarbarum 'Timperley Early' ANGLIE 16. 42H7500019 Rheum australe ROM 17. 42H7500020 Rheum rhaponticum POLSKO 18. 42H7500021 Rheum rhaponticum FINSKO 19. 42H7500022 Rheum rhaponticum ANGLIE 20. 42H7500023 Rheum rhabarbarum ANGLIE 21. 9.8.2011 Rheum palmatum - 22. 42H7500024 Rheum ribes NĚMECKO 23. 42H7500025 Rheum rhabarbarum 'Glaskins Perpetual' ANGLIE 24. 42H7500026 Rheum alexandrae NĚMECKO 25. 42H7500027 Rheum retucilatum TJK 26. 42H7500029 Rheum officinale NLD 27. 42H7500030 Rheum rhabarbarum 'Krupnočereškovyj' RUS 28. 42H7500031 Rheum rhabarbarum 'Malachit' RUS 29. 42H7500034 Rheum delavayi CHINA 30. 42H7500036 Rheum officinale POLSKO 31. 42H7500042 Rheum officinale POLSKO 32. 42H7500043 Rheum rhabarbarum CZ 33. 42H7500044 Rheum rhabarbarum CZ 34. 26 Rheum rhaponticum - 35. 27 Rheum rhabarbarum - 36. 327/08 Rheum palmatum - 37. 8 Rheum rhaponticum - (BREJCHOVÁ, 2017) Po přesazení a následně po dobu vegetace byly jednotlivé položky genofondu reveně pozorovány, hodnoceny dle platného deskriptoru a bylo o ně pečováno v podobě okopávky a čištění pozemku od plevelů. Dle potřeby se uskutečnila v letních měsících závlaha pozemku. Měření, sledování a péče o genofond probíhalo od data přemístění (18. 3. 2015) do doby ukončení vegetace (31. 10. 2015) v roce 2015. V roce 2016, kdy byly hodnoceny již jen biologické znaky, jako je začátek rašení, začátek kvetení, 42

konec kvetení byly položky sledovány od 18. 3. 2016 do 28. 6. 2016. K tomuto poslednímu datu proběhla také sklizeň řapíků pro laboratorní hodnocení a sběr semen. 4.4 Hodnocení popisných znaků dle deskriptoru pro rod Rheum L. 4.4.1 Morfologické znaky Po přemístění genofondu revení (od 18. března 2015) byly sledovány a hodnoceny morfologické znaky jednotlivých položek daného genofondu. Do této nejširší skupiny znaků spadá dle deskriptoru pro rod Rheum L. (viz. Tab. 3, Příloha č. 2) hodnocení velikosti rostliny (průměr trsu), listů (čepele i řapíku), květů a semen. Průměr trsu rostlin a počet listů na rostlinu byl měřen ve třech termínech přibližně v měsíčních intervalech. Tloušťka (průměr) řapíků byla měřena vždy cca 10-15mm od báze řapíku. Z každé položky byly vybrány 2-3 průměrné vzorky listů, s ohledem na velikost rostliny. Pravítkem byl změřen průměr řapíku. Délka řapíků byla měřena od báze po začátek listové čepele. Tento znak byl pak hodnocen ve stejný den a u stejných listů jako tloušťka řapíků. Měření listové čepele (délka a šířka) bylo prováděno ve dvou termínech během vegetace. Z každé položky byly vybrány dva průměrné vzorky listů, změřeny a z těchto hodnot byl pak vypočten průměr. Zbarvení pokožky řapíku na bázi, nad bází a zbarvení dužniny řapíků se posuzovalo podle RHS mini colour chart. Zbarvení řapíků nad bází bylo hodnoceno přibližně v polovině délky daného řapíku. Tyto znaky jsou pro některé odrůdy charakteristické a díky zjištěným výsledkům je možné jednotlivé odrůdy od sebe odlišit. Tvar báze řapíku v průřezu byl hodnocen ve stejný den a ze stejných vzorků jako u hodnocení průměru řapíku. Tento znak byl hodnocen dle stupnice uvedené na Obr. 5. Květy a květní lodyhy byly pozorovány v průběhu měsíců dubna a května tj. v době kvetení. Typ listu, bublinatost, zvlnění okraje a barva listu byly hodnoceny počátkem měsíce září, kdy přesazené rostliny již byly v plné vegetační síle. Barva semene byla hodnocena až v roce 2017, protože v roce 2015, tj. v roce přemístění genofondu, rostliny sice vykvetly, ale po vykvetení, byly květní lodyhy odstraněny. K 43

