STUDIE. Seznam karpatského přírodního dědictví v Beskydech

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. STUDIE Seznam karpatského přírodního dědictví v Beskydech v rámci projektu Zachování karpatského přírodního dědictví v Beskydech 2010

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Zpracovali: Ing. Petr Konupka Ing. Vojtěch Bajer Ing. Martin Krupa ČSOP Salamandr Tvarůţkova 1805 756 61 Roţnov p. R. www.salamandr.info tel.: 571 656 456 email: salamandr@salamandr.info 2

Obsah Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. 1. Úvod... 4 2. Seznam karpatského přírodního dědictví... 6 2.1. Tvorba seznamu karpatského přírodního dědictví... 6 2.2. Výsledky... 9 2.3. Druhy a biotopy zařazené do seznamu... 10 2.4. Definice karpatského přírodního dědictví v Beskydech... 12 3. Charakteristiky jednotlivých prvků... 15 3.1. Ptáci... 15 3.2. Savci... 19 3.3. Bezobratlí hmyz... 21 3.4. Ostatní ţivočichové... 22 3.5. Rostliny... 24 3.6. Mechy... 26 3.7. Biotopy... 27 4. Opomíjené druhy... 29 5. Pouţitá literatura... 30 PŘÍLOHA 1... 32 PŘÍLOHA 2... 62 DÍLČÍ STUDIE 1... 64 DÍLČÍ STUDIE 2... 75 DÍLČÍ STUDIE 3... 91 3

1. Úvod Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Tato studie je součástí projektu Zachování karpatského přírodního dědictví v Beskydech, který byl v roce 2009 podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Cílem projektu je zachování karpatského přírodního dědictví na území CHKO Beskydy. To je ohroţeno narůstající intenzitou hospodaření na některých místech, ale především jeho ukončením v méně atraktivních částech. Současný stav ještě zhoršuje rozvoj aktivit, které přírodní dědictví nevnímají jako hodnotu, která si zasluhuje pozornost či dokonce ochranu. Záměrem projektu není konzervace přírody a krajiny či vytvoření skanzenu. Dědictví není nic statického, je moţné jej dále obohacovat a rozvíjet v souladu s dnešními znalostmi a potřebami. Naproti tomu představuje kontinuitu, ukazuje identitu lidské kultury a nemělo by tedy být výrazně ochuzováno. Naopak je nutné o něj pečovat. K tomu se také Česká republika zavázala, kdyţ společně s dalšími 6 státy ratifikovala Rámcovou úmluvu o ochraně a udrţitelném rozvoji Karpat (dále jen Karpatskou úmluvu). Samotné péči však musí předcházet vytvoření seznamu karpatského přírodního dědictví, který bude souhrnem druhů a biotopů, které jsou pro oblast typické. Tak bude definováno, o co je vlastně nutné pečovat. Vytvoření seznamu karpatského přírodního dědictví na území České republiky je jedním z cílů fungující Pracovní skupiny Karpatské úmluvy. Tento seznam je nutné vytvořit zdola a do jeho tvorby zapojit veřejnost, NNO i odborníky. Jedině tak nebude výsledný seznam příliš odborný a veřejnost bude přístupná se s takovýmto seznamem identifikovat. Bez tohoto ztotoţnění nemůţe být nikdy seznam efektivně aplikován, jak je moţné pozorovat např. v případě seznamu chráněných druhů. Proto není smyslem vytvořit seznam, který bude obsahovat velké mnoţství druhů, byť z pohledu ochrany přírody hodnotných, pro veřejnost však naprosto neznámých, protoţe by takový seznam nikdy nepřijala. Vnímání karpatského přírodního dědictví je z velké části subjektivní záleţitostí a v rámci projektu Zachování karpatského přírodního dědictví v Beskydech byly provedeny první kroky ke vzniku seznamu přírodního dědictví za karpatskou oblast České republiky. I kvůli vysokému stupni ovlivnění osobním názorem je seznam koncipován jako otevřený, který bude moţné dále doplňovat a upravovat a tak by tomu mělo být i nadále. V opačném případě by opět došlo pouze k vytvoření seznamu, který však nikdy nedostane od veřejnosti příleţitost 4

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. promítnout se do praxe. Svým vznikem se však jedná o vzorový příklad pro definování karpatského přírodního dědictví také v jiných regionech. Studie obsahuje stručné charakteristiky jednotlivých prvků karpatského přírodního dědictví se zdůvodněním jejich výběru. Je definován jejich vztah ke karpatské oblasti a Beskydám. Třem druhů, u kterých je neuspokojivý stav nejvýraznější, jsou vypracovány samostatné dílčí studie. 5

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. 2. Seznam karpatského přírodního dědictví 2.1. Tvorba seznamu karpatského přírodního dědictví Seznam karpatského přírodního dědictví v Beskydech vznikal fázově po dobu přibliţně 9 měsíců. Během tohoto období měla veřejnost, NNO i odborníci moţnost se k návrhu vyjádřit a dále jej doplnit. Základní návrh seznamu vytvořil ČSOP Salamandr na základě vlastních znalostí i konzultací s odborníky, některé další druhy byly doplněny za pouţití literatury. Základní návrh (viz. příloha 1) obsahoval celkem 101 poloţek 39 ţivočichů (14 ptáků, 6 savců, 4 druhy hmyzu, 15 ostatních obojţivelníci, ryby, plţi), 35 rostlin, 17 hub a 10 biotopů. Tento seznam byl umístěn na stránky www.valasskakrajina.cz, kde se mohli zájemci aktivně zapojit do jeho tvorby a úprav. Pro zvýšení informovanosti byly umístěny aktuality a odkazy na tematicky zaměřené servery např. www.kvetenacr.cz, www.biolib.cz, www.karpaty.net, www.ochranci.cz, www.enviweb.cz, www.ekopolitika.cz apod. ČSOP Salamandr také navrhnul slovní definici karpatského přírodního dědictví, která vycházela z výsledků dřívějších diskusí Pracovní skupiny Karpatské úmluvy. Návrh seznamu byl k dispozici ve dvou verzích. První verze představovala online formulář, kde zájemci mohli doplňovat vlastní názor k zařazení jednotlivých druhů a to vybráním ano (souhlasím se zařazením do karpatského přírodního dědictví), ne (nesouhlasím se zařazením do karpatského přírodního dědictví), nevím (netroufám si hodnotit např. neznámý druh, nedostatek informací). Kromě hlasování bylo umoţněno vkládání nových návrhů a to právě z důvodu velkého vlivu subjektivního hodnocení a tedy moţného opomenutí některého druhu při tvorbě základního návrhu seznamu. Druhou moţností byl soubor ke staţení v aplikaci MS Excel. Zde kromě hlasování, jako v předchozí verzi, byl prostor také pro uvedení zdůvodnění nebo zaznačení, na jakém základě by druh měl být zařazen do karpatského přírodního dědictví. Na tvorbě seznamu karpatského přírodního dědictví se podílelo celkem 52 osob z řad široké veřejnosti. Vyplněných formulářů však došlo 432. Bohuţel naprostou většinu vyplněných formulářů nebylo moţné pro další zpracování pouţít, jelikoţ u nich existovalo velmi vysoké riziko, ţe jejich vyplnění a odeslání bylo účelové a výsledky by tedy byly velice zkreslené. Problém vznikl tak, ţe za vyplnění a odeslání formuláře bylo přislíbeno zaslání diáře, jako poděkování za spolupráci. Formulář i odkazy na moţnost spolupráce při tvorbě seznamu karpatského přírodního dědictví byly umístěny na tematicky zaměřených www 6

