SVÍCEN ANEB CHOZENÍ VE SVTLE

SVÍCEN ANEB CHOZENÍ VE SVTLE MARTIN KLUSO (Praha, únor 2009) Když poslední dobou picházím na shromáždní, mám na srdci jedno slovo, které postupn jako by nabývalo dalšího rozmru porozumní. Troufnu si ho pinést, a neumím jinak, než ho zasadit do kontextu vcí, o kterých jsme už hovoili díve. Bh m poslední dobou astokrát provádl Mojžíšovým stánkem. Vždy mi v uritém období mluví o jednom nábytku, o druhém nábytku anebo o tetím nábytku. Jestli si vzpomínáte, jedno období jsme mluvili o prvních dvou nábytcích, které symbolizují spasení. Klidn bych se k tomu mohl vrátit znova, protože si myslím, že zstává mnoho vcí, které jsme nevytžili. Hovoili jsme o druhém nábytku, o ktech. Vlastn o jednom ktu, o jednom ponoení v nkolika rovinách. Mluvil jsem o tom i na konferenci. Ješt poád si nejsem úpln jistý, jestli rozumíme principu, že Bh chce, abychom nco prožili. Sami, konkrétn každý z nás. Protože existuje nco, co se v chzi s Bohem nedá vynechat nebo obejít. Nemžeme si myslet, že jsme napíklad nkde u pátého nábytku, a pitom jsme vynechali druhý nebo tetí. Kdysi mi nkdo íkal vtip o tom, jak holika píše domácí úkol a ptá se tatínka: Tatínku, kolik je sedm plus tyi? Tatínek íká: Jedenáct. Dkuju. A tatínku, kolik je sedm plus šest? To už nevím, byl jsem zrovna nemocný. Rozumíte? Nemoc zpsobila, že vznikla mezera v jeho vzdlání, která trvá až do dnešního dne. V matematice by ale nemohl jít dál, proto je to jenom vtip. Dál by se totiž už nic nenauil. Když tuto díru njak nezacelí, už se nic nenauí. V našem pípad je to stejné. Vyvíjíme se jako církev i jako lidé. Pokud v našem duchovním vývoji chybí nco, co do nj nutn patí, nemžeme jít dál. A ani nejsme tam, kde si myslíme, že jsme, nebo bychom mli být nebo chtli být. Možná nkdo z nás zápasí s touhou nkde být a neví, co pro to má udlat. Amen? Možná si íkáte: Chtl bych mít autoritu a moc. Chtl bych vidt v duchu nebo v nebi, chtl bych do vcí vidt, chtl bych chodit ve 1

svatosti. Jsem tady, Bože, ale co mám pro to udlat? A Bh nám znovu íká: Dal jsem a pedložil jsem vám cestu. Bh nám zjevil cestu sám v sob v reprezentaci stánku. Stánek není produkt, je to jenom obrázek. Když vymyslíte projekt, nakreslíte ho. Dneska nejspíš na poítai. Když dnes stavíte dm, mžete se v nm dokonce virtuáln projít! Procházíte se po dom, díváte se na ledniku, otevete ji. To dneska poítae všechno umí. Ale dm je dm, to je ten produkt. Stejn stánek, a už Mojžíšv, nebo Šalomounv chrám, jsou jenom pedobrazy plnosti. Ale my jsme vidli i tu plnost. Amen? Jak íká apoštol Jan, chodila tady, dotýkali jsme se jí. Reáln tu byla. Jako kdybyste se byli podívat na dm a prošli si ho. Ten dm reáln stojí. Amen? Ježíš prošel cestu od zaátku do konce. Ukázal nám všechny vci. Od narození, poktní, služby. Cestu stánkem mžete sledovat na Jeho vlastním život. Ježíš vcmi poctiv prošel i v pípadech, kde by se zdálo, že je to zbytené. Jan íká: Já mám ktít Tebe? Vždy Ti nejsem hoden ani botu zavázat! 1 Ježíš mu odpovídá: Nech to být. Je to tak dobe, musí to být. Pro ty ostatní. Ježíš íkal: Bože, vím, že m slyšíš, a Ty to víš, vždy spolu hovoíme. Ale pro ostatní, mohl bys to prosím íct nahlas? 