DAVID RATH. Co se nám uï podafiilo ve Stfiedoãeském kraji

DAVID RATH Co se nám uï podafiilo ve Stfiedoãeském kraji

David RATH Co se nám uï podafiilo ve Stfiedoãeském kraji

Na e sliby Začnu tím, s čím jsme do krajských voleb vlastně šli. Protože od toho se musíme odpíchnout. Každý politik něco slibuje a pak voliči občané mají šanci hodnotit, zda to plní, jak to plní a jestli to plní podle jejich představ. My jsme měli několik základních slibů a plánů. Ten nejvýraznější, který hodně ovlivnil charakter podzimních krajských voleb, byl slib zrušit regulační poplatky ve zdravotnictví v našich krajských zdravotnických zařízeních. Také jsme slíbili, že zastavíme privatizaci zdravotnických zařízení, hlavně nemocnic, kterou naši předchůdci poměrně masivně zrealizovali. Další slib se týkal oblasti veřejné dopravy slíbili jsme, že studenti by měli v našem kraji jezdit do škol zdarma od dalšího školního roku, tedy od září roku 2009. Čtvrtý slib, opět z oblasti zdravotnictví spočíval v záměru znovu obnovit zubní pohotovosti, protože v kraji, když jsme šli do voleb, prakticky nefungovala ani jedna, zatímco ještě před několika lety mohli jít lidé večer či o víkendech v případě bolestí k zubaři v podstatě skoro v každém větším městě. A poslední z těch velkých slibů spočíval v tom, že podpoříme menší obce a města finanční injekcí na stavby škol, školek, infrastruktury. Slíbili jsme zkrátka konkrétní půlmiliardu do malých a středních obcí. Mimo hlavních slibů byly vysloveny také menší, jakési doprovodné sliby, protože ne každý slib má stejný význam a stejnou váhu. Slíbili jsme, že zastavíme pokusy o privatizaci sociálních služeb, hlavně domovů důchodců. A protože jsme měli informace, že je daleko větší zájem o místo v domově důchodců, než stačí kapacita, deklarovali jsme zájem rozšiřovat i kapacity těchto domovů seniorů.

Zru ení poplatkû První slib, který určil charakter loňských voleb, spočíval ve zrušení regulačních poplatků, které zavedl ministr Julínek za vlády Mirka Topolánka. Poplatky se staly jejich jakousi vlajkovou lodí, vlajkovým křižníkem reformy zdravotnictví. Druhým krokem, který připravovali, byla privatizace zdravotních pojišťoven a jako třetí krok by následovala by privatizace zbytku nemocnic včetně fakultních. K dvěma posledním krokům už Julínek naštěstí nestačil přistoupit a zřejmě o ně bude svedena ostrá bitva i při dalších volebních kláních, tedy především teď na podzim před parlamentními volbami. Takže na rozdíl od privatizací, které Julínek nestihl, poplatky stihl, protlačil je Parlamentem velkou silou bez nějaké politické dohody, použili k tomu hlasů přeběhlíků, kteří utekli, přeběhli z poslaneckého klubu Sociální demokracie k ODS. Zajímavé bylo, že někteří z těchto poslanců se deklarovali dlouhodobě jako levicoví poslanci a přitom bez problémů hlasovali pro zavedení regulačních poplatků bez rozdílu věku, bez rozdílu nemoci, bez rozdílu sociálního stavu příslušného člověka. Tím jsme se stali v Evropě zemí, kde regulační poplatek platil úplně každý, včetně novorozence samozřejmě přesto, že poplatky se jmenují ze zákona regulační. Logicky se každý začal ptát, co mají regulovat - jak třeba zregulujete novorozence, aby nebyl nemocný, jak zregulujete těhotnou ženu, aby nerodila, jak zregulujete člověka, kterého srazí auto nebo dostane infarkt nebo něco podobného. Tyto otázky legitimně zaznívaly a stále zaznívají. Protistrana argumentuje naopak tím, že zdravotní péče se nadužívá, že Češi jsou národem hypochondrů, jejichž největším koníčkem je navštěvovat lékaře a utrácet peníze ze zdravotního pojištění a že je potřeba jim trochu tu ohlávku utáhnout, aby šli do sebe a netrávili čas u lékařů. Toto vyvolává samozřejmě velké konflikty, protože drtivá většina lidí a to je racionální pohled určitě žádní hypochondři nejsou. Skutečných hypochondrů je zanedbatelná menšina. V drtivé většině případů jdou lidé k doktorovi, když jim něco je, mají nějakou potíž nebo nějakou svízel a chtějí poradit. 6

