Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Floristické techniky v aranžování svatebních kytic a dekorací Bakalářská práce Vedoucí práce Ing. Jiří Martínek, Ph.D. Vypracovala Terezie Dedková Lednice 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Floristické techniky v aranžování svatebních kytic a dekorací vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena ve školní knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne... Podpis autora...
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Jiřímu Martínkovi, Ph.D. za jeho cenné rady, připomínky a mnoho společného času stráveného při konzultacích bakalářské práce. Děkuji osobám, které významným způsobem ovlivnily tvorbu mé práce. Firmě Vonekl s.r.o. za sponzorský dar v podobě rostlinného materiálu k praktické části bakalářské práce. Můj velký dík patří také mé rodinně.
OBSAH 1. ÚVOD... 6 2. CÍL PRÁCE... 7 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED... 8 3.1 Historie svatební floristiky v ČR... 8 3.2 Typy svatebních aranžmá pro nevěstu...10 3.2.1 Svatební kytice...10 3.2.2 Svatební dekorace...14 3.2.3 Doplňkové aranžmá pro nevěstu...15 3.3 Pomocný floristický materiál...15 3.3.1 Vázací materiál...16 3.3.2 Floristické pásky...16 3.3.3 Lepidla...17 3.3.4 Barvy, spreje...17 3.3.5 Plast...17 3.3.6 Drát, kov...18 3.4 Techniky...18 3.4.1 Základní techniky...19 3.4.2 Hlavní techniky...23 3.4.3 Závěrečné techniky...25 3.5 Hodnocení technik...26 3.6 Přípravky k prodloužení trvanlivosti řezaných květů...27 4. MATERIÁL A METODIKA... 29 4.1 Základní informace...29 4.2 Příkladová aranžmá...29 4.3 Experiment...29 4.3.1 Rostlinný materiál...30 4.3.2 Chemické přípravky...31 5. VÝSLEDKY... 32 5.1 Příkladová aranžmá...32 5.1.1 Vodopád orchidejí...32 5.1.2 Svatební rukávník...32 5.1.3 Svatební převis...33 5.2 Výsledky pokusu trvanlivosti...34 6. DISKUSE... 37 7. ZÁVĚR... 39 8. ANOTACE... 40 9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 41
10. PŘÍLOHY... 44 10.1 Seznam příloh...44 5
1. ÚVOD Svatební floristika patří mezi nejvýznamnější část floristiky. Vybízí jak k používání starších osvědčených technik, tak k vytváření technik nových. Pro současnou svatební floristiku je charakteristické všestranné využití rostlinných a dekoračních materiálů. Jak se zdokonaluje vše okolo nás, vyvíjí se i techniky používané ve svatební floristice. Ještě před několika desítkami let by tehdejší vazači pravděpodobně považovali některé techniky za neskutečné, až absurdní. Nyní jsou zcela běžně používané u svatebních dekorací. Současný rychlý životní styl lidí ubírá na čase všem činnostem. Tím se rovněž mění nároky a požadavky na trvanlivost rostlinného materiálu ve svatební floristice. Moderní svatební aranžmá pro nevěstu by mělo zůstat svěží nejméně šest hodin (Kopáč; 2011). Díky tomuto požadavku tak floristé mohou, mimo tradičně vázaných či vypichovaných kytic, vytvářet pomocí různorodých technik a jejich kombinacemi téměř neomezené množství svatebních kytic a dekorací. V teoretické části práce se zabývám vysvětlením historie svatební floristiky od počátku 19. století po současnost, dále se věnuji charakteristice jednotlivých typů svatebních kytic a dekorací. Jelikož je typologie svatebních kytic a dekorací v české a zahraniční literatuře pojímána rozdílně, vytvořila jsem typologii vlastní, která shrnuje charakteristiky české i zahraniční. Následující část práce se věnuje popisu materiálů a pomůcek nutných k přípravě svatebních kytic a dekorací. Jádrem teoretické části práce je popis vybraných technik využívaných při svatební floristice aranžování svatebních kytic a dekorací. V praktické části práce se zabývám popisem tří příkladových aranžmá, jejichž fotografie jsou také uvedeny v přílohách. Dále jsem zkoumala trvanlivost květin při uskladnění v rozdílných teplotách a ošetření různými technikami. 6
2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je shromáždit a prostudovat literaturu zabývající se aranžováním svatebních kytic i dekorací a zdokumentovat veškeré floristické techniky, jež se používají v současnosti pro tvorbu svatebních kytic a dekorací. Metodickou částí této práce je uskutečnění pokusu zaměřeného na trvanlivost řezaných květin s vybranými technikami používanými ve svatebních kyticích a dekoracích. Součástí metodiky je vytvoření tří příkladových aranžmá s využitím soudobých technik a zachycení metodou step-by-step. K celé bakalářské práci bylo nezbytné vytvoření vhodné obrazové dokumentace k dané problematice. 7
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie svatební floristiky v ČR Dříve, než se začaly vázat svatební kytice z květin, používaly nevěsty aromatické kytice z bylinek, obilí, ale třeba i z česneku, což mělo svůj důvod. Takto uvázaná svatební kytice, měla sloužit k odhánění zlých duchů. Postupně byly tyto kytice nahrazovány květinami a bylinami symbolizujícími většinou lásku a plodnost. (Klett, 2009) Svatební kytice vázané pouze z květin a více méně jen jako krásný doplněk nevěsty, se objevují až v období napoleonských válek, od tohoto období by se daly datovat první zmínky o svatebních kyticích. Složení svatebních kytic se mění dané době, stejně jako její tvar. V letech 1815 1848 se objevily kytice příznačné stylu biedermeier, ty pak ovlivnily vývoj svatebních kytic (Pavlíčková, 2008). Do poloviny 19. století se nevěsty podle místních tradic zdobily korunkami nebo věnečky. Jako květinová ozdoba pak sloužila voňavá kytička, kterou si nevěsty připevňovaly na šaty. Kolem roku 1900 převládají svatební pugety. Jednalo se o soubor bílých květů navazovaných na drát, které se rovnaly od středu kolem dokola a ukončeny byly papírovým či krajkovým límečkem. Díky technickému rozvoji na přelomu 19. a 20. století zaznamenáváme i rozvoj v dovozu květin a to především z Itálie a Francie. Podstatně se tak zvýšila nabídka květin, které byly k dispozici po celý rok. To samozřejmě ovlivnilo i vázání svatebních kytic, které přestaly být strohé, měly volnější úpravu u takových květin, se přestalo užívat manžet. Již v této době se začínají objevovat svatební kytice ve tvaru vodopádu, květiny byly drátkovány a počátkem 20. století je znám typ kytice, která je nesená přes ruku (Haake, 2011). Svatební kytice v období první světové války na techniku nejsou příliš obsáhlé a náročné. V době těsně po válce, se nevěsty vdávaly v krojích, a tomu byly i přizpůsobeny svatební kytice. (Tabule č. 1) V této době také existovaly i značné rozdíly mezi svatebními kyticemi ve městě a na venkově a mezi svatebními kyticemi bohatých a chudých svatebčanů. Svatební kytice byly vázané krátce do ruky. Rostlinný materiál byl často nahrazován umělými květinami v důsledku poválečné hospodářské krize (Pavlíčková, 2008). 8
