Tsunami je stále s námi

Tsunami je stále s námi eseje o klimatu, společnosti a katastrofách Václav Cílek ilustrace Helena Wernischová Nakladatelství Alfa Publishing Praha 2006

Katalogizace v knize NK ČR Cílek, Václav Tsunami je stále s námi / Václav Cílek. Praha: Alfa Publishing, 2006. 344 s. ISBN 80-86851-22-2 551.583-551.588.7-504.7-504.4-551.515.2 klimatické změny skleníkový efekt přírodní katastrofy, hurikány populárně-naučné publikace 551 - Geologie. Meteorologie. Klimatologie Nakladatelství: Alfa Publishing, s. r. o., Praha Rok prvního vydání: 2006 ISBN 80-86851-22-2 www.alfaknihy.cz

Obsah Věnování 4 Poděkování 5 Předmluva: adrenalinové klima 7 Klimatická hra s černým Petrem v ruce 11 Katrina aneb hurikán jako budíček 13 Tsunami je stále s námi 31 Zničení Jericha, Sodomy a Gomory 47 Zánik Borobuduru v 11. století. Co se stalo? 65 O vodě a půdě 77 Mayové: kultura jako výraz klimatického zoufalství? 89 Svět viděný skrze sinusoidu 101 Bydlet se živly 115 Případ Lomborg 117 Spor o skleníkový jev 129 Bude ještě tato generace žít v globálním Somálsku? 147 Příběh váhavého ledovce 161 Život je víc než laciné spodní prádlo 177 Radostné nové vztahy 179 Sídelní mlhovina 207 Aby auta byla šťastná 221 Cestička k Majrovce 231 Rehabilitace kopřiv a válka s lípami 249 Vytvářet místo 259 Úpadek jeskynního boha 275 Věž a vězení 289 Třetí kultura aneb Marx na houbách 299 Shrnutí: Globalizace informací a deglobalizace zdrojů kolař na zdi ráje 309 Dodatek: Povodeň, která neměla nastat 313 Životopisy 323 Ediční poznámka a použitá literatura 333 3 o b s a h

Věnování: tato kniha je věnována mým učitelům Vojenovi Ložkovi a Jiřímu Georgi Kuklovi. vděčně autor 4 z á p a t í j e t a d y

Poděkování Některé kapitoly této knihy měly původně tvořit součást publikace I. Kratochvíla O managementu a řízení, ale díky zájmu nakladatele P. Jandy vycházejí jako samostatná, přepracovaná a podstatně doplněná kniha. Oběma srdečně děkuji bez jejich iniciativy by kniha nikdy nevyšla. Dále děkuji I. Boháčkovi, výkonnému redaktorovi časopisu Vesmír a celému redakčnímu okruhu za pomoc s redigováním některých článků. Rovněž F. Dryje a jeho přátelé z okruhu časopisu Analogon přispěli zejména mimoracionálními podněty. Bylo to potřebné přírodní, politické a kulturní katastrofy jsou totiž málokdy zcela logické a rozumné. To byl ostatně hlavní důvod, proč jsem všechny ty jasné a přehledné grafy nakonec nahradil divnými a nejednoznačnými obrázky H. Wernischové. Architekt a urbanista M. Baše významně přispěl do kapitoly týkající se suburbanizace. Některé kapitoly, zejména týkající se povodní a klimatických rizik pro ČR, byly vypracovány v rámci grantu GA AV ČR číslo A 300130505. 5 p o d ě k o v á n í

6 z á p a t í j e t a d y

Předmluva: adrenalinové klima Déle jak dva roky jsem byl tak ponořený do tématu krajina, že jsem se skoro nevěnoval svému dalšímu velkému tématu klimatickým změnám a jejich dopadu na tento svět. Počátkem června 2005 jsem dostal několik článků, které upozorňovaly, že teplota Atlantského oceánu je u amerických břehů skoro 2 C nad normálem, takže letošní hurikán, a to nejspíš hned ten první, bude mimořádně velký. Eva Bobůrková z MF dnes se mne ptala, jestli o tom nechci napsat článek, ale mne mezitím přestalo bavit být dalším expertem, který před něčím varuje. Jsou jich plné noviny. Jejich poplašné zprávy vzbuzují strach dva, tři dny. Pak média přicházejí s jinými poplašnými zprávami. Pokud se předpovědi expertů začnou jakž takž plnit, tak se po titulku Vědci varují pravidelně objevuje titulek Vědci jsou zaskočeni vývojem situace. Navíc když člověk mluví o nějaké hrozbě, mají ostatní pocit, že ji přivolává. Pokud se předpověď splní, tak stín viny pochopitelně padne na jejího hlasatele. Ne, do této řeky jsem už nechtěl vstupovat. Pak nastalo neobvyklé léto roku 2005 velká sucha v Portugalsku a Španělsku a velké povodně v Alpách. Přítel Ivo Dostál mi řekl: Představ si situaci, že evropské státy spolu někdy od roku 1995 hrají klimatickou hru na černého Petra, dokonce na dva černé Petry, kterým můžeme říkat katastrofální povodeň Bryce Canyon, USA. Estetický dopad katastrofy je většinou uspokojivý. Skalní ruiny se podobají ruinám katedrál, ale jsou čistší o lidské utrpení. Navštěvujeme místa dávných převratů snad proto, abychom v sobě oživili vztah k silám, které podkládají přírodu i společnost. 7 p ř e d m l u v a : a d r e n a l i n o v é k l i m a