měření délek byl použit svinovací metr a plastové pravítko. Při vizuálním hodnocení barevnosti byl použit RHS mini colour chart. Obr. 5: Typ listu (TUREČKOVÁ, et al., 2001) Obr. 6: Tvar báze řapíku v průřezu (TUREČKOVÁ, et al., 2001) 44

Obr. 7: Zvlnění okraje (TUREČKOVÁ, et al., 2001) 4.4.2 Biologické znaky Mezi hodnocené fenologické znaky patří začátek rašení, začátek kvetení a konec kvetení. Začátek rašení nebyl v roce 2015 hodnocen, protože právě v době začínajícího rašení rostlin došlo k jejich vyorání a přemístění na nové stanoviště. Tento znak byl pozorován a hodnocen až v roce 2016 tj. rok po přemístění rostlinného materiálu genofondu. V roce 2015 i 2016 byl hodnocen začátek kvetení. Začátek kvetení nastal v době, kdy došlo k rozvinutí květních lat a jednotlivé kvítky byly již dobře viditelné. Konec kvetení se stanovil ve fázi, kdy byly jednotlivé kvítky odkvetlé a začaly se již tvořit nažky. Konec kvetení byl také sledován až druhý rok po přemístění. V roce 2015 konec kvetení hodnocen nebyl, vyrostlé květní laty byly odstraněny, aby nedocházelo k vysilování čerstvě přesazených rostlin. Všechny tyto znaky pak byly porovnávány vůči středně ranému kultivaru Rheum rhabarbarum 'Jara'. Začátek rašení byl hodnocen ve fázi, kdy vegetační pupeny byly zřetelně viditelné a listy se počaly otevírat. 45

Během vegetace byl také sledován celkový zdravotní stav rostlin a případné napadení nejčastějšími chorobami a škůdci. Z chorob byla pozorována pouze suchá skvrnitost listů (Ascochyta rhei Ellis et Eberh.). Ze škůdců se vyskytla převážně mšice (Aphis fabae Scopoli) a dřepčík (Chaetocnema concinna DeGeer). 4.4.3 Hospodářské znaky Do této skupiny je zařazeno hodnocení obsahu vitamínu C, kyseliny šťavelové a obsah refraktometrické sušiny. K těmto znakům bylo doplněno ještě stanovení obsahu dusičnanů, stanovení antioxidační kapacity metodou FRAP a spektrofotometricky a stanovení obsahu vlákniny. Všechny tyto znaky byly stanoveny ve sklizených řapících. Pro laboratorní hodnocení bylo vybráno 30 položek (viz. Tab. 4), z těch pak vždy první rostlina v řádku směrem od Lednice. Z dané rostliny bylo poté odebráno 3-5 typických listů v závislosti na velikosti rostliny a pro laboratorní hodnocení použity pouze řapíky těchto listů. Jednotlivé vzorky byly odebírány tak, aby vždy byla zastoupena část z báze, středu i konce řapíku. Analýzy byly provedeny v laboratoři Ústavu zelinářství a květinářství ZF MENDELU v Lednici. Poř. číslo Tab. 4: Seznam laboratorně hodnocených položek EVIGEZ/ jiné ozn. 1. 9.8.2011 Rheum undulatum Název položky 2. 42H7500001 Rheum rhabarbarum 'Jara' 3. 42H7500003 Rheum rhabarbarum 'Victoria' 4. 42H7500004 Rheum rhabarbarum 'Dawes Challenge' 5. 42H7500005 Rheum rhabarbarum 'The Sutton' 6. 42H7500006 Rheum rhabarbarum 'Holsteiner Blut' 7. 42H7500007 Rheum tanguticum 8. 42H7500008 Rheum rhabarbarum 9. 42H7500010 Rheum rhaponticum 10. 42H7500011 Rheum rhabarbarum 11. 42H7500012 Rheum palmatum x wittrockii 46

