ABSTRACT SPOTŘEBA BIOPOTRAVIN V EU CONSUMPTION OF BIOFOODS IN EU BROŽOVÁ Ivana, (ČR) KEY WORDS bio-production, bio-food, quality, consumption, turnover ÚVOD Spotřeba biopotravin má v posledních letech v celosvětovém měřítku narůstající tendenci. V roce 2004 činil světový obrat biopotravin asi 27 miliard USD (BioFach, 2006) a do roku 2008 se předpokládá dokonce nárůst až na 80 miliard USD. Největší nárůst bylo možné pozorovat v severní Americe (12 miliard USD). K pozitivnímu vývoji došlo rovněž v Evropě, ale také v Asii, kde rostla produkce v zemích jako Čína, Indie a Thajsko. Příčinou tohoto nárůstu byl zvrat ve spotřebitelském chování, který byl způsoben celou řadou faktorů. Příčiny náhlého vzrůstu zájmu o biovýrobky lze spatřit v kulturních změnách, kdy lidé přicházejí na chuť zdravému životnímu stylu. Vývoj spotřeby v evropských zemích také výrazně ovlivnily obavy z rizikových potravin. Priority kladené na kvalitu potravin tak zatlačují do pozadí vyšší cenu či konzumní atraktivitu zboží. MATERIÁL A METODY Cílem příspěvku je zhodnotit význam a pozici ekologického zemědělství ve vybraných evropských zemích prostřednictvím: obratu na trhu s biopotravinami spotřeby biopotravin na celkové spotřebě potravin způsobu prodeje a nabízeného sortimentu. V České republice pak jeho zhodnocení se zaměřením na nedostatky, které brání jeho dalšímu rozvoji, zejména poptávce po biopotravinách a také neochotě zemědělců tímto nekonvenčním způsobem hospodařit. VÝSLEDKY A DISKUZE Evropský trh s biopotravinami 1. Země, kde zaujímá výsadní postavení Rozvoj a popularita ekologického zemědělství, respektive jeho produktů se mezi jednotlivými evropskými státy liší. V některých zemích sahají první impulsy narůstající poptávky do období let sedmdesátých a v současnosti jsou zde biopotraviny chápány jako běžné zboží, jinde vážnější zájem začíná až v průběhu let osmdesátých či devadesátých. 1. 1. Spotřeba biopotravin Zájem spotřebitelů o biopotraviny v posledních letech neustále roste. V roce 2003 představoval evropský obrat s biopotravinami 46% světového obratu a to s hodnotou 10,6 miliardy Euro. Situace v jednotlivých zemích je však nejen z hlediska obratu, spotřeby biopotravin ale i distribuce zcela odlišná. V následujícím grafu je zachycen obrat na trhu s biopotravinami a podíl spotřeby bioproduktů na celkové spotřebě potravin v těch evropských zemích, kde zaujímá důležité postavení. 420
Graf č. 1: Obrat na trhu s biopotravinami a jejich spotřeba ve vybraných evropských zemích v r. 2003 Obrat na trhu s biopotr. (v mil. Euro) 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 Spotřeba biopotravin (v %) 3 2,5 2 1,5 1 0,5 Obrat na trhu s biopotravinami (v mil. Euro) Spotřeba biopotravin (v %) 0 0 Německo Velká Británie Itálie Francie Nizozemí Švédsko Dánsko Rakousko Belgie Španělsko Zpracováno podle: http://www.organic-europe.net Z grafu je zřejmé, že za biopotraviny nejvíce v roce 2003 utráceli Němci, Britové, Italové a Francouzi. Nejvyšší podíl biospotřeby na spotřebě všech potravin byl dosažen v severských zemích (Dánsko, Švédsko), Rakousku, Německu a Velké Británii. Naopak nejnižší úroveň ze zemí bývalé patnáctky byla v Řecku a Portugalsku, kde konzumenti zůstávají věrni tradičním potravinám. Mezi státy, které mají pevnou pozici v tomto oboru patří Německo, Velká Británie, Rakousko a Švýcarsko. Ekologické zemědělství v Německu má už dlouholetou tradici a i rok 2004 byl pro celé bio odvětví velmi úspěšný. Obraty vzrostly z 3,1 miliardy Euro v r. 2003 o 13% na 3,5 miliardy Euro (BioFach, 2006). K nárůstu obratu přispěly ale všechny prodejní kanály, také menší a specializované obchody a prodej ze statku, nikoliv pouze biosupermarkety. Největší poptávka v prodejnách zdravé výživy je po čerstvém zboží, tzn. po ovoci a zelenině a také po mléčných výrobcích. O rozvoj se v posledních letech zasloužila německá ministryně Strany Zelených Renate Künastová. Ta prohlásila, že bude v Německu do 4 5 let 20% biozemědělců a také biopotravin na trhu. O tom, že taková situace skutečně nastane, mnoho zasvěcených však pochybuje, neboť ceny