a katastrofální sucho. To, že deště letos spadly ve Švýcarsku nebo v Rakousku a ne třeba na Šumavě, je víceméně náhoda. Prostě nám zatím šla dobrá karta a možná nám půjde i do budoucnosti. To nikdo neví, ale ve hře je i černý Petr. Vytáhli jsme si ho zatím dvakrát v roce 1997 a 2002, ale hra pokračuje dál Pak přišla Katrina. Měl jsem pár volných dní a v noci se mi zdálo o hrozivém temném mraku, který v nějaké blízké budoucnosti visí nad Atlantikem. Na internetu jsem prošel klimatické prognózy těch nejlepších světových institucí. Měl jsem pocit, že situace je ještě vážnější, než jsem si původně myslel. Rozsáhlé části světového oceánu nejenom Atlantiku, ale zejména Indického oceánu jsou do hloubek pár desítek metrů prohřáty na nezvykle vysoké teploty. Není divu, za posledních padesát let absorbovaly třicetkrát víc tepla než atmosféra. Oceán je něco jako termoska, svoji teplotu dokáže držet nečekaně dlouho. Již dnes mění teplota světového oceánu směry globálních větrů a tím i transport srážek. Klimatická změna není něco, co jednou hypoteticky přijde. Ona už tu pár let je a pobude dalších dvacet, třicet let. Nesnažím se vás vylekat a ani před něčím varovat (je to marné). Zajímá mne, co se děje. Dokonce se ani příliš nesnažím odhadnout budoucnost bude jiná. Jonathan Overpack, dlouholetý výzkumník arktické oblasti, řekl po návratu z klimatického sympozia v Grónsku: Největším překvapením celého mítinku bylo to, že si nikdo z nás nedovedl představit žádný přirozený mechanismus, který by zastavil vývoj vedoucí k novému klimatickému systému. 8 Tato kniha je následkem divného léta roku 2005, hurikánu Katrina a hlavně zájmu pana nakladatele. Sám od sebe bych se do ní asi vůbec nepustil. Shrnuje některé důležité články, které jsem o vztahu klimatu, prostředí a civilizace psal v uplynulých skoro deseti letech. Jsou revidovány a doplněny. V první části knihy se budeme zabývat několika příklady klimatických katastrof, například pádem Sodomy a Gomory. V druhé části knihy se soustředíme na to, co se posledních asi tak deset let děje s počasím a kam to může vést. Věřím tomu, že společnost a klima jsou trochu zjevně a trochu tajemně propojeny. Proč by v této době mělo být klima normální? Nešlo by proti duchu doby? Ve třetí části knihy se vrátíme domů a budeme se zabývat tak důležitými otázkami životního prostředí, jako je válka s lípami, Bohem, kterého jsme nenašli ani v zoologické zahradě, či problémem, zda jsou mravenci méně důležití než ministr vnitra, i když se o nich méně mluví. Nad většinou kapitol se bude jemně vznášet přízrak katastrofy a odlehčený náznak konce věků, který zase přežijeme. p ř e d m l u v a : a d r e n a l i n o v é k l i m a

Jednou věcí se zabývat nebudu otázkou, kdo za to všechno může. Globální oteplení, člověk, civilizace, nenasytný americký kapitalista, plýtvavý ruský mužik nebo expandující Číňan? Veškeré hledání viníků nikam nevedlo. Diskuse skončila v hlubokých názorových sporech dřív, než vůbec bylo možné popsat situaci. Tato kniha je psána z pohledu důležitosti pochopit, co se dělo a děje a jak se o tom vůbec můžeme bavit. Před mnoha lety jsem projížděl severní Indií, kde zrovna udeřil neobvykle silný monzun. Nad vodou vyčnívaly jen náspy silnic a pahorky starých cihelen. Většina domů byla až po střechu pod vodou. Okraje silnic byly přecpané lidmi a zvířaty. Výskající děti se honily po kolena ve vodě, lidé se navečer hřáli u malých ohníčků, brebentili a usmívali se nad rozmary svých bohů. Inu klimatická katastrofa. Václav Cílek (Tři týdny poté, co hurikán Katrina zatopil dvě třetiny New Orleansu a ve dnech, kdy hurikán Rita devastuje pobřeží Texasu. Není to divné, neděje se něco?) Následující obrázek: Poušť v národním parku Arches, USA. Do 12. století v této oblasti žili Indiáni. Zbytky starých království a celých říší nalezneme v mnoha dnes polopouštních oblastech světa, jako je Afghánistán, Írán či Blízký východ. Dějiny těchto civilizací jsou hlavně dějinami sucha a půdy, nikoli králů, bitev a politických stran. 9 p ř e d m l u v a : a d r e n a l i n o v é k l i m a

