OBâASNÍK FARNOSTÍ TùCHOVICE-SLAPY âerven 2002 Benediktinsk klá ter dnes
2 slovo na úvod Pfied pár t dny mi zaãalo nûkde vevnitfi v ãlovûkovi docházet, Ïe uï máme pfied sebou ostrovskou pouè, Ïe je takfiíkajíc na dohled. Ostrov mi v tu chvíli uvízl mezi my lenkami a zûstal aï dodnes zapfiíãen zrovna na hlavním neuronovém okruhu. Nûjak ho ale netrápí, Ïe si zaparkoval na rychlostní komunikaci a Ïe ho musím kaïdou chvíli, spûchaje zrovna s my lenkami naléhavûj ími, obcházet a podlézat a pfieskakovat. Pfied ãasem jsem nûkde ãetl, Ïe naléhavé vûci je tû nejsou tím sam m dûleïité, tak je tedy obãas zkusím nechat naléhavû pokfiikovat naprázdno, a pak jdu pomalu a Ostrov pozdravím a postojím a popovídáme. Ostrov to má rád a já uï taky. Prosím, obràte se nyní trpûlivostí, neboè má nenapravitelnû romantická du e pfii tom objevila vûci, o nichï vám teì hodlám vyprávût. Vûc první, prostá: Ostrov tu je. AÈ se na nûj cestou okolo díváte nebo nedíváte, je tu, nezávisle na va em zájmu, s jak msi umûním nevtíravosti, ale taky sebevûdom m stáním si na svém místû. On tu prostû je. Nebo tohle: vidíte ho, mûïete ho dokonce z protûj ího bfiehu dûkladnû pozorovat, tfieba od severu k jihu a zase zpátky, tfieba i obrácenû, ale stejnû nezahlédnete, co je uvnitfi, zakr vají to stromy. MÛÏete se na nûj jistû vydat. Pak ale musíte zpomalit, sejít ze silnice prudce dolû k vodû a pfiekonat fieku coï je pro lidi poãínání dosti nesamozfiejmé, nemají totiï ploutve, loìka je vratká a vody nebezpeãné. Pak? Pak najdete staré ruiny a spoustu ãerstvé, husté a vysoké trávy to první proto, Ïe vûbec nejste první, kdo se na Ostrov vydal, to druhé proto, Ïe Ostrov má i zítfiek. Je tû k tûm zdem jsou z opravdov ch kamenû. Lidé, co tu stavûli, je neudûlali, oni je na li kameny uï tu nûkde pfiedtím byly, z milosti BoÏí a chemick ch procesû. Museli je ale brát do ruky, pfiem let, otesávat je a skládat v zeì. Anebo: nûkdy je na Ostrovû dobfie ãlovûku samotnému, mûïe si ti e objevovat, ti e se radovat ãi breãet, nûkdy zase s lidmi, mûïe své objevy nûkomu dát, s nûk m se veselit ãi pla it chmury, nûkdy tu v horku musí pracovat, jindy ve stínu mûïe oslavovat. Pfiipomnûlo mi to BoÏí království taky tu je, my ho z cesty nûkdy vídáme a nûkdy ne, má bohatství, které není hned vidût, vydat se za ním je nesamozfiejmé a riskantní, nejsme první ani poslední, kdo ho hledají, je postaveno z toho, co dûlá BÛh i z toho, co dûlá ãlovûk, zní v nûm tiché já a Ty i jakési barevné orchestrální My, ví o váze lidské bolesti a umí uchystat pravou radost. Snad uï rad i slovo závûrem: zatím se v ichni musíme vracet zpátky na bfieh. Je tû jsme tu potfieba. A taky pfievozník s lodí zatím neodrazil, buì Ïe máme pfiíli mnoho krámû, abychom se mu do ní ve li anebo se dá naloïit víc úrody, neï jsme zatím pfiinesli. Pfieji vám v em, trochu i na rozlouãenou, aby Ostrov nepfiestal vûzet zapfiíãen mezi va imi my lenkami, aï dokud Pfievozník neodrazí. Sejdeme se na Ostrovû a budu se tû it. P. Jan
rozhovor 3 OSTROVSKÉ VZPOMÍNÁNÍ KaÏdoroãnû s koncem jara a zaãátkem léta a prázdnin se v na ich farnostech stává nejãastûji skloàovan m slovním spojením Ostrovská pouè. Pfiípravné brigády, plánování a vybírání vhodného programu, organizaãní zaji tûní v eho potfiebného Koneãnû pak pouè samotná, která úroãí v echna snaïení. Ostrovská pouè leïí na srdci mnoha farníkûm, ale tím, kdo nese na sv ch bedrech podstatnou ãást odpovûdnosti za její pfiípravu a prûbûh, je pfiece jenom duchovní správce farností. Za dob existence ostrovsk ch poutí si TO zkusili celkem ãtyfii knûïí: P. Petr Bubeníãek, kter vyhrabal Ostrov z kopfiiv a tradici poutí zaloïil (rozhovor s ním viz Proudy ã. 50) poté trojice pokraãovatelû tradice: P. Milo Szabo, P. Robert Hanaãík a koneãnû P. Jan Kotas. Druh m v fiadû organizátorû ostrovsk ch poutí, kter se do pamûti úãastníkû zapsal pfiedev ím pfiípravou a realizací oslav ostrovského milénia v roce 1999 je otec Milo SZABO dnes duchovní správce ÏiÏkovsk ch farnosti v Praze kter se uvolil zodpovûdût pár otázek na ostrovské téma: Vzpomenete si, kdy jste poprvé stanul na bfiehu Ostrova? Úplnû pfiesnû, protoïe to bylo je tû pfied oficiálním zahájením mého pûsobení nejenom ve tûchovicích (a pfiilehl ch obcích), ale vûbec v âechách. Nûkolik dnû pfied 1. ãervencem 1995 jsem se jel podívat na tu svou první ãeskou misii. Na tûchovické fafie kromû P. Bubeníãka sedûlo nûkolik mlad ch