Poř. číslo EVIGEZ/ jiné ozn. 12. 42H7500014 Rheum rhaponticum 13. 42H7500015 Rheum officinale 14. 42H7500015 Rheum rhabarbarum Název položky 15. 42H7500016 Rheum rhabarbarum 'Timperley Early' 16. 42H7500021 Rheum rhaponticum 17. 42H7500023 Rheum rhabarbarum 18. 9.8.2011 Rheum palmatum 19. 42H7500025 Rheum rhabarbarum 20. 42H7500027 Rheum retucilatum 21. 42H7500029 Rheum officinale 22. 42H7500030 Rheum rhabarbarum 'Krupnočereškovyj' 23. 42H7500031 Rheum rhabarbarum 'Malachit' 24. 42H7500034 Rheum delavayi 25. 42H7500043 Rheum rhabarbarum 'Pražský hrad' 26. 42H7500044 Rheum rhabarbarum 'Lány' 27. 26 Rheum rhaponticum 28. 27 Rheum rhabarbarum 29. 327/08 Rheum palmatum 30. 6 Rheum officinale 'Wroclaw' Obr. 8: Příprava rostlinného materiálu pro lab. hodnocení (BREJCHOVÁ, 2015) 47

4.4.4 Stanovení obsahu vitamínu C Ke stanovení vitaminu C byla použita metoda vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) s detekcí v ultrafialové oblasti (UV) spektra na přístroji ECOM (CZ). Průměrný vzorek se připravit tak, že se odebrala vždy část z báze, středu a konce řapíku. Hodnocení proběhlo v letech 2015 i 2016. Vzorky byly hodnoceny den po sklizni (9. 9. 2015 a 29. 6. 2016). Do té doby byly uchovány v chladničce při 8 C. Pro analýzu byla použita analytická kolona CGC 3x150 Separon SGX C 18,7 μm, mobilní fází byl roztok tetrabutylamonium hydroxidu (TBAH), kyseliny šťavelové a vody v poměru 10:20:70 (v/v/v). Rychlost průtoku byla 0,5 ml/min., objem nástřiku 20μl, měření při vlnové délce 254 nm a teplotě stanovení 30 C. Kvalitativní určení bylo provedeno z retenčních dat, kvantitativní stanovení z ploch (výšek) píků vzorku a standardu (NEUGEBAUEROVÁ, STRAKOVÁ 2007) Pracovní postup: Bylo připraveno 10 g průměrného vzorku a k němu bylo přidáno 60 ml kyseliny šťavelové. Poté proběhlo zhomogenizování směsi tyčovým mixérem. Vzniklá rozmixovaná hmota byla přefiltrována, převedena do odměrné baňky a doplněna kyselinou šťavelovou do objemu 100 ml (Obr. 9). Následně byla provedena samotná chromatografická analýza. Injekční stříkačkou se vzorkem byla naplněna smyčka dávkovacího ventilu a byla provedena analýza. 48

Obr. 9: Příprava vzorků pro stanovení obsahu vit. C (BREJCHOVÁ, 2015) 4.4.5 Stanovení obsahu kyseliny šťavelové Pro stanovení kyseliny šťavelové byla použita titrační metoda podle Fliega. Sklizeň řapíků byla 8. 9. 2015 a ve stejný a následující den tj. 8. a 9. 9. 2015 proběhlo laboratorní stanovení. Sběr listů reveně v roce 2016 se uskutečnil 28. 6. 2016 a do doby laboratorního hodnocení byly vzorky řapíků uchovány v mrazničce při 18 C. V roce 2016 se stanovení obsahu kyseliny šťavelové uskutečnilo 23. 11. Pracovní postup: K 10 g čerstvého nakrájeného vzorku řapíků bylo přidáno 10 g uhličitanu sodného a 10 ml destilované vody. Následně byla směs zhomogenizována tyčovým mixérem. Po půlhodinovém varu byla hmota ochlazena, přelita do odměrné baňky na 500 ml a doplněna destilovanou vodou po značku a profiltrována. Ze vzniklého filtrátu bylo odebráno 150 ml a přidáno 5 g živočišného uhlí. Následná směs byla vařena po dobu 15 minut. Po ochlazení byl filtrát okyselen 10 ml kyseliny octové. Kyselina šťavelová byla pak vysrážena za varu 20 ml octanu vápenatého. Po pětiminutovém vaření sraženiny došlo ke zchlazení a pro lepší vyčeření byla ponechána 2 hodiny ve vodní lázni k ustání. Po 2 hodinách byla sraženina filtrována promýváním teplou vodou do zmizení kyselé 49

