k materiálu Ministerstva životního prostředí ČR Návrh zákona o odpadech a o změně některých zákonů (zákon o odpadech) V Praze dne 31. března 2009 Č.j.: 60/9000/2009 A. Připomínky k Důvodové zprávě 1. Připomínka k RIA Předkládanému materiálu nepředcházelo předložení věcného záměru zákona a v souvislosti s tím nebyla provedena též RIA, ačkoli Důvodová zpráva obsahuje zmínku o dopadech navrhované úpravy, nezabývá se podrobně dopady na podnikatele, nekvantifikuje je, a to přesto, že nepochybně dopady na tuto skupinu adresátů zákonné úpravy jsou víc než zřejmé. Připomínáme, že Legislativní pravidla vlády v článku 3 stanovují povinnost zpracovat věcný záměr zákona, předložit ho k projednání vládě před vypracováním návrhu zákona, a to v případě, že je obsažen v plánu legislativních prací vlády. Do plánu legislativních prací vlády se věcný záměr zařadí, jestliže dosavadní zákon má být nahrazen koncepčně novou zákonnou úpravou, nebo obsah návrhu zákona má spočívat v úpravě věcí, které dosud nejsou v právním řádu upraveny. U tak významného zákona se značnými dopady nejen na životní prostředí, ale ve svém důsledku na podnikatelský sektor, na veřejnou správu, na samosprávu, atd., a tedy velmi významně i na celou ekonomiku České republiky, je postup předkladatele obzvlášť zarážející a nepřijatelný, a to i přesto, že materiál z velké části transponuje evropskou legislativu. 2. Připomínka k bodu 9. 3 Požadujeme opravit a doplnit, že mezi dotčené subjekty patří všechny výrobci mající povinnost informovat konečné uživatele. V důvodové zprávě, v bodu 9.3 je chybně uvedeno, že dotčenými subjekty jsou pouze výrobci pneumatik a výrobci minerálních olejů.
3. Připomínka k bodu 11. 2 Požadujeme doplnit u Varianty 1 uvedení baterie s obsahem více než 0,004 % Pb požadujeme doplnit. Zvyšuje se administrativní zátěž výrobců baterií i náklad na nové označování výrobků, kde se bude muset navrhnout a zrealizovat nový potisk výrobku. Na základě toho jsou údaje v důvodové zprávě o dopadech na podnikatelskou sféru nesprávně a nedostatečně uváděny. 4. Připomínka k 93 Navrhujeme správně a dostatečně uvádět údaje o dopadech na podnikatelskou sféru. Nově jsou ustanoveny povinnosti, které musí provozovatel zařízení ke sběru autovraků splňovat, např. vést evidenci materiálů a částí k opětovnému použití. Tato povinnost je přitom velmi těžko proveditelná. Kromě karoserie a motoru jako celku se ostatní části dají jen velmi těžko evidovat. I u motoru se v případě nahrazení některých částí dá jen velmi těžko zjistit číslo součásti. Navíc evidence příjmu a výdeje každé části autovraku bude znamenat výrazné zvýšení administrativní zátěže a nákladů. Na základě toho jsou údaje v důvodové zprávě o dopadech na podnikatelskou sféru nesprávně a nedostatečně uváděny. B. Zásadní obecné připomínky k předkládanému materiálu Hospodářská komora České republiky předkládaný návrh zákona zásadně odmítá a navrhuje, aby předkladatel návrh přepracoval. Důvod pro tento postoj je patrný z následujícího odůvodnění: 1. Vzhledem k tomu, že věcný záměr zákona nebyl vypracován, i když splňuje obě podmínky pro povinnost zařazení do plánu legislativních prací vlády, nebyl tedy ani zaslán k připomínkám a ke schválení vládě, není dodržena jedna ze základních podmínek pro tvorbu nového odpadového zákona. Z pohledu přípravy měl být návrh nového zákona šířeji diskutován s odbornou veřejností a povinnými subjekty - zejména města a obce (viz část V. Důvodové zprávy Konzultace, str. 226). Osloveny byly jen vybraná města a obce, nebyla využita při zpracování návrhu zákona Strategie rozvoje nakládání s odpady ve městech a obcích České republiky (2008), odborný dokument zpracovaný Svazem měst a obcí České republiky a Asociací krajů České republiky, obsahující dlouhodobou koncepci nakládání s komunálními odpady. S tímto dokumentem bylo Ministerstvo životního prostředí seznámeno v polovině roku 2008. 2. Návrh nového zákona o odpadech nevychází z dlouhodobé koncepce odpadového hospodářství. Celý návrh zákona opět zastírá tuto skutečnost neexistence dlouhodobé koncepce nakládání s odpady a postrádá dokonce i střednědobý plán, jak splnit alespoň základní požadavky EU kladené na odpadové hospodářství ČR, které bude nutno plnit v nejbližších čtyřech letech. Požadujeme proto nejdříve jasnou, transparentně vytvořenou a veřejně projednanou Stránka 2 z 31
dlouhodobou koncepci státu v oblasti odpadového hospodářství a následně z ní plynoucí úpravu národního Plánu odpadového hospodářství. Bez takto připravené koncepce není možné v dlouhodobém horizontu dostát požadavkům, stanoveným legislatiou EU, natož přijímat nové legislativní normy a tím i jakékoliv zásadní změny v odpadovém hospodářství. Ve velmi obsáhlém návrhu nového zákona o odpadech je jen málo doporučovaných zásadních koncepčních opatření vedoucích k rozumnému a reálnému odpadovému hospodářství v ČR. Naproti tomu předložený návrh obsahuje mnohá nekoncepční a nákladná opatření. 3. V postupu zveřejnění a samotné práce na návrhu zákona o odpadech byla a je porušována mezinárodní Aarhuská úmluva. Účast veřejnosti při rozhodování o životním prostředí tvoří druhý pilíř Aarhuské úmluvy a vychází i z 10. principu Deklarace z Ria, který zní: otázky životního prostředí jsou nejlépe řešeny za účasti všech dotčených občanů na přiměřené úrovni. Aarhuská úmluva mimo jiné ukládá orgánům veřejné správy základní povinnosti při účasti veřejnosti, mezi něž patří poskytovat informace v dostatečném časovém předstihu ke zvážení celé problematiky. Nezbytnou podmínkou účasti je totiž informovanost. Je proto nezbytné dát veřejnosti přesné, správné a včasné informace. Účast veřejnosti musí být umožněna již od samotného počátku řízení, přímo od zahájení prvních řízení v době, kdy jsou stále otevřeny všechny alternativy rozhodování. Tato účast musí probíhat podle předem stanoveného časového rámce. Nakonec musí orgán veřejné správy při svém konečném rozhodnutí vzít v úvahu i výsledek účasti veřejnosti. Veřejnost musí být o tomto rozhodnutí informována, a pokud nebyl zohledněn její názor, musí orgán veřejné správy zdůvodnit, proč tak učinil. Do přípravy předloženého návrhu, nebyla (též v důsledku nepostupování v souladu s Legislativními pravidly vlády) dostatečně zapojena veřejnost jak odborná, tak i laická. V důvodové zprávě je uveden výčet subjektů, se kterými byl návrh zákona konzultován. Tento výčet neodpovídá skutkovému stavu, protože několik z uvedených subjektů nebylo ke konzultacím přizváno, některé subjekty naopak byly do užších pracovních skupin k tvorbě zákona nominovány, ale uváděny zde nejsou. Například za Hospodářskou komoru České republiky byl do této pracovní skupiny nominován viceprezident Ing. Pavel Bartoš, ale k žádným z konzultacím přizván nebyl. 4. Předložený návrh zákona samoúčelně přebírá v nezvyklém rozsahu dosavadní ustanovení, takže ve velké části se nový zákon od původního neliší buď vůbec, nebo jen zanedbatelně. Naopak tam, kde zákon obsahuje nová řešení, jsou mnohdy značně problematická, složitá a jsou mnohdy i věcně minimálně sporná. Návrh zákona navíc v rámci toho, že přebírá podstatnou část původního textu, neřeší problémy, jež při používání a výkladu dnes platného zákona v praxi vznikly. 5. Zákon jde v mnoha případech nad rámec povinné implementace evropské směrnice o odpadech č. 98/2008/ES a nadmíru zatěžuje nejen podnikatelskou sféru. Konstatujeme také, že v části Elektrická a elektronická zařízení jde v řadě případů návrh zákona o odpadech zásadně nad rámec stávající směrnice 2002/96/ES viz nově nastavované a formulované povinnosti výrobců a prodejců, tedy subjektů jichž 50 % a mnohdy více tvoří zahraniční subjekty. Jde tak o zásadní narušení kompatibility v oblasti podnikání mezi EU a ČR, které okamžitě vyvolá celou řadu sporů a následně problémů pro veřejnou správu. Stránka 3 z 31
