TÝDEN DOPRAVNÍ VÝCHOVY V MATEŘSKÉ ŠKOLE

TÝDEN DOPRAVNÍ VÝCHOVY V MATEŘSKÉ ŠKOLE Bakalářská práce Studijní program: Studijní obor: B7505 Vychovatelství 7505R004 Pedagogika volného času Autor práce: Vedoucí práce: Dana Bláhová PhDr. Milan Hrdina Liberec 2015

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG. Datum: Podpis:

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce PhDr., Ing. Milanu Hrdinovi, za jeho rady, trpělivost a odborné vedení, které mi během zpracování bakalářské práce poskytl. Současně velké děkuji patří mé rodině, příteli a přátelům, kteří mi byli a stále jsou velkou oporou. Dále bych chtěla poděkovat ředitelce Marii Drescherové za možnost realizace programu v Mateřské škole Bílá a paní učitelce Vladislavě Šiškové, za spolupráci a pomocnou ruku v průběhu celé realizace. V neposlední řadě bych také ráda poděkovala všem respondentům, kteří se zúčastnili mého průzkumu a zvláště dětem, které byly báječnými účastníky Týdne dopravní výchovy. Dana Bláhová

Anotace Práce se zabývá problematikou dopravní výchovy u dětí předškolního věku. Cílem je pomocí průzkumu zjistit úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole. Na jejich základě navrhnout vlastní týdenní program a současně jej ověřit v praxi. Záměrem tohoto programu je atraktivní formou motivovat děti k dodržování bezpečnostních pravidel v dopravních situacích. Teoretická část se zabývá vývojovými specifiky, výchovou a vzděláváním předškolních dětí. Dále popisuje dopravní výchovu, její specifika a poslání. Zabývá se jejím významem pro předškolní děti a kompetencemi, které by měly mít osvojené před nástupem do školy. Praktická část pomocí průzkumu zkoumá úroveň dopravní výchovy v dané mateřské škole. Na základě zjištěných informací je sestaven týdenní program dopravní výchovy, který je následně realizován a zhodnocen. Klíčová slova doprava, dopravní výchova, předškolní vzdělávání, výchova, mateřská škola

Annotation This thesis deals with traffic education for children in kindergarten. Target of this thesis is to find out quality of traffic education in particular kindergarten by research. Based on this research, there was one-week program for pre-school children created. It has been verified in this kindergarten after the research. Purpose of this program is to motivate children to follow safety rules in traffic situations. Theoretical part is aimed to specifics of mental development, upbringing and education of preschool children. After that, there is description of traffic education. This part describes importance and competence of traffic education that should be learnt before children start attending primary school. In practical part, you can find results of research made in the kindergarten. Based on this information, one-week education program was created, realized, and evaluated at the end of this thesis. Keywords traffic, traffic education, preschool education, education, kindergarten

Obsah Seznam zkratek................................. 10 Úvod 11 1 Vývojová specifika dětí předškolního věku 13 1.1 Pojem dítě................................. 13 1.2 Předškolní věk.............................. 14 1.3 Vývoj dítěte v předškolním věku..................... 14 1.4 Význam hry v předškolním věku..................... 17 2 Výchova a vzdělávání 20 2.1 Výchova v rodině............................. 21 2.2 Předškolní vzdělávání........................... 21 2.3 Výchova ve volném čase......................... 23 3 Škola 25 3.1 Význam a funkce školy.......................... 25 3.2 Mateřská škola.............................. 26 3.3 Cíle a význam mateřské školy...................... 27 3.4 Kompetence dětí pro vstup do školy.................. 28 4 Dopravní výchova 30 4.1 Poslání a význam dopravní výchovy................... 30 4.2 Dopravní výchova v rodině........................ 31 4.3 Dopravní výchova v mateřské škole................... 32 4.4 Cíle a záměry dopravní výchovy v mateřské škole........... 34 4.5 Konkrétní požadované znalosti z dopravní výchovy před nástupem do školy.................................. 35 7

5 Shrnutí teoretické části 38 6 Průzkum 39 6.1 Cíle a předpoklady průzkumu...................... 39 6.2 Popis prostředí průzkumu........................ 40 6.3 Popis vzorku respondentů........................ 40 6.4 Metody průzkumu............................ 41 6.5 Tvorba a realizace vlastního autorského průzkumu........... 42 6.6 Vyhodnocení průzkumu......................... 45 6.7 Vyhodnocení a shrnutí průzkumu.................... 55 7 Program s názvem: Týden dopravní výchovy 57 7.1 Harmonogram programu......................... 58 7.2 Popis programu.............................. 59 7.3 Vlastní realizace a reflexe programu................... 63 7.4 Zhodnocení programu a jeho cílů.................... 70 8 Diskuze 72 Závěr 75 8

Seznam grafů 6.1 Poměr hromadných dopravních prostředků, kterými děti jely...... 46 6.2 Četnost jízdy dětí hromadnou dopravou................ 47 6.3 Četnost jízdy dětí v osobním automobilu................ 47 6.4 Četnost nošení helmy dětmi při jízdě na kole/koloběžce/bruslích... 48 6.5 Četnost setkávání dětí s přechodem pro chodce............ 49 6.6 Průměrný počet správných odpovědí.................. 51 6.7 Poměr správných odpovědí dle pohlavi................. 52 6.8 Poměr správných odpovědí v oblasti semaforů............. 52 6.9 Svislé dopravní značení.......................... 53 6.10 Dopravní prostředky dle druhu dopravy................ 54 6.11 Dopravní situace............................. 54 7.1 Porovnání průměru správných a špatných odpovědí před a po realizaci programu............................ 70 9

Seznam zkratek Apod. Atd. NPV RVP RVP PV ŠVP Tzv. WHO A podobně A tak dále Národní program vzdělávání Rámcový vzdělávací program Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Školní vzdělávací program Takzvaný Světová zdravotnická organizace 10

Úvod Po zkušenosti z návštěvy mateřské školy v zahraničí, je tato bakalářská práce inspirována jejími týdenními programy. Existuje celá řada témat, kterým může nebo by měla být v mateřských školách věnována pozornost. Jedním z takových je právě dopravní výchova. Vzhledem k četnosti jejího výskytu kolem nás se vlastně stává naší každodenní záležitostí. I ty nejmenší děti se s ní setkávají, když jsou přepravovány do mateřských škol nebo kamkoliv jinam. Předškolní děti se navíc poprvé sami stávají řidiči, například tříkolek, koloběžek nebo kol. V tomto období představují velmi rizikovou skupinu, především proto, že jejich tělesné i mentální dispozice jim zhoršují odhad blížícího se nebezpečí. Ohrožují tak na zdraví nejen sebe, ale i své okolí. A proto je nezbytné již od útlého věku pěstovat v dětech zodpovědnost k bezpečnému chování v dopravním prostředí a zájem učit se více nových věcí v oblasti dopravní výchovy. Cílem této bakalářské práce je na základě průzkumu úrovně dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole navrhnout vlastní týdenní program a ověřit jej v praxi. Teoretická část je proto zaměřena na specifika předškolních dětí. Popisuje změny v jejich myšlení, vnímání i fyzické dispozici. Dále se zabývá pojmy vztahujícími se k jejich výchově a vzdělávání ve škole i mimo ni. Popisuje význam a cíle jejich vzdělávání v mateřské škole a kompetence z oblasti dopravní výchovy, které by měly mít osvojené před nástupem do základní školy. Posledním tématem teoretické části je samotná dopravní výchova, její význam, poslání a obsah vzdělávání v rodině i v mateřské škole. Praktická část je zaměřená na průzkum, na jehož základě je stanoven a realizován program. Průzkum využívá dotazníků, strukturovaného rozhovoru a testu obrázkových úloh. Tyto metody slouží ke zjištění úrovně dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole. Program je rozdělen do pěti dní. První čtyři se věnují zásadním tématům dopravní výchovy. Pátý je věnován opakování a vyhodnocení, 11

ke kterému je využito stejného testu obrázkových úloh jako v průzkumu. Znovu provedený test zjišťuje naplnění cílů programu a doplňující strukturovaný rozhovor s dětmi a paní učitelkou zkoumá kvalitu jeho zpracování a realizace. 12

1 Vývojová specifika dětí předškolního věku Každý člověk během svého života postupně prochází komplikovaným vývojem, který se dá rozdělit do několika etap od dětství, mládí, dospělosti až po stáří. Všechny tyto etapy jsou spojeny s četnými vývojovými změnami, které jsou značně ovlivňovány vnitřními a vnějšími činiteli. Vnější tvoří například prostředí, ve kterém se jedinec nachází, především pak sociální prostředí, jako jsou lidé či skupiny lidí, které jedince obklopují. Dalším vnějším činitelem je způsob výchovy jedince. Zde je důležitý styl, obsah a forma výchovy. Vnitřními činiteli jsou vlastní stanovené cíle, snahy a volní vlastnosti jedince. Významný vliv na vývoj člověka mají také jeho vrozené předpoklady, jako jsou vlohy či genetický základ. Zmínění činitelé působí na vývoj každého člověka odlišně a představují spíše individuální specifika. Přesto existuje řada obecných charakteristických rysů, které jsou pro jednotlivé vývojové etapy typické. Jedná se například o změny tělesných proporcí nebo myšlenkových procesů. Každá další etapa je charakteristická změnami motorických, emocionálních nebo myšlenkových schopností (Hájek, aj. 2011, s. 85 86). 1.1 Pojem dítě Tento pojem vymezuje lidskou bytost nacházející se v dětském období, na kterou lze nahlížet dvěma způsoby. První je formální způsob, který vymezuje věkové rozmezí tohoto pojmu. Tedy od kdy do kdy můžeme mluvit o člověku, jako o dítěti. 1 Druhý způsob je obsahový a popisuje veškeré dění odehrávané v tomto období. V průběhu dětství dochází k těm největším a nejdůležitějším změnám a proto je toto období považováno za nejdramatičtější vývojové období. Dítě se zde setkává s řadou významných změn, jako je vstup do mateřské školy či následný vstup na 1 Podle Průchy aj. (2013, s. 49), tak lze činit od narození do věku 15 let, kdy se z dítěte stává adolescent. 13

základní školu (Helus 2009, s. 99). Podrobnějšímu popisu změn, kterými dítě v dětství prochází, věnuje svojí pozornost řada autorů využívajících i různá podrobnější dělení tohoto období. Pro tuto bakalářskou práci je nezbytné vědět jakými vývojovými změnami prochází dítě nacházející se v předškolním věku. 1.2 Předškolní věk Za předškolní věk se považuje období od 3 do 6 let, tedy před vstupem dítěte do školy. V tomto období děti většinou dochází do mateřské školy, která je má připravit na úspěšný vstup do školy základní. Přesto by základ výchovy měl stále pramenit z rodiny. Mateřská škola pak na tomto základu dále staví a doplňuje ho. Hlavní způsob učení v tomto věku probíhá především hrou (Průcha, aj. 2013, s. 229). 1.3 Vývoj dítěte v předškolním věku Daným tématem se zabývá mnoho autorů, kteří na něj nahlíží z různých pohledů. Pro tuto práci byl Při rozdělování psychického vývoje osobnosti člověka Říčan (2005, s. 266) vychází z teorie Erika Eriksona, který vymezil život člověka do osmi etap. Každá z nich obsahuje jeden vývojový úkol, který by měl člověk v dané etapě zvládnout. Obecně tento úkol představuje určitý požadavek, který je dán citovým, rozumovým a tělesným vývojem a společností, kterou je zároveň i v každé z osmi etap vyžadován. V etapě předškolního věku se Erikson zaměřuje krom vývojového úkolu i na vývoj inteligence a socializaci dítěte. Vývojový úkol V předškolním věku vývojový úkol představuje boj mezi vlastní iniciativou a svědomím. Pro děti je typická velká odvážnost v jejich představách. Být hrdinou, který odvážně a často bezhlavě dobývá svůj cíl, pro ně představuje vrchol ideálu. I přesto si v reálném životě uvědomují, že nemohou dělat vše, co by chtěly a jak by 14

chtěly. To poukazuje na fakt, že se v nich formuje svědomí, které jim našeptává, že je něco špatně. Trestá je špatným pocitem nebo dokonce výčitkami. Plnění vývojového úkolu může skončit dvěma způsoby neúspěchu. Svědomí se nevytvoří dostatečně, nebo může naopak dojít k přemíře jeho rozvinutí. V takovém případě může svědomí dotyčného celý život omezovat (Říčan 2005, s. 271 172). Vývoj inteligence 2 V tomto období děti pracují s bohatou slovní zásobou a fantazií. Jsou schopné pochopit základní počty a pracovat se symboly, dokáží nakreslit jednoduchou postavu člověka. To vše přispívá k lepšímu pochopení jejich okolí a podporuje to v nich potřebu klást další otázky a dozvědět se víc. Proto se často ptají jak a proč. Zajímají je otázky vzniku a zániku. Ptají se, jak se rodí děti, co a jak je vyrobené apod. V otázce zániku ještě zcela nechápou význam smrti jako konce. Často to i nepřipouští a nechtějí o tom slyšet. 3 Stejně tak nechápou, že ostatní vidí věci jinak, z jiného úhlu, než oni sami. Nachází se ve věku tzv. kognitivního egocentrismu neboli nepochopení jiné perspektivy (Říčan 2005, s. 269). Socializace 4 Děti předškolního věku si začínají organizovaně hrát. Rozdávají si různé role, které vidí kolem sebe. Zkoušejí si například roli nadřízeného (paní učitelky) 2 Inteligence představuje schopnost učit se a schopnost přizpůsobovat se svému prostředí, jež může v různých sociálních a kulturních souvislostech vyžadovat různé druhy přizpůsobení (Průcha, aj. 2013, s. 109). Úroveň inteligence se měří a vyjadřuje pomocí inteligenčního kvocientu (IQ). IQ = mentální věk x 100/chronologický věk. Mentální věk lze určit testy odpovídajícími danému věku (Průcha, aj. 2013, s. 109). Mentální věk nemusí odpovídat věku chronologickému (kalendářnímu). Může být i vyšší nebo naopak nižší (Průcha, aj. 2013, s. 151). 3 Z vlastní praxe mohu uvést příklad dítěte, které v předškolním věku zatvrzele odmítalo přijmout skutečnost, že jednou ono nebo někdo z jeho blízkých umře a už tu nebude. Nechtělo si tuto skutečnost nechat ani vysvětlit, ani o ní slyšet. 4 Socializace je proces začlenění jedince do společnosti. Probíhá po celý život a každý jedinec si během něho osvojuje určité společenské normy, hodnoty, kulturu, jazyk a způsoby jednání a chování (Průcha, aj. 2013, s. 267). 15

a podřízeného (sebe jako žáka). Tyto role si často střídají a obecně nevydrží dlouho u jedné hry nebo pozice v rámci hry (Říčan 2005, s. 270). Řada autorů se věnuje popisu vývojových specifik i z jiných hledisek. Některé z nich jsou dále uvedeny. Z pohledu fyzického vývoje se děti předškolního věku začínají vytahovat do výšky. Zároveň jsou velmi obratné, pružné a aktivní. Jejich těla pro správný růst a vývoj potřebují pestrou skladbu aktivit a sami děti je vyžadují. Přestože jsou více aktivní a zvládnou náročnější úkony, stále se lehce unaví. Proto je důležité dbát i na dostatečný prostor pro jejich odpočinek a dodržovat určitý denní režim a to i přes jejich častý nesouhlas (Hájek, aj. 2011, s. 86). Helus (2009, s. 240 244) ve své publikaci zmínil několik dalších důležitých poznatků k tomuto vývojovému období: Rozvíjí se obratnost a děti se stávají stále více samostatnými. Zvládají se oblékat, učí se zavazovat si tkaničky, prostřít stůl či pomoct s některými domácími pracemi. Nepoužívají pravé pojmy, ale takzvané pseudopojmy. Například vlk je zlý, protože jí ostatní zvířátka a vypadá zle, ale kočička, která je roztomilá není zlá i když také jí další zvířátka. Nedokáží se zatím dostatečně opřít o trvalost předmětů a to jak v čase, tak v prostoru. Pokud například při vaření přelijeme vodu z hrníčku do hrnce, dítě se mylně domnívá, že vody v hrnci ubylo. Tento věk je označován jako magický. Děti zatím nedokáží jasně stanovit hranice mezi realitou a fantazií. Stále někteří věří v nadpřirozené bytosti či pohádkový svět. Ostatně těmto fantaziím chtějí věřit a dokonce k nim i utíkají při své hře a to zejména tehdy, potřebují-li si kompenzovat nějaké nepříjemné pocity, obavy a omezení. Například nemůže-li dítě jet na dovolenou k moři, hraje si s hračkami na to, že tam je. Dochází ke změnám v sociálním prostředí. Tato oblast je již popsána 16

výše v kapitole, ale je vhodné doplnit, že v tomto období děti začínají upřednostňovat své vlastní pohlaví a hrají si spíše se svými vrstevníky. Jako velmi zajímavý postřeh Helus uvádí, že podle M. Vágnerové (2000, s. 128 129) pro předškolní dítě je kamarád ten, kdo chce to, co chci já. Na druhé straně děti v této době přijímají i postiženého vrstevníka ještě si dostatečně nezafixovali sociální předsudky. Přesto jsou zatím snadno ovlivnitelné předsudky svého okolí. Můžeme pozorovat tzv. expanzivní iniciativnost neboli nadšení z vlastního pohybu, schopnosti vykonat nějaký pohyb. To vše díky tomu, že děti jsou v tomto období už velmi dobře senzomotoricky vyzrálé. Dokáží tak řadu nových činností jako je přeskok, podlézání, jízda na kole, kolečkových bruslích nebo lyžích (Helus 2009, s. 240 243). Studium odborné literatury v této kapitole přispělo k pochopení dětských zvláštností v předškolním věku. Jejich znalost je nezbytná pro správné sestavení i následnou realizaci programu. Ze zmíněných vývojových změn je pro dopravní výchovu důležitý především rozvoj inteligence, napomáhající k lepšímu pochopení dění v okolním světě. Dále obliba hraní rolí, kterou lze využít v tématických scénkách, jež napomáhají simulaci reálného života a tak na něj děti lépe připravují. Také radost z pohybu a větší obratnost lze při výuce dopraví výchovy využít za pomoci her s dopravní tématikou. Zároveň je potřeba počítat s tím, že jsou děti stále lehce unavitelné a u jednotlivých aktivit nevydrží dlouho, proto je potřeba aktivity pravidelně střídat a přizpůsobovat jejich výběr dennímu režimu dětí. 1.4 Význam hry v předškolním věku Za hru se považuje jakákoliv drobná spontánní činnost přinášející jedinci uspokojení a radost. Hra je pro lidi vrozenou činností a vnímají ji jako přirozenou a samozřejmou. Kromě svého rekreačního významu má hra i další velmi důležitý význam a to jako nástroj pro rozvoj našich schopností. Při hře si děti cvičí 17

