Zhodnocení vývoje trhu spotřebitelských úvěrů v ČR

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Zhodnocení vývoje trhu spotřebitelských úvěrů v ČR Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Vlasta Kašparovská, Ph.D. Vypracovala: Bc. Jana Šponerová Brno 2008

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů uvedených v přiloženém seznamu literatury a podnětů ze strany vedoucí mé diplomové práce. V Brně dne 20. května 2008 Podpis 3

Poděkování Je mou milou povinností zde poděkovat zejména paní Ing. Vlastě Kašparovské, Ph.D. za odborné a metodické vedení, cenné rady, připomínky, náměty a trpělivost při zpracování této práce. Dále chci poděkovat paní RNDr. Jitce Poměnkové Ph.D., která mi velmi pomohla především se statistickými výpočty a komentáři. 4

Abstrakt ŠPONEROVÁ, J. Zhodnocení vývoje trhu spotřebitelských úvěrů v ČR. Diplomová práce. Brno, 2008. Práce analyzuje situaci na trhu spotřebitelských úvěrů v České republice, vymezuje právní rámec poskytování tohoto typu úvěru, popisuje způsoby registrace dlužníků i pohledávek, komentuje zadlužení a způsoby řešení insolvence domácností. Praktická část práce je věnována potvrzení nebo vyvrácení stanovené hypotézy: objem bankovních spotřebitelských úvěrů je více závislý na změně reálné mzdy než na změně úrokové sazby. Klíčová slova: bankovnictví, spotřebitelský úvěr, reálná mzda, úroková sazba. Abstract ŠPONEROVÁ,J. Evaluation of development of consumer loans market in the Czech Republic. Diploma thesis. Brno, 2008. This diploma thesis analyses a situation on the consumer loans market in the Czech Republic, defines a legal framework of providing of this kind of loans, describes various alternatives of registration of debtors and debts as well as it comments insolvency of Czech households and offers possible solutions of such situations. The practical part of thesis is devoted to confimation or controverting of presented hypothesis: the volume of bank consumer loans is more dependent on change of real wages than on change of interest rate. Key words: banking, consumer loan, real wages, interest rate. 5

Obsah 1 Úvod 7 2 Cíl 8 3 Metodika. 9 4 Přehled literatury.. 15 4.1 Charakteristika spotřebitelských úvěrů v České republice 15 4.1.1 Legislativní úprava spotřebitelských úvěrů v ČR... 15 4.1.2 Harmonizace legislativní úpravy s právem členských zemí EU 18 4.1.3 Analýza současné nabídky bankovních spotřebitelských úvěrů na trhu v ČR 19 4.2 Registry dlužníků v České republice. 22 4.2.1 Centrální registr úvěrů ČNB... 23 4.2.2 Bankovní a nebankovní registr klientských informací... 24 4.2.3 SOLUS, zájmové sdružení právnických osob 26 4.3 Zadlužení a řešení insolvence domácností. 27 4.3.1 Exekuční řízení... 30 4.3.2 Insolvenční zákon.. 33 5 Vlastní práce.... 37 5.1 Poptávka po bankovních spotřebitelských úvěrech... 37 5.2 Faktory ovlivňující poptávku.... 39 5.2.1 Faktor ceny - úrokové sazby.. 39 5.2.2 Faktor rozpočtového omezení - důchodu 41 5.2.3 Další faktory ovlivňující poptávku po bankovních spotřeb. úvěrech. 44 5.3 Statistická zjišťování.. 52 5.3.1 Korelační analýza.. 52 5.3.2 Regresní analýza. 54 6 Závěr... 57 7 Literatura... 60 8 Přílohy 62 6

1 Úvod Bankovní sektor v České republice se v 90. letech minulého století věnoval především financování podnikové sféry a její privatizace a úvěry domácnostem tak dlouhá léta stály mimo pozornost finančníků. Noví zahraniční vlastníci bank, kteří přinesli nejen stabilizaci bankovního sektoru, ale především své zkušenosti na místní bankovní trh velmi ovlivnili další vývoj v této oblasti. Způsob zpracování úvěrů bankami doznal velkých změn, jde především o výrazné zjednodušení schvalovacích procesů a celkové zrychlení transakce přidělení a čerpání úvěru. V současné době banky nabízejí spotřebitelské úvěry téměř na počkání a vyžadují minimální nebo dokonce žádné zajištění obchodu ze strany klienta. Míru rizika takového obchodu potom bance snižuje diverzifikace rizika delikvence mezi velké množství relativně malých objemů úvěrů. Úvěrové riziko dále pro banky snižuje také existence několika registrů dlužníků a pohledávek za nimi. Trend rostoucí poptávky po úvěrech domácnostem je kromě výše uvedeného zjednodušeného přístupu k úvěrům ovlivněn také rostoucí životní úrovní obyvatel České republiky, relativně nízkými úrokovými sazbami, změnou životního stylu, pozitivním očekáváním, ale i výraznou změnou nabídky poskytovatelů úvěrů domácnostem a to z bankovního i nebankovního sektoru. Významný podíl na růstu poptávky domácností po spotřebním financování má i reklama, ta provází spotřebitele na každém kroku a prakticky se pokouší každému vnutit myšlenku nepostradatelnosti některého typu úvěru. Podle aktuálních údajů České národní banky přesáhlo celkové zadlužení domácností ke konci února 2008 740 miliard korun, meziročně se tak zvýšil objem úvěrů na bydlení o 35 % a a objem spotřebitelských úvěrů o 27 %. Za negativní důsledky rostoucího zadlužení domácností lze považovat zvyšující se počet klientů v platební neschopnosti. Kromě exekučního řzení je nově pro věřitele k dispozici zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, nejčastěji nazývaný jen Insolvenční zákon. Tento zákon nabízí nové řešení pro předlužené fyzické osoby - tzv. institut oddlužení, což znamená řešení platební neschopnosti dohodou s nezajištěnými věřiteli a splácení svých závazků formou pětiletého splátkového 7

kalendáře. Je to řešení pro dlužníka optimistické, protože po pěti letech a splacení minimálně 30 % svých závazků je takový člověk dále bez dluhů. 2 Cíl Cílem této práce je zhodnocení vývoje trhu spotřebitelských úvěrů u bankovního sektoru v České republice. Pro zjištění cíle byla stanovena následující hypotéza: objem bankovních spotřebitelských úvěrů je více závislý na změně reálné mzdy než na změně úrokové sazby. Teoretická část práce dále vymezí právní rámec, v němž se spotřebitelské úvěry řeší, bude analyzovat způsoby registrace a evidence dlužníků a pohledávek v České republice a způsoby řešení insolvence domácností. 8

