ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA KATEDRA ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY Teze k diplomové práci: Vybrané aspekty nezaměstnanosti v souvislosti s evropskou integrací Autor diplomové práce: Vedoucí diplomové práce: Olga Pešková doc. Ing. Ivana Boháčková, CSc. 2003
Jedním ze staronových jevů, se kterými se musí v dnešní době potýkat Česká republika, je nezaměstnanost. Právě tímto tématem se zabývá tato diplomová práce, která si klade za cíl popsat nezaměstnanost v České republice a v Evropské unii. Předpokládá se, že Česká republika vstoupí pravděpodobně v polovině roku 2004 do Evropské unie a stane se tak součástí jednoho z největších hospodářských celků na světě. Nezaměstnanost je v dnešní době aktuálním tématem. Stále více lidí u nás, ale i v Evropské unii, získává statut nezaměstnané osoby, což má dopad nejen ekonomický, ale i sociální. Existuje mnoho definic nezaměstnanosti, které se liší podle jednotlivých autorů. Vybrala jsem následující: Nezaměstnaným nazveme jen toho, kdo nemá práci a nějakou si hledá. Hledání zaměstnání je nezbytným znakem nezaměstnaného. Člověka, který není zaměstnán, ale který ani žádnou práci nehledá, nemá smysl nazývat nezaměstnaným. [1] NEZAMĚSTNANOST V ČESKÉ REPUBLICE Bezprostředně po změně politických poměrů na přelomu let 1989 a 1990 došlo v naší ekonomice k rozsáhlým přesunům pracovních sil. Nejvíce postiženo bylo odvětví zemědělství a lesnictví, kde zanikly téměř dvě třetiny z původního počtu pracovních míst. Naopak vzniklo mnoho nových pracovních míst v odvětvích terciární sféry. Míra nezaměstnanosti stoupla za sledované roky o 6,2 % (z původních 2,9 % na 9,8 % - stav brán vždy k 31. 12. daného roku). Nejnižších hodnot bylo dosaženo v období 1995 a 1996. V následujících letech nastal rapidní růst registrované míry nezaměstnanosti až na 9,8 %. Nejvyššího počtu volných pracovních míst bylo dosaženo v roce 1995 a 1996, od roku 1997 byl zaznamenán prudký klesající trend, který zvrátil až vývoj v roce 2000. V roce 2002 připadalo na 1 volné pracovní místo téměř 10 uchazečů (což je rapidní nárůst oproti roku 1995, kdy na 1 volné pracovní místo připadal pouze 1,7 uchazeč). Každý rok je provázen podobným vývojem míry nezaměstnanosti. V prvních měsících roku dochází vždy k růstu nezaměstnanosti díky ukončení sezónních prací. Poté se 2
nezaměstnanost většinou pomalu snižuje. Ovšem druhé pololetí je charakterizováno opětovným nárůstem a to z důvodu příchodu absolventů škol a mladistvých na trh práce. Tržní tlaky na výkonnost zvýhodnily ve struktuře zaměstnanosti kvalifikovanou pracovní sílu, naproti tomu narostly obtíže v uplatnění méně kvalifikované pracovní síly, která ve větší míře zůstává nezaměstnaná nebo opouští pracovní trh. Tabulka č. 1 Míra nezaměstnanosti v ČR 1995-2002 Období 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 Míra nezaměstnanosti 2,9 3,5 5,2 7,5 9,4 8,8 8,9 9,8 Zdroj: Statistické ročenky trhu práce v ČR 1995 2001, www.mpsv.cz Pozn.: údaje brány vždy k 31. 12. daného roku V ČR se problém nezaměstnanosti snaží vyřešit státní politika zaměstnanosti. Politika zaměstnanosti je soubor opatření, která upravují konkrétní situaci na trhu práce a jsou vyhlašována vládou. Státní politika zaměstnanosti usiluje o: [2] - dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, - produktivní využití zdrojů pracovních sil, - zabezpečení práva občanů na zaměstnání. a v České republice je zabezpečena: Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Úřady práce. NEZAMĚSTNANOST V EVROPSKÉ UNII Evropská Unie je v současnosti uskupení 15 členských států. Pojem Evropská unie byl zaveden tzv. Maastrichtskou smlouvou o Evropské unii, schválenou v prosinci 1991. Smlouva vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Za jeden z nejdůležitějších problémů, kterým momentálně Evropská unie čelí je považována nezaměstnanost. Problémem nezaměstnanosti se v Evropské unii zabývá sociální politika. Evropská unie jako celek neprovádí politiku zaměstnanosti či sociální politiku a ani za ní nenese jakoukoli odpovědnost. Odpovědnost spočívá v podstatě na členských státech, 3
