Rok / Year: Svazek / Volume: Číslo / Issue: 2012 14 3 Anténní systém pro DVB-T Antenna system for DVB-T Vladimír Šporik 1, Kamil Pítra 1, byněk Lukeš 1, Vladislav Dlouhý 2 lukes@feec.vutbr.cz, xpitra01@stud.feec.vutbr.cz, xspori00@stud.feec.vutbr.cz, dlouhy.vladislav@tesla.cz 1 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. 2 TESLA Holding a.s. Abstrakt: Článek je zaměřen na návrh a simulaci vysílací anténní jednotky pro digitální televizní vysílání. Anténa se skládá ze čtyř vertikálně orientovaných dipólů. Jsou prezentovány dva způsoby napájení a jejich vliv na výsledné parametry navržené anténní jednotky. Anténa je modelována v programu CST Microwave studio. Na závěr jsou prezentovány dosažené výsledky. Abstract: The paper is focused on desing and simulation of antennas unit with vertical polarisation for DVB-T. Influence of various feeding network is discussed. Finally, obtained antenna parameters from CST Microwave studio are presented.
Anténní systém pro DVB-T Vladimír Šporik 1, Kamil Pítra 1, byněk Lukeš 1, Vladislav Dlouhý 2 1 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Email: lukes@feec.vutbr.cz, xpitra01@stud.feec.vutbr.cz, xspori00@stud.feec.vutbr.cz 2 TESLA Holding a.s. Email: dlouhy.vladislav@tesla.cz Abstrakt Článek je zaměřen na návrh a simulaci vysílací anténní jednotky pro digitální televizní vysílání. Anténa se skládá ze čtyř vertikálně orientovaných dipólů. Jsou prezentovány dva způsoby napájení a jejich vliv na výsledné parametry navržené anténní jednotky. Anténa je modelována v programu CST Microwave studio. Na závěr jsou prezentovány dosažené výsledky. 1 Úvod V rámci modernizace a přechodu z analogového televizního vysílání na digitální se vytváří prostor pro nové vysílací systémy. V současné době jsou používány systémy převážně s horizontální polarizací. Pro vzájemnou koexistenci analogového a digitálního vysílání je třeba vytvořit nové systémy s vertikální polarizací. V České republice lze využít pro televizní vysílání 6 kmitočtových pásem: - 47 až 68 MHz, - 76 až 100 MHz, - 174 až 230 MHz, - 470 až 582 MHz, - 582 až 790 MHz, - 1 170 až 12 500 MHz. Šírka kanálu je pro digitálního televizního vysílání 8 MHz a pro FM kanál 200 khz. Ideální vysílací systém pro digitální televizní vysílání by měl vykazovat vynikající impedanční přizpůsobení a maximální zisk v celém pracovním pásmu. Koncepty antén byly navrženy ve spolupráci s firmou TESLA Holding a.s. Vývoj je zaměřen na anténní systém složený ze čtyř anténních jednotek (viz obr. 1). Navržená anténní jednotka musí splňovat technické požadavky (viz tabulka 1). Tabulka 1 Technické požadavky anténního systému Frekvenční pásmo Vstupní impedance Polarizace isk 470 až 862 MHz 50 Vertikální 10 db PSV ve frekvenčním pásmu 1,4 PSV na pracovním kmitočtu 1,1 Jmenovitý výkon jednotky 1,6 kw 3 db šířka svazku, E rovina 62 ± 10 3 db šířka svazku H rovina 28 ± 5 Obr. 1 Anténní jednotka vlevo, anténní systém (jedno patro) vpravo. Pro požadovaný kmitočtový rozsah f = 470 až 862 MHz je relativní šířka pásma antény 58,9 % se středním kmitočtem f = 666 MHz. Doposud publikované antény [1], [2], [3], [4], [5] nesplňují všechny požadované parametry (šířka pásma, PSV, zisk, atd.) současně. Během vývoje byly vytvořeny různé varianty antén. Popisované varianty anténních jednotek jsou optimalizovány pro pracovní pásmo f = 582 až 790 MHz (páté televizní pásmo v České republice) Koncepty antén se liší použitým symetrizačním obvodem. Jedna varianta využívá symetrizační obvod s paralelním vedením (pahýlem) [5]. Druhá varianta využívá symetrizační obvod s vnitřním kompenzačním vedením [6]. V následující kapitole popíšeme napájecí síť anténní jednotky a uvedeme výsledky rozboru použitých symetrizačních obvodů. 2 Napájecí síť Na obr. 2 je zobrazena základní struktura anténní jednotky a její napájecí síť. Anténa se skládá z reflektoru (odraznice), přenosových vedení (symetrické, nesymetrické) a zářičů (dipólů). Konektor je koaxiálního typu (N) se vstupní impedancí 50 Ω. Následují dvě nesymetrická koaxiální vedení o charakteristické impedanci 1 = 100 Ω. Transformace z nesymetrického vedení na symetrické je řešena symetrizačním obvodem s paralelním vedením v poměru 1:1. Na výstup symetrizace jsou paralelně připojeny dvě symetrická napájecí vedení o impedanci 2 = 200 Ω. Dipóly 30 1 VOL.14, NO.3, JUN 2012