ČSSD před volbami slibovala, že pokud uspěje, tak lidé nebudou muset platit poplatky v krajských nemocnicích. Krajské volby ČSSD vyhrála loni v listopadu a už od letošního ledna je slib splněn. Naproti tomu expremiér Mirek Topolánek (ODS) dokázal, že sliby voličům jsou pro něho prázdná slova. Ze své smlouvy s voliči totiž nesplnil za tři roky nic. Někdy mi připadá, že ODS jakoby ztratila soudnost a má představu, že každý by si diagnózu měl stanovit sám doma asi samostudiem, rozhodnout, zda jeho potíž je vážná nebo banalita a podle toho obtěžovat či neobtěžovat zdravotnický systém. Taková představa je nejen nereálná, ale i absurdní, protože často ani lékař neví, zda ta potíž je banální nebo vážná, musí udělat celou řadu vyšetření a testů, než s definitivní platností řekne, oč se jedná, natož aby si to člověk stanovil doma v kuchyni bez příslušného vzdělání a bez příslušných možností. Symbolicky jako by se zde na tomto poli odehrával takový střet dvou světů, kdy v jednom světě ODS bere občany do značné míry 7

jako nepřátele, se kterými je potřeba bojovat a, jak říkám, přitahovat jim uzdu, aby si moc nevyskakovali. Náš svět je, bych řekl, daleko lidštější, říká, že lidi nejsou stroje, každý nemůže být vzdělaným lékařem, aby všechno sám mohl ohodnotit dopředu a podle toho se zcela racionálně zachovat. Navíc pro nás mluví i stanoviska mnohých odborníků. U některých z nich jakoby se objevovaly i známky schizofrenie. Často je vidíme v televizi či slyšíme v rádiu, jak nabádají obyvatele, aby nic nepodcenili a přicházeli pokud možno co nejdřív se svými potížemi, protože pokud je zanedbají, pak vznikne daleko větší problém týká se to cukrovky, vysokého tlaku, rakoviny a já nevím, čeho všeho. Čili vidíme příslušného odborníka docenta, profesora, který v naučném pořadu nabádá obyvatele, aby v okamžiku, kdy se necítí nejlépe, okamžitě šli k lékaři a nechali se odborníkem vyšetřit, zda nezačíná něco vážného. A pak řada těchto odborníků zase na druhou stranu říká, že regulační poplatky přivítali, protože omezily návštěvy ordinací, čili jedná se o protimluv. Mám-li se jít i s malou potíží zeptat odborníka, zda nezačíná něco vážného a jsem k tomu nabádán autoritami, a pak část těch autorit říká, že je dobře, abych platil regulační poplatky a neobtěžoval odborníky s banalitami, tak si myslím, že v hlavách normálních lidí to může vyvolat docela zmatek, co se vlastně po nich chce. Jestli se po nich chce běžet rychle s každou potíží, aby zabránili rozvoji těžké choroby a zachytli ji včas, nebo aby radši seděli doma a zkusili to nějakou křenovou plackou nebo něčím podobným rozehnat a čekali týdny, měsíce, jestli to náhodou nepřejde samo. Opakuji, že se zde jedná o střet dvou světů, kdy jeden říká, že medicína je služba, vyvinula se jako určitá služba veřejnosti a takhle se to vleče celou tou historií a vždycky to bylo trochu charitou, trochu službou. Systém pojištění a systém zdravotnictví se vlastně vyvinul až za posledních zhruba sto let. A druhý hlas, pravicový, říká, že zdravotnictví se neliší od normálního trhu a je to jako prodávat rohlíky nebo auta nebo byty, je to vlastně otázka nabídky, poptávky a musí to řídit trh, neviditelná ruka trhu. Ale to jsem trochu odbočil, byť je důležité vysvětlit důvody a pohnutky, které nás vedou k boji proti poplatkům a které vysvětlují, proč jsme šli do voleb s cílem je zrušit. Řekli jsme, že je odstraní- 8