přičemž orgány Evropské unie pečují o jejich koordinaci a harmonizaci. Nejenom však členské státy provádějí sociální politiku, spolu s nimi se na jejím vytváření podílejí i různá sdružení a nevládní organizace. Hlavní úkoly evropské sociální politiky jsou popsány v článku 136 Smlouvy o ES: Společenství (EU) a členské státy ( ) si stanovují za cíl podporovat zaměstnanosti, zlepšovat životní a pracovní podmínky a umožňovat tak jejich harmonizaci při udržení dosažených zlepšení, prosazovat vhodnou sociální ochranu, dialog mezi vedením podniků a pracovníky, rozvoj lidských zdrojů s cílem udržení vysoké zaměstnanosti a boje proti sociálnímu vyloučení. [3] Politiku zaměstnanosti uvádí Evropská unie do praxe díky jednomu ze strukturálních fondů Evropskému sociálnímu fondu (ESF). Tento fond je důležitým finančním nástrojem Evropské unie pro investování do lidí. Jeho hlavním posláním je podpora opatření pro prevenci a boj s nezaměstnaností, rozvoj lidských zdrojů, rovné příležitosti pro muže a ženy, rozvoj hospodářské a sociální soudržnosti. Období 2000 2006 je pro tento fond důležité, protože díky němu se zavede do praxe Evropská strategie zaměstnanosti. V rámci této strategie spolupracuje patnáct členských států na dosažení společně dohodnutých cílů, aby připravily lidi na práci a vytvořily lepší prostředí pro pracovní místa. Tabulka č. 2 Míra nezaměstnanosti v EU 1995-2002 Období 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 EU - 15 10,1 10,2 10 9,4 8,7 7,8 7,3 7,6 Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ Míra nezaměstnanosti v EU je již od 80. let na vyšší úrovni než v USA či Japonsku. Nezaměstnanost v EU je však rozložena velmi nerovnoměrně značné rozdíly neexistují pouze mezi zeměmi, ale také mezi jednotlivými regiony. Evropská unie se potýká se třemi základními problémy a to s: dlouhodobou nezaměstnaností, nezaměstnaností mládeže, nezaměstnaností různou dle pohlaví. 4
INTEGRACE ČR DO EU V OBLASTI ZAMĚSTNANOSTI Pokud se mluví o dopadu vstupu ČR do EU nelze nezmínit přechodné období, které se bude týkat volného pohybu osob pracovníků. V podstatě to znamená, že lidé z kandidátských zemí si budou muset pro práci v EU obstarat pracovní povolení (jako je tomu nyní). Systém přechodného období v oblasti volného pohybu osob by měl vypadat následovně: Po 2 letech Komise vydá zprávu o situaci a členské státy budou nuceny oznámit, jaký systém si přejí dále uplatňovat. Předpokládá se, že restriktivní opatření ohledně vydávání pracovních povolení si ponechá jen málo členských zemí. Po dalších 3 letech budou členské státy vyzvány k otevření svých pracovních trhů. V případě, že členská země prokáže, že má oprávněné obavy z migrace, která by závažně porušila podmínky na jejím trhu práce, může nadále vyžadovat dvouletý odklad čili povinná pracovní povolení. Po těchto 2 letech již nebude existovat žádná výjimka a žádná členská země nebude smět požadovat po pracovnících z jiných zemí pracovní povolení. Získaných znalostí a poznatků jsem v závěru práce využila k přibližnému popisu, jak bude náš trh práce vypadat po vstupu do silného ekonomického společenství, jakým bezesporu Evropská unie je. 5
CITACE [1] HOLMAN, Robert. Ekonomie, 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 714. ISBN 80-7179-387-6 [2] JÍROVÁ, Hana. Trh práce a politika zaměstnanosti. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. [3] MPSV ČR. Evropská politika zaměstnanosti a sociální politika pro občany. Praha: MPSV ČR, 2002, s. 6. ISBN 80-86552-06-3. 6