METODIKA MAPOVÁNÍ MIGRAČNÍCH KORIDORŮ PRO VELKÉ SAVCE

METODIKA MAPOVÁNÍ MIGRAČNÍCH KORIDORŮ PRO VELKÉ SAVCE Dušan ROMPORTL 1, Petr ANDĚL 2, Michal ANDREAS 1, Ivana GORČICOVÁ 2, Václav HLAVÁČ 3, Tereza MINÁRIKOVÁ 3, Martin STRNAD 3, Anna ZIEGLEROVÁ 1 1 Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Květnové náměstí 391, 252 43 Průhonice PřF UK v Praze, Albertov 6, Praha 2, 128 43 dusan@natur.cuni.cz 2 EVERNIA s.r.o., třída 1. máje 97, 460 01 Liberec 3 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Nuselská 39, 140 00 Praha ABSTRAKT Předkládaný příspěvek shrnuje neuspokojivou situaci ochrany migračních cest velkých savců a komentuje metodický postup mapování a vymezování migračních koridorů. Diskutuje možnost propojení s existující sítí Územních systémů ekologické stability v rámci její aktualizace, která by vyřešila legislativní ochranu reálných i potenciálních migračních cest. Pozornost je věnována metodickým aspektům hodnocení konektivity biotopů vhodných pro migraci a fragmentaci krajiny liniovými i plošnými prvky antropogenní i přírodní povahy. Hodnocení migrační propustnosti krajiny vychází z aktuálních znalostí ekologických a etologických nároků zájmových druhů, analýzy současných i historických dat o jejich rozšíření, z posouzení míry fragmentace a konektivity krajiny podle vhodných topografických a tematických podkladů a z analýzy bariérových či naopak podpůrných efektů antropogenních i přírodních prvků v krajině. Výsledkem představovaného projektu bude vymezená síť reálných migračních koridorů s úseky kategorizovanými dle prostupnosti a metodické doporučení k jejich ochraně a managementu. Abstract This paper deals with a serious problem of landscape fragmentation due to barrier effect of transport infrastructure and other anthropogenic components for large mammals, primarely it focuses on elk, brown bear, wolf and lynx. Project uses background data on current and historical spread and migration of target species. The ecological and ethological migration requirements of target species, both regarding landscape structure and permeability of particular types of migration barrier, are analysed using GIS and statistical methods. On the basis of this knowledge the necessary parameters for ensuring the permeability of migration corridors will be defined. The scientific knowledge about migration of large mammals as well as methodology for designing and practical implementation of migration corridors in the landscape within land use planning are the main outputs of the project. Klíčová slova migrace, velcí savci, koridory, migrační bariéry, struktura krajiny migration, large mammals, corridors, barriers for migration, landscape structure

