Průzkum legálního trhu s volně žijícími druhy zvířat v zajetí v České republice

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 1 Průzkum legálního trhu s volně žijícími druhy zvířat v zajetí v České republice savci ptáci plazi Tento projekt byl uskutečněn díky finanční podpoře RSPCA

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 2 obsah / úvod / metodika Úvod 2 Metodika 2 Savci 4 Ptáci 9 Plazi 16 Informace podávané zákazníkům 22 Burzy zvířat 24 Legislativa 25 Závěr 28 Seznam použité literatury 30 ÚVOD Zájmový chov zvířat je záliba stará jako lidstvo samo. Nevznikla kvůli materiálnímu užitku, ale pro potěšení. Kvůli lásce ke zvířatům a zájmu o ně, ale i kvůli bezohledné sběratelské vášni, módě, lehkovážnosti a nedostatku respektu k živým tvorům. Nejedná se pouze o chov zvířat domestikovaných, ale i druhů volně žijících, jejichž nároky je ještě obtížnější splnit. Na základě zájmového chovu vznikl celosvětový obchod. Pro welfare, a mnohdy i samotné zdraví či život zvířat, však nese obrovské riziko - nebo v něm jde především o zisk. Zvířata jsou zbožím. A to i v obchodě legálním. Rok od roku se tento trh rozrůstá i v České republice. Stoupá počet obchodů se zvířaty, výrazně se rozšiřuje sortiment prodávaných druhů. Zatímco ještě v sedmdesátých letech byli velcí papoušci záležitostí zoo a několika soukromých chovatelů, dnes se běžně prodávají v obchodech. Stejně i mnohé druhy plazů a savců. Děje se tak v souvislosti s poptávkou a trendem projevujícím se v celé Evropě. Například počet plazů chovaných v zajetí zde v posledních dvou desetiletích neustále roste a tato zvířata začínají být mnohdy považována za zcela běžné "domácí mazlíčky" (Feistenberger 2000 in Altherr & Freyer 2001). Mezi lety 1990-1999 bylo do EU dovezeno 1,7 milionu plazů zařazených do seznamu CITES (WCMC 2001). Mezi lety 2000 až 2004, tedy za ani ne poloviční časový úsek, to bylo podle údajů Britského ministerstva financí a jednotlivých členských států EU již téměř 1,3 milionu, se vzestupnou tendencí každým rokem. (240 851 jedinců pak pocházelo přímo z odchytu z volné přírody). Ovšem pouze čtvrtina plazů a obojživelníků, se kterými se obchoduje, spadá pod regulace CITES a EU (Martens &Jelden 1992 in Altherr & Freyer 2001). Dovoz ptáků do EU se, dle údajů World Parrot Trust, pak blíží milionu každoročně. Velkou část trhu přitom tvoří jedinci odchovávání přímo v EU. Nadace na ochranu zvířat proto za finanční podpory Britské královské společnosti na ochranu zvířat RSPCA provedla průzkum zdejšího legálního trhu s volně žijícími, "exotickými" druhy zvířat v zajetí. Cílem bylo především zhodnotit podmínky zvířat prodávaných v obchodech a také způsobilost prodávajících. METODIKA Průzkum byl prováděn od začátku července 2005 do konce ledna 2006. Navštíveno bylo 142 obchodů v 52 městech České republiky. Města byla vybrána tak, aby byly zastoupeny různé velikosti a všechny kraje republiky. 2

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 3 metodika Ve vzorku jsou zastoupeny obchody spojené v řetězcích i samostatné, různých velikostí. (Velké řetězce jsou v ČR pouze dva, zastoupené ponejvíce ve velkých městech. Většina obchodů je samostatných, nebo vlastněných jedním majitelem po dvou či třech. Velikosti a rozsah sortimentu se pohybují od několika klecí s ptáky až po obchody s desítkami druhů ptáků a plazů a vícero druhy savců.) Všechny kontroly uskutečňoval jeden zoolog, dle jednotné metodiky. Sledována byla řada faktorů, jejichž splnění je pro welfare zvířat nezbytné. Welfare, slovo, pro které nemáme stručný český ekvivalent, je překládáno jako životní pohoda zvířat. Tedy stav, kdy zvířata nejen přežívají a jsou zdravá, ale také se dobře cítí. Konkrétní sledované faktory, ovlivňující welfare zvířat, jsou popsány v následujících kapitolách s výsledky. Hodnoceny byly samozřejmě vzhledem k potřebám jednotlivých druhů. Určení standardů, které zvířata ke spokojenému životu potřebují, není jednoduchou záležitostí a způsoby, kterými lze jejich požadavky splnit, jsou předmětem řady diskuzí. Při hodnocení podmínek zvířat chovaných v obchodech vycházíme jednak z doporučení, které vydala Ústřední komise pro ochranu zvířat pro chov plazů v zajetí, dále z odborných studií i z moderní chovatelské literatury, která dbá na welfare chovaných zvířat. Ani v obchodě nejsou přípustné "přechodné" a nevyhovující podmínky, a to z řady důvodů (viz kapitola Závěr). Trváme na dodržování standardů, které jsou mnohdy doporučovány i k domácímu chovu? To však neznamená, že je při dalším, dlouhodobém chovu považujeme za vždy dostačující - při zájmovém chovu nevidíme důvod k jakýmkoli kompromisům. (Například ptáci potřebují dostatečně prostornou a vhodně vybavenou klec, aby vůbec mohli vykonávat své základní fyziologické potřeby a mohli se alespoň trochu "protáhnout". Je však zřejmé, že ani voliéra, natož klec, nemůže nikdy ani vzdáleně poskytnout těmto aktivním zvířatům možnost pohybu, který je pro ně opravdu přirozený. Při domácím chovu je minimem nechat je denně dostatečně prolétnout - ještě vhodnější je pak situace, kdy mají k dispozici celou prostornou a vhodně vybavenou místnost, kdy klec slouží pouze k odpočinku.) V procentech byl potom vyjádřen počet případů, kdy určitý faktor splněn byl, či nebyl. Případem je myšlena např. jedna klec či terárium, a již společné, či obývané pouze jedním zvířetem. Do průzkumu nebyly zahrnuty ryby, bezobratlí, laboratorní potkani a myši, králíci, křečci a morčata. Situace vyjmutých hlodavců je ovšem analogická k výsledkům savců do průzkumu zahrnutých. Průzkum nebylo možné provádět "oficiálně", a to z důvodu zdárného pokračování v dalších obchodech, i kvůli možnosti ptát se na chov určitého zvířete z pozice potenciálního zákazníka. Naším cílem bylo zjistit, jaké rady jsou podávány zákazníkům, nikoli Nadaci na ochranu zvířat. Vzhledem k tomuto postupu a absenci jakýchkoli pravomocí, nebylo možné například přesně měřit velikosti zvířat či zkontrolovat zázemí obchodu (sledované faktory však byly zaznamenávány co nejpřesněji, ve větších obchodech například s pomocí diktafonu). Což však nemá na informační hodnotu výsledků, vzhledem k jejich povaze, závažný vliv. Tato zpráva nemůže být zcela kompletním a dokonalým popisem celé situace. Přesto může na řadu problémů upozornit a sloužit jako podklad pro další vývoj. Počet zkontrolovaných obchodů se zvířaty tvoří přibližně polovinu z počtu registrovaných obchodů, které prodávají živá zvířata sledovaných druhů. To je dostatečný vzorek na doložení existujících nedostatků - ovšem je třeba dodat, že se jedná o odhad, nebo ani Státní veterinární správa nemá k dispozici žádný celkový registr obchodů se zvířaty a počty byly zjiš ovány s rozdílným úspěchem na jednotlivých krajských správách. Navíc - mnoho obchodů může registraci uniknout (viz kapitola zabývající se legislativou). 3

