Milí brati a milé sestry v Kristu, v duchu pede mnou hoí Kristv ohe, zapálený u chotovinského kostela o velikononí vigilii a pipomínám si své každoroní promluvy o tom, jak má tento ohe hoet v našich srdcích a svítit na cestu tm, kdo jsou nám posláni a stále mám v sob ten pocit nedostatenosti svých slov... A jak tak pemýšlím o tom, zda bych Vám i sob nemohl tímto duchovním slovem pomoci k vtšímu pochopení té hloubky onoho tajemství, že v nás hoí Pánv ohe, pichází mi od Hospodina do rukou krátký píbh A já pevn doufám, že Vám ony hlubiny oteve za mn Peji Vám požehnané tení a rozjímání. Vyprošuji Vám požehnané Velikonoce. Skotská lo - 2 - P. Jan Kuník Tenhle píbh mi vyprávl mj skotský pítel za jedné vtrné noci v jeho dom na pobeží, ekl dr. B. T., který nám slíbil na dobrou noc píbh s poslá-ním. Prý se v jejich rodin traduje, pedává se z pokolení na pokolení... Doktor T. se zahledl do krbu, kde za tichého praskotu eavla a dohasínala polena. Jeho pedkové byli rybái odnepamti a málokdo z nich zemel doma v posteli, vtšinou zahynuli v mokrém loži, jak se tam íká smrti ve vlnách. Manželky, matky a dcery se pi každé boui, kterou trávili jejich blízcí na moi, bály, že už nikdy nespatí své milované a nebylo divu, pobeží je tam zlovstné a nebezpené i pro toho, kdo je dobe zná. Aby se rybám usnadnila práce, dlávalo se ledaco: na pobeží se zapalovaly ohn pro navigaci, zpravidla jezdívalo nkolik lun souasn, aby se mohly podporovat. Všichni v tom kraji byli od dtství dobí plavci. A pesto se pomrn asto stávalo, že lod vypluly a nedopluly. Tak se jednou ztratila i lo, na níž vyjel na moe... pokejte... ano, manžel prababiiny sestry, tak to pítel íkal. Zkrátka, rybá zrána vyplul a nevrátil se. Po dvou týdnech vili už všichni, že je mrtvý, jen ne mladiká vdova, která nemohla pochopit, že by její novomanžel NEBYL. Ano, je velmi tžké pijmout a pochopit, že ten, kdo po léta žil po našem boku, náhle NENÍ. Picházela každý den k moi, když se ostatní rybái navraceli, a vyhlížela manželovu loku. Nemluvila. Skoro nejedla. Chodila v erných šatech po pobeží a sousedé ji s úzkostí pozorovali, nebyla by první, koho by veliká láska pipravila o rozum. Každý veer chodila zapálit na velký útes ohe, aby manžel nezbloudil, aby vdl, kam se má vrátit. Týdny plynuly a noc co noc se krásná mladá dívka v erných šatech vydávala na útes. Rodina se pokoušela ji odvézt z kraje. Sousedé se snažili rozmluvit jí její poínání a vrátit ji do života. Neuspli. Nkolik mladík se s ní snažilo zapíst rozhovor, byla pvabná a na pomry v tom kraji i zámožná, kdekterý by ji rád uvedl do svého domu. A pak ji jednou spatili, jak bží dol z útesu, mává rukama a kií. Zbláznila se, pomysleli si. Ale ona letla jak pták a plakala štstím. Sbíhala pes osadu dol k moi a mávala pažemi, jako by chtla obejmout toho, koho milovala, jako by ho pivolávala. Lidé pospíchali za ní plni obav. Na behu stál její muž. Živý, zdravý, rozebhl se ke své žen a vzal ji do nárue. Vysvtlilo se, že ztroskotal na malém ostrvku a pežíval na nm, pil dešovou vodu, jedl všechno, co se jíst dalo. Musel ekat, až vlny k ostrvku pihnaly trosky z jiného plavidla, tmi svou loku vyspravil a pak vyplul nazpt. Bloudil, ale
nakonec spatil zái na útesu, zái z ohn, který každou noc zapalovala jeho žena, ta, již v osad kvli jejímu chování považovali za pomatenou. Pežil díky svtlu, jež rozsvítila ta, která ho milovala, i když jí to kdekdo rozmlouval a nkteí se jí dokonce kvli tomu i posmívali. Pežil, protože jeho žena se nebála výsmchu, poslouchala hlas své nadje a udlala pro tu nadji všechno, co mohla. Stáli na pobeží, sousoší vrnosti, lásky a síly, sousoší ozáené svítilnami tch, kteí jim nevili a te je užasle a radostn obstoupili. ili šastný konec. Ale já si íkám: Každý den vyplouvají naši blízcí na svá moe, do vln svých starostí a trýzní, každý veer ekají na svtlo, které jim mžeme rozsvítit jen my. Dokají se? Spatí to svtlo dnes veer? Neztroskotají? Eduard Martin: Andlské vteiny, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydí, 2005 SVATÝ TÝDEN cesta s Kristem Kdo m následuje, nebude chodit v temnot, ale bude mít svtlo života. (Jan 8,12) Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to svátek svátk, slavnost slavností (KKC 1169). Slavením velikononího tajemství se kesané spojují v dvrném spoleenství s Kristem a vydávají se s ním cestou kíže ke vzkíšení a k životu s Bohem. Kvtná nedle Oslava Svatého týdne zaíná na Kvtnou nedli prvodem, který symbolicky naznauje, že následujeme Pána na jeho cest utrpení a úastníme se jeho kíže, abychom dostali také podíl na jeho vzkíšení a na jeho