1. ÚVOD Migrace velkých savců představují specifický ekologický fenomén, kdy část populací opouští původní domovské okrsky své či svých rodičů a pohybují se na velké vzdálenosti. Tento jev není typický pouze pro rozsáhlá málo pozměněná přírodní území, ale odehrává se i v mozaikovité krajině střední Evropy. Právě struktura krajiny a míra její fragmentace vlivem antropogenní činnosti jsou v posledních staletích určující pro prostorový charakter, intenzitu a úspěšnost migrací. Není nijak překvapující, že právě snižující se konektivita vhodných habitatů s rostoucím bariérovým efektem liniových staveb v poslední době kriticky limitují dříve funkční provázanost jednotlivých oblastí s výskytem zájmových druhů. Přitom propojení lokálních populací dle metapopulační teorie i celých zoogeografických oblastí je zcela zásadní pro uchování životaschopnosti propadových skupin jedinců i pro potřebné zachování genetické diverzity. Řada Evropských států si palčivost tohoto problému uvědomuje, proto pro svá území nechává vypracovat sítě migračních koridorů, které požívají územní ochrany. V České republice však tato problematika zůstávala neřešena, s výjimkou lokálních aplikovaných studií (např. Andělová, 2005) nebo metodických doporučení (Hlaváč, Anděl, 2001). Neuspokojivý současný stav v ochraně dálkových migračních tras má tyto základní příčiny: a) neexistuje jednoznačné mapové vymezení hlavních migračních koridorů velkých savců, které by bylo závazným podkladem pro územní plánování. Důsledkem toho je skutečnost, že investoři průmyslových zón a dalších staveb se o existenci migračního koridoru ve svém území dovídají často až v průběhu investiční přípravy, což vyvolává řadu konfliktů, b) činnost na ochranu migračních tras živočichů není dostatečně koordinována. Například při výstavbě nákladných migračních objektů na nových dálnicích není zajištěno, že jejich účinnost nebude v budoucnu znehodnocena obytnou či jinou výstavbou v jejich blízkosti, c) dosud chybí dostatek vědeckých údajů o limitujících vlastnostech, které musí migrační koridor mít, aby zaručoval dlouhodobou funkčnost. Jedná se o znalosti jak struktury krajiny, tak vlastností limitujících bariér. Absence exaktních dat vede při realizaci praktických opatření k značně rozdílným subjektivním odhadům parametrů (např. u nutné šířky zelených pásů, či rozměrů ekoduktů). To způsobuje v praxi značné problémy jednak z hlediska požadavků na území, jednak z hlediska ekonomického. Řešení těchto problémů a navržení patřičných opatření by měly patřit mezi hlavní výstupy projektu SP2d4 Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření (Andreas, Anděl et al, 2007). Hlavním odborným cílem projektu je konkrétní vymezení reálných i potenciálních migračních koridorů pro velké savce na území České republiky včetně zajištění návaznosti na sítě okolních států na základě aktuálních vědeckých poznatků o rozšíření a charakteru migrací zájmových druhů. Projekt si rovněž klade za cíl prosadit účelnou ochranu a dlouhodobou udržitelnost takto vymezených koridorů. Tento aplikovaný úkol představuje zásadní problém z hlediska konsensu všech zájmových skupin a institucí. Z hlediska zachování propojení zoogeografických oblastí se jeví jako logické řešení vymezení samostatné sítě jádrových území propojených migračními koridory. To však naráží na řadu legislativních i územně-správních překážek, proto se jako optimální řešení nabízí 2

implementace navržených migračních koridorů do Územního systému ekologické stability v rámci jeho aktualizace. 2. METODIKA Základním cílem projektu je vymezení reálných migračních koridorů zájmových druhů velkých savců tak, aby bylo možné zajistit jejich ochranu v rámci územního plánování a omezit střety s ostatními uživateli krajiny. Cílem projektu nemůže být snaha zajistit maximální migrační propustnost krajiny, ale navrhnout minimální nutnou propustnost pro dálkové migrace. Projekt vymezování migračních koridorů vychází se ze schváleného principu postupného zpřesňování vytvořených podkladů v následujících etapách: TYP PODKLADU ORIENTAČNÍ ŠÍŘKA POLYGONU migračně významné 10 km ÚAP území (MVÚ) migrační koridor (K) 0,5 km náplň projektu migrační trasa (T) 0,1 km územní plány Vymezované migrační koridory odpovídají v maximální možné míře migračním potřebám živočichů a mají v rámci hodnoceného migračního směru dlouhodobou perspektivu. Jejich vymezení je výsledkem posouzení všech dostupných dat o výskytu, lokální disperzi a dálkové migraci sledovaných druhů, analýzy struktury krajiny s využitím nejaktuálnějších podkladů o krajinném pokryvu a zhodnocení současných i potenciálních budoucích bariér antropogenní i přírodní povahy. Každý migrační koridor navržený na základě analýzy uvedených dat byl prověřen v terénu, na základě terénního šetření bylo navrženo optimální vedení osy koridoru, stejně jako eventuelní řešení kritických míst. Výsledným výstupem je soubor koridorů, který bude možné zařadit jako samostatnou vrstvu mezi podklady k územnímu plánování. 2.1 Příprava obecných podkladů Obecné podklady pro vymezení migračních koridorů jsou zpracovávány v prostředí geografických informačních systémů jednotně pro celé území ČR za použití standardně dostupných dat resortu MŽP. Příprava těchto podkladů zahrnuje 3 základní kroky: vymezení jádrových území a potenciálních hlavních migračních směrů vyhodnocení prvků v krajině, které napomáhají migraci z hlediska dlouhodobé udržitelnosti (podpůrné prvky) vyhodnocení prvků v krajině, které omezují migraci aktuálně i potenciálně (bariéry) Vymezení jádrových území a potenciálních hlavních migračních směrů Prvotním krokem procesu vymezování migračních koridorů je stanovení jádrových oblastí výskytu zájmových druhů a jejich reálného či potenciálního propojení pomocí hlavních migračních směrů. S ohledem na stávající rozšíření populací velkých savců a předpokládané směry jejich migrací lze podle Dufka & al. (2000) vymezit širší územní celky jako mimořádně významné oblasti. Patří k nim zejména: 3