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. stránkách, odkud byl předpoklad, ţe se do aktivity zapojí pouze návštěvníci se skutečným zájmem o přírodu. Dle tohoto předpokladu také prvotně aktivita probíhala. Avšak některý z návštěvníků následně umístil nepřesnou informaci o diářích zdarma na internetové stránky, které se specializují na poskytování odkazů na vzorky zdarma atd. Tato informace vytrţená z kontextu zvedla enormní zájem o vyplnění formuláře, resp. o diář. Přitom byla naprosto přehlíţena informace, ţe diáře jsou určeny pouze pro první stovku a navíc, ţe se jedná o poděkování za spolupráci. Takto tedy došlo velké mnoţství vyplněných formulářů, bohuţel bez moţnosti jejich dalšího pouţití. Naprostá většina formulářů byla odeslána s identickou odpovědí u všech uvedených prvků. Bohuţel popisovaný problém vznikl během víkendu a k nápravě mohlo dojít aţ v pondělí. Za tuto dobu tedy došlo velkému mnoţství reakcí. Po upravení informace, ţe diáře pro prvních sto hlasovatelů jsou jiţ rozebrány, zájem opadnul, coţ pouze potvrdilo domněnku o účelových reakcích. Byly tedy akceptovány pouze výsledky, u nichţ bylo zřejmé, ţe nevznikly pouze z důvodu získání diáře (porovnání data přijetí formuláře s datem zveřejnění informace na serverech o vzorcích zdarma apod.). Ze strany veřejnosti bylo do seznamu navrţeno další 24 prvků k doplnění, nejvíce rostlin (8). Kromě veřejnosti byly osloveny NNO z regionu a odborníci s různým zaměřením, aby se k návrhu seznamu také vyjádřili z hlediska svého zaměření. Celkem se vyjádřili 3 NNO, nicméně v případě jedné organizace došlo k samostatnému a nezávislému vyjádření dvou osob. Dále se k seznamu vyjádřilo 5 odborníků se zaměřením na botaniku (2 odborníci), entomologii, ornitologii a malakologii. Celkem tedy 9 odborných hodnocení. Původní návrh seznamu ČSOP Salamandr obsahoval celkem 101 prvků přírodního dědictví. Zástupci odborné veřejnosti navrhnuli do seznamu doplnit 112 nových prvků přírodního dědictví, nejvíce rostlin (35). U odborníků a NNO bylo posuzování zaloţeno na odborných multidisciplinárních znalostech a praktických zkušenostech. Proto bylo poţadováno také slovní zdůvodnění výběru, ne pouze vyjádření názorů, jako u široké veřejnosti. K tomu byla předem stanovena kritéria výběru, aby se jasně vymezil prostor, ve kterém je nutné se pohybovat při hodnocení, a prvky seznamu měly skutečnou vazbu ke karpatské oblasti. 7

Kritéria výběru: 1. Druh/biotop se vyskytuje v Beskydech. 8 Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. 2. Druh je karpatským endemitem, subendemitem nebo se v Karpatech vyskytuje významný podíl evropské populace. 3. Druh je vázán na typický karpatský biotop. 4. Druh je jinak spojen s karpatskou krajinou, tato vazba však musí být patrná a jasně definovaná. Základní podmínkou pro zařazení druhu do seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech, která musela být vţdy splněna, byl jeho prokázaný výskyt na území Beskyd, tedy splnění 1. kritéria. Přitom nejsou striktně myšleny pouze druhy nacházející se na území CHKO Beskydy, ale také druhy, které se vyskytují v blízkosti této CHKO na území ČR. Sledovaným územím je tedy CHKO Beskydy s přesahy, aby výsledky nebyly ovlivněny administrativním rozdělením, které vţdy nerespektuje přírodní a geografické souvislosti. Ostatní kritéria jiţ bylo moţné upravovat či doplňovat, ale vţdy s patřičným zdůvodněním souvislostí s karpatským přírodním dědictvím. Dalším úkolem zástupců odborné veřejnosti a NNO bylo vyjádření k definici karpatského přírodního dědictví, kterou vytvořil ČSOP Salamandr. Tuto definici bylo moţné doplnit či upravit nebo vytvořit zcela novou vlastní definici, která dle názoru hodnotitelů lépe vystihne pojetí karpatského přírodního dědictví v Beskydech. Pochopitelně v případě souhlasu s definicí vytvořenou ČSOP Salamandr, bylo také moţné se s ní ztotoţnit. Výsledky získané od široké a odborné veřejnosti i NNO byly vzájemně porovnány a došlo k vytvoření návrhu seznamu, který uvádí druhy, které jsou vnímány širokou veřejností jako karpatské přírodní dědictví. Při tvorbě tohoto seznamu byly preferovány názory široké veřejnosti právě proto, aby byla dodrţena původní myšlenka na vytvoření otevřeného seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech, se kterým se veřejnost bude moci ztotoţnit. Odborníci v tomto případě zajistili odborné zázemí, které poslouţilo k porovnání názorů, dále jako rozhodující hlas u prvků, jejichţ zařazení do seznamu nebylo ze strany veřejnosti zcela přesvědčivé, při doplňování nových návrhů, které v původním návrhu ČSOP Salamandr nebyly uvedeny a k obecné úpravě prvků v původním návrhu (úprava názvů, sloučení dvou prvků apod.). Prvky, které byly do seznamu ihned zahrnuty, musely obdrţet minimálně polovinu kladných hlasů ze strany veřejnosti a to i po korektuře se zápornými hlasy, kdy jeden záporný hlas anuluje jeden kladný hlas. Poté byla stanovena tolerance tři hlasy pod potřebnou

