Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav biologie rostlin

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav biologie rostlin Geneticky modifikované rostliny v zemědělské praxi - přínosy a rizika Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Tomáš Vyhnánek, Ph.D. Vypracovala: Rostislava Pillerová Brno 2009 2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Geneticky modifikované rostliny v zemědělské praxi - přínosy a rizika vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne 7. 5. 2009 Podpis 3

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Tomáši Vyhnánkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky. 4

Abstrakt Bakalářská práce s názvem Geneticky modifikované rostliny v zemědělské praxi přínosy a rizika v úvodu vymezuje technologie genového inženýrství, následně popisuje současný stav využití geneticky modifikovaných rostlin v agrárním sektoru ve světě, EU a v ČR, regulaci geneticky modifikovaných rostlin v EU a v ČR a koexistenci pěstování geneticky modifikovaných rostlin v ČR. Práce přináší přehled nejdůležitějších přínosů a rizik geneticky modifikovaných rostlin. Zaměřuje se především na nejvýznamnější modifikace ze zemědělské praxe: tolerance k herbicidům a odolnost k hmyzu. Klíčová slova: geneticky modifikované organismy, GMO, přínosy, rizika Abstract The Bachelor thesis Genetically modified plants in agricultural profession benefits and hazards specifies in the introductory part technologies of genetic engineering, followed by description of the current use of genetically modified plants in the agrarian sphere worldwide, in the EU, and the Czech Republic. The thesis further deals with the issue of regulation of genetically modified plants in the EU and the Czech Republic and the coexistence of growing genetically modified plants in the Czech Republic. The contribution of the thesis is in the overview of the most important benefits and hazards of genetically modified plants. The thesis focuses primarily on the most significant modifications in the agricultural profession: resistance to herbicide and resistance to insects. Key words: genetic modified organisms, GMO, benefits, hazards 5

OBSAH 1 ÚVOD... 9 1.1 Základní pojmy... 10 2 Cíl práce... 13 3 Genové inženýrství... 14 3.1 Genové modifikace... 15 3.2 Mechanizmy a metody transgenoze rostlin... 16 3.2.1 Izolace genů... 17 3.2.2 Klonování genů... 17 3.2.3 Transformace rostlinných buněk... 17 3.2.4 Detekce GMR... 19 4 Využití GMR v agrárním sektoru ve světě, EU a v ČR... 20 4.1 Rozdělení transgenních plodin... 20 4.2 Významné transgeny... 21 4.2.1 Transgeny pro tolerance k herbicidům... 21 4.2.1.1 Některé typy herbicidů a transgenů... 21 4.2.2 Transgeny pro rezistence k hmyzím škůdcům... 22 4.2.2.1 Transgen pro δ endotoxin Bacillus thuringiensis... 22 4.2.2.2 Transgeny inhibitorů proteáz... 23 4.2.2.3 Inhibitory amyláz... 23 4.2.2.4 Transgeny pro lektiny... 23 4.2.3 Transgeny pro rezistence k virům... 23 4.2.4 Transgeny pro změnu obsahu lipidů... 24 6

4.2.5 Transgeny pro zásobní proteiny... 24 4.2.6 Další transgeny... 25 5 Regulace GMO v EU a v ČR... 27 5.1 Legislativa GMO v EU... 27 5.2 Legislativa GMO v ČR... 28 6 Koexistence pěstování GMR v ČR... 37 6.1 Regulace koexistence... 38 6.1.1 Izolační vzdálenosti... 39 6.1.1.1 GM kukuřice... 40 7 Přínosy a rizika GMR... 43 7.1 Přínosy GMR... 43 7.1.1 Přínosy pro zemědělství... 43 7.1.1.1 U plodin tolerantních k herbicidům lze přínosy shrnout následovně. 43 7.1.1.2 U plodin odolných k hmyzu lze přínosy shrnout následovně... 44 7.1.1.3 Další přínosy pro zemědělství... 44 7.1.2 Nutriční přínos... 44 7.1.3 Vědecký přínos... 45 7.1.4 Přínos pro ekosystém, životní prostředí a ostatní organismy... 45 7.2 Rizika GMR... 45 7.2.1 Další rizika:... 47 7.2.1.1 Alergenní GMO... 47 7.2.1.2 Možné toxické vlastnosti GM plodin... 47 7.2.1.3 Rizika potenciální křižitelnosti... 48 7

7.2.1.4 Zneužití GMO... 48 7.2.2 Shrnutí... 48 8 Závěr... 49 9 Seznam použité literatury... 50 8

1 ÚVOD Když v 19. století Johan Gregor Mendel pokládal základy genetiky, jistě nemohl tušit, kam až dnešní genové inženýrství dospěje. Člověk využívá šlechtění, tedy metody klasické genetiky, již tisíce let, avšak k převratným změnám ve vývoji šlechtění došlo až se vznikem genového inženýrství. Genové inženýrství otevřelo cestu ke zcela novým biotechnologiím. Genové inženýrství bylo v 70. letech minulého století odvozeno od molekulární genetiky a dnes proniká prakticky do všech biologických oborů. Genové inženýrství je v současné době na předním místě v oblasti biotechnologií a můžeme říci, že genové inženýrství zažívá tzv. boom. Geneticky modifikované organismy, jako výsledek genového inženýrství, jsou již využívány v řadě odvětví lidské činnosti. Je samozřejmé, že geneticky pozměněné druhy nebo odrůdy u části veřejnosti vyvolávají nedůvěru až odpor, který však pramení z neznalosti problematiky a je často živený tzv. ekologickými hnutími. I z tohoto důvodu jsou genetické modifikace, respektive geneticky upravené organismy velmi diskutovaným tématem. Genetické modifikace, jako každá nová technologie, přináší mnohé výhody, ale i rizika. Proto byla tato oblast již od svého počátku, tj. od konce 80. let, regulována na základě principu předběžné opatrnosti. Od 90. let minulého století jsou na řadě předních vědeckých pracovišť i nadnárodních společností vyvíjeny geneticky modifikované rostliny. Geneticky modifikované rostliny musí procházet před uvolněním do životního prostředí a do oběhu řadou testů a rovněž musí být proveden odhad rizik, která souvisejí s nakládáním s každou geneticky modifikovanou odrůdou. Od roku 1996 dochází k velkému nárůstu pěstebních ploch s geneticky modifikovanými rostlinami a současně se zvyšuje počet zemí, které tyto produkty moderních biotechnologií uplatňují. V současné době se geneticky modifikované rostliny na celém světě pěstují na 114,3 mil. ha, ve 23 zemích, včetně České republiky. 12 milionů pěstitelů (Opatrný, 2009) produkuje především sóju, kukuřici, bavlník a řepku. V souvislosti s velkým nárůstem pěstování geneticky modifikovaných rostlin se stává významná otázka koexistence, tedy pěstování geneticky modifikovaných plodin s konvečními plodinami bez genetické modifikace nebo s postupy využívající ekologického zemědělství. Vzhledem k nárůstu ploch osetých geneticky 9

