ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S.

ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S. Studijní program: B6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208R087 Podniková ekonomika a management obchodu DOHODA O VOLNÉM OBCHODU MEZI EVROPSKOU UNIÍ A KOREJSKOU REPUBLIKOU Michael ORLÍK Vedoucí práce: prof. Ing. Ivan Jáč, CSc.

Tento list vyjměte a nahraďte zadáním bakalářské práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb.,o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi dne 8.12.2014 3

Děkuji prof. Ing. Ivanu Jáčovi, CSc. za rady a podporu nejen při vedení bakalářské práce. 4

Obsah Seznam použitých zkratek a symbolů... 7 Úvod... 8 1 Liberalizace mezinárodního a dohody o volném obchodu... 9 1.1 Konflikt liberalismu a protekcionismu... 9 1.1.1 Tarifní překážky... 10 1.1.2 Netarifní překážky... 11 1.2 Dohody o volném obchodu... 15 1.2.1 Teoretické základy... 15 1.2.2 Kategorizace dohod... 16 1.2.3 Rozmach dohod o volném obchodu... 18 1.2.4 Rizika spojená s dohodami o volném obchodu... 20 1.2.5 Rozsah dohod... 21 2 Přehled partnerů Dohody... 22 2.1 Evropská Unie... 22 2.1.1 Ekonomika... 23 2.1.2 Mezinárodní obchod... 24 2.2 Korejská republika... 27 2.2.1 Ekonomika... 28 2.2.2 Mezinárodní obchod... 29 2.3 Shrnutí a důvody uzavření Dohody... 32 5

3 Právní ujednání v Dohodě... 35 3.1 Přístup zboží na trh - odstraňování cel... 37 3.2 Přístup zboží na trh - pravidla původu... 41 3.2.1 Preferenční celní status dle Dohody... 42 3.2.2 Osvědčení o původu... 42 3.2.3 Určení původu u produktů s materiálem ze třetích zemí... 45 3.2.4 Konkrétní pravidla původu v Dohodě... 46 4 Vliv zavedení Dohody na mezinárodní obchod partnerů... 49 4.1 Změna v objemu vzájemného obchodu... 51 4.2 Změna v objemu obchodu s produkty majícími preferenční status... 53 Závěr... 54 Seznam literatury... 56 Seznam grafů a tabulek... 65 Seznam příloh... 67 Příloha č. 1 Dopad zavedení cla... 68 6

Seznam použitých zkratek a symbolů ASEAN (Association of Southeast Asian Nations) Sdružení národů jihovýchodní Asie CIA (Central Intelligence Agency)... Ústřední zpravodajská služba EHS... Evropské hospodářské společenství EU (European Union)... Evropská unie FTA (Free Trade Agreements)... Dohody o volném obchodu GATT (General Agreement on Tarrifs and Trade). Obecná dohoda o clech a obchodu GSP (Generalized System of Preferences)... Systém všeobecných celních preferencí HDP... Hrubý domácí produkt HS (Harmonized Commodity Description and Coding Systém) Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží MFN (Most Favored Nation)... Doložka nejvyšších výhod OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj PPP (Purchasing Power Parity)... Parita kupní síly PTA (Preferential Trade Agreement)... Preferenční dohody o obchodu RTA (Regional Trade Agreement)... Regionální obchodní dohoda SPS (Sanitary and Phytosanitary)... Sanitární a fytosanitární TBT (Technical Barriers to Trade)... Technické překážky obchodu WTO (World Trade Organization)... Světová obchodní organizace 7

Úvod Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Korejskou republikou 1 (dále pouze Dohoda ) je Evropskou komisí proklamována jako nejambicióznější dohoda o volném obchodu, kterou kdy Komise uzavřela. Jedná se o první takovou dohodu s asijskou zemí. Oficiální vyjednávání začaly v květnu 2007 s tím, že Dohoda byla podepsána 15. října 2009 a v účinnost vstoupila 1. července 2011. Bakalářská práce má za cíl posoudit vhodnost ustanovení týkajících se přístupu na trh (zejména těch ve vztahu k eliminaci tarifních omezení a pravidel původu). Dalším cílem je posouzení dosavadního působení Dohody na obchod obou subjektů. První kapitola práce se týká teoretických základů mezinárodního obchodu (kapitola 1.1; především tarifní a netarifní překážky) a problematiky dohod o volném obchodu (kapitola 1.2). Důležité zmínit kapitolu 1.2.2, která vysvětluje běžně používané termíny, jako jsou preferenční obchodní dohody (PTA) či dohody o volném obchodu (FTA). Za zmínku též nepochybně stojí kapitola 1.2.3 přibližující trend posledních let (který mimo jiné vedl k volbě tématu práce) - preferenční obchodní dohody a jejich rapidní vzestup (dnes jich je v účinnosti více než 280). Kapitola 2 představuje subjekty Dohody, poukazuje na jejich průmyslově a proexportně orientovanou ekonomiku, postavení v mezinárodní ekonomice a postoj k dohodám o volném obchodu. Kapitola 2.3 uvádí hlavní důvody přijetí Dohody související se snadnějším přístupem na trh partnera a snaze o větší liberalizaci a integraci, nehledě na neúspěch multilaterálních vyjednávání o liberalizaci obchodu. Třetí kapitola analyzuje právní ustanovení v Dohodě. Je vysvětlen postup liberalizace a práce s celním sazebníkem (včetně příkladu). Důležitou částí je rozbor pravidel původu. V této části jsou odpovědi na to, za jakých okolností může exportér využít výhod plynoucích z Dohody a jak pracovat s konkrétními metodami pro určení původu (uveden příklad). Pozornost je též věnována kumulaci a absorpci. V poslední kapitole je vyhodnocen dosavadní efekt Dohody na vzájemný obchod obou subjektů. Poukázáno je mimo jiné na větší tempo nárůstu v objemu obchodu mezi EU a Koreou, než mezi EU a ostatními východoasijskými zeměmi. 1 Korejská republika je též známá pod neoficiálním označením Jižní Korea, dále pouze Korea. 8

