S ODDÍLEM DO PROJEKTŮ!

S ODDÍLEM DO PROJEKTŮ! S ODDÍLEM DO PROJEKTŮ!... 1 Úvod... 6 Co je projekt... 7 Projekty ve formálním vzdělávání... 7 Projekty v neformálním vzdělávání... 8 Společné kořeny... 8 Tajemství úspěšného projektu... 10 Literatura... 10 Mapování drobných sakrálních staveb... 12 Realizátor:... 12 Uskutečněno:... 12 Spolupracující instituce:... 12 Stručná charakteristika projektu:... 12 Popis realizace:... 12 Námět projektu... 12 Výstup projektu... 12 Výchovný a vzdělávací cíl... 13 Role... 13 Realizace... 13 Terénní výzkum... 14 Revize... 15 Doplnění údajů do evidenčních listů... 15 Pomůcky... 15 Důležité zkušenosti... 15 Přenositelnost projektu... 16 Přílohy... 16 Literatura... 17

Výzkum starých odrůd ovocných dřevin... 19 Realizátor:... 19 Uskutečněno:... 19 Spolupracující instituce:... 19 Stručná charakteristika projektu:... 19 Popis realizace:... 19 Námět projektu... 19 Výstup projektu... 19 Výchovný a vzdělávací cíl... 20 Role... 20 Realizace... 21 Motivace... 21 Příprava projektu... 21 Financování projektu... 21 Metodika výzkumu... 21 Práce v terénu... 22 Zpracování dat výzkumu... 22 Odborná revize... 22 Publikace... 22 Následné aktivity... 23 Pomůcky a zázemí... 23 Přenositelnost projektu... 24 Důležité zkušenosti... 24 Literatura... 24 Mládež v akci... 26 Realizátor:... 26 Uskutečněno:... 26 Spolupracující instituce:... 26 Stručná charakteristika projektu:... 26 Popis realizace:... 26 Námět projektu... 26

Výstup projektu... 26 Výchovný a vzdělávací cíl... 27 Role... 28 Realizace... 29 Příprava projektu... 29 Získávání prostředků... 29 Příprava tábora... 29 Realizace tábora... 29 Následné aktivity... 31 Přenositelnost projektu... 31 Důležité zkušenosti... 32 Literatura... 32 Hlavní zdroje financování podobných projektů:... 32 Akce v ochraně přírody... 33 Realizátor:... 33 Uskutečněno:... 33 Spolupracující instituce:... 33 Stručná charakteristika projektu:... 33 Popis realizace:... 33 Námět projektu... 33 Výstup projektu... 33 Výchovný a vzdělávací cíl... 33 Role... 34 Realizace... 34 Výběr lokality, volba způsobu péče... 34 Příprava lokality... 35 Vybavení pro ochranářské aktivity... 35 Realizace tábora... 35 Právní aspekty a bezpečnost... 36 Výsledky práce a následná péče... 37 Pomůcky... 37 Důležité zkušenosti... 38

Přenositelnost projektu... 38 Literatura... 39 Hlavní zdroje financování podobných projektů:... 39 VELIKONOČNÍ SKAUTSKÉ KUŘÁTKO... 40 Realizátor:... 40 Uskutečněno:... 40 Spolupracující instituce:... 40 Stručná charakteristika projektu:... 40 Popis realizace:... 40 Námět k projektu:... 40 Výstup projektu:... 40 Výchovný a vzdělávací cíl:... 40 Role:... 41 Realizace:... 41 Pomůcky:... 42 Zkušenosti:... 42 KAPKA... 43 Realizátor:... 43 Uskutečněno:... 43 Spolupracující instituce:... 43 Stručná charakteristika projektu:... 43 Popis realizace:... 43 Námět projektu... 43 Výstup projektu:... 43 Výchovný a vzdělávací cíl:... 43 Role:... 44

Realizace:... 44 Pomůcky:... 45 Zkušenosti:... 45 Vysazení výrazné stromové aleje na Kamenicku... 46 Realizátor:... 46 Uskutečněno:... 46 Finanční podpora:... 46 Stručná charakteristika projektu:... 46 Popis realizace:... 46 Námět projektu... 46 Výstup projektu... 46 Výchovný a vzdělávací cíl... 46 Role... 47 Realizace... 47 Metodická část... 48 Pomůcky... 49 Důležité zkušenosti... 49 Přenositelnost projektu... 50 Vysazení výrazné stromové aleje na Kamenicku... Chyba! Záložka není definována. Realizátor:... 51

