PERSPEKTIVY A MOŽNOSTI ZLEPŠENI STUDIJNÍCH PODMÍNEK PRO VYSOKOŠKOLSKÉ STUDENTY SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM Beata Krahulcová V souladu s konstatováním obsaženém v Národním plánu opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení, a to, že ve srovnání se světem máme velmi nízké procento zdravotně postižených občanů se středním a vysokoškolským vzděláním, musíme navíc přiznat, že nej menší podíl této části populace tvoří sluchově postižení. Z obecně uváděných bariér: psychologické, architektonické a komunikační, se posledně uváděná jeví jako nejzávažnější. Naším cílem je tedy vytvořit legislativní, finanční a organizační podmínky pro korekci tohoto stavu. Sluchové postižení je postižením nejtěžším z hlediska možnosti získání vysokoškolské graduace. Je tady potřebný největší díl pomoci ve více rovinách. Mezinárodní klasifikace sluchových ztrát" je východiskem pro posuzování sluchových ztrát, ale nemá komplexní vypovídající hodnotu z hlediska kvality dorozumívání - obousměrné efektivní komunikace (učitel - student), cožje základním předpokladem úspěšného vysokoškolského studia, kromě individuálních poznávacích funkcí, osobnostních kvalit a sumy znalostí. Sluchové postižení představuje velmi širokou problematiku v oblasti dorozumívání a specifických potřeb. Od lehce nedoslýchavých, kteří mají problémy pouze v akusticky nevýhodných podmínkách, po těžce nedoslýchavé, kde je sluchová ztráta nejen kvantitativní ale i kvalitativní a sluchové vnímání i po zesílení elektroakustickou technikou je natolik deformo- " Světová zdravotnická organizace vydala již v roce 1980 následující klasifikaci stupňů sluchových ztrát, která je aktuální i z hlediska charakteristik vývoje a výsledné produkce řeči. Sluchové ztráty se vypočítávají jako průměr hodnot audiogramu na kmitočtech 500, 1000 a 2000 Hz. Výsledná průměrná ztráta sluchu se udává v decibelech (Db): 26 až 40 Db., lehká ztráta sluchu, lehká nedoslýchavost, 41 až 55 Db., střední ztráta sluchu, střední nedoslýchavost, 56 až 70 Db., středně těžká ztráta sluchu, těžká nedoslýchavost, 71 až 90 Db., těžká ztráta sluchu, zbytky sluchu, nad 91 Db., velmi těžká ztráta sluchu, hluchota.
vané, že nejdůležitější komunikací i po létech speciálního tréninku je zesílení mluvních zvuků a jejich odezírání z úst mluvícího. Skupina neslyšících s kochleárním implantátem slyší deformované a její skutečné dorozumívací schopnosti se teprve vytvářejí a zkoumají. Tato skupina zdravotně postižených se sice teprve vytváří, ale je velmi perspektivní. Neslyšící osoby preferují dorozumívání znakovým jazykem neslyšících. Tento dorozumívací systém není v majoritní společnosti obecně srozumitelný, používá se pouze mezi profesionály a neslyšícími. Kvalita mluvené řeči neslyšících je velmi nízká a neplní požadavek obousměrné komunikace. Studenty se sluchovým postižením a jejich následné specifické možnosti a požadavky můžeme z těchto aspektů rozdělit do tří skupin. Z hlediska vysokoškolského studia lze považovat za těžce zdravotně postižené už osoby se střední až těžkou nedoslýchavostí. 1. Skupina studentů s lehkým sluchovým postižením (nedoslýchavost střední a těžká) Dorozumívání: Obousměrná komunikace mluvenou řečí, preference odezírání, preference studijních textů před dialogickou a monologickou formou výuky, konverzační vzdálenost 1-3 metry. Specifické potřeby: Individuální elektroakustické zesilovací přístroje, učebna s indukční zesilovací smyčkou, určité ohledy v akusticky nevýhodném prostředí, umožnit odezírání ve výuce, u tohoto typu studenta preferovat písemné formy prověřování vědomostí, je potřeba vycházet z předpokladů snížených až omezených fyzických výkonů tam, kde jsou poruchy vestibulámího aparátu, předpokládat rychleji nastupující únavnost v případech ušních šelestů. 2. Skupina neslyšících studentů s kochleárním implantátem Dorozumívání: Obousměrná komunikace mluvenou řečí, velký význam má odezírání. Je tady preference písemných forem vzdělání. Specifické potřeby: Akusticky klidné studijní prostory. 2 ' Hluk unavuje a dezorientuje, ale hlavně významně snižuje možnost porozumění mluvené řeči. Dále je potřebné umožnit zrakový kontakt mezi vyučujícím a studentem. Zkrátit konverzační vzdálenost pro umožnění odezírat řeč. 11 Akusticky výhodné studijní prostory lze definovat z hlediska hlučnosti (v Db do 30-40 Db) a z hlediska množství neřečových rušivých zvuků (šumy, pískání, hřmoty, ozvěna, dozvuky). Akusticky nevýhodné pro sluchově postižené je i to mluvní prostředí, ve kterém mluví více osob současně a dochází k překrýváni zvukového mluvního signálu. Pro ilustraci uvádíme přehled intenzity známých zvuků: 0 Db - práh sluchu (naprosté, absolutní ticho, označené touto hodnotou je jenom ve speciálních akusticky izolovaných prostorech). 10 Db je zvuk, který vzniká při normálním dýchání.
