Webový portál pro výpočet environmentálni stopy

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY P <?A %, \J/ & Webový portál pro výpočet environmentálni stopy DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Lubomír Michalčák Brno, 2007

Prohlášení Prohlašuji, že tato diplomová práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. Vedoucí práce: prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc. 11

Poděkování Děkuji svému vedoucímu prof. RNDr. Jiřímu Hřebíčkovi, CSc. za poskytnuté rady, odborné vedení a usměrňování při vypracovávání této diplomové práce. Dále chci poděkovat slečně Kateřině Cháberové, DiS. za podporu a péči, kterou mně během celého období řešení této práce poskytovala a Bc. Miroslavu Skalníkovi za konzultace nad rozličnými tématy s touto prací souvisejícími. V neposlední řadě chci poděkovat své nejbližší rodině za podporu a trpělivost jak při vypracovávání této diplomové práce tak i během celého období mých vysokoškolských studií. m

Shrnutí Práce se zaměřuje na problematiku informační společnosti, životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Zabývá se indikátory trvale udržitelného rozvoje se zvláštním zřetelem najeden z nich - environmentálni stopu. Součástí této diplomové práce je vytvoření webového portálu, který primárně slouží k výpočtu individuální environmentálni stopy občana České republiky a jejímu srovnání se stopami jak jiných obyvatel ČR tak i dalších států. Sekundárním úkolem portálu je poskytnout platformu pro sdílení informací (především internetových odkazů, které se týkají problematiky environmentálni stopy) mezi jeho uživateli. Důraz je kladen na to, aby portál odpovídal moderním trendům vývoje webových systémů, daných konceptem Webu 2.0. Součástí portálu je také modul, který prostřednictvím parsování XLS souboru zobrazuje rozsáhlé statistické údaje související s průměrnými environmentálními stopami občanů různých států. IV

Klíčová slova Informační společnost, životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj, environmentálni stopa, Web 2.0, parsování XLS souborů.

Obsah 1 Úvod 3 1.1 Kontext práce 3 1.2 Cíle práce 3 1.3 Struktura práce 4 1 INFORMAČNÍ SPOLEČNOST, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ 5 2 Informační společnost 6 2.1 Vymezení pojmu 6 2.2 Historie 6 3 Životní prostředí 8 3.1 Globální problémy lidstva 9 4 Trvale udržitelný rozvoj 11 4.1 Vymezení pojmu 11 4.2 Historie 11 4.3 Indikátory trvale udržitelného rozvoje 13 5 Environmentálni stopa 15 5.1 Vymezení základních pojmů 15 5.2 Historický vývoj 15 5.3 Způsob výpočtu 16 5.4 Statistické údaje 17 5.5 Hodnocení environmentálni stopy 18 II ANALÝZA VLIVU INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI A INFOR MAČNÍCH TECHNOLOGIÍ NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A JEJICH SOUVISLOST S TRVALE UDRŽITELNÝM ROZVOJEM 20 6 Úvod do problematiky 21 7 Pozitivní vlivy 23 7.1 Doprava 23 7.2 Informovanost 25 7.3 Zaměstnanost 27 7.4 Lidské zdraví 28 8 Negativní vlivy 31 1

8.1 Energie 31 8.2 Spotřeba materiálů a surovin 31 8.3 Odpady 34 8.4 Sociální napětí 35 III WEBOVÝ PORTÁL PRO VÝPOČET ES 36 9 Motivace 37 9.1 Web 2.0 39 9.2 Vlastnosti systému 40 10 Případy užití 42 10.1 Veřejná část 42 10.2 Administrativní část 46 11 Datová analýza 50 11.1 ER diagram 50 11.2 Sémantika entit a popis atributů 50 11.3 Sémantika relací 52 12 Popis webového portálu 54 12.1 Veřejná část 54 12.2 Administrativní část 55 13 Implementace 58 13.1 Použitý algoritmus výpočtu ES 58 13.2 Použité technologie 58 13.3 Parsování XLS souboru 59 13.4 Bezpečnost 62 14 Závěr 63 A SQL skript (pro MySQL) - návrh struktury databáze 68 B Obsah CD 70 2

Kapitola 1 Úvod 1.1 Kontext práce Koncern minulého století se průmyslová společnost, která dominovala celému 20. století, začala transformovat ve společnost informační. Tato změna s sebou v celosvětovém kontextu přináší mnoho pozitivního, avšak také řadu negativních důsledků. Tím z dlouhodobého hlediska nejdůležitějším, čeho se tato, v současnosti plně probíhající, transformace dotýká, je naše životní prostředí. Již v 70-tých letech minulého století přišli vědci na to, že stávající způsob využívání přírodního bohatství je z dlouhodobého hlediska zcela neudržitelný a společnost musí svůj vztah k přírodě přehodnotit a své chování vůči ní změnit. Z následné mnohaleté celosvětové diskuse vyplynulo, že nejprůchodnějším řešením (především politicky) je koncept trvale udržitelného rozvoje (TUR). 1.2 Cíle práce Cílem práce je analyzovat jak na životní prostředí působí informační technologie a obzvláště masová penetrace Internetu. Práce si klade za cíl zabývat se nejenom bezprostředními dopady (zaměstnanost, energie, doprava, zdraví lidi, spotřeba surovin), ale také vlivy nepřímými (sociální dopady, informovanost, vliv na lidskou psychiku). Pozornost je věnována analýze souvislosti vývoje informační společnosti s konceptem trvale udržitelného rozvoje. Pro posuzování vývoje směrem k trvalé udržitelnosti hrají klíčovou roli indikátory trvale udržitelného rozvoje. Jedním z nich je environmentálni stopa (ES) 1, nejvýznamnější indikátor z hlediska obecné srozumitelnosti a 1. Častěji nazývaná ekologická stopa. V literatuře se používají oba pojmy jako synonyma a vzhledem k tomu, že označení environmentálni stopa mně připadá (jak kvůli podstatě pojmu tak i způsobu výpočtu) výstižnější, budu ho v práci nadále výhradně používat. 3