reakce. Pro rozpuštění sraženiny se 2x promývá filtr 50 ml vřelé zředěné kyseliny sírové (1:4) a poté ještě vřelou vodou. Nakonec byl doplněn objem tekutiny přídavkem vroucí vody na 300 ml a titrován roztokem při teplotě 70 C n/10 manganistanu draselného. Po odečtení spotřeby manganistanu draselného byl vypočítán obsah kyseliny šťavelové a proveden přepočet dle vzorce: 1 ml n/10 KMnO 4 = 4,5008 mg kyseliny šťavelové (bezvodé). 4.4.6 Stanovení refraktometrické sušiny v řapíku Pro stanovení hodnoty refraktometrické sušiny byl použit digitální refraktometr DR 301-95 A. Krüss. Byly provedeny dvě měření, s delším časovým odstupem. První sběr a měření proběhlo 9. 9. 2015, další pak 28. 6. 2016. Vzorky k měření byly připraveny z nakrájených řapíků, prolisovány lisem na česnek a vzniklá šťáva byla nakapána na sklíčko měřící desky refraktometru. Obr. 10: Digitální refraktometr DR 301-95 (zdroj: ILABO, 2017) 50

4.4.7 Stanovení obsahu dusičnanů Obsah dusičnanů byl měřen v den sklizně řapíků tj. 8. 9. 2015. a 28. 6. 2016. Ke stanovení byla použita metoda Iontově selektivní elektrody (ISE), kdy se ve výluhu zeleniny měří potenciál, který zaujme ISE vůči referenční elektrodě (ZBÍRAL, 2005). Pracovní postup: K 100 g připravených čerstvých řapíků bylo přidáno 100 ml roztoku síranu hlinitého a tato směs byla rozmixována tyčovým mixérem. Z mixátu bylo odebráno 2x20 g, které byly následně zpracovány. K 20 g směsi bylo přidáno 20 ml roztoku síranu hlinitého a 1ml 30 % peroxidu vodíku, tato směs se dále vařila 5 minut v 250 ml erlenmeyrově baňce. Poté se mixát dal ochladit, doplnil se na objem 100 ml roztokem síranu hlinitého. Po promíchání byl měřen potenciál dusičnanové ISE proti referentní merkurosulfátové elektrodě. Z kalibrační křivky byla odečtena koncentrace odpovídající naměřenému potenciálu a ta byla násobena 10, jelikož byl vzorek 10x zředěný. Obr. 11: Odvažování vzorků pro stanovení obsahu dusičnanů (BREJCHOVÁ, 2015) 51