život. Tuto myšlenku vyzdvihuje zvlášt žehnací modlitba nad ratolestmi:...požehnej také nás, a s radostí jdeme za svým Králem Kristem. Kvtná nedle spojuje Kristv královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikononím tajemství vzájemn propojeno... Zelený tvrtek Tématem veerní liturgie jsou dv události: Ježíšova veee, pi níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolm nohy; Ježíšova modlitba v Getsemanské zahrad a jeho zajetí... Kristus nás posiluje svým tlem a svou láskou. V této síle se pak mžeme vydávat na cestu do zaslíbené zem. Na cestu, která vede i pes pouš utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzkíšení. Cílem této cesty je zem, ze které nebudeme vyhnáni, totiž nové nebe a nová zem nebeského království. Velký pátek Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická ob, ale obady na památku utrpení Pán. Ty mají ti ásti: Bohoslužbu slova (ve které se tou pašije) zakonenou pímluvami za celý svt; uctívání kíže; pijímání. Velký pátek je postním dnem postem od masa a újmy v jídle. Tento den je pipomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i poheb. V bibli se události popisují ve všech tyech evangeliích a tento den se tato ást evangelií te v tzv. pašijích. Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, pi nichž se tyto události neetly, ale hrály. Bílá sobota Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, nebo se dnes zásadn neslaví mše svatá a další svátosti, krom pomazání nemocných a svátosti smíení. Bílá sobota je píležitostí prožít u Kristova hrobu skutenost smrti, beznadje a prázdnoty. Tedy všeho toho, v em bychom - 3 -
byli díky híchu uvznni, nebýt Ježíšova vítzství, slaveného o velikononí noci. Dle starodávného zvyku, vycházejícího ze židovského (resp. orientálního) poítání asu, zaíná nový den již po západu slunce (pedešlého dne). Oslava význaných svátk a událostí tak zaínala již v pedveer píslušného svátku tzv. vigilie. Oslava vzkíšení tak tedy zaíná (dle našeho poítání) veer na Bílou sobotu, anebo v noci. Sv. Konrád z Parzhamu - 4 - Pevzato z Ave z Lomeku 2007 Pvodním jménem Jan Evangelista Birndorfer se narodil jako selský syn 22. 12. 1818 v Parzhamu v Bavorsku. Až do svého 31. roku pracoval s ostatními sourozenci na rodném statku. V roce 1849 se však zekl hospodáství a vstoupil jako bratr laik do kapucínského kláštera sv. Anny v Alöttingu a pijal jméno Konrád. Byla mu svena služba klášterního vrátného a ta se stala jeho životním úkolem. Nebyla to pro nho innost jednoduchá. Byl od pírody zdrženlivý a ostýchavý a te musel jednat s množstvím poutník, kteí picházeli do tohoto vyhlášeného poutního místa, podávat informace, vyhovovat prosbám, starat se o žebráky a plnit další úkoly. A pece pro každého ml pátelské slovo a nikdo od nho neodešel s nesplnnou žádostí. as, který mu zbýval po osmnáctihodinové služb, trávil na modlitbách. Spánku si sotva dopával. Po 41 letech této na pohled nenápadné, ale pi jeho astých nemocech vysilující služby, zemel zcela vyerpán 21. dubna 1894. Jeho hrob v kapucínském kostele altöttingského kláštera se stává cílem mnoha poutník. Pokora a obtavá ochota vždy pomáhat uinily tohoto skromného muže nezapomenutelným a udlaly z nho svtce. To stvrdil jeho svatoeením papež Pius XI. 20. kvtna 1934. Pi nm prohlásil: V nm záí istota a pokora, láska k Bohu i k bližnímu a vrnost k povinnostem. Sám Konrád psal jednou v dopise své seste: Mn se daí vždycky dobe. Jsem poád šastný a spokojený v Bohu. Pijímám všechno s díkem od milého nebeského Otce, a bolesti nebo radosti. On pece ví, co je pro nás lepší.. Pramen: Schauber-Schindler: Rok se svatými. Filipov poutní kostel Panny Marie Pomocnice kesan Naše pou nás tentokrát zavede do nejsevernjších výbžk naší republiky do šluknovského. Poutní místo Filipov, nmecky Filipsdorf leží na horním toku Sprévy, bezprostedn na hranici s Nmeckem. Bazilika Panny Marie se nachází na hranici obou republik. Ze kláštera Redemptorist jej dlí od Nmecka, takže bazilika je pístupná pouze z eské strany. Vznik poutního místa a jeho tradice je stará více jak 150 let. Ve Filipov v dom p. 63 byla celých 10 let upoutána na lžko Magdalena Kadeová. Narodila se 5. 6. 1835, v 19. letech onemocnla zápalem plic, pohrudnice a mozkových blan. Roku 1864 se pidružil puchýovitý lišej a nemocná asto upadala do bezvdomí. 13. ledna 1866 se pi ranní modlitb Magdalen zjevila Matka Boží a pislíbila uzdravení. Rány se v následujících dnech zacelily a nemocná byla úpln uzdravena. Pípad byl oznámen litomickému biskupovi, který ustanovil komisi, ve které byli i dva lékai, kteí Magdalenu ošetovali. J.V.