K velkému rozvoji vazačství a aranžování květin došlo v období po druhé světové válce. Trendem této doby bylo používat co nejvíce přírodních materiálů a co nejméně umělých doplňků (Pavlíčková, 2008). Během válek, především však během druhé světové války a po válce, propuklo vazačství díky lepší technice, specializaci a pěstebním technologiím. (Tabule č. 2) Svatební kytice už nemají jednotný styl, ale pravidlem je jejich pompéznost a velikost. Tato velikost spočívala ve velkém množství zeleně, především Asparagus a Myrthus. Typické bylo také to, že nevěsta musela mít kytici jen z bílých květů (Kubíčková, 1978). Trendem té doby se stala příprava jednostranných volně vázaných kytic, ke kterým se připevňovaly dlouhé volně splývající bílé stužky s myrtovými věnečky. (Tabule č. 2) Technika, která se nejvíce používala a používá se dodnes, je vázání, kdy vážeme květy na přirozených stoncích. Z přípravných technik se vatičkování používalo už po první světové válce. A to u kytic, které byly uvázané z mečíků, květenství se rozebralo a každý květ se navatičkoval, připevnil drátkem a z takto připravených květů se uvázala malá kulatá kytička, kterou si nevěsta zavěsila na ruku (Pavlíčková, 2008). Do 60. let 20. století se svatební kytice vážou převislé s velkým množstvím zeleně, doplněné myrtovými věnečky a bohatou manžetou. V roce 1967 se z vazačství květin stala floristika (Pavlíčková, 2008). Úpravy kytic již nemají jen jednu podobu, ale vytvářejí se z nich různé styly podle požadovaného výrazu. Během 60. let přišly do módy kytice pravidelného či nepravidelného trojúhelníku, tyto kytice začínají být doplňovány netradiční skleníkovou zelení. V 70. letech se typy kytic nemění, vážou se převislé kytice a kytice ve tvaru trojúhelníku. (Tabule č. 3) Tato doba se zapsala do dějin jako období touhy po vyčlenění se z normalizační uniformity, kdy jsou vidět stále častěji protiklady. (tabule č. 3-4) Móda svatebních šatů je neucelená, nevěsty mají dlouhé, ale i krátké svatební šaty, a svatební kytice dostala lineární tvar. Exotické a nové druhy květin inspirují vázaní svatebních kytic a dávají jim novou linii ztvárnění. Nejprve byly svatební kytice hodně velké a dekorativní, ale ke konci 70. let se začínají častěji objevovat kulaté svatební kytice a zcela nový svatební typ dekorace, kterým je svatební košíček. Ten se buď dovážel ze zahraničí, nebo se amatérsky vyráběl z různých prutů či výhonů. Jednalo se o vypichované aranžmá různých tvarů, např. trojúhelník, vějíř atd. V těchto letech se začíná rovněž prosazovat volný styl na principu zlatého řezu. 9
V 80. a 90. letech dvacátého století převládá svatební kytice převislá, volná kulatá kytice a fantazie. Z toho vyplývá, že devadesátá léta jsou léta volné tvorby, abstrakcí. Velký význam má fantazie floristů a jejich zručnost. Rozvoj nových technik zpracování květin je umožněn díky používáním nových floristických pomůcek. A v závislosti na nových technikách vzrůstá i zájem o exotické a netradiční květiny (Pavlíčková, 2008). Do novodobé svatební historie se nejvíce zapsala uznávaná, přední německá floristka Wally Klett, která je autorkou crush techniky (Klett, 2009). Tato technika je velmi ceněnou a uznávanou i za hranicemi Německa. V České republice na tuto novodobou techniku probíhají odborné semináře, uvádí se v odborné literatuře a čeští floristé již tuto techniku používají ve své praxi. (tabule č. 5 a 6) 3.2 Typy svatebních aranžmá pro nevěstu Soudobá floristika zahrnuje velké množství květinových aranžmá určených pro nevěstu, se záměrem dotvářet její vzhled při svatebním obřadu. Většinou se jedná o aranžmá nesené v nebo na ruce, případně jsou květinami dále dekorovány i šaty nevěsty. Německá floristika (Haake, 2011) vnímá aranžmá pro nevěsty jako jeden celek a nazývá je souhrnným termínem kytice. V České republice jsou různými autory (Kopáč, 2011; Jedličková; 2007) rozlišovány kategorie svatební kytice a svatební dekorace. Následující text sumarizuje informace k typologii od různých autorů (Haake, Jedličková, Kopáč) v návaznosti na české členění svatebních aranžmá. 3.2.1 Svatební kytice Do této kategorie je možné zařadit typy kytic, ve kterých je rostlinný materiál spojen v úvazku, nebo jsou rostliny vypichovány do držáku s aranžovací hmotou. V obou případech výsledné aranžmá nevěsta drží v ruce. Kulaté svatební kytice vycházejí z období biedermeieru (první polovina 19. století) a řadí se mezi nejčastěji vázané svatební kytice. I přes obrovský vývoj svatebních kytic, jsou stále aktuální pro nevěsty. Důraz je kladen na tvar kytice, který je pravidelný kopulovitý až půlkulovitý, a rostlinný materiál je aranžován těsně vedle sebe. Působení této kytice je jasné a jednoduché. (Tabule č. 7) Mezi kulaté svatební kytce patří rovněž: 10
Glamélie která je však dosti specifická svojí technikou, a proto je zvlášť vyčleněná a podrobně popsána. Kytice pochází z Anglie a její název je složen ze slov gladiola a kamélie. Z těchto dvou rostlin se kytice původně zhotovovala. Tvar kytice je kulatý, působí poněkud stroze a přísně. Technické zpracování ocení především profesionál, pro laika je glamélie prostou kulatou svatební kyticí. (Tabule č. 7) Kytice se dá vytvořit hned několika způsoby. Technika zhotovení je časově náročná. Středový květ navatičkujeme a navážeme na drát, poupě či květ ve středu by neměl být nijak poškozen, i okvětní plátky s kterýma, pak následně pracujeme, musí být perfektní a nepoškozené. Poté co máme připravený střed, budeme na drát navazovat jednotlivé okvětní plátky po jednou, nanejvýš po dvou až třech kusech. První ze dvou způsobu, je vlepení malé smyčky z drátku odpovídajícího síle použitých plátků mezi dva okvětní plátky. Okvětní plátky spolu s očkem chvíli podržíme mezi prsty, aby lepidlo dostatečně zatuhlo. Další technika, kterou můžeme glamélii zhotovit je že dva až tři okvětní plátky dáme k sobě a navážeme na drát. Drát musí být opět pečlivě vybrán, aby byl