Den v Mařence Mařenka je hezká vila, bude, je a vždycky byla, Také je to dobrý dům, učíme se pravidlům. Za chování máme napomenutí, tresty, pochvaly. Je to na nás, jak jsme se přes den chovaly. Ráno skvělá snídaně, potom také škola, Tohle se opakuje každý den znova. S paní učitelkou Jindřiškou Jahnovou, je ta škola většinou hrou. Následuje oběd, osobní volno, do dvou můžem polehávat, malovat a tohle všechno. Skupina je vždycky dobrá, hrajeme tu hry, taky řešíme naše problémy. Svačina a poté příprava, učíme se rádi a vychovatelé občas s námi. Když už jsme s prací hotoví, holky si povídají a kluci si hrají. Když chodíme na večeře, bereme to parkem, je to menší procházka, trošku rychlím krokem. Vrátíme se z večeře, čekají nás úklidy, děláme je velmi dobře, nenecháváme je na jindy. Komunita už nás čeká, hodnotíme ten náš den, a poté už si necháváme zdát ten nejsladší sen. E. Ř.
Volný čas doma Doma ve svém volném čase sedím na posteli a dívám se na televizi nebo jdu ven s kamarádkama nebo jedu do Třemošný na koně. Na koně jezdím vlakem s kámoškou. Pak jdeme asi 22 metrů ke stáji, když koně nejsou ve stáji, tak jdeme přes koleje do ohrady a povedeme koně do přední ohrady. Když si koně odvedeme do stáje, tam je vyčistíme, osedláme je a jedeme do jízdárny nebo ven T. T. Volný čas v Mařence Kromě různých poznávacích akcí děti tráví volný čas sportem - tato činnost je velmi baví. Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví.
Výlet na kolech na Babylon Dne 21. 3. 2015 jsme vyrazili na kola s panem vychovatelem Štefanem. Hrozne jsme se těšili na pana vychovatele, je s ním sranda. Oblekli jsme si tepláky, mikiny a na sebe helmy. A vyrazili jsme na Babylon. Jeli jsme kus cesty lesem, jeli jsme přes Havlovice, Valchu, až jsme dorazili k mostu, který vede nad kolejemi. Tam jsme se fotili a odpočinuli si. Dále jsme vyrazili přes les, kde byly různé skokánky. Já a Vlasta jsme přes ně skákali a byl to cyklokros, bylo to úžasné. Sem tam jsme zastavili na odpočinek a zas jeli dál. A pak jsme jeli krokem, protože Karolína už nemohla, ale po nějaké době jsme dorazili na místo určení. Viděli jsme rybník napůl vypuštěný, krmili jsme kachny a potom jsme jeli směr hřiště. Tam jsme si dali svačinu já a Vlasta jsme skákali na kole, i když se to nesmí, protože bychom kola mohli rozbít. Když nás pan vychovatel napomenul, přestali jsme. Pak jsme si povídali, natáčeli na kameru a fotili bude z toho hezký film. Po půl hodině jsme vyrazili nazpátek do Mařenky. Karolína cestou zpět spadla z kola, ale nic se jí nestalo. Všichni jsme to ve zdraví přežili. Po výletě jsme vůbec nebyli utahaní, klidně bych jel znova. Vypadalo to, jako kdybych byl doma, protože doma jezdím na kole často a bylo to fajn. D. P.