6. Návrh je v příkrém rozporu s Plánem na snižování administrativní zátěže do roku 2010, neboť enormně zatěžuje nejen podnikatelskou veřejnost, ale i veřejnou správu a samosprávu. V době celosvětových ekonomických problémů je snahou racionálně uvažujících zemí transponování právních předpisů EU v rozumné, ekonomiku minimálně zatěžující, míře. V daném případě předložený návrh ukládá zejména podnikatelské veřejnosti podstatně více povinností, než vyplývá z acquis. Zhoršuje tak ekonomickou situaci podnikatelů a jejich konkurenceschopnost v rámci EU. Návrh vychází z naivní představy, že vytvářením nových povinností pro zainteresované subjekty a hrozbou značných sankcí pro případ jejich porušení, změní situaci v oblasti životního prostředí. Navrhované detailní plánování v oblasti odpadů povede v důsledku ekonomické a administrativní náročnosti pouze k byrokratickému plnění a obcházení předpisů. 7. Návrh nenapravuje nedůslednou a matoucí terminologii dosavadní právní úpravy, když používá nevhodná spojení jako je např. odpady drahých kovů. Ani zlomky či zbytky drahých kovů nebudou věcí, které se někdo zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit, takže formulace je příkladem zcela nevhodného přístupu k terminologii. Návrh rezignoval na požadavky přesné právní terminologie a právní čistoty. To plyne z celé řady navrhovaných ustanovení, ku příkladu nakládáním s odpady je jejich shromažďování, sběr a odstraňování, přičemž každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich (je tedy povinen odstraňovat odpady a zbavovat se jich), což je však totéž a nesvědčí to právní čistotě a srozumitelnosti a přehlednosti návrhu. 8. Návrh zákona se vyznačuje mnohomluvností, snahou detailně popisovat povinnosti všech subjektů, což vede k vnitřní neprovázanosti a vzájemným rozporům jednotlivých částí, včetně rozporů mezi návrhem zákona a Důvodovou zprávou. Například v navrhovaném zákoně je v 3 odst. 2, písm. i) definována odnosná taška a v důvodové zprávě se hovoří o odnosných plastových taškách, dále jsou některé povinnosti uváděny duplicitně na několika místech, kupř. 56, 62 a 66 zákon postrádá logické řazení např. 62 řeší financování u jednotlivých způsobů plnění a teprve v 63 je vysvětlen způsob plnění povinností výrobce, apod. 9. Návrh zákona o odpadech neodráží změny, které vyplývají z právě probíhajících příprav jiných legislativních norem, i když tyto nabudou účinnosti dříve než samotný odpadový zákon. Například vzhledem k plánované účinnosti od 1. 1. 2011 návrhu zákona nereflektuje změny, které představuje Věcný záměr zákona o Správě a inspekci ŽP, který by měl nabýt účinnost od 1. 1. 2010. V tomto věcném návrhu zákona jsou některé agendy ponechávány na MŽP (např. Plán odpadového hospodářství ČR, dále jen POH ČR, zařazování odpadů do kategorií ve sporných případech, spolupráce s orgány EU, atd.) a některé agendy by měly přejít na Správu ŽP (evidence, souhlasy, pověřování, apod.). Vzhledem k tomu, že je právě v legislativním procesu novela zákona v souvislosti s implementací směrnice o bateriích a akumulátorech, považujeme za zvláštní, objevuje-li se ve znění návrhu zákona paragrafy týkající se právě baterií a apriori se předjímá novelizace nedlouho po okamžiku, kdy jeden předpis nabude účinnosti. Ukládají se ale povinnosti posledním prodejcům direktivně, aniž by byly jednoznačně a jasně popsány postupy fungování systému jen podotýkáme, že povinnosti musí stát na základech smlouvy, se kterou ovšem návrh zákona nepočítá. V současné právní úpravě i v navržené novele, která je v Poslanecké sněmovně evidována jako tisk č. 717 (Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech Stránka 4 z 31
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a nebyla doposud projednána ve Výboru pro životní prostředí, je zpětný odběr vyjmut z režimu nakládání s odpady. Nově zaváděné právní pojetí zpětných odběrů by v případě zpětného odběru baterií a akumulátorů mělo následující negativní dopady : neúměrné zvýšení administrativních nároků na výrobce, distributory i poslední prodejce (povinnost vedení průběžné evidence registrace každého pohybu/předání baterií, povinnost ročního hlášení o odpadech, vyplňování a rozesílání evidenčních listů přepravy nebezpečných odpadů a podobně, zpracovávání identifikačních listů nebezpečných odpadů atd.), neúměrně zvýšené náklady výrobců na skladování, sběr a přepravu odpadů (nutnost kompletní obměny stávajících, zcela vyhovujících sběrných boxů, zbytečné používání automobilů s ADR povolením). 10. Návrh nového zákona nepřináší zásadní obrat a dále konzervuje stávající stav nepřípustného plýtvání surovinami, které odpady tvoří ve významném množství. Návrh zákona znemožňuje i čerpání finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí (dále jen OPŽP ) na snížení podílu skládkovaných směsných komunálních odpadů ve prospěch jejich energetického využívání. Poukazujeme na to, že dosavadní nekoncepčnost v oblasti odpadového hospodářství posunula ČR na jedno z posledních míst v EU, kde jsou komunální odpady skládkovány nejvíce. Odpadové hospodářství musí být řešeno koncepčně, jako jedna z částí řetězce suroviny výroba spotřeba odpady suroviny. 11. Zákon předpokládá, že se bude vztahovat na nakládání se všemi odpady ( 2 odst. 1 návrhu), přičemž pro legální definici odpadu přebírá (jako v mnoha jiných oblastech) dosavadní právní úpravu (v 3 odst. 1 písm. a) návrhu nového zákona) se všemi nedostatky, jež byly dlouhodobě vytýkány existující právní úpravě. Odpadem se opět rozumí movitá věc, které se někdo zbavuje nebo má úmysl či povinnost se zbavit. Dosavadní právní úpravě bylo dlouhodobě vytýkáno, že váže legální definici odpadu na záměr zbavit se movité věci, který ovšem není nijak prokazatelný, a ani způsob rozhodování v pochybnostech, který návrh přináší, na tom nemůže mnoho změnit. Návrh nového zákona přejímá definice beze změny. Legální definici odpadu v dnes platném zákoně byla vytýkána nekonkrétnost, bezbřehost a neurčitost: všechny tyto výtky platí i pro navrhovanou úpravu, protože stávající definici přebírá (a nepřesně a zbytečně ji opakuje v navrhovaném 4 odst. 1). 