1. Oblast mezi Moravskoslezkými Beskydy a Hostýnsko-Vsetínskou hornatinou na jedné straně a oblastí Nízkého a Hrubého Jeseníku na straně druhé (zde je nutné počítat s příležitostnými migracemi velkých šelem medvěda, rysa a vlka). 2. Koridor vymezený pásem lužních lesů podél řeky Moravy, Vizovickou vrchovinu a Bílými Karpaty a Hostýnsko-Vsetínskou hornatinou a Moravskoslezkými Beskydy. 3. Koridor pásma pohraničních hor a lesů od Jeseníku, přes Orlické hory, Krkonoše, Jizerské hory, Krušné hory, Český les, Šumavu, Novohradské hory až po jih CHKO Třeboňsko. Novobystřicko, Slavonicko a Národní park Podyjí. 4. Hrubý Jeseník Drahanská vrchovina. 5. Široký koridor od oblasti Jeseníků, Kralického Sněžníku a Krušných hor směrem přes centrální část Českomoravské vysočiny a Třeboňsko k Novohradským horám a Šumavě. 6. Šumava-Brdy-Křivoklátsko. 7. Specifikem jsou migrační cesty losa. Losi k nám přicházejí mezi Frýdlanským výběžkem a Náchodem, druhým koridorem je široká oblast od Vidnavy po Jablunkov. Jednotlivé kusy lze zastihnout prakticky ve všech příhodně zachovalejších oblastech Čech a Moravy, avšak nejvýraznější je migrace od severu přes západní okraje Českomoravské vrchoviny a střední Posázaví do jižních a západních Čech. Vymezení jádrových území vychází z analýzy veškerých dostupných dat o historickém a současném výskytu sledovaných druhů, pocházejících zejména z datového skladu AOPK a nálezových databází Správ NP a CHKO, a dále z dotazníkových šetření mezi dotčenými mysliveckými sdruženími. Výsledkem šetření jsou souhrnné databáze různého prostorového vyjádření a měřítka (ukázky viz obr. 1 až 3), které byly využity rovněž jako podklad k analýze prostorových nároků sledovaných druhů. Obr. 1: Výskyt losa evropského v ČR v r. 2005 4

Obr. 2: Výskyt medvěda hnědého v CHKO Beskydy Obr. 3: Výskyt telemetricky sledovaného jedince rysa v NP a CHKO Šumava 5

Vizualizovaná data rozšíření byla propojena s polygony lesních celků odvozených z databáze současného krajinného pokryvu ČR (CORINE Land Cover 2006, EEA), které byly sloučeny v jednotné celky se stanovenou minimální rozlohou. Takto odvozená jádrová území výskytu zájmových druhů byla následně propojována ve smyslu upřesnění stávajícího podkladu migračně významná území ČR, na základě konektivity polygonů lesních ploch, jakožto nejvhodnější kategorii land cover pro migrace, dále na základě znalosti konkrétních migrací a přesunů zájmových druhů, a konečně podle rámcové prostupnosti krajiny z hlediska její fragmentace liniovými stavbami. Takto vymezené potenciální migrační směry slouží dále jako generelní podklad pro stanovení konfliktních zón a upřesněné vedení koridoru v rámci detailní přípravy. Důležitou součástí přípravných prací je rovněž provázání navrhované sítě migračních koridorů v ČR s existujícími nebo zpracovávanými sítěmi okolních států. Oficiální cestou byly osloveny partnerské instituce příslušných zemí, z nichž ovšem jen některé poskytly relevantní data. Nejpečlivěji je síť migračních koridorů zpracována v Bavorsku a Polsku, Rakousko disponuje pouze mapou rámcových migračních směrů, za celé Německo jsou k dispozici jen silně generalizované podklady. Na Slovensku nejsou dosud oficiálně migrační koridory vymezeny. Veškerá poskytnutá data byla převedena do shodného formátu a souřadnicového systému a stala se dalším podkladem pro vymezení koridorů zejména v pohraničních částech ČR. Výsledkem zpracování poskytnutých dat je Mapa návaznosti migračních koridorů v okolních státech ČR (viz obr. 4). Obr. 4. Mapa návaznosti migračních koridorů v okolních státech ČR 6