1. ÚVOD schopnosti zachytit celkové environmentálni dopady jednotlivce. Její představení je minoritním cílem této práce. Především výpočtu individuální environmentálni stopy občana České republiky se věnuje hlavní cíl práce, kterým je vytvoření webového portálu. Portál bude sloužit nejen pro vlastní výpočet, ale také pro porovnání výsledku s ostatními občany (nejenom České republiky), jako místo pro získávání dalších informací o ES a platforma pro sdílení informací uživateli, která je plně v souladu s moderními trendy vývoje webových technologií daných konceptem Webu 2.0. Například zde bude možno sdílet názory a odkazy vztahující se k dané problematice. 1.3 Struktura práce První část diplomové práce se nejprve zabývá úvodem do problematiky informační společnosti a životního prostředí, na něž navazuje výčet nejzávažnějších současných globálních problémů lidstva. Pro objektivizaci hodnocení jejich závažnosti jsem využil statistiky mezinárodní organizace United Nations Environment Programme a přidal i jeden subjektivní názor. Dále se tato část věnuje konceptu trvale udržitelného rozvoje a problematice související s jeho indikátory, přičemž je značná pozornost věnována ES. Druhá část podrobně analyzuje vliv informační společnosti a informačních technologií (obzvláště Internetu) na životní prostředí a jejich souvislost s trvale udržitelným rozvojem. V poslední části písemné zprávy je nejprve popsána motivace, která stála za návrhem webového portálu pro výpočet ES, přičemž je zde krátká část věnována úvodu do problematiky Webu 2.0. Další kapitoly jsou věnovány analýze a návrhu portálu - první z nich obsahuje případy užití, druhá datovou analýzu a poslední popisuje strukturu aplikace. Nakonec jsou rozebrány problémy související s implementací portálu. Je zde například vysvětlen způsob použití nestandardní knihovny PHP pro parsování XLS souborů, popsány problémy, které se při práci s ní vyskytly (včetně mnou použitých řešení) a nastíněny přijatá bezpečnostní opatření. Poslední kapitolu tvoří nezbytný závěr se zhodnocením dosažených výsledků v kontextu širšího pohledu na danou problematiku. V příloze se nejprve nachází SQL skript pro vytvoření struktury databáze v SŘBD MySQL a dále obsah CD. Na něm je k nalezení jak tato písemná zpráva (včetně zdrojových souborů) tak i kompletní zdrojové kódy portálu, licence a osvětlení způsobu, jak na jejich základě zprovoznit vlastní verzi funkční aplikace. 4

ČÁSTI INFORMAČNÍ SPOLEČNOST, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Kapitola 2 Informační společnost 2.1 Vymezení pojmu Nebývalý rozvoj informačních a komunikačních technologií v několika posledních desetiletích umožnil vznik nových průmyslových odvětví, podnítil globální transformaci ekonomiky a největší měrou přispěl k chápání informace jakožto klíčové (a tudíž i velmi cenné) komodity dnešní společnosti. Informační technologie nacházejí své místo ve všech oblastech dnešního života ve vyspělých zemích, přinášejí nové příležitosti, nové postupy avšak také nová rizika. Této nové etapě lidské společnosti jsme si zvykli říkat informační společnost a chápat ji jako bezprostředního následníka společnosti industriálni. Její základní charakteristikou je podstatné využívání digitálního zpracování, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stává významná ekonomická aktivita, která jednak prostupuje tradičními ekonomickými či společenskými aktivitami a jednak vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které ovlivňují charakter společnosti. [1] 2.2 Historie Za průkopníka konceptu informační společnosti je považován ekonom Fritz Machlup, který v roce 1933 začal studovat vliv patentů na výzkum. Jeho práce kulminovala v průlomové studii The production and distribution of knowledge in the United States v roce 1962. [44] Pojem informační společnosti byl poprvé použit v Norově-Mincovězprávě francouzské vlády v roce 1975, která rozšířila dřívější chápání telekomunikací i na otázky národní technologické suverenity a vytyčila vládní iniciativy včetně elektronického občanství. V roce 1983 se v Japonsku formuluje Plán Teletopie, který má podnítit šíření nových médií po celé zemi a přispět k zajištění komunikačních a informačních služeb vysoké úrovně japonským městům. Současně s tímto plánem přišla telekomunikační společnost NTT s projektem na zavedení 6

2. INFORMAČNÍ SPOLEČNOST sítě optických vláken jako fundamentální komunikační struktury po celém Japonsku. V roce 1987 vydává Evropská komise Zelenou zprávu o komunikacích, která přichází s pojetím komunikačních sítí jakožto nervového systému moderního společenského a ekonomického života. V roce 1994 přijímá Evropská komise Akční plán, který vytváří rámec budoucí evropské politiky směrem k informační společnosti. V roce 1988 je americkou Národní telekomunikační a informační administrativou uveřejněna zpráva Telecom 2000 Charting the Course for a New Century, jejímž hlavním závěrem je pozorování, že komunikační a informační služby se stávají klíčovým prvkem udržujícím americkou i světovou ekonomiku a podporujícím rozvoj americké společnosti. Velkým propagátorem informatizace společnosti je bývalý americký viceprezident a čerstvý nositel Nobelovy ceny míru Albert Gore, který již koncem osmdesátých let minulého století prosazoval pokročilejší komunikační a informační služby jako národní americkou prioritu. Zavedl pojem informační superdálnice, prosadil koncept Národní informační infrastruktury a zasloužil se uvedení tématu Globální informační společnosti na summitu G7 v roce 1995. [1] V rámci EU je důležitým mezníkem rok 1999, kdy byla v Lisabonu přijata iniciativa Evropské komise eeurope - informační společnost pro každého, která navazovala na závěry o dva roky dříve proběhlé konference v Bonnu o využití globálních informačních sítí. V roce 2000 následovala konference ve Varšavě pod názvem Informační společnost - urychlení evropské integrace. Zajímavé bylo, že se na ni setkali zástupci států EU se zástupci ostatních Evropských států a zavázali se navzájem si pomáhat a spolupracovat při informatizaci společnosti. Vzniká zde iniciativa eeurope+, která se stala první společnou iniciativou zemí kandidujících na vstup do Evropské unie. Jejím hlavním cílem je zabránit prohlubování rozdílů mezi kandidátskými a členskými zeměmi. Mimo jiné je v ní ustanovena povinnost všech zemí definovat si svou vlastní informační politiku. Vláda České republiky přijala jako své usnesení číslo 525 dne 31.května 1999 akční plán Státní informační politika - Cesta k informační společnosti. Mezi jeho základní cíle patří školní vzdělávání v souladu s potřebou ovládnutí práce s informacemi a využitím informační a komunikačních technologií (ICT), které má být naplňováno nejen u žáků, ale také učitelů - prostřednictvím dalšího vzdělávání v používání ICT v pedagogickém procesu. [20] 7

Kapitola 3 Životní prostředí Podle organizace UNESCO je životní prostředí (ŽP): souhrn ekologických činitelů, které mají bezprostřední význam pro život a vývoj určitého druhu nebo pro jeho populaci. Činitelé prostředí na sebe vzájemně působí a společně vytvářejí podmínky daného prostředí, ve kterém žije určitý organismus nebo populace." 1 [18] Ekologičtí činitelé jsou buď procesy odehrávající se uvnitř příslušných složek životního prostředí nebo se jedná o působení vnějších činitelů, kteří mohou být původu antropického nebo se jedná o přírodní jevy. Složky životního prostředí se dělí na přírodní a umělé, tj. vytvořené činností nebo zásahem člověka, které by bez jeho přičinění neexistovaly, i když jejich součástí můžou být i přírodní materiály. Přírodní složky se dále dělí na abiotické (neživé) a biotické (živé). Biotické složky ZP: rostliny, živočichové včetně člověka, mikroorganismy. Abiotické složky ZP: voda, ovzduší, půda, záření. Umělé složky ZP: 1. Definic pojmu životní prostředí existuje mnoho a některé se s časem mění, já považuji za nejvýstižnější a nejsměrodatnější právě tuto. 8

3. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ uměle vyrobené látky, výrobky, budovy, inženýrské sítě. 3.1 Globální problémy lidstva Pro představu, o tom jaký vliv má nastupující informační společnost a informační a komunikační technologie na životní prostředí, je žádoucí vědět jaké největší globální problémy v současnosti před lidstvem stojí. Je totiž zcela zásadní, aby vliv ICT právě na tyto problémy byl co možná nejlepší a naopak, aby nedocházelo k jejich prohlubování. Je přitom dobré si uvědomit, že znečištění životního prostředí není jedinou kategorií těchto problémů, ale že mohou spadat i do jiných oblastí (lidská populace, intrasociální vztahy, spotřeba aj.). Podle průzkumu United Nations Environment Programme (UNEP), kterého se zúčastnilo 200 vědců z 50 zemí budou největší globální environmentálni problémy v 21. století: 2 klimatické změny, nedostatek sladké vody, odlesňovaní a šíření pouští, znečištění sladké vody, špatné vládnutí, ztráta biodiversity, populační růst a migrování obyvatelstva, změna sociálních hodnot, odstraňování odpadků, znečištění ovzduší. [42] 2. Pro účely této práce jsem vybral 10 nejzávažnějších (uvedeny v sestupném pořadí dle důležitosti). 9

3. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Z pohledu zaměření této práce je zajímavé, že na 23. místě se umístily informační technologie. Za rozporuplné pokládám až 28. místo genetického inženýrství, které společně s nekontrolovaným vývojem v oblasti nanotechnologií a umělé inteligence považuji za jeden z největších současných problémů, s kterými se musí lidstvo v tomto století vypořádat. Silně mně v tomto přesvědčení ovlivnily názory jednoho ze zakladatelů firmy Sun Microsystems Bula Joye, který považuje tyto technologie za nebezpečné a žádá o pozastavení bádání v těchto oblastech. Domnívá se totiž, že vědci dnes nejsou drženi na uzdě hlasem svého svědomí, jejich fascinace oborem převažuje případné vnitřní obavy. Nové, potenciálně zničující technologie, nejsou pod kontrolou vlád, jako tomu je v případě jaderné bomby, ale v rukou korporací, zainteresovaných na zisku. Zájem na finanční návratnosti investic do výzkumu tak vede ke komerční aplikaci postupů, které často nejsou dostatečně ověřeny." [5] 3 3. Dle sdělení autora se jedná o poslední verzi publikace uvedené v seznamu literatury na oficiálním zadání této práce. 10

Kapitola 4 Trvale udržitelný rozvoj 4.1 Vymezení pojmu Trvale udržitelný rozvoj je v posledních několika desetiletích hojně skloňovaný pojem, který byl za dobu své existence mnohokrát definován. Profesor Bedřich Moldan uvádí [27], že ačkoliv se celá koncepce udržitelného rozvoje stále vyvíjí, její klasická definice 1 je již po dvacet let neměnná: Udržitelný rozvoj je rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrožoval schopnost příštích generací naplnit jejich vlastní potřeby" A je (s menší úpravou) zakotvena i v českém právním řádu. Konkrétně v zákoně číslo 17/1992 Sb. o životním prostředí. Udržitelný rozvoj stojí na třech pilířích: ekologickém, ekonomickém, sociálním. Je důležité, aby udržitelný rozvoj všechny tyto rozměry splňoval a aby při zachování autonomie každého z nich docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a byla zachována jejich celková harmonie. [27] 4.2 Historie Ochrana přírody v moderním pojetí se datuje od 60-tých let 19. století, kdy vzniká ekologie. Ochrana životního prostředí má historii mnohem kratší - tento termín se začal používat až v 60-tých let století minulého. Významnou roli na probuzení zájmu o životní prostředí sehrála kniha Rachel Carsonové Mlčící jaro, působivě líčící katastrofu způsobenou neuvážlivým používáním DDT. 1. Poprvé byla publikována v zprávě Naše společná budoucnost, kterou vydala Světová komise pro životní prostředí. 11

4. TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ V červnu 1972 se uskutečnila konference ve Stockholmu, kterou svolala OSN a jež znamenala základní mezník v názoru na životní prostředí v celosvětovém měřítku. Výsledkem bylo, že po celém světě došlo k řadě technických opatření, které však nestačily k tomu, aby devastace životního prostředí nadále nerostla. Průlomovým dílem pro odkrytí vztahu mezi hospodářským růstem a ochranou životního prostředí se stala kniha Meze růstu kolektivu autorů pod vedením D. Meadowsové, která přesvědčivě ukázala, že hlavním viníkem znečištění je samotný hospodářský růst, který má exponenciální charakter a bez přijetí drastických opatření ve výsledku způsobí ekologickou katastrofu. Autoři navrhli, aby byl hospodářský růst zastaven, což však nebylo světovou veřejností přijato a začaly se hledat alternativní východiska, neboť základní analýza byla přijata za správnou a alarmující. Rok 1987 byl rokem vydání Naší společné budoucnosti v níž kolektiv autorů pod vedením norské ministerské předsedkyně Gro Harlem Brundtlandové došel k závěru, že se ekonomický rozvoj nesmí zastavit, nýbrž se musí stát trvale udržitelným prostřednictvím své transformace, jejímž jádrem má být snižování ekologické náročnosti technologických postupů. Z důvodu dosažení celosvětového konsensu při praktické realizaci přechodu k trvale udržitelnému rozvoji byla Valným shromážděním OSN svolána na rok 1992 do Ria de Janeiro celosvětová Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (tzv. Summit Země). Byl zde přijat Globální strategický plán, který se realizoval v podobě pěti důležitých dokumentů: Agenda 21, Deklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji, Úmluva o změně klimatu, Úmluva o ochraně biodiverzity, Zásady obhospodařování lesů. V druhém z nich je zakotveno několik důležitých principů jak z hlediska prosazování konceptu trvalé udržitelnosti tak i mezinárodního práva: princip předběžné opatrnosti, požadavek zahrnout náklady na ochranu životního prostředí do cen výrobků, 12

4. TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ povinnost zhodnotit důsledky činností pro životní prostředí ještě dříve, než jsou tyto činnosti zahájeny, povinnost uvědomit jiné státy o mimořádných událostech a předávat informace o aktivitách, jež by mohly životní prostředí jiných států vážným způsobem ohrozit. Z výše uvedených principů si (pro účely této práce) bližší ozřejmění zaslouží princip předběžné opatrnosti: 2 Státy musí za účelem ochrany životního prostředí přijímat podle svých schopností preventivní přístupy Tam, kde hrozí vážná nebo nenapravitelná škoda, nesmí být nedostatek vědecké jistoty zneužit pro odklad účinných opatření, která by mohla zabránit poškození životního prostředí." [27] V následujících letech se téma TUR stalo klíčovým pro mnoho mezinárodních konferencí z nichž nejvýznamnějšími byly: Zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku v červnu 1997 (tzv. Summit Země + 5), Konference členských států Rámcové úmluvy o změně klimatu v Kjóto v roce 1997, Summit tisíciletí v New Yorku v roce 2000, Světový summit o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 (tzv. Summit Země 2002). [26], [36] I díky výše zmíněným aktivitám 3 můžeme být v současnosti opatrně optimističtí" a to hlavně díky tomu, že se podařilo rozdvojit křivky zátěže prostředí a hospodářského růstu tak, aby mezi nimi neplatila jednoznačná přímá úměra. 4.3 Indikátory trvale udržitelného rozvoje Při směřování k TUR mají, obdobně jako v mnoha dalších současných oblastech lidské činnosti, zcela zásadní důležitost informace. Indikátory představují jeden z typů těchto informací. Nejedná se však o jednotlivá data, ale o vyšší úroveň agregace založenou na těchto primárních údajích, jejíž význam spočívá v integraci více faktů do jednoho údaje a vytvoření obrazce 2. Potřeba jeho používání poslední dobou vyvstává obzvláště v kontextu globálního oteplování. 3. Jejich výsledky však mohly být jistě mnohem lepší. 13

4. TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ o nějaké skutečnosti. Indikátory vždy něco vyjadřují, samy o sobě nemají smysl, ale pouze v širší souvislosti. Jejich význam spočívá především v tom, že poskytují měřidlo pomocí něhož se dá srovnávat pokrok v nějaké oblasti a posuzovat navrhovaná řešení z různých pohledů. Zjednodušují také složité vědecké statistiky tak, aby byly jasnější a srozumitelnější. [26] Indikátory mohou být buď detailní nebo souhrnné takzvaně agregované. Jistá úroveň agregace 4 je nezbytnou vlastností indikátoru. I málo agregované indikátory však mohou být důležité, neboť poskytují jednoduchou a jasnou informaci o vybraných klíčových faktorech. Typickým představitelem takovýchto indikátorů je míra inflace. U druhé skupiny takzvaných vysoce agregovaných indikátorů se na celkové hodnotě indikátoru podílejí jeho dílčí složky. Výhodou tohoto přístupu je spojení relativně nesouvisejících faktorů do jednoho výsledného ukazatele. Představitelem této skupiny je například index lidského rozvoje. [23] Pro tuto práci jsou významné indikátory trvale udržitelného rozvoje, jež informují o významných skutečnostech ve vztahu k udržitelnosti rozvoje a kterým je celosvětově věnována velká pozornost a jež jsou důležité jak při ochraně životního prostředí tak, doslova stěžejní, při transformaci směrem k TUR. Jejich význam byl vyzdvižen v Agendě 21, v paragrafu 40.4. [30] Na vývoji indikátorů udržitelného rozvoje se podílí řada mezinárodních institucí. V globálním měřítku je nejvýznamnější Komise OSN pro udržitelný rozvoj. V Evropě hrají prim statistická kancelář EUROSTAT a Evropská agentura pro životní prostředí v Kodani. Na základě podrobné analýzy mezinárodních vzorů byl také navržen a vydán souhrn indikátorů udržitelného rozvoje pro Českou republiku, které se dají nalézt v [23]. Jejich základní rozdělení je podle tří pilířů TUR a v rámci nich se rozdělují na další podkategorie, které obsahují každá 1-5 vlastních indikátorů. 5 [23] 4. Jak již bylo ostatně řečeno výše. 5. Environmentálni stopa však mezi nimi chybí. 14

Kapitola 5 Environmentálni stopa 5.1 Vymezení základních pojmů Environmentálni stopa 1 je vysoce agregovaný indikátor trvale udržitelného rozvoje, jehož účelem je ohodnotit, kolik ekologicky produktivního prostoru je pro danou entitu (například jednotlivce, město, region, stát, světadíl, lidskou společnost, ale také most, dopravu, noviny aj.) potřeba k vyprodukování zdrojů, které spotřebuje a absorpci znečištění, které vytváří a to za použití běžných technologií. Bývá vyjádřena v globálních hektarech (gha). [7], [31] Ekologicky produktivní prostor jsou oblasti souší a vodních ekosystémů (jak mořských tak vnitrozemních) s výraznou fotosyntetickou aktivitou a akumulací biomasy Nejsou do něj započítány neproduktívni oblasti jako volné oceány, pouště a oblasti s produkcí biomasy, které nemůžou být lidmi z různých důvodů využívány. Globální hektar představuje jeden hektar ekologicky produktivního prostoru s globálně průměrnou produktivitou, který může být (kvůli mezinárodnímu obchodu a rozptylování odpadů) fyzicky situován kdekoli na Zemi. [7] Biologická kapacita vyjadřuje celkovou biologickou produktivitu ekologicky produktivního prostoru v rámci určitého celku (například státu či celé planety). [31] 5.2 Historický vývoj Koncept ekologické stopy a metoda jíž se počítá byly vyvinuty jako dizertační práce Mathisem Wackernagelem pod vedením Williama Reese na Univerzitě ve Vancouveru v letech 1990-1994. První akademické uveřejnění 1. William Rees použil k jednoduchému ozřejmění významu ES velmi zdařilou a mnohokrát citovanou metaforu, která je pro základní vysvětlení pojmu ES pravděpodobně dostačující: Představte si ekonomiku jako veliké zvíře. Jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom toto zvíře uživili? Ekologická stopa je právě plocha této pastviny." [24] 15

5. ENVIRONMENTÁLNI STOPA konceptu se konalo v roce 1992. Začátkem roku 1996 publikovali Rees a Wackernagel stěžejní knihu o environmentálni stopě - Our Ecological Footprint: Reducing Human Impact on the Earth. ES je dnes po celém světě široce používaným indikátorem udržitelného rozvoje a Mathis Wackernagel se dodnes velmi aktivně podílí na jejím vývoji v rámci organizace Global Footprint Network, která má dnes při jejím vývoji hlavní slovo a hlavní měrou se podílí na vytváření jejich standardů, jež se začínají od roku 2006 objevovat na webu www.footprintstandards.org a které jsou velmi potřebné, neboť celosvětově existuje mnoho různých metod výpočtu. [47] 5.3 Způsob výpočtu Pro výpočet ekologické stopy jsou důležité tři předpoklady: 1. Lze relativně přesně kvantifikovat většinu přírodních zdrojů, které lidská společnost spotřebovává a většinu odpadů, které produkuje. 2. Většinu těchto zdrojů a odpadů je možné převést na plochu ekologicky produktivního prostoru, která je schopna tyto zdroje vyprodukovat a odpady vstřebat. 3. Jednotlivé dílčí plochy mohou být vyjádřeny ve stejných jednotkách (globálních hektarech), a to prostřednictvím převedení původních hektarů s různou produkcí biomasy na odpovídající plochu s globálně průměrnou produktivitou. Při vlastním výpočtu environmentálni stopy lze postupovat jedním ze dvou způsobů. První z nich zkoumá zdroje vyčerpané z přírody, ze kterých se vyrábějí spotřební komodity, druhý vychází z jednotlivých kategorií spotřeby. Způsoby jsou trochu odlišné proto, že na různých úrovních jsou dostupná jinak podrobná data. Při výpočtu se používá jen jeden z přístupů nebo se oba kombinují 2. Obvykle záleží i na tom, pro jaký typ entity ES počítáme. Pro celé země bývá vhodnější použít metodu zaměřenou na zdroje, u odhadu stopy jednotlivce je vhodnější se koncentrovat na jeho spotřebu, ze které se dále odvodí množství zdrojů, které byly použity na její zajištění. [31], [10] Jak již bylo naznačeno výše - vlastních algoritmů výpočtu existuje velmi mnoho, neliší se jen tím pro jaké typy entit jsou určeny a který ze způsobů výpočtu je použit, ale také datovou bází (která bývá značně odlišná například pro různé země) a detaily algoritmu, které si jedinci či organizace, 2. Což je i případ výpočtu ES občana České republiky realizovaný v praktické části této práce. 16