2 Nebo: íkám to nahlas, aby oni vdli, že m slyšíš. 3 Nebo když Ježíš íkal, že lidem odpouští híchy. Odpuštní hích nemohli vidt, proto Ježíš ekl: Dobe tedy, já ho uzdravím. To je jenom banalita, to je vedlejší. Uzdravení vidíte. A co vám pijde jednodušší? (Mt 9:2-6) Co myslíte, že je pro Ježíše jednodušší? Jist že uzdravení, protože Ježíš použije principy a fyzikální zákony skrze autoritu, kterou má. Potom pikáže a uzdraví. V uvozovkách ho to nic nestojí. Ale Ježíš vdl, že odpustit híchy znamená vzít je na sebe, jít na smrt a na kíž. Proto se ptá: Co myslíte, že je jednodušší? Vám se líbí, když ho uzdravím, že? Uvdomte si ale, že odpuštní hích je ta pravá vc, kterou práv te nabízím. Odpuštní hích není laciná vc. Je to jako kdyby napíklad soudce odpustil dluh a v té chvíli by se stal jeho vlastním dluhem. Není to jenom: 1 Matouš 3:13-15 Tehdy pišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také poktn byl od nho. Ale Jan zbraoval mu, ka: Mn jest potebí, abych od tebe poktn byl, a ty pak jdeš ke mn? A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopus tak; nebo tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu. 2 Jan 11:42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, ekl jsem, aby vili, že jsi ty mne poslal. 3 Jan 12:30 Odpovdl Ježíš a ekl: Ne pro mne hlas tento se stal, ale pro vás. 2

Odpouštím ti, ale v tu chvíli to beru na sebe. Ježíš chodil po vod, uzdravoval a došel až do místa vzkíšení. Došel do místa, kdy visel na kíži a íkal: Odpus jim, nebo nevdí, co iní. Ježíš došel do místa, kde nám mluví o schopnosti vidní. Jan 3:13 je z etináskeho hlediska jeden z mých nejoblíbenjších verš. Píše se v nm: Ježíš, který je v nebi. 4 Nepíše se tam byl nebo bude. V hebrejštin by lovk možná mohl chvíli váhat, ale v etin je to jasný prézens (pítomný as). Ježíš se pohyboval a vidl v nebi. Vrame se ke snu, který vyprávla sestra Gaba. Vidla lidi, oblak svdk, jak picházejí na naše shromáždní. To ve mn budí touhu vidt. Protože realitou je, že ti lidé tady jsou. Mžete si íct: To je jenom pro nkoho. Nebo eknete: To je jenom sen. Anebo to ve vás vzbudí ambice: Já to chci. Proniknu tam, a najednou tam jsem. Hodn se mi líbí 3D obrázky. Urit jsem vám o nich už vyprávl. Tírozmrné obrázky, na které se nejdíve koukáte a nevidíte nic než zm ar, nic nevidíte. Ale když se na to umíte zadívat a chvíli to zkoušíte, najednou bžžžžžm, a jste vevnit. Víte, co myslím? Ježíš ped námi všechno prošel a dal nám to k dispozici. Nechtl bych, aby se naše ambice nebo naše oekávání snížilo. Abychom se kvli vcem okolo nenauili sedm plus šest. Když narazíme na svj strop, musíme se vrátit. Musíme se vrátit a zkontrolovat si, jestli jsme nkde neudlali nco špatn. Když jste na zaátku udlali njakou chybu a pokraujete, tak se po njaké dob budete muset vrátit a naložit s ní. Jako když stavíte dm a udlali jste špatný základ. Stavíte a stavíte a v jistý moment se to zane projevovat. Zjišujete, že musíte kus odbourat a vrátit se, udlat to dobe a pak pokraovat dál. Nkdy pijde období, kdy Bh zane vcmi