Konečným výstupem uvedené přípravy je podklad Mapa jádrových území a potenciálních hlavních migračních směrů (obr. 5). Obr. 5: Mapa jádrových území a potenciálních hlavních migračních směrů Vyhodnocení prvků v krajině, které napomáhají migraci z hlediska dlouhodobé udržitelnosti (podpůrné prvky) Při upřesňování vedení koridoru je vhodné využívat existujících stabilních legislativně chráněných prvků a ploch v krajině, které mají význam z hlediska dlouhodobé perspektivy ochrany mapovaného koridoru. Mezi základní podpůrné prvky, které mapovatel zohledňuje při vymezení koridoru patří zejména: ÚSES veškeré prvky, biokoridory a biocentra nadregionální a regionální úrovně prvky obecné ochrany přírody a krajiny - VKP ZCHÚ velkoplošná chráněná území (NP a CHKO), maloplošná chráněná území (PP, NP, NPP, NPR) území soustavy NATURA 2000 Ptačí oblasti, Evropsky významné lokality Cílem vymezování migračních koridorů však není spojování stávajících ZCHÚ, resp. lokalit NATURA 2000, jsou-li ovšem tato území v rámci vedení koridoru vhodná, je třeba je využít. Podle dostupných podkladů je vytvořena mapa Podpůrné prvky pro migraci, která slouží jako podklad k detailnímu vymezování koridorů. Výsledkem uvedeného vyhodnocení podpůrných prvků jsou mapy a databáze (obr. 6). 7

Obr. 6: Mapa podpůrných prvků migrace z hlediska dlouhodobé udržitelnosti ZCHÚ, lokality soustavy NATURA 2000 a ÚSES Vyhodnocení prvků v krajině, které omezují migraci aktuálně i potenciálně (bariéry) V současné době je každá kulturní krajina rozdělená do řady heterogenních segmentů. Klíčovou otázkou je jejich vzájemné propojení umožňující přirozenou migraci živočichů a tím celková konektivita krajiny. Zde je také pole pro realizaci praktických. Aby tato opatření plnila komplexně svoji roli v krajině, musí zajišťovat propojení klíčových biotopů ( ostrovů ) pro život populací živočichů v antropogenní krajině (zejména ochrana biokoridorů, viz dále), včetně zvýšení propustnosti významných migračních bariér. Dopad existující fragmentace je dán propustností vzniklých bariér (Anděl et al., 2005). Hlavními fragmentačními bariérami jsou v současné době (Anděl et al., 2005): (i) zemědělství (např. rozsáhlé monokultury, oplocené pastviny atd.), (ii) průmysl (výstavba průmyslových areálů, často mimo stávající intravilány obcí, těžba nerostných surovin, (iii) výstavba obytných souborů a doprovodné infrastruktury (individuální objekty i celá satelitní města, obchodní zóny atd.), (iv) dopravní infrastruktura (nové pozemní komunikace). Nejzávažnější fragmentační účinek je přisuzován pozemním komunikacím, především proto, že vytváří v krajině dlouhé linie, které nemohou živočichové nijak obejít. Zvláště vysoce frekventované komunikace, jako jsou dálnice a rychlostní silnice, jejichž hustota v krajině stále roste, představují pro pohyb mnoha druhů živočichů významné a často nepřekonatelné bariéry (Hlaváč, Anděl, 2001, Iuell a kol. 2003). Existenci liniových a plošných bariér je tedy nutné věnovat patřičnou pozornost jak z hlediska jejich územního rozložení, tak i jejich kvalitativním charakteristikám. Základními typy prvků, které jsou v rámci ČR hodnoceny jako zásadní bariéry, jsou následující: 8