lidí, byli plni dojmû z nedávno skonãené ostrovské poutû, a tak bylo asi zcela logick m vyústûním, Ïe jsme tam nakonec v ichni je tû vyrazili, dfiíve neï nastala noc. Stejnû jsme se uï vraceli za úplné tmy. Ta plavba lodiãkou po Vltavû s hvûzdami nad hlavou je nezapomenutelná. Jak byl vá první, bezprostfiední dojem z onoho setkání"? Hlubok. A to z vícero dûvodû. Je tû nikdy pfiedtím jsem nezaïil, aby poutní místo bylo na skuteãném ostrovû. Vezmûte si tu symboliku: dfiíve neï se samotné poutû úãastníte, musíte v echno zbyteãné nechat na bfiehu, jinak by vás loì neunesla. S sebou si tedy berete jen to nejnutnûj í. Odrazit se od bfiehu, proplout fiekou a vystoupit na zcela jiném svûtû Kromû toho si vzpomínám na veãerní vycházku po Ostrovû. Mladé jsme nechali u ruin klá tera a spolu s m m pfiedchûdcem jsme si vyrazili na severní kout Ostrova. Povídali jsme si, tedy spí e povídal on, velmi hezky o farnos-
4 rozhovor ti, o svém knûïství, o plánech, jeï mûl. O nûkter ch lidech. O svém smutku z odchodu. A o Ostrovû zvlá È. Nebylo pochyb, Ïe to v echno mûl moc rád a tûïko se louãí. A já si uï tehdy v duchu kladl otázku, zda po tak intenzivním vztahu pfiijme farnost, obyvatelé Povltaví, ale i on jako svého nástupce nového knûze, navíc ze Slovenska Na tûstí vût ina obav byla zbyteãná a Pán BÛh v e fiídil velmi dobfie. Pro mû nezaslouïenû dobfie. Kolik poutí vlastnû probûhlo za doby va eho pûsobení ve tûchovicích? To se dá pfiesnû spoãítat: v roce 1996, 1997, 1998 a pak ta poslední jubilejní u pfiíle- Ïitosti tisíciletí Ostrovského klá tera v roce 1999. TakÏe dohromady ãtyfii. Byla jejich pfiíprava a realizace ve va í zdej í pastoraci nûãím v jimeãn m, anebo to byla jenom jedna z mnoha akcí, které jste za svého pûsobení ve tûchovické farnosti organizoval? MoÏná se to na první pohled nezdá, ale kdo mû zná lépe, ví, Ïe nemám pfiíli v oblibû masové akce. MoÏná proto, Ïe nemám moc rád tzv. manifestace. Pokud mám napfiíklad manifestovat svou víru, radûji bych byl, aby byla vidût v m ch drobn ch skutcích, v mém pohledu, v úsmûvu, v obyãejném slovû, v naslouchání To je tûï í, mnohem tûï í protoïe tato manifestace svého vztahu k Bohu nemá omezení: zahájení, prûbûh a závûr Kromû toho hrozí u takov ch akcí nebezpeãí, Ïe vnitfiní proïitek události zaostane nûkde za tím vnûj ím pozlátkem. Toto nebezpeãí tu je vïdycky, nelze si nalhávat nûco jiného. Velké akce v ak na druhé stranû zároveà mohou nûkter m lidem ukázat, Ïe jsou takové vûci v Ïivotû, které jsou v jimeãné a stojí za to se kvûli nim zastavit a vûnovat jim pozornost. Omlouvám se za tak dlouh úvod k odpovûdi, ale chtûl jsem jen vysvûtlit, proã ostrovská pouè pro mû osobnû nemohla b t pouze jednou z mnoha akcí Abychom to nebezpeãí, o nûmï jsem se zmiàoval, minimalizovali, bylo zapotfiebí, aby kaïd, kdo se pfiípravy poutû úãastnil, byl na jedné stranû nároãn na sebe a v e dûlal co moïno nejdokonaleji, a zároveà nezapomnûl do toho vloïit svoje srdce. Aby to nebyla ani suchá profesionalita, ale ani opováïlivé spoléhání se na Boha bez vloïení na eho lidského maxima. A to je skuteãnû nároãné. Dodnes jsem vdûãn Pánu Bohu za ty lidi, ktefií byli ochotni pod m m vedením tu pouè jiï celé t dny pfied jejím konáním organizovat. A touto cestou i po létech dûkuji také jim. Mûl jste vûbec tu dobu pfiíprav na ostrovské poutû a poutû samotné rád, anebo jste je pfiijal jako nutnou souãást zdej ího pastoraãního pûsobení? âásteãnû jsem odpovûdûl jiï v pfiedchozí otázce. Pokud pfiijmu, Ïe nûjakou akci budu organizovat, tak pro mû pfiijmout znamená vloïit do toho srdce. Jin mi slovy: mít to rád. V opaãném pfiípadû vycítí lidé, Ïe jde pouze o divadlo anebo o stavûní pomníku své osobû. V echno, co ãlovûk dûlá, nese jeho podpis. A proto je pfiirozené, Ïe se k tomu vrací, kochá se v tom, obãas si libuje, jak to (u)dûlal dobfie I z tohoto dûvodu jsem se po svém pfieloïení z farnosti stáhnul. Chtûl jsem a chci, aby nejenom farníci pfiijali to, Ïe poutû se budou opût organizovat jinak, Ïe mí nástupcové do toho budou vkládat to, co jim Pán nadûlil do vínku. Ale je dûleïité, abych tuto skuteãnost pfiijal i já. Pokud letos po létech pfiijíïdím na Ostrov i se sv mi nov mi farníky, chci naãerpat z té duchovní síly, kterou Ostrov jako takov v sobû má. Nechci a nemohu srovnávat, jaké to bylo a jaké to je. Urãitû to JE dobré A zda to BYLO dobré v dobû mého knûïského pûsobení v tûchto místech, já nevím.