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. polovinu kladných hlasů pro zařazení do seznamu a u těchto prvků došlo k jejich porovnání s názory odborníků a NNO. Pokud všichni, kteří daný prvek hodnotili, souhlasili s jeho zařazením do seznamu, pak byl i tento prvek, který jinak nesplňoval obecnou podmínku, zařazen do seznamu karpatského přírodního dědictví. V případě nových návrhů na zařazení dalších druhů do seznamu karpatského přírodního dědictví, byly akceptovány ty druhy, u kterých došlo ke společné shodě široké veřejnosti s odborníky a NNO. Počet hlasů, který tyto nové druhy musely splňovat, byl stanoven na 1 hlas od široké veřejnosti a 2 hlasy od odborníků a NNO. Tento postup měl zajistit především to, aby se seznam nerozrostl o velké mnoţství dalších druhů, které by mohly být pro veřejnost neznámé, a zároveň se jednalo o druhy s vazbou na CHKO Beskydy. Seznam má reprezentovat názory více osob, nikoliv jednotlivce a tak bylo toto opatření nevyhnutelné. Tímto způsobem byly do seznamu nově zahrnuty 4 další druhy (3 ţivočichové, 1 rostlina). Pokud bychom do seznamu doplnili všechny nové návrhy široké veřejnosti i odborníků, seznam by se rozrostl o více neţ 130 dalších prvků, coţ je více, neţ byl celý původní návrh seznamu. U naprosté většiny se jednalo o ojedinělé návrhy, kdeţto my jsme hledali názorovou shodu. 2.2. Výsledky Výsledný seznam karpatského přírodního dědictví obsahuje celkem 39 prvků (viz. příloha 2). Oproti původnímu návrhu neobsahuje ţádnou houbu. Jediným druhem, který by do seznamu mohl být zařazen, je korálovec jedlový, který v původním návrhu nebyl a do seznamu by se dostal na základě návrhů veřejnosti a odborníků. Všechny ostatní druhy nesplnily dané podmínky a ani odborníci nebyli schopni tuto sekci objektivně vyhodnotit. Celkově byl zájem o hodnocení hub velice nízký, z čehoţ lze vyčíst, ţe se jedná o druhy, které jsou pro širokou i odbornou veřejnost velice obtíţně uchopitelné. Takové druhy je v současnosti zbytečné do seznamu zahrnout. Pokud jsou pro širokou veřejnost neznámé, těţko se veřejnost ztotoţní se seznamem, kde budou figurovat. Ve výsledném seznamu došlo ke spojení některých biotopů, vzhledem k jejich velmi úzkému vztahu, na který odborníci upozorňovali. Takto nakonec biotop karpatské divočící říčky zahrnuje také štěrkové náplavy v korytech řek a biotopy karpatské bučiny s kyčelnicí ţláznatou a květnaté bučiny byly shrnuty pod biotop karpatské bučiny. Tyto změny jsou však logické a seznam zjednodušují, coţ je ţádoucí. Biotop sihly mokřady byl 9

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. přejmenován pouze na mokřady, coţ stručněji vystihuje myšlený prvek tedy obecně mokřady, různé typy pramenišť (svahová, lesní atd.), sihly atd. Nejpočetnějšími skupinami v seznamu přírodního dědictví jsou ptáci a rostliny, kaţdá po 10 druzích. Následují ostatní ţivočichové s 6 prvky, pak biotopy s 5 prvky a dále savci se 4 druhy, bezobratlí-hmyz 3 druhy a 1 zástupce mechu. Rozsah výsledného seznamu karpatského přírodního seznamu v Beskydech lze povaţovat za uspokojivý. Oproti původnímu návrhu se počet prvků podstatně sníţil, zároveň se podařilo zahrnout další, které v původním seznamu chyběly, ale veřejností jsou vnímány jako přírodní dědictví. Počet nově zařazených druhů zůstal na přijatelné úrovni a nedošlo tak k razantnímu navýšení počtu druhů v seznamu. Výsledný seznam koresponduje s názory široké i odborné veřejnosti. Názory veřejnosti byly preferovány, avšak v některých případech korigovány s názory odborné veřejnosti. 2.3. Druhy a biotopy zařazené do seznamu Pořadí druhů/biotopů je odstupňováno dle celkového počtu kladných hlasů (přední pozice=nejvíc hlasů). Detailní seznam karpatského přírodního dědictví je uveden v příloze 2. Ptáci: Strakapoud bělohřbetý Puštík bělavý Čáp černý Tetřev hlušec Orel skalní Datlík tříprstý Chřástal polní Kos horský Linduška horská Jeřábek lesní (návrh veřejnosti a odborníků) 10

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Savci: Rys ostrovid Medvěd hnědý Vlk obecný Plch lesní Bezobratlí hmyz Modrásek černoskvrnný Střevlík hrbolatý Saranče vrzavá (návrh veřejnosti a odborníků) Ostatní ţivočichové Čolek karpatský Modranka karpatská Rak říční Kuňka ţlutobřichá Vranka pruhoploutvá Mlok skvrnitý (návrh veřejnosti a odborníků) Rostliny Šafrán karpatský Jalovec obecný Hořeček ţlutavý karpatský Tis červený Chrpa javornická Šalvěj lepkavá Oměj tuhý moravský Ladoňka karpatská Řepíček řepíkovitý (návrh veřejnosti a odborníků) 11

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Mechy Šurpek moravský Biotopy Jalovcové pasínky Jedlobučiny Karpatské divočící říčky Karpatské bučiny Sihly mokřady 2.4. Definice karpatského přírodního dědictví v Beskydech Základní definice shrnuje obecná fakta i předchozí závěry Pracovní skupiny ke Karpatské úmluvě. Částečně tedy navazuje na diskuse, které se k tématu jiţ uskutečnily. Na tuto definici, kterou vytvořil ČSOP Salamandr, následně mohli navázat odborníci, NNO i široká veřejnost a dále ji rozvinout nebo upravit či vytvořit zcela novou definici, která lépe vystihne sledovanou myšlenku. Definice ČSOP Salamandr měla následující znění: Karpatské přírodní dědictví v Beskydech představuje takové druhy a ekosystémy, které náleží a přísluší k zdejšímu regionu a krajině, jejímu rázu i životnímu stylu, který umožnil jejich existenci. Svou jedinečností přispívají k diverzitě celé oblasti tvořící západní okraj jednoho z největších horských komplexů Evropy. Karpaty hostí množství forem přírodního dědictví, Beskydy jsou v této souvislosti cenou pokladnicí, která významně přispívá k druhové pestrosti celého středoevropského území. Ze strany veřejnosti byly návrhy na definici vesměs stručné, které většinou vůbec nevycházely z návrhu ČSOP Salamandr. Mezi návrhy se objevily např. texty: - Ţivá pokladnice Beskyd., - Čistá příroda. - Moravský ráj. - Druhy a ekosystémy, které vytvářejí jedinečný ráz karpatské krajiny. 12