K l i m a t i c k á h r a s č e r n ý m P e t r e m v r u c e

K a t r i n a a n e b h u r i k á n j a k o b u d í č e k

14 z á p a t í j e t a d y

Katrina aneb hurikán jako budíček Nevím, která agentura pro veřejné vztahy doporučila hurikánu Katrina, aby se dal směrem na New Orleans, ale byl to skvělý tah. Ne kvůli těm několika vypuzeným jazzmanům, ale následný růst cen benzinu pocítili obyvatelé Nymburka i Lhasy. Ještě lepším trikem bylo opakování kampaně při hurikánu Rita, protože v Texasu je největší nahloučení chemiček a rafinérií na světě. Vstávejte lidé, pojišťováci, bankéři a záchranáři, každý dnes už to ví, jó časy, ty se mění. To divné slovo hurikán Toto málo anglicky působící slovo pochází z domorodých jazyků Karibiku. Původně znělo haurachana a odtud přešlo do španělštiny a portugalštiny jako slova huracan a furaçao. Hurikán, kterému v Indickém oceánu říkají tajfun, je velká tropická bouře. Meteorologové v tomto případě hovoří o cyklonách. Cyklona je větrný vír, který na severní polokouli rotuje kolem centra nízkého tlaku proti směru hodinových ručiček, na jižní je tomu naopak. Cyklony vznikají většinou ve středních zeměpisných šířkách a pomalu otáčivě putují od moře do nitra kontinentů. Na jižní polokouli převládá moře, takže jejich dráha je obvykle jednoduchá, ale na severní polokouli horská pásma mění směr a tvar cyklon. Národní park Zion v Utahu. Až 600 m hluboké skalní kaňony vznikaly během jedné z geologicky mladých revolucí ve vlhkém klimatu a za tektonického výzdvihu. Skalní stěna vpravo má tvar dívčího aktu. 15 k a t r i n a a n e b h u r i k á n j a k o b u d í č e k

Evropská cyklona má často průměr přes 1000 km, přináší déšť a je pomalá. V tropické oblasti vzniká cyklon málo, ale mají mnohem větší energii. Vítr v cykloně směřuje od okrajů ke středu, ale úplně uprostřed, v oku hurikánu, které mívá průměr tak kolem 5 15 km, panuje příslovečný klid. Vítr a srážky směrem ke středu rostou. Hurikán sice může zasáhnout 700 1000 km široké pásmo na pobřeží, ale ničivý je zejména v pruhu kolem 200 300 km a nejnebezpečnější je na okraji oka hurikánu, to znamená v pruhu širokém sotva 50 km. V běžném roce bývalo 30 100 větších tropických cyklon a z toho jenom asi sedmina se odehrávala v Karibiku. Odhaduje se, že dospělý hurikán může transportovat až 3,5 miliardy tun vzduchu za hodinu! Jeho pracovní energie je úžasná. Hurikánu někdy předchází pár dní pěkného počasí. Pak se zatáhne obloha. Hurikán přichází. Mraků je čím dál tím víc a začínají nízko nad povrchem již od 50 m. Vítr zesiluje. Varovným znakem jsou kapky deště, které přestávají padat a jsou často i s vodní tříští na hladině moře či jezera nasávány nahoru. Déšť padající vzhůru budí hrůzu z toho, co člověka ještě čeká. Pak se dolů vylijí nebesa, větrný vír neudrží tu všechnu vodu, která je ve vzduchu. Hrůza za pár hodin přejde a najednou je skoro bezvětří, které trvá 10 30 či víc minut. To přechází oko hurikánu. Lidé jsou šťastní, že bouře je za nimi a vycházejí z úkrytů. Nevědí, že je další poryv větru a deště smete. Za okem hurikánu jdou ty nejhorší srážky během jednoho dne může spadnout víc než 1000 mm srážek, což je u nás roční úhrn pro vlhké pohraniční hory. Někdy prší další 2 3 dny, silné větry strhávají do nitra pevniny mořský sprej. Tlak větrů dosahuje až 400 kg na čtvereční metr. Motor hurikánu 16 Energii hurikánu dodává teplota vody, která obvykle dosahuje kolem 27 C nebo víc. Proto skutečně velké tropické bouře mohou vznikat jenom nad oceánem, který jim dodává nejen teplo, ale také vodní páru. Teplý, velmi vlhký vzduch stoupá nahoru, vodní pára se kondenzuje do drobných kapek, tím se uvolňuje teplo, které dál urychluje větrné proudění. Na samém začátku hurikánu převládalo prosté výstupné proudění, asi jako když jde teplý vzduch nahoru komínem. Proudění nasávalo vlhký vzduch z povrchu oceánu a začalo se otáčet. Vodní pára stoupala od mořské hladiny do větších a tím i chladnějších výšek a zde se kondenzovala na vodu. Málokdo si uvědomí, že ohřát vodu na k l i m a t i c k á h r a s č e r n ý m P e t r e m v r u c e