me a po vyhraných krajských volbách jsme se dostali do situace, kdy jsme měli šanci aspoň částečně slib realizovat. Proč aspoň částečně? Protože kraj řídí a zřizuje zdravotnická zařízení, především nemocnice a záchrannou službu. Tím jsme se dostali ale zase my do trochu schizofrenní situace, kdy na jednu stranu jsme dávali návrhy zákona na zrušení poplatků všude a na druhou stranu jsme si ale byli vědomi své odpovědnosti za občany příslušného kraje s tím, že náš slib musíme naplnit. Abychom se nedostali do podobné pozice jako Topolánek, který před minulými volbami sliboval např., že doplatky na léky nestoupnou, že žádné poplatky nezvýší, že spoluúčast pacientů nezvýší mimochodem stoupla z 8 % před volbami do Parlamentu na současných zhruba 16 %, čili dvojnásobně. To naprosto shodilo Topolánka a udělalo z něj člověka, který si nevidí do úst. A teď my jsme byli v situaci, kdy jsme nechtěli dostat nálepku ti jsou jako oni, protože nejhorší, co se v politice může stát, je, že lidé získají dojem, že tam vlastně o nic nejde nám slibují, pak to stejně udělají jinak nebo neudělají. Říkali jsme, že toto má dalekosáhlejší důsledky nejen na ty poplatky, ale že to má dalekosáhlé důsledky na jakési vnímání politiky, autoritu politiky, věrohodnost politiky. Politik by se měl snažit své sliby zrealizovat. Vím, může se stát, že se to nepodaří ze 100 %, ale snaha musí být intenzivní a autentická. Proto jsme přišli s plánem, že za pacienty krajských zařízení ve středních Čechách je to 5 nemocnic bude hradit poplatky Středočeský kraj. Největším terčem odporu proti této akci se samozřejmě staly poplatky za položku na receptu. Ty ostatní kupodivu nebudí žádnou zášť vzhledem k tomu, že není žádná konkurence mezi nemocnicemi a i když náš předchůdce Bendl většinu nemocnic prodal, tak ty prodané jsou přece jen dál od našich, takže nepřichází dost dobře v úvahu, že by pacienti masově nechodili třeba do soukromé nemocnice a přejížděli do našich nemocnic. Ale v lékárnách vznikl pravý opak. Tam se od prvních dnů vytvořily velké fronty. My s tím měli najednou problém větší, než jsme čekali. My jsme čekali, že tam bude zvýšený zájem, nicméně musím konstatovat, že doteď tam stojí fronty, které trvají třeba půl nebo tři čtvrtě hodiny záleží na tom, o který se jedná den, o kterou denní hodinu. Nás to 9

pochopitelně trápí. Situaci jsme chtěli řešit stavebními úpravami a posílením personálu v lékárnách. Peníze na stavební úpravy se v rozpočtu najdou, ale narazili jsme na nedostatek lékárníků. Inzerujeme už půl roku, sháníme lékárníky a na trhu práce vůbec nejsou. Je pro nás tudíž nepříjemné, že pacientům nemůžeme zajistit určitý komfort, který bychom chtěli. Ovšem na druhou stranu fronta, která tam denně vzniká, je jasným důkazem, že pokud pacienti nemusejí platit poplatky, zvlášť za položku na receptu, je to prostě pro ně atraktivní. Stav, který vznikl, samozřejmě vyvolal obrovský odpor soukromých majitelů lékáren, kteří začali avizovat, že jim klesl příjem o 20, 30, 50 % a že budou krachovat. Zatím za toho půl roku žádná z nich v kraji nezavřela. Nějaký pokles tam asi bude, to je patrné z těch front, ale zdá se, že nějak stále přežívají a nevypadá, že by se měly nějak špatně. Ale vyvolalo to z jejich strany velký tlak, média nás tlačila, oni to dali k soudům a teď jsou různé soudní tahanice, peripetie, které nás dovedly k tomu, že jsme museli v lékárnách opustit praxi darů kraje a museli jsme přejít na praxi slevy, kterou neposkytuje už kraj, ale příslušná nemocnice. Nicméně výsledný efekt pro pacienta je stejný. Takže tím se tak půl roku zabýváme a musím konstatovat, že v krajských nemocnicích to funguje docela dobře. Každý měsíc občanům Středočeského kraje, nemocným lidem, dáme něco mezi 6 8 milióny korun, což není vůbec málo. A myslím si, že pro tyto občany, tedy pro chronicky nemocné, staré, invalidní, důchodce, rodiny s dětmi se jedná o docela slušný příspěvek. Svou činností jsme jasně dokázali, že sliby myslíme vážně, že za nimi stojíme, že se je snažíme plnit za každou cenu. Definitivní řešení ovšem přinese až zákon. Bude hodně záležet na tom, jak lidé rozhodnou ve volbách, protože zase, abych byl zcela upřímný, tento stav, kdy se poplatky neplatí v krajských zařízeních a v těch ostatních ano, není dlouhodobě udržitelný. To se dá udržet tak ten rok, možná rok a půl, ale nedá se udržet věčně. Tudíž, pokud by voliči ve volbách nerozhodli ve prospěch tohoto programu na zrušení poplatků všude, tedy nejen v krajských zařízeních, tak se obávám, že bychom museli postupem času na tuto praxi rezignovat. Tento stav je potřeba řešit skutečně zákonem, který bude platit pro všechna 10