tást. Všechno kolem vás se boí a praská a vy si íkáte: Co to je? Je to Boží milost. Dávejte si pozor, jak s vcmi budete jednat, protože Bh by vás mohl strhnout o dv roviny níž, kde už to nepraská. Už je to dobrý, už jsem to zachránil. Bu te poctiví a sestupte na tu rovinu a dejte vci do poádku. Narovnejte je. Pro o tom mluvím? Protože jsme mluvili o ktech a poteb být vektný do Krista. íkali jsme, že Duch svatý nás ktí do Krista. Jsme tedy poktni do Krista a existují principy, jak mžeme vstoupit do svatyn. Jsou tam zlaté desky jeden a pl lokte široké a každá deska 4 Jan 3:13 Nebo žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn lovka, kterýž jest v nebi. 3

symbolizuje zpsob, jak do svatyn vstupujeme. Jsou urité kroky, kterými musíme projít. Ovte si to: jsem ve Slov a v Duchu, jsem ve stíbrné patce zakotvený ve vykoupení? Amen? Jsem devo pokryté zlatem? Nemžete to vynechat a chtít jít dál. Proto to Bh dal. Ne abychom to pekroili. A když zjistím, že napíklad nemám apoštola nebo se nedržím služebnosti, mám problém a nemžu rst! Když zjistím, že nemám nohy zapuštné ve stíbrné patce vykoupení, nemžu jít dál. Musím to nejdíve narovnat a dát do poádku. Když zjistím, že nestojím v Duchu a ve Slov, nemžu jít dál. Bh mi poslední dobou klade na srdce další kus nábytku. Je to zlatý svícen. Zlatý svícen, který stojí ve svatyni. Slovo, o kterém jsme tady mluvili, bylo svtlo. Mají svtlo a vidní nco spoleného? Jestli máte pocit, že ne, tak mžete zhasnout. Ale pozor! Za chvíli se lovk v tm rozkouká a tma ho mže uspokojit. Kdybychom v této místnosti zatáhli závsy (asi by to nebylo úpln stoprocentní) a zhasli bychom, vypadalo by to jako ve stánku. Ve stánku totiž nejsou okna. Když pijdete dom a nerozsvítíte, stejn vidíte. Ve stánku ale neuvidíte. A víte, jaký je jeden z rozdíl mezi vnjším nádvoím a svatyní? Na vnjší nádvoí dopadá svtlo zvenku, a ve svatyni je jenom svtlo, které pochází zevnit. Svatyn svtlo zvenku nepijímá. Svatyn si svtlo vyrábí sama. Svtlo je produktem svatyn. A nejen produktem, ale i nástrojem, který osvtluje i ostatní vci v místnosti a ukazuje, kam jít dál. íká se, že Boží slovo je lampa mým krokm, je to tak? (Ž 119:105) To znamená, že je to první vc, kterou musíte mít, když chcete jít dál. Pedpokládejme, že jste si dali do poádku pedchozí vci. Pokud chcete jít dál, musíte zapálit svtlo. Svtlo mluví o dvou vcech. Jednak svítí vám, abyste vidli, za druhé osvcuje vci okolo vás. Rozumíte mi, co chci íct? Bh nás provádí stánkem a pivádí nás k svícnu. U tohoto nábytku fungují principy, které nakonec vypsobí svtlo. Svícen je ulitý z jednoho kusu zlata. Co to znamená? Prostední stojan reprezentuje Krista a šest ramen nebo vtví reprezentuje lovka. Šest plus jedna rovná se sedm. Všechno je ulité z jednoho kusu zlata. Znamená to, že jsou jedno. Tedy princip vydávání svtla neboli vidní je v jednot s Kristem. Mohli byste ale íct: To je sice hezké, ale takové abstraktní. Proto se poj me podívat ješt na nco jiného. 4