bod varu jde celkem rychle, ale odpařit litr vody to už je nějaké energie! Když se kondenzuje pára do pouhého 1 g vody, uvolní se 600 kalorií. Přitom jedna kalorie je definována jako množství tepla nutné k ohřátí 1 g vody o 1 C. Na déšť se sice díváme jako oběh vody, ale ještě správnější by bylo dívat se na něj jako na oběh tepelné energie. Uvolněné teplo dál roztáčí vír tropické bouře. Mraky jsou čím dál tmavší, protože obsahují vodní kapičky. Vítr nabývá na síle. Energie, která se kumuluje ve velké evropské bouřce, odpovídá jedné nukleární bombě o velikosti asi tak 20 kilotun TNT. U hurikánů je celkové množství energie až stokrát větší. Česká bouřka má průměr zhruba 4 km, ničivý střed hurikánu 100 200 km! S takovouto energií se nedá soupeřit, dá se před ní jenom schovat. Hurikán bez přísunu další energie, tedy bez teplé vodní hladiny rychle slábne. Suchý vzduch rozbíjí energii hurikánu, takže ten málokdy putuje víc než 1 2 tisíce km do vnitrozemí. Většinou se vybouří 100 200 km od oceánu. Hurikán se vyvíjí během 4 8 dní, většina trvá 5 10 dní, některé žijí až tři týdny. Předpovědět se dají nejméně tři dny předem, ale většinou až do posledního dne není jasné, jakou naberou ve finále sílu. Pro vznik hurikánu je důležité, aby vzdušné masy byly v nějaké nestabilní pozici způsobené například epizodami El Niño nebo sezonními posuvy intratropické zóny konvergence (viz kapitolu o Mayích). Aby se mohl vytvořit tak velký vír, musí být malé Coriolisovy síly (to jsou síly vznikající při otáčení Země), a to je možné právě jen v rovníkové oblasti. Rovněž je důležitá síla vysokých větrů. Pokud je vyšší než 30 km/hod., tak to vypadá, asi jako když stěrkou odstraníte pěnu z piva. Energie se nekumuluje, vír se neroztáčí tak rychle, bouře se rozplyne ještě nad oceánem. Dráhy hurikánů a jejich další dopady Hurikány většinou opíší oblouček nad Mexickým zálivem a vyprší nad Atlantikem. V Číně naopak směřuje většina tajfunů do vnitrozemí, takže čistě teoreticky si obyvatel New Orleans může pochvalovat, že je ve statisticky větším bezpečí než Číňan od moře. Karibské hurikány se nad pevninou transformují v tlakové níže přinášející vítr a déšť. V roce 1869 zasáhl ničivý zbytek hurikánu Boston (ale ne New York), v roce 1821 to bylo naopak. New York prvních dnů po Katrině si vzpomněl na tuto starou historii a oprávněně začal zvažovat nebezpečí silných větrů z nějakého hurikánového zbytku. 17 k a t r i n a a n e b h u r i k á n j a k o b u d í č e k