zdravotnická zařízení. Čili i podzimní volby, pokud neuspějeme s nějakým zrušením ještě do nich, tak i ty podzimní volby budou rozhodovat i o této problematice. A kdyby se vrátila ODS, tak si myslím, že poplatky znovu rozdmýchají a vrátí jako kartu. Děláme všechno pro to, aby k tomu nedošlo, takže bude docela zajímavé sledovat a to musíme sdělit lidem jak se rozhodnou v podzimních volbách, protože na nich bude, zda poplatky chtějí zachovat nebo zrušit. STOP privatizace nemocnic Další slib, který považuji za docela klíčový, je slib ohledně zastavení privatizace nemocnic. Petr Bendl se stal ve spolupráci s ODS ve Středočeském kraji jakýmsi průkopníkem hesla privatizace nemocnic. Prodali v minulém volebním období 11 lůžkových ústavních zařízení, chystali se prodat i dvanácté, což byla velmi příjemně přestavěná LDN ve Vojkově. Účetní hodnota těchto zařízení se šplhala někam kolem 1,5 miliardy. Bendl za to utržil výrazně méně, takže rozdíl mezi účetní hodnotou a zrealizovanou platbou byl zhruba tři čtvrtě miliardy. V té souvislosti mi nezbývá, než si povzdechnout, protože on tu privatizaci razil s heslem, že právě chce peníze na opravu pěti stávajících nemocnic. Pokud chtěl peníze, tak si myslím, že logické by bylo, aby jich chtěl co nejvíc, že přece jen kraj, když už prodával, tak měl prodávat za cenu korektní. Byly tady úplné absurdity, kdy některé objekty získali noví majitelé prakticky zdarma, za hubičku, za pár korun, přitom do nich stát předtím investoval. Typickým příkladem je třeba hořovická nemocnice, ale i rakovnická nemocnice, kam šly předtím poměrně značné investice a ty nemocnice byly koupeny velmi, velmi lacino, neodpovídajícím způsobem v jejich účetní, ale ani tržní hodnotě, která mnohdy mohla být i vyšší než ta účetní. Čili to je současná situace, ve které jsme. A samozřejmě my jsme měli vážnou obavu, že ODS v tom bude pokračovat. S rozhodně to nebyla planá obava. Kromě přípravy privatizace Vojkova hodně kroužili i kolem pěti krajských nemocnic. A když už se jim nepo- 11

dařilo zprivatizovat celé nemocnice, tak si postupně potichounku privatizovali aspoň některé části. Takže máme zprivatizovanou dialýzu prakticky všude, mimo Mladé Boleslavi, zprivatizovali dokonce nukleární magnetickou rezonanci v Kolíně, to atraktivní, a všechno samozřejmě, když se na to podíváte, ne moc výhodně pro kraj jako celek. Výhodné je to pro ty soukromé subjekty, ale kraj na tom spíše prodělává. První krok, který děláme, je prověřování dosavadního procesu privatizace. A současně jsme začali řešit, jak s těmi nemocnicemi dál. Slíbili jsme, že privatizaci ne, což pochopitelně dodržujeme, ale to nestačí. Nejsme spokojeni s formou akciových společností, protože se jedná o určitý možný předstupeň privatizace. Když z nemocnice uděláte akciovou společnost, tak akcie kdykoli valná hromada může prodat a dokonce je může prodat za nominální hodnotu, takže nemocnici dostanete za 2 milióny, což je neuvěřitelné nebezpečí vytunelování, rozkradení i toho zbytku, co tady zbyl. Chceme jít tedy jinou cestou. Naší vizí je veřejná nezisková nemocnice. Podali jsme už opakovaně žádost na ministerstvo zdravotnictví o zápis do registru. Bohužel ministerstvo vedené a ovládané Občanskou demokratickou stranou dělá všechno pro to, aby zápis neprovedlo. Hledají různé obstrukce, záminky. My se o to pochopitelně budeme snažit dál, v současné době jsme ale museli přistoupit na jakýsi mezistupeň této transformace přes příspěvkovou organizaci. Byť je pro nemocnice podle mého soudu méně šikovná forma než ta nezisková, ale stále lepší než akciovka. Nové zubní pohotovosti Třetí slib, který jsme dali, byl slib zřízení zubních pohotovostí. Z toho mám skutečně velkou radost, protože ho můžeme realizovat sami. Nebudí žádné útoky na rozdíl od zrušení poplatků. Nejsme při jeho realizaci závislí na ministerstvu zdravotnictví, které nám nemůže házet klacky pod nohy, tedy záleží jen na Středočeském kraji, tedy na nás a na našich schopnostech. My jsme slíbili, že nejpozději do poloviny letošního roku budou ve všech našich pěti nemocnicích působit zubní pohotovosti. 12