modifikovanými plodinami, se problematika koexistence stává významná i pro naše pěstitele. V České republice se konkrétně jedná o Bt kukuřicí MON 810, kterou v roce 2008 zaselo 171 pěstitelů na 8 380 ha (Čeřovská, 2009). Od roku 2009 je nutné navíc počítat s dalšími možnými typy genetických modifikací pěstovaných našimi pěstiteli. Bakalářská práce v úvodu vymezuje technologie genového inženýrství, následně popisuje současný stav využití geneticky modifikovaných rostlin v agrárním sektoru ve světě, v Evropské unii a v České republice. V další části se zabývá regulací geneticky modifikovaných rostlin v Evropské unii a v České republice a koexistencí pěstování geneticky modifikovaných rostlin v České republice. Práce přináší přehled nejdůležitějších přínosů a rizik geneticky modifikovaných rostlin. Zaměřuje se především na nejvýznamnější modifikace ze zemědělské praxe: tolerance k herbicidům a odolnost k hmyzu. 1.1 Základní pojmy Agrobacterium tumefaciens půdní baktérie, která je schopna vpravovat část své genetické informace do rostlinné buňky. Alergenní vyvolávající reakci přecitlivělosti, alergie. Bacillus thuringiensis bakterie, která se využívá v zemědělství k biologické ochraně porostů před škůdci. Bt-toxin (δ endotoxin) bílkovina bakterie Bacillus thuringiensis jedovatá pro hmyz. Enzym protein, který urychluje chemické reakce v živé soustavě a určuje jejich směr a specifičnost. Fenotyp je soubor znaků organizmu, který je určen dědičným základem v interakci s prostředím. Geneticky modifikovaný organismus - je organismus, s výjimkou lidských bytostí, jehož genetický materiál byl změněn způsobem, jehož se přirozenou cestou nedosáhne pářením a/nebo přirozenou rekombinací. Geneticky modifikované rostliny - jsou rostliny, do jejichž dědičného základu byl vnesen jeden nebo několik klonovaných genů. 10

Genové inženýrství je nová disciplína moderních biotechnologií, která zahrnuje soubor metod a strategií, které umožňují manipulovat s DNA in vitro a pomocí rekombinací DNA také s genomem živých organismů. In vitro znamená mimo živý organismus. Klonování - pomnožení specifického fragmentu DNA v hostitelském organismu Knihovna cdna soubor fragmentů cdna, odvozených ode všech typů mrna přítomných v určitém pletivu a klonovaných v plazmidových vektorech. Mikroinjekce klonované DNA do buněčných jader je jednou z metod přímé transformace buněk. Mikroprojektily vstřelování mikrorojektilů do rostlinných buněk představuje základní metodu přímé transformace rostlin. Promotor je regulační část DNA, která sousedí se strukturními geny a rozhoduje o tom, kdy, kde a za jakých podmínek dojde k projevu genu. Plazmid cirkulární DNA bakteriálních buněk. Rekombinantní DNA - umožňuje vytvářet nové kombinace molekul DNA, které se v přirozeném stavu společně nevyskytují. Transdukce přenos genetického materiálu mezi bakteriemi prostřednictvím bakteriofága. Transformace změna dědičnosti přirozeným přenosem DNA. Transgen klonovaný gen, který byl vnesen do genomu a došlo k jeho integraci do chromozomu. Transgenoze vnášení cizorodých klonovaných genů do genomu. Vektor je nebuněčný útvar obsahující dědičný materiál, schopný vnést tento dědičný materiál spolu s vloženým cizorodým dědičným materiálem do buněk příjemce. Pro lepší orientaci v textu uvádím přehled zkratek, které jsou použity v této práci: DNA deoxyribonukleová kyselina 11

GI genové inženýrství GMO geneticky modifikované organismy GMR geneticky modifikované rostliny 12

2 Cíl práce Cílem práce bylo seznámit se: 1. Základní terminologie genového inženýrství. 2. Současný stav využití geneticky modifikovaných rostlin v agrárním sektoru ve světě, EU a v ČR. 3. Regulace GMR v EU a v ČR. 4. Koexistence pěstování GMR v ČR. 5. Přínosy a rizika geneticky modifikovaných rostlin 13

3 Genové inženýrství Nové poznatky získané v molekulární genetice se vědci pokusili prakticky využít, a tak vznikla v sedmdesátých letech minulého století nová disciplína moderních biotechnologií, kterou nazýváme genové inženýrství (dále GI). GI zahrnuje soubor metod a strategií, které umožňují manipulovat s DNA in vitro a pomocí rekombinací DNA také s genomem živých organismů. GI umožňuje pomocí umělé transformace nebo transdukce přenášet úseky DNA mezi libovolnými organismy a dokonce zajistit v novém hostiteli nejen udržení přenesených úseků DNA, ale i expresi cizorodých genů (Vondrejs a Storchová, 1997). Zatímco metody klasické genetiky a indukované fúze protoplastů využívají spontánní mutagenezi a rekombinaci, indukovanou mutagenezi a různé způsoby selekce, založené na rozdílech fenotypů, v GI se navíc aplikují mutageneze a rekombinace in vitro, které mohou být vysoce specifické a cílené, a speciální selekční techniky, založené např. na využití neasociačních sond, pomocí kterých lze vybrat buňky obsahující určitou sekvenci DNA, bez ohledu na fenotypový projev této sekvence (Vondrejs a Storchová, 1997). Tradiční šlechtění na základech klasické genetiky využívá výběru mutací a křížení jedinců s požadovanými vlastnostmi. Různými postupy šlechtění, jako je vzdálená hybridizace, byly zkříženy rostliny různých druhů, např. srstka angrešt s rybízem, nebo i různých rodů, např. pšenice s žitem. Záměrným vyvoláním mutací pomocí radioaktivního záření byly vyšlechtěny například některé odrůdy ječmene a kmínu. Dnešní podoba zemědělských plodin je tak v mnoha případech výsledkem tisíciletého šlechtění. V posledních desetiletích se však stále více v zemědělské praxi uplatňují kromě šlechtitelských i organismy vzniklé genovými inženýry. Genové inženýrství umožňuje přidávat do rostlin genetické znaky podmíněné jedním nebo více geny, tím, že vyjme příslušný úsek DNA z jakéhokoli organismu a zařadí do genetického materiálu šlechtěné rostliny (Custers et al., 2006) GI vneslo do procesu šlechtění nové možnosti, které mohou vyvolat revoluci v biologii: 1. Molekulární mapování umožňuje zrychlit a zpřesnit proces šlechtění. V praxi to znamená, že není třeba hodnotit obtížně hodnotitelný znak například odolnost k houbovému onemocnění, ale je možné si vybrat molekulární znak, který se na 14