odpovídající síle. Okvětní plátky položíme na sebe a na vnějším okraji je mírně rozevřeme do vějíře. První drátek propíchneme asi v 1/3 až 1/4 od spodu a zatáhneme tak, abychom neprořízli okvětní plátek. Jeden konec drátku po ohnutí by měl vyčnívat přibližně jeden až dva centimetry pod okvětními plátky, druhý konec drátku zůstane dlouhý. Okvětní plátky jsou relativně spojeny, fixace však není postačující, proto dalším drátkem z boku nahoru a dolů, přes upevněný drátek, okvětní plátky prošijeme. Příčné prošití vedeme o několik milimetrů níže než první propíchnutí, a to z toho důvodu, aby se okvětní plátky neprotrhly. I tyto drátky ohneme dolů, přičemž místo propíchnutí citlivě, ale dostatečně pevně stiskneme mezi prsty, čímž zamezíme pohybu. Drátky totiž vytváří protitlak a tím dobře drží. Dráty začistíme gutaperčovou páskou. Takto připravené okvětní plátky pokládáme na stůl, tak jak budou řazeny v kamélii, připravené okvětní plátky budeme postupně přikládat ke středovému květu nebo poupěti. Výsledný tvar glamélie je kulatý a mírně klenutý. Hotovou kytici můžeme podložit 11
navazanými listy salalu, galaxu a dalšími druhy zeleně, nebo různým dekoračním materiálem. Květinový tuf je vytvářen na podobném principu, jako glamélie. Rozdíl mezi oběma typy je pouze v tom, že k sobě nepřikládáme pouze okvětní plátky, ale jednotlivé květy (Kopáč, 2011). (Tabule č. 8) Převislé svatební kytice ve tvaru kapky se zhotovují asi od roku 1960. Působí velmi slavnostně a elegantně. Můžeme je podtrhnout výběrem rostlinného materiálu, ze kterého jsou kytice zhotoveny. Výběr rostlinného materiálu je velmi široký. (Tabule č. 8) název Anglická převislá kytice nebo také nazývaná jako anglická kapka. Název je odvozen od jejího výsledného tvaru. Kytice je bohatá na techniku, proto se jí budeme věnovat podrobněji. (Tabule č. 9) Kytici vážeme odspodu. Kytice se váže na silný vodící drát, který nám předurčí tvar kytice a zabezpečí nám pevnost tvaru a dobré rozložení materiálu. K vodícímu drátu, přivazujeme pomocí vázacího drátu navatičkovaný rostlinný materiál. Součastně ze spodní strany přikládáme listy zeleně například listu salalu, břečťanu nebo kousky stuhy, zadní stranu začišťujeme hned, protože pak už by to nebylo možné. Postupujeme směrem nahoru a postupně přidáváme a zvyšujeme počet rostlinného materiálu, který se pořád navazuje na vodící drát. Kytici pozvolně rozšiřujeme, po dokončení převisu dovážeme kulatou horní část kytice. Nejspodnější rostlinný materiál, musí svírat s úvazkem kytice minimálně 90 úhel. Zadní část kopule musí mít dostatečné množství zeleně, kopuli zespodu podložíme zelení, svážeme a úvazek začistíme. Úvazek začistíme tak že kytici uchopíme do ruky a přibližně 1 2 cm pod dlaní dráty navazaného materiálu či stonky rostlin ustřihneme, toto neplatí jen u Anglické kapky, ale platí to i pro ostatní typy kytic, které mají klasický úvazek. Kytice se pohodlně drží a příliš dlouhý konec nebude překážet. Dráty se stonky stáhneme začišťovací páskou, nebo lýkem a na závěr začistíme stuhou nebo jiným dekoračním začišťovacím materiálem, které barevně ladí s kyticí. Jestliže úvazek tvoří jen dráty, přehneme 2 3 krát stuhu přes konec, pak pevně omotáváme odspodu úvazku směrem nahoru. Nahoře ji ostřihneme, okraj založíme, aby se netřepil, poté přilepíme nebo zafixujeme ozdobným špendlíkem. Pokud jsou v úvazku 12
jenom stonky rostlinného materiálu, tak necháme konec v délce 2-3 cm nezačištěný stuhou, aby kytice mohla ve váze přijímat vodu. V obou případech dbáme na to, aby nikde nevyčníval drát. Na závěr ošetříme kytici příptavkem OASIS Clear Life proti vypařování vody, zabalíme do celofánu a uložíme do chladicího boxu. Svatební kytice ve tvaru vodopádu připomíná klidný a jemný pohyb odtékající vody, nemá však působit jako divoké řítící se vlny (HAAKE, 2011). (Tabule č.9) Svatební kytice ve tvaru oblouku pochází z Anglie. Tvar kytice je jasný a přísný, je velmi bohatá na květy, těžiště leží nad rukou a splývá symetricky nebo asymetricky na obě strany. (Tabule č. 10) Svatební kytice nesená přes ruku (svazek) vychází z nejstarší formy vázaní kytic. Kytice působí přísně a extravagantně. Výsledný efekt kytice je však velmi jednoduchý a elegantní. (Tabule č. 10) Grafické svatební kytice nebo také formálně-lineární svatební kytice. Musí dát vyniknout liniím a prvkům v ní použitých. Proto je kladen důraz na tyto linie a prvky v co největším kontrastu, jak rostliny rostou a tvoří se s přirozeností. Florista předem neví jaký bude výsledný tvar kytice. Patří mezi velmi málo vázané kytice. (Tabule č. 11) Svatební kytice tvaru trojúhelníku byla velmi oblíbená v 60. až 70. letech 20. století. V současnosti se jedná o málo používaný typ kytice. Svatební kytice vychází z rovnoramenného trojúhelníku (Kopáč, 2011). (Tabule č. 11) Svatební kytice z jednoho květu je vytvářena z jednoho dominantního květu, který přizdobujeme dekoračním materiálem. Důraz je kladen na dominanci jednoho květu. Musíme věnovat velkou pozornost při výběru květu, jelikož plní největší úkol této svatební kytice. (Tabule č. 12) Svatební kytice ve tvaru srdce je typickým symbolem lásky. Svatební kytice ve tvaru srdce působí velmi romanticky. Tato kytice je na hranici, zda ji zařadit mezi svatební kytici nebo dekoraci pro nevěstu. Je-li srdce vytvořené pomocí jiných technik než vázání, pak je zařazeno mezi svatební dekorace pro nevěstu. Má-li jeden jasný úvazek jak už z přirozených stonků, nebo drátků nahrazujících přirozené stonky, řadíme ho mezi svatební kytici. (Tabule č. 12) 13