5. ENVIRONMENTÁLNI STOPA kteří se výpočtem ES zabývají, značně přizpůsobují (v případě algoritmů) či používají odlišné (v případě datových bází). Pro výpočet ES nejautoritativnějším zdrojem jsou materiály Global Footprint Network [38], které sice obsahují detailní statistiky, avšak vlastní implementace algoritmu a datová báze jsou zpoplatněny a licenční podmínky jsou velmi restriktivní 3. 5.4 Statistické údaje Výhodou ekologické stopy je, že jí můžeme porovnávat s biologickou kapacitou a odpovědět tak na základní otázku, zda-li je náš současný způsob života trvale udržitelný, neboli zda-li je naše biologická kapacita dostačující, aby pokryla naší spotřebu zdrojů a asimilovala odpady. Bohužel již cca od roku 1988 je odpověď 4 na tuto otázku záporná. 4.00 3.50 E 3.00 o ví g 2.50 & 2.00 m 1 1.50.S 1.00 0.50 0.00 Nľ í? Ekostopa Biokapacita \ i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i r ^ Ké ^ ^ # ^,# # # ^,# ^ ^ Obrázek 5.1: Celosvětová ES a biologická kapacita [31] Dle nejnovější zprávy Living Planet Report 2006 ([34]) byla v roce 2003 5 3. Například nejlevnější licence použitelná při implementaci výpočtu ES občana ČR by vyšla na jeden rok na 300 eur. [38] 4. Dle statistik Global Footprint Network. 5. Získání všech podkladových dat nějaký čas trvá, proto jsou nejnovějšími údaje za rok 17

5. ENVIRONMENTÁLNI STOPA dostupná biologická kapacita na obyvatele naší planety 1,78 globálních hektarů, avšak průměrná ES na člověka čítala 2,23 gha. Environmentálni stopy jednotlivých instancí entit se mezi sebou mohou značně lišit. Názorně je to vidět u roční ES na jednoho obyvatele státu. Pět zemí s největší ES na obyvatele (v gha): 1. Spojené arabské emiráty (11,9), 2. Spojené státy americké (9,6), 3. Finsko (7,6), 4. Kanada (7,6), 5. Kuvajt (7,3). Pět zemí s nejmenší ES na obyvatele (v gha): 1. Afganistan (0,1), 2. Somálsko (0,4), 3. Bangladéš, (0,5) 4. Malawi (0,6), 5. Haiti (0,6). Pro zajímavost Česká republika se řadí k zemím s nadprůměrným zatížením životního prostředí, její ES na obyvatele je 4,9 6 gha, což nás v celosvětovém měřítku řadí na nelichotivé 20. místo. [34] 5.5 Hodnocení environmentálni stopy Hlavní přednosti vyplývají z předchozího textu, zaměřme se proto nyní na její nejzávažnější nedostatky: Sběr všech potřebných podkladových dat a jejich analýza jsou velmi náročné a výsledky bývají proto k dispozici až se značným zpožděním. 2003. 6. Vzhledem k dlouhodobému trendu a tomu, že nejčerstvější údaje jsou za rok 2003, dá se předpokládat, že to nyní již bude více. 18

5. ENVIRONMENTÁLNI STOPA Metoda ekologické stopy má vzhledem k oblasti působnosti, kterou se snaží jednoduchou cestou obsáhnout, řadu zjednodušujících omezení a nepřesností. ES nebere do úvahy spotřebu sloučenin nebo aktivit, které nejsou a nemohou být udržitelné. ES nebere v úvahu hustotu osídlení. I přes tyto nedokonalosti je environmentálni stopa založena na datech, která zachycují situaci v hlavních oblastech spotřeby a je tudíž dostatečná k vyvolání veřejné debaty o našem překračování přírodních limitů, což je jejím hlavním účelem. Je skvělým nástrojem osvětlujícím lidskou závislost na přírodních ekosystémech a může být využita v mnoha situacích, kdy ji lze použít k odhalení souvislostí mezi přírodními zdroji a ekonomickým rozvojem. Po odstranění některých nedostatků 7 se dá očekávat, že ES bude v budoucnu použitelná i pro politické rozhodování a plánování. [47], [10] 7. Na kterých se v současnosti v rámci standardizačního procesu a řady diskuzí intenzivně pracuje. 19

CAST II ANALÝZA VLIVU INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI A INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A JEJICH SOUVISLOST S TRVALE UDRŽITELNÝM ROZVOJEM

Kapitola 6 Úvod do problematiky V souvislosti s nástupem informační společnosti se po celém světě objevuje bezpočet vizí budoucího vývoje. Na jednom pólu stojí apokalyptické scénáře, často spojené s religiózními či spirituálními motivy Na druhém pak výhledy ráje na Zemi, podmíněného technologickým pokrokem, kdy nebudou žádní lidé chudí ani hladoví. Odhadovat budoucnost je samozřejmě velmi ošemetné, ale i na základě názorů mnoha odborníků se domnívám, že se v budoucnu budeme blížit spíše druhému z pólů. Nedomnívám se však, že to bude přibližování se (i v historickém kontextu lidské společnosti plné válek a zbytečného utrpení) bezbolestné, ani, že je možné všechny problémy vyřešit neregulovaným trhem, jak se domnívají mnozí liberálové. Budoucnost vidím v důsledně prosazovaném konceptu trvale udržitelného rozvoje, podmíněném důkladným pochopením nejzávažnějších aktuálních problémů lidstva a vlivů, které na ně působí, k nimž již dnes ICT dozajista patří a jejichž vliv se bude do budoucna ještě výrazně zvětšovat (především v rozvojových zemích, kde především přímé vlivy ještě dnes nejsou tak výrazné, jak je tomu ve vyspělých státech). Jednoznačně hodnotit přínos jednotlivých aspektů informační společnosti, vzhledem k ochraně životního prostředí a naplňování konceptu trvale udržitelného rozvoje, je v mnoha případech nemožné, neboť obvykle s sebou nesou jak pozitivní tak negativní dopady. Dělení jednotlivých vlivů 1 v následujících dvou kapitolách není proto zcela jednoznačné (jedná se tedy o rozdělení podle převládajícího dopadu) a už vůbec ne definitivní. Dá se předpokládat, že jak se bude celospolečenské (a obzvláště politické) povědomí o těchto problémech zvětšovat a začnou se přijímat zásadní opatření, tak se i hodnocení některých jevů bude měnit (to nejvíc očekávám u vlivu ICT na spotřebu papíru). Je zajímavé, že při hodnocení velkého množství jednotlivých dopadů 1. Chtěl bych zdůraznit, že se nejedná pouze o přímé vlivy na životní prostředí, ale také o vlivy na další dva pilíře TUR (tj. ekonomický a sociální) a vlivy nepřímé. 21