chromozomu nachází velmi blízko genu pro odolnost k houbovému onemocnění. V potomstvech je pak možno přesně sledovat přenos tohoto molekulárního znaku (na základě sondy DNA) v zastoupení nepřesně sledovatelného znaku (Ondřej a Drobník, 2002). 2. Transgenoze - je založena na vnášení jednotlivých genů do rostlinného genomu metodami GI. U rostlin je založena především na stabilní integraci části plazmidové DNA bakterie Agrobacterium tumefaciens do jaderného genomu rostlin (Drobník, 2009). Transgenoze se tak stala dalším z bohaté palety nástrojů, které se postupně vyvíjely během 20. Století a zahrnují vzdálenou hybridizaci, indukci polyploidie, mutagenezi, využití tkáňových a buněčných kultur, molekulárních sond DNA a transgenoze (Ondřej a Drobník, 2002). 3.1 Genové modifikace Je termín, který se vlivem legislativy EU ustálil jako synonymum pro techniky rekombinantní DNA. Výsledkem jsou geneticky modifikované organismy (dále GMO), geneticky modifikované rostliny (linie, odrůdy, hybridy) dále GMR (Bednář, 2000). 1. GMO je organismus, s výjimkou lidských bytostí, jehož genetický materiál byl změněn způsobem, jehož se přirozenou cestou nedosáhne pářením a/nebo přirozenou rekombinací (Mužík et al., 2007). GMO jsou výsledkem nových technologií. Díky objevům struktury a funkce DNA, rozluštění genetického kódu a technologickému pokroku je dnes možné cíleně měnit genotypy rostlin. In vitro lze modifikovat a kombinovat geny nebo jejich části pocházející z různých organismů a vnášet je do recipientních organismů. U rostlin se využívá zejména technologie založené na schopnosti půdní bakterie Agrobacterium tumefaciens vpravovat část své genetické informace do rostlinné buňky nebo tzv. částicových střel (Ovesná, 2004). Podle zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, definuje GMO následovně: Geneticky modifikovaným organismem se rozumí takový organismus, jehož dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací. Genetická modifikace představuje cílenou změnu dědičného materiálu, které se nedosáhne přirozenou rekombinací, nýbrž vnesením cizorodého dědičného 15

materiálu do dědičného materiálu organismu nebo vynětí část genetického materiálu organismu. Z definice vyplívá, že za GMO nelze považovat produkt mutačního šlechtění ani buněčných fúzí, ale pouze za předpokladu, že výchozí biologický materiál ovlivněný těmito zásahy nebyl geneticky modifikovaný (Vejl a Rakouský, 2007). 2. GMR jsou rostliny, do jejichž dědičného základu byl vnesen jeden nebo několik klonovaných genů, tedy genů získaných metodami genového inženýrství. Takové geny mohou pocházet z dědičného základu samotné rostliny, nebo mohou pocházet z libovolně systematicky vzdáleného organismu. (Bednář a Vyhnánek, 2004). 3.2 Mechanizmy a metody transgenoze rostlin Jednotlivé kroky tvorby GMR, mezi které patří izolace genů, klonování genů, transformace rostlinných buněk a detekce, jsou uvedeny na schématu (obr. 1). Obr.1: Schéma postupu při získávání GMR (Vejl a Rakouský, 2007) 16

3.2.1 Izolace genů Pro zajištění exprese je nutno přenášet kompletní gen, to znamená regulační sekvence promotory, vlastní strukturní gen a polyadenylační signál. Izolace a identifikace rostlinných genů je prováděna obvykle na principu vyhledávání v genových bankách pomocí heterologní hybridizace nebo v expresních knihovnách cdna. Pro vyhledávání genů je využíváno rovněž sekvenčních technik nebo navození inzerční inaktivace s využitím transponovaných elementů nebo T DNA taggingu pomocí Agrobacterium tumefaciens (Vejl a Rakouský, 2007). 3.2.2 Klonování genů Pod pojmem klonování si představujeme především pomnožení specifického fragmentu DNA v hostitelském organismu schopném jej efektivně několikanásobně namnožit a vytvářet identické kopie této DNA (klony). Pro klonování DNA in vivo je nejprve nutno vytvořit rekombinantní DNA, která sestává z klonovaného fragmentu a tzv. klonovacího vektoru. Klonovací vektor je genetický element, který je schopen samostatné reprodukce v hostitelském organismu, tj. musí být schopen autonomní replikace. Rekombinantní DNA je následně vnesena do buňky hostitele, kterým je nejčastěji bakterie Escherichia coli kde je při růstu buněčné kultury DNA mnohonásobně replikována klonována (Kotrda et al., 2009). Jako vektory jsou využívány obvykle bakteriofágy, bakteriální plazmidy, kvasinky, cosmidy, umělé kvasinkové nebo bakteriální chromozómy (Vejl a Rakouský, 2007). Polymerase chain reaction (polymerasová řetězová reakce) je enzymová metoda sloužící k syntéze definovaného úseku DNA in vitro, pro nějž jsou k dispozici oligonukleotidové primery. Jednotlivé kroky amplifikace zahrnují: 1) tepelnou denaturaci templátu, vedoucí ke vzniku jednořetězcové DNA 2) připojení primerů 3) extensi připojených primerů DNA polymerasou (Rumlová et al., 2009) 3.2.3 Transformace rostlinných buněk Vnášení klonovaných genů do rostlin lze realizovat pomocí metody nepřímé transgenoze a metody přímé trasgenoze. 17

1) Nepřímá transgenoze U této metody se uplatňuje jako přenašeč cizorodé DNA tzv. vektor. Vektorem bývají obvykle specifické bakteriální plazmidy, některé typy retrovirů, transpozónů, lipozómů (Vejl a Rakouský, 2007). Transgenoze s využitím bakterií Agrobacterium: V prvé fázi pokusů s transformací T-DNA bakteriemi Agrobakterium byly inaktivovány jednotlivé geny T-DNA vnášením transpozonů. V následující fázi byla odstraněna celá T- DNA a nahrazena novými geny. Dalším zdokonalením bylo rozdělení funkcí původního plazmidu Ti na dva plazmidy. Jeden z nich nese úsek virulence a druhý T-DNA. Takový malý plazmid s T-DNA je již možné snadno upravovat (Ondřej a Drobník, 2002). Oblast T-DNA, která je náhodně integrována do genomu hostitelské rostliny, obsahuje geny, které ovlivňují biosyntézu auxinů a cytokininů hostitelské rostliny. Tyto změny se u rostlin napadených A. tumefaciens projeví výrazným zvýšením intenzity buněčného dělení. Vznikají nádory tvořené dediferenciovanými buňkami, které jsou označovány jako crown gallis. Rostlinná pletiva, která jsou transformována Agrobacterium rhizogenes, jsou charakteristická intenzivní tvorba tenkých kořenů, které jsou označovány jako hairy roots (Vejl a Rakouský, 2007). 2) Přímá transgenoze je založená na principu přímého v nesení cizorodé DNA do jádra akceptovaného organismu. Nejprve se působilo na plazmidovou DNA a pak na pletiva. Transgenoze protoplastů: čerstvě izolované protoplasty se inkubují v pufru s exogenní DNA. K příjmu roztoku DNA může docházet pouze endocytózou (Bednář, 2000). Transgenoze pletiv zahrnuje především tyto metody: - Mikroininjekce do buněčných jader, eventuálně makroinjekce do celých pletiv - Kokultivace mikrospor nebo pylových láček s exogenní DNA - Mikroprojektily (particle bombardment) Jsou to kuličky o velikosti 1-2µm. Používá částicový akcelerátor k vystřelení mikroprojektilů ke vniknutí do rostlinných buněk. Mikroprojektily, obvykle zlaté nebo wolframové částice jsou opláštěné plazmidem DNA (http://etext.czu.cz). Rozdíl mezi přímou transgenozí a využitím bakterií Agrobacterium zatím co bakterie Agrobacterium umožňují včleňovat do rostlinného genomu velké úseky DNA (až 150 18