a zdokonalují své schopnosti a dovednosti potřebné k jejich dalšímu rozvoji (Schürer 1974, s. 5 6). Hra člověka provází už od samého narození. Malé batole se učí především opakováním činností a podle reakcí svého okolí. Je-li reakce pozitivní (s úsměvem a zájmem), naučí se nemít strach a činnost opakovat či vyzkoušet další. Pokud se však dítě setkává s nezájmem, či dokonce s trestáním své činnosti, s velkou pravděpodobností bude dospívat v neaktivní a ustrašené dítě. I v dospělosti hra neztrácí na svém významu. Dospělí hru vyhledávají pro její relaxační význam nebo chuť naučit se při ní něco nového. Například hra šachy představuje relaxační prostředek i způsob, jak cvičit a rozvíjet strategické myšlení (Schürer 1974, s. 7 12). Předškolní věk je nezvratně spojen s hrou. V tomto věku je vhodné nadchnout dítě pro první skutečné činnosti formou hry. Díky tomu se dítě učí nové úkoly vnímat jako zábavu a ne jako druh vynucené povinnosti. Proto je i v mateřských školách nezbytné děti pro činnost vhodně motivovat a nevytvářet v nich pocit nepříjemné povinnosti. Významný přínos volné hry dětí představuje například získání nového sociálního kontaktu se svými vrstevníky. Děti se volně učí vytvářet určitá pravidla, společně je upravují a učí se je dodržovat. Zároveň dochází ke spontánnímu učení novým zkušenostem, dovednostem, postojům a návykům. K narušení volné hry může dojít určitými zákazy, omezováním pohybu, nedostatkem tvořivého materiálu, hraček či prostoru (Svobodová, aj. 2010, s. 88). Pokud okolí nerespektuje dětská práva, ať na vlastní prostor nebo jiná, nenaučí se ani děti respektovat své okolí. Například pokud je nutné uklidit prostor ve školce, je vhodné se na tom s dětmi domluvit. Společně lze jejich stavby přesunout na vhodnější místo nebo je se souhlasem dětí společně rozložit. V předškolním věku se pro děti stává velmi lákavou formou hry nápodoba svého okolí a svých hrdinů. A proto je lehkou a zábavnou formou učení hra na role. V dopravní výchově je možné si s dětmi zahrát například na řidiče nebo průvodčího a společně se učit dopravní situace, značky a nebo nakupování jízdenek. Hra obecně napomáhá lepšímu navázání kontaktu s dětmi, a to i s těmi, které 18

se jinak těžko vyjadřují. 5 Vhodným a citlivým způsobem můžeme pomocí hry děti vhodně ovlivňovat a pomáhat jim ke správnému vývoji (Schürer 1974, s. 17 20). Souhrnně lze říct, že veškeré učení v tomto věku záleží na citlivém přístupu a vhodném způsobu motivace. Nadchnutí dětí pro činnost hravou formou, jež jim může pomoct k jejich dalšímu rozvoji, ať už se jedná o jakoukoliv činnost, je nepostradatelné. 5 Z vlastní praxe vím, že i dítě, které moc nemluví s dětmi ani učitelkami, se při akční hře bavilo natolik dobře, že začalo s ostatními komunikovat. Po hře opět utichlo. 19

2 Výchova a vzdělávání Za vzdělávání obecně považujeme proces učení jehož výsledkem je vzdělání. Součástí procesu vzdělávání je i výchova, na kterou je možné pohlížet ze dvou úhlů. Pokud se na ní díváme z užšího úhlu, mluvíme o výchově mravní. Jedná se o výchovu k dobrým mravům, o výchovu společenskou, etickou, rodičovskou, sexuální a také výchovu k míru, vlasti atd. V širším úhlu o výchově mluvíme jako o obecném faktu (Průcha 2013, s. 56). Podle Průchy aj. (2013, s. 345) v takovém případě je výchova chápána jako záměrné a cílevědomé působení na osobnost člověka, při kterém se snažíme pozitivním způsobem ovlivnit jeho vývoj. Styl výchovy probíhá v různém pojetí, na které má vliv řada faktorů, jako například kulturní, sociální podmínky a pojetí osobnosti člověka jako takového. Pojem výchova představuje v pozitivním slova smyslu dlouhotrvající, účelné a cílevědomé působení ze strany vychovávajícího na osobnost vychovávaného člověka (Hájek, aj. 2011, s. 67). Vzdělání představuje celoživotní proces, který je tvořen formálním, neformálním a informálním vzděláváním. Formální vzdělávání je to, které probíhá ve školských institucích. Má jasně dané cíle, formy, obsah i hodnocení. Neformální vzdělávání probíhá různých institucích, jako například v klubech, nadacích či kulturních zařízeních. Jeho výsledkem není žádný stupeň školského vzdělání. Informální vzdělávání probíhá v běžném prostředí. Představuje získávání dovedností, zkušeností a vědomostí z každodenních činností a z prostředí kolem sebe. V porovnání s formálním a neformálním se liší svojí neorganizovaností a probíháním mimo instituce. Cílem vzdělávání je formování a rozvoj každého jedince, jeho výchova k partnerskému životu, vedení k péči o životní prostředí, k solidaritě a k zvýšení míry zaměstnanosti (Sak, aj. 2007, s. 91 94). 20

2.1 Výchova v rodině Rodina hraje ve výchově dětí základní roli. Rodiče mají velký a do určitého věku zásadní vliv na výběr školy pro své dítě, na jeho vztah ke vzdělávání a tedy i na pozdější výběr povolání. Svými pravomocemi a povinnostmi jsou rodiče zodpovědní za výchovu a vzdělání svých dětí, ať už probíhá v rodině nebo jinde. Veškeré znalosti, které se dítě ve školských institucích naučí, už jen doplňují a rozšiřují základ, který si dítě nese ze své rodiny. Nevýhodou rodinné výchovy je její neprofesionalita. Na rozdíl od škol a jiných institucí není rodina na výchovu svých dětí nijak školena ani vzdělávána. Rodiče většinou své děti učí ze svých vlastních zkušeností, od kterých se odvíjí i styl a obsah dané výchovy. Naopak výhodou rodinné výchovy je její individuální přístup a prakticky neustálé působení (Stojan, aj. 2007, s. 103 104). Jak již bylo zmíněno v kapitole č. 1.4, dítě se od narození učí především pozorováním a nápodobou svého okolí. Za těchto podmínek je nezbytné, aby rodiče dbali na to, být pro své děti těmi nejlepšími vzory. Měli by se tedy snažit vést život takovým způsobem, aby svým dětem zajistili co nejlepší podmínky pro jejich vývoj a vzdělání. Výchova každé rodiny je odlišná. Rozdíly jsou zapříčiněny řadou vnějších i vnitřních faktorů jako jsou společenské, kulturní a ekonomické podmínky, ve kterých se rodina nachází. Dále vzdělání rodičů, jejich zaměstnání, materiální zajištění, rodinné zvyklosti a celkový životní styl. To vše sehrává ve výchově dětí svojí nepostradatelnou roli (Stojan, aj. 2007, s. 104 105). 2.2 Předškolní vzdělávání Jak ve své publikaci uvedla Bečvářová (2010, s. 29), předškolní vzdělávání nám neposkytuje žádný stupeň vzdělání. Důvody, proč je i přesto důležité velmi dobře vystihl Jan Průcha Zabezpečuje uspokojování přirozených potřeb dítěte a rozvoj jeho osobnosti. Podporuje zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj dětí, vytváří 21

předpoklady jejich pozdějšího vzdělávání. Stále významnějším účelem předškolního vzdělávání je vyrovnávání rozdílů mezi dětmi způsobovaných rozdílnou kvalitou sociokulturního prostředí v rodinách. (Průcha aj. 2013, s. 229). Předškolní vzdělávání je určeno dětem zpravidla od 3 do 6 (někdy 7) 1 let. Při velkém zájmu a malé kapacitě mateřských škol, jsou přijímány děti především v posledním roce předškolního věku. Úkolem předškolního vzdělávání je doplnit a navázat na rodinou výchovu. Jeho cílem je rozvoj nezbytných kompetencí, které zajišťují úspěšný start povinné školní docházky. Toto vzdělávání ve většině případů probíhá v mateřské škole. Ta se snaží vhodným a citlivým způsobem maximálně podpořit individuální rozvojové možnosti dítěte a umožnit mu dosáhnout vlastní optimální úrovně, která je pro něj jako jednotlivce dosažitelná. K tomu je nezbytné vhodné působení pedagoga, které vychází z pozorování a uvědomování si individuálních zvláštností dětí, jako jejich vývojový stav, sociokulturní podmínky a rozvojové pokroky. Jen tak je možné zjistit stav a podmínky rozvoje a následně umožnit předškolní vzdělávání přizpůsobit míře a kvalitě, kterou dítě potřebuje, a která mu vyhovuje (Smolíková 2004, s. 5 6). Znalost dětských možností nám umožňuje vybírat vhodné způsoby a formy práce. Za ty se v tomto období obecně považují veškeré prožitkové formy učení, které navíc využívají spolupráce a hry. Hra v dětech vyvolává spokojenost a přirozenou potřebu zvídavosti a objevování nových věcí. Vlastní prožitek dětem dopřává osobní zkušenosti a nové dovednosti, které jsou pro děti tohoto věku velmi důležité. Další nezbytnou formou učení v předškolním vzdělávání je spontánní sociální učení. To vychází z nápodoby druhých ve svém okolí. Dítě se učí na základě vzorů, například svého staršího sourozence, rodiče či učitelky v mateřské škole. Vzorem často bývá někdo, kdo je pro dítě něčím zajímavý či někdo koho má dítě rádo. Jako například tatínek, maminka nebo hrdina z pohádky. Dítě se svému vzoru snaží 1 Podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), může pro dítě, které dovrší šesti let a není dostatečné tělesně nebo duševně vyzrálé, zákonný zástupce požádat o odklad povinné školní docházky o jeden školní rok. Stejný návrh může podat i ředitel školy v prvním pololetí zahájené školní docházky a se souhlasem zákonných zástupců povinnou školní docházku odložit. 22

podobat, chce být jako on a chovat se jako on. Proto je důležité snažit se dětem předkládat pozitivní vzory (Smolíková 2004, s. 6). Podle Límové (2006, s. 14) je předškolní věk považován za rozhodující období ovlivňující celé další vzdělávání. Některé problémy projevující se během základního vzdělávání souvisí právě s předškolním obdobím. Pokud je dítě v tomto období nějak zanedbávané, ať už v oblasti poznávacích, vědomostních či řečových schopností, mívá následně větší problémy s přechodem na základní školu a také s prospěchem. Je tedy velmi důležité posílit předškolní vzdělávání v mateřských školách za účelem eliminování nedostatků ve schopnostech některých dětí. Cíle předškolního vzdělávání jsou obsaženy v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Program cíle řadí do čtyř různých částí, které na sebe navazují a vzájemně se prolínají. Tento systém vzdělávacích cílů tvoří: rámcové cíle, které představují obecné cíle předškolního vzdělávání, klíčové kompetence, jež popisují dosažitelné schopnosti v rámci předškolního vzdělávání, dílčí cíle, představující cíle jednotlivých oblastí vzdělávání, dílčí výstupy, jímž odpovídají dílčí hodnoty, postoje, dovednosti a znalosti (Smolíková 2004, s. 7). Aby byl přechod mezi předškolním a základním vzděláváním úspěšný a proběhl co nejlépe, je potřeba, aby škola brala na vědomí možné individuální vývojové zvláštnosti v možnostech a výkonech dětí tohoto věku. A následně, aby těmto zvláštnostem vhodně přizpůsobila své vzdělávací metody a formy, zejména v začátcích povinné školní docházky (Smolíková 2004, s. 6). 2.3 Výchova ve volném čase Kromě rodinné výchovy a vzdělávání probíhajícího v mateřských školách se předškolních dětí týká i výchova ve volném čase. Je uskutečňována mimo povinné 23

vyučování, zahrnuje aktivity konané výhradně ve volném čase a probíhá ve vybraných institucích mimo přímý vliv rodiny. Výchova mimo vyučování je často zaměňována nebo dokonce srovnána jako totožná s pojmem výchova ve volném čase. Avšak tato výchova je omezena věkem dětí, je určena pouze jim a mladistvým. Na rozdíl od výchovy ve volném čase, která se věnuje nejen předškolákům, školním dětem, mladistvým, ale i dospělým a starým lidem. Zároveň je výchova mimo vyučování širší i ve svém obsahu, kromě relaxace, zábavy, zájmové a dobrovolně veřejné prospěšné činnosti zahrnuje i některé povinnosti. Jako například přípravu na vyučování nebo sebeobsluhu, které se do výchovy ve volném čase nepočítají (Hájek, aj. 2011, s. 69). Výchově ve volném čase se věnuje obor pedagogiky volného času a je zajišťována pedagogy volného času. Ti svoji výchovně-vzdělávací, sociální, zdravotní a preventivní činnost vykonávají ve střediscích volného času a dalších neškolských institucích, např. rekreačních, osvětových, sociálních či kulturních. Cílem výchovy ve volném čase je naučit jedince vhodně využívat a trávit volný čas. Učí jej odpočívat, rozvíjet své zájmy a schopnosti, uspokojovat jejich potřeby. Vede je k zdravému životnímu stylu a k zájmu o další vzdělávání (Hájek, aj. 2011, s. 70 74). V této kapitole byl nastíněn významný vliv rodiny na vzdělávání a výchovu svých dětí. Od rodiny je očekáváno, že dá dítěti určitý základ, na kterém bude moct škola (včetně mateřské školy) stavět. Obecně i z hlediska dopravní výchovy je pro úspěšný start školní docházky důležité, aby na ni byly děti co nejlépe připravené a zároveň, aby škola především v začátcích povinné školní docházky brala ohledy na jejich individuální zvláštnosti. 24

3 Škola Školu můžeme chápat jako integrovanou součást společnosti s určitými zvláštnostmi, které ji vyčleňují z ostatních institucí. (Jůva, aj. 2001, s. 105) Vznik školy sahá až daleko do historie. První vědní obory, které se vyučovaly se datují již od 5. 3. tisíciletí př. Kristem. Společně s nimi vznikly první školy sumerské, egyptské, babylonské či jiné. V těchto školách vyučovali nejdříve kněží a následně první učitelé. Ve srovnání současných škol s dřívějšími si můžeme povšimnout několika výrazných změn. V současnosti jsou žáci během povinné školní docházky vyučováni ve stejných věkových třídách, jsou povinni denně docházet do školy a jsou vyučováni podle stanovených osnov a plánů učiva. Obecně se zvýšil nejen počet dětí ve školách, ale i škol samotných. Současně se rozšířily i jejich cíle. Kromě vzdělávací funkce školy zahrnují i funkci opatrovnickou, mimovyučovací péči a komplexní výchovu. Školu lze považovat za určitou sociální instituci charakteristickou svými specifickými zvláštnostmi, jako je vlastní struktura, cíle, obsah i organizace (Jůva, aj. 2001, s. 105). 3.1 Význam a funkce školy Škola představuje veřejnou nebo soukromou instituci. Její význam spočívá v poskytování vědomostí a znalostí dětem a mladistvým, které jim předává v rámci systematického vyučování. Tím je škola připravuje na běžné životní situace a na jejich fungování na trhu práce (Průcha 2013, s. 389 390). Škola splňuje řadu funkcí, například ochranou, vzdělávací, výchovnou apod. Mnoho autorů uvádí různé pohledy na její funkce a každý se na ně dívá z jiného úhlu, vyzdvihuje odlišné funkce a jiné třeba opomíjí. Průcha (2013, s. 390 391) ve své publikaci některé z pohledů různých autorů uvádí. Například popisuje dělení čtyř 25

funkcí školy podle Havlíka aj. (1996, s. 93 94). První funkcí je pesrsonalizace, kterou je myšleno utváření osobnosti jedince v samostatného člověka. Druhá funkce je kvalifikační, tedy připravující jedince na budoucí profesi. Třetí funkce je socializační, která spočívá ve vytváření určitých sociálních vztahů, rolí, názorů a obrazu, jež si jedinec během školy vytvoří o sobě i svém okolí. Čtvrtou funkcí je integrace, znamenající, že škola poskytne člověku krom již zmíněné připravenosti profesní i politicko-veřejnou připravenost. Jedinec je vzděláván v oblasti politické a právní. Učí se orientaci v právním a zákonném systému své země, jejich respektování i přiměřené kritice. 3.2 Mateřská škola Za předchůdce předškolního kurikula 1 u nás lze považovat Informatorium školy mateřské od J. A. Komenského, které tehdy bylo primárně určeno výchově dětí v domácnosti a navíc v sobě obsahovalo důležité a inspirativní myšlenky pro dnešní předškolní vzdělávání. Toto dílo vynikalo formulací výchovných cílů, jež byly zaměřeny především na vyrovnaný rozvoj osobnosti, dále zahrnutím souhrnných informací o společnosti a přírodě a též navrhovaným stylem výuky, jímž byla hra (Bečvářová 2003, s. 10). V roce 1869 došlo k nejdůležitějšímu kroku ve vzniku kurikulárních dokumentů a to k vydání školského zákonu o povinné školní docházce. Ve stejném roce vznikla první mateřská škola v České republice v Praze u Sv. Jakuba. Následně se roku 1872 výnosem ministerstva o mateřských školách přispělo i ke vzniku a rozšíření předškolního vzdělávání, které mělo povinnost doplňovat rodinnou výchovu (Bečvářová 2003, s. 10 11). Základy pro dnešní koncept předškolního vzdělávání podala pomocí svých děl Ida Jarníková. Mezi její významné práce patří především Výchovný program 1 Pojem kurikulum lze vysvětlit třemi způsoby. První jej vysvětluje jako plán vzdělávání, druhý jako obsah a proces vzdělávání a třetí představuje souhrn, hodnocení a plánování zkušeností, které děti získají v průběhu školy či mimoškolních, avšak se školou souvisejících aktivitách (Průcha, aj. 2013, s. 137). 26