Zpráva o události obsahovala 46 stran a událost byla prohlášena za zázrak. Magdalenina svtnika byla pemnna na kapli nesoucí název Domek milosti. Jelikož kaple zanedlouho nestaila byl dm zboen a na jeho míst zbudován poutní pseudorománský chrám. Magdalena se pesthovala do domku p. 64, zemela v sedmdesáti letech 10. 12. 1905 a byla pohbena na hbitov v Jiíkov, kam Filipov farností patí. Její ostatky byly po ticeti letech peneseny na nov zízený hbitov ve Filipov. Poutní bazilika je dílem vídeského architekta F. Hutzlera. Je to jednolodní novorománská stavba se temi plkruhovými apsidami. V prelí dv štíhlé, vysoké, jehlanem ukonené vže. Budována byla v letech 1873 1875, kdy byla litomickým biskupem E. J. Schoebelem posvcena. Chrámová lo je nesena 10 pilíi. Bazilika je 45 m dlouhá, 22 m široká a 25 m vysoká. Pi tchto rozmrech psobí velmi píjemným, pitažlivým a útulným dojmem. Ješt ped dostavním chrámu roku 1885 byl položen základní kámen ke stavb kláštera Redemptorist, který je nyní ve správ Salesián. Vnitní zaízení pvodní kaple je z roku 1896. Pod oltáem, na míst zjevení, je pod sklem kus devné podlahy z domu Kadeových, zakrytý snímatelnou mramorovou dlaždicí. Výjev zjevení je znázornn v barevné mozaice na zadní stn. Na oltái je vytesaná z karelského mramoru socha Panny Marie 90 cm vysoká. V bazilice je pvodní baldachýnový hlavní oltá, na nm v nadživotní velikosti socha Panny Marie Pomocnice kesan. Madona s korunou na hlav a žezlem v pravé ruce. V levé drží bíle odného Ježíška pozvedávajícího pravici a levou tiskne zemkouli k srdci. Ve druhé sakristii je umístnno lžko Magdaleny Kadeové. Od roku 1926 má chrám titul bazilika minor. Udlil mu jej papež Pius XI., který sám ješt jako papežský nuncius Filipov navštívil. Ke stému výroí posvcení byl celý objekt v letech 1978 1984 renovován z finanních dar poutník picházejících z rzných ástí svta. Úprava byla provedena podle smrnic II. vatikánského koncilu. V kíži baziliky byl instalován obtní stl. Posvtil jej roku 1985 pražský arcibiskup František kardinál Tomášek a souasn korunoval milostnou Madonu stíbrozlatou korunkou se 6. eskými granáty, darovanou vícími z Nmecka a posvcenou v tom samém roce papežem Janem Pavlem II. Filipov je nejnavštvovanjším místem v litomické diecézi. Duchovní správa je vykonávána z Rumburka. Bohoslužby jsou zde každou nedli v 10.30 hod. a každého tináctého dne v msíci v 10.30 hod., krom 13. ledna, kdy je mše svatá v 16.00 hod. Zajímavé knihy J. Barto Naší pozornosti by jist nemla uniknout kniha Paula Turkse Filip Neri. Vydalo jí Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydí v roce 2007. V tomto poutavém životopise ped námi znovu ožívá plastický obraz temperamentního a vtipného lovka Filipa Neriho. Jeho souasníci na nm milovali to, co obdivujeme i my: byl nekonvenní, veselý a velmi komunikativní. Pedevším však dokázal neotelým a pitažlivým zpsobem pivádt lidi k víe. Filip Neri (1515 1595) je jedním z nejznámjších a možná i nejsym-patitjších svtc západní církve. Bývá nazýván Božím šprýmaem nebo mystikem v šatu blázna. Bh i svt pro nj byli radostí. Kolovalo o nm mnoho anekdot a sám ml také velký smysl pro humor. Žil v boulivé a pelomové dob nástupu protestantismu, ale i reformních proud uvnit katolické církve. Byl souasníkem velkých svtc Ignáce z Loyoly, Terezie z Avily, Jana od Kíže, Karla Boromejského. Dlouho si myslel, že zstane laikem a bude psobit zejména mezi ímskou mládeží, pozdji se však nechal - 5 -
