KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ PŘÍLOHA SDĚLENÍ KOMISE JARNÍMU ZASEDÁNÍ EVROPSKÉ RADY ČAS ZAŘADIT VYŠŠÍ RYCHLOST

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne 25.1.2006 KOM(2006) 30 v konečném znění PŘÍLOHA PŘÍLOHA SDĚLENÍ KOMISE JARNÍMU ZASEDÁNÍ EVROPSKÉ RADY ČAS ZAŘADIT VYŠŠÍ RYCHLOST CS CS

OBSAH Úvod... 4 Část I Makroekonomická část... 5 1. Shrnutí a závěry... 5 2. Makroekonomický vývoj v EU... 6 2.1. Makroekonomické podmínky... 6 2.2. Vývoj rozpočtové politiky... 7 3. Cesta k dosažení hlavních lisabonských cílů... 8 4. výzvy makroekonomické politiky... 10 4.1. Výzvy z hlediska EU... 10 4.2. Výzvy identifikované členskými státy... 10 5. Hodnocení strategií členských států v reakci na výzvy makroekonomické politiky. 12 6. Podpora soudržné makroekonomické a strukturální politiky a politiky zaměstnanosti... 13 Část II Mikroekonomická část... 15 1. Shrnutí a závěry... 15 2. Znalosti a inovace nástroje udržitelného růstu... 16 2.1. Výzkum... 16 2.2. Inovace... 18 2.3. Informační společnost... 19 2.4. Průmysl... 20 2.5. Udržitelné využívání zdrojů... 22 3. Evropa jako přitažlivější místo pro investování a práci... 23 3.1. Vnitřní trh... 23 3.2. Konkurenceschopné trhy... 24 3.4. Podnikání a malé a střední podniky... 27 3.5. Evropská infrastruktura... 28 Část III Předloha společné zprávy o zaměstnanosti 2005/2006... 30 CS 2 CS

Více a lepších pracovních míst: Plnění priorit evropské strategie zaměstnanosti... 30 1. Shrnutí a závěry... 30 2. Dosahování cílů... 32 3. provádění akčních priorit... 35 3.1. Přivedení více lidí do zaměstnání a zajištění jejich setrvání v zaměstnání, rozšíření pracovních nabídek a modernizace systémů sociální ochrany... 35 3.2. Zlepšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků... 38 3.3. Zvýšení investic do lidského kapitálu formou lepšího vzdělávání a kvalifikace... 41 CS 3 CS

Úvod Tato příloha doplňuje sdělení Komise jarnímu zasedání Evropské rady 2006 Čas zařadit vyšší rychlost předložené po obnovení lisabonské strategie. Zpráva vychází z hodnocení Komise, které se týká národních programů reforem (NPR) vypracovaných členskými státy na základě nových integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost, schválených v červnu roku 2005 Evropskou radou 1. Zpráva zohledňuje také kroky učiněné na evropské úrovni, zejména v rámci lisabonského programu Společenství 2. Zatímco klíčová zjištění analýzy Komise jsou předkládána ve sdělení Čas zařadit vyšší rychlost, tato příloha jako nedílná součást sdělení podává podrobnější obrázek tří základních oblastí integrovaných hlavních směrů: makroekonomiky, mikroekonomiky a zaměstnanosti. Oddíl o zaměstnanosti představuje zároveň předlohu společné zprávy Komise o zaměstnanosti 2005/2006 v souladu s článkem 128 Smlouvy. Podrobnější hodnocení jednotlivých národních programů reforem je uvedeno v části II sdělení Čas zařadit vyšší rychlost, které obsahuje kapitoly podle jednotlivých zemí a kapitolu o eurozóně. 1 2 Zasedání Evropské rady v Bruselu, závěry předsednictví, bod 10 (http://ue.eu.int/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/85349.pdf). Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství, KOM(2005) 330 ze dne 20.7.2005. CS 4 CS

Část I Makroekonomická část 1. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Tato část přílohy hodnotí pokrok učiněný k dosažení lisabonských cílů růstu a zaměstnanosti a vyhodnocuje strategii makroekonomické politiky členských států, jak je stanovena v jejich národních programech reforem (NPR). V průběhu prvních pěti let lisabonské strategie bylo v Unii vytvořeno více než 6,5 milionů nových pracovních míst. Nicméně se neočekává, že by do roku 2010 bylo dosaženo lisabonského cíle 70% míry zaměstnanosti. Růst produktivity práce v EU je nižší než v USA, což vysvětluje, proč se navzdory velkému počtu nově vytvořených pracovních míst nepodařilo v EU dosáhnout srovnatelného HDP na obyvatele jako v USA. Hospodářství EU se začalo vzpamatovávat po celosvětovém poklesu na počátku desetiletí. Navzdory tomu se očekává, že průměrný rozpočtový schodek EU zůstane až do roku 2007 na úrovni 2,7 % HDP. Šetření NPR ukazuje, že v makroekonomické oblasti považují členské státy za nejdůležitější výzvu rozpočtovou disciplínu. Je většinou vyjadřována jako udržitelnost veřejných financí zahrnující reformy důchodových systémů, zdravotnictví a trhu práce a jako krátkodobá konsolidace rozpočtů, jež představují nástroje k zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí ve stárnoucí společnosti. U několika zemí, zejména v rámci eurozóny, však nejsou konkrétní opatření k zajištění krátkodobé konsolidace rozpočtů dostatečně podrobně objasněna. Většina členských států vyjadřuje svůj úmysl zvýšit kvalitu veřejných financí zlepšením výkonnosti veřejné správy a vyčleněním veřejných zdrojů na posílení infrastruktury, lidského kapitálu a investic do výzkumu a vývoje. Jen málo NPR se však výslovně zabývá rozpočtovými dopady navrhovaných opatření. V následujících desetiletích bude stárnoucí obyvatelstvo Evropy vyvíjet vzrůstající tlak na veřejné finance. Zdá se, že členské státy uznávají, že důkladná revize penzijního a důchodového systému je základním předpokladem zajištění udržitelnosti veřejných financí. Ve většině zemí však jsou již učiněná nebo zamýšlená opatření nedostatečná k tomu, aby dopad stárnutí obyvatelstva potlačila. Většina členských států předložila NPR, které ukazují širokou spojitost mezi makroekonomickou a mikroekonomickou politikou a politikou zaměstnanosti, přestože sbližování mezi politickými kroky v různých oblastech lze ještě dále rozvíjet. CS 5 CS