mateřských škol z roku 1927. Následovala řada dalších dokumentů upravujících osnovy a programy mateřských škol. Všechny tyto dokumenty se vyvíjely a měnily v závislosti na politickém a společenském vývoji státu. V roce 1984 vyšla přepracovaná verze Programu výchovné práce pro jesle a mateřské školy z roku 1978. Tento program představoval strukturu výchovných složek pro předškolní vzdělávání. Byl členěn dle věku dětí a vhodných úkolů pro ně. Napomáhal tedy ujasnit učitelkám obsah vzdělávání dětí v mateřských školách. K těmto programům byly vydávány též metodologické příručky a časově tématické plány, které měly zjednodušit práci učitelek (Bečvářová 2003, s. 11 15). V současné době jsou kurikulární dokumenty předškolního i jakéhokoliv dalšího vzdělávání formulovány v Národním programu vzdělávaní (dále jen NPV), v takzvané Bílé knize z roku 2001 a jsou uzákoněny školským zákonem z roku 2004. Na NPV navazuje Rámcový vzdělávací program (dále jen RVP) na jehož základě si každá škola může vytvořit svůj vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP). Bílá kniha zahrnuje obsahy, prostředky a oblasti vzdělávání. RVP tvoří konkrétnější souhrn vzdělávacích cílů, forem, obsahů, ale i délku a organizaci vyučování, včetně požadované profesionality učitele (Vališová, aj. 2011, s. 89). Více o RVP je vzhledem k rozsahu práce uvedeno v příloze. 3.3 Cíle a význam mateřské školy Prvotní význam mateřské školy spočíval v nutné náhradě matky, která musela docházet do zaměstnání. Časem se však zjistilo, že mateřská škola má důležitý sociální význam. Díky většímu počtu zájemců zde děti mají možnost seznámit se a pobývat v širším počtu vrstevníků, což ve výsledku zlepšuje jejich vstup a adaptaci na základní školu. Navíc mateřské školy dětem nabízí řadu vhodných aktivit, které rozvíjí jejich dovednosti a znalosti a pomáhají tak dětem být lépe připravené na školní vyučování. To vše je cílem mateřských škol. Děti zde sice mají volnější režim, přesto občas musí věnovat pozornost zadaným úkolům a spolupracovat s ostatními. Tak rozvíjí další důležité schopnosti, které je připravují na povinnou školní docházku, 27

kde na ně budou postupně kladeny stále vyšší nároky (Límová 2006, s. 14). 3.4 Kompetence dětí pro vstup do školy Každé dítě by před vstupem do základní školy mělo mít osvojený určitý souhrn dovednosti a znalosti. Tento souhrn můžeme také znát pod pojmem očekávané výstupy. Jejich obecný přehled, vztahující se k dopraví k dopravní výchově, ve své publikaci uvádí například Provalilová (2008, s. 8). Podle ní by předškolní děti měly zvládnout udržet záměrnou pozornost, plně se soustředit alespoň krátkou chvíli na práci a spolupracovat ve skupině s dalšími dětmi. Pomocí činností různého charakteru, jako jsou pracovní, hudební, pohybové či výtvarné rozvíjet svou představivost a dovednosti. Přizpůsobit své pohyby podle podnětů, které vnímají ze svého okolí. Tyto podněty zvládat záměrně pozorovat pomocí vědomého využití všech svých smyslů a být schopné rozpoznat nebezpečí. Vědět, jak mu mohou předcházet a jaké další nebezpečí se může vyskytovat v jejich okolí. Umět tyto hrozby pojmenovat a vysvětlit proč a čím jsou nebezpečné. Měly by být také schopné vyjmenovat základní pravidla bezpečnosti, ochrany sebe a svého zdraví a vědět, kde a jak případně hledat pomoc. Následně by měly zvládnout postupovat podle jednoduchých pokynů a umět zhodnotit své chyby. Rozumět základním citovým projevům a nálad druhých, chápat základní pravidla slušného chování, respektovat autoritu a určitá pravidla různých činností a her. Ovládat jednoduché činnosti, požadavky a úkony, na které jsou zvyklé. Zároveň umět korigovat vlastní chování a projevy odpovídající jejich věku. V prostředí, jež je pro ně známé se dokázat bezpečně orientovat a pod dohledem dospělého se umět samostatně rozhodovat o tom, jak postupovat v daném dopravním prostředí. Umět pojmenovat věci nacházející se kolem nich a ty, které běžně vídají. Ovládat prostorovou orientaci a základní pohybové dovednosti, tyto schopnosti by 28

měly zvládat aplikovat i v dopravním prostředí 2 (Provalilová 2008, s. 8). Tato kapitola kromě náhledu do historie a shrnutí funkcí a významu školy, včetně školy mateřské, shrnuje kompetence související s dopravní výchovou, kterým by se děti před nástupem do školy měly naučit. Tyto informace lze využít během sestavování programu pro výběr vhodných a přiměřených aktivit. 2 Z vlastní zkušenosti mohu usoudit, že nejtěžšími kompetencemi, které si děti mají osvojit je především prostorová orientace, respektování pravidel a správné postupování v dopravním prostředí. Proto se domnívám, že by se těmto oblastem měla věnovat zvýšená pozornost. 29

4 Dopravní výchova Dopravní výchova v pedagogické psychologii dopravy je chápána jako záměrné působení na chování účastníků dopravních situací. Pro výuku dopravní výchovy existuje řada programů přizpůsobených věku všech účastníků dopravy. U mladších dětí jsou tyto programy zaměřeny na podporu bezpečného chování v dopravních situacích a u dospělých především na chování ochraňující děti (Štikar, aj. 2003, s. 208 209). Provalilová (2008, s. 6) se ve své publikaci zaměřuje na dopravní výchovu předškolních dětí, ve které zdůrazňuje především význam dopravních prvků. Dopravní výchova by podle ní neměla být pouze o znalosti pravidel a značek, ale především o pochopení jejich významu a umění na ně správně reagovat. Měla by každého účastníka provozu naučit rozvíjet všechny jeho smysly, které jsou potřebné pro udržení v bezpečí nejen jeho samotného, ale i okolí. 4.1 Poslání a význam dopravní výchovy V době, kdy se děti učí jezdit na kole, koloběžce či bruslích se jako malí řidiči, kteří jsou velmi nezkušení, zatím ještě sebestřední a soutěživí, stávají rizikovou skupinou. Ohrožují tak nejenom sebe, ale i své okolí. Blíže se této problematice věnuje kapitola o dětské dopravní nehodovosti a její prevenci, která je opět vzhledem k rozsahu bakalářské práce součástí příloh. Ze zmíněných skutečností vyplývá jedno z poslání dopravní výchovy, kterým je snaha pracovat u takto malých dětí především na vytvoření pozitivních postojů vůči dopravní výchově (Štikar, aj. 2003, s. 208 209). Se zvyšujícím se počtem dopravních prostředků v ulicích dnešních měst roste i sebevědomí řidičů. Mít auto a suverénně ho řídit, je způsob, jakým řada lidí vyjadřuje své společenské postavení. Proto se také zvyšuje nutnost dbát na dostatečné dopravní vzdělání, osvojení si vhodných zkušeností a dovedností. A to 30

u účastníků dopravy každé věkové skupiny. Současně se usiluje také o vytvoření pozitivního vztahu k bezpečnosti a kooperaci v dopravních situacích. Spolupráce zahrnuje vzájemnou vstřícnost a ohleduplnost všech účastníků. Například řidič může pomoci ostatním řidičům, když dopředu varovnými světly upozorní na překážku. Chodec může pomoci řidičům zabránit ve společné srážce, když nebude neohleduplně vbíhat do vozovky apod (Štikar, aj. 2003, s. 210 211). Z těchto skutečností vyplývá téměř nezbytná nutnost klást již od útlého věku důraz na dopravní výchovu a podporu zmíněného kooperativního přístupu v dopravních situacích. Ať už rodič nebo učitel by se v dopravní výchově měli snažit o rozvoj znalostí značek, předpisů, možných rizik a především o pochopení jejich významu. Dále by každý měl znát své povinnosti jako účastníka dopravy a rozvíjet své smysly a dovednosti nezbytné ke správnému a bezpečnému pohybu v dopravních situacích. Současně podporovat pozitivní přístup k vlastní bdělosti, spolupráci, pomoci a informování druhých, tedy snažit se o vzájemně spolupracující jednání mezi účastníky dopravy. 4.2 Dopravní výchova v rodině Konkrétní specifika rodinné výchovy jsou již podrobněji popsána v kapitole č. 2.1, a proto je následující text zaměřen pouze na možnosti rodičů, jak vhodně ovlivnit dopravní výchovu svých děti. Předpokladem dobrého základu dopravní výchovy v rodině je vlastní dodržování pravidel a vedení dětí ke znalosti a pochopení dopravních předpisů. Každý rodič by měl dbát na to, aby byl pro své děti dobrým vzorem, seznámil je se základními pravidly, vedl je ke zvídavosti a chuti poznání. A dal tak svým dětem vhodný základ, na kterém může škola a vychovatelé dále stavět. Podle Límové (2006, s. 12 13) by rodiče předškolních děti měli: dbát na dodržování pravidel silničního provozu, seznamovat děti se základními dopravními značkami a pravidly a vyžadovat po nich vysvětlení, proč se jimi musí řídit, 31

poskytovat dětem názorné příklady, doma pomocí hraček apod. upozorňovat děti na nebezpečí vlivu ročních období, například na nebezpečí v zimním období, trénovat s dětmi různé dopravní situace, například přecházení na přechodu, vést děti k ohleduplnému a pozornému chování na ulicích i v dopravních prostředcích, naučit děti základní znalosti, jako pravá a levá strana, geometrické tvary, barvy, poučit děti o druzích a možném nebezpečí jednotlivých dopravních prostředků, například o tramvaji či kloubovém autobusu, upozorňovat děti na nevhodná místa pro hraní a zajistit jim ta vhodná, učit děti základním pohybovým dovednostem, jako obratnosti, hbitosti, disciplíně a rozhodnosti. 4.3 Dopravní výchova v mateřské škole Mateřská škola má, hned po rodině, druhý nejvýraznější vliv na utváření osobnosti dítěte v útlém věku. Protože v mateřské škole se děti učí především hrou, je pro ně osvojování nových dovedností a znalostí příjemnou a nenucenou formou. Díky této skutečnosti mají děti právě zde jedinečnou šanci nenásilně se naučit nejen základy bezpečného chování v dopravním prostředí, ale také rozvíjet své smysly a dovednosti nezbytné ke správnému pohybu v dopravním prostředí (Provalilová 2008, s. 6). Provalilová (2008, s. 6) ve své publikaci uvádí důležitý postřeh významu hry v dopravní výchově, ve kterém říká: Pokud děti naučíme, že i při hrách musí vnímat kamarády, respektovat je, dodržovat pravidla her, rozvíjíme jejich životní postoje, které budou moci uplatnit i při pohybu v dopravním prostředí. (Provalilová 2008, s. 6). 32

Dopravní výchova v mateřské škole má svá specifika, na která je třeba při výchově dětí brát ohled. Především je nutno počítat s tím, že děti jsou výrazně odlišnými jedinci od dospělých a zcela jinak vnímají svět kolem sebe. Nemají takový odhad, neuvědomují si přesný čas, význam zvuku ani délku vzdálenosti a rychlost přibližujícího se objektu. Tvary a barvy některé děti znají již při vstupu do mateřské školy, ale jiné děti je bezpečně rozliší až při vstupu do základní školy, stejně je to i s významem základních značek. Jejich tělesné proporce jim často zhoršují orientaci, jsou nižší než dospělí a tak často nevidí vše, co dospělí. Jsou roztržité a nepozorné, a tak lehce něco přehlédnou. Jsou více sebestředné a mají pocit, že celý svět se točí jen kolem hezké chvíle, kterou právě prožívají. Například když si hrají, vnímají pouze svoji zábavu a hru a neuvědomují si nebezpečí kterému se vystavují, když vběhnou za míčem do vozovky. Porušování pravidel, krácení cesty mimo přechod apod., berou jako hru, aniž by si uvědomovaly následky svého počínání. Jak jsem již zmínila, dítě se učí napodobováním, a tak je tomu i v tomto případě. Pokud vidí dospělé či starší pubertální sourozence porušovat pravidla, pokládají za samozřejmost následovat je nebo se příště chovat stejně. Děti jsou zároveň často plaché a nesebevědomé. Stává se, že při přecházení silnice se polekají, když z nenadání blikne červená, zastaví se nebo utíkají zpět. Ve svém rozhodnutí také někdy dlouho otálí a když se konečně odváží, vyrazí do vozovky často v nevhodnou chvíli (Stojan aj. 2007, s. 112 113). Na základě těchto specifik je nezbytné, aby dopravní výchova byla důsledná. Je důležité brát v úvahu individuální zvláštnosti a daná specifika dětí a přistupovat k nim jednotlivě. Vzhledem ke všem dětským potřebám je důležité, aby dopravní výchova byla podávána příjemnou, hravou a nenásilnou formou, aby se děti bavily a zároveň si osvojily potřebné znalosti a zkušenosti. Mateřská škola by zároveň měla děti učit ukázněnosti a pomoci jim vštípit pozitivní postoje a vztahy k ostatním lidem a svému okolí. Měly by zde nabýt takových znalostí a dovedností, aby byly schopné chápat a uvědomovat si možná nebezpečí v dopravních situacích a mohly jim předcházet. S dopravní výchovou v mateřských školách přicházejí i možná rizika. Mezi nejčastější chybná působení patří: 33

nepřiměřené působení vzhledem k mentální úrovni dítěte, nerespektování jeho individuálních zvláštností, přílišné omezování spontánních aktivit, orientace na výhru, předčasné poznání neúspěchu a srovnávání s druhým. Zavedené RVP pomáhají výskyt takových chyb omezit a v nejlepším případě jim zcela předejít (Límová 2006, s. 14). Bližší informace o dopravní výchově v rámci RVP PV jsou součástí přílohy. Posláním každé učitelky mateřské školy by měla být podpora a rozvoj vlastností, jež dětem pomáhají správně reagovat v nejrůznějších životních situacích včetně těch dopravních. Mezi tyto vlastnosti patří zejména pozornost, paměť a soustředěnost, ale i další vlastnosti jako je statečnost, disciplína a orientovanost. Tyto vlastnosti si děti nejlépe osvojí vlastními zkušenostmi. Každé dítě by mělo znát pravidla pro pohyb v dopravních situacích a mít základní zkušenosti se situacemi, do kterých se může běžně dostat (Límová 2006, s. 14). 4.4 Cíle a záměry dopravní výchovy v mateřské škole Cílem dopravní výchovy v mateřských školách je pochopení a osvojení si základních pravidel silničního provozu, dopravní bezpečnosti a odpovědnosti úměrně věku dítěte. Dopravní výchova v mateřských školách je tedy především zaměřena na: učení zodpovědnému a ohleduplnému chování v různých dopravních situacích, pochopení významu základních dopravních značek, posilování rozvážnosti a respektování dopravních pravidel, zlepšení a posílení pohotových reakcí a orientace v dopravních situacích (Provalilová 2008, s. 9). 34

Hlavním záměrem dopravní výchovy dětí v mateřské škole je podle Límové: všestranně připravit děti na bezpečnou účast v provozu na pozemních komunikacích (Límová 2006, s. 14). Stojan (2007, s. 13 14) ve své publikaci uvádí i další významné body cílů dopravní výchovy v mateřských školách. Podle něj by se dítě mělo naučit též obratnosti a nalézt správnou míru sebedůvěry, aby bylo schopné bezpečně reagovat a správně se zachovat v různých dopravních situacích. Mělo by být schopné porozumět nejen světelným a zvukovým signálům, ale i významu gest příslušníků policie. Děti by měly být vedeny k používání zón určených chodcům. Tím jsou myšleny chodníky, nadchody, podchody, vhodné strany krajnic atd. Též nesmí být opomenuto vedení děti k bezpečnému chování i uvnitř dopravních prostředků. Obzvláště při používání hromadné dopravy je důležité děti naučit vhodnému chování při nastupování, vystupování i v průběhu jízdy. Dalším důležitým cílem je naučit děti základním pravidlům první pomoci a zajistit, aby měly osvojené dovednosti vhodného počínání v případě dopravní nehody 1 (Límová 2006, s. 8). 4.5 Konkrétní požadované znalosti z dopravní výchovy před nástupem do školy V kapitole 2.1 je zmíněno, že rodina dává dítěti základ, na který škola navazuje. Proto prvotním úkolem mateřské školy má být ověření znalostí dětí a určení, kde mohou s výukou dopravní výchovy pokračovat (Provalilová 20008, s. 10). Zároveň je nezbytné při výuce dbát na vědomí přítomnost větších či menších individuálních zvláštností každého dítěte a následně jim obsah a formu dopravní výchovy přizpůsobit. Obsah dopravní výchovy v předškolním vzdělávání se obecně dělí do tří základních skupin podle role, jakou dítě v dopravním prostředí zaujímá. 1 Tento cíl považuji za neméně důležitý. Děti se díky němu od útlého věku učí, jak reagovat v případě, že se stanou účastníky dopravní nehody a tak případně mohou zachránit i život. 35

Dítě v roli chodce V této oblasti by mělo dítě znát: jaké zvuky na ulici vnímat, kam se dívat a čemu věnovat zvýšenou pozornost, jak se chovat v určitém dopravním prostředí, například na chodníku, v obytné zóně a na cyklostezce, význam signálů na semaforu pro chodce, kde může po ulici chodit, kde a jak má přejít silnici bez přechodu i po přechodu, nebezpečí plynoucí z různých dopravních prostředků, vědět, že jejich rychlost se liší a stejně tak jejich brzdná dráha. Dítě v roli spolujezdce Tuto roli je možné rozdělit na více menších rolí podle dopravního prostředku, ve kterém je dítě spolujezdcem. Jako pasažér v autě dítě musí znát: jaká pravidla pro něj jako spolujezdce vyplývají, jak se při cestě v autě chovat a s čím si může hrát, jak bezpečně do vozu nastoupit a vystoupit, proč a jak používat bezpečnostní pásy. Jako cestující v hromadných prostředcích musí znát: jak se chovat jako cestující v hromadném dopravním prostředku, jak se chovat na zastávce, jak bezpečně nastoupit a vystoupit, jak správně sedět a popřípadě se pevně držet. 36

Dítě v roli jezdce Roli jezdce je možné rozdělit v závislosti na prostředku, na kterém dítě jede. Avšak pravidla a znalosti, které dítě musí mít, jsou pro ně společná. Dítě tedy jako jezdec ať už na kole, koloběžce, tříkolce atd. musí znát: jak a kde na příslušném vozidle jezdit nebo nejezdit, základní pravidla silničního provozu a význam určitých značek, jak dát správně znamení o změně směru, jak jezdit ve skupině či na chodníku v pěší zóně, jakou používat ochrannou výstroj a za jakým účelem (Provalilová 2008, s. 11). V této kapitole věnované dopravní výchově bylo zjištěno, že jedním z jejich poslání je motivace dětí k vytvoření pozitivního vztahu k dopravní výchově, bezpečnosti a ohleduplnosti všech účastníků dopravního prostředí. Dále shrnuje základ z oblasti dopravní výchovy, kterému by je měly jejich rodiče učit a současně shrnuje i to, co by měla rozvíjet mateřská škola. Ukazuje tak, co lze očekávat, že by děti mohly znát a současně podává vzorový příklad obsahu a struktury, jež by plánovaný program týdne dopravní výchovy měl splňovat. 37