Úvod Listujeme-li zápisky vedoucích a účastníků prvních táborů z doby před sto lety, zřetelně vidíme, že právě zvládnutí táboření v přírodě a mimo domov bylo výzvou projektem, na jehož realizaci týmově pracovala skupina mladých lidí. Dnes se důraz táborů posunul k propracovanému programu, většinou uvozeného motivačním rámcem celotáborové hry. Nezřídka se děti nepodílí na stavbě tábořiště ani na vaření. Zvyšuje se obliba tzv. příměstských táborů, které s tábořením již pojí jen to, že se odehrávají o prázdninách. Spolu s dýmem z pod kotlíků se tak ztrácí jedna z tradičních výchovných a vzdělávacích forem mimoškolní výchovy postavená na řešení praktického problému, úkolu, který stál před partou mladých lidí a jejich vedoucími. Cílem této elektronické publikace je ukázat, že výchovné a vzdělávací postupy, kterým dává teoretický rámec projektová metoda, jsou přitažlivé a smysluplné i pro dnešní mladé lidi. Nemají sice podobu přežití na louce u lesa prostřednictvím zálesáckých dovedností, přesto mohou být nemenší výzvou pro děti i jejich vedoucí. Představujeme osm projektů, které během své realizace byly příběhy s otevřeným koncem, v nichž se smělost a odvaha plánů poměřovaly se znalostmi, dovednostmi a schopnostmi jejich účastníků. Příběhy, ve kterých byli děti i jejich vedoucí na palubě jedné lodi a pouze společným úsilím dosáhli vytčeného cíle. Úmyslně jsme do výběru zařadili projekty, které přesahovaly rámec činnosti oddílu a přinášely významný společenský prospěch. Jednotlivé příklady se liší nejenom tematicky a délkou trvání, ale z didaktického hlediska klíčovou mírou zapojení vedoucích a dětí do definování cílů a způsobů realizace projektů. Ve srovnání s požadavky některých proponentů projektové metody je v předkládaných projektech vliv dětí na výběr témat či metod realizace nižší. Je to daň za vysokou úroveň výstupů a spolupráci v rozsáhlejších realizačních týmech. Zřetelný přesah do života společnosti a vědomí smyslu realizovaných aktivit na druhou stranu vedly k osobnímu zájmu realizátorů na překonávání překážek a jejich úspěšném dokončení (srov. Kilpatrick 1951:248,271). V úvodním textu se samotné projektové metodě a pragmatické pedagogice věnujeme pouze okrajově, zájemce si může potřebné informace dohledat v odkazované literatuře. Znalému čtenáři neunikne text odkrývající kořeny projektové metody a skautingu, které vyrůstaly ze stejné půdy reformních výchovných proudů přelomu 19. a 20. století. Budeme rádi, rozšíří-li zde představené projekty v mimoškolní výchově další příklady. Protože se tématu dlouhodobě věnujeme i po metodické stránce uvítáme postřehy, komentáře a polemiky i v této oblasti. Velmi rádi se se zájemci rozdělíme o další nepublikované praktické zkušenosti a podklady. Za autorský tým Michal Medek Krásensko, březen 2012

Co je projekt Jako projekt se v prostředí vzdělávání a výchovy označuje řešení komplexního úkolu, který má podle různých autorů (Kratochvílová 2006:39) tyto charakteristiky: - je spjatý s každodenním životem, - vede k předem stanovenému cíli, nejlépe tvorbě konkrétního výstupu (výrobku, akce), - realizátor (žák, dítě) za něj přebírá odpovědnost, - realizace projektu vyžaduje samostatné řešení řady dílčích úkolů, - během řešení projektu získává realizátor nové znalosti a dovednosti, do úsilí o dosažení cíle vkládá celou svoji osobnost. Projekty ve formálním vzdělávání Zařazení realizace projektů do formálního vzdělávání se nazývá projektovou výukou. Metodický přístup k realizaci projektů se označuje jako projektová metoda. Pojetí metodiky projektové výuky přitom může být značně široké a to nejenom v závislosti na charakteru výstupu a složitosti projektu, ale především na míře angažovanosti žáka a roli učitele. Existuje zde kontinuum od projektů, jejichž témata, cíle a metody řešení stanovuje žák, až po projekty na jejichž formulaci se žák podílí pouze omezeně. Vždy je ovšem klíčové, aby se žák s projektem ztotožnil, přijal je za svůj a pustil se do jeho realizace s nadšením. Stejně tak je charakteristické, že se role pedagoga mění stává se z něj pomocník, rádce či spoluřešitel úkolu, aniž přitom zapomíná sledovat výchovně-vzdělávací cíle projektové výuky. Projektová metoda se stala nedílnou součástí portfolia vzdělávacích a výchovných nástrojů ve školách i dalších vzdělávacích institucích, jakými jsou například střediska ekologické výchovy. Zůstává však stále metodou okrajovou nesoucí punc inovativnosti a modernosti (Dlabola, 2009). Často bývá zaměňována za tematickou výuku (Kašová 2008:6, Nováčková 2012:170) z důvodu podobnosti v orientaci na jedno téma a jeho nahlížení z pohledů různých vzdělávacích předmětů (oborů). Josef Valenta toto tematické zaměření učiva označuje termínem koncentrace (Valenta 1993:4) a zdůrazňuje jeho důležitost pro rozvoj holistického vnímání světa. Oproti projektové metodě však tematická výuka postrádá zaměření na tvorbu konkrétního výstupu. Zajímavými zdroji námětů pro učitele týkající se projektové a tematické výuky jsou Čtenářská gramotnost a projektové vyučování (http://www.ctenarska-gramotnost.cz), Metodický portál RVP (http://spomocnik.rvp.cz/) a stránky Projektové vyučování (http://www.projektovavyuka.cz). S nabídkou konkrétních projektů a tematických balíčků přichází do škol řada organizací, například Sdružení TEREZA (www.terezanet.cz) či Člověk v tísni (www.clovekvtisni.cz). Některé projekty z nabídky takovýchto organizací se aplikují i v prostředí neformální výchovy a vzdělávání (Dvorská, Hamšíková 2006:31).