2. MAKROEKONOMICKÝ VÝVOJ V EU 2.1. Makroekonomické podmínky Růst výkonnosti EU od roku 2000 Od zahájení lisabonské strategie v roce 2000 činí roční míra růstu EU 15 průměrně 1,9 % ročně oproti průměrným 2,8 % v období 1995 2000. Pro srovnání, míra růstu v USA dosahovala v letech 2000 až 2005 úrovně 2,7 %. Vyjádřeno na obyvatele byl růst v EU 15 (1,4 %) pouze nepatrně nižší než v USA (1,7 %). Růst v nedávno přistoupivších členských státech byl výrazně dynamičtější (kolem 4,6 %), přestože jejich menší hospodářský význam znamená, že jejich růst není na míře růstu 1,9 % zaznamenané v EU jako celku patrný. Model růstu EU odráží kombinaci cyklických a strukturálních faktorů, které vedly k pomalému a zdlouhavému zotavování po celosvětovém poklesu na počátku desetiletí. Potenciální míra růstu evropského hospodářství se v současné době odhaduje na 2,0 %. HDP rostl v EU v roce 2005 průměrně o 1,5 %, a zahrnul tak oživení hospodářské činnosti ve druhé polovině roku. Strukturální faktory se staly hlavní silou způsobující relativní růst výkonnosti zemí eurozóny: země se silným / slabým růstem výkonnosti v posledních letech si celkově toto postavení od devadesátých let podržely. Na druhé straně rozdíly v růstu vázané na různou fázi cyklu se v posledním desetiletí zmenšily. V roce 2005 se růst HDP v EU zrychlil ze čtvrtletní míry 0,3 % (mezičtvrtletně) v prvním čtvrtletí na 0,6 % ve třetím čtvrtletí. Shodovalo se to s podobným urychlením konečné domácí poptávky. Podíl soukromé spotřeby na růstu domácí poptávky byl malý, neboť důvěra spotřebitelů zůstávala slabá. Je tomu tak zejména v důsledku pesimismu týkajícího se vyhlídek v oblasti zaměstnanosti a omezeného zvyšování kupní síly domácností. Na druhé straně zlepšení v oblasti investic ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2005 odráželo lepší situaci pokud jde o zisky a bilance podniků. Čistý vývoz podpořený zdravým vnějším prostředím a poklesem nominálního směnného kurzu eura přispěl k růstu HDP pozitivně, avšak malou měrou. Perspektivy růstu v letech 2006 a 2007 V souladu s pozitivními signály ukazatelů z obchodních přehledů, se předpokládá, že se růst v roce 2006 bude blížit potenciálním 2,1 % a v roce 2007 se bude dále zrychlovat na 2,4 %. Zotavení očekávané v letech 2006 2007 je podpořeno dalším posílením domácí poptávky. Předpokládá se, že se zejména výrazně zvýší investice a následně bude docházet k postupnému zotavování soukromé spotřeby. Měly by se zlepšit i podmínky na trhu práce, kde se v letech 2005 2007 očekává 6 milionů nových pracovních míst v EU v důsledku předpokládaného vzestupu hospodářského růstu. Očekává se rovněž, že míra nezaměstnanosti se sníží z 8,7 % v roce 2005 na 8,1 % v roce 2007. CS 6 CS

2.2. Vývoj rozpočtové politiky Rozpočtové pozice Od roku 2000 se situace ve veřejných financích v eurozóně a v Unii jako celku zhoršuje, a odráží velkou měrou dopad hospodářského cyklu. V některých členských státech došlo ke zhoršení částečně i vlivem uvolnění fiskální politiky na základě vlastního uvážení. I přes slabé zlepšení rozpočtových pozic v eurozóně a v EU, k němuž došlo v roce 2004, konsolidace rozpočtů nepokročila. V důsledku nevýrazného růstu se očekává, že čisté zadlužení v roce 2005 se mírně zvýší na 2,9 % HDP v eurozóně a na 2,7 % HDP v EU. Nadměrný schodek Hospodářské předpovědi Komise z podzimu 2005 předpokládají, že průměrný rozpočtový schodek EU zůstane v letech 2006 2007 na úrovni 2,7 % HDP. Pro eurozónu se v letech 2006 a 2007 předpokládá okrajový pokles celkového schodku veřejných financí v souvislosti s mírným zotavením hospodářství. Očekává se však, že stávající politiky nestačí k tomu, aby do roku 2007 došlo ke snížení schodku pod 3% referenční hodnotu v žádném z členských států eurozóny, u kterých je uplatněn postup při nadměrném schodku (DE, EL, FR, IT a PT). Mimo eurozónu jsou fiskální vyhlídky v jednotlivých zemích relativně heterogenní. Očekává se, že rozpočtový schodek ve třech ze šesti zemí, které nepatří do eurozóny, u nichž je v současné době uplatňován postup při nadměrném schodku (CZ, HU a PL), zůstane vyšší než 3 % HDP. Totéž platí pro Spojené království. Předpokládá se, že Kypr, Malta a Slovensko naproti tomu svůj nadměrný schodek vylepší. Míra zadluženosti Zhoršování rozpočtových pozic od roku 2000 vedlo ke zvýšení hrubého zadlužení jak v eurozóně, tak v celé EU. Míra zadluženosti byla v roce 2005 o mnoho vyšší než 60% limit HDP v Belgii, Německu, Řecku, Francii, Itálii, Rakousku, Portugalsku, na Kypru a na Maltě. Dopad stárnutí obyvatelstva na rozpočet V příštích desetiletích bude stárnoucí obyvatelstvo Evropy vyvíjet stále větší tlak na veřejné finance. Míra závislosti, tedy počet obyvatel ve věku 65 let a starších v poměru k věkové skupině mezi 15 a 64 lety se podle odhadu zdvojnásobí a v roce 2050 dosáhne 51 %. Očekává se, že toto prudké zvýšení se stane podstatným břemenem pro veřejné výdaje spojené se stárnutím obyvatelstva, zejména na důchody, zdravotní péči a dlouhodobou péči. Stanoviska Rady z roku 2005 na stabilizační a konvergenční programy identifikovala vážná rizika pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v deseti zemích (BE, CZ, DE, EL, FR, IT, CY, HU, MT a SI). U sedmi zemí (DK, IE, LU, AT, FI, SE a ES) se zdá, že čelí relativně malému riziku spojenému se stárnutím obyvatelstva, zatímco ostatní členské státy EU se nacházejí někde mezi tím. CS 7 CS

Kvalita veřejných financí Zatímco stávající rámec hospodářské politiky EU považuje rozpočtovou disciplínu a fiskální udržitelnost za základní prvky zdravého hospodářského prostředí podporujícího růst, kvalita veřejných financí postupně získává v politické debatě význam. Šetření složení veřejných výdajů v členských státech ukazuje, že mnoho zemí, které využívaly od konce devadesátých let výrazné snížení úroků, používaly tento prostor pro manévrování při zvyšování státní spotřeby a běžných transferů, nikoli pro konsolidaci svých veřejných financí. Jiným členským státům se však podařilo úspěšně zefektivnit rozdělení veřejných zdrojů k dlouhodobějším cílům, jako jsou znalosti a inovace, přičemž dodržují fiskální disciplínu. Dánsku a Švédsku se například povedlo přesměrovat veřejné výdaje ve střednědobém rámci zavedením pravidel pro státní výdaje a výkonnostních rozpočtových systémů. 3. CESTA K DOSAŽENÍ HLAVNÍCH LISABONSKÝCH CÍLŮ Změna v HDP na obyvatele V rozšířené EU s 25 členskými státy činí HDP na obyvatele přibližně 65 % úrovně v USA a od zahájení lisabonské strategie nedošlo k žádnému výraznému zlepšení. V první polovině desetiletí nebylo možno doplnit relativně pozitivní vývoj pokud jde o tvorbu pracovních míst požadovaným zrychlením růstu produktivity (viz graf 1). Graf 1: Výkonnost Evropské unie 1999 2004 (USA=100) 100 80 1999 2004 60 40 20 64.2 64.6 86.3 90.6 80.7 81.5 92.1 87.5 0 HDP na hlavu Míra zaměstnanosti (1) Odpracované hodiny na pracovníka (2) (3) Hodinová produktivita práce 1) Výpočet Míra zaměstnanosti = 100 * (HDP na hlavu / produktivita práce na pracovníka) 2) Výpočet Odpracované hodiny na pracovníka =100 * (Produktivita práce na pracovníka / Hodinová produktivita práce productivity) 3) Hodnoty EU15 hodin odpracovaných na pracovníka Zdroj: Oddělení Komise CS 8 CS