12. Nesouhlasíme se zákazem poskytovat spotřebiteli odnosné tašky z jakéhokoliv materiálu zdarma (pokud se nejedná o tašky ze závadného materiálu). Jde o administrativní, neodůvodnitelný zásah do svobody podnikání, ve svém důsledku postihující zejména spotřebitele. Jde o nekoncepční a nesystémový zásah v záležitosti, která do odpadového zákona nepatří. Pokud je jakýkoli produkt uváděn na trh v souladu s platnou legislativou (není nebezpečný a nepředstavuje žádné riziko) není důvod k omezování. Také bychom rádi podotkli, že Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, resp. jeho členové na tvorbě dobrovolné dohody na téma odnosné tašky s Ministerstvem životního prostředí pracovali. Ze strany MŽP ale nebylo v jednáních z nespecifikovaných důvodů pokračováno. Obchodníci jednoznačně deklarovali zájem Stránka 5 z 31
o danou problematiku, který dokazují také jejich praktické kroky ve smyslu podpory zelených aktivit včetně nabídky různých druhý odnosných tašek. Navrhovali využít moderní a transparentní nástroj dobrovolné dohody, uzavřené mezi MŽP a dotčenými subjekty. Na druhém straně na tuto podanou ruku reagovalo MŽP zcela v rozporu s evropskými zvyklostmi restriktivním opatřením v podobě ustanovení v návrhu zákona v nekvalitní a nepodložené podobě. V neposlední řadě bychom upozornili také na fakt, že prodejny byly kolaudovány v době, kdy nebyly uvažovány ani plánovány obdobné legislativní úpravy nyní navrhované, a tedy i stavební členění stávajících prodejen je neodpovídající. A jeho změna v některých případech prodejen prakticky nemožná. Jako příklad nerespektování zaběhnuté praxe uvádíme současnou praxi, kdy se odpad sváží z prodejen do centrály (případně velkoobchodu) a ta komunikuje dále s odpovědnými osobami (je to současně doklad o již vyvolaných nákladech posledního prodejce, které nese ze svého a o potřebě smluvního ujednání mezi posledním prodejcem a výrobcem, resp. distributorem a v daném případě nejlépe s provozovatelem kolektivního systému). Změna systému, kdy poslední prodejna by měla samostatně komunikovat by vytvořila neefektivní systém. 13. Návrh zákona přichází pro oblast třídění některých složek komunálních odpadů s novým přístupem, a to povinným zajištěním třídění některých vybraných složek komunálního odpadu papír, plast, sklo, nápojový kartón a kov ( 31 odst. 3). Výše citovaná směrnice obsahuje požadavek na členské státy zajistit do roku 2015 tříděný sběr papíru, plastu, skla a kovů, nikoliv však nápojových kartónů, je-li toto třídění proveditelné z hlediska technického, hospodářského a z hlediska životního prostředí (čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 1). Vzhledem k tomu, že na obec jsou přeneseny i povinnosti klasického původce odpadů ( 31 odst. 1 a v návaznosti 19), je na drtivé většině obcí v souladu s jejich místními podmínkami a finančními možnostmi zajišťováno shromažďování komunálních odpadů utříděných podle jednotlivých druhů a kategorií. Jednou z neopomenutelných podmínek je samozřejmě i zajištění odbytu vytříděných složek komunálního odpadu na trhu. Povinné třídění biologicky rozložitelného odpadu rostlinného původu na městech a obcích od 1. ledna 2014 ( 31 odst. 5 až 8) je v zásadě proveditelné jen u obcí s rodinnědomkovou zástavbou, nikoliv paušálně u všech obcí, zejména velkých měst se sídlištní zástavbou. Je třeba podotknout, že Česká republika ve venkovských oblastech převážně nakládá s bioodpadem pomocí domácího kompostování, proto není přehled o množství vyprodukovaného bioodpadu. Většina evidovaného bioodpadu (až 2/3) je obsažena ve směsném komunálním odpadu, a to cca 60 %, ten je dle návrhu zákona možné i sládkovat ( 35 odst. 1), proto o cílené podpoře materiálového využití bioodpadu není možné hovořit. 14. POH ČR je opět zpracováván na dobu 10 let bez jakékoliv povinné aktualizace ( 14). Zásadní změnu podmínek, na jejichž základě byl Plán zpracován, posuzuje de facto pouze Ministerstvo životního prostředí. Měl by být stanoven obdobný proces, jako je tomu u Politiky územního rozvoje ( 35 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů), tj. pravidelná povinná aktualizace, nikoliv pouze hodnotící zprávy každé 2 roky. Do procesu tvorby Plánu musí být zapojeny každopádně i obce, jelikož nesou plnou odpovědnost za nakládání s významnou částí segmentu odpadů vyprodukovaných na území České republiky (komunální odpad). Stránka 6 z 31
15. Návrh zákona je cíleně zaměřen na podporu pouze materiálového využití odpadů ( 5 a str. 1 Obecné části důvodové zprávy), plně nereflektuje cíle a znění směrnice, která vyzdvihuje nethetické využití odpadů. Zákon odsouvá energetické využití odpadů do pozadí, ačkoliv směrnice vnímá energetické využití odpadů v širším smyslu, tj. nejen přímé spalování odpadů nebo spolu s jiným palivem, ale i jeho předúpravou (např. vysušení, zpeletnění) pro potřeby energetického využití odpadů. Materiálové využití je o především ekonomických nákladech jeho provozování, nejsou-li tyto náklady dostatečně pokryty, resp. nízké, je nepřípustné v souladu s principy danými evropskou legislativou (sociální únosnost opatření pro obyvatelstvo) neúměrně zatěžovat české občany. Jednou z významných veličin napomáhající uplatnění materiálového využití odpadů je zájem trhu včetně jeho podpory ze strany státu, aby byly vytříděné odpady využívány pro výrobu. Zákon připouští energetické využití pouze pevných komunálních odpadů ( 25 odst.1), ačkoliv i netuhé komunální odpady mohou mít větší energetickou účinnost. Mimo jiné upozorňujeme na skutečnost, že zde chybí definice tuhého komunálního odpadu. 16. Návrh obsahuje poplatky za spalování odpadů (příloha č. 11), jakožto jednu z forem odstraňování odpadů, ačkoliv celou řadu odpadů nelze jinak, než termicky, zpracovat a termické zpracování představuje nejlepší možný způsob jejich odstranění ve srovnání se skládkováním. Krom toho za spálený odpad, resp. jeho zbytek po spálení se při jeho ukládání na skládky (není-li materiál využíván např. pro stavební účely) rovněž platí poplatek, čímž dochází k dvojitému zpoplatňování. 