Co je na svícnu zobrazeno? Je na nm zobrazeno ovoce nebo plody. Te na chvíli nazvu mandle ovocem. Zobrazena je tu myšlenka rstu, kvetení, finálního produktu, pinášení ovoce. A toto si spojme s vtvemi rameny, které jsou na svícnu. V Janovi v 15. kapitole se mluví o nesení ovoce. Musíme být jedno s Kristem. Nemžete být jedno s Kristem, pokud nejste na strom. 5 Na rozdíl od jiných náboženství nás Ježíš zbavuje povinnosti vymyslet, jací máme být. V semínku je tato informace už daná. Staí být s Bohem a jenom se pozorovat, protože ono se to stane samo. Kdybyste chtli nápovdu, tak v Bibli se mluví o ovoci Ducha. Takže svícen mluví o tom, že zstávám s Kristem, nesu ovoce a vydávám svtlo. Dává to smysl? A nejen že nesu ovoce a vydávám svtlo, ale i sám pijímám vidní a zaínám vidt. Mluví to o oleji, který ve svícnu proudí, a mluví to taky o ohni, který hoí. Skrze tyto mechanismy pichází svtlo. Pokud tedy nevidíte a nemáte svtlo, pokud jste uritým zpsobem ve tm, Bh vám dává nápovdu a ukazuje vám, jak rozsvítit. Amen? Jednou z dležitých zkušeností je, aby zlato bylo peištné. Co to znamená? Znamená to ohe, ale i istotu do našich život. Co íká Boží slovo v Matouši v 5. kapitole? Blahoslavení istého srdce, nebo oni Boha vidti budou. (Mt 5:8) Rozumíte mi? Pokud se ptáme, pro nevidíme, odpov je: Blahoslavení istého srdce Nkdo na shromáždní ped njakou dobou ekl, že Boha uvidíme, pokud nemáme žádné postranní vci. Boha mžu vidt, pokud není nic mezi mnou a Bohem. A pokud nco takového existuje, tak Boha nevidím, a musím tu vc dát bokem. Protože moje srdce není isté. Srdce mže být neisté híchem, ale i tím, že nedává na první místo Boha, ale njakou modlu. Modlou mže být cokoliv bohulibého, i kdyby práce pro Boha. Nic proti práci pro Boha samozejm nemám. Boží slovo nám ukazuje cestu kesana, jak má procházet rstem. A v tuto chvíli nás nabádá, abychom rozsvítili. V Matouši se píše hned i o druhé dimenzi, totiž že vy jste svtlo svta. íkám to dobe? Vy jste svtlo svta. (Mt 5:14) Mluví se o tom, že není možné ho pikrýt, nemžete si svítit pro sebe, to nebyl zámr. Protože jste najednou tmi, kteí pivádjí lidi do svtla. Amen? Jedna z nejúžasnjších vcí a jeden z mých nejoblíbenjších oddíl v Bibli je v 1. Janovi, kde se píše: Bh 5 Jan 15:4 Zstatež ve mn, a já v vás. Jakož ratolest nemže nésti ovoce sama od sebe, nezstala-li by pi kmenu, takž ani vy, le zstanete ve mn. 5

jest svtlo, a tmy v nm nižádné není. (1J 1:5) Amen? Bh je svtlo a není v nm žádná tma. Když se podíváte okolo, vidíte všechnu tu tmu. V lovku, ve svt, v duších, ve vztazích, v politice, v práci. Pijdete uritým zpsobem do tmy, a najednou pichází oberstvující verš, který íká: Bh je svtlo svta, a tmy v nm nižádné není. Amen? A nadje, kterou nám Bh dává! Nejenže íká: Bh je svtlo. Nezstává jenom v poloze, kde vám ekne, že je svtlo, a vy mu to mžete závidt. Ale okamžit dává nadji, že mžeme také chodit ve svtle. Poj me se na to podívat. Bývalo to v prvním Janovi, tak se podíváme, jestli to tam ješt zstalo. Ješt je to tam: První Janv 1:5. Od tvrtého verše: A toto píšeme vám, aby radost vaše byla plná. Máte radost? Jestli máte radost, tak ješt jedna otázka. Je vaše radost plná? Máte plnou radost? Chodíte v plné radosti? Víte pro ne? Protože