1 Liberalizace mezinárodního a dohody o volném obchodu 1.1 Konflikt liberalismu a protekcionismu Jak Milton Friedman (1990, s. 39) uvádí ve své knize Svoboda volby, volný mezinárodní obchod je jednou z mála oblastí, kde již od dob Adama Smitha, panuje téměř naprostá shoda mezi ekonomy - bez ohledu na jejich ideologické přesvědčení - o její prospěšnosti nejen pro všechny zúčastněné subjekty, ale i pro svět jako celek. Protekcionismus přesto není minulostí. Průměrná výše celní sazby, což je patrně nejviditelnější projev protekcionismu, z pohledu všech produktů a zemí v roce 2012 dosahovala 6.8 % (The World Bank, 2014a). V případě váženého průměru 2 se jednalo o 3.4 % (The World Bank, 2014b). Hong Kong a Macao, zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky, jsou jedinými městy na světě, kde nejsou uplatňovány žádné tarify ani jiná omezení dovozu 3 (WTO, 2013a). Liberalizací mezinárodního obchodu rozumíme snahy směřující k usnadnění exportu, resp. importu, zboží a služeb na trhy, jež se nachází v teritoriích jiných svrchovaných států. Cílem liberalizace je postupné odstranění veškerých překážek a dosažení volného obchodu, který zemím a individuálním producentům umožňuje nejen přístup k mnohem většímu trhu, ale také maximální využití svých specifických výhod (Wild, 2010, s. 180-191; Krugman, Obstfeld a Melitz, 2012, s. 55-77), které se nacházejí zejména ve schopnosti velmi efektivně vyrábět určité produkty. V konečném důsledku z volného obchodu nejvíce získávají spotřebitelé, poněvadž mají k dispozici větší sortiment zboží a služeb, který je navíc nabízen za nižší cenu, než jaká by byla v případě omezeného či žádného mezinárodního obchodu. Přímým opakem liberalismu je protekcionismus usilující o zabránění dovozu všech produktů v případě, že alespoň jejich přibližné ekvivalenty lze vyrobit v domácí ekonomice. 2 Z důvodu, že některé tarifní sazby jsou využívány minimálně nebo vůbec, je pro zjištění odpovědi na otázku: Jakou tarifní sazbu museli lidé a firmy za dovoz produktů skutečně zaplatit? vhodnější provést výpočet pomocí váženého aritmetického průměru, neboť vahami jsou reálné objemy importovaných produktů v daném roce, přičemž např. prohibitivní tarify nejsou zohledňovány vůbec, resp. jejich váha je rovna nule (Deardorff, 2010). 3 Výjimku tvoří čtyři komodity: tvrdý alkohol, tabák, metylalkohol a uhlovodíkové oleje, na které jsou uvalovány zvláštní daně při dovozu i tuzemské výrobě. 9

Proponenti protekcionismu svá stanoviska obhajují třemi základními argumenty (Friedman, 1990, s. 48-51), které zahrnují: 1) zajištění národní bezpečnosti (podpora neekonomických odvětví, aby nedošlo k ohrožení fungování státu, například zbrojní průmysl a zemědělství), 2) dočasnou ochranu nového odvětví (do té doby, než bude takovéto odvětví schopno konkurovat etablovaným firmám na světovém trhu), a 3) politiku beggar-thy-neighbor ( ožebrač svého souseda ), kterou teoreticky mohou využít například země, jež jsou v postavení hlavního či jediného dovozce určitého produktu, a uvalením cla donutí zahraniční firmy snížit své marže, resp. cena produktu pro finálního spotřebitele v cílové zemi se nezmění (případně pouze mírně vzroste), ale cena, za kterou je produkt vyvezen do cílové země je podstatně nižší, poněvadž vývozce si nemůže dovolit zvýšit finální cenu výrobku z obavy ztráty zákazníků, a proto tarifní sazbu zaplatí v podstatě sám - tzn. vláda, která takový tarif uvalila, zvýšila příjem do svého veřejného rozpočtu na úkor výrobců z jiné země. Prof. Friedman všechny uvedené argumenty ve své knize odmítá. Obdobný názor na protekcionismus zastává Champy (2008), který poznamenává, že vládou takto chráněné firmy se pouze stávají slabšími a méně konkurenceschopnými na světovém trhu. Protekcionismus se projevuje ve dvou základních formách (Krugman, Obstfeld a Melitz, 2012, s. 222-248; Soukup, 2012, s. 139-154): jako tarifní překážky a netarifní překážky. 1.1.1 Tarifní překážky Tarifní překážky představují cla. Jak bylo uvedeno výše, jedná se zřejmě o nejviditelnější formu protekcionismu, zdaleka však ne jedinou. Tarif je v podstatě daň, jež musí být zaplacena při dovozu zboží z území jiného státu (v některých případech i jeho vývozu, tj. exportní clo). Vláda každého státu má právo stanovit výši tarifní sazby dle vlastního uvážení, přičemž tato se může různit v závislosti na druhu a původu produktu. Členstvím ve Světové obchodní organizaci (World Trade Organization; WTO) a ratifikací některých mezinárodních dohod jsou nicméně možnosti vlastního stanovování celních sazeb do jisté míry omezeny. 10

Dle způsobu výpočtu můžeme tarify rozdělit na ad valorem (výpočet dle ceny zboží, kupříkladu 3.3% celní sazba za nový osobní automobil importovaný z Koreje) a specifické (pevná částka za dovoz jednoho ks, kg, či jinak vymezeného množství produktu, bez ohledu na jeho cenu, např. 10 EUR za dovoz mobilního telefonu). Pokud vláda uvalí tarif na určitý produkt, následkem je zvýšení ceny tohoto produktu v domácí ekonomice. Krugman a kol. uvádí, že cla jsou v mnohém podobné přepravním nákladům. Pokud je v domácí ekonomice vyžadováno clo 5 USD za barel ropy, pak přepravci zpravidla nejsou ochotni ropu dovážet, jestliže rozdíl její ceny mezi dvěma trhy není alespoň těchto 5 USD. Dalším následkem zavedení tarifu je snížení ceny zboží v ekonomice, která daný produkt exportuje, případně až snížení světové ceny daného produktu (pouze pokud země, jež tarif uvalila, měla předtím významný podíl na jeho spotřebě). Zavedení cla má negativní dopad na spotřebitele v domácí ekonomice - zvýšení ceny zboží snižuje jejich spotřebitelský přebytek, zatímco přebytek spotřebitelů v exportní zemi roste. Opačný efekt je na straně výrobců: ti v domácí ekonomice mají přebytek vyšší, ale ostatní redukovaný. Vláda, jež tarif uvalila, zvýšila příjem do svého rozpočtu. V konečném důsledku je však čistý efekt na blahobyt země negativní 4. V příloze 1 jsou graficky znázorněny a blíže vysvětleny dopady ze zavedení specifického cla. Z historického hlediska byly cla důležitým příjmem pro státní rozpočet. Dnes tomu tak je převážně jen u rozvojových zemí a účelem tarifů je poskytovat vybraným odvětvím ochranu (výhodu) vůči zahraniční konkurenci. 1.1.2 Netarifní překážky Netarifní překážky zahrnují zejména množstevní omezení, vývozní subvence a dobrovolné omezení vývozu. Za zvláštní kategorii netarifních překážek považujeme technické překážky obchodu a sanitární a fytosanitární opatření. V následujícím textu je v krátkosti vysvětlená podstata těchto bariér. 4 Teoreticky může být efekt i pozitivní, pokud velká země použije politiku beggar-thy-neighbor : větší příjem do veřejného rozpočtu může kompenzovat případnou ztrátu na spotřebitelském přebytku. 11