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. - Karpatské přírodní dědictví v Beskydech je součást komplexu unikátních ekosystémů a organismů, které tvoří pestrou a malebnou krajinu velké částí Moravy a je součástí její nezaměnitelné tváře. Jeho zánik by znamenal ochuzení o kus cenné přírody i kultury, která je pro toto území nezaměnitelná. - Karpatské přírodní dědictví v Beskydech jsou takové druhy rostlin, ţivočichů a hub, které se v této oblasti vyskytují (ţijí) a jejichţ výskyt je dán místními podmínkami, tj. zejména klimatem, geologickým podloţím, souţitím s člověkem a souţitím s jinými druhy rostlin, ţivočichů a hub. Jsou to druhy, které mají těţiště výskytu v této oblasti a bez nichţ si místní přírodu nedokáţeme představit. Jsou to druhy, na které jsme hrdí, ţe je zde máme a jimiţ obohacujeme světové přírodní bohatství! Definice odborníků nebo NNO jsou jiţ obsáhlejší a lze pozorovat inspiraci v původním návrhu ČSOP Salamandr. Někteří se dokonce ztotoţnili s původním návrhem. - Karpatské přírodní dědictví v Beskydech představuje harmonickou mozaiku přírodních biotopů, které se střídají s biotopy ovlivněnými činností člověka. Specifické přírodní podmínky karpatské oblasti a generace místních obyvatel podmínily vznik druhově pestré a na pohled malebné krajiny, která je jedinečná v rámci celého středoevropského regionu (TKAČÍKOVÁ in litt.). - Karpatské přírodní dědictví Beskyd zahrnuje takové druhy a ekosystémy, které jsou charakteristické pro oblast na západním okraji Karpat, po staletí významně utvářenou člověkem. Beskydy tak představují horské území s jedinečným krajinným rázem a ekosystémy, které významně přispívají k druhové pestrosti v evropském měřítku (ČSOP JAVORNÍČEK in litt.). - Karpatské přírodní dědictví na území CHKO Beskydy je reprezentováno takovými druhy organismů a jejich biotopy, které jsou pro dané území charakteristické a významné z hlediska ekologického, geografického, ochranářského a historického. Nedílnou součástí historického hlediska je rovněţ činnost člověka, který je na tomto území jiţ po několik století významným krajinotvorným činitelem (KUPKA in litt.). - Za karpatské přírodní dědictví u nás je třeba povaţovat ty druhy a stanoviště, které jsou svým výskytem a rozšířením vázány na oblast Karpat (Beskyd) nebo se zde vyskytují častěji neţ v jiných oblastech. Zejména díky specifickým přírodním a 13

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. kulturním podmínkám, které umoţnily jejich vznik nebo setrvání oproti jiným územím. Jsou proto pro Beskydy typickou a viditelnou součástí zdejší přírody a krajiny (KOČÍ in litt.). - Karpatské přírodní dědictví obsahuje dodnes dochovanou ţivou a neţivou přírodu Karpat příznačnou pro toto pohoří. To představuje druhy fauny a flóry včetně jejich forem vyskytujících se zejména ve význačných karpatských ekosystémech jako horské a podhorské listnaté lesy s bukem, jehličnaté lesy vyšších poloh, bezlesí na náhorních planinách, zemědělská krajina vytvořena v Karpatech tradičním zemědělským hospodařením, karpatské štěrkonosné říčky a venkovská lidská sídla tradičních zemědělců (ČSOP ORCHIDEA VALAŠSKO in litt.). - Karpatské přírodní dědictví je společné dědictví přírody a mnoho generací trvající činnosti místních obyvatel. Jedná se o unikátní souhru málo narušených přírodních lesních ekosystémů se svými reliktními druhy a tradičně obhospodařované pastevní kulturní krajiny, s unikátními společenstvy druhů bezlesí. Beskydy a navazující příhraniční pohoří se Slovenskem tvoří díky nepřerušené kontinuitě činností místních obyvatel a nepřístupnosti odlehlých lesů mezi nejzachovalejší, přirozené jádra druhové pestrosti celého středoevropského území (SPITZER, KONVIČKA, BENEŠ in litt.). Jak je z mnoha návrhů patrné, nelze jednoduše vybrat ten, který by nejlépe definoval karpatské přírodní dědictví v Beskydech. A patrně to není ani účelné. Kaţdý uvádí vlastní charakteristiku, která má podobný základ, ale detaily se různí. To koresponduje se skutečností, ţe dědictví je vnímáno velice subjektivně, i kdyţ základní myšlenka o jeho jedinečnosti a nutnosti jeho ochrany je totoţná. Z uvedených textů by bylo moţné provést stručné shrnutí do krátké definice, ale i tak se jedná pouze další moţnost. Karpatské přírodní dědictví na území CHKO Beskydy zahrnuje takové druhy organismů a jejich biotopů, které jsou typické pro zdejší region, krajinu a její ráz. Především specifické přírodní podmínky a po staletí přetrvávající lidská činnost umožnily jejich vznik nebo setrvání oproti jiným oblastem. Celý seznam karpatského přírodního dědictví je koncipován jako otevřený, kam je i nadále moţné doplňovat další druhy nebo z něj některé druhy v průběhu doby odstranit. Tím seznam můţe bezprostředně reagovat na aktuální potřeby a stává se tak dynamickým. Tím se také odlišuje od jiných seznamů, které si však veřejnost nikdy za dobu jejich existence 14

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. neosvojila. Uvedené návrhy na definici dokazují, ţe dosavadní postupy odpovídají většinovému názoru odborné i laické veřejnosti. Není však patrně moţné prosazovat jedinou slovní definici, protoţe by tím mohla být narušena myšlenka otevřenosti. 3. Charakteristiky jednotlivých prvků Druhá část studie navazuje na vytvořený seznam karpatského přírodního dědictví a uvádí stručné charakteristiky jednotlivých prvků zahrnutých do seznamu, se stručným zdůvodněním jejich výběru i souvislostí s Beskydami. Při zpracování této části byly vyuţity především informace a zdůvodnění získané v rámci hodnocení návrhu seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech od odborné veřejnosti a NNO. Vzhledem k mnoţství prvků karpatského přírodního dědictví, jsou uvedeny pouze základní informace, které pomáhají pochopit souvislosti a získat obecný přehled. 3.1. Ptáci Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos): Jedná se o druh, který je vázaný na staré bukové a jedlobukové porosty pralesovitého charakteru ve vyšších polohách (od cca 500 m n.m.). Většina populace v České republice se vyskytuje na území CHKO Beskydy. Jedná se tak o nejvzácnějšího zástupce ze skupiny šplhavců na našem území (ARION1 in litt., MANDÁK in litt., ANONYMUS 2010a). V odumírajících nebo odumřelých bucích hledá potravu, kterou tvoří především larvy tesaříka a také si zde tesá dutinu pro hnízdo. Nedostatek zmíněných starých porostů a jejich přeměna na smrkové monokultury je příčinou jeho úbytku. Puštík bělavý (Strix uralensis): Jediná původní populace v ČR ţije v CHKO Beskydy. Zde se jedná o západní hranici rozšíření v rámci karpatského areálu. Je to druh typického karpatského biotopu a to pralesovitých bučin, jedlobučin a vzácně také smrčin. Puštík bělavý je indikátorem zachovalých karpatských horských lesů pralesovitého charakteru (ARION1 in litt., ARION2 in litt.). 15