Další splněný slib: otevření zubního oddělení s pohotovostí Benešovské nemocnice. O přestřižení pásky se postaral hejtman David Rath se svým náměstkem Zdeňkem Seidlem (vlevo) za asistence ředitele nemocnice Miliče Řepy. Předešlé krajské vedení prakticky všechny zubní pohotovosti zrušilo. Bendl se vždycky vymlouval na to, že nejsou peníze, že na to nemá. Zubní pohotovosti, když nastupoval, fungovaly. A co se stalo? Jak mu s jeho lidmi záleželo na potřebách obyvatel kraje? Všechny pohotovosti byly potichu zlikvidovány. Lidé samozřejmě s bolavými zuby neměli kam chodit. Pokud neměli k dispozici automobil, aby zajeli do hlavního města, mohli jít jedině ke kováři jako před několika staletími. Tak jsme řekli, že takhle to prostě nejde, že těch pět našich nemocnic musí mít centra, kde najde pomoc každý. Takže v tuto chvíli v podstatě ve všech těchto pěti nemocnicích už buď proběhly, nebo se dokončují stavební úpravy, jsou nakou- 13

V kladenském zubním oddělení je k dispozici unikátní laser, který je jediným v kraji. Dokáže mimo jiné bezbolestně ošetřovat zubní kazy. pené zubní soupravy. Největší úskalí se opět ukázalo v oblasti personálního zajištění. Není dnes jednoduché sehnat zubního lékaře. To se rozhýbalo až poté, co jsem v médiích řekl, že jsme ochotni jim dát až 80 000,- Kč., takže najednou se objevily nabídky a dokonce někteří z nich chtěli i méně, takže se ukázalo, že je potřeba impuls, dostat informaci do veřejnosti. Nejvíce mě těší, že čtyři pohotovosti už jsme otevřeli v Benešově, v Příbrami, v Kladně a Kolíně. Tedy zbývá už jen Mladá Boleslav. Takže nakonec se to podařilo personálně buď plně, nebo aspoň částečně vyřešit. Dokonce máme dohody s lékařskou fakultou Univerzity Karlovy, že do našich pracovišť se budou chodit učit medici z Prahy. Bude se tedy jednat výuková pracoviště. Navíc v Kladně se nám podařilo pořídit zubní laser, což je naprosto nová tech- 14