biopotravin tendenčně klesají a tudíž není v současné době ochota zemědělců na tento způsob hospodaření přecházet. Co do rozsahu ploch však zaujímá Německo v Evropě s cca 760 tisíci hektary druhé místo za Itálií, ale nárůst nyní už není tak dynamický, jak tomu bývalo v předchozích letech. Trh pro biopotraviny je ve Francii s 1,7 miliardami Euro asi z poloviny tak velký jako v Německu. Podíl bio na celkovém potravinářském trhu činí 1,3% (Německo 2,4%). Hnací silou je rozvoj specializovaného obchodu s 2 500 prodejnami přírodní stravy, specializovanými prodejnami a biosupermarkety (BioFach, 2006). Zatímco Německo v konvenčních prodejnách potravin patří pro spotřebitele k nejlevnějším zemím v západní Evropě, ve Francii se vysoká cenová hladina odráží i do sektoru přírodní 421
stravy. Spotřebitelské ceny biopotravin jsou zde tedy o 30% vyšší než ceny v Německu (jak ve specializovaných, tak v konvenčních obchodech) (BioFach, 2006). Na druhé místo ve spotřebě biopotravin v Evropě, hned za Německo, se zařadila Velká Británie. Už dva roky zde bylo dosaženo dobrého růstu prodeje biopotravin. Každá domácnost ve Spojeném království vydává 59 britských liber (87 Euro) ročně za bioprodukty. V posledních deseti letech vzrostla poptávka více než desetkrát (ze 100 milionů liber 1993/94 na 1,12 miliard liber 2003/04, tj. 1,6 miliardy Euro) (BioFach, 2006). Rakousko patří také ke státům, kde zaujímá ekologické hospodaření významného postavení. Rakouští biozemědělci dosahují svými produkty v současné době obratů ve výši 400 milionů Euro. Z toho se 70% prodá v prodejnách potravin, 10% přímo, 12% se zpracuje ve velkokuchyních a 8% se exportuje. Bio Austria spatřuje potenciál především ve velkokuchyních a v exportu. Již nyní se ve Vídni připravuje ve velkokuchyních denně 40 000 pokrmů z biologických potravin. Ve Švýcarsku vydá ročně průměrný obyvatel za nákup bioproduktů 150 švýcarských franků (97 Euro). Je to dvakrát tolik než v Německu (42 Euro) a skoro třikrát tolik než v USA (35 Euro). V roce 2005 zde vzrostl počet zemědělských biopodniků (+2%) a biopotravin (+3%) sice pouze mírně, přesto je ale tato země v mezinárodním srovnání na jednom z předních míst. Jedenáct procent zemědělských podniků hospodaří biologicky, to je celosvětově třetí místo po Lichtenštejnsku a Rakousku (BioFach, 2006). Hnací prodejní silou je Coop Švýcarsko, který zahrnuje široce členěnou nabídku a představuje 51% bioobratu. Dvacet pět procent připadá na Migros a pouze 15% na specializované obchody. Pět procent se prodá přímo a zbytek přes pulty prodejen potravin. Z dostupných zdrojů lze usuzovat na příznivý vývoj trhu biopotravin v deseti nových členských zemích Evropské unie. Toto teritorium tak skýtá značné příležitosti pro rozvoj ekologického zemědělství do budoucna. 1. 2. Sortiment biopotravin Jednotlivé země EU se od sebe liší nejen velikostí trhu s bioprodukty, výší spotřeby, ale také strukturou produkovaných komodit, jejich dostupností a cenami. Základem bohaté nabídky biopotravin jsou různé druhy obilných zrn a semen pro nakličování, čerstvá zelenina a ovoce. Tento sortiment je dále doplňován o potravinářské výrobky, které již prošly zpracovatelským průmyslem. Mezi nabídkou takto upravených bioproduktů lze na trhu zemí EU objevit mimo jiné např. džemy, ořechové pomazánky, čokoládové polevy, med, ovocné a zeleninové šťávy, olivy, hotové pokrmy, dětskou výživu, sušenky, zmrzlinu, cereální snídaně, víno a pivo. Rozšířením EU o nové státy se nabídka biopotravin ještě zpestřila. Uvolněním celních sazeb se nabízí ČR větší možnost rozšířit domácí sortiment biopotravin o produkty z dovozu a láká stále více obchodníků k návštěvě místního trhu. Ačkoli trh s biopotravinami v ČR nabírá na významu, výběr potravin v kvalitě bio je v porovnání s ostatními státy EU, především bývalé patnáctky, stále nedostatečný. Stabilní postavení na českém trhu zaujímají obilniny, luštěniny, byliny a koření, biohovězí, kravské a kozí mléko, sušené ovoce a čaje. 1. 