3.2.2 Svatební dekorace Nejdůležitějším kritériem pro definování svatební dekorace je absence úvazku, jak jej známe u vázaných kytic. V moderní floristice se klasické kytice stále častěji nahrazují svatební dekorací. I tato aranžmá mohou mít nespočet podob. Květinové dekorace pro nevěstu působí originálně a neotřele. Často jsou časově náročné a vyžadují především preciznost, zkušenost a znalost různých technik, které se v dekoraci kombinují. Svatební dekorace pro nevěstu vznikají kombinací technik navazování, lepení, laminování, voskování, navlékaní na drát, svazování, nebo také crush technikou, především za účelem vytvoření konstrukce na svatební dekoraci pro nevěstu (Kopáč, 2011). Jednotlivé typy svatebních dekorací jsou opět charakterizovány mnoha autory (Hakke 2011; Kopáč 2011; Jedličková 2007) a lze je rozčlenit na: Pro svatební dekoraci Jojo je typické držení. Drží se v otvoru uprostřed. Může být také zavěšená na stuhách jako ucha u kabelky. Je vhodná pro mladé dynamické nevěsty. (Tabule č. 13) Koule je nesena v ruce, nemá žádnou rukojeť, někdy má stuhu, že si ji může nevěsta zavěsit, např. na prst, zápěstí. Důraz se klade na tvar, který musí být přesný kulatý, aranžmá by pak nevypadalo přesvědčivě. (Tabule č. 13) Věneček svým tvarem bez začátku a konce evokují naději na nehynoucí lásku. Symbolika kruhu poukazuje na nerozlučné spojení. Tvar je striktně daný. Konstrukce se může zhotovit kombinací jakéhokoliv materiálu např. drát, pedig, perličky, proutí, stuhy, atd. (Tabule č. 14) Žezlo a vřeteno jsou dominantní dekorace nevěsty, která se nenosí ke klasickým svatebním šatům, ale volí se spíše ke kalhotovému kostýmku či barevným šatům. Velikost žezla a vřetena se odvíjí od výšky postavy. Kabelka svým tvarem odpovídají více či méně skutečným módním doplňkům každé ženy. Fantazii se meze nekladou a mohou se objevovat kabelky různých tvarů. Ve výsledném aranžmá musí být jasné, že se jedná o kabelku. (Tabule č. 14) Kornout Cornet d amour se taky může nazývat tato dekorace (Kopáč, 2011). Základ tvoří štíhlý kornout. Jednou z variant nesení je uchopení za tělo kornoutu nebo může být taky opatřen uchy a nést ho jako kabelku. (Tabule č. 15) 14
Rukávník, návlek na zápěstí rozdíl mezi těmito dvěma typy je pouze ten, že do rukávníku nevěsta vkládá obě ruce a návlek na zápěstí si navlékne na zápěstí jedné ruky. (Tabule č. 15) Korpus ve tvaru válce se dá zhotovit z pevných materiálů, jako je např. kartónový papír či floristické pletivo. Tubus je ve svém základu tvořen trubkou vespod opatřenou okem na přidržení. Nese se v otevřené dlani. Dekorace je velmi ojedinělá a elegantní. Závěs na prst je visící, kónicky zužující se aranžmá, které svým tvarem připomíná anglickou kapku, liší se však od ní středovou souměrností. Nevěsta dekoraci nosí na kroužku nebo také na stuze zavěšeném na prstu. (Tabule č. 16) 3.2.3 Doplňkové aranžmá pro nevěstu Zde najdeme aranžmá, kterými může být nevěsta zkrášlena ve svatební den, mimo svatebních kytici a dekoraci. Jsou to doplňková aranžmá nevěsty. Květinový závoj může nahradit tylový závoj, nebo se může přizdobovat tento tylový závoj. Základ závoje tvoří hřebínek, který je zakomponován do účesu a tím drží nevěstě na hlavě. (Tabule č. 17) Štola je květinový pás, který se nese stejně jako boa. Je to velmi dekorativní aranžmá pro nevěstu. Délka štoly závisí na výšce postavy nevěsty či na délce svatebních šatů. (Tabule č. 17) Vlečka je splývavá dekorace, která splývá po šatech. Působí netradičně, nevázaně. Je dlouhá více než 100 cm. Nevěsta ji může za sebou vléci. Je bohatá na kombinaci technik a dekoračního materiálu. (Tabule č. 18) 3.3 Pomocný floristický materiál Pomocným materiálem k vytváření svatebních aranžmá je takový materiál, který pomáhá floristovi k jejich zhotovení. Kromě kvalitního nářadí je to i především velká škála důležitých pomůcek a neživého materiálu. Floristický materiál můžeme rozdělit na (Pavlíčková, 2009): Pomocný technický materiál ve výsledné práci nesmí být nikdy vidět, protože má pouze technickou funkci Materiál s estetickou funkcí estetický hodnotný materiál, doplňující působení rostlin. 15
Materiál estetický i pomocný může plnit obě zmíněné funkce, záleží na způsobu použití. 3.3.1 Vázací materiál Jedná se především o nejdůležitější technický materiál, který se používá ke svazování kytic, fixování či do různých kompozic. Ve finále by neměl být vidět a musí se začistit. Vázací lýko máme lýka přírodní, anebo synteticky vyrobená umělá. Přírodní lýko je ve světlé hnědé barvě, ale máme i celou řadu barevných odstínů. Lýko umělé, nejčastěji v zelené barvě, které se používá především ke stahování kytic, je stálé i po namočení do vody. Toto lýko je jen technického charakteru. Vázací provázek tenký, ale velmi pevný, který se nedá zkompostovat. Je barvy bílé a zelené, používá se k vázání slaměných podložek a věnců. Konopný provázek velmi pevný, který má technický i estetický charakter. Sisalové a kokosové vlákno k dostání v různých barvách i gramáži, za pomocí lepidla se dá tvarovat do různých tvarů. Nitě, vlna příze estetická i technická funkce. 3.3.2 Floristické pásky Pásky se vyrábí z přírodních či syntetických materiálů a slouží nám především k začištění nebo zpevnění stonků. Pásky řadíme k pomocným technickým materiálům, které pomáhají zvládnout vytvořit aranžmá po technické stránce. Může se s nimi ovíjet rostlinný i pomocný materiál. (Piková, 2011) Gutaperčová páska (Guttacoll, Flower tape) k dostání v barvách světlé či tmavě zelené, šířka pásky je 13 mm nebo 26 mm. Používá se u techniky vatičkování a k začištění prodlužovaných stonků, tato páska je samodržící, její konec je dobré nahřát nad plamenem, aby se páska nerozmotávala, také zpomaluje vypařování vody z rostlin, což má vliv na trvanlivost živých rostlin. Ovinovací krepová páska (Flower tape) šíře pásky je 13 mm a 26 mm, vyrábí se v barvách bílé, světle nebo tmavě zelené a hnědé. Používá se k začištění stonků u zpevnění, navazování a prodlužování. Z důvodů lepšího zacházení s ní se požívá u sušených i živých rostlin. 16
Voděodolná páska (Waterproof tape) tmavě zelená, umělohmotná, samolepící páska o šířce 13 mm, která se používá k fixaci aranžovací hmoty k nádobám. Fixační páska (Oasis fix) kaučuková hmota, určená k přichycení hrotů, kterými pak upevňujeme aranžovací hmotu. K lepšímu uchycení se doporučuje hmotu nahřát a teprve potom připevnit k podkladu. 3.3.3 Lepidla Univerzální lepidla slouží k přípravě a zhotovení konstrukcí, podložek a dalších věcí na dřevo, papír, sklo, plast, látku a jiné materiály. Z lepidel je dále možné použít herkules, kanagom, kores, chemopren, vteřinové lepidlo a jiná lepidla. Speciální lepidlo na živé květiny (Oasis floral adhesive tekuté lepidlo) je využíváno na živý rostlinný materiál a nepoškodí jej. Na sušené květiny je používáno lepidlo ve spreji (Oasis Sprühkleber), které se nanáší ve vzdálenosti přibližně 40 cm. Slouží při práci s kokosovým vláknem, perličkami, flitry, pískem a dalšími lehkými materiály. 