rozhovor 5 Mûl jsem ty poutû (a tu pfiípravu) rád. V e ostatní je uï dnes záleïitostí BoÏí. Ovoce nemusím vidût ani já ani nikdo jin. I kdyï nepopírám, Ïe by mi to (asi jako kaïdému ãlovûku) udûlalo dobfie. Spl vají ostrovské poutû ve va ich vzpomínkách v jednu, anebo vzpomínáte na kaïdou zvlá È? Byla nûkterá z nich nûãím v jimeãná? KaÏdá byla nûãím v jimeãná. Ta první, kdy pr elo a hrozilo, Ïe ve kerá pfiíprava bude zbyteãná. Dokonce se odpolední program musel zru it. A já si veãer kladl otázku, jak to mûlo v znam. A tfii dny poté se mi pfiihlásili dva náhodní náv tûvníci Ostrova, Ïe je ta událost oslovila a poïádali o pfiípravu ke kfitu. A ten skuteãnû pozdûji probûhl, i kdyï mimo tûchovickou farnost. Nebo pouè, kdy pan biskup Paìour nejdfiíve ohlásil, Ïe hned po skonãení m e musí odjet, a pak zûstal na opékání bufitû, dále na programu pro dûti, dokonce jsem ho je tû odpoledne ve ãtyfii vidûl z pódia, jak sedí mezi lidmi a naslouchá odpolední besedû To taky o nûãem mluví. Stejnû jako ta následující pfiinesla tfieba dopis matky, která tam prosila za návrat sv ch dûtí k vífie. Ta poslední, jubilejní, byla asi v nûãem jiná. Taková vût í, slavnostnûj í Ale ne v jimeãná. V jimeãná byla opravdu kaïdá z nich. Která byla pro vás osobnû tou nejkrásnûj í? tûchovice 1935, cesta ke kostelu pfies Kocábu. Z knihy Svatojánské proudy autorû Honzy a Blanky Reichardtov ch V kaïdém roce to byla ta, která právû probûhla. A dnes? Nesrovnávám je. Ostrov je krásné místo. Nosí v sobû ohromn duchovní potenciál. A kaïdá, i ta sebemen í, ale dobfie pfiipravená pouè mûïe nûco z toho potenciálu pomoct odkr t i tûm, kdo stanou na jeho bfiehu poprvé v Ïivotû. A tehdy nastává ten nejkrásnûj í okamïik. Vûfiím, Ïe i ta leto ní pouè bude pro mû opût nejkrásnûj í. V dobû va eho pûsobení probûhla oslava tisíciletí Ostrovského klá tera. âím byla tato slavnostní pouè jiná a co vám pfiinesla, resp. vzala? Vzala Sv m zpûsobem mi vzala vás, protoïe právû díky jubilejní pouti si v iml víc pan kardinál, Ïe tam jsem a rozhodl, Ïe by mû potfieboval nûkde jinde. Podle lidsk ch v poãtû mi dále vzala spoustu ãasu, fyzick ch i psychick ch sil. Hodnû jednání, zafiizování, shánûní sponzorsk ch pfiíspûvkû Oslovit prezidentskou kanceláfi, vstoupit do jednání s nûmeck mi hosty, nav tívit matefisk klá ter v Niederaltaichu, psát dopisy na ministerstva, obdrïet desítky povolení od památkového ústavu k postavení nového pódia pfies ministerstvo obrany kvûli pokusu postavit pontonov most, dále ministerstvo zemûdûlství, Ïivotního
6 rozhovor prostfiedí Zajistit kotvení parníku, pfiesvûdãit o úãasti známé osobnosti, jednat na úrovni generálních fieditelû nûkter ch podnikû Dnes se mi zdá, Ïe to ani nebylo moïné, aby se taková akce, jaká nakonec probûhla, mohla uskuteãnit v takov ch podmínkách, jaké jsme mûli. Lhal bych, kdybych tvrdil, Ïe to lo snadno. Na druhé stranû mi ta pouè pfiinesla mnoho. Paradoxnû více jiï v dobû pfiíprav. Jistû nejsem sám, kdo si vzpomene, jak se právû pfii brigádách objevily na Ostrovû nové tváfie, jak se tam odhodlali nûktefií farníci více zapojit do na eho spoleãenství KdyÏ jsem jednou v sobotu vidûl vedle sebe s kosou v ruce pracovat vysoko kolského profesora, doktorku práv, obvodního lékafie, kandidátku vûd, ktefií si pak srdeãnû a s nefal ovanou láskou povídají a dûlí se o kus svaãiny se silniãáfiem, truhláfiem, prodavaãkou, zdravotní sestrou Tehdy jsem byl velmi Èastn. Dnes uï mohu fiíct, Ïe jsem se opfiel o strom a se slzami v oãích jsem dûkoval za to, Ïe ta pouè bude. I kdyby uï samotné milénium nevy lo (a ono díky BoÏí laskavosti vy lo), pochopil jsem, Ïe bylo dûleïité je pfiipravovat. Omlouvám se, Ïe nebudu teologicky pfiesn, ale já jsem vidûl a zaïil katolickou církev v praxi. Vzpomínáte zvlá tû rád na nûkteré ze setkání s lidmi, které vám Ostrovské putování pfiineslo? Urãitû kaïd z nás od Boha obdrïel nûjaké schopnosti a dary. Umût naslouchat je dûleïité, protoïe i tím nasloucháním se odpoutávám od sebe, svého já a uãím se uznávat jiné. KdyÏ pominu setkání s lidmi ve farnosti, jeï jsem zmínil pfied chvílí, tak kaïdé setkání s hosty bylo pro mû pfiínosem. Hudebním Ztracená kapela, Schola gregoriana pragensis, ale i domácí Laudato sii I setkání s lidmi jin mi neï jsem já, s odli n mi názory, dokonce i s tûmi, ktefií mû nemusejí mít pfiíli v lásce, mûïe b t pfiínosem. ProtoÏe uãí pokofie a toleranci. A tak je tûïké fiíct, zda jsem byl osloven více povídáním s biskupem Mal m, jezuitou Koláfiem, tehdy vojensk m kaplanem Holubem Anebo chartistkou KfiíÏkovou, teologem Halíkem, dnes jiï zesnul m historikem Boháãem ãi hercem Ebenem Asi jsem neodpovûdûl na otázku. Ano, vzpomínám zvlá tû rád na v echna setkání s lidmi na Ostrovû. V ãem vy sám osobnû vnímáte v znam této události? Spí e v znam Ostrova nûkolikrát jsem pfiem lel, kolik rovin vlastnû má duchovno tohoto místa. Je to místo modlitby: stával tady klá ter a mni i urãitû nûkolikrát dennû vysílali k Bohu své spoleãné i soukromé modlitby. Je to místo sebezapfiení: Ïivot v klá terech raného stfiedovûku byl místem i tvrdé práce a odfiíkání. Je to místo obûtí náboïenské netolerance: nejen vypálení klá tera husity, ale i násilná smrt místních benediktinû. Je to místo zesnul ch: v lapidáriu Národního muzea v Praze jsou dodnes náhrobní desky ostrovsk ch opatû a pfii sebemen ích pracích na Ostrovû se i dnes nacházejí ostatky morov ch obûtí zde pohfiben ch v 17. a 18. století. Tak si fiíkám: není to místo uprostfied fieky pfiímo vybídkou, aby se zde ná národ uãil podávání ruky a odpou tûní? Na bfiehu zanechat spory a netoleranci a tam, oãi tûni pfiechodem vodou, vracet se k Bohu Stvofiiteli a k prvotnímu daru pokoje a lásky? V roce 1999 jsem si myslel, Ïe jsem tam poslán i proto, abych se o to pokusil. Dnes vûfiím, Ïe poslu ností biskupovi, kter mû chce jinde, udûlám víc. A v znam Ostrova a jeho dal í v voj pfienechám tûm, kter m patfií místním duchovním, vûfiícím a obyvatelûm tak nádherného kraje âech, jak m je Povltaví. Vracíte se na Ostrov rád? Ano, rád. Velmi rád. za rozhovor dûkuje Daniela Schröffelová