3. Poptávka po biopotravinách Státy EU lze dle charakteru poptávky rozdělit do tří skupin: Do první skupiny lze zařadit státy, které se potýkají s nedostatkem vlastních biopotravin, a které jsou tedy zcela závislé na importu. Místnímu zemědělství k zaplnění tohoto deficitu brání pomalá konverze, nedostatečné dotační programy, nezvyklost daná novým trendem na trhu nebo obtížně dosažitelný růst poptávky. Do této skupiny zemí patří Francie, Německo, Velká Británie či Švédsko. Nejžádanějšími biopotravinami ve Francii jsou mléčné výrobky, ovoce a zelenina, vejce, chleba a obiloviny a drůbež. Deficit zde představuje asi 40% trhu. V Německu je z 20% poptávka po biopotravinách uspokojována dovozem. Ve Velké Británii 422
a Švédsku, kde jsou méně příznivé podmínky pro pěstování teplomilných plodin, je nedostatek ovoce a zeleniny kryt dovozem z ostatních zemí EU, ale také z jižní Afriky, Střední Ameriky či Austrálie. Do druhé kategorie patří státy, pro něž je typický převis nabídky nad poptávkou. Itálie či Španělsko, které se k této skupině řadí, se díky svým produkčním přednostem hlásí k významným vývozcům biopotravin. Itálie a Španělsko zaujímají významné postavení v exportu olejnin, ovoce, zeleniny a vína. Zajímavostí španělského trhu je, že bývá zdrojem bioproduktů, které z převážné části exportuje do EU a následně je z EU dováží zpět do Španělska ve zpracovaném stavu. Jako příklad lze uvést vývoz španělských pomerančů do Německa a následný dovoz pomerančového džusu z Německa zpět do Španělska. Maďarsko je velmi malou zemí, která je však také silně orientována na vývoz především obilovin, meruněk a biomedu. V Polsku a na Slovensku je převážná část bioprodukce určena na export, neboť zde zatím biovýrobky nevzbudily zvýšený zájem. Dánsko, Rakousko či Nizozemí nemají vyhraněný charakter a řadí se tedy do skupiny třetí. Rakousko vyváží maso a mléčné výrobky. Má ovšem významný deficit ovoce, zeleniny, sóji a obilnin. Dánsko má naopak zeleniny a obilnin nadbytek, a proto tyto bioprodukty vyváží. Na druhé straně však dováží víno, olejniny, ovoce, brambory a vepřové maso. 2. Český trh s biopotravinami Trh s biopotravinami také v České republice roste, i když pomalu. V roce 2004 bylo dosaženo celkového obratu 270 milionů korun, což je 0,12% celkové spotřeby potravin a čímž ani zdaleka nedosahuje úrovně předních evropských zemí (viz uvedený graf). Každý Čech v průměru utratil za biopotraviny v roce 2004 pouhých 27 korun (Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2004, 2005). Biovýrobky už nejsou doménou specializovaných prodejen, jak tomu bylo v minulosti, ale těžiště jejich prodeje se přesouvá do obchodních řetězců. Tam za jejich nákupem mířilo asi 70% nakupujících a prodej ve specializovaných bioprodejnách klesl. Ten nyní představuje pouze 15% nákupů, i když je zde sortiment nejbohatší a výhodou je osobní přístup prodejců a dostupnost informací. Malou, ale významnou část tvoří i přímý prodej na farmách, kde má zákazník možnost navázat přímý kontakt s producentem (Green marketing, 2005). Obchodníci však tvrdí, že prodej biovýrobků má v ČR ještě velké rezervy. Za nízkou poptávkou ale není tak cena, jako spíše nevědomost spotřebitele o značce bio a v minulosti úzký sortiment. I když se někteří obchodníci snaží zlepšit informovanost spotřebitele o biovýrobcích prostřednictvím letáčků s vysvětlením, o jaké zboží jde, či různé ochutnávky v prodejnách. V komparaci s nově přistoupenými státy je český trh s bioprodukty relativně rozvinutý, v porovnání s původní patnáctkou však ještě v raném stádiu. Bioprodukce je na stůl českých spotřebitelů dodávána z vlastních zdrojů, široká škála biopotravin se ale také dováží. Přibližně 20 až 30% produkce je exportováno. Čeští biospotřebitelé pociťují stále nedostatek biovajec, vepřového a drůbežího masa, ovoce a zeleniny, mléka a mléčných výrobků másla a sýrů a pečiva (Ledvinka a kol., 2005). České ekologické zemědělství má určité atributy, které české ekofarmáře staví v konkurenci do výhodnější pozice před ostatními členskými státy, a to v předpisech pro výrobu biopotravin, které jsou v některých parametrech ještě přísnější. Ale na druhé straně má i své bariéry a vykazuje určité handicapy. Chybí zde cílená propagace, která by spotřebitele upozornila na značku BIO, o jejímž významu nemá česká populace příliš velké povědomí. Spotřebitel se tak snadno může stát obětí klamného označení produktů. 423