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 4 savci SAVCI Pro posouzení welfare, tedy vhodných životních podmínek, jež savcům poskytují vše potřebné pro zajištění jejich fyzického i psychického zdraví a pohody, bylo sledováno jedenáct různých faktorů. Pouze pokud jsou všechny splněny, může být savcům poskytnuto i dostatečné welfare. 1) Rozměry klece či terária Všichni savci, kteří jsou chováni jako zájmová zvířata a prodáváni v obchodech, patří k aktivním a pohyblivým druhům. Dostatek prostoru, umožňující jim přirozený pohyb (by stejně pouze v omezené míře), je přímo nezbytný pro zachování jejich dobré kondice a fyzického zdraví. Kromě toho, že zvířata s nedostatkem pohybu nezdravě tloustnou, trpí i nudou. Ta je vážným problémem, nebo nemohou trávit čas obstaráváním potravy, péčí o mladé, útěkem před predátory, tedy aktivitami, kterými by svůj čas přirozeně vyplňovala a potom teprve mohla mít i "požitek" z odpočinku (Webster 1994). Nuda je sice částí odborníků považována za příliš antropomorfní termín, vycházíme však z toho, že nemáme vhodnější vyjádření problému, který bezesporu existuje. Dokládají ho například i takzvané zástupné aktivity, které zvířata často vykonávají, pokud jim není umožněno zabývat se činností přirozenou. Ty vedou bu k často nevratným pohybovým stereotypům, nebo i přímému poškozování sama sebe, jak bylo například již v minulosti pozorováno v zoologických zahradách (Dawkins 1980). Aby zvířata v zajetí nestrádala, musí se zaměstnat jinou, ale podobnou činností - a jednou z nejdůležitějších je pohyb, který je často zároveň i hrou. (Tento faktor samozřejmě úzce souvisí s bodem číslo 2, kvalitním vybavením klece či terária, které umožňuje daný prostor dobře využít.) Naprosto nedostatečný prostor byl zaznamenán v 46% případů. Příklady nepřijatelných rozměrů: Rozměry (cm) délka hloubka výška Druh a počet jedinců umístěných v jedné kleci či teráriu uvedených rozměrů 30 20 20 3 osmák degu (Octodon degu) 30 30 30 1 osmák degu (Octodon degu) 40 40 40 5 osmák degu (Octodon degu) 20 40 30 6 osmák degu (Octodon degu) 40 40 40 3 burunduk páskovaný (Tamias sibiricus) 40 40 40 1 fretka (Mustela putorius f.furo) 50 40 40 2 fretka (Mustela putorius f.furo) 40 40 40 1 činčila vlnatá (Chinchila lanigera) 30 40 40 8 osmák degu (Octodon degu) 50 50 50 2 činčila vlnatá (Chinchila lanigera) 60 50 50 4 činčila vlnatá (Chinchila lanigera) U uvedených rozměrů je zřejmé, že vhodné vybavení se do nich ani vejít nemůže. Zvířata jsou omezena na pouhé "přešlapování" téměř na místě. Například pro chov malých veverkovitých hlodavců, jako jsou burunduci, doporučuje Ústřední komise pro ochranu zvířat (Holečková & Dousek 2000) klec, jejíž půdorys je nejméně 1m 2 a výška 1,5 m, vybavenou dostatkem větví a materiálu ke šplhání a dutinami ke spaní. (K doporučením více v kapitole zabývající se legislativou.) Důležitý je i tvar klece či terária, který musí odpovídat tomu, zda druh více šplhá, nebo se pohybuje převážně po zemi. Většina prodávaných druhů potřebuje spíše vyšší ubikace. 4

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 5 savci Příklad nevhodného tvaru: 60 40 15 cm pro osmáka degu, který by měl mít možnost šplhat do výšky, zatímco v takto nízkém teráriu se nemůže ani postavit na zadní ("panáčkování" je přitom běžnou součástí jeho chování). 2) Umístění klece či terária Poloha ubikace velmi ovlivňuje psychickou pohodu zvířat. Pokud je klec či terárium blízko u země či přímo na ní, budou nutně stresována, nebo obranný instinkt jim velí obávat se všech pohybů shora, odkud obvykle přichází nebezpečí (Gould 1982). Obzvláště, pokud svrchní deska není opticky krytá. S výjimkou fretky (Mustela putorius f. furo), domestikovaného potomka tchoře tmavého (Mustela putorius), která není kořist, ale lovec. Rušení a stres jsou zvýšeny i blízkostí venkovních dveří, polohou uprostřed místnosti či ve výloze ven či do pasáže, přičemž stěny nejsou ani z jedné strany kryté. Při zemi a blízko dveří je navíc vyšší riziko průvanu, ve výloze přehřátí (viz bod 4.). Nevhodné umístění bylo zaznamenáno v 62 % případů. Nejčastěji se jednalo o polohu na zemi či max. 0,5 m nad zemí, zčásti v kombinaci s opticky nekrytou svrchní deskou či průhledem ze všech stran. 3) Vybavení klece či terária Vybavení musí zvířatům umožnit projevy přirozeného chování - aktivní pohyb i pohodlný a bezpečný odpočinek, a poskytnout jim zábavu na vyplnění přemíry volného času (viz bod 1). Je třeba, aby přesně odpovídalo potřebám konkrétních druhů. Většina v obchodech chovaných druhů savců (nejčastěji se jedná o činčilu vlnatou (Chinchila laniger) a osmáka degu (Octodon degu), dále například o burunduka páskovaného (Tamias sibiricus) a vakoveverku létavou (Petaurus breviceps) potřebuje dostatek vertikálně rozmístěných podlážek na skákání a větví na šplh, úkryt a vhodnou podestýlku. Všechno potřebné vybavení bylo zvířatům poskytnuto pouze v 18% případů. V 53% případů byla v kleci či teráriu pouze podestýlka - bez jakéhokoli dalšího vybavení. V části jí bylo navíc málo, v ojedinělém případě dokonce žádná. V 11% případů bylo poskytnuto alespoň sporé vybavení na šplh v 8% alespoň úkryt. Skrýš přitom potřebují všichni savci, vybavení na šplh pak naprostá většina chovaných druhů. V 7% případů měli osmáci degu k dispozici alespoň velké kolečko na běhání, v 5% kolečko i větev na šplh (kolečko však může mít i nevýhody, viz bod 6). Úkryty chyběly v 65% případů. Potřeba ukrývat se je pro řadu druhů zvířat silně motivovaným vzorcem pasivního chování. Bez úkrytu tedy trpí strachem (Webster 1994). Kterých druhů se toto tvrzení týká, záleží na způsobu jejich života. Savci prodávaní v obchodech do této skupiny v naprosté většině spadají. (Stres sice nemusí být tak velký u zvířat, která jsou již ochočená - to však ani zdaleka nejsou všechna, navíc se nacházejí v obchodě, kde stále prochází mnoho nových lidí a je poměrně rušno. I ochočená zvířata potřebují totiž odpočívat v klidu, nikým nerušena.) Naprosto nezbytné jsou potom úkryty pro druhy s noční aktivitou. Rušení přes den má často přímý negativní dopad na jejich psychickou pohodu i zdraví (Röder-Thiede 1999, Verhoef-Verhallen 1999, Červená, Anděra et al.2001). Poněkud kuriózní je v tomto ohledu neúčelnost pětilitrové láhve od okurek či skleněné koule, které jsou občas činčilám jakožto úkryty poskytovány. Příliš ochrany před světlem a ruchem v nich nenajdou. 5

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 6 savci Činčilám byl poskytnut speciální jemný písek v 16% případů. Písečnou koupel, nezbytnou v péči o srst, sice nemusejí mít k dispozici stále, ale alespoň na hodinu denně nutně. (Röder-Theide 1999). Druhům, jako je psoun prériový (Cynomys ludovicianus) či sysel richardsonův (Spermophilus Richardsonii), nemůže být vhodné vybavení v obchodě poskytnuto nikdy. Ostatně ani v domácnosti, kam vůbec nepatří. Tito pozemní hlodavci si hloubí hluboké nory, jejichž složité labyrinty obývají v rozsáhlých koloniích - silně sociální psouni prérioví až v řádech milionů zcela společně, syslové v koloniích jednotlivě obývaných nor (Anděra 1999). Ústřední komise pro ochranu zvířat doporučuje chov psounů ve skupinách ve výběhu o minimální ploše 20m 2, s přírodní zemí nebo hlubokým pískem, ve kterém se mohou zahrabat (Holečková & Dousek 2000). Jeden z nejhorších příkladů: Činčila vlnatá (Chinchila laniger) v kleci o rozměrech 40 40 40, kde nejenže není žádné vybavení, ale ani podestýlka - pouze rošt. Na činčilu navíc svítilo slunce, nebo klec stála těsně vedle okna. To může vést jednak k přehřátí, ostré světlo bez možnosti úkrytu navíc způsobuje zvířatům s noční aktivitou stres (Červená, Anděra et al. 2001). 4) Teplota a větrání Nevhodné klimatické podmínky byly zaznamenány v 19% případů. Jedná se bu o umístění klece či terária, na kterém bude zvířata pravděpodobně ohrožovat průvan a náhlé změny teploty, nebo naopak o špatně větranou skleněnou nádobu, kde kromě nedostatku čerstvého vzduchu hrozí i přehřátí. Oboje má za následek nejen fyzickou nepohodu, ale může rychle vést i k onemocnění až smrti (Verhoef-Verhallen 1999). Teplotu v místnosti možné měřit nebylo, ta bývá v obchodech "pokojová", a chovaným druhům savců obvykle vyhovuje - všechny námi sledované druhy vzhledem ke svému původu nesnáší spíš nízké teploty, zvláště v kombinaci s vlhkem. Spíše než trvale nízká teploty tedy hrozí její dočasné změny a průvan, pokud je klec či terárium umístěno například blízko dveří, či příliš u země. Tyto podmínky vedou, stejně jako u lidí, přinejmenším k nachlazení. Samotná vysoká teplota, která může vzniknout při výše zmíněném "skleníkovém efektu" v nedostatečně větrané nádobě, ovšem rizikem je - může nastat přehřátí až úžeh. Zvláště pak, pokud je například umístěna blízko okna či výlohy a začnou do ní dopadat sluneční paprsky. (Uvažme, že jedním z nejúčinnějších ochlazovacích mechanismů u savců je právě dýchání (Anděra 1997). 5) Světelné podmínky Nároky na osvětlení se liší podle toho, zda se jedná o druh s denní, nebo noční aktivitou. Nevhodné světelné podmínky byly zaznamenány v 25% případů. Většinou se jednalo o noční druhy savců vystavené intenzivnímu světlu, aniž by zvířata měla možnost ukrýt se (viz bod 2.). Zatímco nočním druhům savců, uzpůsobeným životu i odpočinku v šeru, způsobuje takovéto přímé osvětlení stres, denní druhy světlo naopak potřebují. I když v životě savců hraje primární roli čich, zrak je pro ně důležitý také a většina z nich vidí dobře. Pokud jsou uzpůsobeni aktivitě za světla, ke komfortnímu vidění jej potřebují. Sítnice jejich očí nejsou vybavené takovým množstvím tyčinek a dalšími přídavnými zařízeními, umožňujícími vidět za šera, jakou je vybavena většina vyloženě nočních druhů. Délka světelné periody je také důležitá pro jejich denní režim, světlo je impulzem k rannímu probuzení a aktivitě (Verhoef-Verhallen1999). Vyskytují se i případy, kdy je soumračná, šero vyžadující činčila vlnatá, umístěna v teráriu osvětleném zabudovanou zářivkou a bez možnosti úkrytu, a přes den aktivující osmák degu naopak v šeru tmavého kouta, i když by se na světle rozhodně cítil lépe - oba v témž obchodě. 6