Projekty v neformálním vzdělávání Využití projektové metody v neformální výchově a vzdělávání se u nás, narozdíl od formálního vzdělávání, doposud nevěnovala teoretická pozornost. Tento stav kontrastuje s množstvím projektů, které děti a mládež spolu se svými vychovateli řeší a řešili. Prolistování namátkového čísla časopisu Abc mladých techniků a přírodovědců staršího dvaceti let poskytne řadu námětů a praktických příkladů výchovy a vzdělávání prostřednictvím projektové metody. Dovolíme si dokonce konstatovat, že projektová metoda podporující přirozený proces učení (Kratochvílová 2006:54) je jedním ze základních prvků neformálního vzdělávání a snad i nezbytnou esencí jeho atraktivity. Pozoruhodná jsou v této souvislosti společná východiska pragmatické pedagogiky, která bývá označována za kolébku projektové metody ve formálním vzdělávání, a největších hnutí mimoškolní pedagogiky dvacátého století. Společné kořeny Příklon ke vzdělávání a výchově založených na přímé zkušenosti, praktických činnostech a řešení konkrétních úkolů nalézáme v druhé polovině 19. století a začátkem století 20. v řadě reformních hnutí. Jejich společným jmenovatelem je volání po odklonu od jednostranného zaměření vzdělávání na získávání sumy vědomostí (symbolizované často učením se z knih), kritika školy, která žákům přináší pouze zprostředkované zkušenosti a vzdaluje se vzdělávacím obsahem skutečnému životu. Zřetelný je příklon k pobytu na venkově či v přírodě, důraz na poznávání světa přirozenou dětskou zvídavostí a vzdělávání prostřednictvím praktických činností. Myslitelé těchto reformních hnutí se hlásí k inspiraci dílem Jeana-Jacquesa Rousseaua, především románem Emil. V první polovině 19. století to byl ve Švýcarsku Johann Heinrich Pestalozzi, v Rusku o 50 let později Lev Nikolajevič Tolstoj, především však Stanislav Teofilovič Šackij. Spolu s Aleksandrem Ustinovičem Zelenkem pořádají v roce 1904 letní tábor pro nejchudší děti a o rok později organizují v Moskvě dětský klub, který se vyvinul ve školu postavenou na principech žákovské samosprávy a pracovní (potažmo projektové) výuky. Ve stejné době rozšiřuje v USA Ernest Thompson Seton hnutí lesní moudrosti založené na rozvoji dovedností a charakterových vlastností prostřednictvím táboření a ideálu čestného a moudrého Indiána. Částečně přitom inspiruje Brita Roberta Badena Powella při formulování základů skautingu. K odkazu všech výše uvedených osobností se hlásí duchovní otec skautingu v českých zemích Antonín Benjamín Svojsík ve svém díle Základy junáctví (1912). Jako učitel žižkovské reálky vzápětí aplikuje nové pedagogické přístupy na své žáky. Narozdíl od jiných zemí, patřili na našem území mezi průkopníky skautingu právě pedagogové (Šantora, 2012), kteří v něm zřetelně viděli reformní výchovné hnutí (Svojsík 1912:17). Přes časovou koincidenci, společná ideová východiska a v mnohém podobné závěry stran výchovných a vzdělávacích metod nenacházíme mezi pragmatickou pedagogikou a počínajícím skautským či woodcrafterským hnutím v českých zemích stopy přímého ovlivnění. Lze předpokládat, že důvodem byl malý vliv pragmatické pedagogiky, kterou John Dewey do 1. světové války rozvíjel především na akademické půdě tří amerických univerzit (Singule 1990:31). Rozhodně se však neztotožňujeme s názorem Polanského (2011:19), že pragmatismus jako filozofický směr neměl vliv na ideové základy velkých hnutí mimoškolní pedagogiky: lesní moudrosti (woodcraft) či skautingu.

William Heard Killpatrick, považovaný za otce projektové metody (Kratochvílová 2006:28) a přední popularizátor pragmatické pedagogiky, se živě zajímal o fenomén táboření. V roce 1931 poznamenal k možnostem jeho výchovného a vzdělávacího vlivu v souvislosti s výzkumem tábora v kanadském Ontariu: Na rozdíl od školy, špatně poznamenané praktikami používanými v minulosti, je letní tábor relativně svobodný. Není doposud svázán žádným institutionalizmem. Má svůj vlastní cíl a jeho umístění v odlehlých končinách jej kryje před dohledem společnosti. S výjimkou požadavku, aby jejich děti nepřišly k újmě, nejsou na něj rodiči či společností kladeny žádné nároky kromě obšťastňování mládeže. Protože není považován za vzdělávací v tradičním slova smyslu, je svobodný a tudíž vpravdě výchovný a vzdělávací. (Kilpatrick, 1931:ix) 1) V rámci uvedeného výzkumu nacházel Kilpatrick v programu tábora jemu vlastní prvky projektové metody jako je průběžné učení (concomitant learning). Ke zvýraznění rezonance mezi českým skautingem a projektovou metodou uveďme ještě alespoň jeden citát ze Svojsíka (1912:48): Skautování učí práci, učí jí nenápadně, hravě, ve svěžím pohybu a za veselé nálady. To jest jeho nejkrásnější předností a kouzlem. To však neznamená, že má se vyhýbati opravdovosti a praktičnosti. Naopak, čím zřetelnější praktický výsledek práce, čím životnější cíl zaměstnání, čím větší zásluhu má hoch o produkt, jejž zrobil, tím trvaleji hocha upoutá. Aniž by toho tušil, přestupuje tu hoch nepatrnou hranici, jež dělí hru od práce, poznává radost z výsledku svého konání, pociťuje potíže i slast práce, pozvolna jí zvyká a zamiluje si ji. Tak zvyká také přesnosti, vytrvalosti a trpělivosti, získá na samostatnosti a tvořivosti. Na tomto místě je rovněž nutné podotknout, že v žádném případě neztotožňujeme skautské hnutí s celou oblastí neformální výchovy a vzdělávání. Skauting se však vyznačuje jasnou formulací výchovně-vzdělávacích cílů a metod a tvoří základ, na kterém se vyvíjela a doposud vyvíjí velká část mimoškolní pedagogiky v českých zemích. To umožňuje jeho srovnání s hnutím pragmatické pedagogiky, na kterou se odkazuje projektová výuka. Nelze si nevšimnout, že projekty představené v této elektronické publikaci byly realizovány v prostředí skautských či z filozofie skautingu vycházejících oddílů. Jsme si rovněž vědomi šíře nových pedagogických proudů, které se objevují počátkem 20. století stejně jako existence pestré škály organizací zaměřujících s v té době na oblast mimoškolní výchovy. Jejich popis je ovšem mimo zaměření této publikace. Společné znaky projektové metody a skautské metody výchovy formulované Svojsíkem (1912) vidíme především v těchto bodech: - důraz na osobnostní a celostní rozvoj dítěte, - rozpoznání důležitosti všestranného rozvoje dítěte, - výchova a vzdělávání přímou zkušeností a prostřednictvím praktických činností, - učení se prostřednictvím využití zájmů dítěte odpovídajících jeho věku, - průvodcovská role dospělých vychovatelů vůči dítěti, - požadavek celoživotního sebevzdělávání, - důraz na týmovou spolupráci v menších skupinách (Kašová, 2008). Oblast neformálního vzdělávání a výchovy proto považujeme nejenom za mimořádně vhodnou pro aplikaci projektové metody, ale rovněž za její doposud opomíjenou nositelku. Podstatnou výhodou prostředí neformálního vzdělávání a výchovy je tvůrčí svoboda umožněná absencí výkonových kritérií. Vedoucí dětského oddílu se může soustředit na otázku jak rozvinout jeho členy v nejširším