3 Metodika V teoretické části práce je využita metoda deskripce pro základní pojmy spotřebitelského financování, zákonné normy související s touto problematikou a také pro podrobné definování evidence pohledávek a dlužníků v České republice. Zároveň je využita metoda analýzy pro téma způsobů řešení insolvence domácností. Metoda komparace je využita pro ukazatele nabídky konkurenčních bank na českém bankovním trhu, přičemž je nezbytné tyto sledované ukazatele správně definovat. V praktické části diplomové práce jsou využity kromě komparace a analýzy vybrané statistické metody. Pro zpracování základních údajů statistického zjišťování jsou data získaná v Českém statickým úřadě a České národní bance přepočítána na indexy s pohyblivým základem, tzv. řetězové indexy. Důvodem je zachycení změny, indexy obecně sledují průběh změny, která nastala u sledovaných jevů v čase. Podle Dufka 2000 [1] je podmínkou prostorová a obsahová stejnorodost. Indexy, někdy také nazývané jako poměrná čísla vývoje, jsou podílem běžného období a základu. Indexy s pohyblivým základem (tzv. řetězové): U extenzivní veličiny: qk i (k/k-1) = qk 1 U intenzivní veličiny: pk i (k/k-1) = pk 1 Data využitá v této práci pro statistické zpracování: 21 vzorků, v kvartálním vyjádření a to za období 2001/XII 2007/XII. Zdroj dat je Český statistický úřad (dále jen ČSÚ) a Česká národní banka (ČNB): 1. Objem bankovních spotřebitelských úvěrů obyvatelstvu celkem v kvartálním vyjádření, hodnota v milionech Kč, přepočteno na indexy, zdroj ČNB [2]. 2. Průměrná úroková sazba pro nově čerpané klientské úvěry podle sektorového hlediska, sektor domácnosti-obyvatelstvo, uvedeno v procentech, přepočteno na indexy, zdroj ČNB [3]. 3. Nominální mzda, index nominální mzdy a index reálné mzdy, ponecháno v indexovém vyjádření, zdroj ČSÚ [4]. 9

Dále je využito základních nástrojů empirické analýzy, předně klasická regresní analýza pro popis trendu vývoje, testování významnosti parametrů i regresního modelu jako celku. Pozornost je také věnována analýze závislosti pozorovaných hodnot, a to z pohledu klasické a parciální korelační analýzy. Jednou z možností popisu vývoje průřezových dat je využití klasického regresního modelu. Regresní analýza je používána při zkoumání jednostranných závislostí dvou a více proměnných. Model pro popis vícenásobné regresní funkce můžeme obecně vyjádřit ve tvaru: Y = Xβ + ε kde Y = (y 1,..., y n ) yi = β 0 + β1x1 i +... + β k x1k + ε i, i = 1,..., n náhodný vektor pozorování závislé proměnné X = ({x ij }) matice pozorování nezávisle proměnných typu (n, k+1); n < k, {x ij } hodnota j-tého pozorování vysvětlující proměnné x; i = 1,..., n, β = (β 0,..., β k ) T ε = (ε 1,..., ε n ) T j = 1,..., k, vektor neznámých parametrů, chybový člen. Odhady parametrů β = (β 0,..., β k ) T jsou získány s využitím metody nejmenších čtverců. Pro chybový člen předpokládáme, že je normálně rozložen s nulovou střední hodnotou a konstantním rozptylem [5]. Chybový člen nelze pozorovat, proto na budeme něj usuzovat na základě rezidua. Pod pojmem reziduum budeme rozumět rozdíle mezi odhadnutou a pozorovanou hodnotou, tedy e = Y - Yˆ. Při analýze rozptylu vycházíme z dekompozice čtverce odchylek Y od jejich průměru (TSS) jako měřítka množství variace vysvětlené regresí. Úkolem je zjistit, jak velká míra variace závislé proměnné je vysvětlena odhadnutou regresní rovnicí. Pro OLS odhady má celková suma čtverců dvě komponenty, a to odchylky, které mohou a které nemohou být vysvětleny regresí: 10

n 2 n ˆ 2 n ˆ 2 1 ( Yi Y ) 1( Yi Y ) 1( Yi Y ) i = = + i = i =, TSS ESS RSS kde TSS označuje celkový součet čtverců, ESS odhadnutý součet čtverců, RSS reziduální součet čtverců. Podrobněji je problematika rozebrána v odborné literatuře [5]. Dále vypočteme index determinace a rozšířený index determinace takto: kde p je počet parametrů, TSS označuje celkový součet čtverců, ESS odhadnutý součet čtverců, RSS reziduální součet čtverců. I 2 = ESS TSS = 1 RSS TSS, I 2 adj = I 2 ( p 1) ( ) ( 1 2 I n p ), Při testování hypotéz je stanovena nulová hypotéza H 0, která je formulací situace, která nastane, pokud teorie analytika nebude správná. Alternativní hypotéza H 1 specifikuje oblast hodnot, u kterých očekáváme, že nastanou, jestliže teorie analytika platí. Při vyhodnocování hypotéz je dodržován následující postup: - vypočteme hodnotu testové statistiky, - stanovíme riziko α, - podle rozložení výběrové statistiky a rizika určíme kritickou hodnotu (kvantil), - porovnáme vypočtenou hodnotu výběrové statistiky a kritickou hodnotu (nebo porovnat s p-hodnotou) v závislosti na charakteru formulované nulové a alternativní hypotézy, - obor zamítnutí měří pravděpodobnost chyby I. druhu, kdy zamítneme pravdivou nulovou hypotézu. 11

Pro test průkaznosti regresních parametrů bude použit t-test (Hušek; 1995) H 0 : β j = 0, neprůkaznost, t t 1-α/2 (n-p), s testovou statistikou H 1 : β j 0, průkaznost, t > t 1-α/2 (n-p), b j t = SE( b ), ( b ) = j h j +1, + 1 n p j j RSS SE, b j, j = 1,..., k je odhad parametru β j, SE(b j ) je odhadnutá standardní chyba, RSS je reziduální součet čtverců, p je počet regresních parametrů včetně absolutního členu, h j+1,j+1 je j+1-vý diagonální prvek matice H = (X T X) -1. Dále bude využito testu celkové vhodnosti odhadnutého regresního modelu, a to F-testu. Pro nulovou hypotézu testu celkové vhodnosti modelu, tj. F-test, platí H 0 : β 1 = β 2 = = β k = 0, neprůkaznost, F F 1-α (p 1, n p), H 1 : alespoň jeden regresní parametr β j není roven nule, průkaznost, F > F 1-α (p 1, n p), kde testová statistika má tvar F = ESS / RSS / ( p 1) ( n p), n je rozsah souboru, p je počet parametrů regresního modelu včetně absolutního členu, RSS je reziduální součet čtverců, ESS je regresní součet čtverců [5]. Dále byl využit i tzv. Durbin-Watsonův Test, který ověřuje nezávislost respektive autokorelaci prvního řádu. Má testové kritérium 12

