Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády a doufáme, že v pondělí se s námi někdo rozdělí. Dnes si přijdou koledníci pro barevná vajíčka, chystala je, malovala, maminka i holčička. Poprosíme: Hlavně jemně. Proutek lehce zašvihal, rozdaly jsme výslužku a kluci šli zas o dům dál. Zajíčci z kartonu na vajíčka Prosím, prosím, slepičko, snes mi jedno vajíčko. Potřebuji na koledu, namalovat už je svedu, avšak snést je nedovedu. Nejsem totiž slepice, ale děvče z vesnice. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi. 29
U rybníku, u vody jsou dnes velké závody. Kdo soutěží a vyhrává, uhodnout je práce tvá: Umím šplhat do korun stromů, za šplh medaili si nesu domů, zelená a maličká, jmenuji se V závodě ve schovávání, byla jsem vítěznou paní. V blátě jsem se schovala a závod jsem vyhrála. Královnou krásy jsem se stala, bílé peří ukázala, štíhlý krk a drobná hlava, kam na pouti se korunka dává. Silná stehna, na nich čárky, vyhrál jsem já skok do dálky. Labuť z papíru Já jsem vyhrál v závodění, že nade mne většího v rybníku není. Velký jsem a dobře plavu, velké tělo, velkou hlavu, fousy jako provázky či opičí ocásky. 43
Medvídci se houpou Tralala, tralali, medvídci se houpali. Nahoru a dolů, houpali se spolu. Tralala, tralali, medvídci se houpali. Houpali se do výšky, praštili se o šišky. (básničku můžeme použít na houpačce nebo při cvičení na baloně v leže) Veverka se z větve směje, medvěd bručí: Brum, jé, jé, jé. Tralala, tralali, medvídci se houpali. Medvídci ze skořápek Šel zajíček brázdou Šel zajíček brázdou, měl kapsičku prázdnou, potkala ho Káča, dala mu koláča. (pochodujeme na místě) (zastavíme se, ruce od kapes rozpažíme dlaněmi vzhůru) (pochodujeme na místě) (zastavíme se, ruce předpažíme dlaněmi vzhůru) 70
Sněhulák Postavil jsem sněhuláka na stráni, aby hlídal krajáč mléka k snídani. /:Stojí tam jako pán a já musím hlídat sám. :/ Postavil jsem sněhuláka na ledu, aby hlídal kousek masa k obědu. /:Stojí tam jako pán a já musím hlídat sám. :/ Postavil jsem sněhuláka u dveří, aby hlídal krajíc chleba k večeři. /:Stojí tam jako pán a já musím hlídat sám. :/ Sněhulák podle šablony pod papírem Na jaře ho teplé slunko rozlilo, škoda proto sněhuláka nebylo. /:Však jen stál jako pán, radši budu hlídat sám.:/ Sněhulák z vaty Sněhuláček Sněhuláček, panáček, má na hlavě plecháček. Místo očí uhlíky a až dolů knoflíky. Chodí, chodí bos a má dlouhý nos. (rukama naznačíme tři koule na sobě) (uděláme rukama hrnec na hlavě) (ukážeme na oči) (prsty střídavě vyznačíme knoflíky až dolů) (přešlapujeme z nohy na nohu) (protáhneme "mrkev" co nejdál) 82
Děti teple oblečené čepice a šála barvená inkoustem s vzory dělanými zmizíkem Pořádně se oblékněme Padá snížek, padá z nebe, (ruce klesají shora dolů, kmitáme prstíky) na nose mě trochu zebe. (dotkneme se prstem nosu) Když vyjdu ven bez čepice, (dlaně položíme na hlavu) mrznou mi uši převelice. (zataháme se jemně za uši) Bez rukavic jak by smet, (kroutíme dlaněmi před tělem - není) prstíky mě zebou hned. (otevíráme a zavíráme dlaně) Musíme být oblečení, (prstíkem ukazujeme - ty,ty,ty) ať zas nejsme nachlazení. (ruce v bok, kroutíme hlavou) Čepice Svetr 83
Kořínek s Větvičkou a žába Ráno krtek Kořínka a Větvičku probudil veselým voláním: Vstávejte, vstávejte, kamarádi, už je ráno. Skřítek s vílou si promnuli ručičkama oči, rozhlédli se a odpověděli: Ale vždyť je ještě tma! Krtek se zasmál. Tady pod zemí je přece tma pořád. Pojďte, zavedu vás k velkému rybníku. Bude se vám tam určitě líbit. Kořínek s Větvičkou posnídali a vydali se na cestu. Šli dlouho. Chvilku nahoru, pak zase kousek dolů, potom odbočili doprava, až uviděli maličké světýlko v dálce. Vidíte to světlo? ptá se krtek. Oba pokývali hlavou. Tam vylezete ven přímo u rybníka. Jsem rád, že jsem vás poznal, řekl jim krtek na rozloučenou. Kořínek s Větvičkou moc poděkovali za všechno, co pro ně jejich nový kamarád krtek udělal. Vyškrábali se ven, kde už krásně svítilo a hřálo sluníčko, ptáčci zpívali, včeličky bzučely. Z krtčí hromádky vykročili pravou nohou a už si užívali první kroky druhého dne jejich výletu, když za sebou ještě slyší hlas krtka. Dávejte na sebe pozor! Zamávali mu na rozloučenou a pokračovali v cestě dál. Přišli na kraj rybníku, větřík lehce foukal do hladiny, na které se dělaly vlnky. Moc se jim to líbilo. Nožičky se jim svlažily. Byla to pro ně ohromná legrace. Tolik vody ještě nikdy neviděli. Na druhý konec rybníku ani nedohlédli. V rybníku plavaly krásné bílé květy položené na velkých zelených listech. Rybník jimi byl celý posetý. Jak se mohou ty krásné květinky jmenovat? zeptala se Větvička Kořínka. To netuším, odpověděl smutně Kořínek. Jakmile to řekl, zabzučela kolem nich včelka a špitla: Lekníny, lekníny se jmenují ty bílé květy, a letěla dál. Skřítek s vílou se na sebe koukli, usmáli se a rozhodli se přeskákat rybník po těchto květech. Skočili na první květ, přeskočili na druhý, třetí, čtvrtý, když tu se najednou ozvalo cvak, cvak, cvak za jejich zády. Ohlédli se a spatřili velikého ptáka s ještě větším zobákem. Byl to čáp. Hladový čáp, který hledal něco dobrého k obědu. Tolik se vylekali, že málem spadli do rybníku. Ještěže tady zrovna tou dobou skákala taky žába. Popadla Kořínka s Větvičkou za ruce a řekla jim: Skočte mi na záda a pevně se držte! Kořínek s Větvičkou se tolik báli, že žábu poslechli. Skočili ji na záda, pevně se jí chytili a už jen cítili veliké skoky hop a hop. Pár skoků 107