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Ţiví se převáţně drobnými savci, ale také obojţivelníky, ptáky a hmyzem. Hnízda si staví v dutinách starých stromů nebo obsazuje opuštěná hnízda dravců. Je to druhá největší sova v Česku první je výr velký (ANONYMUS 2009a, ANONYMUS 2010b). Malá rozloha pralesovitých porostů je důvodem malého počtu puštíka bělavého. Čáp černý (Ciconia nigra): Čáp černý je rozšířen po celém území ČR, je však vázán na zachovalé pralesovité porosty v blízkosti zarybněných horských potoků a říček. V minulosti došlo k silnému poklesu početnosti z důvodu přímého pronásledování. V Karpatech zůstala populace relativně málo narušená. Je to představitel zachovalých lesních porostů v Beskydech (ARION2 in litt., MANDÁK in litt., ANONYMUS 2010c). Jeho potravu tvoří především ryby, obojţivelníci, drobní savci a ptáci. Hnízda si většinou staví na statných stromech (buky, ale i smrky), výjimečně na skalách. V některých případech přestaví opuštěné hnízdo dravce. Kromě malé rozlohy pralesovitých nebo starých a rozvolněných porostů, jsou ohroţení také rušením na hnízdech, neúmyslným odstraněním stromů s hnízdy, znečištěním vod a kontaminací potravy (ANONYMUS 2010c). Tetřev hlušec (Tetrao urogallus): Druh s výraznými nároky na prostorovou strukturu porostu. Vyţaduje jehličnaté nebo smíšené porosty s rozvolněnými částmi a mýtinami, s porosty borůvek a brusinek. V Karpatech se vyskytuje významná část evropské populace. Beskydy jsou jedním ze dvou míst v ČR (druhým je Šumava), kde se tetřev vyskytuje. Ještě v 19. století byly Beskydy vyhlášenou tetřeví oblastí, dnes je jeho výskyt velmi vzácný (ARION1 in litt., ARION2 in litt., MANDÁK in litt.). Potravu tvoří bobule, semena trav i dřevin, hmyz a v době nouze i jehličí. Hlavní příčinou rapidního úbytku tetřeva je především změna lesnického hospodaření. Pralesovité porosty byly na většině míst vykáceny a místo nich vysazeny monokulturní lesy. K tomu byla vybudována hustá síť lesních cest, která zpřístupňuje i dříve klidné oblasti a došlo k masivnímu rozvoji turistického ruchu. Vše ještě zhoršuje velké mnoţství predátorů (KŘENEK 2010) Tomuto druhu je věnovaná samostatná studie, která následuje v další části. 16

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Orel skalní (Aquila chrysaetos): V Beskydech hnízdil ještě na konci 19. století. Byl však člověkem vyhuben. Následně byly pozorovány ojedinělé přelety, ale k zahnízdění nedošlo. Přirozené rozšíření a následné zahnízdění na území ČR nelze ani předpokládat, vzhledem k silné vazbě orlů na místo svého narození a další negativní faktory, které nejbliţší populaci orlů skalních (Slovensko) ovlivňují a to i přes malou vzdálenost 30 km, která mezi Beskydy a nejbliţším hnízdištěm na Slovensku je. Od roku 2006 probíhá v Beskydech repatriační projekt, v rámci kterého by do roku 2010 mělo být vypuštěno 15 20 mladých orlů skalních. Aktuálně je ve volné přírodě 13 orlů (ANONYMUS 2010d). Orli preferují jako potravu středně velké ţivočichy zajíce, baţanty, koroptve, ale troufnou si i na lišku. Hnízda si staví na stromech nebo ve skalních výklencích. Většinou si páry postaví více hnízd, která poté nepravidelně střídají. Hlavní ohroţení představuje člověk a lidská činnost např. pytláctví, nevhodné sloupy vysokého napětí, rušení ptáku na hnízdě, změny v krajině (pokles biodiverzity a menší potravní nabídka), ztráta vhodných biotopů (ANONYMUS 2010d). Datlík tříprstý (Picoides tridactylus): Hnízdí pouze na několika místech v ČR. Obývá staré, především jehličnaté a smíšené lesy v horských oblastech (od 700 m n. m.) pralesovitého charakteru, proto se vykytuje především v porostech, které jsou jiţ chráněny v rezervacích. V Karpatech se vyskytuje početná populace (ČSOP Orchidea in litt., ČSOP Javorníček in litt., ARION1 in litt.). Potravu datlíka tvoří různý hmyz, především dřevokazný. Specializuje se na poţírání larev kůrovce - lýkoţrouta smrkového. Samice datlíka hnízdí v dutinách starých stromů. Druh je ohroţen kácením původních i nepůvodních starých lesních porostů, které jsou jeho domovem (MAČÁT 2010a). Chřástal polní (Crex crex): V Karpatech ţije početná populace aţ 4000 hnízdících párů. V ČR se vyskytuje na mnoha místech, v Beskydech však ţije nejpočetnější populace. Je to druh podhorských a horských luk (ČSOP Javorníček il litt., ČSOP Orchidea in litt., ARION2 in litt.). Ţiví se hmyzem a semeny různých rostlin. Hnízdo si staví v trávě, na zemi. 17

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. V minulosti zaznamenal tento druh významnou redukci stavů a to z důvodů intenzivního zemědělského hospodaření a především časných senosečí. Po zavedení agroenvironmentálních dotací a úpravách termínů některých zemědělských činností, začala populace chřástala opět narůstat. Kos horský (Turdus torquatus): V Karpatech ţije aţ 20% evropské populace, která neustále klesá. V rámci ČR je v Beskydech jedna z nejvýznamnějších populací. Kos horský je druhem podhorských a horských oblastí s přítomností lesů, kde hnízdí a také luk a pastvin, kde loví potravu (ČSOP Javorníček in litt., ARION2 in litt.). Potravu tvoří hmyz, ţíţaly, bobule a ovoce. Hnízdo si staví v keřích nebo na stromech ze stébel a kořínků. Hlavním ohroţením je zarůstání horských luk a druhově chudé lesní porosty, tedy celkový úbytek vhodného biotopu. Linduška horská (Anthus spinoletta): Druh krátkostébelnatých bitopů, zpravidla nad horní hranicí lesa. V Karpatech ţije početná populace. V Beskydech však hnízdí patrně pouze na třech místech a to jen díky imisním holinám na hřebenech a vrcholech nejvyšších hor. Po jejich zarostení nejspíš vymizí (ARION2 in litt., MANDÁK in litt.). Ţiví se různým druhem hmyzu. Hnízdo si staví v trhlinách mezi trsy trávy nebo v kamení. Úbytek a úplný zánik biotopů představuje největší ohroţení. Obnovení pastvy v hřebenových a vrcholových partiích Beskyd je patrně nereálné, proto lze předpokládat zánik tohoto druhu v této oblasti (ARION2 in litt.). Jeřábek lesní (Bonasa bonasia): Beskydy jednou ze tří nejpočetnějších populací v ČR. Druh podhorských a horských jehličnatých, listnatých a smíšených lesů s bohatým keřovým patrem. Preferuje pralesovitý charakter porostů. (MANDÁK in litt., ČSOP Javorníček in litt., ARION1 in litt.). Potravu tvoří především pupeny a květy některých listnatých dřevin, dále plody - borůvky, brusinky, jalovec a také různý hmyz a plţi. 18