17. Podsítnou frakci z mechanicko-biologické úpravy, jakožto jedné z forem úpravy odpadů, je možné buď využít nebo za stále velmi výhodných podmínek odstranit - sládkovat po vynásobení sazby poplatku koeficientem 0,25. Z návrhu zákona není zřejmé, o jakou formu nakládání s odpady u mechanicko-biologické úpravy jde. 18. Na základě předkládané úpravy dochází ke zpoplatňování technologického materiálu při jeho ukládání na skládky, ačkoliv jeho užití je v určitém poměru povinné z důvodů zabezpečení provozu skládky. Tímto zbytkovým materiálem může být i odpad z procesu energetického využívání odpadů, jelikož vykazuje vlastnosti inertního materiálu, a je tedy kvalitativně na vyšší úrovni pro uložení do zemské kůry než podsítná frakce z mechanicko-biologické úpravy, která je při zpoplatnění zvýhodněna. Dále upozorňujeme na skutečnost, že dochází k navýšení poplatků za skládkování, což negativně ovlivní zejména rozpočty měst a obcí. Je stanoven progresivně z 200,- Kč až na 800,- Kč rostoucí jednosložkový státní poplatek za skládkování, který je z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí (dále jen SFŽP ) a z 50 % kraje. Kromě toho návrh zákona zakotvuje možnost obcí se skládkou na svém území stanovit místní poplatek za ukládání odpadů na skládku ve výši až 500,- Kč pro ostatní odpad a 1 700,- Kč pro nebezpečný odpad. Tuto výši mají obce se skládkou přiznánu v současnosti, předkladatel sám v důvodové zprávě uvádí (str. 200), že velmi pravděpodobně bude v této výši stanoven i navrhovaný místní poplatek u všech dotčených obcí. Návrh zákona ovšem neobsahuje osvobození od skládkovného nejen pro technologické materiály na zabezpečení skládky, ale rovněž neosvobozuje obce se skládkou od placení státního skládkovného (důvodem je, že poplatek nyní neplatí původce, ale provozovatel zařízení, což není vždy obec se skládkou na svém území). Pro místní poplatek skládkovné si samozřejmě může obec se skládkou stanovit osvobození v souladu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Vedle toho dochází k tomu, že poplatky budou vyměřovány zálohově krajským úřadem, vybírány celními úřady a následně doměřovány podle skutečného stavu dle evidence odpadů. Poplatníkem Stránka 7 z 31
je příslušný provozovatel zařízení, skládky, což ovšem ničí jeden z možných nástrojů kontroly produkce odpadů u jejich původců (prostřednictvím finančních a obecních úřadů), jelikož poplatek bude zahrnut do ceny služby u příslušného provozovatele zařízení (skládky). 19. Návrh zákona neřeší dlouhodobý problém měst a obcí s provozováním systémů nakládání s komunálním odpadem, a to je zapojení živnostenského odpadu do oblasti komunálního odpadu. Naopak, definice, že komunální odpad živnostenský ( 3 odst. 1 písm. c) a 32) vzniká z nevýrobní činnosti právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. Rozlišování výrobní a nevýrobní činnosti je zcela zatěžující a nadbytečné, jelikož i při výrobní činnosti drobných živnostníků vzniká odpad podobný komunálnímu (např. truhláři, pekaři, krejčí, brašnáři, čalouníci), a z věcného hlediska nelze rozlišit, kdo a při jaké činnosti odpad vyprodukoval. Živnostníci by měli být do systému nakládání s komunálním odpadem zapojeni povinně za příslušné zpoplatnění, pokud jednoznačně neprokáží, že odpad neprodukují, nebo že s veškerou svou produkcí nakládají v souladu s právními předpisy. 21. Návrh zákona a v souladu s ním novelizované právní předpisy (zákon o místních poplatcích) rovněž mění stávající 3 formy zpoplatnění občanů za nakládání s odpady (dnes v 17 odst. 5 smluvní úhrada, 17a zvláštní poplatek za nakládání komunálním odpadem, 10b zákona o místních poplatcích), přestože stávající způsoby nevyvolávají v praxi vážnější problémy. Výběr formy má být plně na obci, která zohlední své místní podmínky a finanční možnosti. Námitky ztráty motivace ke třídění odpadů uplatňováním kapitační platby ( 10b zákona o místních oplatcích, zavedeno v cca 80 % obcí České republiky) bez zohlednění vyprodukovaného množství odpadů příslušným poplatníkem je vyváženo zejména efektem nízkého procenta černých skládek, jejichž odstraňování dodatečně zatěžuje veřejné rozpočty, dále administrativní a evidenční jednoduchostí a i snadným vymáháním ze strany obcí. Kromě toho stávající místní poplatek umožňuje pružně reagovat na životní situaci daného poplatníka a případně mu celý, nebo část poplatku prominout. Nově navrhovaný poplatek odvozený od množství vyprodukovaného poplatníkem je v praxi těžko aplikovatelný s ohledem na skutečnost, že více jak 40 % obyvatelstva České republiky bydlí v sídlištní zástavbě a nebude možné identifikovat, kolik odpadu poplatník vyprodukoval. 22. Nesouhlasíme se zavedením povinnosti zpětného odběru elektroodpadu do 5 kg ve všech prodejnách od 200 m 2 bez povinnosti zakoupit nový výrobek. (Tento nesouhlas přitom nepopírá náš zásadní pohled na potřebu smluvního zajišťování zpětného odběru uvedený výše). Zákon nemůže stanovit stejné povinnosti pro prodejce potravin, prodávající elektrovýrobky příležitostně nebo doplňkově a pro prodejce specializovaných prodejen či velkých prodejen. (např. ve srovnání s tím u baterií je podmínkou povinného zpětného odběru soustavný prodej). Požadujeme, aby zpětný odběr odpadů byl směřován na zapojení výrobců do kolektivních systémů soustřeďování jednotlivých druhů odpadů: elektrozařízení, elektroodpad, akumulátory apod. Shromažďování odpadů na prodejnách je podle našeho názoru neefektivní, z hlediska hygienického nebezpečné a přenáší se na jejich provozovatele prioritní odpovědnost výrobců. Nesouhlasíme s přenášením takové odpovědnosti státu na ekonomické subjekty v oblastech jako je výchova spotřebitele k ekologickému chování. 23. Vyvolaná administrativní i finanční opatření by vedla ke snížení vlastní efektivity zpětného odběru, k ohrožení splnění již tak ambiciózních cílů pro sběr a k velké demotivaci podnikatelů Stránka 8 z 31
posledních prodejců kteří v současné době poměrně ochotně spolupracují na budování a provozu systému zpětného odběru, a to pouze díky tomu, že stávající systém a legislativa zpětného odběru jsou pro ně relativně jednoduché po administrativní, technické i finanční stránce. Navržená úleva pro provozovatele míst zpětného odběru (viz 57, odstavec 5) je zcela nedostatečná. Pokud bude MŽP trvat na novém pojetí zpětných odběrů jako nakládání s odpady, bude zcela nutné předložit současně se zákonem i návrh prováděcí vyhlášky, ve které by měly být požadavky na provozovatele systému a míst zpětného odběru přesně specifikovány. Z Důvodové zprávy vyplývá, že chybí základní společný cíl nebo cíle pro vytvoření nové právní úpravy v oblasti zpětného odběru vybraných odpadních výrobků, jsou uvedeny pouze cíle úpravy jednotlivých ustanovení bez propojení a návaznosti. Odůvodnění pro řadu zcela nových ustanovení v předkládaném návrhu chybí nebo je vágní, chybí propojení s praktickými zkušenostmi s dosavadním faktickým stavem v oblasti zpětného odběru vybraných výrobků a sběru odpadů, využití zkušeností se stávající právní úpravou v oblasti zpětného odběru, zejména s kolektivním plněním výrobců a formou zapojení obcí. 24. Zákon neřeší možnosti předcházení vzniku odpadů (např. u baličů výrobků), je tu malá podpora původců odpadů ve snaze o snižování produkce odpadů a dopadů na životní prostředí. Chybí možnost energetického využívání odpadů s garantovanou cenou pro provozovatele zařízení. Energetické využívání není stále dáno na roveň materiálovému využívání. Chybí státem podporovaný vznik nových technologií na zpracování odpadů. Dále požadujeme vrátit do zákona institut nápravného opatření vs. udělení sankce, prostředky mohou být vynaloženy účelněji na řešení daného problému. 