sídelní areály a sídla odvozeny z topografických podkladů a databáze CORINE Land Cover 2006 bezlesí plochy odvozeny z topografických podkladů a databáze CORINE Land Cover 2006 silniční síť - klasifikovaná dle intenzity zátěže a podle technických úprav, odvozeny z údajů ŘSD chráněná ložisková území a dobývací prostory neznamenají vždy bariéru, ale třeba je vzít v úvahu jako potenciální nevhodná území, odvozeny z databáze Geofondu ČR (http://mapmaker.geofond.cz) připravované průmyslové zóny podklady sestaveny podle Politiky územního rozvoje, ZÚR jednotlivých krajů a dat Centra regionálního rozvoje, kde jsou shromážděny plánované průmyslové plochy jednotlivých obcí Podle uvedených podkladů je vytvořena Mapa migračních bariér, která slouží jako další podklad k detailnímu vymezování koridorů (obr. 7). Obr. 7: Mapa migračních bariér 2.2 Příprava podkladů pro terénní mapování Navazující etapou je analýza podkladů nutných pro upřesnění vedení koridorů. Jedná se především o zhodnocení krajinného pokryvu v území, kterým bude veden koridor, zhodnocení reliéfových poměrů a zejména o detailní analýzu prvků s bariérovým nebo naopak podpůrným účinkem. Uvedená etapa zahrnuje 3 základní kroky: zhodnocení struktury krajiny s přihlédnutím k rozložení a konektivitě habitatů vhodných pro migraci zhodnocení lokálních podkladů (podpůrné prvky, bariéry) v území detailního vedení koridoru 9

detailní upřesnění vedení koridoru v prostředí GIS nad podrobnými topografickými daty Zhodnocení struktury krajiny s přihlédnutím k rozložení a konektivitě habitatů vhodných pro migraci Kvalita a struktura krajinného pokryvu, tedy vlastních habitatů zájmových druhů hraje klíčovou roli pro distribuci a šíření zájmových druhů. Pro vymezení migračních koridorů je proto zásadní stanovení minimálních prostorových nároků vybraných druhů velkých savců a charakter jejich využívání habitatů. Analýza krajinného pokryvu, zejména rozložení a míry propojenosti lesních celků, rozptýlené zeleně, popřípadě přírodě blízkých zemědělských ploch, je proto klíčová pro upřesnění vedení migračních koridorů. Při upřesňování trasy koridoru je tedy nutné kromě sledování hlavního migračního směru přihlížet zejména k celkové struktuře krajiny i v širším okolí. Tak lze vytvořit několik potenciálních linií migračních koridorů, ze kterých je možné vybírat po zhodnocení bariérových prvků nejprůchodnější variantu. Zhodnocení lokálních podkladů (podpůrné prvky, bariéry) v území detailního vedení koridoru Kategorizace bariérového efektu výše vyjmenovaných prvků a následná klasifikace jednotlivých úseků koridorů je zásadní metodickou etapou při vymezování migračních koridorů a jejich hodnocení dle průchodnosti. Pro kategorizaci prostupnosti uvedených typů bariér je nutná jistá míra generalizace, slouží však pouze jako základní vodítko pro následnou klasifikaci bariérových úseků při terénním mapování. Při upřesňovaném vedení koridoru a jeho současném dělení do úseků dle prostupnosti se postupuje následovně: Uvažovaná část koridoru (prostor, který je mapován), je v první fázi posouzení rozdělena na dvě kategorie. První kategorií je průchodné území a druhou je území obtížně průchodné, s kritickými místy, která je nutné mapovat a ohodnotit v terénu. Území průchodné již dále v tabulkách neklasifikujeme a nevyhodnocujeme. Pozornost je nutné věnovat zejména kategorizaci kritických míst. Jsou to tedy ty části koridoru, kde se vyskytují takové rušivé vlivy, že místo nelze označit jako průchodné. Schéma hodnocení části koridoru: První fáze hodnocení Označení místa Hodnocení průchodnosti K1 Zcela neprůchodné místo s nepřekonatelnou bariérou území s kritickými místy území průchodné K2 K3 P Kritické místo s významnou bariérou Kritické místo středního významu Průchodné (s malým rušivým vlivem) Zaznamenání Kritické místo mapujeme, zakreslíme, zhodnotíme v tabulce Kritické místo mapujeme, zakreslíme, zhodnotíme v tabulce Kritické místo mapujeme, zakreslíme, zhodnotíme v tabulce Místo nehodnotíme, zaznamenáme pouze P PZ Průchodné zcela, bariérový prvek chybí Místo nehodnotíme, zaznamenáme pouze P 10