4.4.8 Stanovení celkové antioxidační kapacity metodou FRAP Stanovení proběhlo 1. 10. 2015 a 24. 11. 2016. Vzorky řapíků byly sklizeny 8. 9. 2015 a 28. 6. 2016 a do doby měření byly uchovány v mrazničce při teplotě - 18 C. Pro stanovení antioxidační kapacity proběhly celkem tři měření, z nichž se pak vypočetl průměr, který je uveden v tabulce č. 44 a 45 (Příloha č. 2). Metoda FRAP (Ferric Reducing Antioxidant Power) je založena na redukci železitých komplexů, které jsou téměř bezbarvé a po redukci s dalším činidlem vytváří intenzivně modré produkty. Změna intenzity zbarvení je lineárně závislá na množství přítomného antioxidantu (reduktantu). Pracovní postup K 10 g rostlinné hmoty bylo přidáno 50 ml metanolu (30 %) a směs byla rozmělněna mixérem. Poté byla tato hmota přefiltrována do odměrné baňky (V=100 ml) a doplněna po rysku, čímž vznikl požadovaný vzorek. Ve zkumavkách bylo smícháno 20 µl vzorku, 900 µl reakční směsi (roztok FeCl 3, TPTZ s přídavkem HCL a octanového pufru (ph 3,6) v poměru 1:1:10) a 80 µl deionizované vody. Po 30 minutách byla naměřena na spektrofotometru absorbance při vlnové délce 593 nm. Na základě kalibrační křivky byla vypočtena výsledná hodnota antioxidační kapacity v mg na 100 g čerstvé hmoty. 4.4.9 Stanovení celkové antioxidační kapacity metodou DPPH Celková antioxidační kapacita pomocí metody DPPH byla stanovena 1. 10. 2015 a v roce 2016 dne 24. 11. ze vzorků uchovaných v mrazničce při teplotě 18 C. Z celkem tří měření byl stanoven průměr, který je uveden v tabulce č. Příloha 2. Tato metoda je založena na zhášení radikálového kationtu DPPH+ (2,2-difenyl-1- pikrylhydrazyl). Ten je fialové barvy a po redukci vytváří žlutavé zbarvení. Pracovní postup: K průměrnému 10 g vzorku byl přidán methanol (70 %) a tato směs byla rozmixována tyčovým mixérem. K 3,8 ml zásobního roztoku DPPH bylo napipetováno 200µl vhodně zředěného vzorku. Vzorky s nižší antioxidační kapacitou byly zředěny na 100µl vzorku/ 100 µl destilované vody a vzorky s vyšší antioxidační kapacitou byly zředěny na 50µl/ 45 150 µl destilované vody. Na spektofotometru byla 52

absorbance měřena po 30 minutách od začátku reakce při vlnové délce 515 nm. Jako standard byl použit Trolox (6-hydroxy-2,5, tetramethylchroman-7,8, 2-karboxylová kyselina). Výsledná celková antioxidační kapacita byla vyjádřena v mm ekvivalentu Troloxu na 100 g sušiny (mm Troloxu. 100g-1). 4.4.10 Obsah sušiny Měření obsahu sušiny probíhalo ve dnech 8. 9. 2015 a 28. 6. 2016. Vzorky byly sklizeny a připraveny v den měření. Díky odstranění vody sušením ze vzorků, se zastaví enzymatické pochody, které by mohly způsobit změny ve složení vzorků. Pracovní postup Připravené očištěné řapíky byly nakrájeny na menší části. Bylo zaznamenáno označení misky a do ní naváženo 3 5 g vzorku s přesností na tři desetinná místa. Navážka byla zaznamenána. Otevřená vysoušecí miska i s víčkem byla uložena do sušárny a při teplotě 103 ºC ± 2 ºC vzorky dosoušeny do konstantní hmotnosti (min. 4 hodiny). Po vychladnutí se kompletní vysoušecí miska zvážila. Hmotnost byla zaznamenána. Poté byla odečtena hmotnost kompletní vysoušecí misky zjištěná na počátku analýzy. Zjištěný rozdíl hodnot na naváženém vzorku byl převeden na procentuelní podíl sušiny ve vzorku. 53

. Obr. 12: Vysoušení vzorků (BREJCHOVÁ, 2015) 4.4.11 Obsah vlákniny v řapících Vzorky pro stanovení obsahu hrubé vlákniny v řapících byly sklizeny 28. 6. 2016. Stanovení proběhlo 10. 12. 2016. Do doby stanovení, byly vzorky uchovány v mrazničce při -18 C. Ke stanovení obsahu hrubé vlákniny byla použita metoda podle C. Gerhardt GmbH & co. KG (ILABO,2017), kdy hrubá, nerozpustná vláknina zůstává po postupném vyluhování v kyselinách a hydroxidech. Vláknina je stanovována za pomocí sáčků FibreBag. Z každého vzorku bylo provedeno jedno měření. Pracovní postup: Jednotlivé vzorky řapíků byly nakrájeny na menší kousky. Sáčky FibreBag sušeny při 105 C po dobu jedné hodiny. Navážka jednotlivých vzorků je 1g s přesností na mg. 1) Promývací fáze 1: Do kádinky bylo odměřeno 360 ml H 2 SO 4, ruční nářadí připojeno na karusel a jemně ponořeno do kádinky. Otáčením karuselu po dobu 1 minuty došlo k provlhčení. Kádinka byla umístěna na varnou desku a obsah přiveden k varu. Teplota 90 C je udržována po dobu 30 minut. Poté byly sáčky promývané v destilované vodě. 54