Víkendový pobyt na Korábu Jak už bývá u nás v SVP zvykem, pořádáme dvakrát ročně víkendový pobyt pro děti z internátního i ambulantního oddělení střediska. Termín vychází vždy na duben a září, a tak se i letos děti mohly zúčastnit velmi vydařené akce, která se uskutečnila v horské chatě na Korábu u Kdyně. Všichni, kdo jsme jeli na víkendový pobyt, jsme se sešli v Mařence. Z Mařenky jsme šli na autobus a jeli jsme do Kdyně tam jsme přesedli na druhý autobus a jeli jsme na Koráb. Tam nás řidič vysadil a dále jsme šli pěšky. Šli jsme do dlouhého kopce, který byl přes les. Když jsme došli na Koráb, tak jsme si sedli na lavičku před chatou a čekali jsme na paní vedoucí a paní vychovatelku, než nám přivezou věci a řeknou nám plán. Pak jsme si už mohli odnést věci na pokoje. Na pokojích jsme byli po dvou, nejvíce po třech. Byli jsme čtyři holky a osm kluků, takže nás tam bylo asi dvanáct. Pak jsme šli ven hrát hry, hráli jsme s talířem apod. Potom jsme šli na oběd. K obědu jsme měli karbanátky s bramborem. Po odpočinku v osobním volnu jsme hráli různé hry chvíli venku a večer vevnitř. Měli jsme také výbornou večeři a pak jsme šli do pokojů a do sprch. Večerka byla v půl dvanáctý a ráno jsme vstávali v půl devátý a šli jsme na snídani. Po snídani jsme udělali něco pro zdraví a měli jsme rozcvičku. Potom za námi přijela paní na jógu to bylo také hodně zajímavé. V sobotu odpoledne jsme se pak vydali na pěší túru naším cílem byla zřícenina Herštějn. Bylo to super, přečetli jsme si pověst o třech sestrách, ale potom už jsme museli jít, protože začalo poprchávat. Než jsme došli zpět na Koráb, tak jsme si dali závod do kopce, a pak jsme šli na večeři. Večer jsme si tak tak stihli opéct buřty, protože začalo zase trochu pršet, tak jsme museli jít dovnitř. Ve společenské místnosti jsme pak hráli různé hry. Druhý den jsme měli k snídani dva chleby s máslem, džemem a paštikou. Po snídani jsme si ještě zahráli nějaké hry a dokonce i natočili svoji vlastní reklamu. Okolo půl dvanácté jsme ale už museli jít na vlak do Kdyně, odtud jsme přijeli do Domažlic. V Mařence si pak rodiče vyzvedli děti. Výlet se nám moc líbil. T. T.
Projekt k 70. výročí konce světové války Projekt jsme začali dělat již 1. týden v dubnu a zakončili jsme ho 7. května. Rozdělili jsme si mezi sebou úkoly a nadpis dělali Petr s Eliškou. Dan dělal mapu Protektorátu Čechy a Morava, znak republiky v Protektorátu dělala Markéta s Jakubem. Markéta také lepila letadla. Projekt jsme nakonec věnovali generálu GS Pattonovi, který se svou armádou osvobodil Plzeň. Marek vytvořil mapu postupného osvobození republiky a to jak ruskou, tak americkou armádou. Honza pak nakreslil mapy Československa a Ameriky. Každý z nás nakreslil svoji mapu Ameriky. Na projektu se nám pracovalo dobře, domluvili jsme se a dozvěděli jsme se nové věci. P. J., T. J., M. B., J. G., H. P., M.B.
Zelenovské rybníky Dne 8. 5. jsme jeli na Zelenovské rybníky s panem vychovatelem Štefanem. A jeli jsme na kolech. Jeli jsme celkem tři kilometry, viděli jsme ryby, pulce a kachny. A taky jsme viděli užovku obojkovou. A byli jsme v jedné chatě něco jako pro rybáře krmivo pro ryby a kachny nebo na věci pro rybáře například pruty a sítě. M. B. Návštěva domažlického náměstí Při příležitosti 70. výročí osvobození Domažlic jsme byli na náměstí. Bylo nás šest, šli jsme ve dvojicích a drželi jsme se u sebe. Byli jsme se tam podívat hlavně kvůli konvoji amerických jeepů. Když jsme tam dorazili, tak tam bubnovali, ale my se na ně nekoukali a raději jsme se šli podívat na auta. Zaujaly mě hlavně zbraně, co byly na autech a co měli vojáci na sobě. S Markem jsme se i pána zeptali, co to má za zbraň. Pak tam přijel jiný pán s autem a my jsme si mohli sednout dovnitř a prohlédnout si to tam. Pak jsme šli k pamětní desce Ottu Konopovi, navštívili jsme také Chodské muzeum tam jsme viděli obrázky, ty se mi moc líbily. Bylo tam vyobrazený osvobození Plzně a Domažlic. Sobota na zahradě T. J. V sobotu 18. 4. jsme společně s Tomášem, Jakubem a paní vychovatelkou na zahradě před střediskem hrabali větvičky, listí, mech a jiné nepořádky. Vozili jsme to za garáž na kompost. Poté jsme hrabali u záhonů. Záhony jsme hned nato pěkně vypleli, během toho, co ostatní dodělávali svůj díl záhonu, já jsem šel začít dělat záhon na druhé straně. Tomáš zametal. Ostatní dodělali svoji práci, já jsem byl teprve v půlce, tak mi ostatní pomohli. Potom jsme šli na večeři a dělat ostatní povinnosti dne. J. G., T. J.