Množstevní omezení: funguje na principu, kdy vláda stanoví určité množství produktu, jež může být do země přivezeno ze zahraničí (např. 270 metrických tun sušenek ročně). Podobně jako v případě tarifu dojde při zavedení množstevních omezení vždy 5 k růstu ceny daného produktu na domácím trhu v porovnání se zahraničím. Množstevní omezení mohou být uplatňovány několika způsoby, kupříkladu zásadou kdo dřív přijde, je dřív na řadě (kdokoliv může produkt importovat za předpokladu, že ještě není naplněná stanovená kvóta), přidělením kvóty v aukci nebo vydáním licence zahraničnímu exportérovi s vyznačeným množstvím produktu, jež může být na danou licenci importováno. Rozdílem oproti tarifu je, že v případě importních kvót neobdrží vláda domácí země zpravidla žádný příjem do svého rozpočtu - tyto příjmy získají zahraniční exportéři, kteří jsou držiteli licencí, eventuálně ti, kteří zboží vyvezou před vyčerpáním obecné kvóty. Vývozní subvence: jedná se o vládní platby (dotace), jež obdrží exportéři za vývoz zboží do zahraničí. Vývozní subvence ovlivňují chování vývozců opačným způsobem než cla: exportéři zpravidla vyvážejí produkt, dokud jeho domácí cena nepřevyšuje zahraniční cenu právě o výši přidělené dotace. Poskytnutím dotace se snižuje přebytek spotřebitelů v domácí ekonomice (neboť cena produktů na domácím trhu roste), naopak spotřebitelé v zahraničí svůj přebytek zvyšují. Přebytek domácích výrobců se v důsledku obdržení dotace zvyšuje. Vládě, která dotaci poskytuje, však vzniká dodatečný výdaj z rozpočtu. Jako příklad můžeme uvést dotace poskytované čínskou vládou firmám exportujícím solární panely (Crooks, 2014). Dobrovolné omezení vývozu: k dobrovolnému omezení vývozu dochází v okamžiku, kdy vláda státu, jež je vývozcem určitého produktu, vyslyší požadavek jiného státu a omezí schopnost domácích výrobců prodávat své výrobky v zahraničí. Vývozci s tímto souhlasí zpravidla ve snaze zabránit unilaterálnímu zavedení ještě přísnějších protekcionistických opatření, např. v podobě množstevních omezení či vysokých tarifů. 5 Předpokladem je, že vládou zavedená kvóta je nižší, než očekávaná spotřeba produktu za stanovené období. 12

Vhodným příkladem je omezení vývozu japonských osobních automobilů do USA v letech 1981 a 1994, jehož následkem došlo ke ztrátě spotřebitelského přebytku ve výši třináct miliard amerických dolarů 6. Celková ztráta pro ekonomiku byla tři miliardy dolarů (Benjamin, 1999). Výsledky dříve uvedených tarifních a netarifních bariér jsou shrnuty v tabulce 1. Tab. 1. Souhrn dopadů tarifních a netarifních překážek Clo Množstevní omezení Vývozní subvence Dobrovolné omezení vývozu Přebytek výrobce Zvýšení Zvýšení Zvýšení Zvýšení Přebytek spotřebitele Snížení Snížení Snížení Snížení Vládní příjmy Zvýšení Žádná změna Národní blahobyt Nejasné (snížení pro malé země) Zdroj: Krugman, Obstfeld a Melitz (2012), s. 241. Nejasné (snížení pro malé země) Snížení (vládní výdaje se zvýší) Snížení Žádná změna Snížení Technické překážky obchodu (TBT 7 ) a sanitární a fytosanitární opatření (SPS 8 ): jak bylo uvedeno výše, jedná se o zvláštní skupinu netarifních bariér (Wilson, 2009). Vzhledem k dnes relativně nízké průměrné celní sazbě a omezeným možnostem využití kvótních limitů jsou tyto překážky více viditelné. TBT a SPS opatření mají formu povinných standardů a technických nařízení, jež musí být splněny, aby mohl být produkt na daném trhu nabízen. Rozdíl mezi standardem a nařízením je, že nařízení jsou vyžadovány vládou a platí všeobecně, zatímco standardy bývají dobrovolné, resp. plnění standardu může být vyžadováno konkrétním odběratelem či konečnými spotřebiteli. Stoler (Chauffour a Maur, 2011, s. 217) vysvětluje rozdíl mezi TBT a SPS následovně: 6 Měřeno v hodnotě USD roku 1983. 7 Technical Barriers to Trade. 8 Sanitary and Phytosanitary. 13

a) SPS nařízení a standardy slouží především k ochraně lidského a zvířecího zdraví před přísadami, toxiny a jinými druhy kontaminace v potravě; ochraně lidí před nemocemi přenášenými zvířaty a rostlinami. b) TBT technická nařízení a standardy určují, jaké charakteristiky mají výrobky mít předtím, než jsou uvedeny na trh. Jedná se například o tvar, velikost, vzhled, výkon, označení a balení. V některých případech se technická nařízení a standardy týkají procesů a způsobů výroby. Ne vždy standardy a nařízení narušují mezinárodní obchod. Wilson poznamenává, že některé standardy a technické regulace usnadňují výrobcům prodej produktů do zahraničí, neboť jejich uplatňováním se předchází problémům s kompatibilitou zboží na individuálních trzích. Spotřebitelé mají navíc možnost nabízené produkty lépe porovnávat a získávají větší jistotu, že zakoupené zboží je bezpečné. Problémem pro exportéry je, že standardy a nařízení mezi dvěma zeměmi či regiony mohou být (velmi) odlišné. Vznikají jim proto náklady spojené s nutností zajistit, aby produkt mohl být na daném trhu prodáván. Obvykle je nutno provést opakované testování. V některých případech však musí exportéři upravit balení či označení na produktu, eventuálně úplně změnit jeho konstrukční provedení, či použít jiné zařízení nebo vstupní materiál. Zahraniční vývozci jsou vůči tuzemským firmám v nevýhodě také z důvodu, že nemají snadný přístup k informacím. Jsou tudíž nuceni najmout si poradce, kteří jim vysvětlí, co vše musí splnit. Přesné určení nákladů zahraničních standardů a nařízení je složité. Větší jsou zpravidla pro firmy z rozvojových zemí. Maur a Shepherd (Chauffour a Maur, 2011, s. 202) zmiňují výzkum, podle kterého musí firmy z rozvojových zemí vynaložit v průměru 5 % firemní přidané hodnoty, aby požadavkům vyhověly. Dle WTO ( 2014a) jsou nařízení považovány za nevhodné, jestliže omezují obchod více než je potřeba k dosažení jejich legitimního cíle, což znamená, že neřeší pouze cíl, kterého má být dosaženo, ale i samotný postup. Nařízení týkající se osvětlení na osobních automobilech, které vyžaduje, aby přední světlomety byly vyrobeny z předepsaného materiálu či měly určitý - v nařízení podrobně popsaný - vzhled, je v tomto případě chápáno jako omezující. Pokud ovšem stanovuje pouze výsledek, tj. minimální a maximální výkon světlometů, jejich dosah, apod., je v pořádku. 14