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Jeřábek je velmi citlivý druh na negativní změny ve svém biotopu. Způsobené jsou především nešetrnou těţbou nebo celoročním vyrušováním návštěvníky hor. 3.2. Savci Rys ostrovid (Lynx lynx): V Beskydech je západní hranice souvislého výskytu karpatské populace. Jedná se o jedinou dlouhodobě ţijící populaci na území ČR. Po vyhubení na přelomu 19. a 20. stol. vznikla populace v Beskydech přirozeně, migrací jedinců ze Slovenska. Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou. Obývá jehličnaté a smíšené porosty středních a vyšších poloh s bohatým Foto č. 1: Rys ostrovid (P. Konupka) podrostem a nejlépe s přítomností skal, kde má svoje teritorium. Vzhledem k jeho plachosti, vyhledává méně rušené oblasti (MANDÁK in litt., ČSOP Javorníček in litt.). Rys je masoţravec. Loví drobné savce, zajíce i obojţivelníky, ale především spárkatou zvěř (především srnčí) a dále divoká prasata. Hlavní sloţka potravy je závislá na místních podmínkách a na tom, jak je potenciální kořist na rysa zvyklá. Hlavním nebezpečím pro rysa je člověk a to ve formě pytláctví, dále úbytek vhodných biotopů a zástavba v migračních trasách. Foto č. 2: Medvěd hnědý (V. Kalousová) Medvěd hnědý (Ursus arctos): Beskydy jsou jediným místem ČR s pravidelným výskytem medvěda. Místní populace navazuje na karpatskou populaci a jedná se zde o západní hranici souvislého výskytu karpatské populace. Silná vazba tohoto druhu na původní karpatské biotopy (ARION1 in litt., ČSOP Javorníček in litt.). 19

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Je to všeţravec, ale většinu potravy tvoří rostlinná sloţka. Ţiví se lesními plody (borůvky, brusinky, jeřabiny, houby apod.), zemědělskými plodinami i ovocem. Z ţivočišné stravy jsou to především menší savci, ryby nebo různé mršiny. Medvěd však zvládne ulovit i větší ţivočichy srnčí a jelení zvěř, zcela výjimečně hospodářská zvířata. Úbytek vhodných a klidných biotopů s dostatkem potravní nabídky představuje hlavní ohroţení. Dále pytláctví a zastavování migračních tras. Vlk obecný (Canis lupus): V případě vlka je situace obdobná jako v případě rysa a medvěda. Populace vlka v Beskydech navazuje na karpatskou populaci a tvoří zde západní hranici souvislého výskytu. Vlk je velice inteligentní a plaché zvíře, které vyhledává klidné oblasti se zachovalými porosty i loukami, kde má dobrou moţnost úkrytu a dostatek potravy. Je to masoţravec, který loví především slabé a nemocné kusy. Jeho potravu tvoří Foto č. 3: Vlk obecný (V. Kalousová) zajíci, srnčí a jelení zvěř, divoká prasata. Výjimečně dochází k útokům na hospodářská zvířata a to především na nehlídaná stáda ovcí. Ohroţení opět představuje pytláctví, mizení vhodných biotopů, likvidace migračních tras. Plch lesní (Dryomys nitedula): V Karpatech se nachází početná populace, v Beskydech ţije významný část celoevropské populace. Druh vázaný na zachovalejší lesy s prvky pralesovitých porostů. Důleţité je bohaté keřové patro a staré stromy s dutinami (ARION1 in litt., ARION2 in litt., MANDÁK in litt.). Plch je všeţravý. V jídelníčku tvoří největší část ţivočišná potrava především hmyz, dále jsou to různá semena a plody lesních dřevin, pupeny a také tráva. Úbytek zachovalých porostů představuje hlavní formu ohroţení. 20

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. 3.3. Bezobratlí hmyz Modrásek černoskvrnný (Maculinea arion): Typický druh extenzivních pastvin. V Beskydech (oblast Horního Vsacka) se nachází nejpočetnější populace z celé ČR. Indikátor extenzivního hospodaření v zemědělské krajině. Pro svou existenci potřebuje nízkostébelnaté nezapojené trávníky s velkým mnoţstvím trsů mateřídoušky, která představuje důleţitý článek ve vývoji larev modráska (SPITZER, KONVIČKA, BENEŠ in litt., MANDÁK in litt., ARION2 in litt.). Ukončení tradičního hospodaření na mnoha místech vede k postupnému zarůstání vhodných lokalit dominantními druhy rostlin, čímţ se lokalita stane pro modráska nevyhovující. Kromě upuštění od hospodaření je dalším nebezpečím zalesňování původních pastvin a luk, které situaci dále zhoršuje. Střevlík hrbolatý (Carabus variolosus): V ČR se vyskytuje významná část populace právě v Beskydech z území Čech existují pouze historické údaje. Tento brouk představuje indikátor přírodě blízkých lesů se zachovalým vodním reţimem. Je to vlhkomilný druh, který je moţné pozorovat v blízkosti mokřadů, pramenišť nebo potůčků. Ţiví se dravě, za kořistí se také potápí (TRNKA 2010, ARION2 in litt.). Ohroţení představuje změna vodního reţimu a kácení v blízkosti vody s odstraněním kmenů, které potřebuje k vývoji a k zimování. Saranče vrzavá (Psophus stridulus): Na území republiky se jedná o vymírající druh. V Beskydech ţije nejpočetnější populace u nás. Je to indikátor extenzivního hospodaření v zemědělské krajině. V oblasti hranic se Slovenskem saranče doposud prosperuje pouze díky tradičnímu hospodaření. Pro svou existenci potřebuje osluněné pastviny s niţší vegetací a dostatkem narušené půdy (MANDÁK in litt., ARION2 in litt., SPITZER, KONVIČKA, BENEŠ in litt.). Rapidní úbytek druhu souvisí se změnou hospodaření a zarůstáním extenzivních pastvin. Situaci dále zhoršuje zalesňování pastvin a luk. 21