názory a svûdectví 7 V posledním ãísle PROUDÒ jsme otevfieli pravidelnû-nepravidelnou rubriku redakãní korespondence, ãtenáfisk ch názorû a ohlasû na uvefiejnûné ãlánky. Dnes vám pfiedkládáme úryvek z dopisu na í pfiespolní ãtenáfiky ze sousední farnosti Vysok Újezd. Otiskujeme ho s radostí, protoïe dokládá, Ïe ná vûstník má své ãtenáfie i na místech, kde bychom to vûbec neãekali. âtenáfie, které tfieba vûbec neznáme, a pfiesto (anebo právû proto?) jsme jim za jejich pfiízeà a zájem vdûãni VáÏená redakce, se zájmem jsem si pfieãetla va e Proudy. Pohladilo mû po du i, jak jste psali o na em panu faráfii Jindfiichu Brandejsovi, kterého si my farníci velice váïíme. Potû ilo mû, Ïe pí ete i o na em kostelíku v Újezdû a Neveklovû. Oba kostelíky mi pfiirostly k srdci. V Neveklovû jsem se narodila a Ïila a ve Vysokém Újezdû nav tûvuji bohosluïby. Starám se o 86letou maminku, se kterou bohosluïby nav tûvujeme. Zaujal mû i vá pfiíspûvek Rozhovor s pedagogy, za kter vám za v echny b valé uãitele, dnes seniory, dûkuji. Navrátila jsem se po 30 letech zpátky domû, pfied dvûma lety mû nûco oslovilo a zaãala jsem taky psát. Básnû, pfiedev ím o svém rodném Povltaví, o na em kostelíku v Kfieãovicích, Netvofiicích Pfieji vám hodnû BoÏího poïehnání ve va í práci. Jindra Schneiderová-Jankovská, Vysok Újezd Své místo na na ich stránkách nachází také svûdectví o proïit ch okamïicích, kdy si nûkdo z nás hluboce uvûdomil BoÏí blízkost. Skuteãnost, Ïe se chcete o proïitky tûchto chvilek dûlit, dokládá, Ïe spoleãenství v na ich farnostech Ïije, a to je i nadûjí do budoucna O K T U Pfiiznám se, Ïe mi vûbec nepfiichází slina na jazyk, slova v hrdle váznou a motají se do tûch nejspletitûj ích uzlû. Vynofiují se obrazy, zvuky... vzpomínky, jako kolotoã. Ale pro ten jeden základní, hlubok, pradávn proïitek pro ten nenalézám slova. V tom je v ak snad jeho krása, v tom je jeho podstata i síla. Tento pro- Ïitek a víra sama o sobû je a vïdy zûstane velk m tajemstvím, jehoï nevyãerpatelnost máme moïnost objevovat stále znovu a znovu a stále hloubûji. Pro mne byla tato chvíle v jimeãná svou prvotností, ale pfiedev ím bych byla vdûãná, kdyby ten kfiest mohl b t i pfiipomínkou chvíle, kdy jste vy oblékali Krista a vzdali se své vlastní sebestfiednosti, tedy stali se nov mi lidmi. NeboÈ o velikonoãní vigilii bychom se mûli kaïd znovu oãi Èovat. Tímto bych ráda vyjádfiila díky v em zúãastûn m, pfiedev ím své kmotfie a pateru Janovi. Va e Adéla Lábusová POUË DO ÍMA 27. 4. 2. 5. 2002 Sedmdesáté narozeniny mi pfiinesly tento krásn dar. Díky Milo ovi Franti kovi, kter jel se mnou, celou cestu o mne peãoval a dûlal mi prûvodce. ( patnû sná ím vedra a teì jiï i vût í námahu.) Ubytováni jsme byli v areálu Nepomucena u fieholních sestfiiãek, které se starají o bohoslovce a kromû toho vydûlávají na provoz Nepomucena tím, Ïe ubytovávají nûkteré turisty. âíst nebo sly et o krásách íma a nevidût je na vlastní oãi, není to pravé. ProtoÏe jsme byli na vlastní pûst, dalo se v nûkter ch bazilikách sedût, odpoãívat, v klidu se modlit za ty, které jsme zanechali doma a vstfiebávat atmosféru svat ch míst. Milo Fr. toho vyuïíval a vysvûtloval mi mnoho vûcí, které bych sama nezaregistrovala.
8 názory a svûdectví Nejvíce na mne zapûsobily bazilika sv. Petra ve Vatikánu s hrobem sv. Petra, bazilika sv. Pavla za Hradbami (Fouri le Mura) i s nádhernou Rajskou zahradou v klá terním dvofie. Také bazilika Panny Marie Nejvût í (Santa Maria Maggiore), bazilika Sv. KfiíÏe, kde je relikviáfi s ãástmi Sv. KfiíÏe, nápis z KfiíÏe, trny a hfieb. RovnûÏ bazilika sv. Jana v Lateránu. Nezapomenutelné jsou dojmy z Kolosea, ohromn ch rozmûrû pfii pohledu na Forum Romanum atd. atd. atd. Bylo by toho na nûkolik stránek záïitkû. Setkali jsme se také s bohoslovcem Karlem, kter pracuje ve ãtvrti Trastevere v komunitû San Egidio, kde se starají o rûzné skupiny lidí tûlesnû i mentálnû postiïen ch, o chudé a imigranty. Zúãastnili jsme se veãer jejich pravidelného programu bohosluïby slova s krásn mi duchovními zpûvy. Chrám byl zcela zaplnûn lidmi v ech generací. KdyÏ dnes vzpomínám, mám pocit, Ïe jsme tam byli mûsíc, tolik bohat ch záïitkû to bylo. Díky pomoci a ochranû Pána po v echen ãas jsem se zase ráda vrátila domû a do na eho krásného tûchovického kostelíka. Libu ka Pfievrátilová VÍM, ÎE NEJSEM SÁM Rád bych se s vámi se v emi podûlil o své ãerstvé záïitky a zku enosti s tím, jak ãlovûku pomáhá modlitba vlastní i ostatních. Obraz první o vífie. Operaãní sál: Ze dvou nabízen ch moïností celkové narkózy nebo jen ãásteãného umrtvení (od pasu dolû) volím tu druhou. Díky tomu jasnû vnímám v echny pfiípravy na operaci, modlím se za v echny kolem sebe a cítím uvnitfi úïasn klid a dûvûru, Ïe v e dobfie dopadne. UvaÏuji, nakolik je tento