si toto neuvdomujete a nepemýšlíte nad tím. Já vám to íkám proto, aby vaše radost byla plná. Když to uslyšíte, vaše radost bude plná. Kdyby tomu tak nebylo, povdl bych vám to. Rozumjme, protože když to uslyšíme, tak naše radost mže být plná, navzdory emukoliv a uprosted jakýchkoliv okolností. Amen? Bh íká: A toto píšeme vám, aby radost vaše byla plná. To jest tedy zvstování to, kteréž jsme slýchali od nho, a zvstujeme vám. Jinými slovy, to je to evangelium, které jsme od Nj slyšeli a zvstujeme vám. Že Bh jest svtlo, a tmy v nm nižádné není. Moc se mi líbí tyto výrazy Kralické bible. Bh jest svtlo, a tmy v nm nižádné není. Najednou se vám jakoby rozsvítí a najdete odpoinutí. Jako kdyby bylo eeno: Je kam utéct. Mžete se schovat, existuje nadje. Existuje místo, ve kterém je plnost svtla a už není prostor pro žádnou tmu. Jestli milujete svtlo, tak je to pro vás nadjí. Pokud máte rádi tmu, abyste mohli nco schovat, mže to být problém. Pokud ale milujete svtlo, budete chtít do svtla pijít, aby vás prozáilo a odkrylo. Nkdy je velmi osvobozující, když se odkryje njaká míra nepravosti. Když nkdy pijdete ped Boha, otevete se a eknete: Bože, tady je tato vc. A konec konc, Ty o ní víš. Ty to víš i já to vím, ale už to nestojí mezi Tebou a mnou. Rozumíte mi? A pijde odpuštní. Píše se tady o tom: Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tm chodíme, lžeme a neiníme pravdy. Pokud íkáme, že máme s Bohem obecenství, ale nechodíme ve svtle, tak obecenství nemáme. Dávejte si pozor, protože to, co máte, není 6

obecenství s Bohem. Možná to tak vypadá anebo se tomu blíží, ale obecenství s Bohem to není. Obecenství s Bohem nemáš, pokud nechodíš ve svtle. Mžeš mít náboženství, lenství v církvi, poznání, mžeš dokonce být doktor teologie. Mžeš mnoho dalších vcí, ale nemáš obecenství s Bohem. Protože nechodíš ve svtle. Kdybys totiž chodil ve svtle, tak ho máš. Je to tak? Jan íká, že lžeme a neiníme pravdy. Zajímavé je spojení neiníme pravdy. Jak se dá pravda init? Když chodíme ve svtle. Pakli chodíme v svtle, jako on jest v svtle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho oišuje nás od všelikého híchu. Amen? Mžete íct: Tady už hích nemá co dlat. Ale pece tam je. To je podstata chození ve svtle. Protože nemžete být oištni od híchu, pokud nechodíte ve svtle. Vdli jste to? Bh íká, že nejprve musíme chodit ve svtle. Pokud jsme ve svtle, mžeme být oištni od všelikého híchu a zaít vydávat svtlo. Amen? Není to moc složité? Dále Jan píše: Pakli díme, že híchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není. Sami se pipravujeme o možnost chození ve svtle. Sami jsme se svedli. Jako bychom se sami chytli za klopu a svedli se z cesty. Je to hrozná myšlenka, protože se nemáte ani na co vymluvit. Pokud íkáte, že ve vás není hích, svodíte sami sebe a nejste schopni být oištni. A pravdy ve vás není. Jestliže pak budeme vyznávati híchy své, vrný jest Bh a spravedlivý, aby nám odpustil híchy, a oistil nás od všeliké nepravosti. Amen? V Bohu chceme jít dál, nechceme se jenom utáboit. Chceme jít v rstu v Krista dál, hloubji a výš. Jednou z