1.2 Dohody o volném obchodu 1.2.1 Teoretické základy Dohody o volném obchodu (FTA 9 ) jsou mezinárodní smlouvy uzavírané mezi dvěma (bilaterální FTA) nebo více (multilaterální FTA) zeměmi. Jejich obsahem jsou právní ustanovení vedoucí k liberalizaci obchodu mezi podílejícími se subjekty na bázi reciprocity, zejména prostřednictvím odstraňování tarifních a netarifních bariér, jež byly zmíněny v předchozí kapitole. FTA jsou projevem regionalismu a kontrastem k multilaterální liberalizaci mezinárodního obchodu v rámci WTO. Jedná se o dohody, které diskriminují vůči nečlenům, což je rozdíl např. oproti unilaterálnímu snížení cel na veškerý dovoz, či multilaterální liberalizaci při WTO (Krugman, Obstfeld a Melitz, 2012, s. 275). Nejsou však v rozporu s doložkou nejvyšších výhod (MFN 10 treatment), na jejímž principu tato organizace funguje, a která nařizuje, že mezi členy nesmí docházet k diskriminaci, resp. každý člen musí poskytovat všem ostatním členům stejné podmínky přístupu na svůj trh. Důvodem, proč FTA nejsou v rozporu s principy WTO, je článek XXIV odstavec 8b Obecné dohody o clech a obchodu (GATT, 1994), který dohody o volném obchodu povoluje, pokud jejich následkem je odstranění tarifních a jiných překážek pro v podstatě veškerý 11 obchod s produkty majícími původ na území subjektů, jež takovou dohodu uzavřeli, případně musí k tomuto směřovat na základě předem stanoveného časového rozvrhu. Článek XXIV tudíž umožňuje skupině zemí dosáhnout hlubší liberalizace, aby se vyhnuly problému, který dle Baldwina a Freundové (Chauffour a Maur, 2011, s. 122) MFN klauzule způsobuje: každý člen WTO je sice povinen poskytovat stejnou výši 9 Free Trade Agreements. 10 Most favored nation. 11 WTO povoluje několik výjimek, např. dočasná omezení importu jako ochrana vnější finanční stability země (článek XII, GATT). Dále, rozvojové země mají možnost mezi sebou uzavřít obchodní dohody, které dosahují pouze částečné liberalizace, využitím tzv. enabling clause ( zmocňující doložka ); hovoříme o tzv. partial-scope agreements, resp. dohodách s omezeným rozsahem (Snorrason, 2012). Enabling clause je také právním podkladem pro Systém všeobecných celních preferencí (Generalized System of Preferences; GSP), při němž rozvinuté země poskytují nereciproční preferenční režim zemím rozvojovým (WTO, 2014b). 15

cel pro všechny ostatní členy, nicméně tato výše je v podstatě na jeho uvážení 12. Pokud tedy pouze část členů WTO radikálně sníží své MFN tarify, ostatní členové na tom vydělají, aniž by jim vznikly jakékoliv další závazky. Dodatkem k FTA je běžně více či méně detailní seznam komodit, které jsou řazeny určitým způsobem, např. pomocí Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží (Harmonized Commodity Description and Coding System; HS). Komodity jsou přiděleny do několika skupin v závislosti na plánované délce jejich postupné liberalizace. Způsob, jakým liberalizace pro každou skupinu probíhá, se různí, kupříkladu pro jednu skupinu může trvat 5 let a tarifní sazba se snižuje každoročně o jednu pětinu. Dvořák (2001, s. 156-157) přibližuje, že ustanovení v podstatě veškerý obchod se z historického hlediska chápalo dvěma rozdílnými způsoby: 1) snížení všech cel o 80 % v porovnání s původní celní sazbou, nebo 2) liberalizace 80 % veškerého vzájemného obchodu. Postupem času byl preferován druhý způsob interpretace, nicméně dnes se má za to, že vše záleží na konkrétním případu a nelze proto výše uvedené ustanovení přesně kvantifikovat. Důležité je, aby nedocházelo ke zneužívání FTA k podlomování MFN principu např. tím, že se dva státy domluví na úplné eliminaci vzájemných tarifů pro několik málo komodit. 1.2.2 Kategorizace dohod Úroveň liberalizace v obchodních dohodách může být různá (viz ustanovení v podstatě všechen obchod ) a míra integrace, k níž dohody směřují, taktéž rozdílná. Proto je na místě pokusit se dohody rozdělit na několik základních skupin (Chauffour a Maur, 2011, s. 38; Bhagwati a Panagariya, 1996, s. 1-3): a) Preferenční obchodní dohody (preferential trade agreements; PTA) - obecný termín sloužící k označení všech bilaterálních a multilaterálních obchodních dohod uzavřených na bázi reciprocity. 12 Výše MFN tarifu ale nesmí překročit sazbu, ke které se samotní členové WTO oficiálně zavázali (jedná se o tzv. bound rate). Pokud k překročení dojde, je člen povinen kompenzovat všechny dotčené subjekty. 16

b) Dohody o volném obchodu (free trade agreements; FTA) - už dříve bylo vysvětleno, že se jedná o dohody, na základě kterých musí být liberalizován téměř veškerý obchod se zbožím 13. Každý subjekt si však ponechává vlastní tarifní strukturu vůči nečlenům. Příkladem jsou European Free Trade Association, North American Free Trade Area a ASEAN Free Trade Area. c) Dohody s omezeným rozsahem (partial scope agreements; PSA) - reciproční dohody zahrnující pouze vybrané komodity či sektory. Míra liberalizace je na rozhodnutí signatářů, kterými mohou být pouze rozvojové země. Příkladem PSA je dohoda mezi Chile a Indií, jež vstoupila v účinnost v roce 2007. d) Dohody o hospodářské integraci (economic integration agreements; EIA) - smlouvy liberalizující pouze sektor služeb mezi dvěma či více partnery (obchod se zbožím a službami může být liberalizován zároveň v jedné dohodě o volném obchodu, nicméně někdy je sektor služeb liberalizován samostatně, ať už před nebo po liberalizaci obchodu se zbožím). e) Celní unie (customs unions; CU) - v podstatě se jedná o FTA s tím rozdílem, že všichni členové celních unií mají identickou tarifní strukturu vůči nečlenům, hovoříme o tzv. common external tariff (společné vnější clo). Příkladem je Celní unie Evropské unie (EU), která zahrnuje všechny státy EU a dále Andoru, Monako, San Maríno a Turecko. Dalším příkladem je pak Jižní společný trh (MERCOSUR), zahrnující pět zemí Jižní Ameriky. f) Jednotný trh (common market) - představuje celní unii, která navíc umožňuje volný pohyb výrobních faktorů na území členských států, kupříkladu se jedná o EU. Je důležité zmínit, že dle terminologie WTO ( 2014c) jsou pod zkratkou PTA 14 označovány jednostranná ujednání, na základě kterých jsou poskytovány rozvojovým zemím nereciproční preference, zatímco pro obecné označení všech obchodních 13 FTA stále častěji zahrnují nejen obchod se zbožím, ale také právní ustanovení pro sektor služeb (zjištění dle WTO databáze regionálních obchodních dohod [RTA], viz http://rtais.wto.org/ui/publicsearchbycr.aspx). 14 V tomto případě je význam zkratky nikoliv preferential trade agreements, ale preferential trade arrangements, tj. preferenční obchodní ujednání. V této bakalářské práci se vždy pod zkratkou PTA myslí preferential trade agreements, ledaže je uvedeno jinak. 17