Růst produktivity práce Rozbor Komise naznačuje, že zhoršující se výkonnost v oblasti produktivity práce lze přisuzovat nižším investicím na pracovníka a zpomalení tempa technického pokroku. Zdá se však, že růst produktivity práce v EU se v poslední době zrychluje. To může být následkem vzestupu ekonomického cyklu, ale lze to přisuzovat i spíše strukturálním faktorům, jako je opožděný dopad investic do informačních a komunikačních technologií a případně externí zajišťování služeb (outsourcing), u nějž se ukazuje, že přináší oživení produktivity, pokud jsou externí činnosti dobře začleněny do mezinárodních sítí (jako například v případě německého automobilového průmyslu). Růst produktivity v kombinaci s umírněností mzdových požadavků mezd by měl pomoci udržet konkurenceschopné postavení EU ve stále integrovanějším světovém hospodářství. Tvorba pracovních míst a účinky stárnutí obyvatelstva Navzdory určitému pokroku při tvorbě pracovních míst (viz předloha společné zprávy o zaměstnanosti) bude obtížné dosáhnout lisabonských cílů v oblasti zaměstnanosti. V průběhu prvních pěti let lisabonské strategie bylo v Unii vytvořeno více než 6,5 milionů nových pracovních míst, čímž stoupla míra zaměstnanosti z 61,9 % v roce 1999 na 63,3 % v roce 2004. Nedávná studie Výboru pro hospodářskou politiku a Evropské komise (viz graf 2) předpokládá další nárůst celkové míry zaměstnanosti na 67 % v roce 2010 s tím, že lisabonského cíle v míře zaměstnanosti, tedy 70 %, bude dosaženo v roce 2020. Splnění lisabonského cíle v oblasti zaměstnanosti, i když se zpožděním, zmírní hospodářské účinky stárnutí obyvatelstva. Po roce 2017 však celková zaměstnanost začne klesat v důsledku ubývání obyvatelstva v produktivním věku. To znamená, že za stávajících podmínek se stane podíl zaměstnanosti na růstu výrazně negativním a hospodářský růst Evropy bude stále více záviset na zvyšování produktivity v dlouhodobější perspektivě. Graf 2: Předpokládané potenciální míry růstu (roční průměr) v EU15 a EU10 a jejich určující činitelé (zaměstnanost / produktivita) 5 EU15 5 5 EU10 5 4 4 4 4 Míra růstu (v %) 3 2 1 3 2 1 Míra růstu (v %) 3 2 1 3 2 1 0 0 0 0-1 -1-1 2004-10 2011-30 2031-50 -1 2004-10 2011-30 2031-50 Růst produktivity práce Růst zaměstnanosti Růst HDP Růst HDP na obyvatele Růst produktivity práce Růst zaměstnanosti Růst HDP Růst HDP na obyvatele S i 14 S i 15 Zdroj: Výbor pro hospodářskou politiku a Evropská komise (2005), Prognózy výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva (2004 2050) pro členské státy EU 25 vypracované v roce 2005 Výborem pro hospodářskou politiku: základní předpoklady a metodika prognóz v European Economy Reports and Studies, č. 4, Brusel. http://europa.eu.int/comm/economy_finance/publications/european_economy/reportsandstudies0405_ en.htm CS 9 CS

4. VÝZVY MAKROEKONOMICKÉ POLITIKY 4.1. Výzvy z hlediska EU Výzvy makroekonomické politiky Evropa čelí dvojí výzvě: zvyšování potenciálního růstu a plné realizaci růstového potenciálu prostřednictvím vyváženého hospodářského rozvoje. Zdravá makroekonomická politika je pro splnění těchto úkolů zásadní. Je rozhodující pro zavedení rámcových podmínek, které podpoří přiměřenou úroveň úspor a investic společně se silnějším zaměřením investic na znalosti a inovace. Zajištění zdravé rozpočtové pozice umožní plné a symetrické působení automatických rozpočtových stabilizátorů v průběhu cyklu a umožní stabilizovat produkci a dosáhnout vyššího a udržitelného růstu. Strukturální reformy mohou na druhé straně rozšířit manévrovací prostor tvůrců makroekonomické politiky. Například lépe fungující trhy výrobků a práce pomohou omezit inflační tlaky v případě pozitivního poptávkového šoku. To dokládá význam rozvoje soudržné celkové strategie, která plně přihlíží ke vzájemným vztahům mezi makroekonomickou a mikroekonomickou politikou a politikou zaměstnanosti (viz oddíl 5). Výzvy rozpočtové politiky Oslabování politiky zaměřené na rozpočtovou konsolidaci je důvodem k obavám, protože bude omezovat prostor pro manévrování v době, kdy hospodářství vyžaduje skutečný impuls. Zhoršování rozpočtových pozic vede též k růstu zadluženosti, což není z dlouhodobého hlediska dobrá zpráva, zejména s ohledem na stárnoucí obyvatelstvo Evropy. S předpokládaným zvýšením výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva, jako je zdraví, sociální zabezpečení a důchody, bude pro členské státy stále obtížnější zachovat dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a zároveň zajistit sociální přiměřenost systémů sociální ochrany. Plnění potřeb v souvislosti se zvýšenými výdaji na vzdělávání a výzkum v přísnějším rozpočtovém prostředí vyžaduje také větší úsilí při celkovém zkvalitňování veřejných výdajů. 4.2. Výzvy identifikované členskými státy Většina členských států chápe povzbuzování (potenciálního) hospodářského růstu jako zastřešující výzvu. Na jiné výzvy, včetně konkrétnějších makroekonomických výzev, se dívá jako na nástroje pro naplnění této jediné výzvy. Obecně dochází mezi členskými státy a Komisí ke sbližování názorů na identifikované makroekonomické výzvy. Výzvy makroekonomické politiky Všechny národní programy reforem s výjimkou tří identifikovaly makroekonomické výzvy. Dvě z uvedených tří výjimek, konkrétně Nizozemsko a Švédsko, uvádějí ve svých programech široké strategie, které se zdají přiměřené k udržení stávajícího celkově uspokojivého makroekonomického přístupu. Program Itálie se naopak odvolává na jiné dokumenty vládní politiky, zejména na roční hospodářský a finanční plán, který je příznačně základem pro aktualizaci stabilizačního a konvergenčního programu a na který je podle italských úřadů třeba nahlížet jako na nedílnou součást národního programu reforem. Výzvy makroekonomické politiky CS 10 CS