Pokud hurikány vůbec zamíří nad pevninu, tak většinou udělají široký oblouk, zeslábnou třením o zemi, voda vyprší a zkrotlá bouře někdy opět zamíří nad Atlantik. Některé vytrvalé bouře však nad Atlantikem naberou nový dech a v podobě bouřlivého příboje napadnou pobřeží Anglie či severní Evropy. V roce 1953 zasáhl bouřlivý příboj pobřeží Anglie a způsobil 307 úmrtí. Profesor M. Hulme při zářijové přednášce v českém senátu říkal, že se angličtí klimatologové obávají toho, aby nízko ležící části Londýna a dalších měst nepostihl v čase klimatických změn podobný osud jako New Orleans. Větší četnost hurikánů v Karibiku pak nečekaně může znamenat i větší nebezpečí silných větrů v západní a střední Evropě. Na tuto sice nepříliš průkaznou, ale přesto existující závislost si možná vzpomeneme, až nám někdy na podzim vichřice začne brát tašky na střeše a kácet stromy. V posledním desetiletí se v hurikánovém světě dějí tři znepokojivé věci: 1. Počet a velikost karibských hurikánů se systematicky sleduje od roku 1975; v posledním desetiletí je těch skutečně velkých dvakrát tolik. 2. Tím, jak se následkem oteplení světového oceánu mění globální směry větrů, proměňují se i dráhy karibských hurikánů a stále víc jich směřuje nad pevninu. 3. Ve stejné době, kdy noviny byly plné Katriny, udeřil silný tajfun na Čínu, která musela evakuovat (rychleji a organizovaněji než USA) několik set tisíc lidí. Čínské řeky tečou podobně jako Missisippi nad úrovní terénu, oblast je přelidněná, Indický oceán je více ohřátý než Atlantik. Skutečná budoucí pohroma se spíš odehraje někde v Indočíně než v Karibiku. Větry při průchodu oka hurikánu mění směr, takže budovy mohou být během krátké doby vystaveny střídavému tlaku z obou stran. Často se objevuje sání, které vysklívá okna, ale vůbec nejhorší jsou rezonující větry, které přicházejí ve vcelku pravidelných poryvech a úspěšně ničí budovy. Mořská hladina se zvyšuje o 2 3 m, ale Katrina dokázala vytvořit až 6 m vysoké vlny je to důsledek 18 Na Katrině bylo něco divného, dva dny po katastrofě skoro nikdo nereagoval. Počty mrtvých se uváděly nejprve 55 lidí, pak 10 tisíc, pak se objevily odhady o 25 tisících obětí, po dalším týdnu klesly na 450, aby se ustálily na zhruba 1500 obětí. V podstatě žádná zpráva nebyla správná a konečná a to vše se dělo v jednom z center informační společnosti. Jako bychom byli stále schopnější dolovat údaje z internetu a stále neschopnější získávat je ze skutečného světa. k l i m a t i c k á h r a s č e r n ý m P e t r e m v r u c e

19 z á p a t í j e t a d y

síly větru i nízkého tlaku, který trvá až několik hodin. Pokud texaský Galveston leží zhruba dva metry nad mořskou hladinou a v podobné situaci je mnoho přístavních měst, nemůže to dopadnout dobře, a to ani v případě, že město chrání hráze. Města na pobřeží Indického oceánu jsou ještě zranitelnější než ta americká. Zase nás ti proradní žurnalisté včas varovali! Na jaře roku 2005 američtí klimatologové upozorňovali, že teplota mořské hladiny Atlantského oceánu je na řadě míst včetně subtropické a tropické části přiléhající k USA vyšší. Během několika dnů tehdy proběhla americkým tiskem zpráva o tom, že se dají očekávat větší a častější tropické bouře, hurikány a povodně. Tato zpráva fungovala stejně jako vždy v minulosti lidé se nejprve polekají a pak během pár dní na věc zapomenou, protože sdělovací prostředky je mezitím zásobují jinými šokujícími odhaleními. Takové je pravidlo médií zaujmout, vylekat a prodat diváky či čtenáře reklamním společnostem. Čtenáři si to ostatně svým způsobem přejí a nejsou tedy nevinnou obětí proradných žurnalistů. Nový systém globálního větrného proudění Vyšší teplota a hlavně poněkud jiné rozmístění teplých a studených vod na povrchu Atlantiku, ale i v jiných částech světového oceánu, je pravděpodobně hlavní příčinou podivného evropského počasí. Někdy v roce 1995 se začaly měnit hydrologické poměry Evropy. Kolem roku 2002 už bylo klimatologům celkem jasno, že tím, jak se mění směry větrů, se změnilo i rozložení srážek nad kontinentem. Co se vlastně jenom v Evropě stalo za těch deset posledních let? Není nutné ptát se expertů, stačí vzpomínat na několik vln nebývalých povodní, jaké kontinent nepamatoval celé století či ještě déle. Tyto povodně byly v některých státech jako v ČR, ale zejména v Rumunsku a části středozemní oblasti prostřídány suchy, jakým rovněž nebylo pamětníka. 20 Klima je věc tak složitá a katastrofa, lépe řečeno celá kaskáda na sebe navazujících katastrof, má tak složitou trajektorii, že s určitou nadsázkou můžeme říct, že počasí je chytřejší než celý hydrometeorologický ústav, respektive než všechny meteorologické instituce světa. Vím, co říkám: když se potkají hydrok l i m a t i c k á h r a s č e r n ý m P e t r e m v r u c e