nejkrásnjších vcí, kterou mžeme v pravd mít, je schopnost rst a pinášet ovoce. Velmi se mi líbí, že jsme toho ješt nedosáhli. Líbí se mi neobsáhnutelnost a nevyerpatelnost Boha. Existují vci, které jsem znal nebo se nauil, o kterých jsem zjistil, že je vyerpávám. Urité poznání písmenka, kterých nakonec znáte všech tiadvacet. Jsou vci, kterými když se budete zabývat, tak se nakonec budete toit v kruhu. Ale Boha mžete poznávat celý život a vždy, když si do Nho hrábnete, najdete podstatu. Víte, co myslím? Neustále existuje hloubka a podstata. Napíklad stánek už jsem o nm mnohokrát etl a slyšel, ale klidn by mi stánek a zbytek Bible staily do konce života. lovk by se mohl neustále sytit. Picházel by a sytil se. Bh íká, abychom rostli. Abychom si pohlídali, že nestagnujeme 7

a nestojíme na jednom míst. A že vrstáme do Krista a stáváme se jedno s Ním. Amen? Bh v této chvíli mluví o svtle. Chce, abychom vidli, a pokud nevidíme, abychom zpytovali, pro nevidíme. Abychom byli svtlem a mli isté srdce. Abychom nechodili ve lži, ale v pravd. A abychom mli obecenství spolu navzájem. Obecenství totiž platí na všech rovinách. Obecenství mezi mnou a Bohem, obecenství mezi mnou a mojí ženou, mezi mnou a vámi jako skupinou. Ale i mezi mnou a vámi jako jednotlivci. Protože pokud nebudu ve svtle, nemžu mít s vámi obecenství a klamu proti pravd. Pokud máte chu zbudovat s nkým obecenství, zante tím, že pinesete vci do svtla. Amen? Pineste vci do svtla tak, abyste vdli, že jste ve svtle. Když jsou vci ve svtle, neznamená to nezbytn, že neexistují problémy. Ale jsou ve svtle. Napíklad mžu pijít za svojí ženou a íct: Tohle m mrzí. S tímhle nesouhlasím, tady to vidím jinak. Je to ve svtle a víme, na em jsme. Pestože mže být njaká situace, kterou ešíme, máme spolu obecenství. Amen? A stejným zpsobem, když pijdete ped Boha a eknete Mu vci, které vás trápí nebo se kterými si nevíte rady nebo vidíte jinak. Nkdy musíte udlat krok dol, abyste mohli jít nahoru. Kdysi dávno jsem se zapouzdil v urité kesanské poloze a nemohl jsem jít dál. Poteboval jsem z njakých vcí init pokání, ale nechtl jsem je piznat, protože jsem byl ve svých oích vysoko. Co s tím? Potebujete init pokání, ale už si to nemžete dovolit? Modlil jsem se a Bh mi íkal, že to musím nezakrývat. Vystoupil jsem tehdy v církvi, vyznal híchy a prosil lidi, a se za m modlí. V oích nkterých jsem asi upadl. Ale ze m jako by nco okamžit spadlo. Uvdomil jsem si, že pokud nebudu mít obecenství ve svtle, tak nemžu mít odpuštné híchy. Tehdy jsem si íkal: Jediné možné východisko je prost zaít tam, kde jsem, a jednat s híchem z úrovn a reálného stavu, kde se nacházím. Nemžu se snažit oklamat Boha nebo sebe tím, že jednám z pozice, ve které nejsem. Protože to nejde. Bh chce, abychom pišli ped Nj a odhalili své nitro. Abychom na sob nemli njakou vrstvu, která pikrývá naši nahotu. Stejn jako se Adam s Evou snažili skrýt svoji nahotu ped Bohem. Protože už nebyli ve svtle a s Bohem už nemli obecenství. A Bh íká: Adame, kde jsi? Už spolu nemli obecenství. Jedna z prvních vcí, kterou jim Bh ekl, když je vidl obleené do listí, byla: Co 8