3.3.4 Barvy, spreje Barvy ve spreji mají všestranné využití, k dostání jsou v různých barvách i odstínech, či třpytky ve spreji (např. OASIS SPRAY pro řezané a suché květiny různých barev; OASIS METALICKÝ SPRAY měděná, stříbrná, zlatá; OASIS SPRAY SE TŘPYTKAMI perleťová, stříbrná, zlatá). Plní funkci technickou i estetickou, které využijeme na živý rostlinný materiál, sušiny či konstrukce. Nátěrové barvy na sklo, dřevo, kov a další materiály. 3.3.5 Plast Plasty jsou velkým pomocníkem floristy. Je to jedna z nejdůležitějších skupin, která mu usnadňuje práci, a to především ve svatební floristice. Mezi nejvíce používané materiály patří pěnová aranžovací hmota (Florasis, 2010). Značnou část trhu zásobuje firma Smithers Oasis. Aranžovací hmotu můžeme rozdělit na hmotu pro řezané rostliny, sušené rostliny a barevnou aranžovací hmotu. Tato nezbytná pomůcka je k dostání ve kvádru o velikost 23 11 8 cm nebo v dalších tématicky specifických tvarech, např. koule, jehlan, srdce, věnec atd. Pro svatební aranžmá určené speciálně nevěstám jsou důležité různorodé typy držáků pro svatební kytice (Kopáč, 2011; Smithers Oasis, 2013): 17
OASIS ECObase Lady Srdce (velikost držáku 19 19 4 cm) ve tvaru srdce s pevným pěnovým podkladem, který má plastový držák a ergonomicky tvarovanou rukojeť. OASIS Lady I. (průměr držáku 8 cm) je určen pro tvarově náročné kytice (kulaté a převislé), spodní i vrchní část je tvořena mřížkou. OASIS Lady II. (průměr držáku 7 cm) tento držák je především pro kulaté kytice, vrchní část držáku tvoří mřížka, spodní je plná. OASIS Lady plus (průměr držáku 8 cm) je vylepšený o rozšroubovatelnou rukojeť, pro dodatečné nasátí vody během skladování. OASIS Ladynette (průměr držáku 7 cm) vrchní i spodní část tvořena mřížkou, košíček je celý od rukojeti vychýlen o 30, čímž je předurčen pro převislé svatební kytice. OASIS Little Lady (průměr držáku 5 cm) malý držák, především na kytice pro družičky, spodní část plná, vrchní mřížkovaná. Držák je ve tvaru lehce protažené polokoule. Oasis princess Vhodný pro malé svatební kytice nebo také pro družičky, Rukojeť je od ostatních typů užší, Spodní část je plná, vrchní mřížkovaná a klenutá do polokoule. 3.3.6 Drát, kov Patří mezi nejpoužívanější materiály ve svatební floristice. V technikách je drát považován spíše za pomocný materiál, ale při zhotovování konstrukcí slouží i jako dekorační materiál. Existuje celá řada drátů, které mohou být žíhané, pálené či s povrchovou úpravou. Mezi pomocné technické dráty řadíme: vázací drát, sekaný drát, myrtový drát, toto jsou dráty pomocného charakteru (Jedličková, 2007). Ke kovovým dekoračním drátům zpravidla patří: barevné drátky na cívce, klikatý drátek Zigzag, bujónový drát, hliníkový drát, drát obalený papírem révový drát, plyšový drátek, špendlíky či andělské vlasy. 3.4 Techniky Svatební aranžmá pro nevěstu a její zpracování musí splňovat velmi přísné požadavky. Ve svatební floristice je velmi důležitým kritériem hodnocení technika, jež 18
musí být vždy provedena čistě a precizně. Florista si musí uvědomovat fakt, že kytice musí být dokonalá ze všech stran a úhlů pohledu. Každá technika musí být perfektně zvládnutá a rozhodně nikdy nesmí dojít k poškození či znečištění nevěstiných šatů. Estetické a technické nároky na svatební kytici či dekoraci jsou striktní a je nutné se jimi řídit (Wundemann, Stobbe Rosenstock, 1989): aranžmá je nutné přizpůsobit nevěstě, čehož docílíme správně zvolenou technikou. Z tohoto důvodu je nutné rostlinný materiál patřičně upravit či tvarovat. aranžmá musí zůstat dostatečnou dobu čerstvá, proto pečlivě vybíráme rostlinný materiál a k tomu vhodně zvolenou techniku. kytice či svatební dekorace musí být pro nevěstu pohodlná a lehká. 3.4.1 Základní techniky Základní, neboli přípravné techniky, zahrnují takové postupy či procesy, kterými lze rostlinný nebo dekorační materiál různým způsobem připravit ještě před prací na kompozici aranžmá. Tyto přípravné techniky nesmí florista podcenit a musí jim věnovat patřičnou pozornost a čas. Na základě analýzy dostupné odborné literatury (Jedličková, 2007; Kuťková 2011; Haake, 2011) je možné vymezit v soudobé svatební floristice běžně používané základní techniky: Ohýbání je usměrňování linií a tvarů. Rostlinný materiál většinou nevytváří linii, jakou vyžadujeme při vlastní práci, proto florista přistupuje k tvarování rostlinného materiálu touto technikou. Pro ohýbání musí mít florista jistou zručnost, cit, praxi a trpělivost, aby dokázal na rostlinný materiál použít optimální míru zatížení. K rostlinám, které tuto techniku dobře snáší, patří: Zantedeschia, Rosa, Salix a další. Ohýbání můžeme provést více způsoby, které si zvolíme podle části či typu rostlinného materiálu. K ohýbání patří ještě podskupiny (Jedličková, 2007): tvarování přetáčení hnětení a natahování nalomení ohýbání s namočením. 19
Navazování používáme u rostlinného materiálu, který nemá přirozené stonky anebo je nemá dostatečně dlouhé. Nejčastěji to jsou různé plody, lusky, a jiné. Navazováním si můžeme předem připravit různé kytičky z rostlinného materiálu i z dekoračního materiálu. K navazování se používá vazačský drát, jehož sílu volíme dle rostlinného materiálu. Některé suché plody, jako např. kaštany, mandle, žaludy a jiné, nenavazujeme, ale drát, na jehož konci uděláme malé očko, k plodu přilepíme pomocí tavné pistole. Jiné je možno pouze nabodnout na drát. Ten je vhodné nejprve zasunout do špičky tavné pistole a teprve pak do plodu zapíchnout. Tímto zamezíme následnému vypadnutí plodu z drátu. Ploché dřevěné doplňky je možno nejdřív navrtat malým vrtáčkem a až potom navázat na drát. Drát se nakonec začistí gutaperčovou páskou, tato technika úzce souvisí s vatičkováním, a je zároveň i časově náročná. (Kuťková; 2011) Dlahování se používá u svatebních kytic s přirozenými stonky. V místě ohybu rostliny jsou podél stonku z obou stran položeny drátky a jsou začištěny gutaperčovou páskou, stonek se pak opatrně ohne. Technika se v součastné době příliš nepoužívá, u převislých technik ji nahradilo vatičkování a navazování na drát. Navazování a navlékání na dekorační drátek je jednou z nejstarších technik v aranžování, i když naši předci o ní jako o technice vůbec neuvažovali. Podobně jako navlékání je navazování rostlin nebo jejich částí na dekorační drátek. Výsledkem je řetěz tvořený například okvětními plátky, anebo jednotlivými květy. Rostlinný materiál musíme nejdříve zabezpečit technikou voskování a to z toho důvodu, aby nedocházelo k odpařování vody a posléze obtočíme stonek do spirály drátkem. (Kuťková a kol., 2011) navázání na révový drát navázání na révový drát s vatičkováním řetízkování řetízkování s jistícím očkem navlékání (Jedličková, 2007) Speciální technika úpravy rostlin je laminování. Do přehnuté laminovací fólie rozmístíme rostlinný materiál. V případě že budeme zalaminované rostliny vystřihovat, necháme mezi kladenými rostlinami prostor. Laminovací přístroj zapneme, zvolíme rychlost a zahřejeme na požadovanou teplotu. Postupně do přístroje vkládáme 20