DW n ( et e ) 2 t 1 t= 2 =. n 2 et t= 1 Hodnoty DW testu se pohybují v intervalu 0, 4. V případě nezávislosti náhodných poruch se hodnota testového kritéria pohybuje kolem 2, v případě kladné závislosti jsou její kladné hodnoty blízké nule a v případě nepřímé závislosti se blíží zleva hodnotě 4 [6]. Pro posouzení oboustranné lineární závislosti mezi proměnnými je využito korelační analýzy. Pro jednotlivé proměnné byl vypočten korelační koeficient rxy, který udává těsnost lineární závislosti proměnných x a y. Výběrový korelační koeficient vypočteme jako poměr kovariance sxy obou proměnných a součinu jejich směrodatných odchylek: s r s s = yx 2 2 yx, x 0, y 0, sx s > > y n n n 2 1 2 2 1 2 1 sx = ( X i X ), sy = ( Yi Y ), sxy = ( X i X ) ( Yi Y ) kde n 1 i= 1 n 1 i= 1 n 1 i= 1. Korelace charakterizuje stupeň závislosti. Jednoduchý koeficient korelace se pohybuje v následujícím rozmezí 1 r 1. Dále tedy pokud pro X a Y platí lineární závislost může být uvedeno že: r = 0, pak X a Y jsou lineárně nezávislé r > 0, pak X a Y jsou kladně zkorelované (přímá lineární závislost) r < 0, pak X ay jsou záporně zkorelované (nepřímá lineární závislost). Pro výpočet výběrového parciálního korelačního koeficientu je využit vztah R Y. X r YZ. X = r R R R T 1 YZ Y. X Z. X T 1 T 1 ( RY. X R RY. X ) ( RZ. X R RZ. X ) r Y. X 1 r 1 X1X K r 2 X1X k = M, R = M O r Y. X r 1 k X k X L 1,, kde 13

( 1 ) R regulární, Y, Z jsou náhodné veličiny, X = X, K, X k je náhodný vektor a ryz, ryx, r i j k i X i X,, = 1,.., j jsou příslušné výběrové korelační koeficienty. Pro testování hypotézy o nezávislosti bude využit oboustranný test s následující formulací nulové hypotézy H 0 : ρ = 0, t t 1-α/2 (n-p), H 1 : ρ 0, t > t 1-α/2 (n-p), kde testová statistika má tvar r = 2 2 YZ. X t n : t n 2 1 ryz. X ( ) Podrobněji Anděl 1978 [7].. Je posouzena významnost zjištěného korelačního koeficientu t-testem a nalezen interval spolehlivosti pro vypočtenou hodnotu korelačního koeficientu. Odpovídající testová hypotéza o nezávislosti je při kritické hodnotě τ = ( n 1) t α 1 2 H : ρ 0; nezávislost t < t α ( n 1) nezamítáme - koeficient korelace je 0 = 1 2 statisticky nevýznamný, H : ρ 0; závislost t t α ( n 1) nezamítáme - koeficient korelace je 1 1 2 statisticky významný. 14

4 Přehled literatury 4.1 Charakteristika spotřebitelských úvěrů v České republice Podle Dvořáka 1997 [8] spotřebitelské úvěry poskytují komerční banky a jsou to půjčky fyzickým osobám na financování jejich nepodnikatelských potřeb. Převládajícím znakem spotřebitelských úvěrů je standardizovaný průběh, což je nezbytné vzhledem k nižší průměrné částce úvěrů. Banky se tak snaží snížit náklady související s vyřízením a zpracováním těchto úvěrů. Za další odlišnost vzhledem k podnikatelským úvěrům se považuje jednodušší struktura podkladových materiálů, které se předkládají se žádostí o úvěr. Dále také to, že primárním zdrojem ke splácení spotřebitelských úvěrů je pouze běžný příjem klienta, který zpravidla nesouvisí s objektem, na který je úvěr poskytován. 4.1.1 Legislativní úprava spotřebitelských úvěrů v České republice Dne 1. ledna 2002 nabyl účinnosti zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který upravuje specifické podmínky smluv, v nichž je sjednáván spotřebitelský úvěr. Pro spotřebitele představovala tato právní úprava významnou změnu související s jeho ochranou. Zákon definuje vytvoření a realizaci jednotného a průhledného právního prostředí pro spotřebitele, usnadňuje orientaci v této oblasti i laikům a posiluje tak pozici spotřebitele na finančním trhu v České republice. Zavedení ukazatele roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr umožňuje spotřebitelům kvalifikované a objektivní porovnání podmínek spotřebitelských úvěrů nabízených na trhu. Dozor nad dodržováním podmínek stanovených tímto zákonem vykonává Česká obchodní inspekce [9]. Uvedený zákon ve druhém paragrafu vymezuje pojmy následujícím způsobem: Spotřebitelský úvěr - poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. 15

Spotřebitel - fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván. Věřitel - fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takových osob. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr je procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období jednoho roku (dále jen RPSN). Paragraf čtvrtý uvedeného zákona definuje požadavky na smlouvu: - smlouva musí být uzavřena písemně a jedno vyhotovení dostane spotřebitel, - smlouva musí obsahovat stanovení RPSN na spotřebitelský úvěr, - smlouva musí obsahovat stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesné časové rozvržení, - dále musí smlouva obsahovat stanovení jednotlivých plateb, které budou placeny spolu se spotřebitelským úvěrem, pokud nelze jednotlivé platby přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, - smlouva musí obsahovat závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách RPSN. Významnou změnou, kterou uvedený zákon přinesl pro narovnání vztahů mezi věřiteli a dlužníky je možnost dlužníka splatit předčasně spotřebitelský úvěr. Zákon v paragrafu jedenáct říká doslova: Spotřebitel je oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě. V takovém případě má spotřebitel nárok na snížení plateb se spotřebitelským úvěrem souvisejících o takovou částku, aby splacením spotřebitelského úvěru před dobou splatnosti nezískal žádný z účastníků smlouvy o spotřebitelském úvěru nepřiměřený prospěch na úkor ostatních účastníků. 16

Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr RPSN byla výše uvedeným zákonem zavedena jako významný ekonomický ukazatel, který vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru. Účelem zavedení tohoto ukazatele do naší legislativy je snadnější možnost posouzení výhodnosti podmínek spotřebitelského úvěru. Zavedením ukazatele RPSN se tvůrci zákona snažili o zavedení jednotnosti - např. úrokovou sazbu mohou poskytovatelé spotřebních úvěrů uvádět na měsíční bázi, ale RPSN musí být vždy uvedena na bázi roční. Pokud by byla použita variabilní úroková sazba, potom nelze RPSN použít. Vzorec pro výpočet RPSN je uveden v příloze zákona: RPSN vyjadřuje úrokovou míru, pro kterou se rovná čistá současná hodnota získaných půjček čisté současné hodnotě výdajů (splátek, poplatků apod.), jedná se tedy o takové r, pro které platí následující rovnice:, kde m je počet poskytnutých půjček, A i je výše i-té poskytnuté půjčky, t i je doba (v letech a zlomcích roku ode dne 1. půjčky), kdy byla i-tá půjčka poskytnuta, n je počet plateb, B j je výše j-té platby (splátky, poplatku atd.), s j doba (v letech a zlomcích roku ode dne 1. půjčky), kdy byl j-tý poplatek zaplacen. (Z této rovnice se r zpravidla počítá numericky pomocí určitého softwaru). Výpočet RPSN zohledňuje nejen platbu jistiny, ale i platby některých dalších nákladů na spotřebitelský úvěr, zákon ovšem nestanoví tyto platby taxativně. Tato situace 17

umožňuje, aby poskytovatelé spotřebitelských úvěrů mohli zařazovat do RPSN poplatky dle svého uvážení. Vzhledem k této skutečnosti lze pak částečně zpochybnit objektivnost při rozhodování spotřebitele. Zákon také definuje úvěry, na které se povinnost uvádět RPSN nevztahuje: - spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti, - spotřebitelský úvěr založený na nájemní smlouvě, která po uplynutí určité doby nezaručuje převod vlastnického práva, - na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, - na spotřebitelský úvěr poskytnutý na průběžné poskytování služeb, - na spotřebitelský úvěr nižší než 5 000 Kč a vyšší než 800 000 Kč, - na spotřebitelský úvěr, jehož splatnost nepřesahuje tři měsíce nebo je splatný nejvýše ve čtyřech splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců. 4.1.2 Harmonizace legislativní úpravy s právem členských zemí EU Zákon číslo 321/2001 Sb. představuje sjednocení české právní úpravy s právem Evropského společenství. Česká právní úprava vychází ze dvou základních směrnic Evropského společenství. Dne 22.12.1986 Rada ES přijala směrnici č.87/102/ehs, která byla následně doplněna a upravena směrnicí číslo 90/88/EHS z 22.2.1990. Podle Tomáška 1997 [10] se obě uvedené směrnice vztahují ke sblížení právních norem členských států v oblasti spotřebitelských úvěrů. Jejich hlavním cílem byla ochrana spotřebitele v této oblasti, jeho právo na informace a právo na předběžné vypořádání úvěrové smlouvy. Poprvé se zde také objevuje vzorec na výpočet roční procentní sazby nákladů, který byl již přijat i do naší legislativy. Evropská komise od roku 2005 pracuje na nové směrnici, kterou podpořily členské země EU. Tato nová směrnice je vedena snahou o otevření možnosti pro sjednávání spotřebitelských úvěrů v zahraničí a rozšíření konkurenčního prostředí. Podle časopisu FP- Finanční poradce 2007 [11] má trh spotřebitelských úvěrů v EU objem asi 800 mld. EUR a roste tempem 8% za rok. Nejviditelnější připravovanou změnou je pro celou Unii společný formulář, který ve stručnosti vypočítává základní informace o půjčce. 18

4.1.3 Analýza nabídky bankovních spotřebitelských úvěrů na trhu v ČR V posledních několika letech se výrazně zvýšila poptávka i nabídka na tzv. spotřební financování. Úvěry domácnostem dnes nabízí velké množství finančních institucí. Využívá se obecné dělení na bankovní a nebankovní finanční subjekty, které nabízejí a poskytují spotřebitelské úvěry. V odborných publikacích se lze setkat s celou řadou členění poskytovaných bankovních úvěrů. Například podle Ševčíka 2002 [12] jsou spotřební úvěry produkty bankovních obchodů ve formě půjčky fyzickým osobám a základní dělení, které Ševčík používá je následující: 1.Krátkodobé spotřební úvěry - splatnost od několika měsíců do jednoho roku, Ševčík sem řadí úvěr dispoziční (varianta kontokorentního úvěru) nebo úvěr revolvingový, což je v podstatě úvěrový rámec na běžném účtu klienta. 2. Střednědobé a dlouhodobé spotřební úvěry - mají charakter splátkových půjček a nesplátkových překlenovacích úvěrů (tzv. noninstallment) obvykle s jednorázovou splatností úvěru. Jako dlouhodobý spotřební úvěr uvádí Ševčík úvěr hypoteční V bankovní praxi se nejčastěji lze setkat s následujícím členěním spotřebitelských úvěrů: 1. Podle účelovosti úvěru - účelové a neúčelové. Neúčelové spotřebitelské úvěry (v některých případech uváděny jako bezúčelové, hotovostní nebo peněžní) jsou velmi oblíbené a žádané především pro svoji jednoduchost. Žadatel o takový typ úvěru nepředkládá bance doklady k účelu čerpání úvěru, po schválení žádosti bankou a podpisu smlouvy dostává klient peníze v hotovosti na účet. Tento typ úvěru zpravidla banky nabízí při vyšší úrokové sazbě z důvodu nečitelnosti a neprůhlednosti účelu úvěru, což je pro banky rizikovější. 19

2. Podle doby splatnosti - krátkodobé úvěry (se splatností do jednoho roku), - střednědobé úvěry (se splatností do čtyř let), - dlouhodobé úvěry (se splatností do deseti let). Banka při sjednávání splatnosti úvěru přihlíží k jeho účelu, kupní ceně a životnosti předmětu koupě.většina spotřebitelských úvěrů je nabízena se splatností maximálně střednědobou. 3. Podle zajištění úvěru - zajištěné úvěry, - nezajištěné úvěry. V posledních letech se v rámci urychlení procesu schvalování a čerpání spotřebitelských úvěrů a tlaku konkurence nebankovních subjektů přiděluje většina spotřebitelských úvěrů v nižších objemech bez zajištění. Banky vědomy si vyššího a rychlejšího výnosu raději respektují i vyšší rizikovost. Pokud si banka z důvodu vysokého rizika vyžádá zajištění obchodu klientem, pak mezi nejčastěji využívané zajišťovací instrumenty patří zástava nemovitého majetku, zástavní právo k cenným papírům, vinkulace pojistného plnění, ručitelská prohlášení, postoupení pohledávek z nájmu a směnečné zajištění. 4. Podle čerpání úvěru - jednorázové čerpání, - postupné čerpání. Většina spotřebitelských úvěrů je čerpána jednorázově. Typický spotřebitelský úvěr získaný u bankovní instituce je v současnosti střednědobý, nezajištěný a jednorázově čerpaný bez určení účelu. Základní typy spotřebitelských úvěrů Spotřebitelské úvěry tak, jak je definuje zákon č. 321/2001 Sb., jsou na trhu v České republice nabízeny bankovním nebo nebankovním sektorem: 1.Bankovní sektor - nabízí tyto formy spotřebitelského financování: - spotřebitelský úvěr, 20