to tady nacviujete? Je to tak? Stejným zpsobem i my nkdy picházíme ped Boha a zdobíme se. Zdobíme se listím nebo jiným zpsobem. Když se potom Bh zeptá: Kde jsi? tak na Nj chceme udlat dojem. Víte, co myslím? Nebo chceme udlat dojem na nkoho jiného a sami se pipravujeme o šanci, aby nám bylo pomoženo. Je to podobné, jako kdybyste pišli k doktorovi, protože vás bolí záda. U doktora se narovnáte a eknete: Bolí m záda, a dál tam vzpímen a staten stojíte. Doktor vám po chvíli nejspíš ekne, že vypadáte dobe a že vám nic není. A vy, když kulhav odcházíte, si íkáte, že nco není v poádku. Bh s námi nkdy jedná na rovin, na které se Mu snažíme namluvit, že jsme. Poká a dá nám píležitost, abychom si opravdu uvdomili, že jediný zpsob je piznat si pravdu a zaít s vcmi nakládat. Proto se nebojme, navzdory rokm, které jsme ušli s Bohem nebo v církvi nebo nevím v em, podívat se, jestli nco nepedstíráme. Podívejme se, jestli náhodou nemáme na sob njakou vrstvu, která o nás íká nco, ím ve skutenosti nejsme. Amen? Nebojme se sundat si ji teba ped manželkou nebo manželem a napíklad íct: Víš, tohle není úpln dobe. Snažil jsem se vypadat, že m tohle zajímá, ale m to ve skutenosti nezajímá. Víte, co myslím? Nkdy musíte pijít k Bohu a íct Mu po pravd, jak vci jsou. Moje první modlitba k Bohu byla: Pane Bože, aby bylo jasno, já v Tebe nevím, ale... Nkdy musíte pijít za Bohem a napíklad íct: Panebože, m nebaví íst Bible. To je hrozné, že? Pedstavte si, že to teba eknete po deseti nebo patnácti letech vení. Ale nemžete se pohnout, dokud to nepoložíte na stl. Panebože, piznám se, že bych si radši otevel knížku a pustil televizi. Když vezmu Bibli, tak m nebaví a usínám u ní. A je to venku. Najednou s vámi mže Bh zaít jednat. Rozumíte mi, co chci íct? Je poteba chodit ve svtle. A to je to zvstování, aby vaše radost byla plná. Pokud to slovo uslyšíte, zaradujete se. Zaradujete se z toho, že vám odpadne práce pedstírání. Odpadne vám hraní divadla, hraní njaké role, udržování si njakého image nebo neho. Odpadne vám zaseknutí, ze kterého se nedá hnout a do kterého jste se dostali tím, že jste nechodili ve svtle. A najednou je vaše radost plná, takže si odpoinete. etl jsem jednou píbh, jak se njaký lovk po hodn letech piznal k njakému zloinu. Odsoudili ho na asi pt nebo sedm rok vzení. On ale vycházel ze soudní sín a íkal: Já jsem najednou tak svobodný! Rozumíte mi? Byl rád, že ho odsoudili! Odsoudili ho, 9

ale už mohl být tím, kým opravdu byl, teba zlodjem. A mohl se teba skrze to vzení oistit a zaít žít jinak, než neustále žít v petváce, že není zlodj. Rozumíte mi? Uchopme to mezi sebou navzájem i mezi sebou a Bohem. Protože nemžete vejít do svatyn svatých, mluvit o zázracích a plnosti v Kristu a jiném, pokud neprojdete touto zkušeností svatyn. Zlatý svícen není na vnjším nádvoí, ale je prvním nábytkem svatyn. Vnjší nádvoí je náboženství a místo hraní divadla. Ale do svatyn, do místa pebývání s Bohem, musíte vstoupit skrze svtlo a ohe. Skrze to, že jste jedno s Bohem a pebýváte s Ním. A vaše ovoce a svtlo vychází skrze pebývání v Nm a na Nm. Bh vám požehnej. 10