proto, aby bylo možné odhadnout vztah daného prvku k průchodnosti, musí být k dispozici základní zařazení prvků podle jejich vlastností do kategorií propustnosti. To lze provést dvěma způsoby: - kvantitativně tam, kde je možné parametry vyjádřit číselně - kvalitativně v ostatních případech pro kvantitativní vyjádření je třeba určit číselné hodnoty, které představují hranice mezi jednotlivými kategoriemi. Zcela zásadní je určení, je-li místo průchodné, a dále se s ním nezabýváme, nebo neprůchodné a dál ho hodnotíme. Následující parametry uvedené v tabulkách slouží pouze jako orientační záchytné pomůcky a každá situace je třeba posoudit podle konkrétních okolností v terénu, provést odborný odhad. U každého typu bariér vytváří bariérový efekt více faktorů, které se mohou různě kombinovat. Konečná kategorie se vymezuje podle především podle hlediska, které má nejvyšší bariérový efekt. Jako hlavní typy bariér jsou dále kategorizovány: A. Silnice a dálnice B. Železnice C. Vodní toky a plochy D. Ploty a ohradníky E. Osídlení F. Bezlesí A. Silnice Hlavní složky bariérového efektu jsou: Kategorie komunikace, technické řešení a intenzita dopravy Dálnice a silnice Kategorie kategorie silnice technické řešení intenzita dopravy K1 Dálnice a rychlostní komunikace úplné mechanické zábrany (strmé svahy a zářezy, protihlukové stěny, opěry, kamenné zdi atd.) nad 30 tis. vozidel/den K2 ostatní víceproudé komunikace K3 zbývající silnice I. třídy P komunikace místního významu PZ bez komunikace významné technické překážky, vysoké násypy a zářezy, které ale mohou být částečně propustné komunikace s překonatelnými mechanickými zábranami (středová nebo postranní svodidla) bez technických bariér od 10 do 30 tis. vozidel/den 5-10 tis. vozidel/den pod 5 tis. vozidel/den Pokud je na komunikaci v místě průchodu potenciálního koridoru umístěn nadchod nebo podchod, je potřeba vyhodnotit jeho využitelnost pro migraci zvěře a hodnocení kritického místa upravit. Pro hodnocení těchto objektů je možné využít Technické podmínky ev.č. TP 180 Migrační objekty pro zajištění průchodnosti dálnic a silnic pro volně žijící živočichy, které vydalo Ministerstvo Dopravy ČR v roce 2006. 11