laminovací fólie s rostlinným materiálem uvnitř. Fólie s rostlinným materiálem projdou přístrojem, potom již odebíráme laminovaný materiál. Nejvhodnější rostlinný materiál u této techniky je tenký, dobře vysušený (např. skeletové listy, vylisované květy, barevné listy dřevin). Dají se taky použít pouze okvětní plátky či dekorační materiál kokosové vlákno, třpytky, atd. Nejdůležitějším kritériem je, aby byl rostlinný materiál dobře vysušen. Při špatném vysušení rostlinného materiálu před lisováním vysoká teplota v laminovacím přístroji vodu z rostlin uvolní. Ta v podobě páry a šedých skvrn zůstane uzavřena ve fólii. Fólie se často zkroutí a výsledek je nepoužitelný. (Kuťková a kol., 2011) Technika lepení je důležitá ne pouze jako přípravná technika, ale i jako hlavní technika, která vyžaduje preciznost a čistotu provedené práce. Lepení živých rostlin se provádí pomocí speciálního lepidla a, je určeno k lepení květů, okvětních plátků, listů či přilepení dekoračního materiálu k rostlinnému materiálu. Živý rostlinný materiál nelepíme žádným jiným lepidlem, než speciálním lepidlem na živé květy (OASIS FLORAL ADHESIVE; OASIS FOLIAGE GLUE)(Florasis, 2010). Práce musí být provedena rychle, protože lepidlo zasychá okamžitě. Tuto techniku používáme pouze v případech, kdy nemůžeme žádnou jinou techniku využít, nebo by byla příliš zdlouhavá. Práce s lepidlem není časově náročná. Dbáme na čistotu při práci s lepidlem, aby květy a ostatní materiál nebyly znečištěny od lepidla. Lepení konstrukcí můžeme provádět tavnou pistolí. Obsluha tavné pistole je velmi jednoduchá. Po zapojení do elektrického napětí se přibližně po pěti minutách nahřeje náboj lepidla, který při teplotě kolem 90 C začíná tát (Kuťková a kol.,2011). Lepidlo by ve zhotovené dekoraci nemělo být vůbec patrné, a to ani jeho tenká vlákna, která se utvářejí. S tavnou pistolí pracujeme opatrně a dbáme bezpečnosti práce. Voskování má ve svatební technice velké uplatnění a tudíž je vhodné pro krátkodobé floristické práce, jako jsou svatební kytice a dekorace. Rostlinný materiál zkrátíme a necháme ho nejméně dvanáct hodin nasávat vodou (Jedličková, 2007). Po uplynutí této doby provedeme krátký rovný řez a to proto, aby se voda co nejpomaleji vypařovala. Řezná rána se ponoří do roztaveného vosku a následným zchlazením ve studené vodě zatuhne. Teplotu vosku je třeba sledovat, málo rozpuštěný vosk špatně přilne k rostlině a odloupává se, horký vosk naopak způsobí, že rostlinný materiál popálí (Jedličková, 2007). Technika není vhodná k zabezpečení 21
trvanlivosti růží na dlouhých stoncích a také tam kde chceme docílit dlouhodobé trvanlivosti aranžmá. Máčení celých rostlin do vosku využívaná především o Vánocích. Rostliny namočené do vosku připomínají ojínění. (Kuťková a kol., 2011) Potírání voskem na předem připravený podklad vysypeme květy nebo jejich části či dekorační materiál např. kokosové vlákno, střepiny skla, potřeme voskem a necháme zaschnout. Takto si můžeme připravit manžety pod kytice či dekorace. Roztaveným voskem můžeme také potřít papír, který pak můžeme posypat živým nebo sušeným rostlinným materiálem (květy). Poté překlopíme druhým čistým papírem bez vosku a pomocí žehličky zažehlíme dohromady. Použití takto připraveného materiálu je velmi široké. Záleží pouze na fantazii. (Kuťková a kol., 2011) Zalití rostlin voskem vosk můžeme nalít na plech, naskládat do něho různý rostlinný materiál a ty znovu zalít voskem. Po zatvrdnutí můžeme krájet různé tvary. Výsledná podoba rostlinného materiálu vždy bude záviset na způsobu lití vosku. (Kuťková a kol., 2011) Vatičkování je spojeno s technikou navazování či prodlužování stonků rostlinného materiálu. Cílem techniky je rostlinám, které do kytic použijeme bez přírodních stonků, poskytnout co nejlepší zásobení vodou. Rostlinný materiál necháme dostatečně nasát vodou, nejlépe dvanáct hodin, před vlastní prací. Stonek seřízneme na minimální potřebnou délku, a poté ho navážeme na drát potřebné délky, kterou budeme potřebovat do svatební kytice nebo svatební dekorace a zvolíme přiměřenou sílu drátu, ten volíme individuálně dle rostlinného materiálu. Řeznou ránu po navázání drátu obtočíme vatou a namočíme ve vodě. Vše začistíme gutaperčovou páskou, kterou vedeme shora spirálovitě. Gutaperčová páska také slouží k tomu, aby se z vaty nevypařovala voda. Vše začistíme kaučukovou páskou, spirálovitě a přiměřenou silou tak, aby nedošlo k vytlačení vody z vaty. Tímto způsobem zajistíme zakrytí nevzhledného pomocného drátu a zabráníme výparu vody z nasáklé vaty. U druhů s dutým nebo plným stonkem, které vyztužujeme vsunutím drátu dovnitř, nejdříve vyztužíme a teprve pak přidáme vatičku. 22
Někdy také se začišťuje místo gutaperčové pásky, páskou papírovou, ta je však nevhodná a nedoporučuje se (Kuťková, 2011). Ve vlhkém prostředí se odlepuje a tím neplní požadovanou funkcí. 