- kontokorentní úvěr, - kreditní karta. Dále je nabízena tzv. americká hypotéka a konsolidace úvěrů. 2. Nebankovní sektor - nabízí tyto formy spotřebitelského financování: - spotřebitelský úvěr, - prodej na splátky, - úvěrové karty. Zatímco princip klasického spotřebitelského úvěru je zřejmý, nepříliš rozšířeným typem je americká hypotéka. Přitom může být pro dlužníka mnohem efektivnější a pro banku méně riziková než klasický nezajištěný spotřebitelský úvěr. Americká hypotéka Zvláštní typ úvěru, který lze využít pro spotřební financování. Princip americké hypotéky - neúčelový spotřebitelský úvěr zajištěný nemovitostí ve vlastnictví žadatele (i podílovém), případně ve vlastnictví rodičů nebo dětí žadatele. Zákon o dluhopisech říká, že zastavovaná nemovitost se může nacházet kdekoli na území členských států Evropské unie. Podmínkou získání tohoto typu úvěru je dále dostatečný příjem žadatele a splnění dalších bankou předepsaných podmínek. Výhodou je nižší úroková sazba než u klasického neúčelového spotřebitelského úvěru, delší doba splatnosti a také díky zástavě nemovitosti lze zpravidla získat větší objem finančních prostředků. Nevýhodou je administrativní náročnost zřízení zástavního práva na nemovitost ve prospěch banky a rozdílem oproti klasické hypotéce bylo to, že u americké hypotéky nebylo možné využít snížení daňového základu o zaplacené úroky, tato daňová výhoda klasických hyoték však přestává počínaje zdaňovacím obdobím roku 2008 platit.. Dalším nákladem, s nímž je třeba u zástavy nemovitosti ve prospěch banky počítat, je pojištění nemovitosti, které banky požadují vinkulovat ve svůj prospěch. Konsolidace úvěrů Tato novinka roku 2006 na českém bankovním trhu je v západní Evropě velmi rozšířená 21

a využívaná. Hospodářské noviny [13] např. uvádějí, že ve Velké Británii, kde je vysoká míra zadlužení domácností, tvoří tento typ úvěru až devadesát procent všech poskytnutých spotřebitelských úvěrů. Konsolidací půjček nebo úvěrů se rozumí refinancování dluhu neboli umoření starých úvěrů jediným novým úvěrem. Princip fungování tohoto v podstatě spotřebitelského úvěru je jednoduchý. Dlužník, který má více různých úvěrů a tedy např. pět různých měsíčních splátek, může požádat některou z nabízejících bank o tzv. refinancování, čili konsolidaci dluhů. Konsolidace úvěrů je vhodná především pro předlužené dlužníky, kteří již nemohou své závazky splácet, zpravidla takový žadatel dostane při konsolidaci výhodnější úrok a bude mít pouze jednu splátku a také jeden poplatek spojený s úvěrem. Dle informací bank jsou základní podmínkou pro vyřízení podobného požadavku dostatečné příjmy žadatele. Každý žadatel projde obvyklým schvalovacím procesem. Banky dále vyžadují potvrzení o dosavadním řádném splácení současných závazků, některé banky poskytnou i úvěr nad celkovou výši původních dluhů, tedy poskytnou dlužníkovi další hotové peníze. Možností je i to, že banky vyřídí veškeré administrativní úkony s původními věřiteli. Výše uvedené členění i popsané detaily lze vyčíst z vypracované tabulky srovnávající konkurenci na českém bankovním trhu, která je uvedena v praktické části této práce - kapitola 5.2.3. V tabulce číslo sedm je předkládána komparace jednotlivých typů spotřebitelských úvěrů nabízených bankami na českém bankovním trhu k 31.12.2007. 4.2 Registry dlužníků v České republice Registry dlužníků fungují v řadě zemí světa již dlouhou dobu a mají různý obsah i formu. Jejich hlavním posláním je efektivní snižování rizika z poskytovaných služeb klientům pro jejich členy. Z důvodu bezpečnosti a transparentnosti je nezbytné, aby registry fungovaly na základě pevně daných pravidel pro vytváření, správu a využívání informací v těchto registrech uvedených. 22

V uplynulých letech došlo v České republice k rychlému vývoji i v oblasti registrace pohledávek, existence databází se stala s rostoucím zadlužováním nezbytností a pro banky, leasingové a splátkové společnosti je přístup do takových databází velmi výhodný. V současné době fungují v České republice tyto registry: 1. Centrální registr úvěrů ČNB (CRÚ) 2. Bankovní registr klientských informací (BRKI) 3. Nebankovní registr klientských informací (NRKI) 4. SOLUS, zájmové sdružení právnických osob 4.2.1 Centrální registr úvěrů ČNB Od 1. listopadu 2002 zahájil provoz Centrální registr právnických osob a fyzických osob podnikatelů. Jeho provozovatelem je Česká národní banka. Dle informací České národní banky [14] jsou v centrálním registru úvěrů evidovány veškeré úvěrové pohledávky bez ohledu na to, zda jsou spláceny nebo ne (používá se výraz pozitivní nebo negativní údaje). Úvěrovými pohledávkami se rozumí čerpané úvěry, vč. kontokorentních, nepovolené debety na běžných účtech, poskytnuté úvěrové rámce a přísliby, poskytnuté záruky a ručení i poskytnuté záruky z akreditivů. Centrální registr úvěrů je provozován podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, 38a, odst. 2. Do Centrálního registru úvěrů zasílají údaje o svých klientech banky, pobočky zahraničních bank a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon. Centrální registr úvěrů provozovaný Českou národní bankou nesdílí data s jinými bankovními nebo nebankovními registry. CRÚ uchovává veškeré zaslané záznamy, tj. i když byl úvěr splacen, bankám jsou k dispozici údaje evidované v databázi po dobu 10 let od splacení pohledávky. Výmaz banka provádí pouze v případě chybně zaslaných údajů. 23