pocit ovlivnûn uti ujícími prostfiedky. V prûbûhu operace se pak stfiídají momenty jakéhosi polospánku s chvílemi plného vûdomí, kdy sly ím hlasy operujícího t mu, zvuky operaãních nástrojû a pfiitom in- tenzivnû vzpomínám na v echny blízké, ktefií na mû myslí a modlí se za mne. Tû ím se na to, jak jim budu moci uï brzy oznámit, Ïe jsem po operaci. Cestou z operaãního sálu doufám, Ïe nebudu pfievezen na jednotku intenzivní péãe, ale Ïe se vrátím zpût na pokoj, kde mám mobil. Necelou hodinu po operaci uï úplnû nad en telefonuji ze svého pokoje a s vdûãností pfiem lím o tom, jak mû BÛh doslova rozmazluje. Obraz druh o radosti. První ráno po operaci: Teprve nyní si plnû uvûdomuji, Ïe mám v e za sebou a znovu pocièuji hlubokou vdûãnost, otvírám breviáfi a ranní chvály si opravdu proïívám: A my v em hlásáme radostnou zvûst, Ïe ta zaslíbení, která BÛh dal na im otcûm, vyplnil na jejich dûtech, na nás, kdyï vzkfiísil JeÏí e. Tak je i psáno v Ïalmu: Ty jsi mûj Syn, já jsem tû dnes zplodil (Sk 13, 30-33). Cel den proïívám v úïasné euforii, Ïe v e probíhá v BoÏí reïii. Ve v borné náladû pfiijímám první náv tûvy, spoustu mil ch telefonátû a povzbudiv ch SMS zpráv. Obraz tfietí o /bez/nadûji. Páteãní noc: âtvrtá noc po operaci je nekoneãná, noha bolí, nezabírají ani injekce na bolest ani prá ek na spaní, místností se oz vá nafiíkání prvního spolupacienta, kter je právû po operaci a chrápání druhého, kter má v e je tû pfied sebou. Pokou ím se modlit, ale nemohu se vûbec soustfiedit, vybiãované smysly vnímají v echny ru ivé zvuky. Opût otvírám breviáfi a znovu ãtu ne pory: Kristus, aãkoli byl Syn BoÏí, nauãil se sv m utrpením poslu nosti. KdyÏ tak dokonal své dílo, stal se pfiíãinou vûãné spásy pro ty, ktefií ho poslouchají (Îid 5, 8-10). Znovu si uvûdomuji, jakou mám úïasnou v hodu, Ïe nejsem ani v nejtûï ích chvílích sám, Ïe se mám ke komu se sv m trápením obracet. Je mi velkou posilou i vûdomí, kolik lidí na mû myslí a za mû se modlí, kdyï toho sám nejsem schopen. BoÏe, dûkuji Ti za v echny ty bratry a sestry. Jifií Suk
zeptali jsme se 9 Chce to jen umût ti e vnímat... Pozorn ãtenáfi, kter doãte ná farní obãasník aï k tiráïi na konci poslední stránky, se mûïe mimo jiné dovûdût, Ïe za grafickou úpravu ProudÛ vdûãíme dvojici schované pod trochu tajemn m J.+J. Majcherovi. Kdo tedy jsou ti, kdo dávají ProudÛm jejich definitivní tváfi, formují stránky tak, aby byly ãtenáfisky pfiitaïlivé? Kdo jsou ti, pro tebe, mil ãtenáfii, vlastnû neznámí a pfiece nepostradatelní, grafici? Vystoupí Jana a Jan Majcherovi z anonymity tiráïe a prozradí (tak trochu i sv m) ãtenáfiûm ProudÛ nûco o sobû? Je nám dohromady 84 let, vzali jsme se zhruba pfied 15 lety. Jsme Zbraslaváci, jen Jana proïila malou ãást dûtství v Bruntále. Oba jsme profesí grafici, pfiesnûji fieãeno, grafická designérka a typograf. Zvlá tû na konci osmdesát ch let jsme se vûnovali volnému v tvarnému umûní na pomezí informelu. V té dobû jsme uskuteãnili nûkolik autorsk ch v stav, napfi. na Deltû nebo v eznické. Po revoluci jsme se snaïili zvládnout v rámci oboru poãítaãe. âasem jsme se osamostatnili, nûkolik posledních let uï oba pracujeme tak fiíkajíc na volné noze. Rozli ujeme 2 druhy zákazníkû, jedni nám pfiiná ejí peníze, pro druhé, vût inou z oblasti nekomerãní kultury, pracujeme tfieba i zdarma. Na ím nejznámûj- ím grafick m poãinem urãitû byly plakáty s básnûmi, které se objevovaly nûkolik let ve vagonech praïského metra. Ale realizovali jsme mj. i napfi. pro V bor dobré vûle Olgy Havlové v kûïi vázanou knihu Deset dopisû Olze podepsanou autorem Václavem Havlem nebo (bohuïel v praxi pak nevyuïit ) obsáhl autorsk manuál pro pouïití loga Praha Mûsto evropské kultury roku 2000. MoÏná si nûktefií ãtenáfii ProudÛ je tû vzpomenou i na pozvánky, pohlednice a plakáty, které se uplatnily pfii oslavách milénia Ostrovského klá tera v roce 1999. Byly téï od nás. âást energie vûnujeme provozu nakladatelství Cherm (www.cherm.net). Zamûfiujeme se zde na pûvodní ãeskou
10 zeptali jsme se tvorbu, ale i na literaturu duchovní. Namátkou: Cyklus meditativních skladeb Ïánrovû oscilujících mezi polohou litanie, modlitby a rozpravy Pavla Rejchrta Labyrint zemû Sinear nebo jedenáct studií Ivana O. tampacha Tu ili svûtelné záplavy, kde se autor vûnuje otázce vnímání Boha v ãeské v tvarné a literární modernû. Nûkolik ukázek z kníïky Petra P. Payna Neãekan ãekan a jiné variace na staré biblické pfiíbûhy bylo kdysi oti tûno v Proudech. Víte pfiesnû, kolik ãísel ProudÛ pro lo va ima rukama, va í grafickou úpravou a které ãíslo bylo to va e první? 33. První ãíslo ProudÛ, které vy lo v únoru 1996, bylo tfiicáté. Teì zpracováváme ãíslo 64. Jak a proã to vlastnû zaãalo? Jednoho dne básnífika a pfiekladatelka Markéta Hrbková ze tûchovic za námi poslala éfredaktora ProudÛ P. Milo e... a proã zûstáváte ProudÛm vûrni? ProtoÏe... také Proudy zûstávají vûrny nám. Za dobu na í spolupráce se vystfiídali celkem tfii éfredaktofii, mûní se s osobou v ãele va e vnímání ProudÛ? Proudy za P. Milo e se vztahovaly víc i k dûní mimo farnost, za P. Roberta byly moïná jednodu í, ale mûly nezamûniteln pfiím tah na branku. S P. Janem zpracováváme teprve tfietí-ãtvrté ãíslo, zdá se, Ïe se budou víc vztahovat k umûní... Mûní éfredaktofii z va eho pohledu tváfi ãasopisu? Vnû nepfiíli. Spí pfiicházejí s nov mi právû pro nû charakteristick mi impulsy obsahov mi. Je nûco, co v bûhu zmûn zûstává v Proudech