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 7 savci 6) Bezpečnost Vybavení klece či terária, které může být pro obyvatele potenciálně nebezpečné, bylo zaznamenáno v 6% případů. Jedná se především o běhací kolečka u pískomilů mongolských (Meriones unguiculatus), jejichž snadno odlomitelný ocas se do nich může zaplést. Nebezpečná mohou být i při větším počtu osmáků (Octodon degu), kteří se o ně dělí a mohou tak vběhnout do již roztočeného kola. (Vhodnějším vybavením jsou prolézačky a větve na šplh, u pískomilů možnost hrabání). Vyskytla se i nevhodně umístěná, nekrytá žárovka. 7) Čistota klece či terária Čistota podestýlky a celé klece či terária je základním opatřením pro udržení zdraví zvířat. Nedostatečná čistota byla zaznamenána v 33% případů. 8) Voda Nezbytný je jak stálý přístup k vodě, tak i její naprostá čistota, nutná jako prevence šíření chorob. Kromě rizika onemocnění mohou zvířata kvůli znečištění vody trpět žízní, nebo ji nebudou přijímat (Webster 1999). I pouštní druhy, které v přírodě pijí málo, musí mít vodu stále k dispozici (Vergle-Verhallen 1999). Znečištěná či již vypitá voda byla zaznamenána v 53% případů! Výjimečně nebyly v kleci či teráriu dokonce ani samotné nádoby na vodu. 9) Potrava U druhů, které by měly mít neustále k dispozici kvalitní seno, nebylo poskytováno v 26% případů. Ve 4% případů bylo zaznamenáno překrmování - především u druhů, které jsou uzpůsobeny k přijímaní stravy chudé na tuky a bílkoviny. V 65% případů nebyl hlodavcům poskytnut žádný materiál na obrušování stále dorůstajících hlodáků. Větve listnatých stromů i s kůrou, tvrdý chléb, nebo kameny vyráběné specielně k tomuto účelu, jsou pro jejich zdraví naprosto nezbytné. Nutnost jejich podávání zmiňuje i Ústřední komise pro ochranu zvířat (Holečková & Dousek 2000). Mnohé situace nelze posoudit, pokud například neznáme složení podávaných granulí - kompletního krmiva. Ovoce či zelenina stačí většině druhů střídmě a nemusí ji tedy mít k dispozici stále, proto ani tuto součást jídelníčku nehodnotíme. Odstrašující příklad: Na teráriu psouna prériového (Cynomys ludovicianus), ve kterém neměl žádnou možnost skutečného pohybu, zato misku plnou slunečnicových semen a moučných červů, byl navíc umístěn nápis: Za korunu si můžete koupit červa a krmit psouna z ruky. Chov psouna je ostatně nesmyslný v každém případě - v domácnosti i obchodě (viz bod 3., vybavení klece či terária). V tomto případě navíc přejídaní a nedostatek jakéhokoli pohybu vede k obezitě, nemožnost vykonávat jakoukoli přirozenou činnost (hrabání nor, hlídání kolonie) a samota pak působí strádání a psychické poruchy. 10) Sociální potřeby Sociální potřeby zvířat nebyly vyplněny v 40% případů. Jedná se především o osamotě umístěné silně sociální druhy, jako je například osmák degu (Octodon degu) či pískomil mongolský (Meriones unguiculatus). Nesplnění jedné z jejich základních potřeb - sociálního kontaktu s jedinci svého druhu - vede v poruchám chování, apatii či stereotypům (Verhoef-Verhallen 1999). Toto utrpení není nikterak menší, nežli strádání fyzické. 7

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 8 savci Opakem je umístění více jedinců teritoriálního druhu, jako je například burunduk páskovaný (Tamias sibiricus), společně v malém prostoru, které je silně stresující a může vést k vážnému zranění. Příklad: 3 burunduci páskovaní v kleci o rozměrech 40 40 40 cm. 11) Zdraví Sledován byl i zdravotní stav jednotlivých zvířat, mnohé problémy však nejsou na pohled jistě rozeznatelné. Viditelně špatný zdravotní stav byl zaznamenán u 6% zvířat. Jedná se především o nepřirozenou tlouš ku, apatii, známky průjmu, kožní problémy. Problematické druhy Kromě již zmíněných psounů prériových jsou v obchodech prodávány i další druhy savců, které by zde podle našeho názoru rozhodně neměly být ani umístěny, ani volně prodávány. Jedná se o primáty z čeledi kosmanovitých (Callitrichidae), z nichž byly zaznamenáni: kosman zakrslý (Callithrix pygmea), kosman bělovousý (Callithrix jacchus), tamarín sedlový (Saquinus fuscicollis). Těmto zvířatům jsou sice poskytovány základní podmínky, jako je velké tropické terárium vybavené pro šplh a pestrá strava, což je vzhledem k jejich ceně (30 000 Kč za jedince) pochopitelné. I v přírodě obsazují velmi malá teritoria (Anděra 1997), hlavním problémem proto nutně nemusí být ani prostor. Klíčové jsou sociální kontakty - a i když je personálem obvykle tvrzeno, že pouze jednoho z páru koupit nelze, nejednou byl zaznamenán kosman osamocený. Život v páru je navíc pouze náhradním řešením - v přírodě žijí kosmanovití ve vícegeneračních rodinách s velice úzkými a pevnými vazbami. To souvisí s dalším problémem - stresem. Webster (1999) dokládá, že chov těchto primátů je problematický i v zoo, nebo v přírodě se tyto malé a lehce zranitelné opičky chrání prostřednictvím vnitřní organizace rodinných skupin. Většina rodiny se schovává a jen několik jedinců, většinou mladých samců, se střídá na stráži. Pokud se lidé přiblíží na jejich útěkovou vzdálenost a zvířata nemají možnost se schovat, projevují silné známky úzkosti. Nepřímé důkazy svědčí o tom, že tamaríni jsou v takových situacích náchylní k stresovým onemocněním - vředům a rakovině tlustého střeva. V obchodech jsou těmto zvířatům sice poskytovány budky, ale mnohdy z druhé strany průhledné, rušení návštěvníky a provozem obchodu je celkově velké. Citlivost kosmanovitých na stres a manipulaci zdůrazňuje i Ústřední komise pro ochranu zvířat (Holečková & Dousek 2000). Nehledě na podmínky v obchodech, nepřijatelná je už samotná skutečnost, že jsou zde tato zvířata (podléhající registraci CITES, příloha B), volně prodávána. Vzhledem k jejich vysoké ceně je však koupě výjimečná. V obchodech, nacházejících se obvykle ve velkých nákupních střediscích, slouží zřejmě spíše jako atrakce, která má přilákat zákazníky. Z primátů byla dvakrát zaznamenána také malpa hnědá (Cebus apella), která však byla neprodejná. Pár byl umístěn v prostorné, avšak ne zcela dostatečně vybavené místnosti sousedící s prodejnou. Příležitostně lze v obchodech objevit i další nepatřičné druhy, navíc v nepřípustných podmínkách. 8