Jedním z největších negativ je však nedostatečný počet biozpracovatelů. Jednoznačná převaha trvalých travních porostů ve struktuře zemědělského půdního fondu obhospodařovaného ekologicky nabízí omezenou bioprodukci. Poptávka po biopotravinách sice roste, ale jejich produkce stagnuje a v regálech vítězí dovoz. Největší obavy ekologických podnikatelů zabývajících se rostlinnou produkcí plynou ze zvýšených pracovních nákladů, problémů s udržením plevelů v míře, která by neohrozila pěstovanou produkci a z poklesu výnosů. Živočišnou výrobu pak ohrožují vysoké náklady na ustájení chovaných zvířat, jejich krmiva a dosahování nižší užitkovosti. Překážky, které brání v přechodu konvenčního zemědělství na ekologické, lze spatřit také v problematice odbytu biopotravin a nižších dotací oproti jiným státům EU, které dostatečně nemotivují nové ekozemědělce. Obavy se také objevují i ve spojení s častou a přísnou kontrolou ekozemědělců (Operátoři už bio nechtějí, 2005). Zemědělci také většinou nejsou zkušenými podnikateli, nejsou schopni rychle se zorientovat v oblasti dotační politiky a veškerých požadavků, které na ně ekologický způsob hospodaření klade. Ekologickým farmářům je tedy třeba v této oblasti zabezpečit poradenství, rozvíjet oblast vzdělávání, výzkumu a osvěty. ZÁVĚR Ekologické zemědělství je považováno za důležitý prvek rozvoje venkova nejen z hlediska oživení regionů, ale také z hlediska sociálních aspektů a v neposlední řadě splňuje také rostoucí požadavky konzumentů. Český trh s biopotravinami patří v porovnání s ostatními středo a východoevropskými zeměmi mezi nejrozvinutější, přesto však má ještě značné rezervy, kterým bude nutné věnovat velkou pozornost. Na základě prováděných výzkumů lze předpokládat, že poptávka po biopotravinách bude mít i nadále rostoucí tendenci, ovšem zůstává otázka, zda bude ochota ze strany zemědělců se tomuto hospodaření věnovat, pokud naráží na výše zmiňované překážky. ANOTACE Spotřeba biopotravin má v posledních letech v celosvětovém měřítku narůstající tendenci. V roce 2004 činil světový obrat biopotravin asi 27 mld. USD a do roku 2008 se předpokládá jeho nárůst dokonce až na 80 mld. USD. Největší nárůst byl zaznamenán v severní Americe, ale k pozitivnímu vývoji došlo také v Evropě i Asii. Příčinou tohoto nárůstu byl zvrat ve spotřebitelském chování. Ten lze spatřit v kulturních změnách, kdy lidé přicházejí na chuť zdravějšímu životnímu stylu, ale také z obavy před rizikovými potravinami. Takové požadavky splňují biopotraviny, u nichž je kvalita chápána v širších souvislostech než u produktů z konvenčního hospodaření. Bere v úvahu jakost celého produkčního procesu z hlediska jeho vlivu na životní prostředí a pohodu zvířat, čerpání neobnovitelných zdrojů, druhovou biodiverzitu, tzn. bere v úvahu širší aspekty ochrany přírody a udržitelného zemědělství. Příspěvek je zaměřen na zhodnocení pozice ekologického zemědělství ve vybraných evropských zemích, kde toto odvětví má pevné postavení v agrární politice daného státu, s důrazem na spotřebu bioproduktů, způsoby jejich prodeje a nabízený sortiment, včetně jejich diferencí. KLÍČOVÉ SLOVÁ bioprodukce, biopotravina, kvalita, spotřeba, obrat LITERATURA 1. BioFach 2006, Biotrh celosvětově expanduje, Euromagazín, říjen 2005 2. Operátoři už bio nechtějí, Reflex, http://www.reflex.cz/clanek 20476.htm, 29. 11. 2005 3. <http://www.organic-europe.net> 424
4. Zelená zpráva: Zpráva o stavu zemědělství České republiky za rok 2004, Praha, Mze ČR 5. Ledvinka, Z. a kol., Ekologická produkce, časopis Farmář 11/2005 6. Václavík, T., Stav ekologického zemědělství v České republice, Green marketing, 1. 9. 2005 KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Ivana Brožová, ČZU-PEF, KZE, Kamýcká, 930, 16500, Praha 6 - Suchdol, Česká republika, email: brozovai@pef.czu.cz Recenzent: doc. Ing. Anton Kretter, PhD. 425