5 Shrnutí teoretické části Z teoretické části bylo zjištěno jakými vývojovými změnami procházejí děti předškolního věku. Výrazně se mění jejich vnímání okolí, více rozumí dění kolem sebe. Lépe také dokáží odhadnout, co je správné a co není. Po tělesné stránce se výrazně lepší jejich pohybové možnosti, zdokonaluje se koordinace vlastního pohybu a zvládají více jednoduchých úkonů. Tento věk je také specifický velkým zájmem o hraní her, rádi hrají hry na role i volné hry, pomocí obou způsobů lépe navazují kontakt se svým okolím a rozvíjejí své sociální kontakty. Díky hrám se děti nenásilnou formou učí řadu nových věcí, důležitých pro jejich úspěšný start do školy. Dále bylo zjištěno jakou roli ve vzdělání svých dětí hrají rodiče a do jaké míry mají vliv na jejich znalosti v předškolním věku i v budoucím vzdělávání. Od rodiny se očekává, že svým dětem předá určitý základ na který bude moct škola navázat. Pokud je dítě v tomto věku zanedbáváno, může to mít až zásadní vliv na jeho další vzdělávání. Studiem odborné literatury byl zjištěn souhrn znalostí a dovedností, které by děti měly mít osvojené před nástupem na povinnou školní docházkou. V kapitole věnované dopravní výchově byl zjištěn její význam pro děti předškolního věku. Studium odborné literatury ukázalo, že děti předškolního věku se stávají velmi ohrožující skupinou v dopravním prostředí. Z těchto skutečností vyplývá, že již v předškolním věku je třeba dbát na kvalitní dopravní vzdělání dětí. Především v oblasti bezpečnostních pravidel. V této kapitole je i shrnuto, jaké znalost by děti z této oblasti měly mít. Praktická část navazuje na informace zjištěné v teoretické části. Během jejího zpracování jsou brány ohledy na vývojovou úroveň předškolních dětí a při sestavování průzkumu i programu jsou zohledněny možnosti a potřeby dětí. Zároveň je vycházeno z obsahu a kompetencí, které by si dítě mělo během předškolního vzdělávání osvojit. Z těchto informací a z výsledků průzkumu je vycházeno při sestavování programu. 38

6 Průzkum Průzkum je způsob, jakým lze získat potřebné informace. Pro jejich sběr lze využít různých metod. V tomto případě bylo potřeba zjistit úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole. K získání těchto informací bylo využito metody dotazníků, strukturovaného rozhovoru a obrázkových úloh. Každá z metod byla určena pro zkoumání informací od jiných respondentů. Rozhovor byl realizován s paní učitelkou Vlaďkou, která vyučuje třídu předškolních dětí. Dotazníky byly určeny pro rodiče dětí a zkoumaly, jaké zkušenosti s dopravní výchovou děti doposud ze své rodiny získaly. Poslední metodu průzkumu představují obrázkové úlohy určené předškolním dětem, které ověřily znalosti dětí. Na základě informací, které poskytl průzkum a informací zjištěných v teoretické části, byl sestaven týdenní program dopravní výchovy. 6.1 Cíle a předpoklady průzkumu Cílem průzkumu bylo, ve vybrané mateřské škole zjistit, co se zde děti učí o dopravní výchově a jaké znalosti z této oblasti již mají. Proto bylo formulováno pět předpokladů průzkumu (P1 P5): P1: lze předpokládat, že více než 50 % rodičů vlastní osobní automobil a své děti v něm pravidelně vozí, P2: lze předpokládat, že nejčastěji uváděnými hromadnými dopravními prostředky, kterými už děti někdy jely, budou autobus a vlak, P3: lze předpokládat, že paní učitelka se dopravní výchově věnuje alespoň 2krát týdně a při její výuce využívá her s dopravní tématikou, pracovních listů nebo procházek, P4: lze předpokládat, že více než 50 % předškolních dětí rozeznává a chápe smysl světelných signálů na semaforu, 39

P5: Lze předpokládat, že většina předškolních dětí pozná, kdy a proč se účastník dopravního provozu chová nevhodně 1. 6.2 Popis prostředí průzkumu Průzkum i následný program byl realizován v Mateřské škole v Bílé u Českého Dubu. Tato mateřská škola vznikla v roce 1982 a od té doby prošla řadou změn od vedení až po malé i velké rekonstrukce. Nachází se na okraji Bílé, mimo hlavní silnici a její okolí je tvořeno lesy, poli a rodinnými domky. Součástí školky je zahrada s prolézačkami, skluzavkou, houpačkami a také malá kuchyň, kde se pro děti vaří. To vše umožňuje dětem převážně neopouštět prostory mateřské školy, do okolí školky děti chodí pouze za přijatelného počasí na vycházky nebo na hřiště, které je opět poblíž školky. V dnešní době spadá do vlastnictví obce Bílá, která v minulém roce školku rozšířila o další třídu. Tato nová třída byla vybavena a přizpůsobena potřebám předškoláků, kteří do té doby byli společně v jedné třídě s menšími dětmi. V obou třídách je zapsáno 49 dětí, z toho 20 ve třídě předškoláků. V současnosti zde učí tři učitelky včetně paní ředitelky. 6.3 Popis vzorku respondentů Pro účely průzkumu byla vybrána paní učitelka ze třídy předškolních dětí, se kterou byl proveden rozhovor. Paní učitelka se jmenuje Vladislava Šišková a je jí 45 let. Práci v mateřské škole se věnuje již dvacet let. Poslední dva roky pracuje v Mateřské škole v Bílé a předtím celých osmnáct let pracovala v Praze. To jí umožňuje jedinečnou příležitost porovnání práce s dětmi z velkého města a naopak z malé vesnice. K získání potřebných informací byly vybrány dva vzorky respondentů: Vzorek 1: Jako první vzorek byli vybráni rodiče jedné třídy předškolních dětí 1 Nevhodným chováním je myšleno přecházení na červenou, ježdění a kole bez helmy, ježdění na bruslích bez chráničů, chůze či jízda v noci bez reflexních prvků či osvětlení 40

z Mateřské školy v Bílé. Všichni rodiče bydlí v obci Bílé a jejím okolí. Vzorek 2: Představují děti jedné třídy Mateřské školy v Bílé. Celkem je ve třídě zapsáno 20 dětí z toho 11 děvčat a 9 chlapců. Průzkumu se zúčastnilo 16 dětí. Z větší části se průzkumu účastnila děvčata (9 děvčat a 7 chlapců). Jelikož se jedná o třídu předškolních dětí, jsou zde děti ve věku od 5 do 7 let. V tomto věku jsou jejich vývojové dispozice velmi individuální, a tak představují velmi různorodou skupinu dětí. Najdou se zde děti velmi pečlivé, pomalejší až spíše pasivní a naopak děti aktivní a rychle pracující 2. 6.4 Metody průzkumu Metoda představuje způsob, jakým lze usilovat o dosažení určitého cíle. Metody sběru dat vyžadují určitý předem připravený a organizovaný postup sběru a následně zpracování získaných dat. Pomocí získaných informací lze objasnit vytyčenou problematiku (Skutil, aj. 2011, s. 79). Pro zvolené účely byly vybrány následující konkrétní metody průzkumu. Dotazník Dotazník je považován za nejrozšířenější metodu výzkumu. Využívá se především pro zjištění dat, ale také názorů a postojů dotazovaného k tématu, jež dotazující zkoumá. Je tvořen skupinou otázek vztahujících se k danému tématu (Skutil, aj. 2011, s. 80). Forma dotazníku byla zvolena především pro jeho možnost oslovení větší skupiny lidí. V tomto případě rodičů, od kterých byly informace získány zcela anonymně. Cílem dotazníku bylo zjistit, jaké dopravní povědomí mají děti možnost získat ve svých rodinách, jaké mají rodiče zkušenosti z oblasti dopravního prostředí a jak je předávají svým dětem. Dále jaké možnosti v této oblasti děti díky svým rodičům mají a také jaké dovednosti a zkušenosti, pode rodičů, již mají osvojené. 2 Do této třídy dětí docházím již celý rok na praxi a tak děti dobře znám a děti naopak znají mě. 41

Strukturovaný rozhovor Rozhovor slouží k získání informací o přáních, názorech a postojích k dané problematice. Zajišťuje přímý kontakt respondenta s dotazujícím. Oba v takovém případě jsou aktivními účastníky, a tak společně ovlivňují průběh rozhovoru i získaných dat (Ferjenčík 2010, s. 171). Metoda rozhovoru byla zvolena vzhledem k zaměření se na jednoho respondenta, konkrétně na paní učitelku Vladislavu Šiškovou, vyučující třídu předškolních dětí. Cílem rozhovoru bylo zjistit postoj paní učitelky k dopravní výchově, její názor na kvalitu dopravní výchovy a dostupnost prostředků k její výuce v mateřské škole, a také způsob a obsah toho, co z této oblasti ona sama vyučuje. Test obrázkových úloh Pro děti bylo využito didaktického testu, který slouží k objektivnímu zjišťování dosažených výsledků učiva. Respektive k měření úrovně znalostí a dovedností zkoušeného z určité testované oblasti (Skutil, aj. 2011, s. 128). Metoda testu byla zvolena pro objektivní zjištění úrovně dopravních znalostí dětí z předškolní třídy. Pomocí testu obrázkových úloh byly v krátkém čase a poměrně lehkou metodou zjištěny potřebné informace. Vzhledem k věku respondentů byl test podán formou úměrnou jejich duševním a mentálním schopnostem, tedy obrázkovými úlohami. Cílem testu bylo pomocí jednoduchých úloh zjistit některé skutečné dosavadní znalosti dětí v oblasti dopravní výchovy. 6.5 Tvorba a realizace vlastního autorského průzkumu Dotazník Pro sestavení dotazníku bylo vycházeno z cílů průzkumu a odborné literatury. Jednotlivé otázky byly sestaveny tak, aby postupně zjišťovaly potřebné informace a zároveň aby odpovídaly zkoumané problematice. Byly pokládány jednoduchou, nemanipulativní a srozumitelnou formou. Dotazník obsahoval celkem 23 otázek 42

uzavřeného, polouzavřeného i otevřeného typu. Struktura dotazníku byla členěna do dvou částí. První část dotazníku je zaměřena na získání základních informací o respondentech. Dané otázky zde byly vybrány tak, aby zjistily informace o zkušenostech a možnostech rodičů z dopravního prostředí. Druhá část je zaměřena na jejich děti. Zde byl výběr a formulace otázek podán tak, aby zkoumal, jaké znalosti a zkušenosti jejich děti s jednotlivými dopravními prostředky a případně s jízdou a bezpečném chování v nich mají. Dále pro zjištění, jaký obsah vědomostí podle rodičů děti mají, jim byly podány otázky, zjišťující, jestli a jaké dopravní značky či pravidla bezpečného chování na pozemních komunikacích jejich děti znají. Poslední otázky byly vybrány proto, aby zjistily, jestli jsou rodiče s dopravním povědomím svých dětí spokojeni a kde se domnívají, že by si tyto informace jejich dítě mělo případně doplnit. Přesné znění otázek lze nalézt v dotazníku, který je součásti příloh. Aby došlo k co největšímu zachování anonymity, byla v šatně mateřské školy připravena krabice s vyříznutým otvorem pro vyplněné dotazníky. Rodiče tak mohly bezpečně odkládat své vyplněné dotazníky aniž by se museli bát, že jejich právě vrácený dotazník si někdo další neoprávněný přečte. Pro lepší přehlednost počtu odevzdaných dotazníků byli rodiče požádáni, aby na vrchní stranu krabice vždy při odevzdání udělali čárku. Dotazníky byly rodičům předány paní učitelkou, které byly vysvětleny veškeré potřebné informace. Ta dotazníky rodičům postupně rozdala ve dnech od 20. 5. 2015 do 27. 5. 2015. Ve stejné době rodiče dotazníky postupně vraceli. Rozhovor Rozhovor byl sestaven tak, aby odpovídal cíli průzkumu. Pro jeho provedení byl zvolen způsob strukturovaného rozhovoru, předem bylo připraveno 20 otevřených otázek. Stejně jako v dotazníku, i při rozhovoru byly pokládány jednoduché a srozumitelné otázky vztahující se k danému tématu. Struktura rozhovoru byla uspořádána do čtyř částí. V první části jsou obsaženy otázky zaměřující se na základní informace o respondentce. Zjišťují délku její 43

učitelské praxe, zkušenosti a znalosti z dopravního povědomí. V druhé části byly otázky formulovány tak, aby zjistily respondentky názor na zkušenosti a znalosti dětí v této oblasti, které si nesou ze své rodiny. Dále na význam dopravní výchovy v mateřské škole, tomu, co se domnívá, že by děti z této oblasti měly znát a co považuje za skutečně důležité, aby znaly. Třetí část rozhovoru je zaměřena na zjištění její vlastní iniciativy v rámci dopravní výchovy. Zde byly otázky položeny proto, aby zjistily, co a jak v této oblasti respondentka vyučuje, jaké pomůcky k výuce používá, jak často se jí věnuje a jestli ji využívají i mimo mateřskou školu. Čtvrtá část zjišťuje respondentky názor na dostupnost dopravních materiálů, její spokojenost či nespokojenost s vybavením a poskytováním potřebných materiálů mateřskou školou. Poslední část je věnována jejímu obecnému názoru na dopravní výchovu v mateřské škole a jejím postřehům, které by na ní případně chtěla změnit. Rozhovor byl uskutečněn v mateřské škole v Bílé dne 20. 5. 2015. Proběhl ve třídě předškolních dětí, pro respondentku příjemném a známém prostředí. Nejdříve jí byly poskytnuty informace ohledně využití a účelu, pro který je rozhovor prováděn. Následně byla respondentka informována, jakým způsobem bude rozhovor probíhat a poté byl uskutečněn samotný rozhovor, který trval zhruba 15 minut. Přesné znění otázek a celý rozhovor je uveden v přílohách. Test obrázkových úloh Obrázkové úlohy byly zvoleny tak, aby odpovídaly zvolenému cíli. Jednotlivé úlohy byly vybrány přiměřeně věku a schopnostem dětí. Snahou bylo vybrat takový způsob vypracování, aby bylo pro děti zřejmé, pochopitelné a pokud možno jednoduché. Celkem test obsahoval čtyři samostatné úlohy zjišťující různé dopravní povědomí dětí. Struktura testu byla členěna podle oblastí, které byly vybrány k prozkoumání. První oblast zkoumala povědomí dětí o semaforech. Zde děti měly správně vybarvit dva druhy semaforu a přiřadit jejich použití chodci nebo vozidlu. Druhá část byla zaměřena na znalost podoby dopravních značek. Děti měly vybarvit 6 základních dopravních značek. Třetí oblast sloužila ke zjištění schopnosti dětí 44

přiřadit a namalovat některé dopravní prostředky podle druhu dopravy. Podle namalovaného prostředí vody, nebe, silnice a kolejí měly děti určit, které dopravní prostředky k nim patří a pokusit se je namalovat. Poslední oblast zkoumala znalosti dětí z oblasti bezpečnosti na dopravních komunikacích a znalosti některých dopravních pravidel. K tomu posloužilo 6 obrázků, na kterých měly děti za úkol najít a zakroužkovat, co je na dané situaci špatně. Dále měly kroužkovat místa, kde si myslí, že něco chybí nebo by mělo být jinak. Obrázkové úlohy byly předškolním dětem v mateřské škole Bílá rozdány, mnou jako studentkou dne 25. 5. 2015. Před samotným rozdáním byly děti pro vyplnění testu motivovány. 3 Následně bylo dětem vysvětleno, proč test píší a k čemu bude sloužit. Každé dítě dostalo připravené pastelky základních barev (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, hnědá, černá) a pak dostaly pokyn rozmístit se po třídě, tak aby k sobě byly zády a navzájem si neviděly do papírů. Po rozmístění byl dětem ukázán první list obrázkových úloh a postupně vysvětleno, jak v něm mají postupovat. Když děti začaly postupně dokončovat první list, byl jim rozdán a jednotlivě vysvětlen druhý. Po dokončení i druhého listu se děti na oba dva podepsaly, odevzdaly je a mohly si jít v tichosti hrát na koberec. 6.6 Vyhodnocení průzkumu Dotazník Z 20 respondentů dotazníky vrátilo pouze 13. Návratnost tak tvořila 65 % a byla nižší, než se původně očekávalo. Z prvních čtyř otázek vyplývá, že průzkumu se ze 77 % zúčastnily ženy. Věk respondentů převážně přesahoval 30 let a z otázky, kde respondenti bydlí, vyšlo, že se jedná především o obyvatele obce Bílá a jejich okolních menších vesnic. Každý z respondentů se většinou stará minimálně o dvě děti. 3 Jako motivace bylo dětem připomenuto, že jsou již předškoláci a že je čeká škola, kde časem budou testy psát. A jelikož jako studentka již vysoké školy vím, jak se některé testy mohou psát, tak si teď jeden způsob společně vyzkoušíme. 45

Další tři otázky ukázaly, že v každé domácnosti vlastní alespoň jeden z respondentů řidičský průkaz a všichni mají doma osobní automobil, který převážná většina z nich denně používá. Z posledních třech otázek zjišťujících informace o respondentovi je zřejmé, že převážná většina (77 %) jezdí se svými dětmi na kole, koloběžce či kolečkových bruslích. Přesto však polovina z nich při jízdě s dětmi nenosí přilbu. Zároveň 62 % rodičů přiznává, že v přítomnosti svých dětí občas vědomě porušuje dopravní předpisy. Tyto informace poukazují na fakt, že rodiče z více než 50 % případů vědomě nejdou svým dětem příkladem. Záleží sice na okolnostech a míře porušování pravidel, ale přesto tato skutečnost může ovlivňovat míru zodpovědnosti dětí v dodržování dopravních předpisů. Graf 6.1 ukazuje odpovědi na otázku zjišťující, jestli děti již jely nějakou hromadnou dopravou. Z odpovědí vyplývá, že nejčastějším hromadnými dopravními prostředky je autobus a vlak. Tento výsledek potvrzuje stanovený předpoklad číslo 2 a může mít i vliv na kvalitu odpovědí dětí v obrázkových úlohách. Graf 6.1: Poměr hromadných dopravních prostředků, kterými děti jely. Z grafu 6.2 odpovídající na otázku, jak často jezdí dítě hromadnou dopravou, je zřejmé, že jí děti jezdí spíše minimálně. Pouze jeden respondent uvedl, že jeho dítě jezdí denně. Naopak z výsledků v grafu 6.3 vyplývá, že převážná většina dětí se denně vozí v osobním automobilu. Lze se domnívat, že děti budou mít větší zkušenosti s pravidly bezpečného chování v automobilu než v prostředcích hromadné dopravy. Další otázka zjišťovala, jestli umí děti jezdit na kole, koloběžce či kolečkových 46