vysvtit na knze. Stal se rovnž vyhledávaným zpovdníkem a mužem hluboké kontemplativní modlitby. V jeho vynálezu oratoi se shromažovali nejrznjší lidé, od církevních hodnostá po ševcovské un a bezdomovce. Už tehdy byl pokládán za druhého apoštola íma. Dnes patí k hlavním patronm Itálie. Paul Turks byl doktorem teologie, knzem a lenem kongregace oratorián. V roce 1956 se stal spoluzakladatelem a faráem Oratoe sv. Filipa Neriho v Cáchách. Otvíráme knihu Františka Hobizala Budjovická trilo-gie. Vyšla v Kar-melitánském nakla-datelství rovnž v roce 2007. Dílo tvoí ti pvodn samostatné knihy P. Františka Hobizala, které napsal v letech 1964 až 1967. Budjovické nálady se z celé trilogie nejúžeji zamují na vlastní centrum regionu, na autorovy rodné eské Budjovice. Zachycují zdejší místopis a památky z dob Hobizalova dtství a mládí. Jsou citliv napsané, prožité a rozhodn nabízejí mnohem více než pouhé nálady. Volání budjovických zvon pedstavuje ve zkratce rok života v autorov rodném mst. Jde o rok nahlížený výhradn dtskýma oima z doby, kdy byl život závazn tvoen a formován slavnostmi a svátky v poadí liturgického roku. Tehdy se ve velké míe dodržovaly tradiní zvyklosti. Bomby na Budjovice obsahují autorovy osobní vzpomínky na dobu od atentátu na Hitlera do konce protektorátu s ústední událostí bombardování eských Budjovic a dále jeho vzpomínky na Pražské povstání, které z jižních ech vnímal prostednictvím rozhlasového vysílání. František Hobizal (1933 2001) byl eský katolický knz a spisovatel. Naposledy psobil v jihoeském Bavorov. Pipomeme alespo jeho knihy Cesta k nebi (2001), Humor v církvi dovolen (2002) a Šumavská trilogie (2004) nebo Minipíbhy (2007). Tomáš Petráek je autorem knížky Pedobrazy Krista ve Starém zákon. Publikace pináší zamyšlení nad životem a iny patnácti starozákonních postav, jež jsou uritými pedobrazy Krista. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2007. Nkteré úvahy se týkají tradiních postav (Abrahám, Samson, David atd.), jiné si všímají neobvyklých osud postav mén známých (Abigail, Tobiáš, Levitova žena atd.) Bh nehovoí jen slovem, ale také událostmi pedobrazy. ThLic. Tomáš Petráek Ph.D je odborným asistentem Ústavu djin Kesanského umní na KTF UK v Praze pro obor eské a obecné církevní djiny. Souasn psobí jako kaplan akademické obce v Hradci Králové. Být zaneprázdnn... Knihy vybírala M. Skopcová Satan svolal celosvtové shromáždní démon. Ve svém úvodním projevu ekl: Nemžeme lidem zabránit, aby chodili do kostela. Nemžeme jim zabránit, aby si etli Bibli a znali pravdu. Nechejme je tedy, a si chodí do kostela... ALE pipravme je o as, aby nemli kdy budovat si vztah k Ježíši Kristu. Zabrame jim v tom, aby byli v kontaktu se svým Bohem a po celý den udržovali toto životodárné spojení! A jak to máme udlat? volali démoni. Snažte se, aby byli poád zaneprázdnni nedležitými vcmi a vymyslete si spousty možností, jak jim vzít as, odpovdl na to ábel. Pokoušejte je, aby utráceli, utráceli a utráceli a vypjovali si peníze. A pak zase spláceli, spláceli... Pesvdte jejich ženy, aby chodily do práce a trávily tam spousty asu, a jejich manžele, aby pracovali šest až sedm dní v týdnu, deset až dvanáct hodin denn, aby si mohli dovolit žít prázdný život. Zabrate jim trávit as s dtmi. Až se jejich rodiny rozpadnou, nebudou už mít, kam by se mohli ze své práce vracet! - 6 -
Psobte na jejich mysl, aby neslyšeli onen tichý, nenápadný hlas. Zlákejte je, aby si na cestách neustále pouštli rádio nebo magnetofon, aby mli doma neustále zapnuté televizory, DVD pehrávae a poítae, a dohlédnte na to, aby v každém obchod a restauraci neustále vyhrávala hudba. To zcela zamstná jejich mysl a peruší jejich spojení s jejich Bohem i jednoho s druhým. Dejte jim Santa Clause, abyste je odvedli od vysvtlení skuteného smyslu Vánoc jejich dtem. Dejte jim velikononího zajíka, aby nemluvili o Jeho zmrtvýchvstání a moci nad híchem a smrtí. Vete je k tomu, aby ztratili zdravou míru i pi odpoinku. Snažte se, aby se z rekreace vraceli vyerpaní. Zamstnávejte je, aby nemli as jít do pírody a pemýšlet o Božím stvoení. Posílejte je místo toho do zábavních park, na sportovní akce, hry, koncerty a megashow. Nechte je, a je jejich život doslova peplnn vcmi (teba i dobrými), aby nemli as pemýšlet o Tom, komu za vše dobré vdí. Tak budou brzy na všechno sami a kvli tmto dobrým vcem obtují