slova smyslu, kdežto pedagog ve formálním vzdělávání nemůže opomenout naplňování společensky daných vzdělávacích cílů, ať už působí v jakémkoliv pedagogickém systému. Tajemství úspěšného projektu Na základě řady projektů uskutečněných v rámci Ekoklubu Kvíčala si dovolujeme sdílet následující zkušenosti týkající se úspěšné realizace projektu: - všichni aktéři projektu znají jeho smysl a přínos, který jim realizace projektu přináší: nejedná se pouze o samotné realizátory projektu, ale i donory, objednatele, místní obyvatele a rodiče zapojených členů2). - realizátoři si jsou vědomi přínosů projektu jak pro ně, tak pro společnost; jsou ztotožněni se smyslem projektu. - práce na projektu probíhá v partě přátel a je vyvážena tematicky nesouvisející zábavou. - každý zná svůj úkol a cítí za něj zodpovědnost. - každý realizátor je v projektu orientován zná své úkoly, jejich rozsah a stav postupu jejich plnění a ví na koho se s čím obrátit. - vedoucí pracuje ještě usilovněji než ostatní. - vedoucí průběžně kontroluje (přebírá) práce na projektu a zavčas odhaluje potenciální problémy. - každý realizátor obdrží po akci společný výstup. Literatura DVORSKÁ, J., HAMŠÍKOVÁ, M. Hydrologický výzkum Vsetínské a Rožnovské Bečvy. In Znalcem svého okolí. Praha: Sdružení TEREZA, 2006. 108 s. KAŠOVÁ, J. Jak na projekty ve výuce. vlastním nákladem, 2008. 44 s. KILPATRICK, W., H. Philosophy of Education. New York: Macmillan Company, 1951. 465 s. KILPATRICK, W., H. In Dimock, H., S., Hendry, C., E. Camping and Character. New York: Association Press, 1931. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 160 s. ISBN 80-210-4142-0 NOVÁČKOVÁ H. Příklady projektů a tematických dnů pro školy. In Máchal, A., Nováčková, H., Sobotová, L. et al Úvod do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání. Soubor učebních textů. Brno: Lipka, 2012. 282 s. POLANSKÝ, T. Pragmatická inspirace pro organizaci skautské výchovy. Bakalářská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2011.

SINGULE, F. Americká pragmatická pedagogika. John Dewey a jeho američtí následovníci. Praha: státní pedagogické nakladatelství, 1990. 197 s. ISBN 80-04-20715-4 SVOJSÍK, A., B. Základy junáctví. 3. nezměněné vydání podle 1. vydání v roce 1912. Praha: Merkur, 1991. 724 s. ISBN 80-7032-001-x ŠANTORA, R. et al. Skautské století. dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. Praha: Junák, svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum. 2012. 253 s. ISBN 978-80-86825-72-4 VALENTA, J. Projektová metoda ve škole a za školou. Praha: Ipos Artama, 1993. 61 s. ISBN 80-7068- 066-0 1) Opposed to the school, thus variously handicapped by practices left over from its past, stands the summer camp relatively free. So far it is bound by little or no institutionalism. Having a new aim and located in remote quarters, it is freer from the traditional outlook of society in general. Apart from the negative demands to allow no harm to their charges there are on the whole few or no insistent demands made on the camp, either by parents or by society, other than the very immediate one of making the youth happy. Not being counted "educative," in the traditional sense, the camp is free if it will be honestly and seriously educative in the true sense. (Kilpatrick, 1931, ix) 2) např. v létě 2004 bylo nutné z rodinných důvodů formulovat mapování starých odrůd ovocných stromů jako placenou brigádu, byť odměna za vykonanou práci nebyla než symbolická mapovatelé se již předtím podíleli na ochranářském táboře ekoklubu, čtrnáctidenní expedici do Černé Hory a čekalo je mapování drobných sakrálních staveb v mikroregionu Větrník