identifikované v programu jsou obecně v souladu s výzvami zdůrazněnými Komisí v jejích příspěvcích k mnohostrannému dohledu. Výzvy rozpočtové politiky Podle programů se zdaleka nejdůležitější makroekonomická výzva, které čelí členské státy EU, týká dosažení a/nebo udržení rozpočtové disciplíny, přičemž udržení rozpočtové disciplíny je obvykle vyjadřováno jako udržitelnost veřejných financí. Pouze tři země (EL, ES a LV) označily krátkodobou konsolidaci rozpočtů za samostatnou výzvu, a to přesto, že přinejmenším jedenáct zemí (vyjma ES a LV) je v současné době v situaci, kdy mají nadměrný schodek. S tím spojená výzva týkající se zkvalitnění veřejných financí, která je většinou vyjadřována jako zvýšení efektivity veřejné správy, se považuje za důležitou u sedmi programů. Označení fiskální disciplíny za klíčovou prioritu makroekonomické politiky odráží všeobecné pochopení jejích výhod pokud jde o udržení makroekonomické stability a podporu dlouhodobého růstu, stejně jako vytvoření kapacity odpovídající budoucím výzvám fiskální politiky, jako jsou výzvy vyplývající ze stárnutí obyvatelstva. Tato myšlenka je pevně zakotvena v rámci politiky hospodářské a měnové unie, kde se fiskální pravidla považují za nezbytná pro zajištění bezproblémové koexistence společné měnové politiky zaměřené na cenovou stabilitu při udržení fiskální politiky v rukou vnitrostátních vlád. Externí bilance a konvergence inflace Výzvy označené v programech s výjimkou výzev týkajících se veřejných financí lze obtížně roztřídit do kategorií. Deficit zahraničního účtu je jasně chápán jako výzva v kontextu širšího cíle zajištění stabilního makroekonomického prostředí pouze v jednom případě (EE), přestože podle názoru Komise mohou výzvám v této oblasti čelit i jiné země (LV, LT, PT). Vnitrostátní orgány mají poměrně optimistický názor na zahraniční bilanci a pravděpodobně vyvozují závěr, že deficit běžného účtu je výsledkem investičních a úsporných rozhodnutí racionálních hospodářských činitelů, a že je tedy v souladu s ekonomickými zásadami a má pravděpodobně umocňující účinek na prosperitu a růst například tím, že podporuje proces hospodářského vyrovnávání. Pokud vnitrostátní orgány i jinak kladou důraz na fiskální disciplínu, mohou uznávat, že rozpočtová politika hraje roli při řešení vnější nerovnováhy, a to prostřednictvím svého účinku na úspory a, obecněji, na důvěru investorů. Konvergence inflace je považována za výzvu v několika zemích (LV, LT, SI) ve spojitosti s jejich plány na připojení k eurozóně. Je zajímavé, že ani vnější nerovnováha ani divergence inflace se pravděpodobně nepovažuje za významnou výzvu v žádné zemi eurozóny s výjimkou Irska, které chápe zmírňování inflace jako součást širší výzvy udržení makroekonomické stability. Může to však svádět k příliš optimistickému pohledu na to, že se vnější nerovnováha v těchto zemích nakonec sama urovná. CS 11 CS

5. HODNOCENÍ STRATEGIÍ ČLENSKÝCH STÁTŮ V REAKCI NA VÝZVY MAKROEKONOMICKÉ POLITIKY Priority identifikované v národních programech reforem jsou obvykle v souladu se zásadami, které tvoří základ nedávné revize paktu o stabilitě a růstu, jehož jedním aspektem je rostoucí váha připisovaná úvahám o trvalosti nápravy fiskální nerovnováhy a dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Klíčová ustanovení Smlouvy o fiskální disciplíně a jejich zevrubné provádění paktem o stabilitě a růstu jsou v řadě programů výslovně uvedena jako ustanovení poskytující rámec pro provádění fiskální politiky. Strategie fiskální konsolidace Strategie fiskální konsolidace zdůrazněné v programech jsou příznačně založeny na výdajích (německý program je v tomto ohledu výjimkou) a jsou zakotveny v širším plánu strukturálních reforem. Opatření k dosažení krátkodobé rozpočtové konsolidace jsou v několika zemích nedostatečně jasně popsána, včetně FR, IT a PT. Jinou možnou slabinou programů je to, že rozpočtové dopady kroků plánovaných v jiných oblastech politik, jako je zaměstnanost a sociální politika, jsou zřídka podrobněji popsány. Pouze německý program předpokládá nárůst zdanění, přestože zlepšení ve výběru příjmů jsou výslovně uvedena v několika jiných případech. Několik programů naopak předpokládá daňové škrty, v některých případech, zejména u Maďarska, dokonce i při existenci významné rozpočtové nerovnováhy. Opatření zahrnují daňové podněty pro podniky tak, aby více investovaly do výzkumu a vývoje a do odborné přípravy, zavádění nových daní týkající se energií a životního prostředí a opatření na snížení daňové zátěže u mezd. Zatímco mnohá konkrétní opatření se jeví jako přiměřená, často se zdá, že chybí systematičtější přístup k revizi dopadu daňových systémů na růst a zaměstnanost. Rozpočtové důsledky stárnoucího obyvatelstva V odpověď na předpokládaný nárůst veřejných výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva se další penzijní reformy a/nebo reformy zdravotnictví výrazně objevují v programu veřejných financí několika členských států. Ve skutečnosti asi polovina programů zdůrazňuje reformní opatření v těchto dvou oblastech. Vypořádání se s rozpočtovými důsledky stárnutí obyvatelstva se jeví jako klíčová výzva i v takových zemích, jako je DK, IE, LU a FI, které se při srovnání jednotlivých zemí jeví jako země nesoucí nízké riziko pokud jde o udržitelnost veřejných financí. Přestože politika nutně nezahrnuje změny v penzijním systému nebo ve zdravotnictví, reaguje na stárnutí v těchto zemích tím, že bere v úvahu potřebu zvýšit efektivitu veřejných služeb a v některých případech se chránit proti možnému narušení daňových základů. Na opačném konci spektra EL, PT a z nedávno přistoupivších členských států CZ kde byla potřeba důkladné reformy penzijního systému zdůrazněna jako předpoklad pro zajištění udržitelnosti veřejných financí obecně uznávají potřebu takové reformy. Komplexnost a konkrétnost zamýšlených opatření však zůstávají poněkud omezené. CS 12 CS

Země, kde je předpokládaný nárůst veřejných výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva obsažen v již uzákoněných penzijních reformách, však přesto mohou být vážně ohroženy, pokud se jim nepodaří dosáhnout trvalé nápravy stávající rozpočtové nerovnováhy, zejména pokud je tato nerovnováha spojena s relativně vysokým zadlužením. To je případ většiny zemí, které mají v současné době nadměrný schodek, včetně IT a FR a z nedávno přistoupivších členských států HU a PL. V těchto případech je obecně třeba rychlá konsolidace, přestože zde jsou značné nejasnosti pokud jde o plánovaná opatření v případě Maďarska, zatímco Itálie, jak již bylo uvedeno, se záležitostem makroekonomické politiky včetně fiskální konsolidace ve svém programu přímo nevěnuje. Kvalita veřejných financí Pokud jde o politiku zkvalitnění veřejných financí, programy se většinou odvolávají na vnitrostátní strategie pro posílení investic do infrastruktury, lidského kapitálu a do výzkumu a vývoje. Kromě toho některé programy vyčleňují plošné zlepšení produktivity veřejného sektoru, mimo jiné prostřednictvím správní reformy, jako samostatný cíl. Zdá se, že kvalita veřejných financí se považuje za samostatnou výzvu právě v zemích, které zažívají nadprůměrný nárůst výkonnosti (například IE, FI, UK a z nedávno přistoupivších členských států EE). 6. PODPORA SOUDRŽNÉ MAKROEKONOMICKÉ A STRUKTURÁLNÍ POLITIKY A POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI Kromě členských států, které zavádějí do praxe makroekonomické politiky, jež mohou vytvořit podmínky vedoucí k tvorbě pracovních míst a k růstu, společně se strukturálními reformami zaměřenými více na zvyšování produktivity a zaměstnanosti, je důležité, aby celková reformní strategie byla soudržná a aby reformy v jedné oblasti podporovaly reformy v oblasti jiné. Například reformy pracovního trhu, které motivují k práci prostřednictvím změn v systému daní a dávek, mohou zvýšit přizpůsobivost hospodářství EU zejména v kontextu postupující globalizace, a umožnit tak hrát podpůrnou roli pro makroekonomické politiky. Bez politiky zabezpečující makroekonomickou stabilitu se také tlaky strukturálních reforem na nižší náklady a ceny nepřemění na trvale nižší ceny. Národní programy reforem jsou i možností, aby členské státy zvážily nejvýhodnější cestu řazení reforem. Včasná liberalizace trhu s výrobky v reformním procesu může například pomoci uspíšit reformu pracovního trhu, neboť na konkurenceschopnějším trhu výrobků bude méně nadbytečných výnosů k rozdělení mezi zaměstnavatele a pracovníky, což posílí podněty pro reformu trhu práce. Soudržnost národních programů reforem Většina členských států předložila národní programy reforem, které vykazují velkou soudržnost mezi makroekonomickou a mikroekonomickou politikou a politikou zaměstnanosti. Pouze velmi malá část programů se zdá být výsledkem spíše rezortního než strategického přístupu (HU a v menší míře IT). Většina národních programů reforem se rovněž vyhýbá velkému počtu makroekonomických priorit, díky čemuž je možné zaměřit se na klíčové strukturální výzvy (PT, SI a FI jsou nápadnými výjimkami). V některých případech (zejména EE a v menší míře ES a LV) programy odkazují na odlišné oblasti politiky a rozpracovávají vzájemné CS 13 CS