6. ÚVOD DO PROBLEMATIKY ICT se v obecné rovině jedná o střet dvou proti sobě jdoucích tendencí, které ICT současně posilují a urychlují. Jsou jimi na straně jedné úsporná dematerializace a na straně druhé pohánění spotřebního růstu. V souhrnu se dá hodnotit vliv informačních a komunikačních technologií (včetně Internetu) jak na životní prostředí tak na koncept trvale udržitelného rozvoje spíše pozitivně. Naším úkolem jakožto lidstva je, abychom do budoucna tuto tendenci ještě výrazným způsobem posílili a to nejprve pomocí důkladného pochopení pozitiv a negativ dílčích dopadů jednotlivých technologií, jejich významů a vzájemných souvislostí a následně pak přijetím, dodržováním a vyhodnocováním opatření. Pravděpodobně jen tak se nám podaří dosáhnout situace, kdy bude informační společnost v souladu s konceptem trvale udržitelné budoucnosti. 22

Kapitola 7 Pozitivní vlivy 7.1 Doprava Doprava je jedním z nejhorších znečišťovatelů životního prostředí. Především ve velkých městech a kolem hlavních silničních tepen je vzduch často přímo nedýchatelný a o emisích skleníkových plynů ani nemluvě. Ve vyspělých státech jsme alespoň byli úspěšní v boji s olovnatým benzínem. To v rozvojových státech ještě stále neplatí a tak milióny dětí po celém světě mají následkem používání olovnatého benzínu poškozené mozky, což se projevuje průměrnou ztrátou IQ až o několik bodů. Velký vliv ve velkoměstech třetího světa má doprava i na úmrtnost. Boj s automobilismem má ve světě mnoho různých podob, od restriktivních zákazů vjezdu automobilů (ať už všech či jen některých druhů) do nejvíce postižených oblastí (obvykle částí měst) buď vůbec nebo jen v některých dnech, přes snižování spotřeby a emisí až po podporu alternativních druhů dopravy (veřejná doprava, cyklistika). Jako nejlepší se jeví vytvořit takové podmínky, aby používání automobilů bylo pro obyvatele co nejméně potřebné a jejich cesty byly, co se týká dopadů na životní prostředí, co nejvíce optimalizované. K tomu se zdá, že by ICT mohly výraznou měrou přispět. V tomto ohledu se nejvíce hovoří o teleworkingu, jakožto jedné z nejvýznačnějších charakteristik informační společnosti. Jedná se o práci na dálku s využitím počítačových sítí, což má zaměstnancům umožnit omezit své cesty do práce a pracovat buď přímo z domu nebo formou vzdálené (někdy i sdílené) kanceláře, či kombinováním klasického dojíždění do práce (například v některé dny) s prací z domu. Pozoruhodné přitom je, že práce přímo z domácnosti se v dnešním světě takřka nevyskytuje, populární jsou naopak různé formy vzdálených kanceláří (do nich počítáme například i call-centra). Osobně jsem dosti skeptický i k přílišnému budoucímu nárůstu pracujících přímo a bezvýhradně z domácností, neboťse domnívám, že je jen málo lidí, kteří jsou ochotni dlouhodobě snášet takovouto sociální izolaci. Dokonce znám několik lidí, kteří na stálou práci z domu přistoupili netuše nic zlého a po cca roce museli změnit 23

7. POZITIVNÍ VLIVY místo, neboťnebyli schopni svou izolovanost psychicky zvládat a to přesto, že měli kolem sebe fungující rodinné zázemí a řadu volno-časových aktivit. Budoucnost proto spatřuji právě spíš ve vzdálených kancelářích s více zaměstnanci či kombinovaných formách teleworkingu. Různé průzkumy ukazují, že snížení osobní dopravy u teleworkerů je přibližně 30 % a k určitému snížení dochází i u jejich rodinných příslušníků. Tento pokles není tak výrazný jak by mohl leckdo po prvním zamyšlení očekávat, jednak svou roli hraje výše zmíněný fakt, že teleworkerů pracujících výhradně z domácnosti je málo a také skutečnost, že teleworkeři podnikají větší množství kratších cest do svého okolí (na nákup, na poštu, do banky, pro děti do školy a podobně), které by jako lidé pracující klasickým způsobem spojovali ve větší míře s cestou do práce. Toto zvýšené množství kratších cest způsobuje, že pokles emisí není tak výrazný jako u snížení osobní dopravy, neboťk největším únikům dochází při startování a po dlouhé době stání. Teleshopping alias on-line nákupy v sobě skrývají výrazný potenciál na snížení dopravního zatížení. Díky Internetu si může zákazník vybrat zboží přesně podle svých představ, absence reálného kontaktu s výrobkem bývá nahrazena lepším informačním servisem (Ten může být lepší například i s ohledem na dopad výrobku na životní prostředí, neboťze stránek prodejce můžeme bleskurychle doputovat na web zabývající se látkami, které jsou ve výrobku obsaženy, a jejich vlivu na životní prostředí.) a větším výběrem. Díky Internetu můžeme snadno sehnat i výrobky, které nepodléhají masové spotřebě, u nichž by se běžnému prodávajícímu nevyplatilo mít je na skladě či přímo v obchodě, kde musí obvykle platit větší nájmy než-li internetové obchody (jejichž sklady mohou být fyzicky umístěny i v méně lukrativních lokalitách). Takovýto způsob nakupování snižuje jednak potřebu zákazníků cestovat do obchodů a do jisté míry i množství přepravy výrobků od výrobce ke koncovému prodejci. Na druhou stranu však má s ohledem na dopravu i své nedostatky. Tím hlavním je výrazné zvýšení dodávkové přepravy, které však není tak výrazné jako snížení individuální dopravy zákazníků do supermarketů, protože přepravní společnosti mívají jednak dobrou logistiku a také používají efektivnější dopravní prostředky s velkými nákladovými prostory a současným rozvozem mnoha různých výrobků k zákazníkům. Dalším negativním dopadem na životní prostředí je, že díky jednodušší možnosti sehnat ten správný výrobek, mají lidé tendenci kupovat více věcí a více tak životní prostředí zatěžovat. Tento tlak na spotřebu však má také svůj protipól a to díky tomu, že lidé mají při větší míře on-line nakupování vyšší tendenci nepodléhat reklamám a nekupovat tak věci, které vlastně vůbec 24