dohod na bázi reciprocity, se používá termín regionální obchodní dohody (regional trade agreements; RTA). Na druhou stranu, patrně většina autorů a ekonomů, včetně Kurgmana a kol. (2012, s. 275-277), Dvořáka (2001, s. 151-192) a řady dalších podílejících se na tvorbě knihy Preferential Trade Agreements: Policies For Development (Chauffour a Maur, 2011) využívá kategorizaci, jež byla uvedena výše. Bhagwati a Panagariya (1996, s. 3) se taktéž odkloňují od terminologie WTO a navíc dělí PTA na regionální a neregionální. Regionální pojetí PTA se shoduje s termínem RTA používaným WTO. Nadto užívání termínu regionální obchodní dohody jako označení pro všechny reciproční obchodní dohody je zavádějící, neboť z 277 dohod, jež byly v účinnosti ke konci září 2014, je pouze necelých 48 % (132) dohod vedeno jako regionální 15 v Informačním systému pro regionální obchodní dohody 16, který provozuje WTO. 1.2.3 Rozmach dohod o volném obchodu PTA se stávají stále častěji používanými nástroji liberalizace. Tuto skutečnost zachycuje graf 1, na kterém je možné vidět všechna oznámení o preferenčních dohodách, jež WTO obdržela, seskupené dle let. Je namístě podotknout, že členové WTO mají povinnost oznamovat nově účinné dohody teprve od konce roku 2006 (WTO, 2006). Graf proto nemusí zahrnovat všechny dohody, které v minulosti existovaly. Na světě bylo v účinnosti ke konci roku 2013 celkem 272 preferenčních obchodních dohod. Graf 2 nabízí bližší pohled na dobu jejich účinnost. Jedním z důvodů pro tak rapidní nárůst je nepochybně neúspěch multilaterálních vyjednávání při WTO v rámci tzv. Doha Development Round, jež začalo v listopadu 2001 a dosud nedošlo ke zdárnému konci. PTA se tudíž pro řadu zemí staly jedinou alternativou, jak dosáhnout alespoň částečné liberalizace obchodu (Bhagwati, 2012). 15 WTO rozeznává celkem 11 regionů. Pokud všichni členové jedné dohody patří do stejného regionu, pak je označována jako regionální. 16 Vyhledávání dle kritérií je dostupné na webové stránce WTO: http://rtais.wto.org/ui/publicsearchbycr.aspx. 18

Graf 1. Všechna oznámení o PTA, které obdržela Světová obchodní organizace, dle roku (1949 2013) 30 28 počet za rok 25 20 15 10 5 0 1 1 1 2 4 2 1 2 3 1 10 2 3 5 6 7 3 4 3 2 1 2 1 2 1 2 1 2 21 9 24 17 13 14 11 16 14 13 12 26 25 18 13 22 16 1949 1951 1953 1955 1957 1959 1961 1963 1965 1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 celkový počet oznámení v daném roce Zdroj: zpracováno dle dat z WTO (2014a). Poznámka: WTO, Světová obchodní organizace; PTA, preferenční dohoda o obchodu; v několika případech datum notifikace v databázi WTO chybí; data byla doplněna z různých internetových zdrojů. Graf 2. Všechny účinné PTA, jež byly oznámeny WTO, dle roku jejich vstupu v účinnost (1958 2013) 25 22 300 počet za rok 20 15 10 5 1 1 1 6 1 2 3 1 1 1 2 3 12 7 8 7 6 5 11 8 17 17 15 12 12 11 15 11 16 12 250 200 150 100 50 kumulativní číslo 0 0 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 celkový počet dohod, které vešly v daném roce v účinnost kumulativní součet Zdroj: zpracováno dle dat z WTO (2014a). Poznámka: WTO, Světová obchodní organizace; PTA, preferenční dohoda o obchodu; pokud dohoda zahrnovala zároveň zboží a služby, ale rok vstupu v účinnost každé části byl jiný, pak je v grafu zaznamenána jako dvě dohody. Acharyaová a kol. (Chauffour a Maur, 2011, s. 42-44) analyzují strukturu PTA a docházejí k závěru, že bilaterální dohody jsou v podstatě dnešním standardem, neboť tvoří více než 80 % všech dohod. Při zaměření se na typ partnerů dochází ke 19

zjištění, že zhruba 70 % dohod je uzavíráno mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi s tím, že dohody pouze mezi rozvojovými zeměmi zahrnují jednu pětinu celku. 1.2.4 Rizika spojená s dohodami o volném obchodu Kvůli vysokému počtu PTA někteří ekonomové hovoří o tzv. fenoménu mísy špaget ( Spaghetti Bowl phenomenon ). Termín v tomto kontextu poprvé použil Bhagwati (1995, s. 4-5). Důvodem je, že různé PTA zahrnují, resp. exkludují různé sektory, mají rozdílné zaváděcí rozvrhy, stanovují jiné tarifní sazby, ale především určují různá pravidla pro to, aby výrobek byl označen za pocházející z území jednoho ze subjektů dohody a získal tudíž preferenční status. Bhagwati vidí problém zejména ve snižování přehlednost pravidel světového obchodu a zvyšování nákladů pro exportéry, kteří musí prokázat původ výrobků. Preferenční povaha paktů může navíc způsobovat, že země importuje zboží od subjektů, které jsou ekonomicky méně efektivní. Panagariya (2000, s. 328) jako řešení navrhuje odstranění všech MFN tarifů, neboť v ten okamžik nebudou mít exportéři důvod preferencí dle PTA využívat. Konceptu, kdy dochází k nárůstu obchodu mezi partnery dohody nahrazováním původních exportérů z nečlenských zemí, říkáme odklon obchodu (trade diversion; Krugman, Obstfeld a Melitz, 2012, s. 276-277). Uzavřením dohody tedy může nastat situace, při níž je nejefektivnější světový výrobce určitého zboží nahrazen méně efektivním výrobcem z partnerské země jenom díky tomu, že uzavřená dohoda umožňuje tomuto méně efektivnímu subjektu vyvážet zboží za nižší tarifní sazbu. Baldwin (Chauffour a Maur, 2011, s. 69-72) uznává teoretické dopady preferenčních tarifů na ekonomiky participujících subjektů a zbytku světa, které zahrnují: 1) evidentní výhoda pro producenty a obchodníky z partnerské země, kteří mají možnost vyvážet zboží při nižších tarifních sazbách, 2) jasná ztráta pro všechny země, které preferenční status nemají, a 3) nejednoznačný dopad na ekonomiku země, která povolí jiné zemi preferenční přístup na svůj trh 17. 17 V literatuře je tento dopad označován jako Viner s ambiguity. Baldwin uvádí, že: [zdali preferenční obchodní dohoda zvyšuje či snižuje blahobyt země] záleží na elasticitách poptávky, nabídky a výši původního MFN tarifu. ( ) Matematicky lze předvést, že preferenční obchodní dohoda vždy snižuje blahobyt, pokud je MFN tarif dostatečně vysoký. 20

Zároveň však poukazuje na to, že vzhledem k velice nízkým MFN tarifním sazbám, jakožto následek vyjednávání v rámci GATT/WTO, a skutečnosti, že pouze 16 % světového obchodu získává preferenční status (přestože téměř polovina světového obchodu je mezi zeměmi, které spolu mají uzavřenou PTA), není obava z odklonu obchodu - jako následku snížení tarifních sazeb mezi partnery při uzavření PTA - příliš na místě. Ve snaze zjistit, zdali preferenční obchodní dohody opravdu narušují multilaterální liberalizaci (a fungují tedy jako tzv. stumbling blocs) nebo slouží jako její doplněk (a stávají se tzv. bulding blocs), Baldwin a Seghezzaová (2010) došli po zkoumání empirických dat k závěru, že MFN a preferenční tarify se navzájem doplňují: Pokud regionalismus podstatně narušuje snižování MFN tarifů, pak bychom měli zaznamenat, že tyto tarify jsou nejvyšší u produktů, kde preferenční tarify jsou nejnižší, tzn. MFN a preferenční tarify by se měly chovat jako substituty. ( ) Nicméně, analýza zjistila přesný opak. U produktů, na které země uvalují vysoké MFN tarify, tak zároveň tyto země neposkytují buď vůbec žádné, nebo minimální preference [v rámci PTA]. 1.2.5 Rozsah dohod Možnost vyvážet zboží na trhy jiných zemí při nízkých či žádných celních sazbách dnes není zdaleka jediný - a v některých případech patrně ne ani hlavní - důvod, proč země zdlouhavě vyjednávají o uzavření PTA. Tento fakt se dá vysvětlit čím dál více rostoucím počtem nových dohod, přestože tarifní sazby mají trend se postupem času snižovat a jsou v současnosti na velmi nízkých hodnotách, pokud nezahrnujeme zemědělské produkty (Panagariya, 2013, s. 3-6). PTA se proto stále častěji stávají platformou, pomocí které se řeší řada jiných témat, přičemž tyto nemusí vždy přímo souviset s obchodem, příkladem jsou: investice, technické a sanitární standardy, usnadňování obchodu, práva duševního vlastnictví, ochrana životního prostředí, vládní nákupy, pravidla týkající se hospodářské soutěže, lidská a pracovní práva (Chauffour a Maur, 2011, s. 17-18). V mnoha případech ustanovení PTA doplňují a rozšiřují závazky, které subjekty již mají k WTO, či se týkají oblastí, jež může WTO upravovat pouze minimálně nebo vůbec. 21