Graf 6.2: Četnost jízdy dětí hromadnou dopravou Graf 6.3: Četnost jízdy dětí v osobním automobilu 47

bruslích. 92 % respondentů odpovědělo, že umí. Tato otázka byla zvolena kvůli nadcházející, která měla zjistit, jestli a jak často při těchto aktivitách jsou děti povinny udržovat se v bezpečí pomocí ochranné helmy. Z grafu 6.4 vyplývá, že většina rodičů dbá na ochranu svých dětí pomocí helmy. Zarážející informací dokládá 23 % respondentů, kteří připouští, že jejich děti nosí ochranné helmy pouze málokdy. Lze se domnívat, že tyto děti by mohly mít snížený zájem o respektování bezpečnostních pravidel. Graf 6.4: Četnost nošení helmy dětmi při jízdě na kole/koloběžce/bruslích Graf 6.5 poukazuje na skutečnost, že více než polovina dětí se alespoň třikrát týdně setkává s některými dopravními situacemi, zbylá část se s nimi setkává naopak málokdy. Tato otázka zjišťuje informaci o setkávání se s danými dopravními situacemi, ale neříká, jestli jim děti rozumí. Přesto z těchto informací je třeba vycházet a počítat v této oblasti s možným velkým zkušenostním rozdílem. Další tři otázky byly zaměřeny na dětské znalosti dopravních předpisů, značek či pravidel bezpečnosti. V každé jednotlivé oblasti se vždy našlo alespoň 31 % respondentů, kteří odpověděli, že jejich dítě žádné předpisy, značky či pravidla bezpečnosti nezná. Nejčastěji uváděným dopravním pravidlem byla snížená rychlost v obci, jízda vpravo a znalost přednosti v jízdě na hlavní a vedlejší silnici. Dalšími uváděnými pravidly byla znalost semaforu, povinnost rozhlédnutí se před přecházením, znalost významu plné a přerušované čáry. Nejuváděnější dopravní značkou byla Stop, dej 48

Graf 6.5: Četnost setkávání dětí s přechodem pro chodce přednost v jízdě, kterou uvedlo 31 % respondentů. Značky Dej přednost v jízdě, Hlavní pozemní komunikace, Přechod pro chodce, uvedlo 23 % respondentů. 15 % a méně respondentů uvedlo značky Zákaz vjezdu všech vozidel, Dálnice, Přikázaný směr jízdy, Jednosměrný provoz. Podle 46 % respondentů je pro děti nejznámější pravidlo bezpečnosti rozhlížení se před přecházením. Druhým známým pravidlem je nošení helmy a třetím poutání se bezpečnostními pásy. Další pravidla byla uvedena jednotlivě různými respondenty. Některými z nich je znalost reflexních prvků, zastavení na červené, jízda po komunikacích pouze s dospělou osobou, nepohybovat se po komunikacích sami, chůze po kraji, chůze vpravo, zastavení se pokud projíždí auta. Z těchto informací, vyplývá, že znalosti dětí jsou velmi odlišné a s tím bude potřeba při realizaci programu počítat. V otázce, jestli se respondenti domnívají, že znalosti jejich dětí jsou dostatečné, odpovědělo 69 % respondentů, že ne. Na otázku odkud tyto znalosti děti převážně mají, odpovědělo 69 % respondentů, že převážně z domova. Tato informace potvrzuje skutečnost, že rodina by dětem měla dát základ, na který školy mohou následně navázat a rozšiřovat jej. Avšak poslední otázka zjišťující, kdo si respondenti myslí, že by měl chybějící informace dětem doplnit, uvedlo 85 % respondentů, že škola. Z těchto informací vyplývá, že převážná většina rodičů svojí zodpovědnost snižuje a klade naopak větší nároky na mateřskou školu. 49

Strukturovaný rozhovor Z prvních čtyř otázek bylo zjištěno, že učitelka Vladislava Šišková má za sebou 20 let praxe, vlastní řidičský průkaz a i když ho vlastní pouhých šest let, řídí denně a částečně se považuje za zkušenou řidičku. Na otázku, co si myslí o zkušenostech, které si děti přináší za své rodiny, odpověděla, že základní znalosti si přináší každé dítě. Podotkla, že chlapci mají obecně o něco lepší přehled. Z další otázky bylo zjištěno, že paní učitelka dopravní výchově přikládá velký význam. Podle ní se děti neustále pohybují v dopravním prostředí, a tak by měly mít povědomí o tom, jak se mohou a nemohou chovat. Domnívá se, že z dopravní výchovy by měly znát především pravidla bezpečnosti v dopravním prostředí. Děti by podle ní měly vědět, co je pro ně bezpečné a co naopak nebezpečné. Měly by znát význam bezpečnostních vest, autosedaček, helem a některých bezpečnostních prvků, jako jsou například prvky reflexní. Na otázky, podle čeho vyučuje dopravní výchovu a jak často se jí věnuje, odpověděla, že podle vlastního svědomí a znalostí a základním věcem se věnuje denně, ale v menší míře než je zvyklá z mateřské školky v Praze. Více se tématu dopravní výchovy věnují jednou ročně, nebo pokud jedou na výlet. V otázce, jakým způsobem dopravní výchovu v mateřské škole učí, odpověděla, že mají určitá bezpečnostní pravidla, tak jako mají pravidla slušného chování. Při hlubším věnování dopravní výchově využívají her, textů, pracovních listů a sešitů s dopravní tématikou. Když měla paní učitelka zhodnotit výuku dopravní výchovy v mateřské škole, odpověděla, že ji nepovažuje za nejlepší ani za nejhorší a hodnotí tedy známkou 3. Z rozhovoru vyplývá, že paní učitelka má osobní zkušenosti z dopravního prostředí i několikaleté s prací s dětmi v mateřské škole. Dopravní výchovu nepodceňuje, ale přiznává, že jí v mateřské škole na vesnici věnuje menší pozornost než ve městě. Při její výuce se řídí dle vlastního uvážení a informace čerpá z vlastních zdrojů. Dopravní výchova v této mateřské škole tedy není špatná, ale do budoucna se počítá s jejím zlepšením pomocí dopravního hřiště, nových dopravních programů či pomůcek. 50

Test obrázkových úloh Testu obrázkových úloh se zúčastnilo 16 z celkového počtu 20 dětí. Tento počet představuje 80 % respondentů. Graf 6.6 ukazuje průměrný počet správných odpovědí podle 4 zkoumaných oblastí. Z grafu je zřejmé, že nejlépe si děti vedly v oblasti dopravních situací a nejméně se dětem dařilo při vybarvování dopravních značek. Z této informace si můžeme odvodit, že je pro děti daleko jednodušší označit nebezpečné chování než znát podobu dopravních značek. Tento výsledek lze považovat za korektní, protože rozpoznání nebezpečných situací je v případě předškolních dětí daleko důležitější dovednost. Podrobnější vyhodnocení všech správných a špatných odpovědí je součástí přílohy, v přiloženém grafu si lze povšimnout, které konkrétní značky či situace byly pro děti nejobtížnější, a kde si naopak vedly nejlépe. Graf 6.6: Průměrný počet správných odpovědí Graf 6.7 potvrzuje tvrzení paní učitelky Vladislavy Šiškové, že chlapci mají o dopravní výchově lepší povědomí než dívky. Rozdíl jejich výsledků však tvoří pouhých 8 % a vzhledem k nízkému počtu účastníků není obecně prokazatelné, že chlapci mají lepší znalosti. Následující grafy poukazují na poměr správně vyplněných úloh dle jednotlivých oblastí, které se dělí na semafory, dopravní značky, dopravní prostředky a dopravní situace. 51

Graf 6.7: Poměr správných odpovědí dle pohlavi Z první oblasti jež znázorňuje graf 6.8 vyplývá, že podoba semaforu pro vozidla je dětem známá (15 z 16 dětí jej vybarvilo správně). Naopak semafor pro chodce správně vybarvily pouze tři děti. Zároveň přiřazení semaforu vozidlům či chodcům dětem převážně problém nedělalo. Graf 6.8: Poměr správných odpovědí v oblasti semaforů Z grafu 6.9 vyplývá, že nejčastěji správně vybarvenou značkou byla Dej přednost v jízdě, kterou správně vybarvilo 9 z 16 dětí. Druhou Zákaz vjezdu všech vozidel a třetí byly značky Stůj, dej přednost v jízdě a Děti. Obecně v této úloze děti často vybarvovaly většinu značek kolem dokola červeně, a proto i tyto značky byly 52

nejčastěji správně. Pouze čtyři děti správně vybarvily značku Hlavní silnice, další tři vybarvily značku správně žlutou, ale obrátily pořadí barev. Značku přechod pro chodce správně vybarvilo pouze jedno dítě, žádné jiné ani nepoužilo k vybarvení modrou barvu. Tento graf potvrzuje obecný předpoklad, že červená je důrazná, upozorňující a zákazová barva, která děti více zaujme a lépe si jí pamatují než jiné barvy dopravních značek. Graf 6.9: Svislé dopravní značení Z třetí oblasti znázorňující graf 6.10 vyplývá, že nejjednoduššími dopravními prostředky k určení druhu dopravy, byly prostředky patřící do silniční a železniční dopravy. Dané výsledky potvrzují fakt, že s těmito dopravními prostředky se děti běžně setkávají nejčastěji. Z posledního grafu 6.11 je zřejmé, že dětem je nejznámější pravidlo o přecházení na zelenou a ne na červenou. 14 z 16 dětí správně zakroužkovalo červené světlo na semaforu. Dalším známým pravidlem je pro ně nošení helmy při jízdě na kole. Méně jasná jsou pravidla přecházení přes koleje a ochranná výbava bruslaře či povinná výbava cyklisty. Nejméně známým pravidlem se ukázalo využití reflexních prvků při chůzi v noci či za šera. To správně neurčilo žádné z dětí. 53

Graf 6.10: Dopravní prostředky dle druhu dopravy Graf 6.11: Dopravní situace 54

6.7 Vyhodnocení a shrnutí průzkumu P1 předpokládal, že více než 50 % rodičů vlastní osobní automobil a své děti v něm pravidelně vozí. Tento předpoklad byl potvrzen. V dotazníku pro rodiče, odpověděl každý z respondentů, že vlastní osobní automobil a 85 % odpovědělo, že své děti v něm denně vozí. P2 předpokládal, že nejčastěji uváděnými hromadnými dopravními prostředky, kterými už děti někdy jely, budou autobus a vlak. Předpoklad byl potvrzen z dotazníků pro rodiče. Lze se domnívat, že tento fakt měl vliv na děti při vyplňování testu obrázkových úloh. Nejčastějšími dopravními prostředky, které děti namalovaly k daným druhům dopravy, byly právě vlaky osobní automobily a autobusy. P3 předpokládal, že paní učitelka se dopravní výchově věnuje alespoň 2krát týdně a k její výuce využívá her s dopravní tématikou, pracovních listů nebo procházek. Tento předpoklad byl potvrzen. Z rozhovoru s paní učitelkou bylo zjištěno, že základům dopravní výchovy se s žáky věnuje denně během procházek. Hlouběji se dopravní výchově věnují alespoň jednou ročně pomocí her, textů, pracovních listů či sešitů s dopravní tématikou. P4 předpokládal, že více než 50 % předškolních dětí rozeznává a chápe smysl světelných signálů na semaforu. Daný předpoklad byl potvrzen jen z části. Z obrázkových úloh sice vyplynulo, že více než 50 % děti chápe význam světelných signálů a naprostá většina dětí rozezná světelné signály na semaforu pro vozidla, přesto u jiného typu semaforu (například pro chodce) světelné signály správně rozeznat převážně nedokáží. P5 předpokládal, že většina předškolních dětí pozná, kdy a proč se účastník dopravního provozu chová nevhodně. Tento předpoklad nebyl prokázán. V části testu obrázkových úloh, která zkoumala právě vhodné a nevhodné chování v různých dopravních situacích, si děti sice vedly z celého testu nejlíp, avšak správné odpovědi měla pouze polovina dětí. Z průzkumu vyplývá, že úroveň dopravní výchovy ve vybrané 55

mateřské škole je průměrná. Podle všech doložených informací lze říci, že děti určité znalosti z dané oblasti mají, ale i podle rodičů by měly být lepší. Zároveň rodiče očekávají, že tyto znalosti budou doplněny mateřskou školou, která v této oblasti prozatím není dostatečně vybavená. Paní učitelka připouští, že sama s úrovní dopravní výchovy v mateřské škole není plně spokojena, ale věří v její budoucí zlepšení. Současně ani rodiče dětem neposkytují vždy nejlepší podmínky pro naučení se zodpovědnému chování v dopravním prostředí. A to tehdy, když v jejich přítomnosti vědomě porušují pravidla nebo jim sami nejdou vzorem při běžných věcech, jako je nošení cyklistické helmy. Je tedy zřejmé, že děti potřebují dopravní vzdělání doplnit a zároveň potřebují podpořit k dodržování bezpečnostních pravidel. 56

7 Program s názvem: Týden dopravní výchovy Program je určen především předškolákům, pro které je znalost a orientace v oblasti dopravní výchovy již nezbytná. Jeho záměrem je žákům i učitelkám poskytnout program srozumitelný, smysluplný a běžně realizovatelný. Během sestavování programu bylo snahou podat návrh na jeden běžný a přesto tematický týden dopravní výchovy, který dětem ukáže něco nového a pomůže ujasnit i to, s čím se již setkaly nebo se denně setkávají. Jeho obsah je zaměřen na základy dopravní výchovy, které se snaží hravou a nenásilnou formou dětem zprostředkovat. Program je volně sestaven s využitím myšlenek a nápadů z následujících publikací: Neobyčejný rok předškoláka (Mlčochová 2012), Dopravní výchova (Volný, aj. 1976), Preschool Play and Learn (Warner 2000). Dále bylo využito internetového zdroje Besip (Besip 2015). V průběhu programu byla dětem po částech přečtena publikace Hravá autoškola (Pospíšilová 2012) a vybrané kapitoly z publikace Nové pohádky o dopravních značkách (Stoličný 2013). V podrobném popisu programu, který je součástí přílohy, jsou u odpovídajících aktivit uvedeny přesné citace jednotlivých zdrojů. Věková skupina: 5 7 let Počet dětí: 20 25 dětí Časový rozsah programu: 1 školní týden Nároky na prostor: běžná třída, hřiště 57

Cíle programu: Zábavnou formou motivovat děti k větší zodpovědnosti, opatrnosti a k dodržování bezpečnostních pravidel v dopravním prostředí. Poskytnout dětem ucelený přehled v oblasti dopravní výchovy a podpořit tak jejich lepší orientaci v dopravním prostředí. Témata programu: 1. den: Seznámení s dopravní výchovou 2. den: V roli chodce 3. den: V roli jezdce 4. den: V roli spolujezdce 5. den: Shrnutí dopravního týdne 7.1 Harmonogram programu 1. Den Pondělí úvod do programu 1.1. Seznámení s dopravní výchovou povídání/učení 1.2. Nové dopravní prostředky výtvarná činnost 1.3. Dopravní prostředky hra na téma 1.4. Pohádka 2. Den Úterý procvičování prostorové orientace 2.1. V roli chodce povídání/učení 2.2. Kamarád, který je v noci vidět rád výtvarná činnost 2.3. Zvuková poznávačka hra na téma 2.4. Pohádka 58

3. Den Středa procvičování znalosti barev 3.1. V roli jezdce povídání/učení 3.2. Dobře vybavený cyklista výtvarná činnost 3.3. Semafor hra na téma 3.4. Pohádka 4. Den Čtvrtek procvičování znalosti geometrických tvarů 4.1. V roli spolujezdce povídání/učení 4.2. Malované tvary a značky výtvarná činnost 4.3. Na značky hra na téma 4.4. Pohádka 5. Den Pátek opakování, závěr programu 5.1. Shrnutí dopravního týdne povídání/učení 5.2. Co si pamatuji? test obrázkových úloh 5.3. Vyhodnocení 7.2 Popis programu Jednotlivé aktivity programu jsou rozčleněny tak, aby na sebe vzájemně navazovaly a doplňovaly se. Zároveň jsou přizpůsobeny dennímu režimu dětí v mateřské škole a pomáhají jim procvičovat běžné dovednosti, jako je znalost tvarů, barev a stran, což podporuje nejen připravenost dětí na základní školní docházku, ale také jim umožňuje zlepšovat jejich orientaci v dopravních situacích. Během jednoho týdne si děti zopakují základní pravidla dopravní výchovy, dále se doví některé nové věci, jako jsou svátky a významné dny vztahující se k dopravní výchově a také budou mít možnost se na programu částečně samy podílet. To dětem zajistí takzvaná výstavní deska. 59

1. den První den začne povídáním v kroužku na koberci a seznámením s pojmem dopravní výchova. Děti si zopakují, jaké znají dopravní prostředky a zkusí si je přiřadit k různým druhům dopravy. Následně se dozví, kdo to jsou účastníci silničního provozu a jak vypadají informativní značky. Naučí se dvě konkrétní, Přechod pro chodce a Slepá pozemní komunikace. Následně se dozví o významném dni letecké dopravy, složí si vlastní letadlo a vyzkouší si, jak daleko jejich letadlo doletí. Po svačině si samy navrhnou nový dopravní prostředek, který bude zcela dle jejich fantazie. Venku si zahrají hru, při které si zopakují druhy dopravních prostředků a jejich zařazení dle druhu přepravy. Poslední částí dne bude čtení pohádek. Po obědě jim při odpočinku bude přečten úryvek z knížky Hravá autoškola a jedna pohádka o dopravní značce Slepá pozemní komunikace z knížky Nové pohádky o dopravních značkách. 2. den Druhý den začne opět povídáním v kroužku. Děti se v tento den dozví o pravidlech bezpečného chování chodců na pozemních komunikacích. Zopakují si, na které straně mají chodci chodit, jak se mají správně rozhlédnout, když chtějí přejít přes přechod, jak vypadá semafor pro chodce a jak se přechází bez přechodu. Dále se seznámí s pojmem brzdná dráha a bude jim ukázáno pár pokusů. Poslední, co si během povídání dozví, bude o značkách upravujících přednost v jízdě. Naučíme se tři konkrétní, Hlavní pozemní komunikace, Dej přednost v jízdě a Stůj, dej přednost v jízdě. Vyzkouší si různé dopravní situace za pomoci obrázku křižovatky a dvou autíček. Po svačině děti se seznámí s důležitostí a významem reflexních prvků. Namalují si panáčka a panenku, které si budou moct barevně vybarvit a na závěr si je společně pomocí slovního diktátu polepí reflexními prvky. 60