jsou umístěny na symetrickém napájecím vedení. Klasické dipólové zářiče jsme nahradili širokopásmovými motýlkovými dipóly [7] pro lepší impedanční přizpůsobení a větší šířku pásma. odraznice dipóly nesymetrické vedení konektor symetrizační obvod 100 Ω 50 Ω 1:1 Obr. 2 ákladní struktura napájecí síť anténní jednotky. 2.1 Symetrizační obvod s pahýlem symetrické vedení 200 Ω Principiální schéma symetrizačního obvodu s pahýlem je zobrazeno na obr. 3, náhradní schéma zobrazuje obr. 4. Vstupní impedance symetrizačního obvodu je dána [6]: 2 f jrop tan c, (2) SO 2 f R jop tan c obvodu, f je pracovní frekvence (střed pásma), l P je délka paralelního vedení (/4). Podle vztahu (1) platí, že impedance OP je přímo úměrná vzdálenosti vodičů a a nepřímo úměrná vnějšímu průměru d 1. Symetrické vedené o charakteristické impedanci 2 = 200 Ω připojené na symetrizační obvod je také počítáno dle (1). V našem případě je z konstrukčního hlediska OP omezeno na hodnotu 171 Ω. S rostoucí impedancí OP roste i šířka pásma celého symetrizačního obvodu (viz obr. 5). Na obr. 5 jsou zobrazeny průběhy poměru stojatých vln (PSV) symetrizačního obvodu s pahýlem pro různé hodnoty charakteristické impedance dvojvodičového vedení OP. OV zkratovací vedení O a OP d 1 /4 Obr. 3 Princip symetrizačního členu s pahýlem Vstupní impedance symetrizačního obvodu SO je určena paralelní kombinací vstupní impedance antény R a celkovou reaktancí X P. Celková reaktance X P sestává z reaktance dvouvodičového čtvrtvlnného symetrického vedení l P s charakteristickou impedancí OP. Vedení je tvořeno pomocným vedením O a stíněným vedení OV, které je zakončeno zkratem. SO X P R Obr. 5 Průběhy PSV symetrizačního členu s pahýlem pro různé hodnoty OP. 2.2 Symetrizační člen s kompenzovaným vedením Obvod principiálně vychází ze symetrizačního obvodu s pahýlem. Použitelné kmitočtové pásmo je dáno pouze impedančními vlastnostmi obvodu. To znamená, že vlastnosti obvodu nezávisejí na kmitočtu. Nákres kompenzovaného symetrizačního členu je znázorněn na obr. 6. Obvod se skládá ze dvou nesymetrických vedení o charakteristických impedancích OV a O. Vedení mají propojeny střední vodič (koaxiální vedení). Délka vedení O je rovna čtvrtině vlnové délky na středním kmitočtu. OV Obr. 4 Náhradní obvod symetrizačního členu s pahýlem Charakteristická impedance OP dvouvodičového vedení je dána vztahem: a OP 120 arg cosh, (1) d1 kde a je vzdálenost středů dvouvodičového vedení a d 1 je vnější průměr jednotlivých vodičů. zkratovací vedení l O a /4 d 1 OP Obr. 6 Princip symetrizačního členu s kompenzovaným vedením 30 2 VOL.14, NO.3, JUN 2012
Náhradní obvod symetrizačního členu s kompenzovaným vedením je zobrazen na obr. 7. SO 2 f j 0 cot c j OP 2 f tan l c = R Obr. 7 Náhradní obvod symetrizačního členu s kompenzovaným vedením P vedení má dle (5) charakteristickou impedanci O = 58 Ω pro hodnoty R = 100 Ω a 0P = 171 Ω. Teoretická relativní šířka pásma symetrizačního obvodu s kompenzovaným vedením je 62,1 % pro PSV 1,1 dle obr.č.7. 3 Simulační model anténní jednotky Numerický model antény se skládá z reflektoru, ABS krytu, napájecí sítě a vertikálně orientovaných motýlkových dipólů. Všechny kovové prvky jsou v numerickém modelu považovány za dokonale elektricky vodivé. Ostatním použitým materiálem jsou teflonové distanční vložky a ABS kryt. Rozměry anténní jednotky jsou 465 965 180 mm. Numerický model antény byl vytvořen a simulován v programu CST Microwave Studio (MWS) [9]. Model anténní jednotky je zobrazen na obr. 8. e vztahu pro charakteristickou impedanci čtvrtvlnného transformátoru 2 / R OP O (4) lze vypočíst hodnotu