kb, což představuje úsek nejméně 30 genů A. thaliana), při přímé transgenozi se zpravidla včleňují jen fragmenty plazmidu zřídka delší než jeden gen (Ondřej a Drobník, 2002). 3.2.4 Detekce GMR Produkty GMO se liší od produktů nemodifikovaných organismů tím, že jejich genom obsahuje i introdukované geny. Detekce GMO je založená právě na testování přítomnosti introdukované DNA (PCR a Southernovo blokování), nebo proteinů kódovaných indrukovanými geny (ELISA a Lateral flow strip ) (Bednář, 2000). 19

4 Využití GMR v agrárním sektoru ve světě, EU a v ČR GMR, které se využívají v agrárním sektoru, se označují jako transgenní plodiny. 4.1 Rozdělení transgenních plodin Transgenní plodiny mohou nést velmi odlišné vlastnosti, které je činí výhodnými pro pěstitele, spotřebitele či různá odvětví průmyslu (Soukup, 2006). Transgenní plodiny v zemědělství lze rozdělit do několika skupin: I. generace plodin transgenní odrůdy s minimalizovanou potřebou chemické ochrany proti chorobám, škůdcům a plevelům. Ztráty způsobené uvedenými škodlivými činiteli na produkci hostitelských a napadených rostlin a porostů představují min. 30%. Přínosem je i významná úleva pro životní prostředí. Tyto plodiny se vyznačují výhodnými vlastnostmi pro pěstitele, což je jedna z vážných příčin nepříznivého nazírání spotřebitelů, kteří porovnávají rizika s výhodami. Je-li výhoda nulová, pak i nepatrné riziko je nepřijatelné. II. generace plodin transgenní plodiny odolné proti abiotickým stresům, např. rezistence nebo tolerance k chladu, suchu, zasolení, nedostatku světla. Tyto stresy přestavují u zemědělských plodin ztráty až 70% genetického výnosového potenciálu. III. generace plodin transgenní plodiny s vyšší nutriční hodnotou (např. vhodnější složení masných kyselin, zastoupení deficitních aminokyselin, obsah vitaminů apod.) s antikancerogenními a jinými zdravotně působícími a léčivými účinky. Plodiny s přímými výhodami pro spotřebitele. Při tržní dostupnosti dojde k přehodnocení negativního vztahu spotřebitele k transgenním plodinám. IV. generace plodin transgenní plodiny pěstované jako ekologicky výhodné suroviny pro některá průmyslová odvětví (v chemickém průmyslu náhrada za ropu, papírenský průmysl). V. generace plodin transgenní plodiny jako náhrada fosilních paliv (výroba etanolu a bionafty) (Bednář, 2000). 20

4.2 Významné transgeny 4.2.1 Transgeny pro tolerance k herbicidům Rostliny obsahují geny, jejichž produkty zajišťují rostlině toleranci ke specifickému typu herbicidu se širokým spektrem účinku (Bednář, 2000). Odrůdy s herbicidní tolerancí umožňují aplikaci neselektivních herbicidů, aniž by došlo k jejich poškození, a tím značně usnadňují ochranu proti zaplevelení. Je zde také mnohem snazší ochrana proti takovým plevelům, které jsou s plodinou blízce příbuzné (Soukup, 2006). 4.2.1.1 Některé typy herbicidů a transgenů 1. Glyfozát je to neselektivní, postemergentní, přes listy působící herbicid. Patří k nejrozšířenějším herbicidům pod obchodním označením Roundup firmou Monsanto. Vyskytuje se však přirozená tolerance některých netransgenních rostlin ke glyfozátu, která může být způsobena čtyřmi příčinami: nedostatečným pronikáním glyfozátu a jeho translokací listů, rostlinný enzym EPSP není senzitivní ke glyfozátu nebo je jeho senzitivita snížena, rostlina je schopna překonat nebo kompenzovat citlivost ke glyfozátu, rostlina je schopna metabolizovat glyfozát na netoxické sloučeniny (Ondřej a Drobník, 2002). Jsou dva typy transgenů, které podmiňují rezistenci ke glyfozátu: Gen pro enzym EPSP a) Nadprodukce enzymu (klonované geny z Petunia a Arabidopsis). b) Odlišitelný enzym (geny klonovány z bakterií Salmonella typhimurium, Escheria coli, Agrobacterium tumefaciens a z rostlin Petunia hybrida a Arabidopsis thaliana) Gen pro glyfozátoxidoreduktasu (GOX) (klonován z bakterie Achtomobacter) Geny byly vneseny do různých druhů rostlin, jako je tabák, rajče, řepka, topol, sója atd. (Bednář, 2000). 2. Fosfinotricin je to širokospektrální postemergentní herbicid, který se vyrábí biotechnologicky, s využitím aktinomycet Streptomyces viridochromogenes a Streptomyces hygroscopicus. Prodává se pod názvy Basta, Finale, Liberty a 21