Venku si společně zahrají zvukovou poznávačku, při níž jim budou postupně z různých stran pouštěny zvuky dopravních prostředků. Děti budou muset uhodnout o jaký dopravní prostředek se jedná a ze které strany jeho zvuk přichází. Při odpoledním odpočinku bude dětem opět přečteno z knížky Hravá autoškola a jedna pohádka o dopravní značce Hlavní pozemní komunikace. Tento den je kromě dopravní tématiky věnován i procvičování pravé a levé strany a celkové orientaci v prostoru. 3. den Opět se děti posadí do kruhu a dozví se tentokrát o tom, kdo je to jezdec. Připomenou si povinnou výbavu pro cyklisty, bruslaře na kolečkových bruslích i další sporty. Následně je dětem připomenuto, že i cyklisté se musí řídit určitými pravidly. Tato pravidla jsou dětem shrnuta a je jim vysvětlen i jejich význam. Dále je dětem ukázán semafor pro vozidla a opět vysvětlen význam jednotlivých barev. Poslední část povídání vyplní výstražné dopravní značky, Pozor, děti, Pozor, přechod pro chodce, Pozor, nebezpečí, Pozor, zvěř. Na závěr povídání si zopakují barvy pomocí aktivity, při které budou muset z předmětů kolem sebe sestavit semafor. Po svačině budou děti seznámeni s významným dnem cyklistiky, dostanou obrázek předkresleného kola a budou mít za úkol dokreslit mu povinnou výbavu. V rámci oslavy Světového dne cyklistiky dostanou děti na závěr malování třpytivé barvy, kterými si budou moct kola vyzdobit. Na hřišti si zahrají hru na semafory, v které se budou pohybovat podle barev. I dnes bude dětem během odpočinku přečtena část knihy Hravá autoškola a jedna pohádka o dopravní značce Pozor, přechod pro chodce z knihy Nové pohádky o dopravních značkách. Opět je tento den věnován procvičení další důležité dovednosti dětí a to znalosti základních barev. 4. den Čtvrtý den, stejně jako jiné, začne ranním povídáním v kroužku na koberci. Děti se dozví, kdo je to spolujezdec. Připomenou si, v jakých dopravních prostředcích 61

jako spolujezdci jely a jaká pravidla by v nich měly dodržovat a na co si musí dávat pozor. Nejdřív se dozví o pravidlech spolujezdce v autě a je jim ukázán pokus, který demonstruje nebezpečí hraček a jiných větších věcí v autě při nárazu či prudkém zabrzdění. Následně jim jsou vysvětlena pravidla bezpečnosti, která pro ně plynou jako pro spolujezdce v hromadné dopravě. Opět následuje pokus, který demonstruje, co by se s nimi mohlo stát, kdyby se za jízdy v hromadném prostředku pevně nedržely, nebo kdyby v autě nebyly pevně připoutány. Následně si děti během tématické scénky vyzkouší koupi vlastní jízdenky. V poslední části povídání se děti naučí další dvě skupiny dopravních značek zákazových a příkazových. Konkrétně značky Zákaz vjezdu všech vozidel, Zákaz odbočení vpravo, Zákaz odbočení vlevo, Nejvyšší povolená rychlost, Přikázaný směr jízdy vpravo, Přikázaný směr jízdy vlevo, Nejvyšší povolená rychlost. Na závěr si zopakují tvary a význam všech značek, které se doposud naučily. Během dopoledního tvoření si opět zopakují geometrické tvary, značky i strany a pomocí společného diktátu si namalují šest dopravních značek. Venku si zahrají hru při které budou běhat a zároveň si opakovat geometrické tvary a vybrané dopravní značky. Po obědě jim bude opět přečteno z knihy Hravá autoškola a Nové pohádky o dopravních značkách. Tento den je věnován procvičení geometrických tvarů. 5. den Poslední den jsou děti opět posazeny do kruhu na koberec a je s nimi zopakováno vše, co se během předchozích čtyř dnů dozvěděly. Při opakování se postupuje po jednotlivých dnech a tématech, která v nich byla probírána. Nejdříve jsou zopakovány dopravní prostředky a příslušné druhy přepravy, následně pravidla pro chodce, způsob přecházení, význam semaforu pro chodce a reflexních prvků. Dále pravidla plynoucí pro děti jako jezdce, vybavení cyklisty i další bezpečnostní vybavení při jiných sportech, pravidla spolujezdců v automobilu či hromadném dopravním prostředku. Na závěr všechny dopravní značky a jejich rozdělení do skupin dle významu. Při tomto opakování jsou děti zapojovány, hlásí se a odpovídají. 62

Po svačině jsou děti motivovány k napsání testu, který již sice psaly na začátku, ale tentokrát bude test vyhodnocen a budou oceněni ti nejlepší. Po obědě, popřípadě ve volném čase před obědem, jsou děti sezvány opět do kroužku a jsou s nimi probrány správné výsledky testu. Následně proběhne vyhlášení výsledků, rozdání bonbónů nejdříve nejlepším a následně jsou pochváleni všichni za absolvování týdne dopravní výchovy. Každý obdrží diplom a stejnou odměnu v podobě reflexních prvků a nějaké sladkosti. 7.3 Vlastní realizace a reflexe programu V této kapitole je stručně popsán průběh jednotlivých aktivit a jejich reflexe. Jsou zde popsány úspěchy i neúspěchy a reakce dětí při jednotlivých činnostech 1. den 1.1. Seznámení s dopravní výchovou Během ranního povídání byly děti zprvu trochu zaskočené, když slyšely o pojmu dopravní výchova a moc nevěděly, co do ní zařadit. Postupně ale s dalšími tipy svých kamarádů a následným doplněním pochopily, o čem se mluví a ještě dodatečně se hlásily se svými nápady. Během dalších aktivit bylo občas potřeba děti trochu mírnit, protože se pošťuchovaly nebo měly tendenci se překřikovat. Ranní povídání proběhlo bez problému, jednotlivé úkoly v jeho průběhu na sebe logicky navazovaly. Některé pojmy byly pro děti nové, ale jejich vysvětlení dětem bylo podáno přiměřenou formou a nikdo neměl s jejich pochopením problém. Všechny spolupracovaly a se zájmem se hlásily, odpovídaly na otázky a aktivně se účastnily všech úkolů. 1.2. Nové dopravní prostředky Některé děti ze začátku nepochopily, jak mohou namalovat jakýkoliv jiný, nový dopravní prostředek než ten, který znají. Po upřesnění se většina dětí pustila do práce a jen některé stále váhaly, a tak jim bylo napovězeno, že nový dopravní prostředek vznikne i domalováním něčeho nového stávajícímu dopravnímu prostředku. 63

Z volného malování nových dopravních prostředků byla většina děti nadšená, jen některým zvolené téma příliš nesedlo. Přesto je malování dětem blízké a nikdo neměl problém s namalováním alespoň nějakého prostředku. 1.3. Dopravní prostředky Vzhledem k tomu, že se jednalo o pohybovou aktivitu, byl zájem dětí již od začátku veliký. S pochopením pravidel neměl nikdo problém a všichni si s nadšením několikrát vyměnili dopravní prostředky. Aktivita děti nadchla. Potvrzením toho byla i skutečnost, že velká část dětí protestovala, když kvůli nedostatku časového prostoru museli po pátém prostřídání její hraní ukončit. Samy se následně dožadovaly o možnost zahrát si hru i další den. 1.4. Pohádka Během čtení dodržovaly děti klid a se zájmem poslouchaly obě pohádky. Při čtení první pohádky bylo dětem připomenuto, co se za ten den naučily nového. Při ukázání značek v knížce se děti hlásily a oznamovaly, které značky už někde viděly. Bylo vidět, že je čtení opravdu zaujalo a že je těší, že už samy vědí něco nového. 2. den 2.1. V roli chodce Děti dobře chápaly, kdo je to chodec a až na jednoho chlapce s výběrem chodců z několika dalších obrázků neměl nikdo problém. Při následném učení pohybové básničky vznikl problém, jelikož děti seděly v kruhu, byly z ukazování stran zmatené. A tak byly vyzvány vstát a vyrovnat se do řady, pak už šlo učení bez problému. Další problém vznikl při pokusu o ukázku rozdílnosti brzdné dráhy dle povrchu. Autíčko ani na nejhladším povrchu nejelo nikterak výrazně rychleji, a tak byla dětem brzdná dráha popsána na nich samotných. A sice, že na mokré hladké silnici či v zimě na ledu se sklouznou mnohem snáz než na povrchu hrubém a suchém. Ostatní činnosti probíhaly tak, jak měly. Dnešní povídání bylo o něco rušnější. Děti měly větší sklon povídat si mezi sebou. Opačnou reakci vyvolalo učení se pohybové básničce, od které bylo očekáváno, že se děti odreagují a budou schopny se dále chvíli v tichosti soustředit. Naopak byl 64

následně problém je opět utišit. Nové pojmy a jejich význam děti v celku rychle pochopily. Jednotlivé úkoly plnily s nadšením a se zájmem pozorovaly i pokus k brzdné dráze. Celkově bylo povídání pro děti možná trochu zdlouhavé, ale až na občasné vyrušování jej zvládly pozorně celé vyposlechnout. 2.2. Kamarád, který je v noci vidět rád Při vysvětlování významu reflexních prvků se některé děti aktivně hlásily a chlubily se, kde všude je viděly nebo kde je na oblečení mají. Panáčka si všichni zvládli sami nebo s menší pomocí obkreslit. Při společném polepování měly děti místy problém uvědomit si strany, a tak byly obcházeny a případně opravovány. Jelikož ještě zbylo hodně reflexních prvků a byl o ně velký zájem, bylo dětem po společném zkontrolování panáčků povoleno si je dál libovolně polepit. Lepení reflexních prvků na celé aktivitě sklidilo největší úspěch. Děti pracovaly v klidu a bez problémů. Aktivita vhodně navazovala na předchozí vyprávění a po vyvěšení obrázků dětem i poskytla názornou ukázku funkce reflexních prvků. 2.3. Zvuková poznávačka Jelikož bylo hezké počasí, mohla se hra uskutečnit venku na trávě. Děti seděly v tureckém sedu. Pravidla hry pochopily rychle, jen některé z dětí měly problém s jejich dodržováním, a tak musely být párkrát napomenuty. Během hry bylo pohlídáno, aby se prostřídaly a měly možnost se zapojit všechny děti. Hra děti bavila, a tak s jejich požádáním byly víckrát dokola vystřídány všechny dopravní prostředky. S určováním stran měly ze začátku trochu problém, ale ke konci hry bylo možné sledovat znatelné zlepšení. Aktivita byla zvolena odpovídajícím možnostem dětí a zároveň přispěla k jejich zlepšení. 2.4. Pohádka Za pomoci dětí bylo připomenuto, co se Kubík den předem naučil. Na to bylo navázáno další čtením. Děti pozorně naslouchaly, co jim je čteno. I ty, které měly jít po obědě domů, seděly na židličkách a pozorně poslouchaly. Čtení z knížek děti opět v klidu poslouchaly. Pohádky navazovaly na ranní výklad a tak bylo dětem připomenuto, co se naučily nového. 65

3. den 3.1. V roli jezdce Některé děti váhaly nad pojmem jezdec, ale brzy díky příkladům ostatních jej také pochopily. Při určování částí kola měly některé děti problém svojí část poznat, ale společně bylo nakonec kolo popsáno a vysvětlen význam celého vybavení. Hra na schovávání jednotlivých dílů vybavení, byla pro děti zábavným odreagováním, jen po hře bylo zapotřebí jejich opětovného utišení. Během popisu dalších ochranných prostředků, pravidel, semaforů a během vysvětlení nové skupiny značek, byly děti hodné, velmi aktivní a měly chuť průběžně vyprávět své zážitky. Jejich vyprávění z důvodu časového nedostatku muselo být citlivě přerušeno a zároveň jim bylo přislíbeno, že vyprávět své zážitky budou moct později. Během povídání děti spolupracovaly s velkým nadšením a s chutí podělit se o své zkušenosti, pro které bohužel nebylo tolik časového prostoru. Obsah povídání byl dětem blízký, přiměřený a relativně lákavý a tak vydržely téměř celou dobu v klidu poslouchat. Každý další bod povídání navazoval na předchozí. 3.2. Dobře vybavený cyklista Během úvodní motivace byly děti napjaté, protože nevěděly, kam je vyprávěním mířeno a co budou následně vytvářet. Jejich nadšení výrazně stouplo, když zahlédly třpytivé barvy, kterými si na závěr budou moct vyzdobit svá vybavená kola. Během vybavování kol bylo potřeba děti obcházet a společně kontrolovat, jestli mají skutečně domalováno veškeré potřebné vybavení. Děti byly nadšené především ze závěrečné techniky zdobení třpytivými barvami. Velká část dětí byla prací nadšená i proto, že se jim moc líbil vzor kola. Aktivita byla zvolena tak, aby navazovala na ranní povídání a procvičila další užitečné znalosti dětí. 3.3. Semafor Pravidla hry byla jednoduchá a tak neměl nikdo s jejich pochopením problém. Opět šlo o akční činnost, a tak byl zájem dětí veliký. Pro vyzkoušení znalosti barev bez názorné ukázky byly barevné obrázky na chvíli schovány a platnost barvy byla párkrát pouze zavolána. 66

Z nadšení dětí během hry bylo zřejmé, že je aktivita baví. Nikdo neměl problém po přistižení, že nereaguje na světelný signál, s potrestáním formou pěti dřepů. 3.4. Pohádka Před samotným čtením bylo zopakováno, co už se Kuba z pohádky naučil. Děti se hlásily a vzpomínaly. Během pohádek jim byly ukazovány obrázky značek a zopakován jejich význam. Děti se zájmem naslouchaly a aktivně odpovídaly na případné dotazy, jen některé musely být během čtení párkrát napomenuty. 4. den 4.1. V roli spolujezdce I když děti některá pravidla bezpečnosti už znaly, nevěděly většinou, proč je musí dodržovat. Tyto informace jim byly podány, případně ukázány. Velmi pozitivně reagovaly na ukázku pokusu s volnými předměty ve voze a současně velký zájem v nich vzbudilo vajíčko přilepené izolepou k autíčku a následně s ním provedený pokus. Problém nastal v momentě, kdy bylo autíčko s volně položeným vajíčkem posláno proti zdi a i když vajíčko z auta vypadlo, nerozbilo se. Dětem bylo vysvětleno, že to by se stalo v případě malého nárazu. Při dalším nárazu pouze lehce popraskalo, tentokrát bylo dětem vysvětleno, že by v takovém případě byly také potlučené či měly něco zlomené. Po dalším nárazu se vajíčko konečně rozbilo a dětem bylo vysvětleno, že to už by se jednalo a velmi vážné zranění. Během scének, kdy si děti zkoušely kupovat a prodávat jízdenky, bylo potřeba děti obcházet a kontrolovat a případně jim zopakovat, co je důležité při koupi říct. Během opakování značek děti bez problému zvládaly určovat jejich tvary. Během povídání byly děti pozorné a aktivně odpovídaly na otázky a účastnily se všech zadaných úkolů. Po proběhlém pokusu a scénkách byly děti opět hůř utěšitelné. Byly plné zážitků, o kterých si mezi sebou potřebovaly povídat. Toto společné povídání bylo vzhledem k nabytému obsahu delší než ostatní a od toho se odvíjela i ke konci horší soustředěnost dětí. Jednotlivé části povídání na sebe logicky navazovaly a byly podávány příjemnou a srozumitelnou formou přiměřenou 67

věku dětí. 4.2. Malované tvary a značky Přestože úvodní rozdělení papírů do šesti okýnek bylo prováděno postupně, měly s pochopením některé děti problém. Tyto děti byly dodatečně obcházeny a za pomoci to zkoušely znovu. Kreslení tvarů dětem dělalo větší problém než jejich samotné poznání, přesto to někdy s větší, jindy s menší pomocí, všechny zvládly. Následně si děti připomněly podobu jednotlivých značek jejich vybarvením k příslušnému tvaru. Tato aktivita byla pro děti asi tou nejnáročnější. Měly zde více úkonů, které musely zvládnout. Během ní musely dobře poslouchat pokynů instruktora, musely správně určit pozice, nahoře, dole, uprostřed, vpravo, vlevo a správně namalovat dané tvary. Bylo potřeba děti často obcházet, protože se hlásily a ujišťovaly či se ptaly jestli pracují správně. Ve výsledku měla převážná většina dětí odpovídající obrázek slovnímu diktátu. 4.3. Na značky Pravidla hry děti pochopily vcelku rychle a v jejím průběhu nevznikl žádný problém. Všichni aktivně přibíhali se značkami a následně byli někteří z nich povýšeni, což pro ně bylo velkou motivací. Aktivita byla vybrána jako navázání na ranní procvičování tvarů a významu vybraných dopravních značek. Její forma děti bavila především proto, že mohly běhat a měly během ní možnost postupu z hráče na kontrolora. 4.4. Pohádka Před posledním čtením pohádek bylo s dětmi opět zavzpomínáno, co už Kuba zažil a co se naučil. Následně byla dočtena kniha Hravá autoškola a poslední pohádka o dopravní značce. Děti se aktivně účastnily vzpomínání na Kubíkova dobrodružství a byly zklamány, že už je konec knížky. Z toho lze soudit, že je knížka obsahem nadchla. I paní učitelka se po dočtení přihlásila o názvy obou knížek a přislíbila dětem, že je do jejich knihovny brzy zařadí. 68

5. den 5.1. Shrnutí dopravního týdne Během posledního povídání byly děti nadšené, že na kladené otázky znají odpovědi a aktivně se hlásily i plnily zadané úkoly. V tomto povídání mluvily především děti a to byl možná i důvod, proč byly opravdu hodné. Jediný problém byl, když některé nedočkavé děti vykřikovaly odpovědi dřív než na ně přišla řada, v takovém případě jim bylo citlivě vysvětleno, že je moc dobře, že odpověď vědí, ale že musí vydržet, než na ně přijde řada. Během opakování děti odpovídaly převážně dobře a s nadšením. Postup opakování odpovídal struktuře předchozích dní a připomínal dětem vše, co se naučily nebo co by měly po týdnu znát. Jednotlivé úkoly byly zvoleny způsobem odpovídajícím obsahu dosavadního povídání. 5.2. Co si pamatuji? S pochopením zadání děti neměly problém, jelikož už tuto aktivitu jednou absolvovaly. Během samotného vyplňování testu obrázkových úloh se však řada dětí hlásila a potřebovala některé úkoly znovu vysvětlit či upřesnit jejich zadání. Děti pracovaly především samostatně a bez problémů. Většinou pyšně odevzdávaly vyplněné papíry a těšily se na přislíbené správné odpovědi a zároveň na vyhodnocení jejich výsledků. Test probíhal rychleji než předchozí, z tohoto faktu lze usoudit, že jeho vypracování bylo pro děti již snadnější. 5.3. Vyhodnocení Dětem byly ukázány a společně probrány správné výsledky testu. Děti aktivně hlásily, které odpovědi měly stejně vyplněné a už se nemohly dočkat vyhodnocen. Zklamané tváře, které nebyly nejlepší, byly vzápětí nadšené, protože všem dětem bylo následně poblahopřáno, že úspěšně absolvovaly týden dopravní výchovy a všichni dostaly diplomy a stejné odměny. Děti byly velmi mile překvapeny, když byly všechny pochváleny a odměněny. Dárky i diplomy se jim moc líbily a jednotlivě děkovaly nejen za odměny, ale i za hezký týden. 69