charakteristické impedance kompenzačního vedení O 2 / R O, (5) OP obvodu a OP je charakteristická impedance dvouvodičového vedení. Vstupní impedanci symetrizačního obvodu s kompenzovaným vedením vypočteme dle [6]: 2 f jrop tan 2 f c SO jo cotg, (6) c 2 f R jop tan c obvodu, f je pracovní frekvence (střed pásma), l P je délka paralelního vedení (/4). Vliv kompenzačního vedení O na průběh PSV symetrizačního obvodu s kompenzovaným vedením je zobrazen na obr. 7. Obr. 8 Model anténní jednotky v programu CST WMS. Kmitočtové závislosti činitele odrazu s 11 pro obě varianty symetrizačních obvodů jsou zobrazeny na obr. 9, kmitočtové závislosti PSV na obr. 10. Dle předpokladů dosahuje obvod s kompenzovaným vedením větší šířky pásma pro PSV = 1,1. Obr. 7 Průběhy PSV symetrizačního členu s kompenzovaným vedením pro různé O. Při splnění kritéria (4) je dosaženo nejlepšího impedančního přizpůsobení symetrizačního členu. Kompenzované Obr. 9 Kmitočtový průběh činitele odrazu s 11 pro obě varianty symetrizačních obvodů. 30 3 VOL.14, NO.3, JUN 2012
4 ávěr Obr. 10 Kmitočtový průběh poměru stojatých vln pro obě varianty symetrizačních obvodů. Vyzařovací diagram dosahuje šířky svazku pro pokles o 3dB hodnoty 23,2 v rovině E a hodnoty 64,0v rovině H. Průběhy jsou zobrazeny na obr. 11. Prezentované anténní jednotky jsou výsledkem spolupráce VUT v Brně s firmou Tesla Holding a.s. Jednotky byly optimalizovány pro kmitočtové pásmo 580 až 790 MHz (páté televizní pásmo v České republice). Požadované parametry antén byly dosaženy částečně. Byla dodržena impedance vstupního portu 50 Ω. Dipóly byly vertikálně polarizovány. isk anténní jednotky se pohyboval v rozmezí 11,9 až 12,3 db (viz obr. 12). Vyzařovací diagram v rovinách E a H byl v tolerančních mezích. Poměru stojatých vln menšího než 1,4 bylo dosaženo ve frekvenčním rozsahu 580 až 790 MHz pro obě varianty symetrizačního obvodu. Poměru stojatých vln menšího než 1,1 bylo dosaženo ve frekvenčním pásmu 630 až 860 MHz u varianty s kompenzovaným vedením a ve frekvenčním pásmu 650 až 830 MHz při použití pahýlu. Symetrizační obvod s kompenzovaným vedením měl teoretické předpoklady k dosažení podmínky PSV < 1,1 ve frekvenčním pásmu 470 až 862 MHz (obr. 7). Tyto předpoklady se simulacemi nepodařilo potvrdit. Možnou cestou ke zlepšení dosažených výsledků je postupně se rozšiřující (tapered) symetrizační člen doplněný o impedanční transformátor [10]. Poděkování Popsaný výzkum byl realizován v rámci projektu Ministerstva průmyslu a obchodu FR TI2/039 Soubor antén. Literatura Obr. 11 Vyzařovací diagram anténní jednotky v rovinách E a H. Výsledný maximální zisk (IEEE) anténní jednotky v celém pracovním pásmu 470 až 862 MHz je zobrazen na obr. 12. Obr. 12 Průběh maximální hodnoty zisku (IEEE) anténní jednotky v celém pracovním pásmu. [1] MILLIGAN, T.A. Modern Antenna Design. 2/E. New Jersey: J. Willey & Sons, 2005. [2] KAWAKAMI, H. A Review and new results for broadband antennas for digital terrestrial broadcasting: the modified batwin antenna. IEEE Antennas and Propagation Magazine, 2010, vol. 52, no. 6, p. 78 88. [3] KRISCHKE, A. Rothammels Antennenbuch. DARC Verlag Baunatal, 1987. [4] KAWAKAMI, H., SATO, G., MASTERS, R.W. Characteristics of TV transmitting batwing antennas. IEEE Transaction on Antennas and Propagation, 1984, vol. 32, no. 12, p. 1318 1326. [5] KLOPFENSTEIN, R.W. A transmission line taper of improved design, Proceedings of the IRE, 1956, vol. 44, p. 31 35. [6] PROCHÁKA, M. Antennas Handbook. Prague: BEN Publishing, 2005. [7] BALANIS, C.A. Antenna Theory, 2/E, New York: J. Wiley & Sons, 1997. [8] OLTMAN, G. The compensated balun. IEEE Transactions on Microwave Theory and Techniques, 1966, vol. 14, no. 3, p. 112 to 119. [9] CST, Computer Simulation Technology: Getting Started, Tutorial, Advanced Topics, Program Help [online]. Available: http://www.cst.com/ [10] MILLIGAN, T.A. Modern Antenna Design. 2/E, New York: Wiley-IEEE Press, 2005. 30 4 VOL.14, NO.3, JUN 2012