své zdraví i rodinu. To zabere! To bude fungovat! To je ale plán! vola celý sbor démon. Démoni se pustili horliv do díla a snažili se, aby byli lidé stále více a více zamstnaní a uspchaní a neustále pobíhali sem a tam. Aby mli málo asu na to, co je opravdu dležité: na svého Boha a své rodiny. Aby nemli as pochopit, že Pán Ježíš má moc zmnit život. A už vbec nemli as to íci dál... Uspl ábel? Posute sami. ROZHOVORY se zajímavými osobnostmi, které žijí vedle nás, aneb co se dje ve farnosti S Evou Loskotovou o rodícím se Centru pro rodinu - 7 - Pevzato z asopisu Milujte se! 4/2008 Evo, jak jsem za svj krátký pobyt v Táboe pochopila, ty jsi rodem iniciátorka a stála jsi v pozadí nkolika idejí (projekt), které už dnes žijí svým vlastním životem (církevní školka, škola ), te ti koní mateská dovolená a nová iniciativa je na svt. Rodí se nám tu v Táboe Centrum pro rodinu. Kdo vlastn založil u nás v echách první takové centrum a jak tato centra psobí v jiných mstech Kdy a kde to pesn zaalo, vlastn ani nevím. Po vln vznikajících mateských center jsem registrovala nový druh pro-rodinn ladných aktivit ve spolenosti, asto zvaných centrum pro rodinu nebo podobn. Tuším, že tato centra zaala vznikat v polovin 90. let min. století a jejich souasné spolené heslo by asi mohlo znít podpora rodiny. V roce 1996 vzniklo Národní centrum pro rodinu, které v R monitoruje spoleenské podmínky vztahující se k rodin a vbec se snaží o vytváení prorodinného klimatu v naší zemi. Pro m na vci nejpitažlivjší bylo, že tato neziskovka ctí ve své innosti pohled katolické církve. Jsem pesvdená, že souasná katolická církev je hluboce znalá v otázce rodiny, vztahovosti a lidské osoby vbec (za všechny knižní dkazy jmenuji Teologii Tla od Jana Pavla II.). Nabízí vhled, poznání hodnot a ešení nejen tam, kde se nco pokazilo.
Ona uí upevovat a rozvíjet to, co se daí a funguje! To je pozoruhodné. Ve svt totiž existuje mnoho dokonalých služeb pro ešení krizí a jejich následk. Zdravý stav však považujeme za samozejmost, nevíme, že do nho musíme investovat, ani jak. Vrame se k zamýšlenému Centru pro rodinu, které by v nejbližší dob mlo vzniknout v Táboe. Na které "cílové skupiny", jak se šeredn íká, bude innost centra zamena? Cílení centra je široké. Už ve stanovách pipravovaného sdružení stojí: zamit se na vztahový a sociální rozmr lidské existence. Ekologové vyhlížejí dobu ledovou, ada lidí však vnímá, že v ní už vlastn jsme. Schopnost vytváet mezilidské a sousedské vztahy chadne; logika trhu smle válcuje solidaritu a sdílení mezi lidmi. V tomto smyslu pipravované sdružení cílí ke komukoliv, kdo touží posilovat práv to chadnoucí a má trochu odvahy hýbat se proti trendu doby. Protože tato aktivita v naší farnosti vychází z rodin, dá se ekat, že rodiny bude i oslovovat. Znamením jasné kvality centra by pak bylo zapojení našich senior. Jisté je, že centrum bude hledat sdlnost a nabídku pro všechny jednot-livce (svobodné, rozvedené, vdovce, opuštné a jiné pustiníky ), práv pro ten zmiovaný mezilidský rozmr. Míníš, že v Centru by mli pracovat lidé z církve nebo alespo církvi blízcí? Pro? Každé dobré dílo by mlo mít své podložení. A jde-li o projekt vycházející z církve, z angažovanosti kesan, tžko si lze pedstavit, že by za viditelným dílem neexistovala duchovní pée o toto dílo, by jen v podob malé modlitební skupiny. Ze známých projekt, za nimiž stojí duchovní aktivita, lze pipomenout táborskou CZŠ Orbis-Pictus nebo budjovickou Arpidu. O. Jan Kuník mi nedávno k tématu služby pipomnl motto z jednoho oltáe v Schönstattu: Nic bez Tebe, nic bez nás. Vící lidé ve svých aktivitách vdom otevírají prostor Boží pítomnosti, napojují svou aktivitu na Hospodina, to pak mže být z Boží strany promováno v nco vskutku úrodného a živého. Tak se mohou stávat vící pro projekt hotovým pokladem. Z druhé strany je pítomnost lidí nevyznávajících po našem žádoucí, bez nich kesan njak ztrácí