logové, meteorologové a klimatologové, tak někdy jenom nevěřícně zírají, co jim ta voda zase provedla. Co za této situace můžeme dělat? Okolí velkých řek je a musí být obhospodařováno z jednoho centra. Klimatická ochrana většiny obcí však není ani v rukách vlády, ani expertů. Je v rukou místních lidí. Říká se, že záchrana tonoucích je věcí tonoucích. Jak nebezpečné to je heslo ukázaly první dny po příchodu Katriny. Z hlediska tonoucího však heslo říká, aby první dny po klimatické katastrofě nepočítal s žádnou velkou pomocí. Ona někde je, ale trvá to pár dní, než se úřady vyspělých zemí domluví mezi sebou jak koordinovat činnost. Úřady takzvaně zaostalých zemí buď lhostejně zkolabují, anebo okamžitě a přesně vědí, co mají dělat. Žijí s katastrofami již dlouho. Nejzávažnější a zcela zásadní výsledek oteplení rozsáhlých oblastí Atlantského a Indického oceánu o 0,7 2,0 C je to, že dochází k nové globální reorganizaci směru větrů, a tím i srážek. I kdyby se dnes začalo ochlazovat, tak mořská voda je anomálně prohřátá do hloubek několika desítek metrů a na běžné teploty by se ochlazovala celé roky. To je snad nejdůležitější konstatování celé této knihy. Začínáme žít v klimaticky odlišném světě. Co to pro nás znamená přesně, nevíme, ale určitě to neznamená, že krize bude stíhat krizi. Nejspíš se u nás řadu let nestane skoro nic, zvykneme si, otupíme no a pak vykoukne nějaké překvapení. Z dlouhodobého hlediska se hraje ještě o víc. Evropa je oteplována systémem mořských proudů, o kterém ještě budeme hovořit. Rovnováha tohoto systému je v současné době napadena ve dvou citlivých částech. V tropickém oceánu dochází k většímu odparu a v severním Atlantiku jsou mořské vody ředěny sladkou vodu, která se po hladině oceánu rozlévá jako poklička a zatlačuje teplé vystupující vody. Sladké vody je víc ze dvou důvodů především víc taje grónský a arktický ledovec a také severoamerické řeky mají stále větší průtoky. Když je teplota povrchu planety větší, odpaří se víc vody a ta musí někde spadnout. V severní Evropě a Americe posledních deset let víc prší. Bludné mořské víry a jejich vliv na evropské klima Domnívali jsme se, že mořské proudy plynou jako řeky. Dnes víme, že se rovněž pohybují jako obrovské rotující buňky o průměru až 300 km a hloubce 5 km. 21 k a t r i n a a n e b h u r i k á n j a k o b u d í č e k

Jedním z důvodů, proč můžeme žít skoro ve všech koutech Země, je obrovská výměna tepla mezi rovníkem a póly. Dochází k ní dvojím způsobem atmosférickým prouděním a oceánským prouděním. Oba tyto základní mechanismy přenášejí napříč zemským systémem zhruba stejně velké množství tepla, tím je odčerpávají z přehřátých tropů a přitápí ve středních a vyšších šířkách. Jinak by to se Zemí dopadlo jako v pokusu, kdy na dně kádinky zatížíme led a zalijeme jej vařící vodou neroztaje, mrcha, protože horká voda se ustálí nahoře a led dole zůstává obklopen studenou vodou. Oceány jsou propojeny systémem teplých a studených proudů. Základním důvodem, proč voda v oceánu proudí, je odpar odpaří se v tropech, ale oceán je spojená nádoba, takže tam nevznikne díra, ale odjinud přiteče studenější voda. Dalším důvodem je hustota řízená salinitou a teplotou. Čím voda obsahuje víc solí nebo je studenější, tím snáze se prolamuje do hlubších částí oceánu. Nakonec tu je vítr odtlačuje povrchovou vrstvu vody na stranu a ve směru svého působení. Vzniklá deprese hladiny je opět rychle doplňována vodou přitékající odjinud. Golfský proud není (jako téměř všechny oceánské proudy) nějakým lineárním tělesem, ale je smyčkou, která má teplou a studenou část. Tato smyčka se proměňuje v čase někdy plyne rychleji, jindy pomaleji; někdy zasahuje hlouběji na sever, jindy se její ostrý trojúhelníkovitý hrot směřující ke Skandinávii mění na tupý oblouk posunutý k jihu. Tělo smyčky, tedy vlastní proud, není uzavřeným tělesem, ale komunikuje s tělem oceánu a jinými proudy. Zejména důležitá je vertikální výměna, protože na vzdálenost zhruba 5 km se teplota vodních mas mění až o 15 či více stupňů Celsia. Těchto 15 C by přitom v horizontálním transportu odpovídalo délce několika tisíc kilometrů. Kde hodně prší, je oceán z hlediska vertikální výměny stabilní, protože lehká sladká voda se rozlévá po hladině. Kde se hodně odpařuje voda, je oceán nestabilní, protože hustá, slaná voda klesá ke dnu. Něco podobného se děje v místech, kde se teplé mořské proudy rychle ochlazují. 22 Za normálního vodního režimu se většina hlubokých mořských vod tvoří v severní části Atlantského oceánu. Jsou syceny ochlazenými vodami Golfského proudu a arktickými vodami padajícími ze šelfových moří, klesají ke dnu a proudí do míst, kde voda schází, podchází rovník, směřují k jižní Africe a dál do Indického oceánu. Běžně se uvádí, že teplé vody Golfského proudu vznikají v Karibské oblasti, ale ve skutečnosti je můžeme vysledovat k Mysu dobré naděje a dál na východ až k mělkým, horkým mořím Indonésie. Hluboké studené a teplé povrchové vody tak vytvářejí jeden propojený systém, kterému se k l i m a t i c k á h r a s č e r n ý m P e t r e m v r u c e