3. Skupina neslyšících studentů prelingválně neslyšících a postlingválně neslyšících. 3 ' Dorozumívání: Prelingválně neslyšící preferují znakový jazyk neslyšících. Jejich mluvená, ústní, zvuková řeč je převážně jednosměrná, má sníženou srozumitelnost. Odezírání je využitelné pouze částečně při velkém soustředění a v ideálních podmínkách po omezenou dobu. Odezírání je psychicky lox náročnější ve srovnání s nasloucháním. Odezřít a identifikovat lze pouze 1/3 artikulačních mluvních pohybů a dešifrování obsahu výpovědi je velmi vyčerpávající a často nejednoznačné. Postlingválně neslyšící mluví zvukově deformované, ale syntakticky a sémanticky správně. Má rozvinutou slovní zásobu a obsahově vymezené pojmy. Řeči jiných rozumí pouze za limitovaných podmínek. V závislosti od věku, kdy hluchota vznikla, se postižení dorozumívají obousměrně znakovým jazykem neslyšících. U ohluchlých dětí se stává jazyk hlavním obousměrným dorozumívacím prostředkem. Pokud k ohluchnutí došlo v pozdějším věku, obvykle jsou preferovány z kompenzačních komunikačních forem hlavně odezírání a psaná podoba sdělení. Specifické potřeby: Vstupní příprava na vysokoškolské studium. Tlumočení verbální výuky do znakového jazyka. Prověřování vědomostí písemnými formami, nebo pomocí tlumočníka znakového jazyka. Individuální studijní plány. Bezproblémová dostupnost studijních textů, pojmových slovníků k jednotlivým disciplinám, předem, před začátkem výuky toho kterého studijního kurzu. Možnost individuálních konzultací nad rámec běžné výuky. Stanovení individuálního poradce pro studenta z řad učitelů. V současnosti studuje na všech vysokých školách v České republice deset velmi těžce sluchově postižených studentů (údaj je uveden na základě provedeného šetření z roku 1994/1995). 1. Lékařská fakulta, Praha, 1 studentka, Fakulta pedagogická Vysoké školy strojní a textilní, Liberec, 1 studentka, Pedagogická fakulta UK Praha, 2 studenti, Lékařská fakulta, Hradec Králové, 1 studentka, Přírodovědecká fakulta, Praha, 1 student. Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha, 1 student, Pedagogická fakulta, Brno, 3 studenti. 20 Db vydává prostor prázdného kinosálu. 30 Db je v obydlené krajině v noci. 50 Db je hladina hluku v tiché restauraci 60 Db reprezentuje obvyklou konverzaci. 70 Db představuje živější pouliční doprava 80 Db vydává vysavač prachu 90 Db je šum velkého vodopádu. 100 Db zaslechneme v přijíždějící soupravě metra. 120 Db vydá startující vrtulník 130 Db je výstřel z pušky. 140 Db startující letadlo a 175 Db vytvoří kosmická raketa. " Kongenitální a prelingvální hluchota je takové sluchové postižení, které je vrozené, nebo vzniklo před ukončením vývoje řeči. Postlingvální hluchota vznikla po ukončeni vývoji řeči, přičemž z hlediska důsledků na zvukové představy a rozvoj mluvních funkcí se považuje 6-7 rok za mezník mezi těmito dvěma typy sluchových postiženi.