4.2.2 Bankovní a nebankovní registr klientských informací Bankovní registr klientských informací Informační báze registru je tvořena pozitivními i negativními informacemi o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů a to fyzických osob a fyzických osob podnikatelů. Provozovatelem BRKI je CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 1096/21. (Dále jen CBCB ). Vzhledem k povaze činnosti společnosti CBCB zákon ukládá, aby byla ve vlastnictví bank. Na podzim roku 2001 odkoupilo všechny její akcie pět českých bank a ty jsou nyní jejími akcionáři - Česká spořitelna, Československá obchodní banka, GE Money Bank, Unicredit Bank Czech Republic a Komerční banka [15]. Aktuální uživatele databáze s označením BRKI lze nalézt v tzv. Informačním memorandu na internetových stránkách společnosti. Bankovní registr klientských informací (dále jen BRKI ) je databáze údajů o smluvních vztazích mezi bankami a jejich klienty, informace obsažené v registru jsou aktualizovány měsíčně a jsou uchovávány po dobu trvání smluvního vztahu mezi bankou a jeho klientem a dále po dobu dalších čtyř let po ukončení smluvního vztahu. BRKI funguje dle zákona o bankách č. 21/1992 Sb.a banky tak nepotřebují souhlas svého klienta k tomu, aby si mezi sebou mohly vyměňovat informace o klientech, tj. aby mohly sdílet údaje zanesené v BRKI. V registru jsou uloženy kromě jména, rodného čísla a adresy klienta také základní informace o jeho platební morálce, počet existujících úvěrových smluv (včetně kreditních karet), výše jednotlivých úvěrů a splátek, historie splácení těchto závazků a informace o zajištění závazků. Registr obsahuje i informace o právě probíhajícím úvěrovém procesu, ale také o zamítnutých žádostech, v nichž fyzická osoba občan o některý z úvěrových produktů žádal. Pokud klient plní své závazky dle úvěrových smluv, bude na něj i další potenciální věřitel pohlížet díky pozitivním informacím z BRKI jako na solventního a bonitního klienta. Z níže uvedené tabulky je zřejmý velký zájem financujících institucí o informace na své klienty a je patrné, že za poslední čtyři roky, tj. do prosince roku 2007, se počet dotazů směřujících do registru zčtyřnásobil. Zajímavý údaj poskytuje poslední řádek - 24

průměrný počet smluv evidovaných v BRKI na jednoho klienta - dle oficiálních údajů je to dvě a půl smlouvy na jednoho klienta ke konci roku 2007. Tab. č.1: Statistika Bankovního registru klientských informací Prosinec 2003 Prosinec 2004 Prosinec 2005 Prosinec 2006 Prosinec 2007 Počet dotazů do 674 810 1680 2375 2575 registru (v tis.) Počet smluv 3,2 5,4 7,9 9,8 11,7 v registru (v mil.) Počet klientů 2,1 3,2 3,9 4,3 4,7 v registru (v mil.) Počet smluv na 1,52 1,69 2,03 2,28 2,49 jednoho klienta Pramen: CCB - Czech Credit Bureau Nebankovní registr klientských informací Nebankovní registr klientských informací (dále jen NRKI ) je samostatně existující databáze, i když má některé shodné prvky s BRKI. Provozovatelem registru je LLCB, z.s.p.o. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 1096/21. Společnost byla založena pěti vedoucími leasingovými a splátkovými společnostmi. Nebankovní registr klientských informací (dále jen NRKI ) byl uveden do provozu v červenci 2005, je to databáze smluvních vztahů mezi věřitelskými subjekty a jejich klienty. Získat informace o svém klientovi zde může i dalších několik členů včetně operátorů mobilních telefonů nebo distributora energie [16]. Základní podmínkou pro to, aby se banka mohla dotázat v tomto registru na klienta je jeho souhlas, který klient musí písemně udělit bance. Zpravidla tak činí při podpisu žádosti o některý úvěrový produkt. I z tabulky Nebankovního registru je patrné, jak se věřitelé v České republice snaží zjistit co nejvíce informací o svých klientech a vyhnout se tak dalším případným problémům v budoucnu. Tento registr funguje poměrně krátce, přesto je patrný nárůst zájmu. 25

Tab. č.2: Statistika Nebankovního registru klientských informací Prosinec 2005 Prosinec 2006 Prosinec 2007 Počet dotazů do 64 414 412 registru (v tis.) Počet smluv 429 1049 1648 v registru (v tis.) Počet klientů 337 767 1083 v registru (v tisl.) Počet smluv na 1,27 1,37 1,52 jednoho klienta Pramen: CCB - Czech Credit Bureau 4.2.3 SOLUS, zájmové sdružení právnických osob Název sdružení vznikl složením počátečních písmen původního názvu - Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům, který zároveň velmi dobře popisuje cíl uvedeného sdružení. Jak uvádí sdružení na svých internetových stránkách [17] je existence sdružení založena na nespokojenosti se současným postavením věřitele na trhu, s legislativním prostředím, právním vědomím a morálkou společnosti. Vznik sdružení je výsledkem dlouhodobého úsilí jednotlivých leasingových a úvěrových společností o nalezení nějakého řešení, které by zastavilo nárůst počtu dlužníků v prodlení.v průběhu několika let se staly členy i některé banky a mobilní operátoři. Aktuální seznam členů sdružení je možné získat na internetových stránkách sdružení. Sdružení je otevřené vůči dalším zájemcům o členství, jeho členem se může stát právnická osoba, která se zabývá leasingem spotřebního zboží nebo poskytování spotřebitelských úvěrů na nákup spotřebního zboží. Jejich činnost lze specifikovat jako vztah mezi financující společností a konečným spotřebitelem. Do společné databáze spotřebitelů jsou zařazeni spotřebitelé neplnící své povinnosti vztahující se k činnosti alespoň jednoho člena sdružení. To znamená, že registr shromažďuje pouze tzv. negativní informace, tedy spotřebitele, kteří neplní své závazky ze smluvních vztahů. V registru je kromě identifikace klienta uvedena informace o typu porušení jeho povinností ze stávajících závazků. 26

4.3 Zadlužení a řešení insolvence domácností Domácnosti v ekonomice mají významné postavení především proto, že svými výdaji podporují ekonomický růst země. Záleží na tempu růstu jejich spotřeby a na tom, jaký podíl mají výdaje domácností na HDP země. Podle údajů České národní banky je v ČR tento poměr zhruba 60%. Graf č.1 : HDP a spotřeba domácností HDP 7 Spotřeba domácností 6 Spotřeba vlády HTFK 6,1 6,1 5 4 Změna zásob Čistý export 3,6 4,2 4,0 v % a p.b. 3 2 1 2,5 1,9 1,2 1,1 3,0 1,3 1,4 1,4 2,2 0,5 0-1 -0,6-2 -1,4-2,0-3 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Pramen: ČNB Zvyšující se zadlužení českých domácností způsobily především změny v nabídce financování jejich potřeb ze strany bankovních i nebankovních institucí, téma se tak stalo zajímavé i pro média a odborníky. Ačkoli zadlužování domácností roste rychleji než v dřívějších letech, je stále pod průměrem zemí starých zemích Evropské unie. To je samozřejmě vnímáno především finančníky, kteří stále vidí možnost využití tohoto volného potenciálu. 27