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 9 savci / ptáci Odstrašující příklad: Nosál červený (Nasua nasua), jehož tělo přesahuje délku 50cm v kleci o rozměrech 120 100 160, umístěné u výlohy do pasáže, takže je stresován ze všech stran. Návštěvníci velkého obchodního střediska tak mohou snáze vidět naprosto deprivované zvíře, jehož pohybový stereotyp svědčí o nevratném psychickém poškození a zcela zřejmém, neustálém utrpení. Nosál červený je stromový druh, až na dospělé samce silně sociální (Anděra 1999). V zajetí sice při správné péči relativně zkrotne, jeho chov v domácnostech je však stejně tak nevhodný a nesmyslný, jako u jeho blízkého příbuzného - mývala severního (Procyon lotor). Při opakované návštěvě byla již klec tohoto nosála pětinásobná, nebo jsme nebyli sami, komu se tato situace zdála neunosná a krajská veterinární stráva byla upozorněna hned několikrát. Ovšem nosál byl v době dokončování této zprávy v obchodě již pět měsíců, a na tak dlouhou dobu je malá i tato klec. CITES: U druhů, kterých se povinná registrace týká, nebylo zaznamenáno chybějící označení. Shrnutí Nejčastějším zaznamenaným nedostatkem, způsobujícím chovaným zvířatům stres a nepohodu až utrpení, jsou nedostatečné rozměry klecí a terárií. Ve 46% byly takové, že obyvatelům neumožují téměř žádný přirozený pohyb. Stísněné prostory jsou často zkombinovány s nedostatečným vybavením, které rovněž neposkytuje možnost pohybu a jakékoli přirozené činnosti - v 53% případů je savcům poskytována pouze podestýlka a čtyři stěny. Úkryty chybí dokonce ve 65%, což zvířatům způsobuje stres, umocněný často i nevhodným umístěním - v 62% se klece či terária nacházejí příliš nízko a obyvatele tak lekají pohyby shora. V překvapujícícm rozsahu pak chybí či je silně znečištěná pitná voda, základ pohody a zdraví - konkrétně v 53% klecí či terárií. Ve 40% případů nejsou splněny sociální potřeby zvířat. K dostání jsou i druhy, které podle nás nejenže nepatří do obchodu, ale ani do domácnosti - nosál červený, mýval severní, kosmanovití. PTÁCI Pro posouzení welfare, tedy vhodných životních podmínek, jež ptákům poskytují vše potřebné pro zajištění jejich fyzického i psychického zdraví a pohody, bylo sledováno deset různých faktorů. Pouze pokud jsou všechny splněny, může být ptákům poskytnuto i dostatečné welfare. 1) Rozměry klece Velikost prostoru, který je pro ptáky dostatečný, a který již nikoli, může být pochopitelně předmětem řady diskuzí. Vzhledem k velké pohyblivosti těchto zvířat je velikost klece velmi důležitým faktorem - samozřejmě spolu s jejím vybavením, které umožňuje poskytnutý prostor dobře využít. Musí jim umožnit alespoň krátké přelétnutí a více možností přeskakování z jednoho bidýlka na druhé, samozřejmě i dostatek prostoru pro veškeré komfortní chování. Pokud tomu tak není, jsou ptáci vážně ohroženi fyzickými problémy, nudou a stresem. Argument, že jsou zvířata v obchodě pouze na přechodnou dobu, zde nemůže naprosto obstát, jakkoli je scestný v každém případě (viz str 25.). Ptáci chovaní doma, pokud je majitel alespoň trochu informovaný, vnímavý a ohleduplný k jejich potřebám, mají totiž možnost denně se prolétnou po bytě, nebo mají často klec téměř trvale otevřenou a používají ji jen k odpočinku a jídlu. Dalším řešením bývá prostorná, částečně venkovní voliéra. Naprosto nepřijatelné rozměry byly zjištěny ve 27% případů. Problémem byly bu samotné rozměry klece, nebo jejich poměr k počtu umístěných ptáků - nebo oboje. 9

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 10 ptáci PPříklady nepřijatelných rozměrů: Rozměry (cm) délka hloubka výška Druh a počet jedinců umístěných v jedné kleci či teráriu uvedených rozměrů 40 40 40 7 papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus) 40 40 40 15 chůvička japonská (Lonchura domestica) 40 40 40 10 zebřička pestrá (Poephila guttata) 40 40 40 5 agapornis sp. (Agapornis) 40 40 40 2 kakariky rudočelý (Cyanoramphus novazelandiae) 40 30 40 4 korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) 40 30 40 5 papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus) 40 20 20 9 zebřička pestrá (Poephila guttata) 50 40 40 15 papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus) 60 50 60 28 papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus) 50 50 50 1 papoušek šedý (žako) (Psittacus erithacus) 100 70 60 1 ara ararauna (Ara ararauna) Pro doplnění: v kleci uvedených rozměrů musí papoušek šedý stát zcela přitisknutý k jedné stěně, aby si mohl protáhnout alespoň jedno křídlo (Wolterová 2000). Veškerý svůj čas tráví na jediném bidýlku, nebo se pokouší šplhat po stěně a ničí si rýdovací pera. Klec Ary ararauny potom odpovídá v podstatě jeho délce, takže se nemůže bez problémů ani otočit. Jeho situace se tak nijak neliší od připotaní řetízkem ke stojanu, které se dnes již údajně nepraktikuje a odsuzují ho i zoologické zahrady (Vašíček 2001). Ve 20% případů je problémem i samotný tvar klece, který vytváří nevhodný a těžko využitelný prostor. Jedná se o klec příliš úzkou a vysokou, která ptákům neumožňuje přirozený pohyb (pouze šplhavé druhy ocení i výšku, ale klec by stejně neměla být příliš úzká). K nejhoršímu omezení pohybu dochází, pokud je klec navíc ještě kulatá. Příklad nevhodného tvaru klece: Amazoňan modročelý (Amazona aestiva), umístěný v kulaté kleci se základnou o průměru 50 cm a výšce 80 cm. Rýdovací pera mu trčí skrz pletivo při většině poloh, které může ve špatně vybavené a navíc u výlohy nevhodně umístěné kleci zaujmout. Chov tohoto druhu by přitom měl probíhat ve voliéře o minimálních rozměrech 3 1,5 2 m na pár, kde ptáci musejí mít například možnost každodenní koupele v prostorné nádobě s čerstvou vodou (Vašíček 2002). Nutno poznamenat, že ačkoli v dalších případech nejsou nedostatečné rozměry tak tristní, opravdu komfortní prostor je ptákům poskytován sotva ve 20% (voliérové klece i pro malé společenské druhy, pro velké papoušky voliéry v řádu několika metrů). 2) Umístění klece Vhodné umístění zaručuje udržení přiměřené teploty a zabránění průvanu, který ptákům způsobuje závažné zdravotní problémy až smrt (Frisch 1999). Neméně důležitá je však i minimalizace stresu. Mnozí chovatelé vědí, že jejich papouška dovede rozčílit i přestěhování nábytku v pokoji - pro tyto konzervativní povahy je pobyt v rušném obchodě skutečně zatěžkávající zkouškou. Naprosto nevhodné umístění bylo zaznamenáno v 30% případů. Jedná se o těsné sousedství s venkovními dveřmi, které způsobuje rychlé změny teploty, riziko průvanu a větší rušení, dále o umístění u výlohy, kde hrozí úpal a rovněž méně klidu. Velmi stresující je potom poloha uprostřed místnosti, kde ptáci nejsou krytí ani z jedné strany, a dále umístění zcela u země, při kterém se rovněž nemohou cítit v bezpečí. 10

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 11 ptáci Do tohoto údaje již nejsou započítány rovněž časté nevhodné situace, kdy návštěvníci kvůli nedostatku prostoru musí procházet v těsné blízkosti klecí. Sporná je také poloha, ze které ptáci vidí na svoje potenciální predátory (například hady, velké ještěry, fretky). Jejich instinkty ještě nebývají tolik potlačené, a zrak je jejich hlavním orientačním smyslem. Vystavovat je tomuto stresu je naprosto zbytečné. Dobrým řešením minimalizujícím stres je oddělení části prostoru s klecemi skleněnou stěnou. Zákazníci na ptáky dobře vidí, ale nemohou k nim blíže než na několik metrů, neruší je tolik a nemůže dojít ani k případným excesům - vše prodavač ani při nejlepší vůli neuhlídá. Takové opatření však bylo zaznamenáno pouze v 3% obchodů. (Ještě méně častý je případ oddělení všech zvířat od přímého kontaktu s lidmi). 3) Vybavení klece Vybavením jsou myšleny veškeré předměty, které ptákům umožňují pohyb, odpočinek a zábavu (tedy mimo nádob na vodu a potravu). Důležité je nahrazení plastových bidýlek přírodními větvemi, nebo pro ptačí nohy je velmi nepřirozené spočívat stále na zcela rovném bidýlku (uvědomme si, že na něm musí trávit veškerý čas). Větve ptákům poskytují nejen nerovnosti potřebné pro zdraví pařátů, ale i možnost různorodějšího pohybu a v neposlední řadě ozob, který jim prospívá zdravotně, brání přerůstání zobáku a navíc i je i zaměstná (Alderton 2002). Dále je to vybavení klece hračkami sloužícími k zabavení, u šplhajících druhů pak také provazy a houpačky. Mnoho druhů potřebuje k dobré pohodě a zachování zdraví i koupelničku (speciální nádoba zavěšená obvykle do dveří klece), která jim umožní smočit celé tělo ve vodě. V 64% případech jsou jediným vybavením klece plastová bidýlka. Vzhledem k tomu, jak jednoduchými úpravami klece lze welfare ptáků výrazně zvýšit, je výsledek opravdu zarážející. Stejný průměr bidýlka je navíc používán pro druhy naprosto odlišné velikosti, vhodná tlouš ka pro konkrétní velikost pařátu je přitom velmi důležitá. V některých případech jsou bidýlka naprosto nevhodně umístěná, vyskytla se dokonce i klec s andulkami, kde nebyla vůbec žádná! V ostatních případech byla v kleci umístěna alespoň jedna přírodní větev. Opravdu dobré vybavení, které zahrnovalo vhodně umístěné přírodní větve, hračky a koupelnu pro malé druhy, či dostatek provazů a podobného náčiní pro druhy velké, bylo zaznamenáno pouze ve 3% případů. Samotná koupelna byla přítomna v 5% klecích druhů, pro něž je vhodná (v obchodech tvoří početní většinu). Nemusí být sice k dispozici stále, ale pravděpodobnost, že ji v ostatních obchodech ptákům poskytovali večer či alespoň občas, je opravdu velmi nízká. Hračky, které dovedou ptáky zabavit a přispět tak k jejich psychickému zdraví, jsou v obchodech často ve velkém prodávány. V klecích však obvykle není umístěna jediná z nich. 4) Teplota a vzduch Pravděpodobnost prudkého střídání teploty a průvanu byla zjištěno v 15% případů. Jak již bylo řečeno, takové podmínky mohou ptákům rychle přivodit těžké zdravotní problémy až uhynutí. Teplotu bylo možné posuzovat pouze odhadem, ale samotná výše teploty problémem nebývá, nebo většina ptačích druhů, se svou stálou a vysokou tělesnou teplotou a výkonnou termoregulací, je v tomto ohledu značně přizpůsobivá. Například zebřičky pestré, jejichž neutrální tepelná zóna, (tedy rozsah vnějších teplot, při nichž nemusí na udržení své tělesné teploty vynakládat nadbytečnou energii), se pohybuje mezi 32 až 40, bez problému hnízdí ještě při 15 (Veselovský 2001). Jejich tepelná pohoda však velmi závisí také na relativní vzdušné vlhkosti a její kombinaci s teplotou - zdraví nebezpečná je především kombinace chladna a vlhka. (Martin 2001). 11