nologie, která zajistí bezbolestné ošetření zubního kazu bez vrtání. To je budoucnost. Tato metoda zuby chrání, takže už tam pacient nebude mít vyvrtanou díru, do které se něco cpe buď amalgám, nebo v lepším případě něco bílého. Laser je schopen zubní kaz vyřešit bez toho brutálního mechanického zásahu do struktury zubu. Samozřejmě lékař to musí umět. V Kladně máme paní doktorku, která s tímto přístrojem již pracovala, a ještě navíc pojede na stáž do zahraničí dopilovat zkušenosti a znalosti, takže se jedná o naprosto unikátní projekt a já doufám, že za pár měsíců budeme schopni veřejnosti vyhodnotit jeho fungování a postupně třeba dalšími lasery vybavit i další nemocnice. Takže tady mohou občané vidět, že nejdeme jenom cestou prostého splnění slibu zřídit zubní pohotovost, ale že ji budujeme jako komplexní službu zubní oddělení, které možná bude daleko modernější než 80 90 % soukromých ordinací, které se na trhu zubních služeb vyskytují. Investice do modernizace nemocnic V oblasti zdravotnictví zazněl ještě další náš slib, který jsem nejmenoval. Jednalo se o slib investovat do modernizace nemocnic. Popsal jsem zubní pohotovosti, kam jsme vložili poměrně velké peníze na jejich rekonstrukci a vybavení, ale to zdaleka není všechno. Rozjeli jsme také rozsáhlý plán modernizace nemocnic. Naši předchůdci chtěli také něco dostavovat, ale nemocnici si představovali tak, že k ní postaví takový nějaký výčnělek, pavilon fungl nový a zbytek tam pak zůstane. Samozřejmě zbytek by tvořil v nemocnici nějakých 80 %, takže nový pavilon, který by vyřešil 20 30 %, by byl sice fajn, ale neřešil by základní problém, že drtivá většina pacientů leží po 4, po 6 na odděleních, že je tam jedno WC na 10 lidí, že je tam jedna sprcha na 10 lidí, což samozřejmě odpovídá standardu nějakých 50., 60. let, ale neodpovídá to standardu dnešní doby. Proto my jsme se rozhodli investovat i do stávajících budov. Objel jsem řadu zemí, řadu nemocnic hlavně na západ od nás a musím říct, že v tomto jsme velice zaostalí. Dnes i ve Francii, v Ně- 15

Kontrolního dne výstavby nového pavilonu kladenské nemocnice se zúčastnil i předseda ČSSD Jiří Paroubek. Vpravo ředitelka Kladenské nemocnice Kateřina Pancová. mecku, málokde najdete 3lůžkové pokoje. U nás 3lůžkové pokoje jsou stále pomalu brány jako nadstandard. Tady nám Západ utekl skutečně hodně. My máme moderní přístroj v nevyhovujících prostorách. Máme slušnou, velmi slušnou úroveň vzdělanosti lékařů, ale pak pacienti leží po 6, 8 a na záchod čekají frontu. Tohle nikdo dlouhodobě neřešil. Takže my to bereme jako výzvu. Projekty jsou už hotové nebo je dokončujeme. I já osobně se scházím s projektanty právě proto, že bych k tomu chtěl využít zkušeností, které jsem načerpal při svých studijních pobytech ve Francii, ve Spojených státech, v Kanadě, v Rakousku, v Izraeli. 16

Musím konstatovat takovou zajímavost, že řada projektantů je úplně zaskočena, když jim upravuji a ovlivňuji jejich projekty. Diví se, jak tohle znám. Mé návštěvy v nemocnicích nebyly jen formální, že bych pil kávu u pana ředitele. Já jsem si skutečně prošel operační sály, oddělení, příjmové ambulance a dokonce jsem si dělal i náčrtky, protože toto je věc, kde se máme co poučit. A bohužel řada našich projektantů, kteří projektují nemocnice, nebyla nikde, což si myslím, že je tristní. Takže i zvažuji, že pokud budeme dál řešit tyto věci, že bychom se i s projekčními kancelářemi dohodli, že by se někam jeli podívat a prošli si zahraniční nemocnice, aby měli inspiraci. Nyní startujeme s rekonstrukcí staré budovy v Kladně, to už odsouhlasilo i zastupitelstvo, a dáváme tam další dotaci ve výši asi 270 miliónů. Îákovské jízdné Další slib, o kterém jsem hovořil, byl slib na žákovské jízdné - doprava. Naši političtí soupeři říkají, že se jedná o klasický populismus. Kuriózní na tom je, že primátor Mladé Boleslavi z ODS, která nás za to kritizuje, v podstatě něco takového už v Mladé Boleslavi zavedl, takže ODS v tomto směru působí klasicky nekonsistentně. Když s tím přijde politický soupeř, tak je to populismus, když to udělá jejich primátor, jedná se o službu občanům. Proč jsme tohle slíbili, proč se tento slib od 1. září snažíme zrealizovat? Především proto, že děti z menších obcí jsou hendikepované. Bydlíte-li v Praze, všude se velmi rychle dostanete, navíc zde existuje velká nabídka základních škol, středních škol. Bydlíte-li v menším městě či v obci, kde máte jen základní školu a možná ani tu ne, kde nemáte střední školu, děti automaticky musí někam dojíždět. Nemají jinou volbu. Myslíme si, že v dnešní době neexistuje mnoho důvodů pro bydlení v menších sídlech, vzdálených od Prahy či jiných velkých měst. Negativa převyšují pozitiva. A společnost, pokud nechce dopustit vylidňování míst, která často opustil lékař, nenajdete tam školu, školku a přesto tam žijí rodiny, musí něco udělat, abychom ne- 17