Neděle na zámku Ráno jsme vstali a šli jsme na snídani, když jsme se najedli, šli jsme nahoru a měli jsme za úkol udělat generální úklid. Pak nás čekal oběd a osobní volno. V osobním volnu si chvíli čteme, kreslíme, posloucháme muziku, hrajeme karty nebo si povídáme. Po volnu jsme si udělali svačinu a vyrazili jsme směr Horšovský Týn, kde jsme si prohlédli zámek. Státní hrad a zámek Horšovský Týn stojí v historickém centru města Horšovský Týn. Ze severní a západní části je obklopen rozsáhlým zámeckým parkem v přírodně krajinářském slohu. Na severní a východní straně jsou hradní příkopy. Hrad a zámek zčásti stojí na skalnatém ostrohu, pod hradem se nachází rozsáhlé historické sklepení vytesané ve skále. T. J. Jeli jsme z Domažlic do Horšovského Týna. Návštěva místního hradu a zámku byla zajímavá. Šli jsme na prohlídku hradu. Začali jsme prohlídkou sklepů, ve kterých mně bylo příjemně. Po levotočivých schodech zakončených borovou šišticí jsme došli do ložnice krále a jeho sluhy. Potom jsme šli do hodovny, kde bylo plno obrazů. Prohlédli jsme si předkaplí, ve kterém bylo velmi studeno. Následovala i kaple, ve které byly velmi strohé lavice. A nakonec zbrojovna, ve které mě zaujala tehdejší výzbroj samurajů, ale středověké zbraně mě moc nebraly. Po konci prohlídky jsme šli do zámeckého parku, kde jsme snědli svačinu. Pak jsme šli k autu a jeli do Domažlic. J. G
Divadlo Dne 28.4. 2015 jsme hráli představení o Červeném Karkulákovi pro mentálně postižené děti z Merklína. Divadlo začalo v 10 hod. Byli jsme všichni nervózní, popřáli jsme si hodně štěstí a šli jsme na scénu. I tak jsme se hodně klepali. Ke konci divadla jsme zazpívali písničky a rozdali jsme sladkosti. Děti z Merklína nám také rozdaly sladkosti a další malé drobnosti. A poté jsme se šli převléci na banket. Také jsme hráli divadlo pro rodiče. Když měla jít babička na scénu tu hraju já, tak jsem se začal zapírat nohama o zem. Přemlouvali mě, abych tam šel, ale já ne! Tak to za mě hrál Petr a já mu za to moc a moc děkuju. Na konci divadla se zpívaly písničky Morituri te salutant, Cesta, Plzeňská věž a Montgomery. Když skončilo divadlo se zpíváním, tak se šlo na 4 hodinovou vycházku. J. G., P. J.