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 12 ptáci V obchodech je tedy největším rizikem právě možnost průvanu a náhlých poklesů teploty, způsobeným nevhodným umístěním - například blízko země a dveří. 5) Osvícení Naprosto nedostatečné osvětlení (šero, ve kterém se ptáci nemohou dobře orientovat) bylo zaznamenáno v 11% případů. Důležitost osvětlení vyplývá ze skutečnosti, že ptáci jsou především zrakoví tvorové a veškeré jejich chování, až na malé výjimky, závisí na zrakových vjemech. Oči mají, v poměru k tělu, největší ze všech obratlovců a jejich funkce je nejdokonalejší. Avšak denní druhy, kterými se zde zabýváme, nebo noční se v obchodech ani domácích chovech nevyskytují, k jejich dobré funkci nezbytně potřebují dostatek světla. Jejich sítnice je vybavena čípky, které umožňují barevné a ostré vidění, avšak jejichž adaptibilita na snížené množství světla je velmi malá, až z 80%. Zbylých dvacet procent roztroušených tyčinek, které umožňují vidění za šera, na dobrou orientaci nestačí - studie ukázaly, že například špačkovi trvá více jak hodinu, než se alespoň trochu "rozkouká" v situaci, kdy člověku stačí 10 minut (Veselovský 2001) Denní ptáci tedy potřebují světlo v podobné intenzitě, jaké by se jim dostalo venku (vnímají i polarizované světlo, pokud je obloha zatažená) - v místnosti bude přirozené osvětlení pravděpodobně vždy nižší. Nízká intenzita osvětlení také tlumí celkovou aktivitu, což dobře vědí ve velkochovech kuřat na maso, kde jsou ptáci úmyslně drženi téměř nepřetržitě v šeru a přijatou potravu tak spotřebují na růst místo "zbytečných" životních projevů. Vjemy a tím i chování ptáků by mohla teoreticky ochudit i nepřítomnost UV spektra v umělém osvětlení - dokáží totiž vnímat i odrazy těchto vlnových délek, díky čemuž vidí mnohem více barevných odstínů, nežli lidé. U mnohých papoušků a pěvců se v UV světle navíc na peří objevují dosud skryté odlišné kresby a barvy, což umožňuje dokonale rozeznat nejen vlastní druh, ale i pohlaví (Veselovský 2001). Ultrafialové i infračervené záření má navíc dezinfekční účinky. Světlo má dále rozhodující vliv na denní režim - u jednotlivých druhů bylo v přírodě dokonce přesně změřeno, za jaké intenzity světla se probouzejí a při jaké se ukládají k spánku. Při umělém osvětlení si po nějaký čas dobu spánku pamatují, ale dlouhodobě jim nevhodná světelná perioda režim naprosto rozvrátí. A kvalitní spánek je pro funkci jejich nervové soustavy naprosto nezbytný (Veselovský 2001). Ostatně tmavý přehoz kryjící klec je starou známou metodou, kterými se majitelé brání proti příliš časnému "budíčku" v podobě ranního křiku svých již se probudivších opeřenců. Ten, kdo chce ptákům poskytnout opravdu kvalitní podmínky, by měl navíc zařídit i režim stmívání - a již funkcí zářivky, či nahrazením intenzivního zdroje méně intenzivním, před celkovým vypnutím. Ptáci totiž mohou při náhlé tmě panikařit, nebo si ještě nenašli místo na spaní - náhlá temnota opravdu nic přirozeného není. Intenzitu osvětlení jsme ovšem mohli posuzovat pouze svým, oproti ptákům zcela nedokonalým zrakem, délku světelné periody nebylo možné zaznamenávat vůbec. 6) Čistota klece Čistota klece a jejího vybavení patří k základní, naprosto nezbytné prevenci zdravotních problémů a šíření nemocí. V 30% případů byly nádoby na potravu, vybavení a podlážky klece silně znečištěné. 7) Voda Stálý k přístup k vodě je základní podmínkou nejen pro welfare, ale i samotné fyziologické funkce ptáků. Její čistota je potom zcela nezbytná k zachování zdraví a jako prevence proti množení patogenních organismů a šíření chorob (Alderton 2002). Zcela znečištěná či dokonce chybějící voda byla zaznamenána v 25% případů. Roli zde hraje především obměna vody, která by měla být prováděna nejméně jednou za den (s ohledem na počet ptáků), ale také umístění - misky na zemi pod bidýlky jsou samozřejmě znečištěny velice brzy. Počtu ptáků v kleci by také měl být přizpůsoben počet zdrojů vody. 12

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 13 ptáci 8) Potrava Základní potrava - zrní - byla k dispozici v 93% případů. Směs semen je však pouhý základ. Naprostá většina druhů prodávaných v obchodech vyžaduje i ovoce a zeleninu, bez kterých hrozí nedostatek vitamínů, a minerální doplňky. Dále drobné kamínky a dřevěné uhlí umožňující kvalitní trávení. Například u rosel pestrých (Platycercus eximius) bylo požívání malých kousků dřevěného uhlí doloženo i v přírodě, dále samozřejmě ovoce, ořechy, celé zelené rostliny, hmyzí vajíčka i larvy (Vašíček 2000b). Podobně i ostatní druhy nepochybně potřebují pestrou stravu. Sépiová kost byla ptákům poskytována v 10% případů, písek na trávení v 5%, směs s dřevěným uhlím ve 3% a ovoce či zelenina pak v pouhých 2%. Kompletní granulované krmení, které může pestrou stravu dočasně nahradit, měli k dispozici v 5% případů. Je pravda, že pouze zrní je trvanlivé a ovoce mohlo být podáváno v jiný čas, než proběhla návštěva obchodu. Vzhledem k minimu zaznamenaných případů však tato možnost těžko zvrátí celkový výsledek. Zrovna tak sypké minerální přípravky lze zamíchat spíše do ovoce, nežli do zrní. Při větším počtu ptáků v kleci, jejichž složení se navíc stále obměňuje, je třeba poskytnout jim dostatek zdrojů, aby nedošlo k odstrkování slabších jedinců od potravy (to samé se týká vody), což však rovněž ve všech obchodech zajištěno není. 9) Sociální potřeby Sociální potřeby jsou u ptáků zrovna tak důležité, jako potřeby fyzické. Ostatně psychické strádání v důsledku osamocení a nudy vede přímo i k problémům fyzickým (viz příklad). Naprostá většina druhů prodávaných v obchodech je silně společenská, uzpůsobená k životu v trvalém páru či skupině, nebo v obojím. Naprosto nevyhovující sociální situace byla zaznamenána v 30% případů. Většinou se jedná o osamocení, i když problémy mohou samozřejmě nastat i z opačného důvodu - nevhodného seskupení jedinců či druhů či naprostého přeplnění klece. Těchto 30% je však mezi druhy rozloženo velmi nerovnoměrně - zatímco menší druhy ptáků jsou drženy až na výjimky ve skupinkách či párech, u velkých druhů nejsou sociální potřeby splněny ve většině případů. Příklad: Velmi oblíbený, a proto i v obchodech stále častější, je papoušek šedý (Psittacus erithacus), zvaný žako. Jedná se obvykle o ručně dokrmené (chovatelem uměle dochované) mládě. V naprosté většině případů je v kleci samo, a vzhledem jeho vysoké ceně může pobýt v obchodě několik měsíců (jakkoliv je nyní tento druh populární, momentální koupěschopnost zákazníků nemůže obchodník vždy odhadnout). Stejně jako ostatní papoušci, tvoří i žako páry na celý život a samota je pro něj naprosto nepřirozená. Na první pohled zřetelný důsledek je vyškubávání si peří, které může vést až obrovským nažinám, neméně závažná je však samotná příčina tohoto chování - psychické poškození. Dohromady s nečinností může u papouška, jehož inteligence patří mezi ptáky k nejvyšším a je přirovnávána až k schopnostem šimpanze (Veselovský 1992, Pepperberg 1991), vyvolat trauma těžko napravitelné. Další otázkou je, co si s takovým papouškem počne zákazník, když získat důvěru i zdravého jedince není pro nezkušeného člověka nijak snadnou záležitostí. Odchovaní žakové samozřejmě přijmou za partnera člověka. Jejich trýznivá situace je v části obchodů zlepšena, pokud je prodavač vnímavý a citlivý k jejich potřebám. Žako je pak například umístěn blízko pultu a prodavač s ním komunikuje a bere si jej ven. Kromě toho, že se na takový postup nelze spoléhat, hrozí zde však i riziko, že se papoušek na prodavače zafixuje, a další změna bude opět velmi problematická. Je to logické vzhledem k tvorbě celoživotních párů, která se obvykle i v zajetí projevuje fixací výhradně na jednoho člena rodiny, obzvláště pokud je opačného pohlaví (Vašíček 2004). Pokud dotyčný kupříkladu na týden odjede, papoušek často nepři- 13