Mapování drobných sakrálních staveb Michal Medek Realizátor: Ekoklub Kvíčala, vedoucí Michal Medek Uskutečněno: v roce 2012 (mikroregion Drahanská vrchovina) Spolupracující instituce: Mikroregion Drahanská vrchovina, Mikroregion Větrník, odborní historici Stručná charakteristika projektu: Členové ekoklubu Kvíčala podle zadaných instrukcí vyhledávali na území mikroregionu Drahanská vrchovina drobné sakrální stavby boží muka, křížky, svaté obrázky. Umístění, popis a fotodokumentaci staveb zanášeli do evidenčních listů, umístění i do geografického informačního systému. Evidenční karty byly revidovány, doplňovány a publikovány odbornými historiky. Vznikla odborná studie, která posloužila mikroregionu Drahanská vrchovina v žádosti o prostředky na opravy drobných sakrálních staveb. Popis realizace: Námět projektu Námět na zmapování drobných sakrálních staveb vzešel z mikroregionu Drahanská vrchovina. Na jeho vzniku participovala 3 občanská sdružení: Drnka Drnovice (Pavel Klvač), Barvínek Podomí (Dáša Zouharová) a Rezekvítek (Michal Medek). Nositelem projektu byla obec Studnice, manažerem ing. Jiří Pospíšil (firma Pospíšil & Švejnoha). Projekt samotný realizovali odborní historikové pod vedením Vladimíra Březiny a Ekoklub Kvíčala fungující pod občanským sdružením Rezekvítek vedený Michalem Medkem. Ke kombinaci odborných pracovníků a členů oddílu přistoupil manažer projektu z finančních důvodů odborníci neměli na výzkum v terénu kapacitu a jejich zaplacení by bylo bývalo nad finanční možnosti projektu. Po úspěšné realizaci mapování v mikroregionu Drahanská vrchovina v roce 2003 byl podobný model zopakován v sousedním mikroregionu Větrník v roce 2004, rovněž v rámci projektu řízeném firmou Pospíšil & Švejnoha. Výstup projektu Cílem projektu bylo zdokumentovat drobné sakrální stavby na území mikroregionu, zhodnotit jejich technický stav, historickou hodnotu a případně vyčíslit náklady na opravu. Výsledný dokument měl sloužit mikroregionu pro sestavování projektových žádostí na obnovu těchto drobných památek. Všechny místní samosprávy v mikroregionu obdrželi studii s evidenčními listy drobných sakrálních staveb v jejich působnosti, totéž i v digitální podobě včetně mapových podkladů a vrstev GIS.

V roce 2004 získal mikroregion Drahanská vrchovina dotaci na opravu drobných sakrálních staveb, zástupci místních samospráv se dohodli na rozdělení částky rovným dílem na jednotlivé obce. Díky tomu se bohužel nepodařilo soustředit prostředky na nejvzácnější či nejpotřebnější stavby. Soupis drobných sakrálních staveb je sám o sobě výjimečným materiálem, který ocení budoucí badatelé a restaurátoři. Výchovný a vzdělávací cíl Pro většinu zúčastněných členů oddílu to byla první účast na odborném dokumentu. Zažili participaci na větším díle, které bylo korunováno úspěchem v podobě opravených křížků. Důležitým prvkem projektu byla jeho smysluplnost podíl na záchraně mizejícího kulturního dědictví a zachování výrazných prvků krajinného rázu. Důležitá byla i tematizace drobných sakrálních staveb jak mezi reprezentanty místních samospráv, tak i mezi obyvateli mikroregionu. V oblasti dovedností bylo nutné zvládnout práci s geografickým informačním systémem (ArcView) a ve své době málo rozšířenými technologiemi: GPS, digitální fotografií. Nezbytná byla práce s mapou v terénu. Projekt u účastníků rozvíjel především základní pracovní návyky s IT, zvládnutí ovládání příslušných SW a dále plánování, kontrola kvality výstupů, týmová spolupráce. Důležité pro zjišťování informací v terénu byly komunikační dovednosti. Pro realizaci projektu byl nakoupen materiál a software, který byl využíván v dalších projektech Ekoklubu Kvíčala a při výucena pracovišti Rychta Krásensko. Role Vedoucí měl na starost administraci zakázky, výběr účastníků, organizaci výzkumného týdne (ubytování, strava, doprava), návrh metodiky výzkumu, zajištění podkladů a pomůcek, kontrolu přípravy účastníků, převzetí jejich práce a její revizi doplnění chybějících údajů. Účastníci prováděli digitalizaci mapových podkladů, terénní mapování, digitalizaci výsledků mapování. Z hlediska účastníků se jednalo o placenou letní brigádu, výše odměny odpovídala minimální hodinové mzdě pro nejnižší skupinu prací a rozhodně nebyla hlavním motivem účasti na projektu. Částí mzdy navíc účastníci přispívali na ubytování a stravu během terénního výzkumu. Celkem se na projektu podílelo 8 členů Ekoklubu Kvíčala ve věku 15-18 let. Realizace Období od zahájení přípravy po dokončení projektu trvalo rok. Představu o době trvání a časové náročnosti jednotlivých částí projektu představuje Tabulka 1: Fáze realizace projektu mapování drobných sakrálních staveb. Časová náročnost je vyjádřena v hodinách práce všech, kteří se na dané fázi projektu podíleli. Protože se během výzkumu neprováděla evidence práce, jedná se pouze o zpětný odhad.