šávu, stává se strnulým. A pak je tu i požadavek odbornosti, který do kesanských aktivit asto pivádí lidi zvenku. Sdružení by mlo mít svj zakládající tým (3 až 7 lidí), svého manažera (lovka schopného vést neziskovou organizaci) a pokud by rozvíjelo nap. sociální služby, bude potebovat odpovídající odborníky. Jist je mnoho tch, kteí by takovou pomoc potebovali, jsou však na okraji, jakým zpsobem chceš centrum propagovat? Myslíš, že dokážeš pekonat ostych potebných k církevnímu "zaízení"? Nepjde o církevní zaízení ve státu-tárním slova smyslu. T.. se sdružujeme voln, aniž bychom mli právní subjek-tivitu a pipravujeme zízení obanského sdružení (tj. právnickou osobu). V Táboe mám v oblasti propagace ehokoliv nejlepší zkušenost s ústním podáním (tedy doporuením, sdlováním pozitivní zkušenosti, zvaním). Osobn také trpím (podobn jako otázka) jistým ped porozumním, že co je církevní, nevyvolává nadšený souhlas. O to více m pak pekvapí samozejmost a respekt, s nímž se potkávám (jako vící a KC zastupující) nap. u pracovník státní správy nebo i bžn u lidí z mého okolí. Snad nejtžší je práv lidi potebné oslovovat, tady v echách se ale rodinné problémy tžko odkrývají, lidé se jaksi pedem bojí nco o sob íkat, chtjí vypadat alespo navenek silní, pitom skrývají nejrznjší bolesti, rodinné katastrofy i rozbušky pipravené bouchnout. Možná to má co dlat i s atmosférou malého msta: bát se íct - 8 -
pravdu, aby se o tom hned nkde nemlu-vilo. Chápu tedy dobe, že centrum by mlo být azylem i v tomto slova smyslu? Když se bavíme o Centru pro rodinu, je teba brát v úvahu, že vychází z farnosti a t.. pedstavuje jen a práv aktuální pro rodinné aktivování (v širším slova smyslu) ásti farník (jakousi syntézu myšlenkového hnutí, aktivit a lidí), nejde o organizaci ani o dílo jednotlivce. Tuším, že ada lidí z naší farnosti má schopnost a dar navazovat (oslovit) lidi i v obtížných životních situacích, lidi komplikované i sociáln potebné. Pokud bychom však uvažovali o sociálních službách pro tyto skupiny lidí (tedy kvalifikovan poskytované služby urené veejnosti), bylo by na míst mj. rozvíjet spolupráci s Mstem. Jisté je, že potebné rodiny (nap. otec a matka v soubhu s životními okolnostmi nedovedou zabezpeit základní poteby svých dtí bu doasn, nebo dlouhodob) v Táboe žijí, a dá se tušit, že budou pibývat. Dost lidí, kteí se ocitají ve svízelných situacích, jsou sociáln potební, sami vyhledávají pomoc, a kompetentní úady o nich vdí. Urit existuje mnoho skrytého a potebného. Zde hodn zmáhá prostá pítomnost, pozornost a vnímavost vi nejbližšímu okolí. Pokud vnímám a zajímám se o lidi, kteí kolem m žijí, dá se v njaké míe všimnout i vstoupit do míst, která nezvládají a kde jsou v pravém smyslu slova potební. Matn si pamatuji slova z njakého spisku kesan se o osudech bližních nedovídá proto, aby je rozebíral, petásal a hodnotil, nýbrž proto, aby je vtahoval do Boží pítomnosti, modlil se a hledal možnost nápravy. Tedy, nejsme v tom sami íkáš prevence: Plánuješ tedy i nco co by lidi, kteí do centra dojdou, mohlo spojit bezpro-stedn: hlídání dtí, sportovní klání, spolené vaení, co já vím? Urit je možné cokoliv z toho, co jmenuješ, centrum (jakási definice je v pedchozí odpovdi) nás, pro rodinn hnuté farníky, vyjaduje. Aktuáln jsou veleoblíbená setkání rodin, jednou v msíci se rodiny i s dtmi potkávají vždy u nkoho doma (mže být i na zahrad, ale nutný je hostitel ) a tráví spolu nedlní odpoledne povídáním, zpíváním, sdílením, hraním, Kruh takto spátelených rodin z farností Tábor a Sezimovo Ústí se vytrvale rozšiuje a tuším, že v sob má znaný potenciál Aleluja na cestu T. H. Kesané slaví velikononí nedli. Jak se na ni Marek už tšil! Už hluboko v postní dob se radoval, že skoní svou vládu fialová barva. Pedstavoval si kostel rozkvetlý nádherou blostných hortensií a k tomu stále se opakující zpv aleluja. Nechápal, pro nkteí kluci dávají pednost Vánocm ped