B. Železnice Hlavní složky bariérové efektu jsou kategorie železnice a technické řešení. V konečném řešení je třeba stejně jako u silnic zhodnotit přítomnost a charakter migračních objektů. Železnice Kategorie kategorie železnice technické řešení K1 vysokorychlostní koridor železnice se strmými svahy a zářezy, s dalšími technickými zábranami, z mechanických důvodů neprostupná K2 ostatní vícekolejné železnice železnice s významnými mechanickými překážkami, které ale mohou být částečně prostupné K3 regionální železniční trať železnice s menšími úpravami terénu P místní, málo železnice v rovině, bez překážek frekventované železnice PZ žádné železnice C. Vodní toky a plochy Hlavní složky bariérového efektu jsou: technické řešení omezující vstup, velikost vodní plochy Vodní toky a plochy Kategorie Velikost vodní plochy Technické řešení K1 šířka nad 500 m Vodní toky s technicky upravenými (zpevněnými) břehy, které zcela znemožňují vstup, K2 šířka 200 500 m vodní toky s významnými technickými překážkami, které ale mohou být částečně prostupné K3 šířka 100 200 m Vodní toky a nádrže s menšími úpravami břehů P méně než 100 m Vodní toky a nádrže s přírodními břehy PZ žádné vodní plochy D. Ploty a ohradníky Hlavní složky bariérového efektu jsou: technické řešení plotů a šířka volného průchodu mezi ploty. Ploty a ohradníky Kategorie vzdálenost mezi ploty Technické řešení plotů K1 do 10m Stabilní vysoké (nad 2m) oplocení drátěné, betonové, plechové (např. sady, vinice), pro migraci v podstatě nepřekonatelné K2 10-30m Stabilní, těžce překonatelné oplocení, s elektrickým proudem K3 30-100m Stabilní, oplocení bez elektrického ohradníku, problematicky překonatelné P více než 100 m Překonatelné oplocení (např. dřevěná ohrada) a dočasné oplocení PZ žádný plot Žádné ohradníky E. Osídlení Hlavní složkou bariérového efektu je volná šířka průchodu mezi osídlením. Rozlišován je průchod mezi sídelními útvary a osamělou rozptýlenou zástavbou. Jako hlavní faktor je hodnocena volná šířka průchodu, ale v některých případech je třeba zohlednit i délku průchodu. 12

Osídlení Kategorie volná vzdálenost mezi vesnicemi, městy volná vzdálenost mezi rozptýlenou zástavbou K1 souvislá zástavba, méně než 50 m Souvislá zástavba, méně než 10 m K2 méně 50 100 m méně než 10 30 m K3 100 500 m 30 100m P více než 500 více než 100 PZ bez osídlení bez osídlení F. Bezlesí Hlavní složkou bariérového efektu je nepřítomnost lesa, tedy nutnost překonat volnou plochu. Schematicky se rozlišuje mezi krajinou zcela zemědělskou bez významné rozptýlené zeleně a krajinou s významným podílem rozptýlené zeleně. Bezlesí - vzdálenost mezi lesními porosty Kategorie v krajině bez stromů v krajině s rozptýlenou zelení K1 více než 5 km více než 10 km K2 5-2 km 5-10 km K3 2-0,5 km 2-5 km P méně než 0,5 km méně než 2 km PZ les les Detailní vymezení koridoru pro vlastní terénní mapování Dalším krokem přípravy podkladů pro terénní mapování je co nejdetailnější upřesnění vedení linií hlavních migračních směrů podle výše uvedených dostupných podkladů. Koridorem v námi definovaném přístupu rozumíme pás o šířce 500 m spojující dva uzlové body v síti koridorů. Uzlovým bodem je styčný bod dvou a více koridorů. Linii procházející středem koridoru nazýváme osou koridoru, která představuje ideální trajektorii pohybu migrujícího jedince. Koridor se dělí na úseky s rozdílnou potenciální průchodností ve smyslu výše uvedené kategorizace bariér. Úsek koridoru je část jednoho koridoru o min. délce 200 m a šířce 500 m, vyznačující se potenciální průchodností odlišnou od předchozího a/nebo následujícího úseku tohoto koridoru. Potenciální průchodnost úseku nabývá dvou stavů: (1) bezbariérový úsek, tj. úsek zcela bez bariér (území průchodné), (2) bariérový úsek, tj. úsek s výskytem jedné bariéry či více bariér. Jednotlivé hlavní migrační směry jsou analyzovány nad aktuálním ortofotem v měřítku 1:10.000 (viz obr. 7) a současně nad podrobnou topografickou mapou (DMÚ, ZABAGED) ve stejném měřítku. Dále jsou v lokálním měřítku posuzovány bariéry a podpůrné prvky, včetně možného vlivu reliéfu. Upřesňovaný průběh koridoru sleduje vytyčený hlavní migrační směr a v co nejvyšší možné míře využívá vhodných prvků krajinné struktury a prvků podporujících migraci, bariérovým prvkům se vyhýbá, resp. je překonává v nejvhodnějších místech. Průběh koridoru je třeba v rámci migračně vhodného území vést tak, aby se minimalizoval počet bariér na koridoru. Takto vedený koridor je dále rozdělován do jednotlivých úseků podle prostupnosti. Je-li nalezena bariéra protínající osu koridoru (např. silnice) nebo přibližující se k ose koridoru na teoretickou vzdálenost menší než cca 100 m (z jedné nebo obou stran) a nelze-li bariéru eliminovat úpravou průběhu osy koridoru, je nutno na koridoru vyčlenit bariérový úsek, který je nutné prověřit v terénu. Nad ortofotem či základní mapou při upřesnění vedení koridoru je dále měřena vzdálenost k sídlům a rozsah bezlesí, aby tak byly připraveny kompletní podklady pro vlastní mapování v terénu. 13