Všichni tito studenti reprezentují tzv. postlingvální sluchové postiženi, tedy sluchové ztráty, které vznikly po ukončeném vývoji řeči a závazně nezasáhly do vývoje vnitřní řeči, slovní zásoby a do rozvoje slovních forem myšlení. Dlužno ovšem řícti, že ve většině států světa neexistuje srovnatelná absence osob s těžkým sluchovým postižením ve vysokoškolských studijních programech. Příčiny tohoto neutěšeného stavu lze definovat následujícím způsobem: Komunikační bariéra jako důsledek absence, nebo významné deformace sluchové funkce značně ztěžuje, nebo až znemožňuje audio-orálnf přenos téměř všech informací (výuky ve formě přednášek, seminářů a cvičení) v rámci celého vysokoškolského studijního programu. Významný je i vliv komunikační bariéry na kognitivní funkce (z hlediska vývojových zvláštností a z hlediska dosažené úrovně rozvoje) a celkovou strukturaci osobnosti. Výsledky redukovaného pojetí základního vzdělávání těžce sluchově postižených nejsou uspokojivé. Redukované základní vzdělání dále limituje rozhodujícím způsobem možnost dalšího vzdělání. Vzniklá soukromásrřďrf/i/dvouletá škola pro sluchově postiženou mládež (SDŠ), zřizovatelem které je Federace rodičů a přátel sluchově postižených, se sídlem ve Výmolově 2, Praha 5, je určena absolventům základních škol pro sluchově postižené s redukovanými osnovami, kteří se chtějí na povolání připravovat na běžných středních odborných učilištích, nebo na středních školách, pokud je u nich k tomuto studiu předpoklad. Vyučování na této škole bylo zahájeno 5.9.1992. V současné době má škola 1. a 2. ročník (4 + 5) studentů. Základní funkcí této školy je kompenzovat disproporci rozsahu vyučování pro žáky s vyššími schopnostmi a aspiracemi. Existuje ovšem pouze třetím rokem a počet absolventů je zatím obecně zanedbatelný, aniž by se jakkoli snižoval význam této instituce. Střední odborné školy a učňovské školy pro sluchově postiženou mládež jsou odborně, profesionálně zaměřeny. Gymnázium pro sluchově postiženou mládež (Praha, Ječná ul.) je navštěvováno převážně nedoslýchavými studenty. Úroveň dosažené kvality komunikačních forem je v přímé kauzalitě k úrovni vědomostí, slovních forem myšlení a vyšších stupňů myšlení. Tady jsou dosud velké rezervy, předškolní odborná péče, speciální školy pro těžce sluchově postižené i střední školy tohoto zaměření v současnosti procházejí změnami koncepce, obsahu vyučování i metod a metodik tvoření a rozvoje komunikačního systému. Změny se týkají hlavně využití nejnovějších technických surdopedických prostředků. Systémová opatření pro integraci těžce sluchově postižených do škol běžného typu byla realizována dosud pouze okrajově. Těžká sluchová postižení představují svou komunikační bariérou největší problém i na úrovni základního a středního vzdělávání. Snaha o integraci těžce sluchově postižených studentů do vysokoškolských
studijních programuje důsledek systémových zmén nejen v celé školské soustavě, ale i v celé struktuře humanizované společnosti. Integrace představuje završení celého souboru změn a opatření v rámci integrace zdravotně postižených dětí a mládeže na všech úrovních vzdělání, který již většinou probíhá v systému předškolních zařízení, základních i středních škol. Poslední dobou je tento proces nejintenzivnější na integrovaných středních školách (OSŠ), reformních středních školách a v centrech odborné přípravy (COP). V dohledné době lze očekávat hlavně neslyšící zájemce o vysokoškolské studium s implantovaným kochleámím aparátem. Komunikační možnosti této nově se formující skupiny jsou dosud předmětem výzkumu, nicméně vytvořená možnost zpětné sluchové vazby je velmi perspektivní. Úkoly profesionální péče v oblasti vysokoškolského studia těžce sluchově postižených lze kategorizovat následujícím způsobem: 1. Vypracovat ve spolupráci s fakultami (vysokými školami) speciální studijní programy, umožňující studium těžce postiženým (neslyšícím) studentům. Tyto speciální programy by měly zahrnovat: - vstupní kurz do vysokoškolského studia oboru, - seznamy studijní literatury k jednotlivým studijním disciplinám, možnost bezproblémového získání pomocných