7.4 Zhodnocení programu a jeho cílů Ke zhodnocení programu bylo využito dvou metod. První bylo opětovné vyplnění testu obrázkových úloh dětmi, které mělo ukázat, jestli během konání programu dojde k prohloubení znalostí děti v dané oblasti. Následně byl uskutečněn rozhovor s paní učitelkou, ve kterém měla zhodnotit zpracování a provedení programu. Po prvním testu dětem nebyly sděleny správné odpovědi ani na ně nebylo přímo navazováno v průběhu realizace programu. Poslední den programu byly dětem rozdány stejné testy, které měly ukázat změnu výsledků po absolvování dopravního týdne. Po druhém vyplnění testu byly jednotlivé úlohy s dětmi probrány a opraveny. Z grafu 7.1 vyplývá, že výsledky dětí před konáním a po konání dopravního týdne byly výrazně lepší. Dá se předpokládat, že v krátkodobé paměti dětem informace utkvěly. Otázkou však zůstává, jestli bude i nadále dopravní výchově věnovaná pozornost, a tedy v jaké míře si děti získané znalosti udrží. Graf 7.1: Porovnání průměru správných a špatných odpovědí před a po realizaci programu Z doplňujících otázek pro děti vyplynulo, že nejvíce se jim na programu líbily hry venku a čtení pohádek. Odpovědi dětí byly sice převážně různé, přesto tyto dva druhy aktivit zazněly nejčastěji. Při otázce, jestli je něco, co se jim na programu naopak nelíbilo. Děti většinou odpovídaly, že nic. Jendou z odpovědí na tuto otázku, bylo, že musely venkovní aktivitu z prvního dne ukončit moc brzy. Odpovědi na otázku, co děti slyšely během týdne dopravní výchovy poprvé, byly opět vcelku 70

různé. Nejčastěji však zmiňovaly některé dopravní značky a pojem brzdná dráha. Za nejoblíbenější aktivitu byl označen pokus s vajíčkem, hra na dopravní prostředky a výzdoba kola třpytivým barvami. Z rozhovoru s paní učitelkou lze říci, že byla s provedením i s obsahem programu spokojená. Přínos programu viděla v rozšíření znalostí dětí v oblasti dopravní výchovy a pomocí dotazníků i zapojení rodičů a podání jim tak příležitosti o tomto tématu s dětmi více hovořit. Pozitivně hodnotila pečlivé zpracování celkového programu, jeho precizní provedení, vybavenost obrázkovým materiálem, výběr a věkovou přiměřenost především venkovních aktivit, zapojení rodičů. Nejvíce ji na programu zaujaly aktivity, dokreslení chybějících částí kola, názorný pokus s vajíčkem a čtení vybraných knih. Naopak jako negativní stránky programu uvedla dva postřehy. Časovou náročnost některých aktivit na úkor pobytu dětí venku, občas zdlouhavé aktivity během povídání v kruhu. Během rozhovoru zmínila několik doporučení a návrhů na vylepšení. Doporučila pro běžný provoz mateřské školy program rozšířit na dva týdny, zařadila by pohybové hry mezi aktivity řízené během ranního povídání v kruhu. Dále by lépe skloubila činnosti programu s časovým režimem dne v mateřské škole a doplnila by činnost z hudební výchovy, například písničku o dopravním prostředku. Sama si z programu odnáší inspiraci některými aktivitami a knihami, které by ráda doplnila do jejich knihovny. Ze všech výše uvedených výsledků lze soudit, že se program vydařil a líbil. K platnosti cílů programu lze říci, že byly naplněny. Děti byly zábavnou formou motivovány k větší zodpovědnosti, opatrnosti a k dodržování pravidel v dopravním prostředí, a to pomocí názorných pokusů včetně srozumitelného a důkladného vysvětlení možných rizik a následků. Pro doplnění informací sloužila vybraná literatura, jejíž četní dětem zároveň pomáhalo si dané téma zopakovat. Doplňující hry a tvoření pomáhaly rozvíjet nezbytné kompetence pro vstup do školy a zároveň procvičovaly probírané téma. Současně obsah programu poskytl dětem ucelený přehled v oblasti dopravní výchovy. 71

8 Diskuze Česká republika oproti některým vyspělým zahraničním zemím nestaví dopravní výchovu do popředí svého vzdělávacího systému. Dopravní výchova je u nás vyučována pouze dle uvážení učitelů, na kterých zároveň je, aby se zcela samostatně na její výuku připravovali a zvažovali v jaké míře a jakým způsobem jí do výuky zařadí. Opačný přístup lze nalézt například v Lucembursku nebo Dánsku, kde dopravní výchova představuje nejen součást vzdělávacích osnov, ale má i své místo jako samostatný školní předmět. V některých zemích jsou dokonce vyučující na dopravní výchovu i speciálně školeni. Tyto státy se věnují nejen dopravní výchově a její výuce, ale i úpravám dopravního prostředí tak, aby zajistily co nejvyšší bezpečnost všech účastníků silničního provozu (Límová 2006, s. 7). Z některých kapitol této bakalářské práce vyplývá, že dopravní výchova v České republice, by se neměla podceňovat a naopak by bylo vhodné se jí začít více věnovat. V rámci předškolního vzdělávání, lze podpořit využívání dopravních hřišť, pořádat dopravní dny, zapojit příslušníky policie, hasičské služby či řidiče hromadné dopravy, aby dětem přiblížili různá rizika plynoucí z dopravního prostředí, opatření či rady jak se udržet v bezpečí. Pro tuto bakalářskou práci byla vybrána forma týdenního programu dopravní výchovy, který byl zaměřen na osvojení si souhrnných znalostí a dovedností v dané oblasti. Během jeho konání se děti v poměrně krátkém čase dozvěděly mnoho důležitých informací a procvičily řadu důležitých dovedností. I když děti i paní učitelka program ohodnotili velmi dobře, přesto si, vzhledem k množství informací, šlo během jeho konání povšimnout, že jsou děti občas znuděné a proto nedávaly pozor. Tato skutečnost se týkala především ranního povídání. Lze sice uvážit, že děti nejsou příliš zvyklé ve školce delší dobu sedět a dávat pozor, přesto by pro příště bylo vhodné, obsah povídání zestručnit nebo podle návrhu paní učitelky prodloužit konání samotného programu. Tato možnost by však narušila 72

snahu o pořádání týdenního programu. Ze zmíněných skutečností lze jako řešení vyvodit pořádání dopravních týdnů zaměřených pouze na jednotlivé oblasti. Například by mohl být pořádán samostatný týden chodců, týden bezpečnostních prvků či týden dopravního značení. Tyto týdny by mohly být obohaceny výletem, kde by se děti mohly dané problematice názorně věnovat. Samotný týden dopravní výchovy by pak mohl být pořádán po probrání všech jednotlivých oblastí jako opakování či určité vyvrcholení dopravní tématiky. Pomocí daného návrhu týdne dopravní výchovy se lze inspirovat i dále a navrhovat další tématické týdny, které by mohly být zaměřené na jednotlivá roční období, významné události či aktuální témata. V rámci těchto týdnů by se kromě probíraných témat dále rozvíjely dovednosti a znalosti, které je potřeba během roku procvičovat a které by dítě před nástupem do školy mělo mít osvojené. 73

Závěr Cílem bakalářské práce bylo pomocí průzkumu zjistit úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole a na základě zjištěných výsledků sestavit program, který bude ověřen v praxi. Současným záměrem práce bylo atraktivní formou motivovat děti k bezpečnému chování v dopravních situacích. Na základě literatury prostudované v teoretické části, byla vypracována část praktická. Její první polovina byla zaměřena na provedení a vyhodnocení průzkumu, pomocí kterého bylo zjištěno, že úroveň dopravní výchovy v dané mateřské škole lze hodnotit jako průměrnou. Dle slov paní učitelky se její úroveň zlepší, po postavení plánovaného dopravního hřiště a nakoupení dalších dopravních pomůcek. Následně sestavený program byl přizpůsoben výsledkům průzkumu, aktuálním podmínkám mateřské školy a vývojovým potřebám dětí. Jeho struktura byla rozdělena do pěti dní, kde každý den byl věnován jednomu tématu dopravní výchovy. Pomocí názorných ukázek a pokusů bylo dětem atraktivním způsobem ukázáno, co jim hrozí pokud nebudou dodržovat určitá pravidla bezpečnosti a tím byly motivovány k jejich dodržování. Vzhledem k tomu, že veškerý výklad byl doplněn drobnými úkoly, zábavným tvořením i hrami, bylo dětem poskytnuto učení zábavnou formou přiměřenou jejich věku. Na závěr praktické části byl program vyhodnocen pomocí přezkoušení dětí stejným testem obrázkových úloh jako v úvodním průzkumu a zároveň byl s nimi a následně i s paní učitelkou uskutečněn rozhovor. Z výsledků dětí, které byly o poznání lepší než v původním testu, bylo zřejmé, že daným úlohám lépe rozumí a lépe poznají, co je správné a co ne. Z doplňujícího rozhovoru s dětmi nebylo zjištěno nic zásadního, co by se dětem na programu nelíbilo. Naopak si některé aktivity programu velmi chválily. Z rozhovoru s paní učitelkou vyplynulo, že program sice místy obsahoval časově náročnější aktivity, přesto jej ohodnotila jako vhodně připravený i dobře realizovaný. 74

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze souhrnně říci, že došlo k naplnění cílů bakalářské práce. Na základě průzkumu, který zjistil úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole, byl sestaven program. Týdenní program dopravní výchovy, pomocí vybraných aktivit, atraktivní formou motivoval předškolní dětí k bezpečnému chování v dopravních situacích, což jak bylo zjištěno, je pro jejich vlastní bezpečí i bezpečí jejich okolí, nezbytné. 75

Seznam odborné literatury [1] BEČVÁŘOVÁ, Z., 2003. Současná mateřská škola a její řízení. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-537-7. [2] FERJENČÍK, J., 2010. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-815-9. [3] HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J., 2011. Pedagogické ovlivňování volného času: trendy pedagogiky volného času. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0030-7. [4] HAVLÍK, R., HALÁSZKOVÁ, V., PROKOP, J., 1996. Kapitoly ze sociologie výchovy. Praha: Pedagogická fakulta. [5] HEINRICHOVÁ, J., 2006. Bezpečná cesta do školy. 1. vyd. Brno: Centrum dopravního výzkumu. ISBN 80-86502-32-5. [6] HEINRICHOVÁ, J., STRÁNSKÁ, I., WINKLEROVÁ, M., 2006. Metodika pro výuku dopravních značek. IN Výběr dopravních značek pro chodce a cyklisty. 1. vyd. Praha: Ministerstvo dopravy. [7] HELUS, Z., 2009. Dítě v osobnostním pojetí: obrat k dítěti jako výzva a úkol. 2. přepr. a rozš. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-628-5. [8] JIHLAVEC, J., 2010. Metodika tvorby bakalářské práce. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-636-2. [9] JŮVA, V., aj., 2001. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido. ISBN 80-85931-95-8. [10] KOŤÁTKOVÁ, S., 2014. Dítě a mateřská škola: co by měli rodiče znát, učitelé respektovat a rozvíjet. 2. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4435-3. 76

[11] LÍMOVÁ, L., 2006. Teorie dopravní výchovy. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-1157-0. [12] MLČOCHOVÁ, M., 2012. Neobyčejný rok předškoláka: hry s kalendáriem významných událostí. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0184-7. [13] PRŮCHA, J., 2013. Moderní pedagogika. 5. aktual. a dopl. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0456-5. [14] PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., 2013. Pedagogický slovník. 7. aktual. a rozš. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0403-9. [15] ŘÍČAN, P., 2005. Psychologie: Příručka pro studenty. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-923-2. [16] SAK, P., aj., 2007. Člověk a vzdělání v informační společnosti: vzdělávání a život v komputerizovaném světě. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-230-0. [17] SCHÜLER, M., 1974. Dítě a hra. 1. vyd. Praha: Mona. [18] SKUTIL, M., aj., 2011. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-778-7. [19] STOJAN, M., aj., 2007. Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-4251-3. [20] STOJAN, M., aj., 2006. Implementace dopravní výchovy do školních vzdělávacích programů. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-900915-4-7. POSPÍŠILOVÁ, Z., 2012. Hravá autoškola. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4258-8. [21] STOLIČNÝ, P., 2013. Nové pohádky o dopravních značkách. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri. ISBN 978-80-7321-686-3. [22] SVOBODOVÁ, E., aj., 2010. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-774-9. 77

[23] ŠTIKAR, J., HOSKOVEC, J., ŠTIKAROVÁ, J., 2003. Psychologie v dopravě. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0606-2. [24] VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H., 2011. Moderní pedagogika. 2. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3357-9. [25] VOLNÝ, J., 1976. Dopravní výchova. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. [26] WARNER, P., 2000. Preschool Play and Learn: 150 Fun Games and Learning Activities for Preschoolers from Three to Sixt Years. Meadowbrook. ISBN 0-88166-370-0. 78

Seznam internetových zdrojů [1] Besip. [online]. [vid. 30. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/ cyklista/bezpecne-jizdni-kolo/povinna-vybava-jizdniho-kola [2] Besip. [online]. [vid. 30. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/data/ web/soubory/dopravni-vychova/ms/stojan-dopravni-vychova-a3.pdf [3] Bezpečně na silnicích. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://www. bezpecnenasilnicich.cz/page/75 [4] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-a0_vystraha.html [5] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-p0_prednost.html [6] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-b0_zakaz.html [7] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-c0_prikaz.html [8] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-ip-info.html [9] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-ij-info.html [10] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://ojarovi.blogspot.cz/2010/09/dopravni-prostredky-globalni-cteni.html [11] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://cz.depositphotos.com/ 35804017/stock-illustration-cartoon-characters-of-different-professions.html 79

[12] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://cz.clipartlogo.com/ premium/detail/cartoon-vector-illustrations_43910839.html [13] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://sdeleni.idnes.cz/ detska-razitka-zabava-pro-deti-ktera-probudi-jejich-kreativitu-pvp-/zpr_ sdeleni.aspx?c=a110224_125719_zpr_sdeleni_ahr [14] Chraňme naše děti. [online]. [vid. 27. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.chranmenasedeti.cz/files/editor/files/vyukove_materialy/ Fraus/dopravni-vychova-pro-ms-prirucka-ucitele.pdf [15] Kolektiv autorů: Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v předškolním vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 104 [vid. 19. 3. 2015]. ISBN 80-87000-03-X. Dostupné z: http://www.vuppraha. cz/wp-content/uploads/2009/12/rvp_pv-2004.pdf [16] PROVALILOVÁ, I., 2008. Metodika dopravní výchovy v předškolním věku dítěte. [online]. [vid. 10. 4. 2015]. Dostupné z: http://dopravnialarm.cz/ media/file/ms-metodika-dopravni-vychovy-v-predskolnim-veku-ditete.pdf [17] SUCHÁ, E., 2014. Dopravní výchova: metodická příručka pro mateřské školy. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://files.flexilearn.cz/dopravni_ vychova_pro_ms_prirucka_ucitele.pdf [18] VRABCOVÁ, B., Dopravní výchova pro mateřské školy. [Online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/data/web/soubory/ dopravni-vychova/ms/stojan-dopravni-vychova-a3.pdf [19] Zákony pro lidi. [online]. [vid. 5. 3. 2015]. Dostupné z: http://www. zakonyprolidi.cz/cs/2004-561 80

Seznam příloh Příloha A - Dětská dopravní nehodovost a její prevence Příloha B - Dopravní výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání Příloha C - Dotazník Příloha D - Otázky pro rozhovor s paní učitelkou před realizací programu Příloha E - Průběh rozhovoru s paní učitelkou před realizací programu Příloha F - Otázky pro rozhovor s paní učitelkou po realizaci programu Příloha G - Průběh rozhovoru s paní učitelku po realizaci programu Příloha H - Otázky pro rozhovor s dětmi po realizaci programu Příloha CH - Test obrázkových úloh pro děti č.1 Příloha I - Test obrázkových úloh pro děti č.2 Příloha J - Souhrnný přehled odpovědí na obrázkové úlohy před realizací programu Příloha K - Fotodokumentace Příloha L - Podrobný popis programu 81

Příloha A Dětská dopravní nehodovost a její prevence Heinrichová (2006, s. 4 5) ve své publikaci uvádí, že ze statistik dopravních nehod, ve kterých je dítě spoluúčastníkem vychází nejrizikovější časy na dobu, kdy dítě přichází a odchází ze školy. Tedy v ranních hodinách od sedmi do osmi a v odpoledních okolo třinácté a později mezi šestnáctou a sedmnáctou. Nejvyšší nehodovost vychází ve dnech školní docházky. Nejrizikovější věk dětí, kdy jako chodci zaviní nehodu se pohybuje okolo osmého a devátého roku. V této době se dítě paradoxně konečně setkává s dopravní výchovou jako součástí předmětu prvouky. Heinrichová uvádí, že obsah prvouk je velmi slabý, ale podotýká, že jejich kontrola proběhla v roce 2004 a od té doby došlo v učebních materiálech k řadě změn. Zároveň upozorňuje, že učební materiály jsou jen jednou částí z celého procesu, ve kterém nejdůležitější roli sehrává především práce učitele. Zvýšený zájem o dopravní výchovu vyplývá krom zmíněných důvodů také právě z míry nehodovosti. Stojan (2007, s. 6) ve své publikaci uvádí, že každoročně dojde následkem dopravních nehod k usmrcení vice jak miliónu lidí a až 50 krát více lidí je zraněno. Tato míra nehodovosti souvisí mimo jiné s vysokým nárůstem dopravních prostředků na pozemních komunikacích. Stojan uvádí odhad, ve kterém říká, že bude-li počet aut na pozemních komunikacích přibývat stávajícím tempem, bude v roce 2020 počet usmrcených obětí dopravních nehod až o 60 procent vyšší. Tyto a jiné další skutečnosti si vyžádaly pozornost Světové zdravotní organizace (World Health Organisation WHO), která sídlí v Ženevě. Tato organizace ve své studii (Road Safety, 2004) uvedla možný návrh, jak dopravním nehodám a zdravotním následkům z nich plynoucích předcházet. Návrh je založen na velmi přesné identifikaci příčin dopravních nehod a následných opatření, které dané příčiny eliminují. Součástí tohoto návrhu je: snížení vzdálenosti, kterou musí děti do škol a dospělí do práce překonat, pokud budou moci chodit pěšky, sníží se i provoz na pozemních komunikacích,

úprava komunikací, rozšíření pěších zón, větší omezení rychlosti, zpřísnění a posílení zákonů omezujících hladinu alkoholu a drog v krvi, zlepšení viditelnosti značek, vozidel a chodců, se řídí heslem Vidět a být viděn, zvýšení pozornosti dopravní výchovy již od útlého věku, omezení řidičské licence u nových řidičů a postupné nabývání její plné hodnosti, apelování u výrobců vozů na zjednodušení úniku pasažéra z auta při jeho havárii a na snížení možnosti vzniku požáru, návrh speciálního výcviku o nehodách zdravotního personálu, zlepšení přepravy zraněných, posílení znalosti první pomoci v rámci dopravní výchovy, zlepšení reakcí v krizových situacích, dokonalá znalost nezbytných čísel k přivolání potřebné pomoci (Stojan 2007, s. 6 9).