Banket Ráno jsme vstali, připravili jsme se do školy, udělali hygienu a šli do školy. Ve škole jsme měli jednu a půl vyučovací hodiny. Poté jsme šli na divadelní představení do klubovny ambulance. Věděli jsme, že to bude pro mentálně postižené děti. Když jsme viděli, jak tam sedí, měli jsme velkou trému. Potom jsme si řekli, jaké to asi bude před rodiči. Hluboce jsme se nadechli, popřáli si navzájem štěstí a šli jsme hrát. Po představení jsme si zazpívali. Rozdali jsme sladkosti dětem a sami jsme po představení od nich dostali odměnu. Dostali jsme sušenku a lízátko, lepítka a tužku. Potom jsme se šli převléct a vyrazili jsme na banket. Dorazili jsme na učňák, kde jsme měli sraz ve čtvrt na jednu. Poté jsme se přesunuli do kuchyně, kterou jsme si prohlédli. Potom jsme se přesunuli k baru, do jídelní místnosti. Tam nám pan mistr vysvětlit, co se bude dít, jak se máme chovat při stolování a jak máme ženu doprovodit ke stolu. Po nějaké době dostali první jídlo. Jako předkrm jsme měli minihamburger, který všem chutnal, jen Petr z něj vyndal všechnu zeleninu. Měli jsme čtyři skleničky a ke každému chodu jsme dostávali jiné pití. Pan mistr nám vysvětloval, jak to máme držet a k čemu se jaké pití dává. Také nám vysvětloval, jak se drží příbory. Hamburger jsme jedli rukama, bez příboru. Po každém jídle to sklidili. Jako druhý chod byl tomatový krém. Petr to zase nejedl, protože to zase byla zelenina. Jako hlavní chod byl řízek s plněným bramborem. Jeden byl paprikový a druhý špenátový. Potom bylo představení míchání drinků. Dělaly se dva koktejly. Jeden dostaly naše děti z Mařenky a jeden učitelé. Byl s kokosovou příchutí. Potom jsme dostali dezert. Což byly dva kousky mražených kuliček se zmrzlinou a jeden malý mafinek. Navrch byl kousek flambovaného ovoce. Poté, co jsme dojedli, jsme se šli podívat ke kosmetičkám a kadeřnicím. Potom jsme se ještě na chvilku sedli ke stolu, potom si vzali bundy a šli zpátky do Mařenky. V Mařence jsme potom měli osobní volno, kdy jsme trávili. Potom jsme šli na svačinu a teď píšeme článek. To je vše. P. J., T. J., T. T., J. G., D. P.
Na Zelenovských rybnících Den 3. 5. 2015 jsme jeli na kolech na tyto rybníky. S panem vychovatelem Štefanem jsme vyjeli hned po osobním volnu. Nejdříve jsme si vybrali kola a helmy. Z Mařenky jsme vyjeli v pořadí: Petr, Tomáš, Kuba a pan vychovatel Štefan. Jeli jsme na cyklostezku, která vedla přes Havlovice. Jeli jsme ke třem rybníkům a každý si jeden z těch rybníků vybrali. Cestou zpátky jsme přijeli k rybníkům a stal se tam karambol. A od Havlovic jsme jeli do Domažlic bez šlapání. Nejdál dojel Petr k plaveckému bazénu. Kola jsme odvezli do garáže. Dne 3. 5. 2015 jsme jeli na kolech s panem vychovatelem Štefanem na Zelenovské rybníky. Jeli jsme Petr, Tomáš a Kuba. Jeli jsme hned po obědě a po osobním volnu. Každý jsme si nejprve vybrali kola a potom přilby. Potom jsme vyjeli. Jeli jsme na Zelenovské rybníky. Ještě než jsme tam dojeli, tak jsme se rozhodli, kdo bude o jakém rybníku psát. Také jsme si upravili pořadí, v jakém pojedeme za sebou. První jel Petr, potom Tomáš, Kuba a pan vychovatel. Jeli jsme na cyklostezku, která vedla přes Havlovice. Jeli jsme okolo lesa a v lese jsme zastavili, abychom si všichni odpočinuli. Potom jsme jeli dál lesním terénem. Když jsme dojeli na první rybník, tak jsme viděli, že není tak velký, jak jsme mysleli. Vyfotili jsme se. Překvapila nás chatka, která stála na druhém břehu. Dohodli jsme se, že se na ní