působení vyplývající z tohoto propojení politik. Pro většinu členských států je to však oblast, v níž lze národní programy reforem dále rozvíjet. Budoucí národní programy reforem mohou poskytnout i více náznaků, jak se přihlíželo ke vhodnému řazení reforem. Dopady navrhovaných reformních opatření na rozpočet Řada členských států předložila reformní opatření, která alespoň v krátkodobé perspektivě zvýší veřejné výdaje. Důsledky takových opatření pro rozpočet je třeba posuzovat v kontextu jejich dopadu na makroekonomickou politiku. Zatímco některé národní programy reforem poskytují informace o důsledcích reformních návrhů na rozpočet (např. CY, MT, LV), ve většině programů tyto informace chybí. Kromě toho není vždy jasné, jak vysoké veřejné investice mohou být sladěny s konsolidací rozpočtů (např. v případě BE). Podobně často chybí informace o zamýšleném využití a očekávaném vlivu strukturálních fondů a Fondu soudržnosti na růst a zaměstnanost. Zatímco malý počet zemí (LV, NL a FI) se poměrně otevřeně zabývá otázkou plánovaného použití strukturálních fondů, většina zemí (zejména EE, ES, IE, IT, LT, PT, SI, SK a UK) uvádí méně podrobností. CS 14 CS

Část II Mikroekonomická část 1. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Tato část přílohy hodnotí reformy mikroekonomické politiky, které oznámily členské státy ve svých národních programech reforem (NPR), a spojuje je s kroky na úrovni Společenství. Hlavní témata mikroekonomické části obnovené lisabonské strategie znalosti a inovace a vytvoření přitažlivější Evropy pro investice a práci se jasně odrážejí v NPR. Mikroekonomické reformy se podílejí největší měrou na reformním úsilí v členských státech, většina z klíčových výzev uvedených v programech členských států spadá do oblasti mikroekonomiky. Například všechny členské státy označují politiku výzkumu a inovací za jednu ze svých klíčových priorit. Většina členských států rovněž řadí obchodní prostředí, podnikání, udržitelný rozvoj a vybrané záležitosti hospodářské soutěže mezi klíčové výzvy, s nimiž je třeba se vypořádat. Zatímco volba priorit obvykle odpovídá stávající situaci v členských státech, záležitosti hospodářské soutěže budou vyžadovat další pozornost. Blahodárný účinek hospodářské soutěže pro občany Evropy často není v NPR dostatečně zakotven. Dostatečně se nepojednává zejména o zajišťování konkurenceschopnosti ve službách zejména v odborných a finančních službách a v síťových odvětvích v takové míře, v jaké by to situace na těchto trzích vyžadovala. Liberalizace trhů s energiemi postupuje, ale bude trvat dlouho, než bude ukončena, zejména pokud jde o plyn. Poštovní a železniční služby nejsou často považovány za prioritu. Na poli výzkumu a inovace je hlavní výzvou pro členské státy nastolení vhodných rámcových podmínek, nástrojů a podnětů. Zatímco závazky přijaté členskými státy v sobě zahrnují významný pokrok směrem k cílům výzkumu a vývoje, je stále nepravděpodobné, že v roce 2010 bude dosaženo cíle 3 % z celkových výdajů, věnovaných na výzkum a vývoj. Budou zapotřebí další kroky členských států, jako je stanovení vnitrostátních cílů v oblasti výzkumu a vývoje a vybudování lépe koordinovaných strategií inovace směřujících k inovacím v oblasti podnikání tak, aby se Společenství přiblížilo k 3% cíli. V zájmu podpory silnější kultury podnikání a vytváření loajálního prostředí pro malé a střední podniky se zvyšují investice do výzkumu a vývoje, posiluje hospodářská soutěž a zlepšuje právní úprava. Ve většině zemí stále chybí proaktivní strategie podpory přístupu k podnikání prostřednictvím vzdělávání. Zatímco je vidět rozsáhlé možné výhody pro spotřebitele a podnikatele z rozšiřování a prohlubování vnitřního trhu zejména v oblastech služeb a síťových odvětvích a v členských státech, které v současné době vykazují slabou úroveň provádění předpisů do vnitrostátního práva a jejich uplatňování, několik členských států navrhlo zvláštní opatření na snížení rezerv v provádění předpisů do vnitrostátního práva a na zlepšení prosazování práva. Značný kladný potenciál existuje i v oblasti zadávání veřejných zakázek. CS 15 CS