dalšími (Ondřej a Drobník, 2002). Fosfinotricin je účinným inhibitorem glutaminsyntetázy rostlin. Tento enzym mění amoniak na glutamát a tím se významně podílí na odstranění tohoto toxického metabolitu z organismu rostliny. Aktinomycety produkující fosfinotricin mají ve své dědičné informaci i gen pro typ glutaminsyntetázy odolné vůči inhibici fosfinotricinem (Agris, 2009). Dochází k hromadění dusíku a následně k blokádě fotosyntézy a k rozpadu chloroplastů. Transgenní odrůdy řepky a kukuřice se již pěstují v USA a Kanadě. 3. Acetolaktátsyntetáza (ALS) je to první enzym biosyntetické dráhy esenciálních rozvětvených aminokyselin valinu, leucinu a izoleucinu. U rostlin je gen pro enzym ALS lokalizován v jádře, ale enzym je transportovaný do chloroplastů. Aktivita enzymu ALS může být blokována čtyřmi typy herbicidů založenými na sulfonylmočovinách, imidazolinonech, triazolpyrimidinech a pyrimidyloxobenzoátech (Ondřej a Drobník, 2002). Účinnějším typem tolerance ke skupině ALS je mutace genu pro enzym v místě, které kóduje vazebné místo účinné látky herbicidu na enzymu. Enzym je pak k němu necitlivý (Bednář, 2000). 4.2.2 Transgeny pro rezistence k hmyzím škůdcům Převážná většina dnes využívaných transgenních rostlin rezistentních vůči škůdcům má do svého genomu zabudován gen Cry 1A(b) z baktererie Bacilus thuringiensis (Bt). Produktem genu je bílkovina s insekticidními účinky, tzv. delta toxin (Bednář et al., 2006). Mezi další transgeny patří inhibitory proteáz, inhibitory amyláz a transgeny pro lektiny. 4.2.2.1 Transgen pro δ endotoxin Bacillus thuringiensis Je to grampozitivní bakterie, která při sporulaci syntetizuje insekticidní krystalický protein. Struktura proteinu je tvořena z jednoho nebo několika typů proteinových subjednotek (Ondřej a Drobník, 2002). Bílkovinná molekula delta-toxinu obsažená ve sporách Bacillus thuringiensis sama o sobě pro hmyzího škůdce jedovatá není. V toxickou látku se mění až ve střevě hmyzu, kde se z obou jejích konců odštěpí řetězce o určité délce. Příhodné podmínky pro takové štěpení δ endotoxinu panují především ve střevu housenek motýlů, kde vládne zásadité prostředí. Molekula vzniklá štěpením δ endotoxinu se váže na molekuly kadherinů pokrývajících povrch buněk hmyzího střeva. 22

Navázané Bt-toxiny se následně shluknou a vytvoří ve střevní stěně otvor. Hmyz pak hyne obvykle během 2 až 5 dní. Příčinou smrti je buď těžké poškození střeva a následné hladovění nebo průnik bakterií narušenou střevní sliznicí dále do těla, kde vyvolají sepsi (Petr, 2009). δ endotoxin má poměrně úzký rozsah účinnosti a působí pouze na cílového škůdce. Do této skupiny patří především geneticky modifikovaná Bt kukuřice, která je upravena tak, že je odolná vůči zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis) (Bednář, 2000). Kromě kukuřice geny pro rezistenci k škůdcům uplatňují např. brambor, rajčat a dalších. 4.2.2.2 Transgeny inhibitorů proteáz Inhibitor proteáz je možno rozdělit do čtyř skupin: Inhibitory serinových proteáz Inhibitory cysteinových proteáz Inhibitory metaloproteáz Inhibitory aspartylproteáz (Ondřej a Drobník, 2002). Rostlinné inhibitory jsou proteiny malé velikosti. Inhibitory serinových proteáz mají většinou dvě aktivní místa, která inhibují trypsin a chymotrypsin (Bednář, 2000). První gen, který byl přenesen do jiného druhu rostlin, je gen motýlokvěté rostliny Vigna a byl to gen pro inhibitor trypsinu. Účinkuje jak proti motýlům, tak proti dvojkřídlému hmyzu (Ondřej a Drobník, 2002). 4.2.2.3 Inhibitory amyláz Se nacházejí ve fazoly celá skupina proteinů semen PHE-A, PHE-L, arcelin, inhibitor a- amylázy). Exprese genu v hrachu způsobuje rezistenci k Bruchus pisorum, Callosobruchus maculatus a C. sinensis. 4.2.2.4 Transgeny pro lektiny Lektiny patří mezi proteiny, které váží sacharidy. Většina pokusů s lektiny je orientována k ochraně tabáku proti mšicím Myzus persicsae a Aulacorthum solani. 4.2.3 Transgeny pro rezistence k virům Některé rostlinné viry působí vážné choroby kulturních rostlin. Rostliny které jsou napadené viry mají nižší výnosy a jsou více citlivé bakteriálním a houbovým infekcím. Odolnost transgenních rostlin je založena na přerušení replikace virové nukleové kyseliny nebo je přerušen životní cyklus viru v buňce. Geny zabezpečující 23

obranyschopnost rostliny, vychází z virových patogenů. Produkty těchto genů znemožňují šíření viru v buňkách rostlin nebo zabraňují přenosu viru přes hmyzí vektor. Imunita není absolutní, ale zabraňuje se poškození rostlin (Bednář, 2000). Při konstrukci transgenů se obvykle využívají dva typy virových sekvencí. Jsou to jednak sekvence virových promotorů, které řídí expresi genů. U GM rostlin se nejčastěji využívá promotor 35S viru žilkové mozaiky květáku (CaMV, cauliflower mosaic virus). Druhým typem sekvencí jsou geny pro plášťový protein. Exprese integrovaného genu pro plášťový protein chrání rostlinné protoplasty i celou rostlinu před virovou infekcí (Řepková, 2009). Příklad virů, vůči nimž byly transgenní rezistentní rostliny vyvinuty: TMV virus na rajčatech, CMV na okurkách, PLVR, X viru bramboru, rhizománie na cukrovce, šarka švestky (Bednář et al., 2006). 4.2.4 Transgeny pro změnu obsahu lipidů Rostlinné oleje jsou glyceridy masných kyselin. Hlavním prekurzorem všech olejových kyselin je kyselina palmitová. Ke vzniku dalších masných kyselin dochází dvěma cestami: a) prodlužováním uhlíkatého řetězce b) denaturací, kterou vznikají mastné kyseliny s jednou, dvěma nebo třemi dvojnými vazbami (Bednář, 2000). Modifikací syntézy masných kyselin v rostlinných olejích se, jako první uplatnil krysí gen pro enzym acyl-acp-tiolesterázu. Transgenoze je zvládnuta jen u sóji, řepky olejky, lnu a slunečnice. A odrůdy se změněným spektrem masných kyselin je jen u řepky. U řepky existují transgenní odrůdy, které mají zvýšený obsah kyseliny laurové, jiné se zvýšeným obsahem kyseliny palmitové a stearové a další s podstatným podílem kyseliny erukové (Ondřej a Drobník, 2002). 4.2.5 Transgeny pro zásobní proteiny Dlouholetým cílem programů rostlin bylo dosažení optimálního spektra aminokyselin zlepšení výživné hodnoty semen, hlavně u obilnin a luštěnin. Cílem je získání dvou typů genetických změn v souvislosti se změnou proporce nedostatkových aminokyselin v semenech. Metodický přístup je: Regulace biosyntézy aminokyselin, aby se zvýšila především syntéza nedostatkového metioninu 24