podíváme až cestou zpátky. Na prvním rybníku byly vidět lekníny, rákos, kachny a budky pro ptáky přímo na jezeře. Potom jsme jeli na druhý rybník. Druhý rybník byl o trošku menší. Tam byla informační tabule, kde jsme si o rybníku něco přečetli. Tam jsme se také vyfotili. Zase jsme si odpočinuli a povídali si. Potom jsme jeli na třetí rybník. Bylo to maličko do kopce. Překvapilo nás, jak byl hodně velký. Šli jsme se vyfotit ke splavu. Tam jsme si stoupli k vodě a vyfotili se, jak stojíme přesně nad vodou. Potom jsme šli zpátky okolo malého můstku a sedli si na sedátko. Tam jsme chvilku odpočívali a jezdili na kole. Zde byl památný kámen, který se týkal opravy rybníka. Zde jsme se také fotili. Potom jsme si odpočinuli a vyrazili zpátky k druhému rybníku. Vyjeli jsme na malý kopeček, který je u druhého rybníka, kde nám pan vychovatel říkal nějaké zajímavosti. Mezitím si Petr s Kubou vyměnily kola. Když jsme z toho kopce sjížděli k prvnímu rybníku, tak se Kubovi stala malá nehoda. Sjížděl s kopce dolů, ale sundal nohy ze šlapek a nohy roztáhl. Ale dole byl hrbol, na který Kuba najel. Naštěstí se mu nic vážného nestalo. Vůbec se s tím nemazal. Potom jsme dojeli k prvnímu rybníku a pan vychovatel nám řekl zase nějaké zajímavosti a potom jsme jeli k té chatce. Když jsme dojeli k chatce, zastavili jsme u ní a podívali se, jak vypadá z blízka. Z dálky totiž vypadala větší. Podívali se oknem dovnitř a nevypadala špatně. Byla hezká a útulná. Potom jsme jeli zpátky. Cestou zpátky jsme se zastavili u konce Havlovic. Zde nám pan vychovatel vyhlásil soutěž, kdo dojede nejdál bez šlapání. Nejdál dojel Petr a hned za ním Tomáš. Dojeli jsme bez šlapání až skoro k bazénu v Domažlicích. Potom jsme jeli zpátky do střediska a šli se nasvačit. Po svačině jsme udělali večeři. Výlet se nám hodně líbil. T.J., J. G. a P.J.
Na Kozinově statku V sobotu jsme byli na statku Jana Sladkého Koziny. Líbila se mi tam kolíbka, hrnek petrželák, hřeben na kov a stůl starý 407 let. Jan Sladký Kozina byl zabit to si přečetli Marek s Honzou. Mně se líbily svatební šaty a šaty smuteční. Po prohlídce jsme se nasvačili. Potom začalo pršet, tak nás paní průvodkyně pozvala zpět. Až přestalo pršet, tak jsme vyrazili zpět do SVP. M. B., M. B., J. O. V bazénu V neděli 10. 5. jsme šli s paní vychovatelkou Míšou do plaveckého bazénu v Domažlicích. Šli jsme tam krátce po druhé hodině. Když jsme tam přišli, paní vychovatelka Míša zaplatila vstup, my jsme dostali klíče od skříněk a šli jsme se převléct do plavek. Nejdříve jsme se museli umýt, paní vychovatelka už na nás čekala u bazénu. Voda byla docela studená, nejdříve jsme se museli pořádně rozplavat a nakonec už to tak studené nebylo. Půjčili nám i pás na plavání, abychom se neutopili. Po plavání ve velkém bazénu jsme poprosili paní vychovatelku, aby s náma šla ještě do malého bazénku, kde jsme se
vyskotačili. Tam byl tobogán, ale u konce tobogánu jsem se zastavil, takže jsem nikam nedojel. Bylo to tam super. Výlet na modely vláčků M. B., J. O. Já, Petr a Tomáš jsme šli s paní vychovatelkou Míšou na expozici vláčků v Domažlicích. Velice nás zaujala barva toho domu, byla nádherná. Když jsme vstoupili dovnitř, kolem nás byla hromada vitrínek a velká dráha pro vláčky. Byla tam ukázka z filmů - Mrazík, Slunce seno jahody a Marečku, podejte mi pero. Taky tam byla vidět Velká vlaková loupež a stará ruská dráha. Líbily se mi ty modýlky a hlavně se mi líbil božský Kája Gott. Také se mi líbila mašinka Tomáš a ruský pancéřový vlak. Ke konci nám ještě ukázali mašinku Lízu a simulátor brejlovce, lokomotivy, která byla vyráběná v SSSR. Výlet jsme zakončili zmrzlinovými kopečky moc se mi to líbilo. J. G.