Expanze a zlepšení evropské infrastruktury by měly přispět ke zlepšení podnikatelského prostředí a k posílení hospodářské soutěže. Většina NPR se soustředí na dopravní a informační a komunikační infrastrukturu (např. dostupnost širokého pásma), přičemž přeshraničním spojením se NPR zabývají méně často. Mnoho členských států činí kroky k tomu, aby díky používání informačních a komunikačních technologií modernizovaly veřejné služby. Většina členských států se snaží využívat souladu mezi hospodářským růstem a ochranou životního prostředí; opatření na podporu environmentálních technologií stejně jako úsporné využívání energií a obnovitelná energie nebo zavedení ekologické daně mohou přinést užitek pro hospodářství i pro životní prostředí. Integrované mikroekonomické hlavní směry představují vzájemně související soubor cílů zaměřených na posílení znalostní ekonomiky. Užitek z pokroku u jednoho cíle závisí na pokroku u ostatních cílů. Například užitek ze zvýšení investic do výzkumu a vývoje bude větší, pokud budou nové technologie trhem pohotově přijaty, což zase závisí na konkurenční situaci na trzích. Při provádění je třeba věnovat pozornost vzájemnému působení mezi rozšiřováním a prohlubováním vnitřního trhu, větší konkurenceschopností, posilováním infrastruktury a podnikatelským prostředím. Reformy zavedené revidovanou lisabonskou strategií v oblasti správy věcí veřejných zahrnovaly racionalizaci existujících požadavků na výkaznictví. Zasedání Evropské rady v březnu 2005 přijalo závěr, že zprávy o pokračování lisabonské strategie zasílané každoročně Komisi členskými státy včetně použití otevřené metody koordinace by se sloučily do jediného dokumentu. Následně Komise vyzvala členské státy, aby do svých NPR zahrnuly i opatření na zavádění čtyř procesů: Evropské charty pro malé podniky, Akčního plánu pro environmentální technologie, eeurope/i2010 a 3% investice do Akčního plánu pro výzkum a vývoj. Tento způsob výkaznictví by nahradil jednotlivé zprávy o každém ze čtyř procesů. Čtyři členské státy (CZ, EE, FI, MT) předložily tyto informace ve zvláštní příloze NPR, zatímco ostatní většinou podávají příslušné informace v hlavním textu programu. Míra podrobnosti výkaznictví je u jednotlivých NPR různá. Následující oddíly přinášejí podrobnosti týkající se reformních opatření a sledují strukturu mikroekonomických hlavních směrů. Přestože se klade důraz na celkové trendy, jsou často vybrána jednotlivá opatření jako zajímavé příklady. 2. ZNALOSTI A INOVACE NÁSTROJE UDRŽITELNÉHO RŮSTU 2.1. Výzkum Relativně nízká úroveň soukromých investic do výzkumu a vývoje v EU je překážkou kumulace znalostí a dlouhodobého růstu. V roce 2004 EU vydala 1,9 % svého HDP na výzkum a vývoj, z čehož 55 % bylo financováno podnikatelskými kruhy. Dvanáct členských států oznámilo výslovně ve svých NPR výdajové cíle pro rok 2010 pro výzkum a vývoj a šest členských států uvedlo dílčí cíle a cíle pro jiný rok. Sedm členských států neuvedlo žádný cíl. Za předpokladu, že by všechny cíle stanovené pro výdaje na výzkum a vývoj, které uvedlo 18 členských států ve svých NPR, bylo splněno, vzrostly by výrazně výdaje na výzkum a vývoj v těchto 18 CS 16 CS

členských státech na přibližně průměrně 2,6 % HDP v roce 2010 3. Navzdory očekávanému zvýšení by však EU-25 zůstala hluboko pod 3% cílem v roce 2010. Graf 3: Hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj vyjádřené v % z HDP** 4,5 Situace v roce 2004 (ES, IT, LU, PT, UK 2003) Cíl v roce 2010 (CY 2008, IE 2013, UK 2014) (*) 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 BE CZ DK DE EE GR ES FR IE IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT SI SK FI SE UK EU- 25 (*) DK>3% - IE v % HDP - NL usiluje o pozici mezi prvními pěti Zdroj: Eurostat, Strukturální ukazatele, Inovace a výzkum - OECD **: Irsko má cíl 2.5% z HNP (nikoli HDP) Klíčem ke zvýšení soukromých investic do výzkumu a vývoje je posílení vlivu veřejných investic do výzkumu a vývoje na soukromé investice. Několik členských států (ES, LV, AT, FI) podniklo určité kroky ke zvýšení veřejných výdajů na výzkum a vývoj. Aby byly veřejné výdaje na výzkum a vývoj efektivnější, některé členské státy (SK, ES, FR) plánují zavedení systémů monitorování a vyhodnocování veřejného výzkumu a vývoje. Přibližně polovina členských států již používá daňová opatření pro mobilizaci soukromého výzkumu a vývoje a několik dalších států o takových opatřeních uvažuje. Španělsko plánuje zavedení režimu, který by snížil daně ze mzdy pro podniky, které investují do výzkumu a vývoje, tedy podobného režimu, jaký existuje v Nizozemsku. Maďarsko se rozhodlo zjednodušit režim daňových úlev pro výzkum a vývoj. Ve Francii se má daňové zvýhodnění Crédit d Impôt de Recherche do roku 2010 ztrojnásobit. Rozvíjení a posilování věhlasných středisek ve vzdělávacích a výzkumných institucích, podpora partnerství veřejného a soukromého sektoru a zlepšování spolupráce a přenosu znalostí mezi veřejnými výzkumnými institucemi a soukromými podniky jsou klíčové pro konkurenceschopnost všech členských států. Několik členských států plánuje reformu nebo zlepšení mechanismů přenosu znalostí. Německo má v úmyslu zavést dobu odkladu, aby umožnilo výzkumným 3 Intenzita výzkumu a vývoje pro rok 2010 byla spočítána na základě odhadovaného vážení HDP pro rok 2007 u členských států, které předložily cíle do roku 2010. Cíle nebyly k dispozici u FR, IT, HU, MT, NL, PL a SK. CS 17 CS

pracovníkům zveřejnit výsledky výzkumu, aniž by ztratili možnost je patentovat. Španělsko zahrne aspekty přenosu znalostí do profesního hodnocení a stimulačních struktur pro pracovníky ve veřejném výzkumu a přemění velké veřejné výzkumné organizace na soukromé agentury, aby zvýšilo jejich nezávislost. Většina členských států vidí potřebu zajistit dostatečný přísun kvalifikovaných výzkumných pracovníků. Ve Španělsku usiluje program Torres Quevedo o čtyřnásobné zvýšení počtu držitelů titulu PhD, kteří nastupují do podniků, pomocí smluv o spolufinancování. V Dánsku se průmyslový program PhD ukázal jako úspěšný při umisťování výzkumných pracovníků do podniků a bude posílen. Estonsko se snaží v letech 2003 až 2008 zvýšit počet pracovníků výzkumu a vývoje v podnicích o více než 50 %. Závěrem lze říci, že členské státy celkově předložily analýzu silných a slabých stránek svých systémů výzkumu a vývoje podloženou fakty a navrhují v této oblasti celou řadu opatření. NPR celkově odráží větší povědomí o potřebě mít soudržnou kombinaci politik na podporu výzkumu a vývoje. Nicméně silnější závazek těch členských států, které si nestanovily žádný cíl, pokud jde o výdaje na výzkum a vývoj pro rok 2010, by společně s rozhodným důrazem na zavedení a společné osvojení všemi členskými státy vedlo k obrovskému pokroku v oblasti výzkumu a vývoje. Komise věří, že v této oblasti je průlom skutečně možný. 2.2. Inovace Dalekosáhlá reforma evropského inovačního systému je nezbytná. Přetrvávají rozdíly v otázce inovací mezi Evropskou unií a jejími hlavními konkurenty, Spojenými státy a Japonskem, zejména pokud jde o počet patentových přihlášek, podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním a investice do informačních a komunikačních technologií 4. Velké rozdíly nadále existují mezi novými členskými státy a předními státy s inovačními systémy na světové úrovni, jako jsou Švédsko, Finsko a Německo. Valná část členských států označila inovace ve svých NPR za klíčovou prioritu. Většina členských států se zabývá strategickým významem inovačních středisek, sítí a inkubačních center, které spojují univerzity, výzkumné instituce a podniky na regionální a na místní úrovni, aby se překonaly rozdíly mezi regiony. Činnost se většinou zaměřuje na odvětví špičkových technologií, zatímco se zdá, že jiná odvětví, která mohou mít rovněž značný inovační potenciál, jsou často opomíjena. Francie stanovila 67 slibných center konkurenceschopnosti, kterým se dostane silné veřejné podpory. Nedávno přijatý zákon v Řecku ustavil regionální inovační střediska s cílem podporovat regionální rozvoj vytvářením špičkových středisek technologických dovedností v okrajových oblastech. Itálie se zaměřuje na další rozvoj tím, že konsoliduje a spojuje 24 stávajících technologických okrsků. Irsko pracuje na rozvoji středisek aplikovaného výzkumu na univerzitách a zřídilo nová inkubační a inovační centra. Opatření na podporu přeshraničního přenosu znalostí jsou zahrnuta do malého počtu NPR. Například iniciativa Visanu ve Švédsku se zaměřuje na zvýšení 4 Výsledková tabulka evropských inovací za rok 2005 je k dispozici na http://www.trendchart.org/scoreboards/scoreboard2005/index.cfm. CS 18 CS