2 Přehled partnerů Dohody V následujícím textu jsou blíže představeni oba partneři Dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Korejskou Republikou (dále jen Dohoda). Předmětem této kapitoly je poskytnutí základních informací o zúčastněných subjektech, jejich ekonomikách s důrazem na postoj k dohodám o volném obchodu, a vzájemných vazbách. V závěru jsou uvedeny důvody, jež k uzavření Dohody vedly. 2.1 Evropská Unie Evropská Unie (EU) je ekonomické a politické uskupení 28 evropských států (EU, 2014; Amadeo, 2014) 18, které se rozhodly vytvořit jednotný trh, umožňující volný pohyb většiny výrobních faktorů mezi podílejícími se členy bez jakýchkoliv omezení. Tento obchodní blok využívá název Evropská Unie od roku 1993. Jeho počátek se datuje do roku 1958, kdy byl označován jako Evropské hospodářské společenství (EHS). V roce 2009 nabyla EU plnou způsobilost být předmětem právních vztahů (tj. právní subjektivita, resp. právní osobnost) v oblastech vymezených v mezinárodních smlouvách, na nichž je organizace založená. Zároveň má možnost sama uzavírat mezinárodní smlouvy a vytvářet závazné právní předpisy, opět však pouze v taxativně určených mezích. Článek třetí odstavec první Smlouvy o fungování Evropské Unie (2012) stanovuje, že: Unie má výlučnou pravomoc v těchto oblastech: celní unie; ( ); společná obchodní politika. Smlouva organizaci taktéž přiznává tzv. sdílenou pravomoc v oblastech vnitřního trhu, zemědělství a rybolovu, atd. Tato ustanovení jsou z hlediska dohod o volném obchodu (FTA) velmi důležitá, neboť opravňují EU k jejich vyjednávání a přijímání. Jak bylo uvedeno výše, EU je jednotným vnitřním trhem 19, což znamená téměř úplně volný pohyb zboží, služeb, kapitálu, peněz a osob. Zároveň se jedná o celní unii, kdy jednotliví členové uplatňují stejné podmínky importu vůči všem nečlenům. 18 Pro více informací o EU, zejména o jejím hospodářství a mezinárodním obchodu, viz Jáč (2014). 19 Jednotný vnitřní trh je považován za nejvyšší stupeň preferenčních obchodních dohod. Více je o tomto pojednáno v kapitole 1.2.2, Kategorizace dohod. 22

2.1.1 Ekonomika S nominálním hrubým domácím produktem (HDP) dosahujícím necelých 17.4 bilionů amerických dolarů (HDP per capita činí 34,244 USD; The World Bank, 2014c) je EU považována za největší ekonomiku světa. Tvorba HDP dle sektoru je následující: 1.8 % zemědělství, 25.2 % průmysl a 72.8 % služby (CIA, 2014a). 21 zemí EU je zároveň členy v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Co-operation and Development; OECD), sdružující 34 států, z nichž řada patří mezi nejrozvinutější ekonomiky na světě. Evropská komise, výkonný orgán Unie, má navíc v OECD své zastoupení, reprezentující všechny členské státy, nicméně se nejedná o plnohodnotného člena s právem hlasovat (OECD, 2014). Historický vývoj ekonomiky EU je graficky znázorněn na grafech 3 a 4. První nabízí pohled na vývoj nominálního HDP vyjádřeného v běžných cenách USD, téměř od samotného počátku EU, resp. EHS. Druhý z těchto grafů poskytuje přehled o HDP přepočítaném pomocí parity kupní síly (Purchasing Power Parity, PPP), který navíc zohledňuje vliv inflace, neboť všechny hodnoty jsou přepočítány do cen mezinárodních dolarů roku 2011. Graf 4 tedy umožňuje přesnější porovnání skutečného objemu zboží a služeb, jež byl v různých ekonomikách ve stanovené době vytvořen, poněvadž bere v potaz nejen vliv inflace, ale i rozdíly v kupní síle národních měn. Nominální HDP, v mld. běžných USD Graf 3. Vývoj ekonomiky Evropské Unie v porovnání s vybranými zeměmi, 1960 2013 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Čínská lidová republika Japonsko Spojené státy americké Evropská unie Korejská republika Zdroj: zpracováno dle dat WB ( 2014c). Poznámka: WB, Světová banka; HDP, hrubý domácí produkt; USD, americký dolar. 23

Graf 4. Vývoj ekonomiky Evropské Unie v porovnání s vybranými zeměmi, 1990 2013 HDP dle PPP, v mld. mezinárodních dolarů roku 2011 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Čínská lidová republika Japonsko Spojené státy americké Evropská unie Korejská republika Zdroj: zpracováno dle dat WB ( 2014d). Poznámka: WB, Světová banka; HDP, hrubý domácí produkt; PPP, parita kupní síly. 2.1.2 Mezinárodní obchod EU je významným subjektem v oblasti mezinárodního obchodu. V roce 2012 byla největším exportérem zboží i služeb na světě (WTO, 2014b). Zároveň za stejné období byla největším importérem služeb a druhým největším dovozcem zboží po Spojených státech amerických. Důležité je zmínit členství ve WTO, ke kterému Unie přistoupila 1. ledna 1995 (WTO, 2014c), tedy v den, kdy tato organizace oficiálně vznikla. EU zastupuje zájmy Unie, jakožto celku. Jednotliví členové EU jsou taktéž samostatnými členy této obchodní organizace, jež celkem sdružuje 160 států. Z hlediska výše tarifů je EU relativně otevřenou ekonomikou (WTO, 2014a), s průměrnou účinnou celní sazbou 5.5 % v roce 2012 (tj. vážený aritmetický průměr celních sazeb, vysvětlení viz kapitola 1, poznámka pod čarou 1). Vysoké jsou ovšem celní sazby na zemědělské produkty, které dosahovaly 13.2 % (na nezemědělské produkty byla uplatňována sazba 4.2 %). Grafy 5 až 7 zobrazují vývoj mezinárodního obchodu EU od roku 1999 po rok 2013. Pro lepší ilustraci postavení unie na světovém trhu jsou vykresleny i hodnoty několika dalších zemí. Grafy byly vytvořeny na základě dat z databáze WTO ( 2014d). 24