Graf č.2 : Míra zadlužení domácností / HDP (v %) Úvěry domácnostem / HDP (v %) 60 50 40 30 20 10 7,4 ČR 45,9 Eurozóna 9,2 47,2 11,3 49,2 14,1 52,4 16,8 54,1 0 Pramen: ČNB 2002 2003 2004 2005 2006 Zvyšující se zadlužování domácností ovlivňuje nejvíce samotná nízká úroveň dosavadního zadlužení domácností, dále aktuální očekávání rostoucích příjmů, konkurenční boj mezi bankami na českém trhu a také stále velmi nízké úrokové sazby. Graf č.3 : Úvěry 50 Meziroční změny v % 40 30 20 10 Úvěry domácnostem celkem Úvěry na bydlení Spotřebitelské úvěry Pramen: ČNB 1/03 1/04 1/05 1/06 1/07 28

Největší podíl v zadlužení domácností mají jednoznačně úvěry na bydlení, ty jsou sumou úvěrů hypotekárních a úvěrů ze stavebního spoření. Jde o úvěry, kde účelem je bydlení a ve prospěch bank je v 64% zastavena financovaná nemovitost. Právě to je důvod velmi nízké delikvence takového typu úvěru. Úvěry menších objemů jsou obvykle čerpány jako úvěry ze stavebního spoření bez zajištění nemovitostí a prostřednictvím účelových spotřebitelských úvěrů. Nejrizikovější jsou pro banky spotřebitelské úvěry. Jak dále uvádí Zpráva České národní banky [18] podíl ohrožených úvěrů na celkových spotřebitelských úvěrech je na konci roku 2006 7,3% a úvěry na bydlení pouze 1,6% (hypoteční úvěry pouze 1,3%). Z níže uvedené tabulky číslo 3 je zřejmé, že na konci 90. let 20. století spotřebitelské úvěry poskytnuté bankovním i nebankovním sktorem byly využívány více než úvěry na bydlení. Pokles úrokových sazeb, zvyšující se životní úroveň v České republice i větší nabídka na realitním trhu způsobili, že od roku 2000 roste objem načerpaných úvěrů na bydlení výrazněji a v současné době značně převyšuje objem spotřebitelských úvěrů. Zároveň je zajímavé zjištění z tabulky, že zatímco v roce 1998 měly bankovní spotřebitelské úvěry na trhu převahu, v současné době je trh bankovních a nebankovních spotřebitelských úvěrů rozdělen zhruba na poloviny s menší převahou úvěrů bankovních. To je zajímavé zjištění především proto, že nebankovní spotřebitelské úvěry mívají vyšší úrokovou sazbu i RPSN. V realitě se však spotřebitelé rozhodují nejen podle výše úroků, ale také podle momentální přístupnosti úvěru, což je právě velkou konkurenční výhodou nebankovního sektoru. Jeho nabídka je zpravidla přímo u obchodníků. Tab.č.3: Bankovní a nebankovní úvěry domácnostem (mld. Kč) Typ úvěru/rok 1998 2000 2002 2004 2005 2006 2007 Bankovní úvěry na bydlení 28,7 54,4 96,9 203,6 268,4 371,3 510,9 Spotřebitelské úvěry celkem 41,2 60,9 88,3 127,2 219 244,9 267,4 Bankovní spotřebitelské Absolutní hodnota 34,4 40,7 60,3 81,2 114 127,7 137,7 úvěry/procentní Relativní 83,5% 66,8% 68,3% 63,9% 52,1% 52,1% 51,5% podíl na trhu sú hodnota Nebankovní spotřebitelské Absolutní hodnota 6,8 20,2 28 46 105 117,2 129,7 úvěry/procentní Relativní 16,5% 33,2% 31,7% 36,1% 47,9% 47,9% 48,5% podíl na trhu sú hodnota Pramen: ČNB, vlastní propočty 29

Hlavním důsledkem zvyšujícího se zadlužení domácností je zvyšující se počet domácností, které nejsou schopny splácet své závazky, hovoří se o tzv. předlužením. Taková situace pak je často řešena exekučním řízením. V případě existence více věřitelů dlužníka neschopného dostát svým závazkům, není možné exekuční proces použít, protože by docházelo ke zvýhodnění jednoho věřitele před ostatními. Pak je možné využít institut tzv. oddlužení. Insolvence domácností Jako insolvence je označována neschopnost dlužníka zaplatit splatné, resp.vymáhané závazky. Jde o projev předlužení subjektu nebo časového nesouladu mezi příjmy a výdaji, popř. obtíží v inkasu vlastních pohledávek (tzv. druhotná platební neschopnost) [19]. Insolvence fyzických osob občanů úzce souvisí se zadlužením domácností. Možnosti řešení insolvence pro fyzické osoby: 1) exekuce 2) oddlužení 4.3.1 Exekuční řízení Soudní exekutoři provádí tzv. nucený výkon vykonatelných rozhodnutí veřejných orgánů a jiných vykonatelných titulů na základě pověření soudu. Soudní exekutor musí mít dokončené magisterské vzdělaní v oboru právo, tříletou praxi a odbornou zkoušku. Do funkce je jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh komory. Exekutorská komora České republiky má sídlo v Brně a je stavovskou organizací sdružující soudní exekutory. Komora kontroluje činnost exekutorů, garantuje dodržování pravidel apod. Legislativní předpisy, které se týkají provádění exekucí jsou především: zákon č. 120/2001Sb. - exekuční řád, zákon č. 99/1963 Sb. - občanský soudní řád, vyhláška č.418/2001 Sb. - o postupech při výkonu exekuční činnosti. Dále se činnost soudních exekutorů řídí tzv. stavovskými předpisy Exekutorské komory 30

ČR, které jsou přístupné na internetových stránkách komory. Zde je také k dispozici seznam pověřených exekutorů pro celou Českou republiku [20]. Graf č.4 : Exekuční řízení (v tis.) 350 12 300 250 200 10 8 6 150 100 50 4 2 0 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Pramen: Exekutorská komora ČR Počet nařízených exekucí Počet skončených exekucí (levá osa) Počet odvolání (pravá osa) Exekuce na nepeněžitá plnění (pravá osa) Zákon č. 120/2001 Sb. definuje jednotlivé pojmy a postupy následovně: exekuční řízení je zahájeno návrhem, tedy dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi anebo příslušnému soudu. K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže je návrh na nařízení exekuce podáván u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. 1) Exekučním titulem je a) vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo 31