Pro Ekoklub Kvíčala projekt končil odevzdáním vyplněných evidenčních listů. Další stovky hodin na projektu odpracovali odborní historici, kteří doplňovali do evidenčních listů údaje o parcelách, historii stavby, navrhovali opatření a jejich prioritu. Rovněž doplňovali drobné sakrální stavby, které se nepodařilo ekoklubu vymapovat celkem se jednalo o 3 nové položky z přibližně 120 1. fáze projektu doba časová realizátor trvání náročnost jednání o zapojení Ekoklubu Kvíčala do projektu 4 měsíce 25 hodin vedoucí získání mapových podkladů 1 měsíc 20 hodin vedoucí organizace terénního výzkumu 2 měsíce 15 hodin vedoucí, účastníci digitalizace mapových podkladů (ArcView) 6 dní 45 hodin účastníci sestavení metodiky a proškolení účastníků 0,5 dní 5 hodin vedoucí terénní výzkum 8 dní 320 hodin účastníci revize terénního výzkumu 5 dní 60 hodin vedoucí, vybraní účastníci redakční práce finální zpracování výsledků výzkumu 10 dní 40 hodin vedoucí prezentace výsledků, administrativní činnosti apod. 20 hodin vedoucí celkem 540 hodin Tabulka 1: Fáze realizace projektu mapování drobných sakrálních staveb Terénní výzkum Samotný terénní výzkum probíhal ve třech dvoučlenných týmech, 1-2 lidé tvořili technické zázemí. Ideálně každý den jeden člen týmu zůstává na základně a digitalizuje práci z předcházejícího dne. Týmy si rozdělily katastry obcí, na svém katastru si každý tým na základě mapových podkladů vytýčil trasu na výzkumný den. V kopiích map si barevně označují drobné sakrální stavby, konkrétně se používaly základní mapy ČR v měřítku 1:10 000, 1:25 000 a mapy z 3. vojenského mapování v měřítku 1:25 000 reambulované ve 30. letech 20. století. Tyto vojenské mapy byly využity na základě předpokladu, že zachycují situaci s maximálním počtem drobných sakrálních staveb, včetně těch, které mohly být zničeny válečnými událostmi. Do mapování byly zařazeny křížky (včetně náhrobků ve volné krajině), boží muka, menší kapličky, zvoničky, významnější obrázky na stromech. Při práci v terénu výzkumníci oslovovali místní obyvatele: kronikáře, pracovníky obecního úřadu, náhodné kolemjdoucí. I přes výše uvedené zdroje proběhla řada objevů přímo v terénu. Po nalezení drobné sakrální stavby mapovatelé vyplnili evidenční list, zaměřili souřadnice, zanesli stavbu do mapy a provedli fotodokumentaci nejméně v rozsahu 3 fotografií. Do evidenčního listu doplňovali tyto položky: evidenční číslo stavby (kód pro snadnou identifikaci objektu sestávající ze zkratky názvu katastru a pořadového čísla mapování), souřadnice, popis umístění stavby, popis, zjištěné údaje o historii stavby a popis stavu stavby: Po dohodě výzkumníci doplňovali i navrhovaná opatření k opravě stavby u vědomí, že budou před publikací opravena odborníky. 1 historici rozšířili záběr mapování o pomníky padlým a hlavní hřbitovní kříže, některé položky (křížová cesta) rozdělili, celkem tedy bylo v soupisu publikováno 175 staveb

Klíčovým prvkem výzkumu se ukázala okamžitá digitalizace podkladů jednak mohli výzkumníci ještě spoléhat na svoji paměť, zároveň však odhalit nedostatky a zjistit potřebné informace v terénu na jednom katastru se pracovalo několik dní. Revize Kontrola vyplněných evidenčních listů vedoucím, vyznačování nejasností, nepřesností či nekvalitních fotografií. Tato fáze by v ideálním případě měla probíhat okamžitě po digitalizaci podkladů. Při výzkumu v mikroregionu Drahanská vrchovina probíhala revize až po skončení mapování. To s sebou neslo dvě nevýhody, které zbytečně ztížily práci: jednak během fáze mapování mohl díky reflexi mnohem intenzivněji probíhat proces učení a náprava nedostatků znamenala značnou zátěž pro vedoucího lokality se znovu objížděly automobilem. Doplnění údajů do evidenčních listů Historici postgraduální studenti Filosofické fakulty Masarykovy univerzity doplnili do evidenčních listů tyto údaje: - odborný popis drobných sakrálních staveb do evidenčních karet s využitím popisů z mapování členy Ekoklubu Kvíčala a dodané fotodokumentace; - zjištění evidenčního čísla a majitele parcely; - zjištění údajů o stavbě z archívních materiálů (Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, evidenční listy nemovitých kulturních památek Národního památkového ústavu, fondy farních úřadů, obecní kroniky) - odhad nákladů na rekonstrukci; - stanovení priority rekonstrukce. Odborný tým rovněž sestavil a publikoval závěrečnou zprávu projektu. Pomůcky Katastr každé mapované obce činil několik kilometrů čtverečních, pro dopravu se proto používala jízdní kola. Zaměřování probíhalo standardními GPS přijímači Garmin etrex, mapovací karty se zpracovávaly v programu Open Office (z důvodu otevřenosti formátu a schopnosti dobře kombinovat fotografie s tabulkami), pro zpracování GIS se používal program ArcView. Pro digitalizaci se využívalo zázemí Střediska ekologické výchovy Rychta Krásensko. Mapové podklady rastrové mapy 1:25 000, tištěné mapy 1:25 000 a 1:10 000 byly zakoupeny v Českém úřadu zeměměřičském a katastrálním, ze stejného zdroje byly zakoupeny kopie map stabilního katastru. V současnosti je možné mapy stabilního katastru i mapy 3. vojenského mapování objednat v ČÚZK v digitální podobě. Důležité zkušenosti Při realizaci výzkumu jsme získali řadu zkušeností, které mohou usnadnit práci budoucím výzkumníkům:

- Komunikaci s odborníky je potřeba zahájit co nejdříve, v ideálním případě by měli provést školení terénních výzkumníků a sestavit pro ně jednoduchý manuál, který pomůže s popisováním staveb. - Během terénní práce je vhodné si do evidenčních listů rovnou zapisovat i čísla fotografií. - K zachycení obtížně čitelných plastických nápisů lze využít frotáže. - V kategorii drobných svatých obrázků nepředkládají výsledky výzkumů kompletní výčet. Hlubší terénní výzkum byl nad možnosti Ekoklubu Kvíčala. Rozloha Mikroregionu Drahanská vrchovina je okolo 130 km 2, mikroregionu Větrník 60 km 2. - Součástí terénního výzkumu bylo i zachycení příběhů, které se k jednotlivým stavbám váží. Tato část výzkumu bohužel nebyla v případě Drahanské vrchoviny publikována. V případě mikroregionu Větrník nebyly příběhy zachycovány mikroregion je převážně tvořen obcemi, ze kterých bylo původní německé obyvatelstvo odsunuto po II. světové válce, čemuž odpovídal i stav drobných sakrálních staveb. Příběhy však rozhodně za zachycení stojí, jsou průmětem stavby do místní kultury a vytváří rámec pro vnímání této stavby. - Řadu fotografií by bylo možné zlepšit pomocí programů na úpravu fotografií. V případě zde uvedených výzkumů se fotografie neupravovaly. - V rámci výzkumu by bylo vhodné zjišťovat i rozměry drobných sakrálních staveb. Jednoduché náčrtky by bylo možno na evidenčních kartách nahradit předtištěnými schématy, do kterých by se zapisovaly rozměry jednotlivých částí drobné sakrální stavby. - Okamžité zpracování výsledků výzkumu zvyšuje jeho efektivitu, stejně jako okamžitá revize hotových evidenčních listů vedoucím. Přenositelnost projektu Projekt je možné realizovat i v dalších regionech a s větším množstvím výzkumníků. Limitujícím faktorem výzkumníků v roce 2003 bylo sdílení několika kusů GPS přijímačů a digitálních fotoaparátů. Technologiemi, které byly v roce 2003 málo rozšířené a drahé, dnes disponují mobilní telefony. Zanášení dat do geografických informačních systémů je možné nahradit vkládáním informací do mapových serverů (mapy.cz, Google Maps). Mapování lze realizovat postupně, není vázáno na roční období a v případě, že není cílem vytvořit dílo, které bude prodáno místním samosprávám může se jednat o téměř beznákladový projekt. Vhodné je kontaktovat pracovníka místního muzea či jiného odborníka ve věci názvosloví částí drobných sakrálních staveb. Z výchovného a vzdělávacího hlediska je klíčová motivace účastníků projektu příběh drobných sakrálních staveb, jejich význam pro naše předky a současníky. Inspiraci pro motivační část projektu lze nalézt v seznamu literatury. Realizace projektu Ekoklubem Kvíčala byla inspirací pro žákovský projekt pod vedením Evy Krafkové na ZŠ Sira Nicholase Wintona v Kunžaku. Přílohy Ukázka evidenčního listu vyplněného mapovateli

Ukázka finální podoby evidenčního listu Literatura BAZAL, K. Kapličky a drobné sakrální stavby Sedlčanska. 1. vyd. Sedlčany: Městská knihovna Sedlčany, 2006. 77 s. ISBN 80-239-6813-0 BŘEZINA, V., KIRSCH, O., SLABOTÍNSKÝ, R., MEDEK, M. et al. Sakrální stavby v mikroregionu Drahanská vrchovina. Soupis drobných sakrálních staveb. Brno: Vladimír Březina. 2003. DRÁPALA, D. a kol. Příběhy staletími vyprávěné. Drobné sakrální památky na Rožnovsku. 1. vyd. Rožnov pod Radhoštěm: Město Rožnov pod Radhoštěm. 2004. 95 s. ISBN 80-239-2966-6 HÁJEK, T. - BUKAČOVÁ, I. Příběhy drobných památek. 1.vyd. České Budějovice: Studio JB, 2001. 140 s. ISBN 80-900903-9-7 HLADKÝ, J. Kapličky, Boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 1.vyd. Milevsko: Město Milevsko, 2007.137 s. JANÍK, Karel: Boží muka a kapličky na Břeclavsku a Mikulovsku. Jižní Morava, 1995, roč.31, sv.34, s. 244-252. KLVAČ, P. MUSIL, L. O paměti křížů, Božích muk a kapliček. Veronica, 2003, roč. 17, č. 5, s. 17 20 KYSELKA, I. Význam drobných krajinných prvků, zkušenosti s jejich obnovou u nás i v zahraničí. In DEJMAL, I. (editor) Tvář naší země krajina domova. Lomnice nad Popelkou: Česká komora architektů, 2001, s. 29 34 LACKOVÁ, L. Kaple, Boží muky a pamětní kříže Boskovicka. 1. vyd. Boskovice: Gymnázium Boskovice. 1999. 73 s. MALÁTOVÁ, D., SKALICKÁ, D., KRAFKOVÁ, E. Drobné sakrální stavby v katastru obce Kunžak. Žákovská práce. Kunžak: ZŠ Sira Nicholase Wintona. 2008. MEDEK, M. Prvky paměti Drahanské vrchoviny. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. 2004. NUSEK, J. SVOBODA, J., et al. Příběh kapliček: drobné sakrální objekty na Podblanicku. 1.vyd. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2001. 132 s. ISBN 80-86327-16-7 PROCHÁZKA, Z. Kaple a kapličky na Domažlicku a Horšovskotýnsku. 1.vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa. 2005. 79 s. ISBN 80-86125-69-6 SEKEREŠ, J. Boží muka na Mikulovsku a jejich degradace. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. 2009. SKALICKÝ, K. Kaple, kapličky a boží muka Pootaví: průvodce po drobných sakrálních stavbách dolního Pootaví. 1.vyd. Písek: Nakladatelství Praam. 2005. 50 s. ISBN 80-86616-13-4

ŠTOGROVÁ, J. et. al. Kaplička na návsi, křížek v polích. 1.vyd. Česká Lípa: Drobné památky severních Čech. 2006. 140 s. ISBN 80-239-7306-1 SOBOTKA, R. Příběhy staletími vyprávěné: drobné sakrální památky na Rožnovsku. 1.vyd. Rožnov pod Radhoštěm: Město Rožnov pod Radhoštěm, Zlínský kraj a Česká křesťanská akademie. 2004. 95 s. ISBN 80-239-2966-6 VALENČÍK, M. Ohrožené památky: kostely, kaple a kapličky v České republice. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Miloš Uhlíř Baset, 2006. 295 s. ISBN 80-7340-082-0 ZAJONCOVÁ, D. Kulturně historické dědictví v péči místních komunit. In FOLTÝN, D. a kol. Prameny paměti. Sedm kapitol o kulturně historickém dědictví pro potřeby výchovné praxe. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta UK. 2008. 303 s. ISBN 978-80-7290-352-8 URFUS, V., VÍT, J., WIESER, S., KAREL T. Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vyd. Praha: Argo. 2001. 475 s. ISBN 80-7203-370-0 VÍT, J. et al. Kamenné kříže Čech a Moravy : sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů : (katalog dodatků - 300 nových křížů). 1. vyd. Aš: Muzeum Aš. 2007. 204s. ISBN 978-80-254-1254-1 VOKÁLOVÁ, M. Drobné sakrální památky, jejich obnova a funkce v současné české krajině. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. 2008.