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. 3.4. Ostatní ţivočichové Čolek karpatský (Lissotriton montandoni): Tento obojţivelník je karpatským endemitem, který indikuje zachovalé prostředí s nenarušeným vodním reţimem. V Beskydech se patrně jedná o západní hranici souvislého areálu výskytu. Je vázaný na vlhké jehličnaté a smíšené lesy středních a vyšších poloh. K rozmnoţování potřebuje lesní tůně, zamokřené louky nebo kaluţe ve vyjetých kolejích od lesní techniky (ČSOP Javorníček in litt., ARION2 in litt., ARION1 in litt., KUPKA in litt.). Obojţivelníci jsou nejohroţenější skupinou ţivočichů na světě a to především kvůli mizení mokřadů, na kterých jsou závislí a které jsou nejvíce ohroţenými ekosystémy na světě. Kvůli vazbě na vodní i suchozemské prostředí, jsou negativně ovlivnění při většině antropogenních činností (KUPKA in litt.). Modranka karpatská (Bielzia coerulans): Jedná se o plţe slimáka, který je vázán na zachovalé lesní porosty Karpat je to karpatský endemit. Nejvýznamnější výskyt v ČR je právě v Beskydech. Preferuje vlhké části porostů (KUPKA in litt., MANDÁK in litt., ARION1 in litt., ARION2 in litt.). Vzhledem k současnému výskytu tohoto druhu v porostech, které jiţ mají určitou formu ochrany, nelze hovořit o jeho akutním ohroţení. Foto č. 4: Modranka karpatská (M. Konupka) Rak říční (Astacus astacus): Je rozšířen po celé ČR, ale v Beskydech jsou to méně regulované části toků. Tento sladkovodní korýš obývá především chladnější a čisté tekoucí vody horních úseků řek, se štěrkovitým nebo kamenitým dnem. Rak loví různé druhy ţivočichů a ţiví se také jejich mrtvými těly nebo rostlinami Foto č. 5: Rak říční (Š. Kalousová) 22

(ARION1 in litt., ARION2 in litt., ANONYMUS 2010e). Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Slouţí jako indikátor čistoty vody, protoţe je velice citlivý na její znečištění. To znamená hlavní formu ohroţení pro raka říčního, společně s tzv. račím morem a nešetrnými úpravami koryt vodních toků (ANONYMUS 2010e). Kuňka ţlutobřichá (Bombina variegata): V Beskydech je nejsilnější populace v rámci ČR. V celé západní Evropě populace kuňky ţlutobřiché výrazně klesá. V Karpatech prozatím populace nevykazuje tak dramatický vývoj. Je poměrně snášenlivá k velkému organickému znečištění. Je poměrně nenáročná a osídluje také kaluţe nebo zaplavené koleje (ARION2 in litt., KUPKA in litt.). Hlavní příčinou jejího mizení je likvidace prostředí a pouţívání chemie při zemědělských i lesnických činnostech. Velice negativní dopad má také zpevňování i málo uţívaných lesních cest, kde se hojně vyskytovaly kuňkou oblíbené kaluţe (ANONYMUS 2010f) Vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus): Druh s výraznou vazbou na horský charakter toku štěrkonosné říčky, čistá a rychlé tekoucí voda. Je to jedna z nejvýše vystupujících ryb. Je schopna se přizpůsobit částečné regulaci říček, při zachování dalších nároků (MAČÁT 2010b, ARION2 in litt.). Foto č. 6: Vranka pruhoploutvá (M. Krupa) Ohroţením je nešetrná regulace horní toků štěrkonosných řek a budování vodních staveb, které upravují průtoky řek (zpomalení toku a kolísání hladiny). Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra): Vyskytuje se na celém území ČR, ale v Karpatech existuje nejpočetnější populace. Je to druh zachovalejších, především smíšených lesů v horských a podhorských oblastech s prameništi, studánkami nebo potůčky. Do tekoucí vody klade totiţ samice larvy (KUPKA in litt., ARION2 in litt.). Příčinou úbytku je změna druhové skladby lesů na smrkové monokultury, narušení vodního reţimu, chemizace a usmrcování jedinců v důsledku automobilové dopravy. 23

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. 3.5. Rostliny Šafrán karpatský (Crocus heuffelianus): Je to druh karpatských luk a pastvin podhorských a horských poloh. Je vázán na extenzivně vyuţívané luční porosty. Po ukončení pastvy dochází postupně k ústupu šafránů, který není schopen konkurovat dominantním druhům bylin a zarůstání lokalit dřevinami (ANONYMUS 2010g). Tomuto druhu je věnovaná samostatná studie, která následuje v další části. Jalovec obecný (Juniperus communis): Dřevina karpatských pastvin a strání. Větší počty se vyskytují především na lokalitách, které byly obhospodařovány extenzivní pastvou. I kdyţ se nejedná o karpatský endemit, v Beskydech jalovcové pasínky charakterizují typický karpatský biotop, na který jsou vázány další vzácné druhy rostlin i ţivočichů (TKAČÍKOVÁ in litt.). Foto č. 7: Jalovec obecný (P. Vlčková) Jalovec, resp. jalovcové pasínky jsou v současnosti na mnoha místech velice ohroţeny absencí tradičního hospodaření v krajině, především pastvy, protoţe dochází k postupnému zarůstání bývalých pastvin. Hořeček ţlutavý karpatský (Gentianella lutescens subsp. carpatica): Jedná se o karpatský endemit. V ČR se vyskytuje pouze v Beskydech a Bílých Karpatech. Roste na krátkostébelnatých loukách, pastvinách a mezích. Druh je velmi vzácný a stojí na pokraji vyhynutí (TKAČÍKOVÁ in litt., KOČÍ in litt.). Tomuto druhu je věnovaná samostatná studie, která následuje v další části. Tis červený (Taxus baccata): Dříve běţný druh přirozených lesů v Beskydech, především suťových. V minulosti rostl roztroušeně na celém území ČR. Jeho hlavní vazbou s Karpaty je, ţe dokládá dřívější pestrost beskydských lesů a původních karpatských lesních biotopů na území Beskyd (KOČÍ in litt., TKAČÍKOVÁ in litt.). 24

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Ústup, který tis červený zaznamenal, souvisí především s rozsáhlou změnou v lesnickém hospodaření. Dnes se vyskytuje především na místech se zvýšenou ochranou. Druhu je věnována pozornost a jsou prováděny opatření v rámci záchranného programu tisu. Chrpa javornická Chrpa horská měkká (Centaurea montana subsp. mollis): Je povaţována za karpatský endemit. V ČR roste jen v moravských Karpatech na několika málo lokalitách v hřebenové části Javorníků. Na slovenské straně hojnější. Roste na horských loukách, v lesních lemech a světlinách, nejčastěji na vlhkých a ţivinami bohatých půdách. (KOČÍ in litt., DVORSKÝ 2008). Je ohroţená především zarůstáním lokalit, které souvisí s ukončením tradičního hospodaření. Šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa): V ČR se chová jako karpatský druh, protoţe nejbohatší populace tvoří na východní Moravě, kde je vázán na typické karpatské biotopy jedlobučiny a bučiny. Druh je v Beskydech poměrně hojný a ani do budoucna nelze očekávat zhoršení stavu (TKAČÍKOVÁ in litt.) Foto č. 8: Šalvěj lepkavá (P. Vlčková) Oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum): Západokarpatský endemit. Na území ČR se vyskytuje pouze v Beskydech, zde především v Radhošťských Beskydech. Druh je vázán na vlhká stanoviště s mnoţstvím ţivin, nejčastěji prameniště a jejich okolí. Velmi často je moţné druh pozorovat na místech narušených lidskou činností např. okolí lesní cest a lesní skládky dřeva (KOČÍ in litt., TKAČÍKOVÁ in litt.). Některé lokality s výskytem oměje tuhého moravského jsou ohroţeny zarůstáním náletem dřevin nebo likvidací návštěvníky hor. 25