mezinárodního povědomí o konkurenceschopnosti regionů a na přilákání zahraničních investorů. Jen velmi málo členských států předkládá plány na využití veřejných zakázek na podporu inovace; například Portugalsko plánuje přidělit 20 % velkých veřejných zakázek projektům v oblasti výzkumu a vývoje a inovací. Několik členských států se snaží zlepšit přístup k financím pomocí reformování pravidel o rizikovém kapitálu a přímých zahraničních investicích nebo pomocí zřizování fondů za tímto účelem. Členské státy se většinou zaměřují na začínající společnosti a věnují méně pozornosti podmínkám financování starších inovačních podniků. Například Španělsko zřídilo fond rizikového kapitálu pro zahájení či oživení výroby a rozšířilo schéma účastnických půjček pro inovační společnosti a společnosti zabývající se špičkovými technologiemi. Švédská iniciativa inovační most zřizuje regionální strukturu poskytující počáteční kapitál na sedmi univerzitách s cílem komerčně využít výsledky výzkumu. V Maďarsku by měla právní reforma zvýšit dostupnost rizikového kapitálu, zatímco Litva plánuje založení investiční nadace zaměřené na definování opatření na podporu soukromých kapitálových investic. Itálie se zabývá nedokonalostmi v oblasti práv duševního vlastnictví prostřednictvím souboru opatření zaměřených na zlepšování schopností společností patentovat a chránit, např. snižováním patentových nákladů. V Německu budou agentury využívající patenty dále rozvíjeny a rozšiřovány. V Belgii spolupracuje federální vláda, Evropský patentový úřad, střediska Patlib, výzkumná střediska a univerzity na iniciativě pomáhající malým a středním podnikům při využívání systému práv duševního vlastnictví. Lotyšsko rozvinulo program veřejné podpory na ochranu a prosazování práv duševního vlastnictví a na zvýšení povědomí o jejich významu u podnikatelů. Závěrem lze říci, že členské státy obecně předložily jasnou analýzu silných a slabých stránek svých inovačních systémů. Mnohá opatření navrhovaná v NPR by však měla být posílena, aby byla podstatným přínosem k podpoře vnitrostátních inovačních systémů. Několik členských států by mělo užitek zejména z lépe koordinované vnitrostátní inovační strategie, která staví na zjištěných silných stránkách a zlepšuje inovace v oblasti podnikání. 2.3. Informační společnost Výroba a využití informačních a komunikačních technologií (IKT) má významný vliv na růst produktivity moderních hospodářství. Podíl odvětví IKT na hospodářství jako celku je však v EU menší než například ve Spojených státech. Evropa rovněž zaostává za několika svými konkurenty pokud jde o investice do IKT a výzkum a vývoj v oblasti IKT. Záležitosti IKT jsou za výzvy označovány v mnoha NPR (nejvýrazněji u CY, EE, ES, FI, PT). Hlavními nástroji navrhovanými k dosažení cílů NPR jsou právní předpisy a veřejné financování. Uvažuje se i o jiných nástrojích, jako je vytváření nových institucionálních rámců, sítě spolupráce mezi subjekty na poli IKT nebo podpora standardizačního úsilí. NPR se většinou zabývají záležitostmi elektronické státní správy, širokého pásma a počítačovými dovednostmi a gramotností. Přijetím IKT podniky a domácnostmi, zaváděním regulačních rámců pro elektronickou CS 19 CS

komunikaci a bezpečností sítí se zabývá přibližně polovina NPR. Většina se zabývá podporou odvětví IKT pouze pokud jde o regulační rámec. Mnoho NPR představuje elektronickou státní správu jako cestu k odstranění byrokracie, k reorganizaci veřejné správy a zlepšení její výkonnosti (CZ, DK, LT, LV, PL, SI, ES, IE, EE, PT, FR, SK, MT). Pro několik zemí je prioritou usnadnění přístupu společností k veřejným službám (NL, FI, FR, CY, EE, LV). Ostatní navrhovaná opatření zahrnují: komunikaci se společností, elektronické zadávání veřejných zakázek; elektronický podpis, elektronické zdravotnictví a zavádění inovačních elektronických prostředků identifikace. Finsko je jednou z předních zemí pokud jde o dostupnost veřejných služeb online. Předpokládá se však rozsáhlá reorganizace informačního řídícího systému veřejné správy. Používání online služeb státní správy bude podníceno investicí do identifikačních metod. Do té doby lze pro přístup k veřejným službám používat elektronické identifikační karty a PIN kódy vydávané bankami. V zákoně o elektronickém podpisu a v zákoně o elektronických službách jsou zohledněny požadavky na elektronickou státní správu. Podpora elektronického zadávání veřejných zakázek usnadňuje elektronickou výměnu informací s podnikatelským prostředím. Pokud jde o zdravotnictví, k pokroku došlo při zavádění elektronických záznamů o pacientech. Záležitostmi pokrytí širokého pásma a jeho přijímáním se zabývají všechny NPR. Za hlavní hybnou sílu rozvoje širokého pásma se považuje konkurence. V méně rozvinutých oblastech Unie se nicméně veřejná podpora využívá pro urychlení pokrytí. Významné programy týkající se širokého pásma jsou předloženy v řadě NPR (AT, IE, EE, FI, FR, HU, IT, LU, LT, PT, SI, ES). Například Francie se snaží zpřístupnit široké pásmo 80 % domácností v každé obci do roku 2007. Malé obce budou vybaveny nejméně dvěma veřejnými přístupy na internet. Velké průmyslové oblasti budou využívat dostupné vysokorychlostní nabídky (kolem 100 Mbps). Cíle bude dosaženo pomocí modernizace stávající infrastruktury komerčními operátory, zatímco místní orgány mohou stimulovat rozvoj v nedostatečně vybavených oblastech z národních a strukturálních fondů. Pokrytí bude dále stimulováno podporou nových širokopásmových technologií. Programy počítačové gramotnosti a počítačových dovedností jsou navrhovány v mnoha NPR s cílem zkvalitnit lidský kapitál (AT, BE, CY CZ, IT, LT, LU, SK, IE, EL, EE, ES, UK, FR, PT, PL). Hlavní témata v této oblasti zahrnují zavedení znalostí IKT do školních osnov, zřízení on-line knihoven a on-line zdrojů informací a řešení rozdílů v oblasti počítačových znalostí zejména mezi více a méně vzdělanými obyvateli a mezi obyvateli měst a venkova. Závěrem lze konstatovat, že všechny NPR se zabývají IKT a v některých hraje IKT výraznou roli. Hlavními oblastmi činnosti jsou elektronická státní správa, široké pásmo a počítačová gramotnost. Mnoho NPR se odvolává na rámec EU i2010 a uznává tak společné cíle. 2.4. Průmysl Výkonnost evropského průmyslu je proměnlivá: od odvětví s vysokým růstem jako jsou IKT a automobilový průmysl po odvětví se záporným růstem, např. textilní, CS 20 CS