Velikonocemi. Pro nho jsou svátky Ježíšova vzkíšení jasnou jednikou mezi všemi slavnostmi. Ale co se to s ním dje, když celý kostel burácí slavným aleluja, a on nakvašen mlí? Potom se zase baví se sousedem, a to tak nahlas, že vyrušuje už i pana faráe. A te dokonce ukazuje na kluky, kteí pinášejí k oltái kadidelnici s lokou. Smje se jim, že v kotlíku mají namísto žhavých uhlík šedý popel. Jáhen te evangelium a pan fará se nemže na Boží slovo soustedit. Gestem napomíná Marka jindy by se zastydl, ale te se ješt na knze drze podívá. A to je mu teprve deset let. Ješt že dnes nemusím kázat, ukliduje se knz a vybavuje si, co se událo v sakristii ped zaátkem bohoslužby. Ano, v tom to bude! Marek chtl jít zejm s lokou a službu mu vyfoukl Kamil. Je tu nkolik starších ministrant, kteí pijeli na svátky a funkce si rozebrali. - 9 -
Pan fará pivolává Marka k sob. Poslouchá hned, ale ta jeho chze to snad není ani on! Marku, šeptá pan fará horlivému ministrantovi, odpoledne jdu do nemocnice za ddekem. Co mu mám íct, až se m zeptá na tebe? Hoch sice nic neodpovídá, ale už ta chze nazpt je jiná. Myslí na ddeka. Je moc nemocný, ale vsadím se, že si te pobroukává aleluja. Vždycky mn íkává: Jsi mj zástupce u oltáe a jsem na tebe hrdý. A nyní mu bude pan fará žalovat! Maminka íkala, že je to s ním špatné. Ne, už ani nehlesnu, to by se mu pitížilo, kdyby se dozvdl... Je po kázání. Marek se odváží mrknout do míst, kde vždycky sedává maminka. Ale není tam. Co se stalo? Že by ddeek... Vrní mu SMS. Jde za oltá a tam te: Ddeek umírá. Zpívej mu na cestu aleluja. Maminka. Ddeku, zašeptá a pak už jenom stírá slzy. A te už breím nahlas. Nemohu to zadržet. Ješt že se pinášejí dary a varhany burácejí pi doprovodu písn. Za chvíli bude aleluja. Ale copak mohu zpívat? Aleluja, aleluja, aleluja, vyráží ze sebe podivné zvuky. Zpívá se další sloka, pi které pan fará okuuje oltá. Kou tak symbolicky sbírá všechny modlitby vících a posílá je do nebe. Ddeku, vn kadidla t doprovází do nebe, i když nemám loku. A já k tomu, te už dokonce zpívám: Aleluja, aleluja, aleluja! Knz zpívá prefaci a Marek se modlí: Ježíši, odpus mi, prosím, moc prosím, že jsem se dnes tak choval. Dokonce jsem byl schopen kvli loce zapomenout na to hlavní: že jsi vstal z mrtvých. Miluji Velikonoce všechny nás to doma nauil ddeek. Práv proto sis ho vzal k sob do nebe na velikononí nedli. Aleluja, aleluja, aleluja! Svátek matek - 10 - Pevzato z asopisu Tarzicius 4/2007 Vci, které t nauí jenom maminka: 1. Moje matka m nauila ocenit dobe odvedenou práci: Jestli se hodláte navzájem zabít, udlejte to laskav venku, práv jsem uklidila! 2. Moje matka m nauila náboženství: Modli se, aby to z toho koberce šlo dolu! 3. Moje matka m nauila logice: Pro? Protože jsem to ekla! 4. Moje matka m nauila pedvídavosti: Ujisti se, že máš isté prádlo, co kdyby se stala njaká nehoda!" 5. Moje matka m nauila ironii: Ješt chvíli bre a já ti k tomu dám skutený dvod! 6. Moje matka m nauila mnoho o vd zvané osmóza: Zavi pusu a snz tu polívku! 7. Moje matka m nauila ohebnosti: Podívej se na tu špínu co máš na zádech! 8. Moje matka m nauila vytrvalosti: Nevstaneš odsud, dokud nesníš všechen ten špenát! 9. Moje matka m nauila o poasí: Tvj pokoj vypadá, jako kdyby tady ped chvílí ádilo tornádo! 10. Moje matka m nauila závisti: Na svt jsou miliony nešastných dtí, které nemají tak úžasné rodie jako ty! 11. Moje matka m nauila matematice: Kolik chceš knedlík? Chci ti. Dostanu pt. Jo, jsou vci, které vás nauí jenom maminka. Maminka nebo jiná osoba v této roli stojí pímo uprosted procesu, v nmž se lovk stává tím, kým je. Významní poli-tici, velcí mysli-telé a umlci a náboženští ped-stavitelé asto vydávají barvitá svdectví o tom, jaký vliv mla jejich matka na život. Mateství je nejvýznamnjší, nejnáronjší a nejhe placené povolání na svt... To, co lovk dostal od své maminky (a v kladném, nebo záporném smyslu) si nese celým životem...