nemûnné? Urãitû dobrá vûle tûch, ktefií se na nich podílejí. Dobrá schopnost (sebe)reflexe. Do jaké míry vás osobnû pfii grafické úpravû oslovuje obsah ãasopisu? Dnes se jednotlivá ãísla ProudÛ z pohledu grafick ch úpravcû vyvíjejí mûrou nevelkou. NesnaÏíme se víceménû o nic jiného, neï o standardní fiemeslo, kvalitní sazbu apod. Samozfiejmû se nám líp pracuje s texty, které nás oslovují a rozumíme jim, neï kdyby tomu bylo opaãnû. Vzpomenete si na nûco hezkého, co jste si v Proudech pfieãetli? V poslední dobû napfi. Slovo na úvod P. Jana v ãísle 61, bylo o tichu. Jana si vïdy ráda ãítává v rubrice Z historie obcí. A nûco, co vás opravdu rozlítilo? Opravdu nic. Co ve svém Ïivotû pova- Ïujete za záblesky toho boïího"? Samotn Ïivot, vlastnû v echno. Chce to jen umût ti e vnímat. Nemusí se o tom mluvit. Má bûh ve va ich oãích svou grafickou podobu? Na to neumíme odpovûdût. za rozhovor dûkuje Daniela Schröffelová
stalo se 11 15. 16. 3. 2002 Jako ãlen farní rady jsem jiï na nûkolika farních radách zasedal, a proto mû ohlá ení dal í nepfiekvapilo. Ale v jezdní zasedání a je tû dvoudenní to bylo nûco zvlá tního. Zatímco obvyklé farní rady probíhaly veãer na fafie ve tûchovicích, mûla se tato konat v klá tefie ve Slaném v prûbûhu páteãního veãera a sobotního dne. Zatímco jsme na bûïn ch farních radách fie ili praktické otázky chodu farnosti, toto zasedání mûlo b t naplnûno modlitbou, pohledem na roky minulé a pfiedstavou o ãasech budoucích. Páteãní veãer probíhal v duchu pfiesunu do Slaného, dobré veãefie a pfiíjemného posezení v kruhu ãlenû farní rady. Po sobotní snídani s obyvateli klá tera a po ranní modlitbû breviáfie jsme se pustili do práce. Pod vedením otce Jana jsme se snaïili rozpomenout na prûbûh minul ch asi 15 let v na í farnosti ( tûchovicko-slapsko-davelské), pfiipomenout si v echny akce (oslavy, poutû, dovolené, koncerty, v lety, brigády atd.) a u kaïdé z nich si fiíct, co na ní bylo dobré, co patné, která by se mûla vylep it a rozvíjet a kterou naopak utlumit a dále se jí nevûnovat. Bylo toho moc a moc na pfiem lení. Dopoledne uteklo jako voda a byl ãas posilnit jiï umdlévající tûla chutn m obûdem z klá terní kuchynû. Po obûdû a nezbytné polední kávû jsme pokraãovali. Tématem byl pohled do budoucnosti. Zam leli jsme nad tím, kam smûfiovat úsilí na í farnosti úsilí tûch, ktefií se chtûjí podílet na Ïivotû SVÉ farnosti, a tím i na Ïivotû celé církve. Dále jsme si fiekli, jak postupovat pfii dal í zmûnû duchovního správce, jak mu podat ucelen obraz o na í farnosti, o dûní, které bychom rádi zachovali a zároveà citlivû pfiijali jeho pfiedstavy, zámûry a zmûny. Na závûr jsme se pomodlili v pfiilehlé kapli, rozlouãili se s osazenstvem klá tera, podûkovali za poho tûní a ubytování a rozjeli jsme se k domovûm. Byla to opravdu netradiãní farní rada. A podle názoru v ech pfiítomn ch ãlenû to bylo velice uïiteãné zasedání. M.D. ãlen farní rady 18. 4. 2002 KnûÏí jílovského vikariátu (tvofií ho farnosti na území mezi Úvaly, Sázavou a tûchovicemi, pûsobí v nûm 12 knûïí, vikáfiem je P. Stanislav Ho ek z Jílového) se se li na na í fafie ve tûchovicích ke své pravidelné mûsíãní vikariátní konferenci. Nejprve v 9 hodin slavili ve farním kostele spolu s malou skupinou farníkû eucharistii, které pfiedsedal P. Ivan Kudláãek z Mnichovic. Pracovní dopoledne vûnovali jak vûcem souvisejícím s praktickou správou farností ve vikariátu, tak nûkter m problémûm Ïivota na í diecéze a církve vûbec (budoucí podoba farního uspofiádání, situace na praïské teologické fakultû, podoba pfiípravy knûïí, ). Po v borném obûdû, kter pfiipravila Katefiina NoÏinová a její pomocnice, a nepracovním posezení u kávy se knûïí opût rozjeli ke sv m stádûm. pjan 30. 4. a 2. 5. 2002 Celá na e 5. tfiída se byla podívat v místním kostele. Jak se nám to líbilo? To byste se asi museli zeptat v ech ÏákÛ, ale já vám to fieknu za v echny: V kostele se nám to v em moc líbilo, aï na pár remcalek, kter m se tam moc nechtûlo, ale nakonec byli v ichni pfiíjemnû pfiekvapeni. Zjistili jsme totiï mnoho nov ch uïiteãn ch vûcí, které jsme dosud nevûdûli. UÏ víme, jak se hraje na varhany, kdo byli ãe tí panovníci a hlavnû, kdo byl JeÏí Kristus a také o oknech ve tvaru rûïe s barevn mi sklíãky. Sami jsme si je zkusili udûlat. Jsou povû eny u nás ve kole. Pfiijdete se podívat? Nebo staãí zajít pod okna chodby. Nejhezãí jsou, kdyï na nû svítí sluníãko. DÛstojn pán nám slíbil, Ïe se na nás pfiijde podívat. Pfii el a pfiijde zas. Tentokrát nám bude
12 stalo se 10. 5. 2002 JiÏ na poslední vikariátní konferenci, která se konala ve tûchovicích se projednávalo nové uspofiádání farností v na em vikariátû. Následnû na svolané farní radû jsme byli vyzváni, abychom se jako zástupci farnosti zúãastnili vikariátního semináfie laikû a knûïí v íãanech. Se li jsme se z farností vikariátu v hojném poãtu, je vidût, Ïe nám na farnostech je tû opravdu zále- Ïí. Nás zastupovali Marek Dobrusk, Eva Îemliãková, Katka NoÏinová a pater Jan. Prozatímní návrh arcibiskupství je ustanovení 6 sídelních farností, ke kter m se pfiipojí spádové obce. BohuÏel v nûkter ch pfiípadech asi uspofiádání ne Èastné, podle ostré a chaotické diskuse, která se nad tímto rozdûlením rozpoutala. Navrhované sídelní farnosti: Jílové, íãany, Úvaly, Mnichovice, Kostelec u KfiíÏku, Sázava. Pozitivní a dûleïité pro nás je, Ïe jsme nebyli ani k jedné z tûchto farností pfiipojeni. Na e farnost má b t nesídelní, spravována ze Zbraslavi nebo Nového Knína. Velk dûraz se kladl na v chovu laikû, ktefií by pfievzali vût í ãást práce ve farnostech. Vedení bohosluïby slova, pohfibívání, vedení spoleãenství, v uka náboïenvyprávût o Cyrilovi a Metodûjovi. UÏ se na nûho moc tû íme. PáÈáci ze tûchovic 1. 