25. K navrhovaným novým povinnostem posledních prodejců s prodejem potravinářských výrobků nebylo ministerstvem vyžádáno oficiální stanovisko od dozorových orgánů Hlavního hygienika ČR a Zemědělské a potravinářské inspekce zejména z pohledu možnosti zajištění dodržování hygienických pravidel (prodej potravin patří ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví č.258/2000 Sb. mezi činnosti epidemiologicky závažné). Prodejce ve smyslu příslušných předpisů EU o hygieně potravin musí zajistit bezpečný prodej potravin, při němž nesmí docházet ke křížové kontaminaci. Podle návrhu se zpětně odebraný výrobek stává odpadem už okamžikem odevzdání ke zpětnému odběru. Zejména u malých prodejen, nelze zajistit plnění navrhovaných povinností bez porušování hygienických předpisů. Závěr - zajišťování povinností posledního prodejce se sortimentem potravinářského zboží - zásadně na smluvním základě a se souhlasem orgánů dozoru. C. Konkrétní připomínky k předkládanému materiálu 1. Připomínka k 16 Navrhujeme zrušit POH původce odpadů. Považujeme za potřebné zachovat plán odpadového hospodářství pouze na úrovni celorepublikové a krajské. Stránka 9 z 31
2. Připomínka k 19, odst. 1, písm. e) Požadujeme upřesnit toto ustanovení a definici průběžná evidence. Návrh předpokládá průběžné předkládání evidence ke kontrole v místě nakládání s odpadem. Nedefinuje pojem průběžná evidence a není tedy zřejmé, po jakou dobu je nutno tuto evidenci mít v místě. Je běžné, že po uplynutí jednoho měsíce je tato evidence soustřeďována v sídle firmy. Povinnost dlouhodobějšího uchovávání evidence v místě je zejména pro firmy s velkým množstvím provozoven problematická a náročná. Tato evidence by měla být dostačující souhrnně k dispozici pouze v centrále společnosti. 3. Připomínka k 19, odst. 1, písm. i) Doporučujeme dát do souladu povinnosti školení bezpečnosti práce a dalších předpisů všech osob, které mohou vstoupit do jednotlivých provozů výrobců (i nebezpečných - třeba ocelárny), včetně zodpovědností za možný úraz. Požadavky na školení vychází z požadavků kontrolních orgánů. Je třeba dát do souladu s platnou legislativou a zkonzultovat se Státním úřadem inspekce práce v Opavě. Mělo by platit i pro ostatní obdobné ustanovení v návrhu zákona. 4. Připomínka k 19, odst. 1, písm. j) Navrhujeme vypustit plán odpadového hospodářství původce odpadů. Viz. připomínka č. 1. 5. Připomínka k 20, odst. 2 Navrhujeme vypustit zákaz mobilního směru a výkupu odpadů. Zákaz navrhujeme vypustit z důvodu omezování konkurence na trhu. Každý původce odpadů bude nucen vyhledávat a nasmlouvávat koncová zařízení na své odpady, což přináší nárůst administrativní zátěže pro původce odpadů. 6. Připomínka k 21, odst. 2 Doporučujeme, aby toto ustanovení neplatilo pro podnikající fyzické osoby. Kdyby toto ustanovení platilo i pro podnikající fyzické osoby, bylo by diskriminující a mohlo by vyvolat změny v podnikání a přetvoření fyzických osob na společnosti s ručením omezeným s nižším stupněm osobní odpovědnosti. Stránka 10 z 31
7. Připomínka k 21 odst. 8 Navrhujeme toto ustanovení přepracovat. Zákon totiž ve skutečnosti tímto ustanovením připouští, že např. umělecká díla mohou být odpadem, což je samo o sobě absurdní. Na jiném místě návrh stanovuje, že zařízení ke sběru a výkupu nesmí vůbec umělecká díla, pietní a bohoslužebné předměty, vykoupit. 8. Připomínka k 21, odst. 9, písm. b) Navrhujeme toto ustanovení vypustit. Stále se opakující stanovisko k podnikajícím fyzickým osobám. 9. Připomínka k 27, odst. 1, písm. c) Navrhujeme dát ustanovení do souladu s typovým skartačním rejstříkem Ministrestva vnitra ČR. Ve skartačním rejstříku Ministerstva vnitra ČR je uvedeno: - listy odevzdávkové, dodací, ložní, nákladní, návratkové, spěšninové, zasílací S 5 - evidence přepravovaných nebezpečných odpadů S 5 10. Připomínka k 27, odst. 3 Navrhujeme toto ustanovení přeformulovat. Jinak dotčené ustanovení lze použít, pokud je řidič najímán firmou s vlastním vozidlem. Pokud je řidič zároveň majitelem automobilu, nemůže vozidlo ve skutečnosti přejímat. Spíše nastává problém, že nedostane veškerou potřebnou dokumentaci od majitele odpadu a musí náklad vozidla zase skládat apod. Tuto připomínku považujeme za zásadní 11. Připomínka k 35, odst. 1 Navrhujeme toto ustanovení doplnit a to následovně: (1) Biologicky rozložitelné odpady lze ukládat na skládky pouze v případě, jedná-li se o biologicky rozložitelné komunální odpady obsažené ve směsném komunálním odpadu a pokud se jedná o biologické odpady, které nelze v daném čase a místě za splnění technických a ekonomických předpokladů využít jiným způsobem. Dojde tím k zpřesnění ustanovení. Stránka 11 z 31
12. Připomínka k 41, odst. 1 Doporučujeme upravit dobu do konce roku 2010. Vzhledem k předpokládané účinnosti zákona od 1. 1. 2011 je termín 2010 bezpředmětný. 13. Připomínka k 55, písm. f) Navrhujeme nahradit znění písm. f) a to následovně: f) posledním prodejcem osoba, která uvádí vybrané výrobky na trh nebo do oběhu předáním konečnému uživateli, Dosavadní definice předpokládá, že posledním prodejcem může být pouze distributor, tedy osoba, která uvádí zboží do oběhu (po uvedení na trh). Existuje ale celá řada prodejců, kteří uvádějí zboží na trh přímo prodejem konečnému uživateli, například spotřebiteli (typicky internetové obchody, které zboží dovážejí do ČR a následně jej přímo dodávají konečným uživatelům). Původně navržená definice by proto nedůvodně zúžila skupinu posledních prodejců, jakožto nositelů určitých specifických povinností. Doporučujeme ji proto změnit tak, aby bylo zřejmé, že posledním prodejcem může být i osoba, která uvádí vybrané výrobky natrh přímo předáním konečnému uživateli. 14. Připomínka k 55, písm. h) Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: h) uvedením vybraného výrobku na trh - první úplatné nebo bezúplatné předání vybraného výrobku jiné osobě v České republice za účelem distribuce nebo používání nebo první úplatné nebo bezúplatné převedení vlastnických práv k němu; za uvedení vybraného výrobku na trh se považuje též přeshraniční přeprava vybraného výrobku z jiného členského státu Evropské unie do České republiky nebo dovoz vybraného výrobku, s výjimkou propuštění výrobku do režimu aktivního zušlechťovacího styku nebo do režimu dočasného použití v případě, že po ukončení tohoto režimu bude vybraný výrobek z České republiky vyvezen do zahraničí;. V navržené definici vzniká rozpor, kdy se za uvedení na trh pokládá předání vybraného výrobku jiné osobě v České republice za účelem distribuce nebo používání bez ohledu na úplatnost, avšak u převedení vlastnických práv se za uvedení na trh považuje pouze bezúplatné převedení vlastnického práva. Přitom existuje řada případů, kdy je vybraný výrobek prodán třetí osobě, aniž by došlo k předání (výrobek např. zůstává v určitém skladu), a k předání dochází např. až při dalším prodeji výrobku. 15. Připomínka k 56 odst. 4 Navrhujeme toto ustanovení vypustit. Je nezbytné vyjasnit, kdy se provozovatel kolektivního systému stává původcem, a kdo je původcem odpadního výrobku od okamžiku, kdy se původcem stává výrobce či provozovatel systému. Stránka 12 z 31