Pevzato z AVE z Lomeku 5/2006 Krátké zprávy Pomocný svtící biskup mons. Pavel Posád byl jmenován biskupským vikáem pro katechety, mládež a ministranty, Charitu, trvalé jáhny, rodiny, misie a hnutí. Sbírka na Svatopetrský halé vynesla v Táboe 8.200,- K, v Sezimov Ústí 4.100,- K, v Pohnání 5.400,- K a v Ratiboských Horách 1.600,- K. Pán Bh zapla za vaše dary. Vikariátní katechetické stedisko poádá na Zelený tvrtek 20. bezna od 9. do 13 hod. v poutním dom Emauzy na Klokotech velikononí dílnu, pi které je možné si vyrobit nejrznjší pedmty k velikononí výzdob. Budeme spolen vyrábt ozdoby na velikononí stl, malovat kraslice, zdobit svíky, velikononí pání, plést pomlázky. Po skonení dílny bude uspoádán malý trh výrobk, výtžek bude použit pro farnost P. Günthera v Pakistánu. Adoraní den (osadní svátek) Adoraní dny nebo také osadní svátky zavedl již otec biskup Jan Valerián Jirsík (eskobudjovickým biskupem byl v letech 1851 1883) proto, aby se sešli farníci, spolen se modlili a adorovali za diecézi. Tuto tradici obnovil otec biskup Antonín Liška v roce 1997. pátek 25. 4. Sezimovo Ústí 15.00 výstav Nejsvtjší svátosti 16.30 mše svatá s požehnáním sobota 26. 4. Tábor 15.00 výstav Nejsvtjší svátosti 18.00 mše svatá s požehnáním úterý 6. 5. Pohnání 15.45 výstav Nejsvtjší svátosti 16.30 mše svatá s požehnáním Celodiecézní sbírky v beznu a kvtnu: 30. bezna na pomoc kesanm ve Svaté zemi 4. kvtna na poteby diecéze Pout: nedle 27. 4. 2008 v 10.00 hod. kostel sv. Vojtcha v Ratiboských Horách po mši svaté se uskutení mimoádná sbírka na opravu varhan v kostel sv. Vojtcha. sobota 17. 5. 2008 v 18.30 hod. kaple sv. Jana Nepomuckého v Dolních Hrachovicích. nedle 18. 5. 2008 ve 14.00 hod. kaple sv. Jana Nepomuckého v Rodné. nedle 1. 6. 2008 v 10.00 hod. kaple Nejsvtjší Trojice v Horních Hrachovicích. nedle 6. 7. 2008 v 10.00 hod. kostel sv. Prokopa v Pohnání. - 11 -
Ve tvrtek 1. kvtna oslavíme výroí posvcení kostela Promnní Pán v Táboe. Slavnostní mše svatá bude sloužena v 10.00 hod. První májový den zakoníme v 18.00 hod. májovou pobožností a nešporami. V sobotu 3. kvtna na svátek apoštol Filipa a Jakuba bude v 18.00 hod. sloužena mše svatá v kostele zasvceném tmto svtcm na bývalém táborském hbitov pod Kotnovem. Vikariátní dtská pou se tentokrát uskutení v pondlí 19. kvtna v okolí stádleckého mostu. Program vyvrcholí ve 14.00 hod. mší svatou u kostela v Dobronicích. Výroí posvcení kostela Povýšení svatého Kíže v Sezimov Ústí oslavíme mší svatou v nedli 25. kvtna v 10.30 hod. Pedstavte si, poprvé se nás sešel na štdroveerní veei sudý poet lidí! Jak to, vždy jste byli ti! Jo, ale potom pijelo sedmnáct hasi! Katechetka se ptá dtí pi hodin náboženství: Pro musíme být v kostele potichu? Malá dívka odpoví: Protože tam všichni spí. Tak nám šéf zakázal v pracovní dob pít kávu a íst noviny. No, tak pijeme aj a teme asopisy. Chviliku ped zapoetím smuteního obadu se obadník v síni otoí ke staiké vdov a ptá se: Kolik bylo vašemu manželovi? Devadesát vosum, odpoví vdova, byl o dva roky starší než já. Takže vám je tedy devadesát šest, podotkne obadník. Dáma odpoví: Už skoro nemá cenu chodit dom, co? Reportér hovoí se stotyletou dámou: A co je podle vás nejlepší na tom dožít se 104 let? Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevník. Na chodb zastaví šéf svého podízeného: Pro jdete o dv hodiny pozdji do práce? Vera jste mi ekl, abych si noviny peetl doma! Školní poznámky: - Pi hudební výchov vyrušuje svým zpvem. - Pi výkladu o pralovku ukazoval prstem na m a hlasit se smál. - Odmlouvá mi nmecky, pestože dobe ví, že jsem anglitiná. - 12 -
Farmá se ptá kovboje: Tak co Johne, oznail jsi všechna naše zvíata, jak jsem ti vera ráno pikázal? Ozna-il. A jak to šlo? S dobytkem to šlo hladce, horší to bylo se slepicemi, ale pímo strašné to bylo se velami! Cítil jsem, že mám tlo absolutn z formy a tak jsem se pihlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cviení pro seniory. Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se konen navlíkl do cviebního úboru, tak cviení skonilo. Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu, íká obhájce svému klientovi. Tak naped tu špatnou. Pišly výsledky krevního testu a vaše krev se v DNA pesn shoduje s krví nalezenou na míst zloinu. Ale ne! zvolá klient. No a jaká je ta dobrá zpráva? Máte velice nízkou hladinu cholesterolu. Tak jak jsem boxoval? ptal se boxer v šatn trenéra po utkání. Podívej se do zrcadla. V padesátistupovém mrazu se vrací Eskymák ke svému iglú. Ped vchodem vidí zabitého medvda. Pekvapen se ptá manželky: Jak jsi ho zabila? Praštila jsem ho tím bumerangem, co máš u postele. Eskymák na to nazloben: Jestli se ješt jednou dotkneš mých ponožek, tak ti zlomím deku! Vstal dobrý Pastý, který dal svj život za své ovce a umel za své stádce. Alleluja. Požehnané velikononí svátky a radost ze zmrtvýchvstalého Krista pejí všem farníkm: P. Václav Hes, P. Jan Kuník, P. Jií Mka OMI a redakní rada Farního zpravodaje Marie Berková, Jaroslav Nol, Miloslava Skopcová, Petr Svoboda, Jií Vanata a Tereza Horváthová. - 13 -