7. POZITIVNÍ VLIVY nepotřebují, čímž se spotřeba naopak snižuje. Jinou oblastí, díky které by v budoucnu mohlo dojít k ještě výraznějším dopravním úsporám je elektronická komunikace. Nejvýrazněji se tato šance na budoucí výrazné úspory projevuje v mezikontinentálních videokonf erencích, neboťzatímco environmentálni zátěž průměrné zaoceánské cesty jedné osoby odpovídá 1 tuně, pak jedna šestihodinová videokonference stojí zhruba 10 kg na jednoho účastníka" [18]. Zatím však úspory v dopravě způsobené elektronickou komunikací nejsou zdaleka takové jaké by mohly v budoucnu být, naději na v tomto ohledu lepší budoucnost nám dávají dvě skutečnosti: 1. S rostoucí konektivitou a levnějšími telekomunikačními službami se bude zvyšovat dostupnost videokonferencí s vysokou kvalitou obrazu a bude tak klesat potřeba jednání s fyzickou účastí jednajících. 2. Se zvětšující se ekologickou krizí, tenčícími se zásobami fosilních paliv a celosvětově větším environmentálním cítěním bude růst tlak na zohlednění dopadů dopravy na životní prostředí, který se promítne do cen přepravních služeb. Proti tomu budou stát dva faktory, které se do značné míry projevují již dnes: 1. Díky elektronickým způsobům komunikace spolu mohou často komunikovat lidé u nichž by to dříve bylo obtížné, díky tomu se mezi nimi vytvářejí a prohlubují sociální vazby, které by jinak buď ani nevznikly nebo by nebyly tak silné. Což má ve výsledku za následek, že se tito lidé mají tendenci začít navštěvovat nebo navštěvovat častěji. 2. Kvůli celosvětové globalizaci, která je ICT podmíněna, jsou lidé stále více nuceni" (například v práci) komunikovat a fyzicky se setkávat s lidmi, kteří jsou jim svým bydlištěm geograficky velmi vzdáleni. [18], [6] 7.2 Informovanost Informovanost v oblasti environmentalistiky a TUR je podobně jako u jiných problémů základním předpokladem fungování demokratické společnosti. Základní úlohu zde sehrává Internet jakožto svobodné médium, které může sloužit pro podporu a rozvoj ekologicky čistšího průmyslu. Tato podpora a rozvoj je, a ještě ve větší míře v budoucnu nejspíš bude, rozvíjen pomocí legislativy a institucí jednotlivých zemí a nadnárodních 25

7. POZITIVNÍ VLIVY společenství (např. EU). Již delší dobu (v EU od roku 1990, v ČR od roku 1998) platí ve vyspělých státech zákony, které garantují svobodný přístup k environmentálni m informacím. Očekávám, že v horizontu 10-15 let bude běžné, že lidé budou v rámci svých rozhodovacích procesů ve velké míře zohledňovat jak dopady výrobků na životní prostředí tak vztah, jaký k němu mají výrobci či dodavatelé služeb, které využívají. Pro získávání informací o environmentálních dopadech výrobků, či chování nejrůznějších subjektů, budou hrát ještě větší roli, než-li je tomu dnes, internetové zdroje. Ty mohou například nabídnout přehled výrobků a firem, které obdržely ekoznačku či jiné ocenění za jejich podnikání v oblasti životního prostředí. Velký význam mají již dnes nástroje jako Pollutant Release and Transfer Register (PRTR), evidující každoroční emise od jednotlivých firem do prostředí. Zveřejňování takovýchto dat slouží jednak jako pozitivní propagace ekologicky se chovajících společností, druhák jako zviditelnění poškozovatelů životního prostředí, jejichž chování může být i důvodem pro vyhlášení bojkotu ze strany spotřebitelů. Obzvláště významné jsou informace o ekologickém chování nadnárodních společností, které mají v globalizované ekonomice stále větší význam a jež často porušují ekologické standardy v méně rozvinutých zemích. Využívají přitom skutečnosti, že v méně rozvinutých zemích nejsou pod tak přísnou kontrolou a spotřebitelé, kteří by na jejich chování mohli pro ně nepříjemným způsobem reagovat, jsou o jejich nešetrném jednání vůči přírodě málo informováni a navíc se jich bezprostředně většinou netýká. [6], [18] Lepší informovanost populace, zapříčiněná ICT, se ve vztahu k životnímu prostředí a TUR projevuje i v mnoha dalších oblastech. Počínaje například možností dopátrat se pravdivých informací o důležitých problémech jak celospolečenského tak i osobního rázu, přes lépe fungující krizové řízení až po inteligentní dopravní systémy či elektronické navigační systémy. Inteligentní dopravní systémy mají za úkol regulovat chaotický dopravní systém na takový, který se dynamicky přizpůsobuje aktuální dopravní situaci. Prostřednictvím prvků umělé inteligence a soustavy senzorů sledují momentální hustotu provozu, stav komunikací či aktuální uzavírky a pomocí na dálku řízených semaforů optimalizují dopravní toky a informují účastníky provozu o aktuální situaci pomocí sdělovacích a telekomunikačních prostředků. Elektronické navigační systémy, které v našich zeměpisných šířkách momentálně zažívají velký rozmach, umožňují pohodlné sledování a vyhledávání optimalizované trasy. Nahrazují tak cestovní mapy, které se ještě do 26

7. POZITIVNÍ VLIVY nedávné doby k navigačním účelům na cestách téměř výhradně používaly Elektronické navigační systémy fungují na základě několika technologií, které mají společný princip. Pohyb dopravního prostředku je monitorován elektronickým zařízením, jež uživatele informuje o aktuální poloze a navrhuje (s ohledem na zvolená kritéria) optimální trasu pro pokračování v jízdě. Přínosem obou těchto výše zmíněných systémů s ohledem k životnímu prostředí je, že díky volbě efektivnější trasy se obvykle snižuje znečištění ovzduší výfukovými plyny a spotřeba paliva. [36] 7.3 Zaměstnanost Hlavní změnou, kterou informační společnost v oblasti zaměstnanosti přináší je zmenšování počtu zaměstnanců v tradičních odvětvích průmyslu a jejich přesun do oblasti služeb. K této změně však dochází především ve vyspělých státech, neboťv rozvojových zemích se jednak ještě dnes o informační společnosti hovořit nedá a také díky levné pracovní síle není tlak na náhradu těchto pracovníku tak velký. Automatizované montážní linky, jejichž nasazování je zásadním způsobem odpovědné za úbytek zaměstnanců v průmyslu, bývají totiž velmi drahé. Za hlavní pozitivum výše uvedeného trendu považuji, že díky větší moci informací a zvyšujícím se nárokům na kvalifikaci zaměstnanců roste význam vzdělání a následně pak vzdělání populace samotné. V průměru méně fyzicky náročná zaměstnání jsou taktéž důležitým přínosem. Další významnou změnou je rostoucí podíl teleworkingu. V souvislosti se zaměstnaností má jak svá pozitiva, tak i negativa. K výhodám patří: Zvýšení výkonnosti některých zaměstnanců díky příjemnějšímu domácímu prostředí, snížení dopravní zátěže, úspora času, který by musel být věnován dojíždění do práce, lepší možnost časového rozvržení pracovní doby v rámci dne s ohledem na biorytmus zaměstnance, lepší možnost kombinování výkonu zaměstnání s jinými aktivitami (rodinné povinnosti, koníčky), 27