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 14 ptáci jímá potravu, ostatní členy domácnosti ignoruje. Stejný problém fixace může teoreticky nastat i při déletrvajícím společném umístění více mlá at, které je však zcela výjimečné. U řady menších papoušků je situace snáze řešitelná z toho důvodu, že není problém chovat větší skupinu pohromadě, navíc jsou relativně vzájemně snášenlivější a přizpůsobivější (podmínkou je samozřejmě vhodné sestavování skupin). Avšak druhům, jako je papoušek šedý, nelze v tomto ohledu dobré podmínky v obchodě poskytnout žádným způsobem. Situace je v podstatě podobná, jako kdyby byla v obchodech se zvířaty prodávána štěňata. Ještě horší, nežli s odchovanými mlá aty, je situace s ptáky z odchytu z volné přírody. Toto legálně prováděné barbarství zastavila až hrozba ptačí chřipky - avšak pouze dočasně. I někteří prodavači (kteří nerozhodovali o nákupech) byli přímo neš astní z toho, jak je tito ptáci nesnášejí. Vzhledem k jejich zkušenostem s lidmi si lze představit, jak asi mohlo probíhat sbližování, když si nezkušený zákazník koupil domů kupříkladu odchyceného žaka. A mohl si jej vybrat i proto, že jeho cena byla poloviční, než u pracně odchovaných mlá at. Podrobněji je problematika prodeje ptáků odchycených v přírodě probrána na konci této kapitoly. 10) Zdraví Nejsnáze rozpoznatelným problémem je vyškubané peří. Příčin může být více - stres, nuda, nedostatečná výživa, nedostatek příležitosti ke koupání, virové onemocnění, samovolné vypadávání mohou způsobit například roztoči (Alderton 2002). Ztráta peří byla zřetelně patrná u 8% ptáků. Dalším poškozením bývají zničená rýdovací pera, mechanicky poškozená v důsledku nevhodně zvolené klece a jejího vybavení. Na dotaz, proč kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) nemá v podstatě již žádný ocas, se může zákazníkovi dostat kupříkladu odpovědi, že "oni to tak prostě mají " Důvodem je ovšem malá klec tísnící ptáka, který vyžaduje prostornou voliéru a v minulých desetiletích byl chován téměř výhradně v zoologických zahradách (Vašíček 2004). Výjimečně byly zaznamenány i známky dýchacích obtíží, které mohou být způsobeny parazity, plísněmi, infekcí či chladem, vlhkem či průvanem, které snižují odolnost ptačího organismu. Dále známky průjmu či apatického chování, které může být důsledkem psychické nepohody nebo nemoci. CITES: Zřetelné označení u druhů s povinnou registrací chybělo u 10% ptáků. (Podle seznamu nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2476/2001.) Důležitá je však především kompletnost průvodního listu, který nebylo většinou možné zkontrolovat před skutečnou koupí. Otevřené kroužky nebyly zaznamenány, u chybějících byla jejich absence vysvětlována nahrazením čipem (což je v případě, že kroužek způsobuje obtíže, legální postup). Problematické druhy Jak již bylo uvedeno v bodě 9, druhům jako je papoušek šedý v obchodě vhodné podmínky poskytnout v podstatě nelze. Chov velkých papoušků je velmi problematický i doma - opět kvůli jejich vyhraněným sociálním potřebám, nárokům na prostor a v neposlední řadě také dlouhověkosti. Například kakadu žlutočečelatý se může dožít až 80 let, papoušek šedý se běžně dožívá 60 let (Veselovský2001). 14

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 15 ptáci Odchyt volně žijících ptáků z přírody Odchyt i transport přežije pouze malá část ptáků, vytrhnutých ze svého prostředí pouze proto, aby byli prodáni pro zájmový chov. Pouze před exportem již dosahuje jejich úmrtnost 60% (Ińigo-Elias & Ramos in Wright et al. 2001). Jenom mezi lety 1982-1989 čítal roční vývoz papoušků šedých z Afriky 47357 jedinců (Š astný et al. 1998). Mezi lety 1992 až 2002 činil pak vývoz 53 739 jedinců, a to pouze poddruhu Psittacus erithacus timneh, jehož početnost prokazatelně klesla natolik, že mezinárodní organizace SSN (Species Survival Network) nyní usiluje o jeho přesun z přílohy II do přílohy I CITESu. Ani v současnosti se obchod nezastavuje - spíše naopak. Exportní kvóty pro rok 2006 znamenaly například 10 000 papoušků šedých odchycených v Demokratické republice Kongo, 12 000 v Kamerunu, 2000 poddruhu P. erithacus timneh z Pobřeží slonoviny. Zdůrazňujeme, že se jednalo o legální postup - pašování je ještě zcela jiná kapitola. Ani společná snaha řady organizací a institucí zakázat trvale dovoz ptáků odchycených z volné přírody do EU (která má nyní na svědomí největší část tohoto krutého obchodu), uspokojivý výsledek ještě bohužel nepřinesla. Řešení z druhé strany, tedy zákaz exportu, uzákonila z hlavních zdrojových oblastí pouze Austrálie, a to již v roce 1905 - a jak vidno, zájmový chov australských druhů ptáků tím nijak neutrpěl. Odchyt volně žijících ptáků z přírody a vybírání mlá at z hnízd je přitom spolu se ztrátou přirozeného prostředí prokazatelně hlavní příčinou snižování populací až k hrozbě vyhynutí (Wright et. al 2001.) Argumentem proti zákazu bývá obava ze vzrůstu nelegálního trhu - po ustanovení zákazu dovozu odchycených ptáků do USA se přitom jasně ukázalo, že se v souvislosti s ním naopak snižuje (Snyder et al. 1999). A dalším důvodem pro trvalý zákaz dovozu ptáků odchycených z volné přírody je i hledisko veterinární. Doložila to i nedávná situace kolem ptačí chřipky. Zákaz dovozu ptáků kvůli nebezpečí zavlečení této nemoci do domácích chovů naznačuje, že pouze na karanténu spoléhat nelze. Jinak by tento výnosný obchod zastaven nebyl, s poukazem na ochranu, kterou povinná karanténa poskytuje. Praxe je však často složitější a absolutního vyloučení rizika zavlečení nákaz nelze dosáhnout, i kdyby všechny předpisy byly opravdu dodržovány. Riziková může být navíc i samotná cesta do karantény, například pro lidi manipulující s ptáky. A zatímco v Evropě je situace bedlivě monitorovana, výskyt ptačí chřipky mezi volně žijícími populacemi zdrojových zemí importovaných ptáků lze těžko sledovat. Riziko však nepředstavuje pouze ptačí chřipka, jak by se mohlo zdát vzhledem k její velké medializaci. Ptáci mohou být nakaženi také tzv. papouščí nemocí, chlamydiózou, která je přenosná i na člověka. Velcí papoušci mohou přenášet dokonce i salmonelózu a tuberkulózu. Největší riziko představují jedinci pašovaní, kteří obcházejí jakékoli kontroly - a jak dokládáme výše, celkový zákaz může pomoci snížit i ilegální dovoz a usnadnit kontrolu, nebo znemožní záměny a podobné podvody. Shrnutí Nejčastěji zaznamenaným nedostatkem, který významně snižuje welfare chovaných ptáků, bylo nedostatečné vybavení klece - v 64% jej tvořila pouze plastová bidýlka. "Komfort", jakým je přídavná koupelníčka, byl zaznamenán pouze v 5% případů u druhů, které koupání potřebují. Nedobrým výsledkem je i v 25% znečištěná či chybějící voda na pití a v 30% silně znečištěná celá klec. Podmínky co do velikosti klece i sociálních kontaktů jsou vesměs splněny malým druhům, velké, jako je například papoušek šedý, však trpí nedostatkem pohybu a izolací v naprosté většině případů a dobré podmínky jim vzhledem k jejich způsobu života v obchodě ani nelze poskytnout. V 93% klecí bylo zaznamenáno pouze zrní, ačkoli ptáci potřebují mnohem pestřejší stravu. 15