3.4.2 Hlavní techniky Technika skobičkování je založená na připevňování materiálů k podkladu pomocí skobiček ve tvaru písmene U. K výrobě skobiček se využívá tvrdý ocelový drát, který má na obou koncích ostré hroty. Snadno se pak zapíchává i do tvrdých podložek, aniž by se zkřivila. Často se to stává, pokud si skobičky sami vyrobíme ohnutím vázacího drát. Tato technika je vhodná především k přichycení různých materiálů k aranžovací hmotě v různých aranžmá. Dle materiálu, který k podložce připevňujeme, dbáme na správnou sílu skobiček, na její šířku a na délku jejích nožiček. Také podložka, např. opisová, polystyrenová může ovlivnit výběr skobiček. Ty jsou technickou pomůckou, proto je vpichujeme tak, abychom je mohli zamaskovat. K uchycení k podložce můžeme také použit ozdobné špendlíky, připínáčky č jiné pomůcky. Ty pak neplní pouze funkci technickou, ale i dekorační prvek součástí aranžmá. Výběru barvy a rozmístění v aranžmá pak věnujeme velkou pozornost. Vypichování svatební kytice je technika aranžování, při které rostliny seskupujeme do předem stanovené kompozice. Ve svatební floristice je u této techniky nejčastěji používaným materiálem držák na svatební kytice s pěnovou aranžovací hmotou, která plní pouze technickou funkci. Nejdříve si držák necháme dostatečně nasát. Položíme jej na hladinu vody a necháme samovolně klesnout pod hladinu. Rostlinný materiál necháme dostatečně nasát vodou alespoň dvanáct hodin před vlastní práci. Když vše je připraveno, držák si upevníme do stojanu. Začínat bychom měli s měkčími stonky a pokračovat s pevnějšími a silnějšími. Pevný stonek se při vypichování neláme tak jako měkký. U velmi křehkých stonků použijeme techniku zpevnění drátkem, aby se stonky nelámaly. Pokud umísťujeme květy do převisu, navážeme je takzvaně dvě nožky a vpíchneme do držáku. Dráty musí projít hmotou skrz, konec zakrátíme na délku 5 mm a ohneme přes mřížku držáku nazpět. Zabráníme tak vypadnutí květu z držáku. Po dokončení svatební kytice začistíme rukojeť stuhou. Celé aranžmá je možné ošetřit sprejem OASIS Clear life, pokud jsme výše zmíněnou techniku zkombinovali dalšími technikami, např. lepením, navazováním na dekorační drátky atd. Na závěr odneseme aranžmá do chladicího boxu. 23
Výhody této techniky jsou, že rostlinný materiál vypíchaný do aranžovací hmoty má dobré zásobení vodou. Nevěsta drží v ruce držák, tím nejsou stonky zahřívány teplem ruky, a proto má kytice delší životnost. Vhodně zvolené květy vydrží v dobré kondici pouze zavoskované. Florista si musí dát hlavně pozor na přehuštění stonků v držáku, aby se aranžovací hmota nerozpadla. Nevýhodou je, že květy mají nedostatečnou stabilitu v hmotě, při pohybu často vypadávají, proto v převislých partiích květy fixujeme drátem. Další nevýhodou, je omezené množství rostlinného materiálu, florista si musí dávat pozor, aby jednou vpíchnuté stonky již nevyndával a nevpichoval znovu, protože hrozí rozpadávání a drolení aranžovací hmoty. Držák musí být vždy začištěn, je to technický materiál, který nesmí být vidět. Crush technika patří mezi jednu z nejmladších technik ve svatební floristice, kdy její autorkou je přední německá floristka Wally Klett, která se specializuje především na svatební floristiku. Sama autorka říká, že tato technika vznikla z důvodu úspory pracovního času. Svateb se na určitý termín může sejít hned několik, proto bylo důležité najít postup, jak si připravit základ několik dní předem a na poslední chvíli do připravené konstrukce zapracovat rostlinný materiál. Crush technika je technikou jemného hnětení drátku, kdy ze dvou různě silných drátů, vytváříme plošnou nebo prostorovou konstrukci aranžmá. Omotáváním, uzlováním, háčkováním nebo proplétáním vytváříme kostru konstrukce. Drát musí mít v průměru 2 mm, ke kterému pak přidáme drát různé síly, nejčastěji však jsou přidávány dráty o průměru 0,3 mm a 0,5 mm. Velmi významná je i kvalita drátu. Klett doporučuje materiál od firmy Smithers Oasis. S dráty pracujeme součastně a jejich poměr by měl být 2:1 ve prospěch slabšího. S vyšším podílem silnějšího drátu je výsledná práce příliš tuhá. Silnější drát základ konstrukce zpevňuje a stabilizuje, slabší drát pak slouží k navazování rostlinného materiálu, který na závěr zapravujeme do konstrukce. Musíme však dbát na to, aby konstrukce zůstaly stále načechrané, aby se mohl jakýkoliv drátek z konstrukce mírně povytáhnout navázat na něj rostlinný materiál, nebo také dekorační materiál a zpátky do dekorace zapravit. Při tvorbě dekorací crush technikou je vhodné pracovat s květy plochých tvarů a dobrou trvanlivostí. Živé rostliny musíme ošetřit proti výparu vody, nejčastěji technikou voskování. Při práci s rostlinným materiálem dbáme, aby rostlinný materiál, nebyl jen na povrchu konstrukce, ale abychom ho zapracovali i do nitra konstrukce. 24
(Mokoš, 2008; Kuťková, 2011) Omotávání a proplétání nemusí být vždy jen přípravnými technikami. Někdy mohou mít svatební aranžmá zcela jasnou formu, která vznikla omotáváním jako hlavní technikou. Příklad aranžmá, které vhodně dokumentuje techniku omotávání je koule, nebo kužel. Tyto tvary můžeme bez problému zakoupit v obchodní síti a těmito technikami dozdobit dle naší kreativity a fantazie. Proplétání je často technikou při výrobě různých konstrukcí a podložek ke kyticím. U floristických prací jsou tyto techniky velmi často kombinovány a používány, aniž by si to tvůrci uvědomovali. Vázání z přirozených stonků Tato technika se nepříliš liší od přípravy klasické kytice. Při zhotovování vázaných kytic používáme rostlinný materiál na přirozených stoncích. Hlavním rozdílem u této techniky je silné zahuštění stonků v místě úvazku. Nutné je si uvědomit že svatební kytice vázaná touto technikou musí být pohodlná k nošení pro nevěstu. Při vázáni svatebních kytic můžeme klást stonky do spirály, paralelně, nebo se také dají tyto způsoby kombinovat. Pokud budeme vázat do spirály, je nutné dodržet jednotný směr kladení stonků. U praváků je tomu tak že kytici drží v levé ruce a pravou rukou přikládají rostlinný materiál, u leváků tomu je naopak, stonky klademe tak, aby spodní část směřovala ven z dlaně. Samozřejmě nemůže dojít k nalomení rostlinného materiálu příliš pevným svázáním. Úvazek musí být začištěn, pokud by nedošlo k začištění, mohlo by dojít k zašpinění nevěsty, což je nevhodné. Takto se tvoří především pravé kulaté kytice, ve kterých dosáhneme převisu pouze tehdy, pokud materiál, ze kterého tvoříme, je sám o sobě převislý. Doplňkovou technikou je ohýbání, tím docílíme alespoň částečného ohnutí rostlinného materiálu. Vázaná kytice má relativně nízkou technickou náročnost, je časově nenáročná a většinou patří do kategorie levnějších kytic. Jistou nevýhodou je silný úvazek kytice a omezené možnosti, při tvorbě vázané kytice. Nelze využít všechny části jakéhokoliv rostlinného materiálu a není možné vytvořit převislou kytici, která by měla všechny stonky použitých rostlin přirozené. 3.4.3 Závěrečné techniky Hotové floristické aranžmá je před předáním klientovi možné anebo nutné upravit či ošetřit. Jde o důležitý okamžik v rámci celého výrobního postupu, protože souhrnný 25