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Ladoňka karpatská (Scilla kladnii): Jedná se o karpatský subendemit s výskytem ve vlhčích lesích od níţin do podhůří. V rámci ČR roste pouze ve středním Pobečví (např. Bystřička a Jarcová) a středním Pomoraví. Je vázána na typický karpatský biotop karpatské dubohabřiny (TKAČÍKOVÁ in litt.). Přeměna původních druhově pestrých dubohabřin na monokultury smrku a některých případech záměry na rozsáhlejší stavební úpravy komunikací. Řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides): Nejedná se o karpatský druh, i kdyţ na území ČR se tak chová. Roste pouze na severovýchodní Moravě. Vsetínsko je nejseverovýchodnějším místem jeho rozšíření. Je to druh světlých listnatých lesů, který je v Beskydech vázán na karpatské biotopy jalovcové pastviny, orchidejové louky a karpatské dubohabřiny (TKAČÍKOVÁ in litt., KOČÍ in litt.) Druh není v současnosti bezprostředně ohroţen. 3.6. Mechy Šurpek moravský (Orthotrichum moravicum): Jediný mech zařazený do seznamu karpatského přírodního dědictví. Je to endemit Moravskoslezských Beskyd, který se vyskytuje pouze v údolí Černé Ostravice. Je to mech osídlující kůru starých listnáčů (PLÁŠEK 2009). Vzhledem k nedávnému objevení tohoto druhu, není doposud dostatek informací o jeho nárocích na prostředí a moţnostech ochrany. Jako stěţejní se zdá zachování starých listnáčů v lesích. 26

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. 3.7. Biotopy Jalovcové pasínky: Typický karpatský prvek v Beskydech, který se rozvinul díky extenzivní pastvě jako náhradní vegetace po původních bučinách. Právě na tento biotop je vázáno velké mnoţství entomofauny, ale také velkého mnoţství dalších vzácných nelesních druhů. S ústupem tradičního maloplošného hospodaření, postupně zarůstají i jalovcové pasínky. Nové Foto č. 9: Jalovcový pasínek Halenkov, Hluboké (P. Konupka) téměř nevznikají (intenzivní pastva, kosení nedopasků a dotovaná seč nedají semenáčkům moţnost růstu) (KOČÍ in litt., MANDÁK in litt., SPITZER, KONVIČKA BENEŠ in litt.). Jedná se o důleţitý krajinný prvek, který utváří charakteristický ráz Beskyd. Jedlobučiny: Původně nejrozšířenější biotop Beskyd, který je tvořen buky, mezi které je vtroušená jedle, někdy s javorem klenem. Jedná se o lesy bohaté na ţiviny, coţ dokládá bohaté bylinné patro. Jedlobučiny jsou velice druhově pestré porosty, na které je vázána řada vzácných druhů. Nejcennější zbytky původních jedlobučin se nacházejí v maloplošných Foto č. 10: Jedlobučina v pralese Mionší (P. Konupka) chráněných územích. Zachovalejší lesy mimo rezervace jsou ohroţeny těţbou a přeměnou na druhově chudé lesy s převahou smrku (TKAČÍKOVÁ in litt., ARION1 in litt., ARION2 in litt.). Karpatské divočící říčky: Rozsáhlé úpravy koryt většiny beskydských toků a to mnohdy provedených vysoko do hor způsobily, ţe se v současnosti jedná o velice ohroţený biotop. Unikátem v ČR je tak řeka Morávka, kde se v NPP Skalická Morávka zachoval úsek, který nebyl výrazně regulován. V současnosti se jedná o jediné místo, kde si lze prohlédnout 27

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. divočící štěrkonosnou řeku. Typické je velice široké a mělké řečiště se štěrkovými náplavy a tůněmi. Tok často vytváří více ramen. Jedná se o velice dynamický biotop, který se při vyšších průtocích zásadně mění. Celý biotop je důleţitým prvkem v krajině a jsou na něj vázány vzácné druhy, z nichţ mnoho lze spatřit pouze na málo místech ČR. Dílčím biotopem jsou zmíněné štěrkové náplavy, které jako stanoviště vzácných druhů (především rostlin) lze jen těţko nahradit. Karpatské bučiny: Bučiny mají v Beskydech relativně vysoké zastoupení, oproti jiným částem ČR. Za typické pro Karpaty lze povaţovat pouze některé květnaté bučiny (asociace) - bučina s kyčelnicí ţláznatou, která se vyskytuje pouze v Beskydech. Je to nejzápadnější výběţek svého výskytu, který jinak leţí především ve slovenských a polských Karpatech a v horách Zakarpatské Ukrajiny. Jako biotop je cenná i výskytem kyčelnice ţláznaté, jejíţ západní hranice areálu rozšíření probíhá oblastí Moravy (KOČÍ in litt., TKAČÍKOVÁ in litt.). Další typickou bučinou pro Karpaty je bučina s kyčelnicí devítilistou (rovněţ asociace), která se však vyskytuje i dále na západ ČR (KOČÍ in litt.) Karpatské bučiny jsou nenahraditelným biotopem velkého mnoţství vzácných druhů. Mokřady: Různé formy mokřadů jsou typickým jevem pro valašskou krajinu, který souvisí především s geologickým podloţím. Proměnlivost a biodiverzita mokřadů závisí především na chemickém sloţení vody. Lidská činnost v krajině však značně pomohla k rozvoji pestrosti a to zejména pěnovcových pramenišť (velký obsah vápníku), svahových mokřadů atd. Na kyselých pramenech dochází ke vzniku mokřadů s rašeliníkem. Foto č. 11: Mokřad s rašeliníkem (P. Konupka) Jsou to velmi cenné biotopy, které na sebe váţou velmi vzácné druhy organismů. Zároveň zabraňují odvodňování krajiny. Druhová pestrost mokřadů je ohroţená především absenci tradičního hospodařené v krajině a znečištěním vody (především organickým), ale mnohé mokřady jsou ohroţeny přímo existenčně. V minulosti to byly pokusy o jejich odvodnění a zúrodnění půdy, dnes jsou to stavební záměry nebo přímo jejich zaváţení. 28