Vyjadřujeme zásadní nesouhlas s takovým výrazným nárůstem administrativní zátěže podnikatelů, který nijak nepřispěje ke zvýšení úrovně třídění a míry zpětného odběru vybraných výrobků. Tuto připomínku považujeme za zásadní 16. Připomínka k 56 odst. 5 Navrhujeme vložit za dosavadní odstavec 4 nový odstavec 5, který zní: (5) S odpadními výrobky lze nakládat pouze v rámci systémů zřízených výrobci podle 63 odst. 1; tím nejsou dotčeny povinnosti posledních prodejců.. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6. Jelikož jsou to výrobci (popř. jimi založené kolektivní systémy), kdo má příslušnou odpovědnost za nakládání s odpadním výrobkem a kdo se stává původcem odpadu, je nutné zabezpečit, aby výrobci mohli dostát svým povinnostem (a splnit tak například příslušné kvóty na míru zpětného odběru a využití). Odpadní výrobky by proto neměly unikat ze systémů zřízených výrobci, ať již se bude jednat o systémy individuální nebo kolektivní. Tuto připomínku považujeme za zásadní 17. Připomínka k 57 Navrhujeme dát toto ustanovení do souladu se směrnicí. V souladu se směrnicí je uloženo výrobcům kromě jiného zajišťovat na vlastní náklady systém zpětného odběru odpadních výrobků z vybraných výrobků, které uvedl na trh. V rozporu s tím návrh zákona administrativním způsobem ukládá ekonomickým subjektům, posledním prodejcům, v souvislosti se zpětným odběrem nové povinnosti, které musí plnit na vlastní náklady. Návrh, ale i současná právní úprava, přitom neukládá výrobcům, ani jejich kolektivnímu systému zpětného odběru žádné povinnosti při odběru těchto odpadních výrobků, nestanovuje žádné sankce za neodběr, atd. V tržním hospodářství to ani být nemůže. Celý systém zajišťování zpětného odběru od posledního prodejce musí být založen smluvně. 18. Připomínka k 58 Nesouhlasíme s přenosem povinnosti státu na výrobce. Není vyřešena problematika kontrolování a vymáhání nezajištěného opětovného použítí vybraných výrobků výrobci. Článek 11 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic dává za úkol členským státům (tedy nikoliv výrobcům, prodejcům nebo obcím) přijmout vhodná opatření na podporu opětovného použítí výrobků. Stránka 13 z 31
19. Připomínka k 60 odst. 6 Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: Výrobce je povinen zpracovat roční zprávu o plnění povinností podle této části zákona (dále jen roční zpráva ) za kalendářní rok v rozsahu stanoveném vyhláškou a tuto zprávu zaslat do 31. března následujícího roku ministerstvu v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech. Zvyšování administrativní zátěže, pokud zasílá výrobce roční zprávu elektronicky, proč je současně stanovena povinnost zasílat ji i v listinné podobě. 20. Připomínka k 60 odst. 6 Navrhujeme nahradit navrhované znění odst. 6 tímto zněním: (6) Osoby, které nakládají s odpadními výrobky nebo zajišťují opětovné použití vybraných výrobků, jsou povinny vést evidenci odpadních výrobků a opětovně použitých výrobků, a to od okamžiku zpětného odběru přes jejich přepravu až po zpracování, využití a odstranění, popřípadě opětovné použití.. Vsuvka jejichž prostřednictvím odpadních výrobků, je nadbytečná evidenční povinnost se musí vztahovat na všechny osoby, které s odpadními výrobky nakládají. Naopak schází úprava okamžiku, od jakého je nutné evidenci vést; tuto evidenci je nezbytné vést i při přepravě odpadních výrobků. Musí se však vést o evidenci výrobkovou, nikoliv odpadovou evidenci, neboť klasifikace druhů odpadů neodpovídá druhům a skupinám vybraných výrobků (viz úvodní zásadní připomínka). Druhá věta původně navrženého ustanovení je přitom zjevně nadbytečná, resp. nelogická bude to vždy ta osoba, která s odpadními výrobky nakládá. Proto tuto větu navrhujeme bez náhrady vypustit. 21. Připomínka k 61, odst. 1 Navrhujeme toto ustanovení přepracovat a to následovně: (1) Výrobce je povinen informovat konečné uživatele: a) o požadavku, aby odpadní výrobky nebyly odstraňovány jako netříděný komunální odpad, b) o možnostech a způsobu zpětného odběru odpadních výrobků; za tímto účelem výrobce způsobem dostupným konečnému uživateli zveřejňuje aktuální seznam míst zpětného odběru obsahující alespoň název místa a jeho adresu, c) o možných negativních vlivech nebezpečných látek obsažených ve vybraných výrobcích na lidské zdraví a životní prostředí, d) o významu grafického symbolu pro účely zpětného odběru a o významu označování chemickými symboly Hg, Pb a Cd, pokud se jedná o výrobce výrobků, které musí být těmito symboly označovány. Stránka 14 z 31
Doporučujeme ustanovení přizpůsobit tomu znění, které je nyní obsaženo ve vládním návrhu novely zákona č. 185/2001 Sb., který se týká nakládání s bateriemi a akumulátory. Písm. c) je nadbytečné smyslem není informovat o seznamu míst zpětného odběru, ale přímo o těchto místech (srov. doplněné písmeno b)). Nebezpečné látky neohrožují veřejné zdraví, ale zdraví lidské; o významu chemických symbolů mají občané všeobecné povědomí, výrobci by je však měli informovat o důvodech, proč jsou některé výrobky těmito chemickými symboly značeny. Nad to informační povinnost podle písm. e) se vztahuje pouze na některé vybrané výrobky. Konečně, zákon v dalších částech nehovoří o přeškrtnuté pojízdné popelnici, ale o grafickém symbolu pro účely zpětného odběru, je proto namístě tuto terminologii respektovat i na tomto místě. 22. Připomínka k 61 odst. 2 Požadujeme druhou větu upravit a to následovně: A) Poslední prodejce je povinen informace podle odstavce 1, předané výrobcem nebo distributorem, poskytnout konečnému uživateli. Z textu by mělo být zřejmé, že poslední prodejce předává informace od provozovatele kolektivního systému pro konečného spotřebitele. Poslední prodejce může mít povinnost předat pouze ty informace, které obdrží od subjektu, který za ně byť zprostředkovaně ručí. V praxi by bylo nejvhodnější, aby se tak stalo prostřednictvím provozovatele kolektivního systému. Jde opět o důkaz potřebnosti smluvního zabezpečení těchto povinností. V této souvislosti pak doporučujeme zvážit vypuštění odstavce 3 61. Opět se na tomto případě projevuje nevhodnost úpravy ukládající stejnou povinnost dvěma subjektům. 