skončili tak, že oni to nakonec vzdají a řeknou vždyť život tady je daleko dražší, než kdybychom bydleli v Praze na sídlišti. Pokud chceme tedy udržet nějaké rovnoměrné osídlení a nechceme dopustit úplné vylidnění venkova, tak musíme venkov různými způsoby podporovat. A tohle je jedna z podob podpory, kdy v podstatě rodinám s dětmi chceme dopřát, aby, pokud musí jezdit do školy, se tam dostaly zdarma. Nebude to speciální autobus někdo si myslel, že vytvoříme jako v Americe speciální školní autobusy. U nás je výhoda, že dopravní obslužnost máme docela dobrou a že se dají využít normální linkové autobusy. A děcka, která musí dojíždět do základní nebo na střední školu, pojedou v září zdarma. Nebude to laciné, přijde to na dost peněz, ale opět to bereme jako poplatky ve zdravotnictví. Pomáháme tím cílené skupině, navíc tuto pomoc nikomu nevnucujeme, každá rodina se rozhodne sama, zda tento příspěvek chce čerpat nebo ne. Předpokládám, že majetné rodiny nebudou chtít ušetřit 500, 1000 nebo 1 500 korun měsíčně na dopravě své ratolesti, protože jim to přijde pod úroveň. Předpokládám, že děti milionářů tyto prostředky čerpat nebudou a pokud ano, budeme to brát jako trochu nemorální ze strany těchto rodin. Ale samozřejmě děti z průměrně či podprůměrně ekonomicky zabezpečených rodin, kde příjem odpovídá průměru a podprůměru, pro ně se bude jednat o obrovskou pomoc, zvlášť když těch děcek mají víc tam už se náklady na dopravu šplhají do několika tisíc měsíčně, což jim výrazně snižuje životní úroveň. Navíc chceme tímto krokem podporovat i středočeské školství. Alespoň v první fázi nechceme hradit cesty do jiného kraje. Pokud děti jezdí do jiného kraje, např. do Brna, tak mu samozřejmě cestu do Brna platit nebudeme. Totéž platí i o Praze, tady to bude bolestnější, protože dětí, co jezdí do Prahy, je víc, ale my tvrdíme, že nabídka a spektrum škol ve středních Čechách je velmi dobré, a to jak gymnázií, učňovského školství, oborů s maturitou máme tady skutečně asi 140 škol, středních škol velmi solidní kvality, velmi dobré tradice a není tedy důvod, proč by děti měly jezdit do Prahy nějak masově nebo standardně. Tudíž my říkáme jste Středočeši, my budeme podporovat středočeské rodiny a samozřejmě i středočeské školy. Protože zase nezapomínejme, že když do škol cho- 18

Další splněný předvolební slib: projekt žákovského jízdného, kdy žáci a studenti Středočeského kraje budou moci zdarma jezdit do škol. dí víc dětí, peníze dnes jdou za žákem a školy pak mají více prostředků a mohou poskytovat lepší služby. Jedná se tedy o souběžnou podporu průměrně a podprůměrně situovaným středočeským rodinám, ale i středočeským základním a středním školám. Tento slib by měl být splněn 1. září. Všechny kroky, které jsme udělali, zatím dávají záruku, že bude tento systém skutečně spuštěn a budeme ho rok testovat. Já se nebráním, aby se k nám ostatní kraje připojily, pak už by to bylo o něčem jiném a mohli bychom žákům a studentům přispívat i na cestu do Prahy, na cestu do jiných krajů, do škol tam sídlících. 19