studijních textů (diskety s textyj v časovém předstihu umožňujícím delší přípravu, - možnost obstarání tezí přednášených disciplin v časovém předstihu, - pojmové slovníky (na počítačových disketách) studovaných disciplin před začátkem každého semestru, nebo v určitém časovém předstihu, - možnost individuálního studijního plánu, - přidělení osobního konzultanta z řad vysokoškolských učitelů a podobně, podle možností a potřeb, - ve spolupráci s organizacemi sluchově postižených může fakulta (vysoká škola) nabídnout možnost tlumočení přednášek některých vybraných profilových disciplin do znakového jazyka neslyšících, - nabídku speciálních pomůcek (indukční smyčka v posluchárně, počítač se speciálním softwerem a podobně). 2. Druhou možností je nabídka univerzity v oblasti tlumočnických služeb, nebo nabídka pomocníka (přepis přednášek) po celou dobu studia, přičemž lze použít jako vzoru jiné státy, kde univerzity mohou žádat o příspěvek na tyto konkrétní služby. 3. Třetí možností je nabídka speciálních studijních programů určených přednostně nebo výhradně zdravotně - sluchově postiženým studentům. Jako konkrétní příklad je možné uvést tříleté bakalářské studium: výchovná dramatika neslyšících se zaměřením na pohybové výchovné disciplíny (Janáčkova akademie múzických umění, Brno). Dále například Experimentální jednooborové studium výtvarné výchovy pro neslyšící (Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity,
Brno) a rovněž i připravovaný studijní program, externí tříleté studium speciálněpedagogické sociální rehabilitace, určený přednostně zdravotně postiženým studentům na Pedagogické fakultě UK v Praze. Zkušenosti ze zahraničních univerzit jsou různorodé. Univerzita v Bristolu: Existuje ADS1 (Acces for Deaf Studeníš Initiative) - pomoc iniciativě neslyšících studentů. Je to vlastně služba, která všestranně pomáhá neslyšícím i nedoslýchavým studentům při studiu, jež umožňuje Bristolská univerzita na fakultě přírodních věd, strojírenské fakultě, lékařské fakultě, umělecké fakultě, fakultě společenských věd a právnické fakultě. ADSI poskytuje všestrannou poradenskou a informační službu zájemci o studium, pomáhá novému studentu při vstupu na univerzitu, vybavení jeho pokoje kompenzačními pomůckami, vysvětluje obsluhu psacího telefonu, televize s teletextem. Pomáhá při vypracování studijního programu, apod. Během studia nabízí studentu využití některého z prostředků ulehčujících komunikaci: indukční smyčky, tlumočníka, počítačový záznamník, pomoc artikulačního tlumočníka, poradce, další konzultační hodiny. Každý student má nárok na 8 až 10 hodin konzultací ze všech předmětů týdně. Jeden z nejpalčivějších problémů, které způsobují, že se univerzity brání přístupu neslyšících studentů na univerzitu, je financování jejich studia. Žádná ze služeb není placena přímo vládou, ale z vlastního rozpočtu univerzity. Hledají se realistické způsoby financování. (The University of Bristol Welcomes Deaf Studeníš, in /nfozpravodaj 1994, č. 3.) Zkušenosti Open University: Studium a různé semináře jsou volné pro všechny, kteří dosáhli věku 18 let a nevyžaduje se určitý stupeň dosaženého vzdělání. V některých studijních oborech mohou studenti dosáhnout bakalářské hodnosti. Univerzita uplatňuje mnohostranný přístup ke studiu prostřednictvím všech dostupných médií, korespondečním kurzem i pobytem v internátní škole. Neslyšícím studentům umožňuje využívání tlumočnických služeb, služeb artikulačního tlumočníka, služby asistenta apod. A přesto jsou kladeny na postižené při zkouškách stejné požadavky jako na všechny studenty, pokud jde o jejich znalosti. Ze statistického přehledu je zajímavé sdělení za rok 1994: z celkového počtu studentů 4 442 bylo 464 sluchově postižených. V závěru je potřebné se zmínit o plánovaném otevření Informačního a poradenského centra pro sluchově postižené studenty UK a pro další sluchově postižené zájemce o vysokoškolské studium. Centrum bude zřízeno na základě spolupráce katedry speciální pedagogiky PedF UK v Praze a Federace rodičů a přátel sluchově postižených na adrese: Stodůlky, Hábova 1571, 155 00 Praha 5. Plánované otevření: červen 1995