2) Promývací fáze 2: stejná jako fáze 1 3) Sušení FibreBag sáčků: Okapané sáčky FibreBag byly sundány s karuselu a přendány do keramických kelímků, předem vyžíhaných na 600 C. Poté se kelímky se vzorky sušily při 105 C do konstantní hmotnosti. Následně byly sáčky zpopelněny při 600 C po dobu 4 hodin. Po vychlazení v exsikátoru byly kelímky s popelem zváženy. Obsah vlákniny v % se vypočítá podle vzorce: % hrubé vlákniny = ((c-a)-(d-e)) x 100 / b Slepý vzorek e = d f a hmotnost sáčku (g) b hmotnost vzorku (g) c hmotnost kelímku se sušeným vzorkem (g) d hmotnost kelímku s popelem (g), samotný sáček bez vzorku e hmotnost slepého vzorku (g), samotný sáček bez vzorku f hmotnost kelímku (g), samotný sáček bez vzorku 4.5 Metodika hodnocení přemístění jednotlivých položek genofondu a hodnocení přezimování rostlin Nejprve bylo provedeno porovnání výchozího stavu jednotlivých položek genofondu určených k přemístění se stavem po přemístění viz. Tab. 3. Tento stav byl zaznamenán. Bylo zjištěno snížení počtu položek i určitý nesoulad v popisu a značení u některých z položek přemístěného genofondu (podrobné výsledky viz. kapitola Hodnocení přemístění genofondu). Přezimování rostlin bylo hodnoceno k datu 30. 3. 2016. 55

5 VÝSLEDKY 5.1 Hodnocení morfologických znaků 5.1.1 Průměr trsu Tento znak (v klasifikátoru uveden pod pořadovým číslem 1.1.1 dále jen p. č.) byl sledován ve třech termínech měření a to 13. 5., 18. 6. 2015 a 26. 7. 2015. Měřena byla šířka všech rostlin u dané položky a následně byla získána průměrná hodnota ze všech tří měření. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 4 (Příloha č. 2). Největší průměr rostliny, byl zjištěn u položky 42H7500034 Rheum delavayi, s hodnotou 1470 mm. Podle stupnice spadá pořád ještě do kategorie střední velikosti. Nejmenšího průměru dle stupnice dosáhla položka Rheum rhizostachyum, který činil pouze 176 mm. Tato položka byla však dosazena na stanoviště v pozdějším termínu, než položky ostatní, proto byla rostlina menší. Druhou nejmenší byla vyhodnocena položka 42H7500029 Rheum officinale (582 mm). V průběhu vegetačního období se průměr trsu měnil. Bylo pozorováno, že vyšších hodnot bylo naměřeno v období května a června, kdy díky závlaze je dosaženo větších přírůstků listů na rostlině. Všeobecně tedy lze konstatovat, že se zvyšujícím se počtem listů roste velikost průměru rostliny. 5.1.2 List Dle klasifikátoru je možno rozlišovat dva typy listů (p. č. 1.2.1) a to buď list celistvý, nebo laločnatý (viz. Obr. 13) Hodnocení proběhlo dne 18. 6. 2015. Jako laločnatý bylo označeno sedm položek genofondu, zbylé položky měly listy celistvé. Jednotlivé výsledky jsou uvedeny v Tab. 5 (Příloha č. 3). Dalším popisným znakem je bublinatost listu (p. č. 1.2.2). Tento znak byl hodnocen dne 17. 8. 2015. U čtrnácti položek byla vyhodnocena bublinatost slabá, u sedmnácti položek hodnota střední a u sedmi položek bublinatost silná. S výše uvedeným popisným znakem úzce souvisí zvlnění okraje listu (p. č. 1.2.3), který byl hodnocen také dne 17. 8. 2015. Znak byl posuzován podle nákresu uvedeného v deskriptoru pro rod Rheum L. viz. Obr. 6 a vyhodnocen dle uvedené stupnice. U 56