Graf 5. Hodnota vývozu zboží z EU v porovnání s vybranými zeměmi, 1999 2013, mimo intra EU obchod 2.5 Biliony amerických dolarů 2.0 1.5 1.0 0.5 0.0 Evropská unie Japonsko Čínská lidová republika Spojené státy americké Korejská republika Graf 6. Hodnota dovozu zboží do EU v porovnání s vybranými zeměmi, 1999 2013, mimo intra EU obchod 2.5 Biliony amerických dolarů 2.0 1.5 1.0 0.5 0.0 Evropská unie Japonsko Čínská lidová republika Spojené státy americké Korejská republika Graf 7. Saldo obchodu se zbožím EU v porovnání s vybranými zeměmi, 1999 2013, mimo intra EU obchod 0.5 Biliony amerických dolarů 0.0 0.5 1.0 Evropská unie Japonsko Čínská lidová republika Spojené státy americké Korejská republika 25

Tabulka 2 znázorňuje komoditní strukturu vývozu a dovozu EU pro rok 2013. Je patrné, že průmyslové výrobky tvoří podstatnou část mezinárodního obchodu, jak na straně vývozu (62.9 %), tak i dovozu (48.5 %). Tato informace prokazuje, že EU má průmyslově orientovanou ekonomiku. WTO (2013b, s. 54) uvádí, že EU v roce 2011 měla 51% podíl na světovém vývozu automobilových výrobků, nicméně o rok později hodnota klesla pod 50 % (konkrétně se jednalo o 47% podíl), což bylo poprvé od roku 2001. Při hodnocení importu stojí za zmínku relativně velká závislost celní unie na dovozu minerálních paliv - dle WTO (2013b, s. 53) je EU největším světovým importérem paliv a těžařských surovin, s podílem 33.8 % (tj. 1.26 bilionů dolarů) za rok 2012. Tab. 2. Komoditní struktura mezinárodního obchodu Evropské unie v roce 2013 stroje a dopravní prostředky ostatní průmyslové výrobky chemikálie a příbuzné výrobky 26 minerální paliva, maziva potraviny, nápoje, tabák suroviny, živočišné oleje, ostatní Vývoz 40.8 % 22.1 % 15.7 % 7 % 6 % 8.4 % Dovoz 25.8 % 22.7 % 9.4 % 29.6 % 5.6 % 6.9 % Zdroj: zpracováno dle dat z Eurostat (2014a). Postoj k dohodám o volném obchodu EU je aktivní ve vyjednávání o preferenčních obchodních dohodách (PTA), což souvisí s tím, že Evropská komise je vidí jako vhodný nástroj k provádění mezinárodní obchodní politiky (EU, 2014a), poněvadž umožňují odstraňovat bariéry, které zatím nelze řešit multilaterálně. Jde zejména o netarifní bariéry, jako například technické překážky obchodu v podobě různých vládních nařízení a produktových standardů, či sanitární a fytosanitární opatření. Cílem, je vyšší růst HDP a tvorba nových pracovních míst. Zároveň však EU dodává, že: Komise se postará o to, aby tyto dohody byly odrazovým můstkem pro větší liberalizaci [světového obchodu] v budoucnosti ( ), tím, že budou založeny na praktikách uplatňovaných ve WTO. První dohoda - mezi EU a zámořskými teritorii, jež náleží členským státům EU - vešla v účinnost v roce 1971. V současné době je partnerem 41 obchodních dohod. Graf 8 nabízí přehled, kdy vešly všechny nyní účinné dohody v platnost. Pozoruhodný je trend v nárůstu počtu nově účinných dohod od konce roku 2001, kdy také začala vyjednávání o dodatečné liberalizaci světového obchodu v rámci tzv. Doha

Development Round. Jak bylo uvedeno dříve, tato vyjednávání ještě nedošla ke zdárnému konci. Graf 8. Všechny účinné PTA, kde jedním z partnerů je EU; dle roku jejich vstupu v účinnost počet za rok 6 5 4 3 2 1 0 3 1 1 1 1 2 1 5 1 2 3 2 1 3 4 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 kumulativní číslo celkový počet dohod, které vešly v účinnost v daném roce kumulativní součet Zdroj: zpracováno dle dat z WTO (2014a). Poznámka: WTO, Světová obchodní organizace; PTA, preferenční obchodní dohody; EU, Evropská unie; pokud dohoda zahrnovala zároveň zboží a služby, ale rok vstupu v účinnost každé části byl jiný, pak je v grafu zaznamenána jako dvě dohody; přístupové smlouvy nových členů EU nejsou považovány za dohody o volném obchodu. 2.2 Korejská republika Korejská republika (tj. Jižní Korea; dále pouze Korea) je východoasijskou zemí, jež v nedávné minulosti patřila do skupiny nově industrializovaných zemí (Krugman a kol., 2012, s. 122; Encyclopaedia Britannica, 2014), která zahrnuje země, jejichž ekonomiky se transformují z převážně zemědělského zaměření na průmyslovou výrobu. Cai (2011, s. 87-88 a 95-97) uvádí, že po skončení bojů v rámci tzv. Korejské války (1950-1953) neměla Korea v podstatě žádný těžký průmysl: zemědělství, dřevařství a rybolov tvořily dohromady 47 % hrubého národního produktu, zatímco průmysl pouze 9 %. Navíc země měla velmi omezený přístup k přírodním zdrojům, neboť jejich valná většina se nacházela v Korejské lidově demokratické republice (tj. Severní Korea). Jim Yong Kim (The World Bank, 2013), prezident Světové banky, dodává, že s ročním HDP na osobu nižším než 100 USD byla Korea jednou z nejchudších zemí na světě (101. místo ze 130 zemí). 27

2.2.1 Ekonomika S nominálním HDP přesahujícím 1.3 biliónů USD (The World Bank, 2014c) je Korea řazena mezi vysoce příjmové země. Zároveň je čtrnáctou největší ekonomikou a členem OECD ( 2014b). Tato transformace, z jedné z nejchudších zemí na jednu z nejbohatších za relativně krátké období 50 let, je označována jako Zázrak na řece Han. Umožněna byla zejména orientací na vývoz výrobků, v nichž měla Korea komparativní výhodu, např. se jednalo o textilní produkty, hračky, obuv, a další výrobky náročné na lidskou práci (Cai, 2012, s. 96). Dnes se Korea pyšní nominálním HDP per capita ve výši necelých 26 tis. USD, avšak při přepočtu na paritu kupní síly se jedná o 33,140 USD, což je o 1,200 USD nižší hodnota než v případě EU (The World Bank, 2014f). Vývoj HDP na jednu osobu je zobrazen v grafu 9. Pro lepší vykreslení reálného růstu ekonomiky je využita cenová hladina roku 2005. Patrný je pokles v roce 1997, kdy byla země zasažená tzv. Asijskou finanční krizí a utrpěla meziroční poklesu HDP per capita o necelých 6.4 %. V průběhu světové ekonomické recese, jež následovala po Světové finanční krizi roku 2008, si Korea udržela pozitivní ekonomický růst. HDP per capita; v USD roku 2005 Graf 9. Vývoj ekonomiky Korejské republiky v porovnání s vybranými zeměmi; 1960 2014 40,000 35,000 30,000 25,000 20,000 15,000 10,000 5,000 0 Evropská unie Japonsko Čínská lidová republika Korejská republika Zdroj: zpracováno dle dat z WB ( 2014e). Poznámka: WB, Světová banka; HDP, hrubý domácí produkt; USD, americký dolar. Dle propočtů CIA (2014b) má největší podíl na tvorbě korejského HDP průmysl (39.2 %) následovaný sektorem služeb (58.2 %). Zemědělství se podílí 2.6 %. 28