5. 2002 Dostat se vãas hned na zaãátek poutû aï z Prahy není nic sloïitého, ale obãas se prostû nezadafií. Myslela jsem si, Ïe poutníky dobûhnu snadno a rychle, ale v tom jsem se letos zm lila. Tempo nemûli rozhodnû patné, a tak jsem poãetnou skupinu dostihla aï témûfi ve dvou tfietinách cesty. Zato právû vãas, abych si vyslechla první úryvky z Písma a mohla se spolu s ostatními zamyslet a hlavnû zastavit a vydechnout. PouÈ pokraãovala v dobrém duchu M e svatá na Rovínku kaïd rok stejná a pfiesto jiná... a veselé atmosféfie aï k so e sv. Jana Nepomuckého, kter kontroluje, co se dûje pod hrází. Po obvyklé zmrzlino/pivové pauze jsme se v dobrém ãase a rozmaru dostali aï k opravené kapliãce na Rovínku. M e svatá je kaïd rok stejná a pfiesto jiná. V ãem tedy byla jiná letos? Napfi. v tom, Ïe jsme stáli obráceni bokem ke kapliãce, abychom si mohli sednout na trávu a tak se vzpomínalo i na letní dûtsk tábor, kter se tu pfied drahnû lety konal. Letos projíïdûly kolem kapliãky mís- to vorû motorové ãluny, které jsou od leto ního roku opût povoleny, a tak toho hojnû vyuïívají. I na Rovínek tedy uï dotrhla civilizace se sv m hfimotem. Co bylo naopak stejné? Jako kaïd rok i letos se poutû zúãastnil P. Petr Bubeníãek, jako kaïd rok i letos vy lo krásnû poãasí a pouè byla vlastnû prvním skuteãnû krásn m dnem leto ního jara. Jako obvykle byla m e krásná a jako obvykle se uï teì tû ím na pfií tí rok. M í u Rovínské kapliãky den ale je tû ani zdaleka neskonãil. Veãer pokraãovala slavnost u táboráku na zahradû tûchovické fary. Jedlo se, peklo a hodovalo, povídalo se a byl ãas na zastavení a setkání. Co víc si pfiát? Snad jen za v echno podûkovat a doufat, Ïe se pfií tí rok zase potkáme. Dana âermáková
stalo se 13 ství, to v echno by mohli v na í farnosti vykonávat laici. BohuÏel, aè se nám to bude líbit nebo ne, tato skuteãnost jednou pfiijde. Vûkov prûmûr na ich knûïí je více neï 60 let. Myslím, Ïe záleïí dost na nás, jak a zda to spoleãenství, které tady máme, bude Ïít dál. Já osobnû si myslím, Ïe se i do na í farnosti najde knûz, moïná po nûjaké ãasové odmlce. Na nás je, abychom se zaãali za na e farnosti intenzivnû modlit a prosit v modlitbû za nová knûïská povolání. K.N. 11. 12. 5. 2002 Pfii v ech bohosluïbách veden ch v atmosféfie radostného oãekávání seslání Ducha svatého se v na ich kostelech konala Svatojánská sbírka na arcidiecézi. Její nutnost je dána faktem, Ïe, jak uvedl otec Jan, jsou v arcidiecézi farnosti, které si mûïou dovolit ledacos a jsou farnosti, které si nemûïou dovolit z vlastních sil a prostfiedkû témûfi nic. Tato sbírka je tedy pfiíleïitostí vyjádfiit vzájemnou solidaritu, vstfiícnost a ochotu pomoci ze svého farnostem, které jsou na tom momentálnû hûfi, neï my sami. A lze vlastnû s jistotou fiíct, kdo je dárcem a kdo obdarovan m? Nejspí to vûbec není to podstatné V tûïek uvedené sbírky: tûchovice 1519 Kã, sv. Kilián 2885 Kã, Slapy 1500 Kã, celkem se vybralo 5904 Kã. rr 18. 5. 2002 V jezdní zasedání farní rady ve Slaném To, Ïe se pouè ke svátku sv. Jana Nepomuckého uskuteãnila ve tûchovické farnosti právû na závûr velikonoãní doby a bezprostfiednû pfied oslavou Letnic, jistû napomohlo k slavnostní a hezké atmosféfie, jaká zde panovala. Úãinkování pûveckého souboru Laudato sii obohatilo prûbûh celé m e sv. Ochutnávka poutních koláãû a Ïivá diskuse pfied kostelem vyplnila krátkou pauzu do zaãátku koncertu. V nûm vystoupil sbor ãtyfi dívek Schola benedicta, kter se jiï nûkolik let vûnuje pfieváïnû interpretaci Gregoriánského chorálu. Ve ãtyfiech blocích zpíval sbor chorály s tûmito tématy: Uvedení Pánû do chrámu, Seslání Ducha sv., PíseÀ písní a mariánské téma. Mezi jednotliv mi bloky nám dvû ãlenky sboru zahrály Telemannovy Fantazie pro flétnu. Potlesk posluchaãû, kter si vynutil pfiídavek, jistû nebyl formální. Velice pfiíjemn m zakonãením veãera bylo posezení u ohnû na farní zahradû. Více neï tfiicet farníkû si pochutnávalo na sladkostech, rûzn ch zeleninov ch salátech a v borném masu, které na grilu pfiipravili Krist na a Petr. Ti nejvytrvalej í vydrïeli pak pfii kytafie aï pfies pûlnoc. Svatojánská pouè se opravdu vydafiila. J.S. 22. 5. 2002 Na i farnost nav tívil pan vikáfi P. Stanislav Ho ek, aby z moci úfiední zkontroloval, jak si spoleãenství církve ve tûchovicích vede. íká se tomu vizitace. Jednou z prvních povinností vikáfie totiï je pravidelnû nav tûvovat jednotlivé farnosti vikariátu, mít pfiehled o jejich Ïivotû, radostech i bolestech, a pomáhat biskupovi v péãi o nû a jejich knûze. P. Ho ek si tedy prohlédl farní písemnosti, zda jsou v náleïitém pofiádku (matriky, úãetnictví, smlouvy, korespondenci, ), kostely, faru a jejich stav a hovo-