23 z á p a t í j e t a d y

v angličtině také říká conveyor belt dopravníkový pás obíhající stále mezi Sumatrou a Grónskem. Tomuto dopravníkovému pásu rovněž říkáme termohalinní výměník. Agulhaský kruh Výměník na své globální pouti překonává několik kritických míst. Jedno z nich leží jižně od mysu Dobré naděje. Dochází zde k výměně vod mezi Indickým a Atlantským oceánem. Tropická část Indického oceánu je rozsáhlá, kumuluje obrovské množství tepla, které je přenášeno až do střední a severní Evropy. Jakékoli přiškrcení proudu by mělo dalekosáhlé klimatické následky. Agulhaský proud je silný mořský proud, který normálně směřuje do Atlantského oceánu, ale následkem rotace Země a okolní hydrologické situace se obvykle 4 6x za rok stočí proti směru otáčení hodinových ručiček a plyne nazpět do Indického oceánu. Tomuto jevu se říká zpětné proudění či retroflekce. Všimněte si, prosím, toho globálního klimatického propojení. Když se něco děje s počasím v Indonésii, nemusí to pro nás vůbec nic znamenat, protože části klimatického systému nemusí být spolu propojeny. Jindy dojde k situaci domina, kterému v teorii katastrof říkáme kaskádový efekt. Kaskády existují mnoha různých typů. Představte si situaci, kdy po velkých deštích v Číně ve 14. století dojde k úmrtí mnoha milionů lidí. Nepohřbená těla se stanou líhní moru, který se zpožděním několika let dorazí do Evropy a způsobí Černou smrt. Morová rána ovlivní očekávání Karla IV., že konec světa se blíží, a tak založí Nové Město Pražské podle plánu Věčného Jeruzaléma. Očekávání konce časů se posléze chopí husité a to způsobem, který ovlivní české dějiny na dlouhou dobu dopředu. Pochopitelně, že věci nefungují takto přímočaře. 24 Ale vraťme se nazpět k mysu Dobré naděje. Při zpětném proudění vznikají obrovské víry, které mají podle družicových snímků průměr kolem 300 km. Holandská výzkumná loď Pelagia měřila rychlosti otáčení víru pohybují se kolem čtyř uzlů či o trochu více (6 10 km/hod.). Víry však nezůstávají na jednom místě, ale pozvolna se jako obrovské káči rychlostí asi 5 km za den přesouvají směrem do Atlantského oceánu a dál k pobřeží Jižní Ameriky. Takto roztočený vír, který podle měření oceánografických lodí dosahuje až na oceánské dno v průměrné hloubce asi 5 km, putuje k jihoamerickému pobřeží asi 1 2 roky! Na své bludné pouti víry ztrácejí vodní hmotu. Během prvních pěti měsíců se jejich průměr zmenšuje na polovinu, což znamená, že asi 75 % teplé, slané vody k l i m a t i c k á h r a s č e r n ý m P e t r e m v r u c e