položek 42H7500016 Rheum rhabarbarum 'Timperley Early', 42H7500022 Rheum rhaponticum, 42H7500023 Rheum rhabarbarum, 42H7500025 Rheum rhabarbarum 'Glaskins Perpetual' a 42H7500029 Rheum officinale, bylo zvlnění okraje slabé u 15 položek silné, u zbylých položek bylo zvlnění převážně střední. Výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 7 (Příloha č. 2). Zbarvení vrchní strany čepele (p. č. 1.2.4) se hodnotilo vizuálně a dle stupnice se rozlišuje na světle zelené a tmavě zelené. Hodnocení proběhlo dne 8. 9. 2015. 22 položek mělo zbarvení vrchní strany čepele světle zelené, 16 položek pak zbarvení tmavší. Výsledky hodnocení jsou uvedeny v Tab. 8 (Příloha č. 2). K dalším hodnoceným znakům patří délka (p. č. 1.2.5) a šířka listové čepele (p. č. 1.2.6). Tyto znaky byly měřeny ve dnech 26. 7. 2015 a 6. 9. 2015. Největší délky listu dosahovala položka 42H7500008 Rheum rhabarbarum s průměrnou délkou 500 mm, následovala položka 42H7500003 Rheum rhabarbarum 'Victoria' (490 mm) a 42H7500016 Rheum rhabarbarum 'Timperley Early' (470 mm), nejmenší byla potom položka 42H7500029 Rheum officinale s délkou pouze 130 mm. Nejširší listová čepel byla naměřena u položky 42H7500022 Rheum rhaponticum (525 mm). Nejmenší šířka byla naměřena u položky 327/08 Rheum palatum (153 mm). Popisný znak počet listů na rostlinu (p. č. 1.2.7) byl sledován a hodnocen ve dnech 18. 6., 26. 7. a 15. 9. 2015. Z těchto hodnocení se pak získala průměrná hodnota. Podobně jako se měnil průměr trsu v průběhu vegetace, tak i počet listů na rostlinách souvisel s průběhem počasí a to převážně s množstvím srážek a střídáním teplot. Nejvíce listů bylo zaznamenáno u položky 42H7500008 Rheum rhabarbarum (78,5 ks), nejméně pak u 42H7500030 Rheum rhabarbarum 'Krupnočereškovyj' (24,8 ks) a Rheum rhizostachyum (12 ks). Výsledky sledování jsou uvedeny v Tab. 11 (Příloha č. 3). 57

Obr. 13: Typ listu celistvý (42H7500034 Rheum delavayi) (BREJCHOVÁ, 2015) 5.1.3 Řapík Zbarvení pokožky řapíků nad bází (znak č. 1.2.8), na bázi (znak č. 1.2.9) i zbarvení dužniny (znak č. 1.2.12) bylo hodnoceno 20. 8. 2015. Zelená barva dužniny byla vyhodnocena u 23 položek, zelené až růžové zbarvení mělo 6 položek a červenou barvu dužniny mělo 9 položek. Jednotlivé hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 12, 13 a 16 (Příloha č. 2). Barvy podle RHS mini colour byly ohodnoceny v těchto odstínech: YG - Yellow Green (žlutozelená), PB - Purple Brown (purpurově hnědá), DPR Dark Pink Red (tmavě růžovo-červená), R Red (červená), LRP Light Red Pink (světle červenorůžová), RP Red Pink (růžovo-červená), P Pink (růžová), OR Orange Red (červeno-oranžová), G Green (zelený). Tvar báze řapíku v průřezu (znak č. 1.2.10) byl hodnocen také dne 20. 8. 2015 a dle stupnice uvedené v klasifikátoru se rozlišoval na oválný, ledvinovitý, polokruhovitý a okrouhlý. 11 položek bylo tvaru ledvinitého, pět položek mělo tvar oválný, okrouhlý tvar byl pozorován pouze u položky 42H7500022 Rheum rhaponticum. Ostatní hodnocené položky měly tvar řapíku v průřezu polokruhovitý viz. Tab. 14 (Příloha č. 3). 58