14 stalo se fiil s P. Kotasem o jednotliv ch oblastech Ïivota farního spoleãenství. Na závûr svojí náv tûvy slavil s farníky veãerní m i v kostele sv. Jana. red 1. 6. 2002 Veãerní m i ve tûchovicích s námi slavila skupina farníkû od sv. Vojtûcha z Prahy- Dejvic. Ná P. Jan pfii tomto kostele v minul ch letech pûsobil a staral se o jejich spoleãenství. OdváÏní PraÏané se ráno vydali posázavsk m pacifikem k pikovick m r Ïovi tím zlata, pak pû ky sebûhli po stráni od Medníka, vtrhli kolem poledne do krãmáfiovy chaty v Tfiebsínû, u Ztracenky tklivû zapûli babiãce Mary a nakonec unavenû zdfiímli ve stínu tûchovické laguny (na farní zahradû, prosím pûknû! neplést s jakousi módní obãerstvovnou zvanou tûchovická laguna). OsvûÏeni na tûle i na du i pak nûktefií odjeli, aby uvidûli zas mûsto drah (neb budou volby, pozn. autora), jiní je tû pfiespali na fafie, aby se do nedûlního rána probudili za zpûvu Ïivého ptactva (to v Praze nemají, pozn. autora). A bylo to dobré. pjan 8. 6. 2002 Pfied veãerní m í probûhl od 16.30 v kostele sv. Jana Nepomuckého koncert amatérského pûveckého souboru Carmina vocum z Prahy. Zaznûly skladby J. S. Bacha, A. Vivaldiho, P. I. âajkovského, G. Bizeta a dal ích. Ná kostel tak spolu s ochotn mi zpûváky mohl opût tûchovicím nabídnout kousek krásy. V nos z dobrovoln ch pfiíspûvkû bude pouïit na opravy kostelû a kaplí v na ich farnostech. red Plenární snûm, snûmovní krouïek. VáÏení pfiátelé, v poslední dobû sly íte jednou mûsíãnû v oznámeních na konci m e svaté pozvání na setkání snûmovního krouïku. Vûfiím, Ïe ze sdûlovacích prostfiedkû (televize, KT Svatojánské proudy na dobové fotografii (1914) ze stejnojmenné knihy
stalo se 15 apod.) máte v podvûdomí základní informace o tom, Ïe se v roce 1999 rozbûhla pfiípravná, snûmovní fáze plenárního snûmu katolické církve v âr. Také v na í farnosti byl zaãátkem roku 1999 ustanoven snûmovní krouïek, kter s podporou otce Milo e zrealizoval pût setkání. K diskusi a zamy lení bylo vybráno téma O Bohu Otci z apo tolského listu Tfietí tisíciletí pfiichází (Tercio millenio adveniente). Nejistota a následná zmûna knûïí v na í farnosti na nûjak ãas rozbûhnut krouïek pozastavila a potfiebná aktivita ke snûmování vyhasla. S odstupem ãasu jako animátor krouïku bych chtûl za toto období Pánu Bohu podûkovat, protoïe nám tím jasnû fiekl, jací ve skuteãnosti jsme, do jaké míry jsme ochotni na faru dojít za osobou a do jaké míry za církví a s tím související vírou v ní. Nové kolo snûmování se rozbûhlo z iniciativy otce Jana v listopadu 2001. Do konce roku jsme hovofiili na téma Rodina, manïelství, Ïena. Se zaãátkem nového roku nám pfiípravná komise plenárního snûmu pfiipravila nové materiály, které se zab vají liturgií. Myslím si, Ïe v tomto okamïiku máme tûstí i smûlu zároveà. tûstí v tom, Ïe otec Jan je odborníkem na problematiku liturgie a jeho názory a my lenky rozhodnû stojí za pozornost a chvíli ãasu. SmÛlu máme v tom, Ïe otec Jan je odborníkem na problematiku liturgie a je, jak v ichni pravdûpodobnû víte, poslán na dal í studie tohoto oboru do íma. Pro ná snûmovní krouïek je urãitû koda, Ïe zb vající liturgická, a nejen liturgická témata, neprojdeme pod jeho vedením. Jak jsem jiï naznaãil, ãekají nás opût zmûny. Vûfiím, Ïe setkání, a to nejen snûmovní, nás pfiivedou do spoleãenství, kde se snaïíme poznávat víru, bliïního, a tím se pfiiblíïit Bohu. Jan Novák Regionální muzeum Jílové u Prahy Vás zve na v stavu Svatojánské proudy Galerie pohlednic a fotografií z let 1900 1945 ze sbírky Honzy a Blanky Reichardtov ch 30. 3. 8. 9. 2002 Otevfieno dennû, mimo pondûlí (pokud není svátkem) 9 12 a13 17 hod. K pfiíleïitosti v stavy vy la kniha SVATOJÁNSKÉ PROUDY, která obsahuje pfies 250 dobov ch pohlednic a fotografií tohoto romantického úseku Vltavy, tûchovic, trampingu, paroplavby, vorû a ífû, projektû pfiehrad, Kocáby a dal í zajímavosti. ZároveÀ byla vydána série pohlednic z let 1900 1915. http://svatojanske-proudy.webpark.cz
16 kalendáfi POUË NA OSTROVù U DAVLE Poutní slavnost narození sv. Jana Kfititele ve zbytcích benediktinského klá tera zaloïeného roku 999 sobota 15. ãervna 2002 10:00 hod. SLAVNOSTNÍ M E SVATÁ P. Mgr. Tomá HOLUB, hlavní kaplan Armády âr. BohosluÏbu hudebnû doprovází a po jejím skonãení zpívá s dûtmi ZTRACENÁ KAPELA moïnost obãerstvení 14:30 hod. P EDSTAVENÍ PRAÎSKÉHO DIVADLA Í E LOUTEK PRO DùTI I DOSPùLÉ odpolední program pro dûti 15:30 hod. BESEDA S P. TOMÁ EM HOLUBEM o rozdílech v muïském a Ïenském proïívání víry na závûr veãerní modlitba Srdeãnû zve farní spoleãenství tûchovice Davle Slapy Bûhem prázdnin se ve farnosti budou konat pravidelné nedûlní bohosluïby, nebudou v ak programy pro dospûlé ani pro dûti a pravdûpodobnû nebudou v ednodenní bohosluïby. V echny zmûny budou ohlá eny a vyvû- eny na kostelních nástûnkách. Truverskou m i Petra Ebena v podání skupiny Laudato sii usly íme pfii bohosluïbû v sobotu 22. 6. v 18 hodin v kostele sv. Jana. Jáhen Ondfiej Salvet, kter doprovázel na e farní spoleãenství pfii leto ní postní duchovní obnovû, pfiijme v sobotu 22. 6. v 10 hodin v praïské katedrále knûïské svûcení. Primici bude slavit v nedûli 30. 6. ve 14 hodin v kostele sv. Mauritia v evnicích. V ichni jsme zváni. Poutní bohosluïba v kapli v Krámech bude v den slavnosti apo tolû sv. Petra a Pavla v sobotu 29. 6. v 10 hodin. Milo Franti ek Pfievrátil s radostí oznamuje, Ïe pravdûpodobnû v sobotu 7. 9. v 10 hodin pfiijme v praïské katedrále jáhenské svûcení. ZároveÀ srdeãnû zve v echny farníky k úãasti na této radosti. Farní dovolená probûhne ve dnech 8. aï 15. 7. v Nové Vsi u Tachova. BliÏ í informace poskytne paní Marie Ne nûrová. obãasník pro vnitfiní potfiebu farností tûchovice a Slapy Náklad: 250 ks. Adresa redakce: tûchovice 213. 02/9941112 éfredaktor: P. Jan Kotas Grafická úprava: J.+J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha Zbraslav