7. POZITIVNÍ VLIVY úspora nákladů na zajištění chodu pracoviště. Stinné stránky představují: Sociální izolace zaměstnanců, riziko propadání workoholismu, potřeba větší sebekázně zaměstnance, potřeba vyšší důvěry zaměstnavatele. 7.4 Lidské zdraví Používání ICT (především počítačů) přináší řadu zdravotních problémů, které jsou klasifikovatelné jako nemoci či (často pracovní) úrazy. Nepříjemné je, že tyto obtíže obyčejně vyvstávají způsobem, který bývá na první pohled absurdní, což přispívá k tomu, že bývají často podceňovány. Mohou nabývat podoby velmi vážných postižení, která jsou obtížně a zdlouhavě léčitelná a často způsobují nutnost změny vykonávané práce, buď dočasně nebo v některých výjimečných případech i trvale. Nárůst těchto zdravotních obtíží je stále velký a jejich souvislost s používáním ICT již obecně přijímaná, i když je nutno přiznat, že ne u všech stejně. Tento stav však ještě před nedávném (cca 15 lety) neplatil. Problémem bylo, že malá bezprostřední souvislost jednotlivých obtíží s prací s ICT (tehdy téměř výhradně počítači) a jejich často dlouhá expoziční doba zapříčiňovaly, že dlouhou dobu trvalo, než se podařilo najít jejich příčinu a následně ji obhájit v odborném světě. S tím jak stoupá povědomí o této problematice a díky stále většímu využívání ICT roste počet zaměstnavatelů, kteří dodržují přísnější zdravotní normy, dohlížejí na správnou ergonomii počítačových pracovišťa vyžadují po zaměstnancích, aby dodržovali hygienu 1 práce s ICT. Jejich motivace je převážně finanční, ztráty způsobené počítačovými nemocemi z povolání jdou jen ve Spojených státech do mnoha desítek miliard dolarů [19]. Finanční újmy zaměstnavatelů jsou způsobené: pracovními neschopnostmi zaměstnanců, náklady na léčbu, které musí zaměstnavatelé platit (obvykle nepřímo skrze daňový systém), 1. Tj. chovali se tak, aby snižovali pravděpodobnost onemocnění či úrazu. 28

7. POZITIVNÍ VLIVY přechodem špatně nahraditelných pracovníků díky jejich zdravotním obtížím na jiné druhy práce, snížením pracovní výkonnosti zaměstnanců při zdravotních obtížích, kompenzacemi pracovníků za zdravotní potíže způsobené nesprávným používáním ICT. Z konkrétních objektivně zjistitelných zdravotních obtíží jsou nejčastěji se vyskytující ty, které se souhrnně označují jako RSI (Repetition Strain Injuries). Jedná se o zdravotní problémy, jenž jsou vyvolány opakovanými drobnými pohyby, nevhodnou polohou těla nebo dlouhodobým svalovým napětím a opakovaným poškozením tkání v kloubech a kolem nich. Způsobují poškození svalů, nervů, šlach a dalších tkání, které jsou vystaveny přílišné zátěži. Některé projevy RSI odeznívají přes noc a lze se jich v této formě úplně zbavit. Neléčené problémy však nemusejí být odstranitelné ani po dlouho trvající léčbě a dokonce mohou znemožnit i vykonávání těch nejlehčích domácích prací. [15] Mezi další hlavní zdravotní potíže vyvolávané počítači patří: poškození bederní páteře, záněty bederních svalů, křečové žíly, nemoci očí, psychosomatické nemoci. [19] Ochranou před výraznými negativními projevy ICT na zdraví je důsledná prevence, jejímiž hlavními zásadami jsou: ergonomická úprava pracoviště, vhodná organizace práce s 5-10 minutovou přestávkou nejméně jednou za 2 hodiny, maximálně 6 hodin práce s ICT denně, střídání různých typů činností vykonávaných na pracovišti (klávesnice, myš, papír), správné držení těla, 29

7. POZITIVNÍ VLIVY lékařské preventivní prohlídky, práce s ergonomicky navrženým software, kompenzační cvičení, pravidelná fyzická aktivita (např. rekreační sport). [19], [11] Informační a komunikační technologie však nepřinášejí pouze zdravotní problémy, ale díky lepší komunikaci, snadnější dostupnosti informací a lepším zdravotnickým přístrojům zásadní měrou přispívají k lepší zdravotní péči a tím prodlužování očekávané délky života lidí. Tím jejich přínos více než-li vyrovnává zdravotní obtíže, které přináší. Navíc s nástupem informační společnosti sice roste počet lidí postižených nemocemi a úrazy, které ICT způsobují, avšak počet nemocí jako takových se téměř nezvětšuje, zatímco naše znalosti, jak se nejen jim, ale i dalším zdravotním obtížím bránit a jak je léčit, ano. Díky čemuž očekávám, že rozdíl mezi pozitivy a negativy, které ICT s ohledem na lidské zdraví přináší, se bude ještě zvětšovat. 30

Kapitola 8 Negativní vlivy 8.1 Energie Analytická společnost Gartner spočítala a nedávno zveřejnila, že informační technologie mohou za dvě procenta celosvětových emisí oxidu uhličitého, to je srovnatelné s leteckým průmyslem" 1 [25]. Analytici se taktéž domnívají, že škodlivý vliv informačních technologií na životní prostředí se bude muset zásadně změnit a že výrobci, kteří nedokážou snížit emise se můžou dostat do vážných problémů, protože na ně budou působit finanční, environmentálni i legislativní tlaky. Hlavním důvodem ke změně bude, že spotřebitelé se již v příštích třech letech budou o problematiku emisí způsobených ICT zajímat mnohem více, než-li doposud, protože se budou více zajímat o problémy související s ochranou životního prostředí a budou lépe informování jak o problémech souvisejících se změnou klimatu, tak i o dopadech ICT na životní prostředí. [25] Negativní vliv ICT na spotřebu energie se bohužel nedaří zmírnit ani rostoucím počtem teleworkerů. Průzkumy totiž ukazují, že na jedné straně sice u lidí pracujících výhradně z domu se daří snížit spotřebu energie v pracovním procesu přibližně na polovinu 2, na druhé však pro ty (a těch je mnohem víc), pro které musí být připraveno zázemí jak v kanceláři, tak doma celková spotřeba energie roste. [6] 8.2 Spotřeba materiálů a surovin K pozitivním dopadům ICT na životní prostředí se často řadí úspora papíru. Předpovědi z osmdesátých let dokonce hovořily o tzv. paperless society. Bohužel se ukazuje, že tato očekávání se nejenže nedaří naplnit, ale spotřeba papíru naopak jak v celosvětovém kontextu tak i v České republice neustále roste. 1. Jedná se jak o emise vzniklé při provozu tak i návrhu, výrobě a distribuci. 2. Konkrétně ve Velké Británii a Spojených státech z cca 2000 kwh na 1000 kwh na zaměstnance a rok. 31