postihuje majetek, b) vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek, c) vykonatelný rozhodčí nález, d) notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu nebo exekutorský zápis podle 78 písm. a), e) vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír, f) vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, g) jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon. V paragrafu 44 uvedeného zákona je definován postup: exekutor, kterému došel návrh oprávněného na nařízení exekuce, předloží tento návrh spolu s exekučním titulem nejpozději do 15 dnů soudu a požádá ho o udělení pověření k provedení exekuce. Soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. Usnesení se doručí exekutorovi, oprávněnému, povinnému a orgánu, který je pověřen vedením centrální evidence exekucí. Orgánům pověřeným vedením evidence (rejstříků) právnických osob, katastrálnímu úřadu, v obvodu jehož územní působnosti se nachází sídlo soudu, který exekuci nařídil, případně dalším orgánům či osobám se usnesení doručí, jen je-li to potřebné pro vedení exekuce. Usnesení o nařízení exekuce obsahuje označení soudu, který pověřuje exekutora provedením exekuce, exekutora, který je pověřen provedením exekuce, exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila, dále identifikaci oprávněného a povinného, definici povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce a na závěr podpis soudce, datum rozhodnutí a poučení o odvolání, o jeho náležitostech a o tom, že nebudou-li v něm uvedeny žádné 32

skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, soud odvolání odmítne. Paragraf 47 uvedeného zákona uvádí, že exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Po zavedení zákona počet exekucí prudce stoupal, dnes jsou metody exekutorů často terčem kritiky mimo jiné také pro jejich nadměrné pravomoci, o dlužníkovi si totiž mohou zjistit prakticky cokoli. 4.3.2 Insolvenční zákon V případě zadlužených domácností je nově možné využít nový zákon č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen Insolvenční zákon), který nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Tento zákon vstoupil v platnost 1. ledna 2008. Smyslem výše uvedeného zákona je zrychlení, zjednodušení a transparentnost insolvenčního řízení. Nově tento zákon klade důraz na oddlužení a ekonomické ozdravení subjektů. Ideou zákona je nový pohled na úpadek a rozdělení dlužníků do dvou velkých skupin - velké podniky a občané. Pojmy, které je pro pochopení zákona nutné znát: Úpadek - v úpadku se fyzická osoba občan ocitá, pokud se dostane do platební neschopnosti, tedy pokud má více věřitelů a peněžité dluhy po splatnosti více než třicet dnů a tyto dluhy není schopen platit. U právnické osoby se hovoří také o tzv. předlužení, kdy souhrn všech závazků převyšuje souhrn jeho majetku. Hrozící úpadek - dlužník může začít reagovat již v době, kdy teprve úpadek hrozí. Znamená to, že dlužník podá sám na sebe insolvenční návrh a bude spolupracovat s věřiteli. Zvyšuje se tak jeho šance na nelikvidační způsob řešení úpadku. 33

Insolvenční zákon rozeznává tři různé formy řešení insolvence, resp. řešení úpadku a to: 1. konkurs, 2. reorganizace, 3. oddlužení. 1. Konkurs V novém zákoně je upraven obdobně jako v zákoně původním. Jde o tzv. likvidační cestu, tedy o faktické zpeněžení dlužníkova majetku. Výtěžek je pak rozdělen mezi věřitele. V případě fyzické osoby občany (případně i menší právnické osoby - roční obrat pod 2 miliony a méně než 50 zaměstnanců) může soud rozhodnout o tzv. nepatrném konkursu, který je zkrácenou verzí klasického konkursu. 2. Reorganizace Je určena především pro velké dlužníky, právnické osoby, jejichž roční obrat je nad 100 milionů ročně nebo mají více než 100 zaměstnanců. Princip reorganizace mohou ale využít také menší právnické osoby, pokud se na tomto způsobu dohodnou s věřiteli a to formou tzv. předbalené reorganizace. Základní myšlenkou reorganizace je dosažení vyššího uspokojení pro věřitele než z běžného konkursu při zachování podniku dlužníka. 3.Oddlužení Oddlužení je institut, který byl do zákona zapracován právě pro potřeby řešení situací, kdy se fyzická osoba občan ocitá ve finančních problémech, které by řešil mnoho let, případně neměl šanci je vyřešit vůbec. Zákon tedy nabízí možnost oddlužení a nového začátku pro dlužníky. Návrh na povolení oddlužení může podat pouze dlužník (fyzická osoba občan). Soud posuzuje poctivost takového návrhu a také to, zda je ekonomicky realizovatelný. Zajištěné pohledávky se uspokojují ze zajištění (např. zástava nemovitosti), insolvenční návrh se týká pouze nezajištěných věřitelů. Takoví věřitelé potom hlasováním musí rozhodnout (rozhoduje prostá většina hlasů podle výše svých pohledávek), zda bude 34

přistoupeno ke zpeněžení majetku dlužníka nebo přistoupí na pětiletý splátkový kalendář. Zpeněžení majetku znamená jednorázové uspokojení věřitelů prodejem majetku dlužníka, do podstaty se nezapočítává majetek, který věřitel nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Oddlužení splátkovým kalendářem znamená pro dlužníka po dobu pěti let průběžné poměrné uspokojování nezajištěných dluhů a to z příjmu dlužníka v rozsahu ve kterém by byly při exekuci uspokojovány přednostní pohledávky. Dlužník je povinen odevzdávat 2/3 svého příjmu. Dlužník má povinnost pracovat, aktivně usilovat o zajištění příjmů, žádné příjmy nesmí zatajovat a to ani mimořádné. Základní princip takového způsobu oddlužení je, že dlužník během uvedené doby vrátí věřitelům alespoň 30 % přihlášených pohledávek. Věřitelé však mohou souhlasit i s nižším uspokojením. Návrh na povolení oddlužení Dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, který musí podat společně s návrhem insolvenčním. Insolvenční návrh musí být předložen na formuláři (příklad takového formuláře je uveden v příloze práce) a opatřen úředně ověřeným podpisem. K návrhu musí dlužník doložit celou řadu dokumentů: - přehled o svých příjmech, - seznam dlužníkova majetku včetně pohledávek s identifikací věřitelů, - seznam dlužníkových závazků s uvedením jeho věřitelů, - listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek, - souhlas věřitelů, - případný souhlas manžela/manželky, - návrh na oddlužení (jak má být dle dlužníka situace řešena). Z výše uvedeného je patrné, že věřitelé mají rozhodující vliv na vyřešení situace dlužníka. Dokonce se věřitelé mohou usnést na schůzi věřitelů, že soudem ustanoveného správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového správce. Za dlužníka se mohou zavázat při povolení oddlužení třetí osoby a to jako spoludlužníci nebo ručitelé. 35

V případě zrušení povoleného oddlužení (např. pro porušování dohody) vyhlásí soud konkurs na majetek dlužníka. Insolvenční rejstřík Nově zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení zřizuje také Insolvenční rejstřík. V tomto rejstříku, který je přístupný na oficiálních internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, je veden seznam insolvenčních správců i dlužníků. Rejstřík byl zřízen především pro větší transparentnost úpadkového řízení. Především se prostřednictvím tohoto rejstříku doručuje většina soudních rozhodnutí a jiných písemností [21]. 36