Příloha B Dopravní výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání RVP neboli Rámcový vzdělávací program spravuje předškolní, základní a střední vzdělávání, pro které vymezuje závazné vzdělávací rámce. Na základě RVP si jednotlivé školy sestavují i ŠVP. Oba tyto dokumenty jsou veřejné a na každé škole by měly být dostupné k nahlédnutí (Smolíková 2004, s. 4). Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti probíhající ve vzdělávacích institucích zařazených do sítě škol a školských zařízení. Jsou závazná pro předškolní vzdělávání v mateřských školách, v mateřských školách s programem upraveným podle speciálních potřeb dětí a v přípravných třídách základních škol. (Smolíková 2004, s. 4) RVP PV představuje souhrn základního vzdělání, které by si mělo předškolní dítě osvojit a na který bude moct základní škola navázat. Zároveň představuje společný základ pro učitele, školy i děti, na kterém dále mohou stavět a podle kterého si mohou sestavit vlastní ŠVP. Jeho obsah je složen z následujících požadavků: přizpůsobit nároky specifikám předškolních dětí, akceptovat individuální zvláštnosti jednotlivců, obsahovat cíle dosažitelné v rámci předškolního vzdělávání, stanovit kvalitu vzdělávání v oblasti podmínek, obsahu, cílů a výsledků, zajistit vzájemně srovnatelnou účinnost programu na všech předškolních institucích, poskytovat možnost rozvoje daných projektů a koncepcí v jednotlivých mateřských školách,

umožnit využití různých metod a forem a přizpůsobit obsah vzdělávání regionálním a individuálním potřebám mateřských škol, poskytnout kritéria pro hodnocení nabízeného vzdělávání a mateřské školy samotné (Smolíková 2004, s. 4). Obsah RVP PV dále tvoří pět vzdělávacích oblastí, které na sebe navzájem navazují, prolínají se, ovlivňují a doplňují. Z toho vyplývá i nutnost je v praxi striktně neoddělovat, ale naopak je propojovat, což se následně odráží i na kvalitě výsledného vzdělávání. Tyto oblasti nesou názvy: dítě a jeho tělo, dítě a jeho psychika, dítě a ten druhý, dítě a společnost a dítě a svět (Smolíková 2004, s. 12 13). Dopravní výchova spadá do páté oblasti dítě a svět. Jak název napovídá, tato oblast se věnuje poznatkům o okolním světě a dění v něm, o životním prostředí a o tom jaký má na něj člověk vliv. Její rozsah začíná nejbližším okolím a sahá až ke globálním problémům a celému světa. Cílem této oblasti je utvářet v dětech podklad pro pozitivní a zodpovědný přístup k životnímu prostředí (Smolíková 2004, s. 26). V rámci této oblasti by měl učitel z hlediska dopravní výchovy dětem nabídnout: možnost pozorovat a mapovat své okolí pomocí procházek a výletů, naučit se orientaci v obci, opět za pomoci vycházek či návštěv významných míst, budov nebo institucí, poskytnout poučení o možných nebezpečích plynoucích z dopravních situací, či dopravních prostředků pomocí názorných situací, ukázek a vysvětlení, pomocí vhodných aktivit trénovat bezpečné chování v určitých dopravních situacích, využívat vhodných pomůcek a materiálů, například encyklopedií, obrázků, knih, hraček a dalších běžných předmětů se kterými se dítě může setkat (Smolíková 2004, s. 27).

Příloha C Dotazník Vážení rodiče, jmenuji se Dana Bláhová a jsem studentkou 3. ročníku oboru Pedagogika volného času na TUL Liberec. Nyní vypracovávám závěrečnou bakalářskou práci s názvem Týden dopravní výchovy v mateřské škole. Obracím se na Vás s žádostí o vyplnění anonymního dotazníku, který poslouží jako podklad pro vytvoření programu odpovídajícího zkušenostem Vašich dětí. Tento dotazník obsahuje 25 otázek, jejichž vyplnění netrvá déle než 15 minut. Vzhledem k anonymitě dotazníku Vás prosím o pravdivé a čitelné odpovědi. Hodící se odpovědi zakroužkujte. Předem děkuji za Vaši spolupráci. Dana Bláhová Vyplněno dne: Otázky vztahující se k Vám jako rodičům. 1. Jste? a) Žena b) Muž 2. Je Vám let. 3. Bydlíte v. (Prosím jen o uvedení názvu obce.) 4. Máte dětí. 5. Vlastníte řidičský průkaz? (Je-li Vaše odpověď c, neodpovídejte na otázky 6 9, děkuji.) a) Ano, oba partneři b) Ano, jeden z partnerů c) Ne, ani jeden z partnerů 6. Vlastníte v domácnosti automobil? a) Ano b) Ne 7. Jak často jezdíte automobilem? a) Denně b) Přibližně 3 4krát týdně c) Přibližně jedenkrát týdně d) Méně často 8. Jezdíte s Vašimi dětmi na kole/koloběžce/bruslích? (Je-li Vaše odpověď b, neodpovídejte na otázku 9, děkuji.) a) Ano b) Ne

9. Nosíte při jízdě s dětmi na kole/koloběžce/bruslích helmu? a) Ano b) Ne c) Občas 10. Porušujete někdy vědomě dopravní předpisy za přítomnosti svého dítěte? a) Ano, občas b) Zřídkakdy c) Ne, nikdy Otázky vztahující se na Vaše předškolní dítě docházející do Mateřské školky v Bílé. 11. Jelo někdy Vaše dítě hromadnou dopravou? Pokud ano, jakou? (Je-li Vaše odpověď ne, neodpovídejte na otázku 13, děkuji.)... 12. Jak často Vaše dítě jezdí hromadnou dopravou? a) Denně b) Přibližně 3 4krát týdně c) Přibližně jedenkrát týdně d) Méně často 13. Jak často se Vaše dítě vozí v automobilu? a) Denně b) Přibližně 3 4krát týdně c) Přibližně jedenkrát týdně d) Méně často 14. Umí Vaše dítě jezdit na kole/koloběžce/bruslích? a) Ano, umí b) Spíše umí c) Spíše neumí d) Ne, neumí 15. Nosí Vaše dítě při jízdě na kole/koloběžce/bruslích helmu? a) Ano, vždy b) Většinou ano c) Málokdy d) Ne, nikdy 16. Jak často se Vaše dítě setkává s přechodem pro chodce, přechodem pro chodce se semaforem, světelnou křižovatkou či jinou křižovatkou? a) Denně b) Přibližně 3 4krát týdně c) Přibližně jedenkrát týdně d) Méně často 17. Jaká dopravní pravidla Vaše dítě zná?...... 18. Jaké dopravní značky Vaše dítě zná?......

19. Jaká pravidla bezpečnosti Vaše dítě zná? 20. Domníváte se, že jsou znalosti Vašeho dítěte dostatečné? e) Rozhodně ano f) Spíše ne g) Vůbec ne 21. Odkud se domníváte, že tyto znalosti převážně má? a) Z domova b) Z mateřské školy c) Přiměřeně stejně z domova i z mateřské školy 22. Kdo se domníváte, že by případné nedostatky ve znalostech Vašeho dítěte měl doplnit? a) Především rodina b) Především mateřská škola c) Obojí přiměřeně stejně Děkuji za Váš čas a spolupráci. Dana Bláhová

Příloha D Otázky pro rozhovor s paní učitelkou před realizací programu 1. Kolik let pracujete jako učitelka v mateřské škole? 2. Máte řidičský průkaz? 3. Jak často řídíte? 4. Považujete se za zkušenou řidičku? 5. Co pro Vás znamená pojem dopravní výchova? 6. Co si myslíte o dopravních znalostech a zkušenostech, které si děti přináší ze své rodiny? 7. Jaký má podle vás dopravní výchova v mateřské škole význam? 8. Co by podle Vás měly děti v mateřských školách v oblasti dopravní výchovy znát? 9. Podle čeho vyučujete dopravní výchovu v mateřské škole? 10. Jak často se dopravní výchově v rámci výuky věnujete? 11. Co a jakým způsobem děti v mateřské škole z této oblasti učíte? 12. Jak obecně hodnotíte dostupnost dopravních materiálů, přístup k dopravním hrám a dalším pomůckám? 13. Věnujete se dopravní výchově i jinde než v prostorách mateřské školy? Například na dopravních hřištích, při jízdě hromadným dopravním prostředkem na výlet apod. 14. Jak jste spokojená s výukou dopravní výchovy v mateřské škole? Jakým způsobem dopravní výchovu v mateřské škole učíte?

15. Co by podle Vás k jejímu zlepšení mohlo pomoct? Děkuji za Váš čas a spolupráci. Dana Bláhová

Příloha E Průběh rozhovoru s paní učitelkou před realizací programu 1. Kolik let pracujete jako učitelka v mateřské škole? Mám za sebou 20 let praxe. Z toho poslední dva roky pracuji zde v Mateřské škole v Bílé. 2. Máte řidičský průkaz? Ano, řidičský průkaz mám. 3. Jak často řídíte? Řídím v podstatě denně. 4. Považujete se za zkušenou řidičku? No, řidičský průkaz mám šest let a jezdila jsem v Praze, ale úplně jistá si nejsem. Takže se považuji asi spíše za částečně zkušenou řidičku. 5. Co pro Vás znamená pojem dopravní výchova? Do pojmu dopravní výchova bych zařadila bezpečnost silničního provozu, pravidla chování na silnici. Dále hry s dopravní tématikou, texty s dopravní tématikou, pracovní listy, ve kterých se probírá, jak je to s chozením na přechodech, na silnici bez značení. Chování ve velké skupině, malé skupině. A tak dále. V dopravní výchově je mnoho oblastí, o kterých lze mluvit. 6. Co si myslíte o dopravních znalostech a zkušenostech, které si děti přináší ze své rodiny? Základní znalosti si určitě přináší všechny děti. Ale řekla bych, že samozřejmě kluci mají ty znalosti lepší. Přeci jen ty kluci s tatínky tráví více času, znají líp dopravní značky a druhy aut a takové tyto věci. Mají zkrátka lepší přehled. 7. Jaký má podle vás dopravní výchova v mateřské škole význam? Má velký význam, jelikož se děti neustále pohybují na silnicích, jezdí na výlety a musí tak mít povědomí o tom, jak se mají a nemají chovat.

8. Co by podle Vás měly děti v mateřských školách v oblasti dopravní výchovy znát? Řekla bych, že rozhodně bezpečnost v dopravním provozu. To je nejdůležitější věc. Děti musí vědět, co je bezpečné a nebezpečné. Měly by mít povědomí o tom, k čemu jsou vesty, když jezdí s rodiči tak sedačky. Na kolech že mají mít přilby, plus nějaké ty bezpečnostní prvky, třeba reflexní. 9. Podle čeho vyučujete dopravní výchovu v mateřské škole? Podle vlastního svědomí a znalostí, protože žádná přímo příručka nebo nějaká metodika dopravní výchovy, jako se dělala kdysi za komunistů a byla opravdu dobrá, už neexistuje. S čistým svědomím řeknu, že i z těchto starých metodik čerpám. 10. Jak často se dopravní výchově v rámci výuky věnujete? Tak takovým těm základním věcem bych řekla, že denně, když jdeme ven nebo procházku. Ale není to nic zvláštního v porovnání s mateřskou školkou v Praze. Tady u těch dětí na vesnici se to samozřejmě celé smrskává. Ve městě je to širší. Jinak k takovým těm hlubším tématům máme minimálně jednou ročně své dopravní téma. Dále se k tomu připojují akce, kdy jedeme na výlet, na plavání. Nějaká akce, která se děje navíc a kde si můžeme zopakovat ta pravidla. Právě kvůli dopravní výchově jsme se přihlásili o grant na dopravní hřiště, který jsme nyní vyhráli a budeme zde mít hrací dopravní hřiště. Takže teď teprve budeme moct řádně trénovat. 11. Co a jakým způsobem děti v mateřské škole z této oblasti učíte? Opět tu bezpečnost. Učíme se, po které straně se chodí, jak se přechází. Dále barvy na semaforu a některé dopravní značky. Učíme se to pomocí bezpečnostních pravidel. Tak jako má každá třída svá pravidla slušného chování, tak máme bezpečnostní pravidla, v kterých mají děti vytyčené, jak se mají a nemají chovat, když jdeme ven nebo jedeme na výlety. Dále když se

chceme věnovat dopravní výchově hlouběji tak používáme hry, texty, pracovní listy a sešity s dopravní tématikou. 12. Jak obecně hodnotíte dostupnost dopravních materiálů, přístup k dopravním hrám a dalším pomůckám? Přesně to, co jsem říkala, nebýt těch starých metodik a pomůcek, nic nového pořádného podle mého názoru není. A když už to je, tak je to hodně drahé. Školky se sice dovybavují metodickými pomůckami, ale řekla bych, že dopravní výchova je stále upozaděna. Není prioritou, tak jako je teď třeba moderní ekologie. 13. Věnujete se dopravní výchově i jinde než v prostorách mateřské školy? Například na dopravních hřištích, při jízdě hromadným dopravním prostředkem na výlet apod. Popravdě v Praze jsme měli daleko větší možnosti. Tady v této školce moc ne. Na hřišti jsme společně nebyly, ale brzy budeme mít vlastní, tak to napravíme. A na výlet jezdíme tak dvakrát, maximálně třikrát do roka a využijeme během něj maximálně autobus, ale jiným prostředkem jsme nejeli. Během výletů si samozřejmě některá pravidla připomínáme. 14. Jak jste spokojená s výukou dopravní výchovy v mateřské škole? Já bych jí ohodnotila známkou 3. Není nejlepší a není nejhorší. 15. Co by podle Vás k jejímu zlepšení mohlo pomoct? V této situaci a vzhledem k možnostem, které máme, asi nic. Naštěstí se to změní částečně samo díky tomu hřišti, které nás čeká. Do budoucna by mohly pomoct některé nové dopravní programy, jako je třeba ten Váš týdenní. A jestli se časem podaří našetřit nějaké finance, tak by bylo dobré nakoupit nějaké další pomůcky.

Příloha F Otázky pro rozhovor s paní učitelkou po realizaci programu 1. Jak hodnotíte zpracování a provedení programu? 2. Vyzkoušela jste už někdy jiný program zaměřený na dopravní výchovu? Pokud ano, mohla byste porovnat, v čem byl tento program horší/lepší popřípadě stejný nebo jiný? 3. Jak hodnotíte provedení jednotlivých aktivit? 4. Zaujala Vás některá z aktivit? Pokud ano, čím? 5. Jak hodnotíte míru náročnosti vybraných aktivit pro děti předškolního věku? Domníváte se, že odpovídají jejich věku? 6. Myslíte si, že byl program pro děti přínosný? Pokud ano, v čem vidíte jeho největší přínos? 7. Přinesl i Vám program něco nového? Pokud ano, co si z něj odnášíte? 8. Je něco, co byste programu vytkla nebo naopak pochválila? 9. Máte nějaké doporučení, co na programu změnit a jak? Děkuji za Váš čas a spolupráci. Dana Bláhová

Příloha G Průběh rozhovoru s paní učitelku po realizaci programu: 1. Jak hodnotíte zpracování a provedení programu? Program byl pečlivě zpracován v rámci časového rozmezí jednoho týdne. V běžném provozu mateřské školy bych ale doporučila rozšíření na týdny dva. Provedení bylo z vaší strany precizní, i když někdy časově náročné a na úkor pobytu venku. 2. Vyzkoušela jste už někdy jiný program zaměřený na dopravní výchovu? Pokud ano, mohla byste porovnat, v čem byl tento program horší/lepší, popřípadě stejný nebo jiný? Zkoušela jsem dopravní program realizovaný v Praze. Rozdíl byl v tom, že účastníkem byl také dopravní policista a děti některé aktivity realizovaly přímo na dopravním hřišti, kde se staly chodci, cyklisty nebo řidiči šlapacích autíček. Měly tak přímou zkušenost v dopravním provozu bez rizika zranění. Policista jim okamžitě vysvětloval chyby a situace děti sehrály znovu a správně. Je smutné, že takovýto program se realizoval hluboko před rokem 1989. Od té doby jsem neměla možnost účasti na nějakém dalším programu. 3. Jak hodnotíte provedení jednotlivých aktivit? Vždy jste byla dobře vybavena obrázkovým materiálem, který děti pokaždé zaujal. Aktivity řízené během ranního povídání byly někdy zdlouhavé, v případě, kdy děti ztrácí soustředěnost, by bylo lepší tuto aktivitu přerušit a zařadit pohybovou hru, protažení, zpěv apod. Pohybové aktivity obzvlášť venku byly vhodně vybrané a přiměřené věku dětí. 4. Zaujala Vás některá z aktivit? Pokud ano, čím? Velice zajímavé činnosti byly kolo, kde děti musely dokreslovat jeho chybějící části a pak se mi moc líbil názorný pokus s vajíčkem, při kterém jste předvedla

riziko použití x nepoužití bezpečnostních pásů. A také musím ocenit výborný výběr četby pro děti. 5. Jak hodnotíte míru náročnosti vybraných aktivit pro děti předškolního věku? Domníváte se, že odpovídají jejich věku? Většina aktivit byla věku přiměřená. 6. Myslíte si, že byl program pro děti přínosný? Pokud ano, v čem vidíte jeho největší přínos? Děti si rozšířily znalosti v oblasti dopravní výchovy a díky dotazníku pro rodiče se podařilo zapojit právě rodiče dětí, aby začali o tomto tématu přemýšlet a více ho s dětmi řešit. 7. Přinesl i Vám program něco nového? Pokud ano, co si z něj odnášíte? Určitě do budoucna využiji některé aktivity a do dětské knihovny zajistím knihy, které jste využívala. 8. Je něco, co byste programu vytkla nebo naopak pochválila? Rozhodně chválím zapojení rodičů. 9. Máte nějaké doporučení, co na programu změnit a jak? Poradila bych lépe příště skloubit činnosti programu s časovým režimem dne v mateřské škole. Obsah programu byl plně vyhovující, pouze bych doplnila ještě činnost hudební výchovy, aby se téma prolínalo všemi druhy činností. Stačí písnička o dopravním prostředku.

Příloha H Otázky pro rozhovor s dětmi po realizaci programu 1. Co se vám na týdnu dopravní výchovy nejvíce líbilo? 2. Je něco, co se vám naopak nelíbilo? 3. Vzpomenete si, jestli bylo něco, co jste slyšely během týdně dopravní výchovy poprvé? 4. Jaká aktivita vás nejvíc bavila?

Příloha CH

Příloha I

Příloha J