dojem a ošetření vedoucí k prodloužení trvanlivosti květů jsou zásadní pro spokojenost klienta. K tomu pomáhá řada floristických pomůcek a postupů. Důležitým kritériem je uchování vytvořeného svatebního aranžmá, které se z větší části vytváří den před svatebním obřadem, aby bylo svěží a čerstvé. Toho dosáhneme přerosením a následným zabalením aranžmá do celofánu, při tom musíme hlavně dbát na to, aby se celofán nedotýkal rostlinného materiálu. Aranžmá se klientovi předává bez celofánu. Další možnost ošetření je ošetření aranžmá přípravkem na prodloužení trvanlivost živých květů. Závěrečná povrchová úprava se dosáhne u zeleně speciálním přípravky (lesk na listy). Nikdy neprovádíme postřik na květy, protože může dojít k jejich poškození. Další možností je závěrečná úprava dokončených aranžmá barvením, flitry a podobně. A zcela na závěr je třeba každé aranžmá klientovi patřičně zabalit tak, aby klient bez možností porušení dopravil aranžmá na místo určení. 3.5 Hodnocení technik Svatební floristika je velmi častou a stále aktuální tématikou na floristických soutěžích jak u nás, tak i v zahraničí. Z domácích soutěží například Děčínská kotva, Brněnská růže, Rosa Pragensis či Flora Olomouc. Ze zahraničních například Aargauercup, Swissflor a Europa Cup. Neměli bychom opomenout, jak se techniky hodnotí. Především u svatebních kytic a dekorací se musí dodržovat preciznost a čistota provedené práce. Zvolený vedoucí ze skupiny komise obdrží bodovací tabulku pro kategorii technika, kde zapisuje body, o kterých rozhoduje celá komise. Hodnocení technik je velmi detailnější než u kategorií hodnotících estetiku (A nápad, B barva, C kompozice). Je vyčleněno na pět faktorů, které se hodnotí od 0 do 2 bodů. Celkový počet bodů za techniku dosahuje 0 10 bodů. Všichni členové jury hodnotí dohromady. Předchází se tomu, aby se předešlo přílišné destrukci aranžmá během hodnocení. Vedoucí skupiny hodnotitelů určí jednoho člena jury, který zjišťuje stabilitu a také pevnost aranžmá, manipuluje s ním na základě přání členů jury. Účelem ostatních členů jury je výhradně prohlížení aranžmá bez jakéhokoliv fyzického kontaktu. Vedoucí skupiny jury nakonec body v tabulce sečte a nahlásí konečné hodnoty všem členům hodnotící skupiny jury, 26
kteří si stejné hodnoty zapíší do svých bodovacích tabulek. Faktory, na které se přihlíží v kategorii technik jsou (Martínek, 2007): čistota provedení aranžmá (0 2 body), vhodnost použité techniky (0 2 body), stabilita vazby aranžmá (pevný úvazek, ukotvení na podkladu) a fyzikální stabilita (vyváženost aranžmá, např. u převislých svatebních kytic)(0 2 body), možnost dostatečného zásobení vodou s ohledem na techniku a typ aranžmá, neplatí v takové míře především u svatebních kytic a dekorací (0 2 body), technická obtížnost, úroveň aranžmá, propracovanost a další (0 2 body). Hodnocení technik se nachází v kategorii D, celkový součet všech faktorů činí od 0 do 10 bodů (Martínek, 2007). 3.6 Přípravky k prodloužení trvanlivosti řezaných květů Kromě estetických hodnot a zdravotní nezávadnosti je dalším převelice podstatným kritériem při výběru vhodného rostlinného materiálu pro aranžování jejich trvanlivost. Trvanlivost rostlin je dána vnitřními a vnějšími faktory (Neugebauerová, 2011): Vnitřní genetickým základem Vnější pěstební podmínky a postupy během pěstování, dobře zvolený termín a způsob sklizně, podmínky skladování a přepravy (teplota, vlhkost, hygiena). Přípravky k prodloužení trvanlivosti: OASIS FLORALIFE Cleaner přípravek pro ezinfekci váz, přepravních a chladících boxů, nožů, nůžek atd. Tvoří neviditelnou ochranu a dezinfekční vrstvu. OASIS FLORALIFE, Quick Dip startér pro revitalizaci květin po suché přepravě. Krátké ponoření seříznutých stonků na 1 2 vteřiny zajistí následný rychlý 100% příjem živin z roztoku Floralife Hydraflor 200. K dostání v 1L balení. OASIS Floralife 300 - výživa pro plný rozkvět, dodá živiny a udrží vodu čistou ve vázách. Maloobchodní balení 3,5 g je pro vázy do objemu 0,5 litru. K dostání i ve 2kg balení pro prodejce květin. OASIS FLORALIFE Hydraflor 200 přípravek zabraňuje předčasnému rozvití květů, poupat, vadnutí listů a ohýbání stonků. Zachovává čerstvost 27
rostlinného materiálu ve skladu i na prodejních pultech. Přípravek obsahuje okysličující prostředky, které zajišťují optimální ph hodnotu vody. K dostání v 5L balení, určený pro prodejce květin. OASIS floralife Hydraflor 100 určený pro pěstitele a přepravce květin. Přípravek na stejné bázi jak Hydraflor 200. OASS FLORALIFE Finishing Touch přípravek pro finální úpravu kytic. Zabrání odpařování vody a zajistí také čerstvý vzhled a jiskřivost. Chrání před nebezpečím plísní. 28
4. MATERIÁL A METODIKA Součástí bakalářské práce na téma Floristické techniky v aranžování svatebních kytic a dekorací je vytvořit 3 příkladová aranžmá, popsat a zdokumentovat je pomocí metody step-by-step. Dalším důležitým úkolem je také provést experiment s trvanlivostí řezaných květin, které byly upraveny základními technikami, které se používají ve svatební floristice. 4.1 Základní informace Praktická část bakalářské práce byla provedena po domluvě 12. 4. 2012 a 13. 4. 2012 na ZF Mendelu v Lednici ve spolupráci s Lucii Hradskou (Trvanlivost rostlinného materiálu ve svatební floristice) a Karolínou Flaschkovou (Analýza vývoje svatební floristiky na příkladu dekorací pro svatební pár). V návaznosti na příbuznost témat a po domluvě s vedoucím bakalářské práce byla domluvena úzká spolupráce se zmíněnými autorkami. Tato spolupráce také souvisela s dostupnosti rostlinného materiálu, se kterým se pracovalo. Hlavní důvodem určitého sdílení byla především finanční náročnost. Hlavním sponzorem veškerého rostlinného materiálu byla firma Vonekl s.r.o. Pomocný a dekorační materiál poskytla Zahradnická fakulta. 4.2 Příkladová aranžmá Za pomocí soudobých technik byla vytvořena 3 příkladová aranžmá se záměrem maximálním způsobem využít různorodé floristické techniky: vypichovaná kytice s kombinací dalších technik květinová koule s převisem návlek na zápěstí Výsledná aranžmá jsou detailně popsaná v tabulkách a byla provedena fotodokumentace metodou step-by-step. 4.3 Experiment Dne 12.4.2012 byl založen pokus, jehož hlavním záměrem bylo sledování jak trvanlivost v závislosti na technice ovlivňuje estetický vjem z hodnoceného aranžmá. Pokus byl sledován 2 denně po dobu 12 dni, vždy ráno v 10 hodin a večer ve 22 hodin. 29