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 16 plazi PLAZI Pro posouzení welfare, tedy vhodných životních podmínek, jež plazům poskytují vše potřebné pro zajištění jejich fyzického i psychického zdraví a pohody, bylo sledováno dvanáct různých faktorů. Pouze pokud jsou všechny splněny, může být plazům poskytnuto i dostatečné welfare. 1) Rozměry terária Oproti ptákům a savcům se plazi jeví jako méně pohybliví. Avšak i suchozemské želvy překvapí aktivitou a rychlostí, jakou jsou schopny vyvinout. Pokud ovšem nejsou ztuhlé kvůli nedostatečně vysoké teplotě - odtud zřejmě pověst o želví pomalosti. Potřebné rozměry terária se obvykle poměřují s násobky velikosti zvířete. Zcela nedostatečná velikost terária byla zaznamenána v 17% případů. Příklady nepřijatelných rozměrů: Rozměry (cm) délka hloubka výška Druh a počet jedinců umístěných v jednom teráriu uvedených rozměrů, délka jejich těla (cm) 10 7 5 1 užovka červená (15) (Elaphe guttata) 20 20 10 4 anolis rudokrký (6) (Anolis carolinensis) 20 20 10 1 užovka proužkovaná (40) (Thamnophis sirtalis) 20 20 20 2 Gekon obrovský (20) (Gekko gecko) 15 30 25 1 agama vousatá (15) (Pogona barbata) 50 40 30 1 leguán zelený (20) (Iguana iguana) 30 40 30 2 leguán zelený (15) (Iguana iguana) 50 20 20 2 chameleón jemenský (10) (Chamaeleo calyptratus) 60 40 40 2 užovka černá (150) (Elaphe obsoleta) 90 60 50 1 varan stepní (60) (Varanus exanthematicus) Užovka červená, jak je z uvedených rozměrů patrné, nebyla umístěna v teráriu, ale v plastové krabičce. A krabička ležela uprostřed terária hroznýše královského. Toto opravdu neobvyklé aranžmá bylo zaznamenáno několikrát. S rozměry úzce souvisí i vhodný tvar terária - stromové, šplhající druhy je potřebují dostatečně vysoké - a samozřejmě vhodně vybavené. Dostatečný prostor je nutný nejenom pro možnost přirozeného pohybu a odpočinku, ale také pro vytvoření teplotního gradientu (viz bod 4.) 2) Umístění terária I plazy, podobně jako savce a ptáky, stresuje pohyb shora, odkud v přírodě obvykle přichází nebezpečí. Umístění příliš blízko země, případně i opticky nekrytá svrchní deska, bylo zaznamenáno v 12% případů. Taková poloha navíc zvyšuje riziko průvanu, podchlazení a rychlých změn teplot (zvláště v kombinaci s chybějící kontrolou teploty - viz bod 4). Ještě větší hrozbou je pro zvířata místo, kde může dojít k přehřátí. Naprosto nepřijatelné umístění bylo v tomto ohledu zaznamenáno v 7% případů. Jedná se například o leguány zelené či na teplotu a vlhkost extrémně citlivé chameleóny, umístěné ve výloze, kde jsou bez možnosti úkrytu a ochlazení vystaveni slunci. Problém může znamenat i optický kontakt mezi některými druhy, který byl místy zaznamenán. Například podle Ústřední komise pro ochranu zvířat je nutné opticky oddělit chameleóny od hadů (Holečková et al. 2003). Pro chameleóny, orientující se především svým výborným zrakem, představuje trvalá blízkost hadů, jejich přirozených predátorů, nepochybně obrovský stres. 16

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 17 plazi 3) Vybavení terária Vhodné vybavení terárií musí odpovídat nárokům jednotlivých druhů plazů, které jsou velmi různorodé v závislosti na místě původu a způsobu života. Ústřední komise na ochranu zvířat (Holečková et al. 2003) uvádí, že uspořádání terária musí odpovídat nárokům chovaného druhu (hrabání, rytí, šplhání, plavání) a k jeho minimálnímu vybavení patří: - vhodný podkladový substrát v dostatečné vrstvě dle požadavků druhu - druhově specifická možnost úkrytu - dle potřeb možnost šplhání (skály, větve) vhodné velikosti a umístění - dle potřeby osázení rostlinami k docílení vhodného mikroklimatu, jako možnosti úkrytu a podobně Nedostatečné vybavení bylo zaznamenáno ve 48% případů. Nejčastějším nedostatkem je absence úkrytů. Plazi je přitom potřebují nejen jako ochranu před stresem a ke kvalitnímu odpočinku, ale i pro případné ochlazení. Například v teráriích suchozemských želv byly úkryty zaznamenány pouze v 24% případech. Jsou pro ně přitom ještě nezbytnější, nežli pro druhy šplhavé, které si mohou v členitém vybavení snáze najít místo s odpovídající teplotou či alespoň částečně opticky chráněné. (Suchozemské želvy v naprosté většině neměly ani další potřebné vybavení, jako různorodý substrát - písek, kameny, dřevo - v jedné části vlhčí, ani nádobu, kde by se mohly koupat). Mezi další nedostatky patří malý počet či špatné umístění větví u stromových druhů, často absence větví horizontálních, které potřebují k odpočinku. Výjimečně byla zaznamenána i terária, která těmto druhům neumožňovala žádný šplh a zvířata byla nucena trávit veškerý svůj čas pouze na substrátu. Druhy vyžadující bazén jej často nemají, nebo alespoň ne v dostatečné velikosti vzhledem k rozměrům jejich těla (viz bod 9). Pozemním druhů, které se zahrabávají do písku, je obvykle poskytnuta jen příliš slabá vrstva. Vyskytla se i terária, na jejichž podlaze nebyl žádný substrát a plazi byli nuceni spočívat na holém, studeném skle. Zcela jiné vybavení potřebují želvy rodu Trachemys, (Graptemys, Pseudemys, Chrysemys), které jsou v obchodech velmi časté, v mnoha druzích a poddruzích. Ačkoliv se jedná o "vodní želvy", ve vodě loví a mají blány mezi prsty, v přírodě se velmi často sluní na souši (Moravec 1999). Kromě vody tedy nezbytně potřebují i suché místo, kde by se mohly vyhřívat a odpočívat. Jinak se nejenže nemohou cítit dobře, ale jsou vážně ohroženy houbovými infekcemi (Bruins 2001). Ve 35% případů byla souš příliš malá na počet a velikost želv obývajících terárium, takže se na ni nevešly zdaleka všechny. V 15% jim nebyla poskytnuta souš žádná, takže byly nuceny neustále plavat ve vodě. Pokud neměly k dispozici ani mělčinu, byla pro ně samotná existence v nádrži opravdu vysilujícím utrpením. 4) Teplota v teráriu Jako ektotermní zvířata jsou plazi naprosto závislí na teplotě okolí. Svou nestálou tělesnou teplotu regulují pouze vyhříváním se, nebo naopak vyhledáním místa chladnějšího. Naprostou nutností je tedy dodržování rozsahu teploty požadované daným druhem. Tu lze kontrolovat pouze pomocí teploměru. Opravdu zarážející je proto skutečnost, že pouze v 6% terárií byl umístěn teploměr. Vhodný přístroj pro měření teploty vzduchu uvádí jako nezbytný i Ústřední komise pro ochranu zvířat (Holečková et al. 2003). 17

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 18 plazi Světelný zdroj vyhřívající terárium byl zaznamenán v 76% případech. Zbylou část bu vyhřívaly topné kameny a kabely, které nelze vždy s jistotou identifikovat, nebo nebylo instalováno žádné vytápění. Pro pozemní druhy může být vyhřívání odspodu vhodné, velmi důležitá je však správně nastavená teplota. Někteří pouštní ještěři se však naopak do písku zahrabávají kvůli ochlazení a topné kabely by působily zhoubně (Kocián 1998). Instalace tepelného zdroje svítícího seshora je však vhodná vždy, nebo naprostá většina plazů hledá teplo tam, kde je největší intenzita světla. Navíc pomáhá i vytvoření tepelného gradientu - zvláště když je opatřeno stínidlem, nutným ostatně i z důvodu bezpečnosti. V teráriu musí být místa v odlišnou teplotou, aby se plaz mohl vyhřívat při poměrně vysoké teplotě, ale zároveň i ochladit dále od tepelného zdroje. Bodové světlo by mělo být instalováno pro každé zvíře v teráriu, spolu s vhodným místem na vyhřívání - kamenem či větví, v přiměřené vzdálenosti (Kraus & Kocián 2000). Ani tato podmínka není vždy splněna a zvířata se nemohou vyhřívat libovolně, bez potyček o žádaná místa. Druhy akvatické či semiakvatické potřebují i vyhřívání vody. U vodních želv bylo vyhřívání vody zaznamenáno pouze v 43% případů. 5) Osvícení terária Osvícení terária musí plnit několik funkcí zároveň. Plazi prodávaní v obchodech jsou většinou denní, s výjimkou například některých druhů gekonů a hadů, které mají aktivitu večerní až noční. Potřebují nutně dostatek světla - například u chameleónů může nedostatek osvětlení vést k výraznému zhoršení zraku, až ztrátě schopnosti lovit kořist. I mnoho dalších denních druhů plazů, zvláště pokud pocházejí z pouštních a polopouštních oblastí, při nedostatečném osvětlení špatně prospívá, ztrácí aktivitu, hůře přijímá potravu a mnohdy přestane jíst docela (Altherr & Freyer 2001, Kraus & Kocián 2000,). Tuto funkci světla zastane výkonná zářivka. Světelná perioda by samozřejmě měla odpovídat potřebám konkrétních druhů. V 25% případů nebylo denním druhům plazů poskytnuto žádné přímé osvětlení. Slabé světlo z místnosti či vzdáleného okna je naprosto nedostačující. Tato situace byla zaznamenána i u zmíněných chameleónů. Další funkcí osvětlení je vyhřívání - viz bod 4. K tomuto účelu postačuje obyčejná žárovka o vhodném výkonu. Ovšem vyhřívající se plaz potřebuje nejen regulovat svou tělesnou teplotu, ale také si pomocí slunečního záření v těle vytvářet vitamín D. Tento vitamín je nezbytný pro hospodaření s vápníkem a fosforem - při jeho nedostatku měknou kosti a dochází k rachitidě. Nejvíce jsou jí postihována mlá ata a gravidní samice (Kraus & Kocián 2000). A právě mlá ata jsou v obchodech nejčastěji prodávána. Pro tvorbu vitamínu D je nezbytné záření o vlnové délce mezi 230-320 nm, tedy na přechodu UVA a UVB (Cerha & Kocián 1999). Samotné UVA je pak potřebné pro tvorbu pigmentů v kůži (Jes 2004), proto jsou jedinci s jeho nedostatkem často méně vybarvení. UV zdroj byl zaznamenán pouze v 19% případů. Jeho poskytování všem denním druhům plazů je přitom doporučováno i veterináři, kteří se s následky jeho nedostatku setkávají v denní praxi (Altherr & Freyer 2001). Většinou se jednalo pouze o UVA, nákladnější kombinovaný zdroj UVA+UVB se vyskytuje ještě méně často - což je další problém, nebo UVB hraje v metabolismu plazů nezbytnou roli (Craft 1997). Vitamín D lze sice dodávat ve formě potravinových doplňků, ale tento způsob je hůře kontrolovatelný a předávkování rovněž způsobuje měknutí kostí, onemocnění ledvin až smrt (Kraus & Kocián 2000). Poskytnutí UV záření je tedy základním faktorem, nezbytným pro dobrý růst a vývoj plazů. Instalaci jeho zdroje doporučuje u řady druhů i Ústřední komise pro ochranu zvířat (Holečková et al. 2003). 18