23. Připomínka k 62, odst. 2, 3, 4 Navrhujeme tyto ustanovení upravit následovně: (2) Výrobce je povinen vytvářet finanční rezervy na krytí nákladů spojených s odpadními výrobky z vybraných výrobků, které uvedl na trh. (3) Výrobce plnící své povinnosti individuálně určí způsob výpočtu příspěvku na tvorbu finanční rezervy a způsob jeho účtování (4) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem financí ČR stanoví vyhláškou podrobnosti zajištění financování nákladů spojených s odpadními výrobky z vybraných výrobků, které výrobce uvedl na trh, a způsob prokazování tohoto zajištění. Zavedením tvorby finančních rezerv všem výrobcům vybraných výrobků, tj. výrobců elektrických a elektronických zařízení, baterií a akumulátorů, motorových vozidel, pneumatik a olejů,jde zcela mimo rámec evropských předpisů. Bez jasného vymezení a rozlišení mezi jednotlivými vybranými výrobky (pneumatiky, oleje na jedné straně, elektrozařízení, baterie, vozidla na straně druhé) se jedná o ničím nepodloženou administrativní a finanční zátěž. Stránka 15 z 31
24. Připomínka k 63 Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: Nutno přečíslovat a doplnit odstavec (4), přičemž v odstavci (3) zakotvit (v souladu s platným zněním zákona č. 185/2001 Sb.) odpovědnost výrobce takto: (3) Odpovědnost výrobce za plnění všech povinností stanovených zákonem jejich přenesením na provozovatele kolektivního systému nezaniká. Zcela neopodstatněně je oproti platnému zákonu vypuštěna možnost solidárního plnění: a) omezuje se tedy volba možností plnění výrobců, b) mizí možnost legitimního a legálního porovnání mezi tímto solidárním plněním několika výrobců a skutečným kolektivním plněním vyjádřeným jistou většinou výrobců spojených ke kolektivní odpovědnosti k jasně definovanému segmentu výrobků na daném trhu. Požadujeme, aby Solidární plnění bylo doplněno dle předlohy v původním díle 8 Zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně dalších zákonů, a následně byla upravena všechna další související ustanovení. 25. Připomínka k 63 odst. 1 Navrhujeme navržené ustanovení nahradit tímto: (1) Výrobce splní své povinnosti stanovené pro opětovné použití vybraných výrobků, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadních výrobků, pro informování, vedení evidencí a vypracování roční zprávy, a) individuálně, tj. samostatně organizačně a technicky na vlastní náklady, nebo b) prostřednictvím kolektivního systému, tj. uzavřením smlouvy o zajištění společného plnění s provozovatelem kolektivního systému. V návrhu zákona schází alespoň základní vymezení individuálního způsobu plnění tak, jak je např. obsaženo v 13 odst. 1 zákona č. 477/2001 Sb., či ve vládním návrhu novely zákona č. 185/2001 Sb., který se týká baterií a akumulátorů. Zároveň doporučujeme upravit i způsob zapojení se do kolektivního systému s tím, že zapojení do systému bude skutečně představovat splnění povinnosti. obdobně jako je tomu u smlouvy o sdruženém plnění podle 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 477/2001 Sb. (což ale zároveň vyžaduje setrvání na základních principech fungování kolektivních systémů, jak jsou v návrhu zákona dále navrženy). 29. Připomínka k 64 odst. 3 Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: (3) Návrh na zápis do Seznamu výrobců obsahuje: Stránka 16 z 31
a) jde-li o fyzickou osobu, jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firmu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a podnikatelské oprávnění; je-li fyzická osoba zapsána v obchodním rejstříku, též aktuální výpis z obchodního rejstříku ne starší než tři měsíce, b) jde-li o právnickou osobu, obchodní firmu nebo název, právní formu, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a aktuální výpis z obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce, je-li v tomto rejstříku zapsána, c) druh vybraného výrobku, který výrobce uvádí na trh, a další údaje podle 65 odst. 4 písm. c) a d), d) popis způsobu zajištění opětovného použití vybraných výrobků, zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních výrobků a informování, včetně uvedení provozovatele kolektivního systému, jehož prostřednictvím plní své povinnosti, e) způsob financování povinností výrobce uvedených pod písmenem d).. Rozsah předávaných údajů nekoresponduje s rozsahem údajů zveřejňovaných podle 65 odst. 4 ministerstvo požaduje předání menšího rozsahu údajů, než které chce zveřejňovat. Výpis z příslušných registrů by nepochybně měly být výpisy aktuálními, není také odůvodněné v jednom případě požadovat kopii výpisu a v dalším výpis samotný. 30. Připomínka k 65 odst. 4 Navrhujeme nahradit toto ustanovení, tímto zněním: (4) Ministerstvo zpřístupňuje aktuální Seznam výrobců na portálu veřejné správy v tomto rozsahu: a) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firmu, jde-li o fyzickou osobu; obchodní firmu nebo název, jde-li o právnickou osobu, b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno, c) druh a značku vybraných výrobků, které uvádí na trh, d) skupinu elektrozařízení, které uvádí na trh, podle přílohy č. 8 k tomuto zákonu, a skupinu baterií, které uvádí na trh, e) způsob plnění povinností výrobce podle 63, včetně uvedení provozovatele kolektivního systému, jehož prostřednictvím plní své povinnosti, f) informaci o splnění povinnosti zaslání roční zprávy, g) dosažení úrovně zpětného odběru.. Úprava by měla pamatovat na to, že výrobce může uvádět na trh různé druhy vybraných výrobků (viz doplnění písmene c)). Na skupiny se nečlení pouze elektrozařízení, ale i baterie (písm. d)). 31. Připomínka k 64 odst. 5 Navrhujeme za odstavec 4 vložit nový odstavec 5, který zní: Stránka 17 z 31
(5) Pokud výrobce plní všechny své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému, nevztahuje se na něho povinnost uvedená v odstavci 1. Provozovatel kolektivního systému je povinen ohlašovat ministerstvu v elektronické podobě údaje z evidence výrobců, s nimiž má uzavřenou smlouvu o společném plnění, v rozsahu podle 64 odst. 3, včetně jejich změn, a to vždy do 30 dnů od skončení každého kalendářního čtvrtletí. Údaje o výrobcích plnících své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému, které ministerstvo získá od provozovatelů kolektivních systémů, zpřístupní podle 65 odst. 4. Dosavadní odstavec 5 bude označen jako odstavec 6. V případě výrobců zapojených do kolektivních systémů není důvodu, aby tito výrobci (popř. zastoupeni kolektivním systémem) individuálně podávali návrhy na zápis do Seznamu výrobců; mnohem vhodnější by bylo řešení, kdy by údaje předávali hromadně provozovatelé kolektivních systémů. Stejné řešení obsahuje jak platný zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, tak i nyní projednávaný návrh novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, který upravuje nakládání s bateriemi a akumulátory, a který projednává Poslanecká sněmovna PČR. Řešení se samo nabízí, neboť provozovatelé kolektivních systémů budou údaje o výrobcích stejně evidovat. Navržené řešení snižuje administrativní zátěž jak pro výrobce elektrozařízení a provozovatele kolektivních systémů, tak i pro státní správu. Tuto připomínky považujeme za zásadní. 