Inzerce a exprese genů, které kódují proteiny bohaté na síru (Bednář, 2000). Metionin vzniká v aspartátové dráze biosyntézy aminokyselin, při které se tvoří i další esenciální aminokyseliny: lyzin, treonin a izoleucin. Klíčovými enzymy přitom jsou aspartátkináza a dihydropikolinátsyntáza (DHPS). U rostlin mají aspartátkinázovou aktivitu dva izoenzymy a jejich aktivita je inhibována zpětnou vazbou treoninem a lyzinem. DHPS je inhibována zpětnou vazbou lyzinem (Ondřej a Drobník, 2002). Byly již klonovány bakteriální geny pro aspartátkinasu i DHPS, které zpětnou vazbou inhibovány nejsou. Tyto geny byly přeneseny do rostlinného genomu s konstitutivními orgánově specifickými promotory. Exprese takových genů silně zvyšuje obsah volného lysinu a treoninu v transgenních rostlinách (v semenech sóji a řepky), čímž se současně zvýšil odpovídající měrou i obsah methioninu (Bednář et al., 2006). Transgenní rostliny pro zásobní proteiny jsou kukuřice, řepka, fazole, Lupinus angustifolius a Vicia narborescens (Ovesná a Doubková, 2008). 4.2.6 Další transgeny Mezi další významné transgeny patří následující: a) Rajčata s prodlouženým dozráváním vnesením protismyslové (antisense) konstrukce genu pro polygalakturonáza s 35S-promotorem do genomu rajčete vede k snížení až ztrátě exprese původního rostlinného genu pro polygalakturonázu a k změnám zralých plodů (Ondřej a Drobník, 2002). Plody byly zdravější a hustší konzistence. b) Zlatá rýže je evropský projekt jehož cílem je vnést geny pro celou biosyntetickou dráhu β - karotenu do genomu rýže. Do genomu rýže byl inzertován bakteriální gen pro fytoendesaturasu CRT z bakterie rodu Erwinia. Dále byly do genomu rýže vneseny geny pro fytoendesaturasu a lykopen-bsyntasu z Narcissus pseudomarcissus (narcis žlutý) (Bednář et al., 2006). c) Transgeny pro protilátky V živočišných organismech jsou protilátky důsledkem variability základních proteinů imunoglobinů. Molekula imunoglobinu je tvořena ze čtyř polypeptidových řetězců: ze dvou těžkých řetězců a ze dvou lehkých řetězců. Využití transgenních rostlin pro produkci celé protilátky je třeba vnést do rostlinného genomu gen pro lehký řetězec i gen pro těžký řetězec. Oba mohou být na jednom úseku DNA (jedné T-DNA) nebo mohou geny pro lehký a těžký řetězec existovat ve dvou různých transgenních 25

liniích a ke vzniku protilátky dojde až po křížení obou linií (Ondřej a Drobník, 2002). Tyto proteiny mohou být využity proti rostlinným patogenům, a nebo v průmyslových procesech. d) Rostlinné vakcíny transgenní rostliny mohou produkovat proteiny, které jsou vlastní lidským patogenů napadajícím epiteliální membrány. Jedná se o bakterie a viry způsobující nachlazení, ale také ty, které jsou přenášeny kontaminovanými potravinami (Ondřej a Drobník, 2002). Vakcíny účinné proti těmto infekcím stimulují mykózní imunitní systém. Prozatím jejích využitím v rostlinách tabáku. e) Transgenní rostliny tolerantní k stresům jedná se o transgení rostliny, které jsou odolné proti abiotickým vlivům. Tolerance k zasolení půdě a nízkým teplotám: je možno podpořit syntézu látky glycinbetain transgenozí, například využitím genu pro enzym cholindehydrogenázu z E. coli. U tabáku a brambor tak byly získány typy odolné k zasolení půdy a mrznutí (Ondřej a Drobník, 2002). Ochrana před zasolením půdy a suchem: například využitím genu pro enzym cholin dehydrogenázu z E. coli. U tabáku a bramboru tak byly získány typy odolné k zasolení půdy (Křístková, 2009) Ochrana před chladem: jaderný gen pro chloroplastovou ω-3-masnou kyselinu z Arabidopsis byl vnesen do tabáku (Ondřej a Drobník, 2002). Ochrana před mrazem: byl využit gen coda z Arhrobacter globiformis, který zvyšoval toleranci k mrazu u Arabidopsis. Ochrana před zaplavením půdy: rostlinné hemoglobiny, které brání intoxikaci koncovými produkty fermentace. Gen pro hemoglobin z bakterie Vitreoscilla byl vnesen do transgenního tabáku (Ondřej a Drobník, 2002). 26

5 Regulace GMO v EU a v ČR Použití GMO je regulováno na mezinárodní i národní úrovni. S rychlým rozvojem uplatnění moderních biotechnologií se mění i příslušné právní předpisy (Doubková, 2005). 5.1 Legislativa GMO v EU V oblasti GMO se jedná o tři nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, 2009): Nařízení č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech, které řeší uvádění na trh potravin a krmiv obsahující GMO nebo z nich vyrobených Nařízení č. 1830/2003 o sledovatelnosti a označování GMO a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z GMO a o změně směrnice 2001/18/ES, stanovující povinnosti dovozců, zpracovatelů a prodejců GMO schválených pro uvádění na trh a sledovatelnost GM potravin a krmiv Nařízení č. 1946/2006 o pohybech geneticky modifikovaných organismů přes hranice, které přejímá Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti. Tyto předpisy ukládají dovozcům, zpracovatelům, obchodníkům i zemědělcům mnohé povinnosti (Doubková, 2008). Další právní předpisy: Směrnice 2001/18, o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (Křístková, 2009) Mezinárodní smlouvou stanovující pravidla přeshraničního pohybu živých modifikovaných organismů (dovoz, vývoz, neúmyslný přenos přes hranice např. v důsledku havárií) je Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti k Úmluvě o biologické rozmanitosti. Protokol vstoupil v platnost v září 2003 a představuje významný nástroj zejména pro ty státy, které nemají vnitrostátní právní předpisy upravující nakládání s GMO (Doubková, 2008). 27