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 19 plazi V současnosti jsou vyráběny i speciální žárovky, kterými je možné svítit celodenně (oproti vysoce intenzivním, které lze používat jen na minuty až hodiny dle konkrétních podmínek). V obchodech jsou speciální UV zdroje často prodávány, případně zákazníkům i doporučovány - a v teráriích jsou přitom instalovány pouze žárovky obyčejné. 6) Větrání terária Větrání terárií je poměrně složitou záležitostí. Teplota a potřebná vlhkost nesmí být udržována na úkor nedostatečné výměny vzduchu. Na druhé straně nesmí dojít k průvanu. Obě tyto možnosti mohou mít za následek mnohé zdravotní problémy až smrt plazů (Bruins 2001). Systém větrání terárií, umístěných v kompaktních stěnách a vzájemně propojených, mnohdy nelze objektivně posoudit. Viditelně nedostatečné bylo větrání v 6% případů, například když se jediná úzká větrací mřížka nachází necelý centimetr ode zdi. S větráním úzce souvisí relativní vzdušná vlhkost - různé druhy plazů vyžadují její určité rozmezí, některé z nich velice úzké. Velmi důležitou pomůckou pro zajištění optimálních podmínek je tedy vlhkoměr. Zaznamenán byl však pouze ve 2% případů. Jeho použití v chovu plazů přitom vyžaduje i Ústřední komise na ochranu zvířat (Holečková et al. 2003). 7) Bezpečnost Velké riziko představuje pro většinu plazů nekrytá žárovka, o níž se mohou spálit. Žárovky obyčejné i bodové musí být umístěny tak, aby se jich plazi, vábeni teplem, nemohli dotknout. Bezprostřední riziko popálení bylo zaznamenáno v 9% případů. V naprosté většině se jedná o žárovku, která není opatřena nehořlavým, tepelně izolujícím krytem (hliněným květináčem), umístěnou navíc příliš blízko větve. Vyskytla se dokonce i nekrytá žárovka spadlá na zem. Výjimečně byly zaznamenány i rovněž velmi nebezpečné, nekryté elektrické kabely. Nebezpečné mohou být také nestabilní kameny či větve. 8) Čistota terária Čistota v teráriu je základní a samozřejmou prevencí zdraví plazů. Vzhledem k vysoké teplotě a často i vlhkosti se jinak bakterie, plísně a další potenciální patogenní organismy množí velice rychle (Bruins 2001). U vodních želv či vodní agamy kočičínské (Physignathus cocincinus) je potom nezbytný i výkonný filtr, který udržuje v čistotě vodu. Viditelně nedostatečná hygiena byla zaznamenána v 9% případů. 9) Voda Čistota a dostatek vody na pití je základním předpokladem zdraví a spokojenosti plazů, jako ostatně i všech jiných zvířat (viz předchozí kapitoly). U některých druhů (například chameleóni) je třeba ji podávat formou rosení, nebo z nádoby pijí zřídka. Znečištěná nebo zcela chybějící voda byla zaznamenána v 18% případů. Byly zaznamenány i případy, kdy například želvy zelenavé (Testudo hermanii) neměly v teráriu vůbec žádné nádoby na vodu (aniž by jim byla podávána velmi š avnatá strava, při které se může voda na chvíli odstranit, aby nedošlo k průjmu). To byla ovšem pouze otázka vody, pokrývající potřebu pití. Mnoho druhů plazů (leguáni, suchozemské želvy, většina hadů a další) však potřebuje ke své spokojenosti a zdraví také pravidelnou koupel (Bruins 2001, Griehl 1998) Dostatečně prostorné nádoby na koupání byly u druhů, jež je potřebují, zaznamenány pouze v 30% případů. 19

exoti_cz.qxd 4.7.2006 10:30 StrÆnka 20 plazi Důležitá je samozřejmě opět čistota (například leguáni se do nádoby s vodou obvykle vyprazdňují) a také tvar a přístup. Například mlá ata měla někdy k dispozici dostatečně velkou nádobu, ale s tak vysokými okraji, že pro ně bylo velice obtížné do ní vlézt. Rovněž hloubka vody musí být přiměřená druhu a stáří plaza - dostatečná ke koupání a plavání dospělců, avšak u mlá at naopak mělká tak, aby se nemohla utopit. 10) Potrava Vzhledem k intervalům, ve kterých se potrava plazům podává, není možné tento faktor v mnohých případech zhodnotit. Stejně tak podávání potřebných vitamínových a minerálních doplňků. Živý hmyz a larvy zavíječe moučného byly u druhů, pro něž jsou vhodné, zaznamenány ve 20% případech. V několika případech byla zaznamenána nevhodná strava či překrmování - například zbytečně mnoho příliš velkých myšat pro mlá ata užovek, která je nemohla pozřít, což je velice špatné pro obě strany. Jiná je situace u převážně býložravých druhů. Zelenina či plané rostliny byly u suchozemských želv zaznamenány ve 20% případů. Zelené krmení by přitom měly mít k dispozici neustále. Z pokládaných dotazů vyplynulo, že mlá atům leguánů je ve většině případů podávána pouze rostlinná strava. Určitý, i když malý, podíl živočišné složky přitom v období růstu nutně potřebují (Kocián 1998, Bruins 1999). 11) Sociální potřeby Mezi plazy se vyskytují druhy jak vysoce společenské, tak vysloveně solitérní. I u sociálních druhů jsou však samci obvykle silně teritoriální a sestavování skupin je složitou záležitostí (Holečková et al. 2003). Vzhledem k tomu, že jsou v obchodech prodávána a společně umístěna povětšinou mlá ata, není tento problém tolik výrazný. Zásadní nesplnění sociálních potřeb bylo zaznamenáno v 9% případů. Jedná se například o malé společné terárium více dospělých chameleónů, kteří jsou silně samotářští. Zaznamenáno bylo i společné umístění vodních želv naprosto odlišných velikostí, které může být nebezpečné zvláště u krmení. Ačkoli je párování a seskupování sociálních plazů složité, situace osamělého dospělce leguána zeleného či varana pouštního v nevelkém teráriu je rovněž špatná. Opět se dostáváme k problému zvířete, které nemá valnou možnost pohybu, sociálních kontaktů ani dalších činností, které by vyplnily jeho život. Ovšem správné sestavování skupin, které vylučuje riziko potyček, zranění a stresu slabších jedinců v omezeném prostoru, je v obchodě prakticky nemožné. 12) Zdraví Mnohé závažné zdravotní problémy není pouhým pohledem do terária možné odhalit. Viditelně špatný zdravotní stav byl zaznamenán u 4% zvířat. Jednalo se o zřetelné dýchací potíže, vyhublost a apatii spojenou s nepřirozeným postojem. Někteří plazi měli také evidentní potíže se svlékáním, způsobené patrně nedostatečným rosením, které je pro ně v té době obzvláště nezbytné, dále nízkou vlhkostí či nedostatkem předmětů s hrubým povrchem, o které by se mohli odírat. Odrostlé želvy, které se prodávají výjimečně, mají někdy deformovaný krunýř, což je následek nedostatku vitamínu D v mládí. CITES: Chybějící označení u druhů s povinnou registrací bylo zaznamenáno v 15 případech, celkem u 27 zvířat. 20