32. Připomínka k 66 odst. 2 Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: (2) Ministerstvo vydá oprávnění k provozování kolektivního systému akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným na základě žádosti osoby (dále jen žadatel ), která prokáže splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Navrhujeme, aby provozovatelem kolektivního systému mohla být jak akciová společnost, tak i společnost s ručením omezeným, v souladu s původním návrhem MŽP, s návrhem tzv. velké novely zákona o odpadech z roku 2008 a nyní projednávaným návrhem novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, který upravuje nakládání s bateriemi a akumulátory, a který projednává Poslanecká sněmovna PČR. Akciová společnost i společnost s ručením omezeným, narozdíl od všech ostatních forem právnických osob, zaručují transparentnost struktury společnosti a složení jejích společníků, pro obě tyto kapitálové společnosti platí shodná pravidla sloužící k zachování základního kapitálu, ochraně společníků a ochraně třetích osob, která stanoví obchodní zákoník a příslušné předpisy Evropských společenství. Není dán jakýkoliv objektivní důvod pro vyloučení společností s ručením omezeným. Rovněž většina kolektivních systémů, které dnes na trhu působí, má právní formu společnosti s ručením omezeným, a je nedůvodné vystavovat je zbytečné administrativní zátěži, kterou by si změna právní formy vyžádala. Dále je zcela nekoncepční nyní umožnit, aby vznikaly kolektivní systémy pro baterie a akumulátory ve formě společností s ručením omezením (srov. nyní projednávaný návrh novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, který upravuje nakládání s bateriemi a akumulátory), a následně toto znemožnit. Stránka 18 z 31
Nelze vyloučit, že se jedná jen o administrativní pochybení v řadě ustanovení návrhu zákona se zjevně s existencí provozovatelů systémů ve formě s.r.o. počítá, když se vedle akcií hovoří o obchodních podílech a vedle akcionářů o společnících (srov. např. 66 odst. 4, 67 odst. 1). 33. Připomínka k 66 odst. 4 pism d) Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: d) čestné prohlášení žadatele o splnění podmínek podle 67 odst. 4, 5, 6 a 8 a společníků o splnění podmínek podle 67 odst. 2 a 10 v písemné formě,. Odkaz na ustanovení 67 odst. 11 je nelogické, toto ustanovení zakládá určitá oprávnění Ministerstva životního prostředí ČR. 34. Připomínka k 67 odst. 1, 2 Navrhujeme tyto ustanovení upravit a to následovně: (1) Provozovatel kolektivního systému smí vydávat pouze kmenové akcie, a to jako akcie znějící na jméno. Akcie a obchodní podíly lze upisovat pouze peněžitými vklady. (2) Zakladateli a společníky provozovatele kolektivního systému mohou být pouze výrobci těch vybraných výrobků, pro které je společné plnění povinností výrobců zajišťováno.. Ustanovení 67, či jiný, musí jednoznačně a nezpochybnitelně zakotvit neziskovost subjektu - provozovatele kolektivního systému, případně stejně jednoznačně definovat jeho nekomerční poslání. 35. Připomínka k 68 odst. 4 Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: (4) V případě, že se vybraný výrobek prokazatelně nestane na území České republiky odpadem, vrátí provozovatel kolektivního systému obdržený příspěvek na zajištění nakládání s tímto vybraným výrobkem výrobci, který jej zaplatil, pokud výrobce prokáže, že vybraný výrobek po uvedení na trh v České republice byl vyvezen nebo dodán do jiného státu. Vrácení příspěvku představuje finanční vypořádání nároku mezi provozovatelem kolektivního systému a osobou, která vybraný výrobek uvedené na trh vyvezla nebo dodala do jiného členského státu. Vracení příspěvku musí být daňově neutrální, proto je nezbytné upravit v zákoně i tuto otázku. 36. Připomínka k 68 odst. 5 Navrhujeme toto ustanovení vypustit. Ustanovení postrádá smysl, nemá normativní charakter a neznáme důvod, proč je do zákona navrhováno. Stránka 19 z 31
37. Připomínka k 68 odst. 7 Navrhujeme definovat povinnost auditu pro zjištění, zda nedochází ke křížovému financování. Navrhujeme nahradit ustanovení odstavce 7 následujícím zněním a doplnit i nový odstavec 8. (7) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajistit, aby auditor: a) ověřil správnost a úplnost účetní závěrky a výroční zprávy provozovatele kolektivního systému, b) ověřil správnost a úplnost vedení evidence osob, s nimiž provozovatel kolektivního systému uzavřel smlouvu podle odstavce 2, a evidence množství vybraných výrobků a vyjmenovaných odpadních výrobků, včetně evidence množství zpětně odebraných výrobků a množství využitých výrobků, v rozsahu stanoveném pro účely roční zprávy, c) vypracoval zprávu o ověření podle písmen a) a b). (8) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajistit ověření a vypracování zprávy o ověření podle odstavce 7 v každém kalendářním roce, ve kterém platí oprávnění k provozování kolektivního systému; zprávy o ověření je provozovatel kolektivního systému povinen ministerstvu písemně doložit vždy nejpozději do šesti měsíců od skončení ověřovaného období. Ověření skutečností podle odstavce 7 nesmí pro provozovatele kolektivního systému provádět auditor, který k němu má zvláštní vztah podle 67 odst. 7. Toto ustanovení se použije i pro fyzické osoby vykonávající jménem auditora auditorskou činnost.. Dosavadní odstavec 8 bude označen jako odstavec 9. Legislativní zkratka auditor není v zákoně zavedena. Je nezbytné, aby bylo ověřováno i množství zpětně odebraných a množství využitých odpadních výrobků, aby kontrolní orgány měli přehled o komplexním fungování provozovatele kolektivního systému. Dále chybí pravidla pro předávání zprávy ministerstvu. Nutné je rovněž doplnit úpravu znemožňující vazbu auditora na provozovatele systému, kterou MŽP vhodně navrhlo do novely zákona o odpadech upravující nakládání s bateriemi a akumulátory, zde však tato úprava bohužel převzata nebyla. 38. Připomínka k 70 odst. 2 Navrhujeme upravit odkaz z odstavce 1 písm. b) na odkaz odstavce 1 písm. d). Odkaz na ustanovení 70 odst. 1 písm. b) je nelogický zamýšlené ukončení činnosti systému lze projednávat s dotčenými osobami v případech, kdy o zrušení oprávnění požádá přímo systém, nikoliv tehdy, pokud oprávnění ruší Ministerstvo životního prostředí ČR pro nezjednání nápravy. 39. Připomínka k 72 písm. b) bod 3 Navrhujeme toto ustanovení upravit a to následovně: 3. v rámci své podnikatelské činnosti uvádí elektrozařízení v České republice na trh, Stránka 20 z 31