Ve společných legislativních úpravách této oblasti je návrh nařízení z prosince 2005 o společných pravidlech pro výrobu organických produktů pro potravinářství s platností od 1. ledna 2009. Řeší pravidla označování a dovozu potravinářských produktů, přičemž jako organické by měly být označeny pouze ty, které jsou z 95 % organické, nemodifikované povahy. Globálně platná právní úprava týkající se používání biotechnologií a obchodování s GMO prozatím neexistuje (Fajmon, 2009). 5.2 Legislativa GMO v ČR V České republice je nakládání s GMO upraveno zákonem č. 78/2004 SB., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, který byl novelizován zákonem č. 346/2005 Sb. Provádějícím předpisem je vyhláška č. 209/2004 SB., o bližších podpínkách nakládání s GMO a genetickými produkty. Tímto zákonem a vyhláškou byly do české legislativy převedeny evropské směrnice 2001/18/EC o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí a směrnice 98/81/EC o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy (Doubková, 2008). Zákon č. 78/2004 Sb. ze dne 22. ledna 2004, o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1. Zákon stanoví v souladu s právem Evropských společenství práva a povinnosti osob a kompetence správních orgánů při nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty. 2. Tento zákon se nevztahuje na: a) nakládání s organismy získanými technikou mutageneze nebo technikou buněčné fúze či fúze protoplastů rostlinných buněk organismů, u nichž může být výměny genetického materiálu dosaženo tradičními šlechtitelskými metodami; b) uzavřené nakládání s geneticky modifikovanými organismy týkající se výlučně geneticky modifikovaných mikroorganismů, které splňují kritéria bezpečnosti pro zdraví lidí, zdraví zvířat, složky životního prostředí a biologickou rozmanitost; c) uzavřené nakládání s geneticky modifikovanými organismy týkající se výlučně geneticky modifikovaných mikroorganismů vzniklých buněčnou fúzí 28

nebo fúzí protoplastů buněk prokaryontních druhů, jež si vyměňují genetický materiál známými fyziologickými procesy; d) uzavřené nakládání s geneticky modifikovanými organismy týkající se výlučně geneticky modifikovaných mikroorganismů vzniklých buněčnou fúzí nebo fúzí protoplastů buněk eukaryontních druhů. 3. V pochybnostech, zda jde o výjimku z platnosti tohoto zákona, rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. 4. Je-li geneticky modifikovaný organismus nebo genetický produkt léčivým přípravkem nebo přípravkem na ochranu rostlin podléhajícím registraci podle zvláštního právního předpisu, nevztahují se na něj ustanovení tohoto zákona o řízení o zápisu do Seznamu geneticky modifikovaných organismů a genetických produktů schválených pro uvádění do oběhu a o jeho změně. Rozhodnutí o povolení uvedení takového léčivého přípravku nebo přípravku na ochranu rostlin do oběhu podle zvláštního právního předpisu nesmí být vydáno dříve, než ministerstvo vydá stanovisko obsahující specifické hodnocení rizika léčivého přípravku nebo přípravku na ochranu rostlin pro životní prostředí. Ministerstvo je povinno vydat stanovisko do 15 dnů ode dne doručení žádosti příslušného správního orgánu. Nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty: 1. Nakládáním s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty se pro účely tohoto zákona rozumí: a) uzavřené nakládání s geneticky modifikovanými organismy, za které se považuje každá činnost, při níž jsou organismy geneticky modifikovány nebo při níž jsou geneticky modifikované organismy pěstovány, uchovávány, dopravovány, ničeny, zneškodňovány nebo jakýmkoli jiným způsobem používány v uzavřeném prostoru, nejde-li o geneticky modifikované organismy zapsané v Seznamu pro uvádění do oběhu; b) uvádění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí, za které se považuje uvádění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí mimo uzavřený prostor, nejde-li o geneticky modifikované organismy zapsané v Seznamu pro uvádění do oběhu; c) uvádění geneticky modifikovaných organismů nebo genetických produktů do oběhu, za které se považuje jejich úplatné nebo bezúplatné předání nebo 29

nabídnutí jiné osobě, nejde-li o předání nebo nabídnutí výlučně za účelem uzavřeného nakládání nebo uvádění do životního prostředí osobě oprávněné k tomuto způsobu nakládání. 2. Za nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty se nepovažuje zacházení s nimi od okamžiku, kdy ztratí schopnost rozmnožování nebo přenosu dědičného materiálu. 3. Při nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty je každý povinen v souladu s principem předběžné opatrnosti chránit zdraví lidí, zdraví zvířat, složky životního prostředí a biologickou rozmanitost. 4. Každý, kdo zachází s geneticky modifikovaným organismem nebo genetickým produktem, je povinen dodržovat podmínky vyznačené na obalu, popřípadě průvodním listu geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu a zacházet s ním jen pro účel tam uvedený. 5. Použití živých obratlovců při nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty je považováno za pokusy na zvířatech podle zvláštního právního předpisu. OBECNÁ USTANOVENÍ Oprávnění k nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty 1. Nakládat s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty lze jen na základě oprávnění podle tohoto zákona. 2. Oprávnění k uzavřenému nakládání vzniká na základě povolení k uzavřenému nakládání, popřípadě oznámení. 3. Oprávnění k uvádění do životního prostředí vzniká na základě povolení k uvádění do životního prostředí. Oprávnění k uvádění do oběhu vzniká na základě zápisu geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu, o jehož uvádění jde, do Seznamu pro uvádění do oběhu. Hodnocení rizika nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty 1. Hodnocení rizika nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty je písemný rozbor vycházející z porovnání nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty s nakládáním s 30

geneticky nemodifikovanými organismy a produkty za obdobných podmínek a zahrnující definování a posouzení možných přímých i nepřímých, bezprostředních i následných škodlivých účinků tohoto nakládání, a to zejména: a) působení na zdraví lidí; b) působení na zvířata a rostliny; c) usídlení a rozšíření geneticky modifikovaného organismu v životním prostředí; d) přirozeného přenosu vloženého genetického materiálu na jiné organismy, zvláště pak přenosu genu podmiňujícího necitlivost na antibiotika a jiné prostředky používané k léčení infekcí lidí či zvířat v případě, že takový gen nebo geny byly vneseny do geneticky modifikovaného organismu. 2. Hodnocení rizika zpracovává odborný poradce. 3. Hodnocení rizika jsou povinni předložit ministerstvu a) žadatel jako součást žádosti o udělení povolení a žádosti o zápis do Seznamu pro uvádění do oběhu; b) osoba podávající oznámení; c) osoba oprávněná podle tohoto zákona k uzavřenému nakládání nebo uvádění do životního prostředí a osoba zapsaná v Seznamu pro uvádění do oběhu; d) osoba oprávněná podle tohoto zákona k uzavřenému nakládání nebo uvádění do životního prostředí a osoba zapsaná v Seznamu pro uvádění do oběhu pravidelně každých 5 let ode dne posledního předložení. 4. Při hodnocení rizika musí být využívány a) současné vědecké poznatky; b) ověřené zkušenosti s organismem, který je geneticky modifikován, a s organismy příbuznými; c) ověřené zkušenosti s organismem, z něhož pochází dědičný materiál použitý při genetické modifikaci, pokud genetická modifikace zahrnuje vnesení cizorodého dědičného materiálu; d) ověřené zkušenosti s příslušnou genetickou modifikací; e) ověřené zkušenosti s příslušným geneticky modifikovaným organismem nebo genetickým produktem; f) kvalifikované odhady v případech, kdy chybějí ověřené vědecké poznatky; v těchto případech je nutné vycházet ze zásady předběžné opatrnosti. 31