Obr. 7: Ukázka upřesňování vedení koridoru nad ortofotem 2.3 Terénní mapování Klíčovým krokem celého procesu vymezování migračních koridorů je vlastní terénní mapování. Prověřeno musí být celé vedení koridoru kromě souvislých lesních porostů bez výskytu bariér identifikovatelných nad ortofotem. Protože migračním koridorem je pás definovaný osou a pufrační zónou 250 m na každou stranu, je nutné hodnotit koridor celé délce prověřit šířku koridoru. Zaznamenány a oklasifikovány jsou všechny části koridoru, které nejsou průchozí, tedy všechny úseky, kde se vyskytují podstatné migrační překážky (K1, K2, K3). Části koridoru, které byly při předchozí přípravě klasifikovány jako průchozí (PZ, P), nejsou dále hodnoceny. U všech úseků s průchodností K1 a K2 je pořízena fotodokumentace, je vyplněn formulář kritického místa a dle potřeby je zaměřeno pomocí GPS. V terénu mapovatel vyplní údaje potřebné pro charakteristiku kritického místa, která později vyplní do atributové tabulky koridoru. Pokud není bariéra zakreslena v základních topografických podkladech nebo v připravené Mapě migračních bariér, mapovatel ji co nejpřesněji vymapuje. O terénním průzkumu je vhodné vést podrobnou dokumentaci, která by umožnila i dodatečné řešení při úpravě metodiky. ZÁVĚR Cílem příspěvku bylo představení metodického postupu vymezování a mapování migračních koridorů velkých savců. Výsledkem uvedeného projektu bude národní síť s napojením na okolní státy, u které bude nutné zajistit její komplexní územní ochranu. Řešitelský kolektiv si je vědom, že zavádění jakýchkoli územních limitů je v současnosti obtížné, proto považuje za nejvhodnější řešení její začlenění do některého z existujících systémů ochrany přírody a krajiny. Svým charakterem má navrhovaná síť nejblíže k Územním systémům ekologické stability, které však problematiku dálkových migrací dostatečně neřeší. Proto se jeví jako optimální využít příležitosti aktualizace ÚSES 14

k implementaci nově vypracované sítě, jejíž legislativní ochrana by migraci velkých savců v ČR významně prospěla. LITERATURA ANDĚL, P., GORČICOVÁ, I., HLAVÁČ, V., MIKO, L., ANDĚLOVÁ, H. (2005): Hodnocení fragmentace krajiny dopravou, Metodická příručka. Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, 99 s. ANDĚLOVÁ, H. (2005): Výzkum vlivu silnice I/13 v úseku Bílý Kostel Jitrava na migraci velkých savců a návrh optimalizačních opatření. Diplomová práce. Česká zemědělská univerzita v Praze. HLAVÁČ V. ET ANDĚL P. (2001): Metodická příručka k zajišťování průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící živočichy. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 51 s. IUELL, B. A KOL. (2003): Wildlife and Traffic: A European Handbook for Identifying Conflicts and Designing Solutions. KNNV Publishers, Brusel, 169 s. Poděkování Příspěvek byl vypracován díky podpoře projektu SP2d4 Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření. 15