oděvní a obuvnický průmysl 5. Konkurenceschopnost omezuje relativně nízká specializace Evropy na odvětví špičkových technologií. Podíl průmyslu špičkových technologií na tvorbě přidané hodnoty v EU v roce 2002 byl 16,0 %, zatímco v USA 6 byl 23,3 %. V kontextu narůstající konkurence ze zemí jako je Čína je třeba věnovat pozornost konkurenceschopnosti jednotlivých odvětví. Velké množství členských států (FR, IE, LT, LV, MT, NL, PT, SL, SK, SE) navrhuje monitorovat konkurenceschopnost jednotlivých odvětví a podporovat odvětví s vysokou přidanou hodnotou. Opatření politiky v oblasti technologií zahrnují podporu modernizace technologií v malých a středních podnicích (AT, CY), podporu evropským výzkumným projektům (FI, NL) nebo podporu partnerství soukromého a veřejného sektoru. Většina NPR podtrhuje potřebu podporovat technologická seskupení (klastry) (zejména BE, FR, FI, LT). Aby bylo možno využívat výhody internacionalizace, navrhuje mnoho členských států opatření na podporu vývozu (AT, BE, EE, EL, ES, FR, LT, PT, SL, SK) nebo na přilákání přímých zahraničních investic (BE, CY, ES, HU, IE, LT, LV, MA, PT, SL). Kypr plánuje zřízení agentury na propagaci země jako průmyslové základny a na přilákání přímých zahraničních investic. Španělsko a Portugalsko předložily programy na podporu internacionalizace podnikání. Mnoho členských států vykazuje regionální specializaci v odvětvích ohrožených mezinárodní konkurencí. To je třeba případ jihoevropských zemí, které jsou silně specializovány na módní průmysl (textil, oděvy, obuv, kůže, nábytek). Šest členských států (CY, EL, HU, IE, LT a PT) výslovně uvádí potřebu podporovat strukturální změny. Portugalský NPR navrhuje program urychlení procesu průmyslové přeměny a restrukturalizace. Nové členské státy se obecně snaží přeorientovat svá hospodářství na činnosti s vysokou přidanou hodnotou. Na závěr lze uvést, že mnoho NPR se zabývá způsoby, jak posílit průmyslovou základnu. Přístupy se liší od horizontálních politik k odvětvovým opatřením. Mnoho NPR navrhuje opatření na podporu internacionalizace podnikání, avšak opatření k usnadnění strukturálních změn se pojednávají zřídka. Slibným vývojem v mnoha členských zemích je vytváření klastrů a inovačních středisek zaměřených na prosazování inovace, posilování průmyslové struktury a usnadnění zakládání a následného růstu malých a středních podniků. Rozvoj klastrů proto spojuje několik významných součástí mikroekonomických hlavních směrů. Veřejná podpora těchto klastrů je odůvodněná, neboť jsou většinou pro společnost výrazně prospěšné, a to díky vedlejším efektům technologií, otevíráním nových trhů a možností aktualizovat cenový řetězec a zlepšit způsob fungování trhu. Přístup se však v jednotlivých členských státech značně liší a proto brání možnému využití spolupráce, která je pro klastry tak rozhodující. Na evropské úrovni je tedy třeba vést takovou politiku, která se bude snažit doplňovat a podporovat národní a regionální politiky klastrů a rozvoj nadnárodní spolupráce. 5 6 Plnění lisabonského programu Společenství: Politický rámec k posílení zpracovatelského průmyslu EU cesta k integrovanějšímu přístupu k průmyslové politice, SEK(2005) 1215 ze dne 5.10.2005. Zpráva o evropských technologických platformách a společných technologických iniciativách: Péče o partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje s cílem zvýšit průmyslovou konkurenceschopnost Evropy, SEK(2005) 800 ze dne 10.6.2005. CS 21 CS

2.5. Udržitelné využívání zdrojů Hospodářství EU spotřebovává relativně mnoho zdrojů: jeho intenzita spotřeby materiálů je o něco lepší než intenzita v USA, avšak dvakrát vyšší než v Japonsku. Integrované hlavní směry vyzývají členské státy, aby podporovaly udržitelné využívání zdrojů a posílily vzájemné působení mezi ochranou životního prostředí a růstem. Růst by neměl být spojen se zhoršováním životního prostředí a environmentální politika by měla být pokud možno vypracována tak, aby podporovala růst a vytváření pracovních míst. Udržitelným životním prostředím se zabývají všechny NPR a mnoho členských států zařadilo tyto záležitosti mezi klíčové priority nebo klíčové výzvy. Všechny NPR se zabývají podporou obnovitelných zdrojů energie. Zdá se, že největší podporu má větrná energie, ale několik členských států posiluje i podporu biopaliv (AT, CY, DE, ES, IE, LV, LT, MT, SE). Opatření na podporu energetických úspor a energetické efektivity budov jsou zahrnuta do několika programů s různou úrovní podrobností. Velká většina členských států (AT, BE, CY, CZ, DE, DK, ES, FI, FR, GR, IE, IT, LV, LT, LU, MT, NL, PT, SK, SI, SE, UK) se odvolává na klimatické změny nebo na Kjótský protokol a začala již buď zavádět programy týkající se klimatických změn, nebo jejich zavádění plánuje. Opatření, u nichž se zvažuje, že by mohla přispět k boji proti klimatickým změnám, zahrnují: podporu technologií ohleduplných ke klimatu (např. AT), ekologické daně z automobilů (např. SE, CY, FR), používání biopaliv a získávání metanu ze skládek a ze zpracování odpadů (např. MT, LV). Většina členských států zdůraznila význam posílení součinnosti mezi ochranou životního prostředí a růstem, neboť investice do životního prostředí mohou vytvořit pracovní místa, omezit závislost na zdrojích a zvýšit i konkurenceschopnost za předpokladu, že jsou cenově přístupné. Většina členských států (AT, CY, CZ, DE, DK, EE, FI, GR, LU, NL, PT, SK, SI, ES, SE, UK) hlásí, že podnikly nebo podniknou kroky směrem k internalizaci vnějších ekologických nákladů prostřednictvím ekonomických nástrojů zejména v oblasti zdanění dopravy a energií. Některé státy plánují dosažení lisabonských cílů přesunutím daňového zatížení z oblasti pracovních sil do oblasti využívání zdrojů a znečištění (např. EE, SI, CZ). Environmentální technologie hrají významnou roli např. v Rakousku, kde bude podpora zaměřena na zlepšení tržních podmínek pro environmentální technologie prostřednictvím zadávání veřejných zakázek v oblasti životního prostředí a vývozní iniciativou zaměřenou zejména na malé a střední podniky. V České republice se environmentální technologie podporují prostřednictvím veřejných zakázek v oblasti životního prostředí. Malta vyvine environmentální kritéria, která budou zařazena do řízení při veřejných zakázkách. Kypr navrhuje zařadit do procesu zadávání veřejných zakázek problematiku ekologie tím, že jedním z výběrových kritérií bude energetická účinnost. Dvě třetiny členských států (BE, CY, DK, EE, FR, GR, IE, LV, LT, LU, MT, NL, PT, SK, SI, SE, UK) se ve svých NPR odvolávají na biodiverzitu nebo na ochranu přírody. Některé z nich považují biodiverzitu za zvláště klíčový zdroj díky CS 22 CS