5. Hodnocení rizika jsou žadatel nebo osoba povinni uchovávat nejméně po dobu 10 let od jeho předložení a na vyžádání jej poskytnout správním orgánům. 6. Ochranu pracovníků před riziky spojenými s nakládáním s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty při práci upravuje zvláštní právní předpis. 7. Náležitosti a postupy hodnocení rizika stanoví prováděcí právní předpis. Nové informace 1. Získá-li osoba oprávněná podle tohoto zákona k uzavřenému nakládání nebo uvádění do životního prostředí, osoba zapsaná v Seznamu pro uvádění do oběhu anebo osoba, která o vznik takového oprávnění nebo o zápis do Seznamu pro uvádění do oběhu žádá, nové informace týkající se rizik geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu pro zdraví nebo životní prostředí, je povinna neprodleně: a) přijmout opatření nezbytná k ochraně zdraví a životního prostředí; b) poskytnout písemně nově získané informace ministerstvu a oznámit mu přijatá opatření. 2. Osoba podle odstavce 1 je dále povinna nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy nové informace získala, provést a předložit ministerstvu nové hodnocení rizika. 3. Pokud ministerstvo získá nové informace týkající se rizik geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu pro zdraví nebo životní prostředí jiným způsobem, předá tyto informace dotčeným osobám a vyzve je, aby nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne obdržení výzvy provedly a předložily ministerstvu nové hodnocení rizika. Současně ministerstvo oznámí nové informace ostatním dotčeným správním orgánům. 4. Týkají-li se nové informace podle odstavce 1 nebo 3 geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu, pro který byla podána žádost o zápis do Seznamu pro uvádění do oběhu, ministerstvo tyto informace neprodleně poskytne Evropské komisi a příslušným orgánům ostatních členských států Evropských společenství. Pokud nebyl zápis dosud proveden, může si ministerstvo od žadatele vyžádat další informace. Pokud jsou nové informace získány až po zápisu předmětného geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu do Seznamu pro uvádění do oběhu, je ministerstvo povinno do 60 dnů ode dne, kdy je získalo, předat Komisi hodnotící zprávu, 32

v níž bude stanoveno, zda a popřípadě jak musí být zápis změněn nebo zrušen. Jestliže členské státy ani Komise nepředloží žádné odůvodněné námitky do 60 dnů ode dne, kdy byla hodnotící zpráva Komisí členským státům rozeslána, nebo jestliže jsou sporné body do 75 dnů ode dne rozeslání hodnotící zprávy projednány, ministerstvo rozhodne o změně zápisu. O tomto rozhodnutí ministerstvo do 30 dnů od jeho vydání informuje členské státy, Komisi a dotčená ministerstva. 5. Jestliže ministerstvo získá na základě nových informací, které mohou ovlivnit hodnocení rizika, nebo na základě přehodnocení existujících informací v souvislosti s novými vědeckými poznatky dostatečný podklad pro názor, že geneticky modifikovaný organismus nebo genetický produkt, k jehož uvádění do oběhu byl dán souhlas nebo povolení příslušným orgánem členského státu, představuje riziko pro zdraví nebo životní prostředí, může dočasně rozhodnutím omezit nebo zakázat nakládání s tímto geneticky modifikovaným organismem nebo genetickým produktem včetně jeho dovozu a prodeje za stejných podmínek, jaké stanoví v obdobných situacích pro geneticky modifikovaný organismus nebo genetický produkt, který byl zapsán do Seznamu pro uvádění do oběhu podle tohoto zákona. 6. O opatřeních provedených je ministerstvo povinno neprodleně zaslat zprávu Komisi a příslušným orgánům členských států. 7. Zprávu ministerstvo zveřejní. Označování 1. Osoba, která uvádí geneticky modifikovaný organismus nebo genetický produkt do oběhu, jakož i osoba poskytující geneticky modifikovaný organismus výlučně pro účely uzavřeného nakládání nebo uvádění do životního prostředí je povinna zajistit, aby na obalu geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu bylo na viditelném místě uvedeno zřetelné označení geneticky modifikovaný organismus, popřípadě tento výrobek obsahuje geneticky modifikovaný organismus nebo tento výrobek obsahuje geneticky modifikované organismy ; toto označení musí být uvedeno i v průvodní dokumentaci a ve všech stadiích procesu zpracování výrobku. Ministerstvo může ve výroku rozhodnutí o udělení povolení stanovit i další požadavky na označení. 33

2. Osoba, která uvádí geneticky modifikovaný organismus nebo genetický produkt do oběhu v rámci své podnikatelské činnosti, je povinna zajistit, aby na obalu anebo, není-li to možné, v průvodním listu geneticky modifikovaného organismu nebo genetického produktu byly uvedeny též následující údaje: a) obchodní název produktu; b) název geneticky modifikovaného organismu; c) jméno, popřípadě jména, příjmení, obchodní firma, místo podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, osoby zapsané pro tento geneticky modifikovaný organismus nebo genetický produkt v Seznamu pro uvádění do oběhu, je-li fyzickou osobou oprávněnou k podnikání, nebo název nebo obchodní firma, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, je-li osobou právnickou; d) podmínky a účel nakládání s geneticky modifikovaným organismem nebo genetickým produktem uvedené v zápise do Seznamu pro uvádění do oběhu; e) poučení o způsobu získání dalších informací, které jsou obsahem zápisu v Seznamu pro uvádění do oběhu, podle tohoto zákona; f) informace o bezpečnosti při práci a osobních ochranných pracovních prostředcích v těch případech, kdy práce s geneticky modifikovanými organismy nebo genetickými produkty vyžaduje prostředky nebo opatření nad rámec běžně používaných. Ministerstvo může v zápise do Seznamu pro uvádění do oběhu stanovit i další požadavky na označení. Je-li uváděn do oběhu geneticky modifikovaný organismus nebo genetický produkt, pro který byl vydán písemný souhlas nebo povolení k uvedení do oběhu příslušným úřadem jiného členského státu, je osoba, která jej uvádí do oběhu v rámci své podnikatelské činnosti povinna zajistit, aby označování a balení vyhovovalo i příslušným požadavkům specifikovaným v tomto souhlasu nebo povolení. 3. Pro produkty, u nichž nelze vyloučit náhodné nebo technicky nevyhnutelné příměsi geneticky modifikovaných organismů schválených pro uvedení do oběhu stanoví ministerstvo v souladu s právem Evropských společenství prováděcím právním předpisem prahovou hranici výskytu těchto příměsí. Jestliže hodnoty výskytu příměsí v produktu jsou nižší než prahová hranice, tento produkt již nemusí být označen. 4. Podmínky uvádění do oběhu a požadavky na balení a označování výrobků, které stanoví zvláštní právní předpisy, nejsou tímto ustanovením dotčeny. 34