Výzkum starých odrůd ovocných dřevin Michal Medek Realizátor: Ekoklub Kvíčala, vedoucí Michal Medek a Eva Svobodová Uskutečněno: srpen říjen 2004 Spolupracující instituce: Občanské sdružení Barvínek. Středisko ekologické výchovy Rychta Krásensko Stručná charakteristika projektu: Vybraní členové Ekoklubu Kvíčala provedli mapování starých odrůd ovocných stromů, především jabloní, v obcích Drahanské vrchoviny. Z výzkumu vznikl přehled lokalizace starých odrůd v jednotlivých obcích. Výsledky výzkumu byly představeny na zahrádkářské výstavě v Krásensku. Z vybraných stromů byly vzaty štěpy, které byly naroubovány na podnože, po pěti letech byl ze sadebního materiálu vysázen obecní sad v Krásensku. Popis realizace: Námět projektu S nápadem navázat na mapování významných krajinných prvků, drobných sakrálních staveb a dalších pamětihodností v obcích mikroregionu Drahanská vrchovina z roku 2003 přišli Dáša Zouharová z občanského sdružení Barvínek a vedoucí Ekoklubu Kvíčala Michal Medek. Plán na mapování starých odrůd ovocných dřevin zpracoval vedoucí ekoklubu do projektové žádosti podané občanským sdružením Barvínek. Toto mapování bylo pouze menší částí rozsáhlejšího projektu nazvaného Zachování a obnova přírodního dědictví mikroregionu Drahanská vrchovina, součástí projektu byly i exkurze za příklady dobré praxe pro představitele místních samospráv a především mapování studánek, rybníků a mokřadů v tomto regionu, které pod vedením Marie Zouharové prováděli členové přírodovědného klubu Mraveniště. Po zpracování metodiky výzkumu a zajištění odborného garanta převzala roli koordinátorky mapování starých odrůd ovocných dřevin Eva Svobodová, tehdy devatenáctiletá instruktorka ekoklubu Kvíčala. Výstup projektu Výstupem projektu bylo zpracování soupisu starých odrůd ovocných dřevin v obcích mikroregionu Drahanská vrchovina a dalších obcích severní části náhorní plošiny Drahanské vrchoviny, metodika a soupis byly publikovány ve studii určené místním samosprávám (Zouharová et al, 2004). Dalším výstupem bylo představení výsledků výzkumu a starých odrůd během výstavy zahrádkářů v Krásensku 16. října 2004. Z vybraných odrůd byly vzaty štěpy, které pomolog Stanislav Boček narouboval na podnože a v roce 2009 byly využity při sázení obecního sadu v Krásensku, které spolu s obcí organizovalo Středisko ekologické výchovy Rychta Krásensko.

Výchovný a vzdělávací cíl Na mapování starých odrůd ovocných dřevin se podíleli stejní členové Ekoklubu Kvíčala, kteří realizovali mapování drobných sakrálních staveb. Pro rozvoj osobnosti účastníků byl klíčový konkrétní přesah jejich činnosti do záchrany starých odrůd jako kombinace kulturního a přírodního dědictví. Ze vzdělávacího hlediska byla bezpochyby důležitá tematizace problematiky starých odrůd ovocných dřevin. Po hodinách strávených hledáním starých vykotlaných jabloní a hrušní jsem žasla, kolik různých odrůd vlastně existuje. Často byly stromy v soukromých zahradách a díky tomu jsem se od jejich majitelů dozvěděla zajímavosti nejen z historie starých ovocných velikánů, ale i jejich majitelů a jejich předků. (Zuzana, 19) Kromě výzkumných dovedností rozvíjeli mapovatelé i dovednosti komunikační a překonávat nejrůznější překážky. Bylo na tom dobré to, že jednak to byla svým způsobem práce, na druhou stranu ale i trochu dobrodružství a docela sranda, například když Tadeášovi upadla přehazovačka a museli jsme tak jet z Nivy do Krásenska v zápřahu za provázek. (Martin, 16) Několik účastníků zdůraznilo přínos objevování a poznávání krajiny Drahanské vrchoviny. Měl jsem možnost také se něco naučit poznat lépe Drahanskou vrchovinu, místní obyvatele a často i jejich různé historky a zajímavosti, získat praxi v mapování a sběru dat v terénu, orientovat se v něm. (Martin, 16) Patrně největší přínos měla práce na projektu pro Evu Svobodovou, která se ujala koordinační role při terénním výzkumu a zpracovávala jeho výsledky do publikace. Stala se tak nejenom hlavní vlastnicí projektu, ale posunovala své dovednosti díky mentoringu. Podívám-li se na to z jednoho úhlu pohledu teenagera, tak jsem jezdila na kole po krajině a trávila svůj volný čas s kamarády a lidmi, které mám ráda a dělala něco užitečného, a ve stejnou dobu se také učila o krajině, kterou jsem měla tu čest trochu lépe poznat. Z jiného úhlu pohledu jsem prováděla na svůj věk poměrně sofistikovanou a zodpovědnou práci, při které jsem získávala zkušenosti, které by mi mohl mnohý projektový manažer závidět že získávám drobné zkušenosti již v tak raném věku. (Eva, 19) Role Role vedoucích byly rozděleny Michal Medek zajišťoval zázemí výzkumu (finanční, prostorové, organizační), zajišťoval odborné kontakty a dohlížel na metodiku výzkumu, měl na starosti medializaci