2.2.2 Mezinárodní obchod Mezinárodní obchod hrál kritickou roli v počátečním růstu korejské ekonomiky. Dodnes se Korea orientuje především na výrobu produktů za účelem exportu do jiných zemí. Poměr obchodu k HDP v roce 2013 představoval 104.6 % 20 (výpočet dle dat z BOK, 2014), což je velmi vysoká hodnota v porovnání s EU, jejíž poměr byl pouze 35 % 21 (výpočet dle dat z Eurostat, 2014b). Korea je členem WTO od roku 1995. V porovnání s EU a ostatními vyspělými zeměmi udržuje relativně vysoké tarifní sazby pro import zboží. Uplatňovaná průměrná tarifní sazba pro zemědělské produkty v roce 2013 činila 52.7 % (WTO, 2013a), zatímco pro nezemědělské produkty 6.8 %. Grafy 5 až 7 v kapitole 2.1.2 zobrazují vývoj dovozu a vývozu zboží Korejskou republikou v porovnání s jinými zeměmi. Graf 10 umožňuje bližší pohled na saldo běžného účtu. Korea dlouhodobě dosahuje přebytku - od roku 1998, kdy skončila Asijská finanční krize, do současnosti. Patrný je též pokles v roce 2008, což souvisí se snížením objemu exportovaného zboží jakožto následek Světové finanční krize. Graf 10. Vývoj běžného účtu platební bilance Korejské republiky, 1980 2013 80 60 miliardy USD 40 20 0 20 40 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 saldo běžného účtu platební bilance Zdroj: zpracováno dle dat z korejské centrální banky (BOK, 2014). Poznámka: BOK, Bank of Korea; USD, americký dolar. 20 Import a export zboží dosáhl výše 1.154 bil. USD, zatímco obrat služeb činil 211 mld. USD. Nominální HDP v roce 2013 byl 1.305 bil. USD (The World Bank, 2014c). 21 Import a export zboží dosáhl výše 3.375 bil. EUR a služeb 1.197 bil. EUR. Nominální HDP pro rok 2013 činil 13.068 bil. EUR. 29

Tabulky 3 a 4 zobrazují vývoj komoditní struktury mezinárodního obchodu Koreje. Na straně exportu je patrné, že průmyslové výrobky mají největší podíl (v roce 2010 téměř 80 % všeho vývozu), což souvisí s orientací Korejské ekonomiky na průmysl. Pozoruhodná je změna v orientaci průmyslové výroby na dopravní prostředky, jež je zřejmá mezi lety 1990 a 2000. V posledních se taktéž zvyšuje důležitost chemického odvětví na exportu této země. Dovoz tvoří zejména průmyslové výrobky a dopravní prostředky (od 90. let je jejich podíl kolem 50 %), dále pohonné hmoty a jiná paliva a maziva. V roce 2010 objem importu surovin představoval 7.8 %, což je pouze o 1 % více, než v případě EU - pozoruhodná hodnota, vzhledem k tomu, že Korea má značně omezené možnosti v oblasti vlastní těžby nerostných surovin v porovnání se zeměmi EU. Takto malý objem importu se tudíž dá vysvětlit např. schopností dovážet potřebné množství surovin za relativně nízké ceny. Tab. 3. Komoditní struktura exportu Korejské republiky, včetně historického vývoje stroje a dopravní prostředky ostatní průmyslové výrobky chemikálie a příbuzné výrobky minerální paliva, maziva potraviny, nápoje, tabák suroviny, živočišné oleje, ostatní 2010 56.6 % 23 % 10.5 % 7 % 1.1 % 1.9 % 2000 58.2 % 24.9 % 8 % 5.4 % 1.5 % 2 % 1990 39.3 % 50.7 % 3.9 % 1.1 % 3.3 % 1.8 % 1980 20.3 % 65.6 % 4.3 % 0.3 % 7.3 % 2.2 % Zdroj: zpracováno dle dat z korejského statistického úřadu (STATISTICS KOREA, 2014). Tab. 4. Komoditní struktura importu Korejské republiky, včetně historického vývoje stroje a dopravní prostředky ostatní průmyslové výrobky chemikálie a příbuzné výrobky minerální paliva, maziva potraviny, nápoje, tabák suroviny, živočišné oleje, ostatní 2010 29 % 20.6 % 9.7 % 28.8 % 4 % 7.8 % 2000 36.8 % 18.9 % 8.4 % 23.7 % 4.4 % 7.8 % 1990 34.3 % 21.2 % 10.6 % 15.8 % 4.9 % 13.2 % 1980 22.4 % 14.1 % 8.1 % 29.9 % 8.4 % 17.1 % Zdroj: zpracováno dle dat z korejského statistického úřadu (STATISTICS KOREA, 2014). 30

Postoj k dohodám o volném obchodu Korea začala vyjednávat o FTA relativně pozdě v porovnání s dalšími zeměmi. První skutečná FTA, s Chile, vešla v účinnost až v dubnu 2004 (WTO, 2014a). Všechny předchozí preferenční dohody měly omezený rozsah (tj. PSA, viz kapitola 1.2.2). V roce 2003 se korejské Ministerstvo zahraničních věcí a obchodu rozhodlo aktivně usilovat o uzavření dohod o volném obchodu s klíčovými obchodními partnery (MOFA, 2013), mezi něž patří Čínská lidová republika, Japonsko, Evropská unie, Spojené státy americké, ASEAN, Austrálie a Singapur (MOTIE, 2011). Dnes má Korea v účinnosti celkem 14 preferenčních obchodních dohod (PTA), z nichž 10 je typu FTA (9 dohod zároveň zahrnuje i obchod se službami). V účinnosti jsou kupříkladu dohody mezi EU (účinné od 2011), USA (2012), ASEAN (2009 zboží a 2010 služby) a Singapurem (2006). Obchodní dohoda s Austrálií byla podepsána v roce 2014 a v říjnu téhož roku ratifikovaná australským parlamentem (DFAT, 2014) - po ratifikaci v Koreji má vstoupit v účinnosti. Dalších deset FTA je vyjednáváno (MOFA, 2013), včetně dohod mezi Čínskou lidovou republikou [k 10. listopadu 2014 byla smlouva prakticky dojednána a ratifikace se očekává na začátku roku 2015 (Kim, 2014)] a Japonskem (po 6 vyjednávacích kolech mezi roky 2003 a 2004 byla vyjednávání oficiálně pozastavena; od r. 2008 jednání o vytvoření rámce pro obnovu vyjednávání). počet za rok Graf 11. Všechny účinné PTA, kde jedním z partnerů je ROK, dle roku jejich vstupu v účinnost 3 2 1 0 16 14 12 10 8 6 4 2 0 1973 1975 kumulativní číslo 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 2013 počet dohod uzavřených v daném roce kumulativní součet Zdroj: zpracováno dle dat z WTO (2014a). Poznámka: WTO, Světová obchodní organizace; PTA, preferenční obchodní dohody; ROK, Korejská republika; pokud dohoda zahrnovala zároveň zboží a služby, ale rok vstupu v účinnost každé části byl jiný, pak je v grafu zaznamenána jako dvě dohody. 31