Podpora mûst a obcí Další slib, který jsme brali velmi vážně a tvořil významnou součást té základní vlajkové lodi předvolebních slibů, byl ten na finanční podporu měst a obcí. Pro jeho splnění jsme skutečně našli v rozpočtu půl miliardy. Vytvořili jsme nový fond, který se jmenuje Fond rozvoje měst a obcí. Mohou do něj podávat žádosti obce do 5 000 obyvatel, čili ty menší a střední, které většinou nedosáhnou na jiné dotace a dostávají daleko méně peněz z rozpočtového určení daní. Pokud čtenáři neví, tak čím větší město, tím víc dostane za jednoho obyvatele, který tam má trvalý pobyt. Rozdíl třeba mezi Prahou a malou obcí je v přepočtu na jednoho obyvatele několikanásobný. Takže pokud někdo bydlí v malé obci, stát za něj té obci posílá mnohonásobně méně, než by posílal, kdyby bydlel třeba v Praze nebo Ostravě nebo v Brně. Větší místa jsou samozřejmě bohatší a protože mají i větší rozpočty, mohou si sáhnout na různé úvěry, mohou daleko lépe čerpat různé dotační tituly třeba z Evropské unie, protože si mohou zaplatit odborné poradce, mohou investovat do přípravy projektů a do spoluúčasti. Menších sídel, které jsme se rozhodli podpořit, je v našem kraji drtivá většina. Máme kolem 1 200 obcí a měst a počet obyvatel přibližně tisícovky z nich nepřesahuje 5000. Než jsme tento titul vypsali, říkali jsme, že ho chceme specifikovat a udělat byrokraticky co nejjednodušší, protože největší problém všech dotací je obrovská byrokracie s nimi spojená. Typickým příkladem mohou být fondy Evropské unie, kdy žádosti o dotace není normální člověk není schopen vyplnit. Jsou prostě vytvořeny tak, aby živily mnoho firem, které se na ně specializují, protože nikdo není schopen takovou věc dát dohromady. Pojali jsme tedy záměr, že nechceme z těchto peněz živit prostředníky, nějaké firmy, které za starosty budou vyplňovat žádosti, které budou komplikované, nesrozumitelné, plné různých tabulek a grafů. Fond jsme nastavili naprosto jednoduše, jeho pravidla jsou zhruba na dvou stránkách, jsou napsána tak, že když si je kdokoliv přečte, tak je pochopí. Princip je jednoduchý důležitý je účel, preferu- 20

jeme společensky nejvýznamnější záměry, např. školky, školy, místní zdravotnická zařízení, komunikace, příp. hasičské zbrojnice, kulturní zařízení apod. Žadatelům stačí dobře propracovaný záměr, dále doložit, že obec má ve špatném stavu třeba školu, školku, že potřebují opravit rozbitou silnici, že nefunguje veřejné osvětlení. Připravit rozpočet na tuto akci a to je vše. Nic víc nevyžadujeme. Čili proti ostatním dotačním titulům, zvlášť z Evropské unie, tuto žádost napíše schopný starosta za půl dne až jeden den. Nikoho jiného k tomu nepotřebuje. Ve chvíli, kdy jsme tento fond vyhlásili, tak se na nás sesypalo obrovské množství žádostí. Přišlo jich něco kolem tisíce s celkovými finančními požadavky pohybujícími se kolem 2,5 miliardy. Tedy pětkrát tolik, než činila rozdělovaná částka. Myslím si ale, že to není zas taková hrůza, protože pokud udržíme tento trend a každý rok budeme rozdělovat půl miliardy, tak se může dostat na převážnou většinu žadatelů v průběhu 4letého volebního cyklu. Tato žádost umožňuje obci získat docela slušné peníze, protože je limitována až 10 milióny korun. Za takovou sumu si už pořídí něco hmatatelného. Čekali jsme samozřejmě, že se za to přílišného vděku nedočkáme. A odhadli jsme to správně, neboť jsme se naopak dočkali okamžité kritiky opozice. ODS, která nic takového nedělala, nás obvinila, že diskriminujeme jejich starosty. Okamžitě jsme vytvořili na toto téma analýzu a z ní jasně vyplývá, že drtivou většinu uspokojených žádostí, kterých je asi 170, podávali starostové nezávislí. Pouze 7% z těch uspokojených jsou starostové ČSSD a dokonce 8% jsou starostové z ODS. To je jasný důkaz faktu, že při rozhodování nedocházelo k žádné diskriminaci, že nikdo nebyl preferován. Jejich kritika nás vedla k zamyšlení nad tím, proč skutečně spustili tento křik a nad tím, jak to fungovalo v minulosti. Za prvé dávali do obcí podstatně méně peněz. Za druhé to máme prokazatelně zjištěno třeba do škol nešly prostředky téměř žádné. V loňském roce poslali do obecních škol jen asi 4 milióny, zatímco my z tohoto fondu do nich posíláme přes 40 miliónů. To jsou dramatické rozdíly v prioritách. A navíc Petr Bendl posílal peníze skutečně jen svým starostům, tedy přátelům a členům ODS, kteří se najednou diví, že po 8 letech poprvé nedostanou dotaci od kraje, 21