se rozptyluje v jižním Atlantiku, ještě stále poblíž mysu Dobré naděje, a vplývá do té větve mořského proudu, který sytí Golfský proud a směřuje na sever, k nám do Evropy. Teď se na chvilku zastavme, abychom tuto podivně zázračnou záležitost, která vypadá jako systém otáčejících se a prostupujících galaxií, mohli vstřebat. Výzkumy dramaticky mění náš pohled na oceánské proudění a tedy přenos tepla jako na lineární jev. A hovoříme-li o linearitě, máme v tomto případě na mysli tvar tělesa. Loď Pelagia zjistila, že teplé vody jsou vázány na středy vírů a hloubky do jednoho kilometru, hlouběji rotují chladné vody, které se dotýkají mořského dna a zametají jej. Velké víry se rozpadají na menší, ale i ty spolu dál intenzivně komunikují a ovlivňují se. V jiných případech bylo pozorováno spojování menších vírů do jedné velké rotující struktury. Je to vlastně neuvěřitelné! Celý jev se dá sledovat technikou, která byla donedávna nedostupná satelitní radarovou altimetrií. Agulhaské víry otáčející se proti směru hodinových ručiček o 20 60 cm převyšují okolní mořskou hladinu. Je tedy možné je jednou za čas zkontrolovat nákladnou plavbou expediční lodi, ale jinak se dají sledovat na domácím počítači. Křehký spojovací článek Kdybychom věřili, že Golfský proud je jakási řeka valící se napříč oceánem, mohli bychom mít pocit nejistoty co když zeslábne a nedonese k nám dost tepla? Jenže situace je ještě mnohem podivnější. Žádná jednolitá řeka se neprobojovává kolem mysu Dobré naděje, ale od severu z Mozambické úžiny přicházejí nepravidelné, líné mořské víry. Ty narážejí na Agulhaský proud a způsobují vznik jiných, ale zato gigantických vírů o průměru několika set kilometrů. Ty se roztáčí a pozvolna rok, dva putují k pobřeží Brazílie. Mají teplé jádro, ale rychle ztrácejí energii, kterou předávají teplé větvi Golfského proudu. Tento proud pak skutečně směřuje do Karibiku, protáhne se kolem Floridy a cestou kolem Anglie a Skandinávie přichází o část tepla, které je severozápadními větry způsobenými otáčením Země strháváno nad Evropu. 25 Téměř bychom řekli, že u Jižní Afriky proudy neproudí, ale odkapávají po obřích kapkách. Ve světle tohoto mechanismu, jenž zdánlivě stojí na neustálém okraji chaosu či úplného kolapsu, je skoro nepochopitelné, že se klima v Evropě mění tak málo. Na druhou stranu byly v grónských ledových vrtech zaznak a t r i n a a n e b h u r i k á n j a k o b u d í č e k

26 z á p a t í j e t a d y

menány náhlé změny průměrných ročních teplot až o 5 C. Došlo k nim během několika desítek let nebo ještě za kratší období. Jsou však vesměs vázány na ledové doby a na začátky a konce interglaciálů. Skoro si myslím, že v takto nejistém světě můžeme být vůbec rádi, že jsme se narodili. O čem jsem chtěl psát v této kapitole Původně jsem si myslel, že o Katrině a Ritě pojednám v tom celkem běžném duchu novinových zpráv a internetových sdělení, které jsou plné důležitých návodů: Prvních několik dní nehrozí nebezpečí z hnijících mrtvol, pak již ano. Největší problém je vždycky s vodou. Potrubí během katastrofy ztratilo tlak, takže se do něj nacpala okolní břečka. Záchranáři radí: při evakuaci si vezměte s sebou pokrývku, něco k jídlu, hodně vody, doklady a album rodinných fotografií. Vše ostatní oželíte, nábytek si koupíte nový, ale vzpomínky už nikdy nenajdete. Po návratu domů je nejvíc úmrtí elektrickým proudem z poškozených elektrospotřebičů. Dají se čekat otravy oxidem uhelnatým uvolněným z dlouho nepracujících generátorů elektrického proudu. Pokud budete evakuovat lidi, musíte je většinou evakuovat i s domácími zvířaty. Mnoho lidí odmítá opustit psa, někteří i křečka. Citová vazba na pštrosa je menší. Většina lidí odjíždí na poslední chvíli, často mají nedostatek benzinu a v pomalu se sunoucí koloně uvaří motor. Při Ritě byla uvolněna dálnice s osmi pruhy. Rozčilená řidička řekla, že za 20 hodin se posunula o 14 km a to jí hurikán funěl na záda infarktová situace. Představme si podobný exodus na D1, která pravidelně kolabuje i za mírného vánku. Ekonomické dopady se netýkají jenom škod, ale zvětšují se také zničením přístavních terminálů, úprkem investorů, zavřením místní opery, krachem pojišťoven, potíží bank a tím, že se objeví nové úspěšné firmy. Prokopios popisuje mor v Byzanci v 6. století. Ukazuje, jak zpočátku panovala atmosféra pokání a solidarity, ale když mor pominul, byli lidé ještě zpupnější, takže se zdálo, že přežili jen ti nejhorší. Jindy je však položen základ nové solidarity. Noviny hodně psaly o G. Bushovi, ale málo o tom, jak úžasně se k sobě umí chovat Američané za krize. Kéž bychom byli jako oni! Chování lidí za klimatické katastrofy se neustále opakuje. Kronikářské záznamy o velké povodni v 16. století jsou téměř totožné se zprávami z povodně 27 k a t r i n a a n e b h u r i k á n j a k o b u d í č e k