Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta KRMIVA ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU - CHARAKTERISTIKA A VYUŽITÍ Seminární práce Duben 2005 Romana Zemanová Upravil: Ing. Jan Doležal
Obsah Úvod.. 3 Krmiva živočišného původu 3 zákazy a omezení 3 mlezivo 4 mléko 4 rybí moučka. 6 masová a masokostní moučka 6 krevní moučka 7 krevní šrot 7 krevní vločky 7 drůbeží moučka 8 krmné tuky 8 péřová moučka 8 moučky z odpadních kůží 9 krmné kvasnice 9 Závěr 10 Použitá literatura 11 2
Úvod Za krmivo považujeme veškeré látky organického nebo anorganického původu, které jsou vhodné pro výživu hospodářských zvířat a nepůsobí škodlivě na jejich zdravotní stav. Jsou potřebné pro zachování života zvířat, ale slouží také jako zdroj energie, síly, přírůstku živé hmotnosti a k tvorbě určitých požadovaných produktů (maso, mléko, vejce, vlna aj.), pro které jsou hospodářská zvířata chována. V současné době známe přibližně 600 druhů krmiv navzájem se lišících svou krmnou hodnotou, která je vyjádřena obsahem energetických krmných jednotek, živin a všech ostatních látek, ale i fyzikálních, chemických i dietetických vlastností a působením krmiva na organismus a produkty zvířete. S ohledem na množství a variabilitu jejich krmné hodnoty je nutné je dělit do skupin. Podle původu na krmiva: rostlinného původu zelená krmiva, sena, okopaniny, obiloviny aj. živočišného původu mléko, masové, kafilerní, krevní a rybí moučky aj. minerálního původu vápence, krmná sůl aj. Krmiva živočišného původu Masný, drůbežářský, rybárenský, mlékárenský a další průmysl a také zemědělské podniky jsou producenty odpadů, ze kterých se vyrábějí krmiva živočišného původu. Patří sem masokostní, masové, krevní, péřové a další moučky, krevní vločky a krevní šroty, sušené mléko, tuhé i tekuté mlékárenské odpady a další. Obsahují zpravidla vysoký podíl dusíkatých látek, tuků i minerálních látek. Používají se do krmných směsí nebo jsou zkrmovány určitým druhům a kategoriím zvířat přímo. Pro používání krmiv z masného průmyslu však platí určité zákazy a omezení. Při zkrmování krmiv živočišného původu se musíme řídit vyhláškou č. 451/2000 Sb., kterou provádí zákon č.91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších změn a doplňků. Zákazy a opatření jsou z důvodu prevence transmisivních spongiformních encefalopatií. Nesmí se používat krmné suroviny obsahující živočišný odpad z těl zvířat, která uhynula a nebyla poražena pro lidský konzum, včetně mrtvě narozených a nenarozených mláďat. Platí zákaz používání bílkovin živočišného původu a krmiv obsahující takové bílkoviny u přežvýkavců. Zákaz se také vztahuje na zpracované živočišné proteiny, želatinu z přežvýkavců, výrobky z krve a krevní moučku, hydrolyzované proteiny a na krmiva obsahující takové bílkoviny pro použití u hospodářských zvířat, kromě masožravých a kožešinových zvířat. Na některé zpracované živočišné proteiny se zákaz nevztahuje. Musí se však dodržet výrobní podmínky a podmínky pro jejich používání. Jde o krmné suroviny získané nebo vyrobené ze zdravých zvířat. Týká se to mléka, mléčných výrobků a 3
mleziva, vajec a vaječných výrobků, želatiny z nepřežvýkavců pro použití ve výživě a do krmiv pro domácí a hospodářská zvířata. Dále se zákaz nevztahuje na produkty z krve a na krevní moučku z nepřežvýkavců a na krmiva obsahující tyto bílkoviny, a to pouze pro použití ve výživě a do krmiv pro ryby a za podmínky, že byly vyrobeny v souladu s ustanoveními zvláštního právního předpisu (Vyhláška č. 295/2003 Sb., o konfiskátech živočišného původu, jejich neškodném odstraňování a dalším zpracování). Ve výživě a do krmiv pro domácí a hospodářská zvířata mimo přežvýkavce se mohou používat hydrolyzované proteiny z ryb, peří, usní a kůží, které musí být vyrobeny v souladu s vyhláškou. Domácím a hospodářským zvířatům mimo přežvýkavce lze zkrmovat rybí moučku a krmné suroviny z ostatních mořských živočichů, které však musí pocházet z provozů povolených podle zvláštního právního předpisu (Vyhláška č. 295/2003 Sb.), které jsou určeny výhradně pro výrobu těchto produktů a u jejichž dodávek bylo na základě přezkoušení podle úřední metody mikroskopické identifikace složek živočišného původu ověřeno, že neobsahují savčí tkáně. Mlezivo Mlezivo (kolostrum) je produkt mléčné žlázy na počátku laktace. Svým složením se od standardního mléka výrazně liší, a to jak množstvím živin, tak jejich kvalitativní skladbou. Nejvýraznější rozdíly jsou v obsahu a složení bílkovin. Mlezivo obsahuje čtyřikrát až pětkrát vyšší množství bílkovin zcela jiné kvalitativní skladby. Významné jsou především globuliny, které působí jako ochranné látky v prvních dnech života mláděte. Mlezivo obsahuje také více minerálních látek a vitamínů. V tom je důležitost mlezivové výživy pro mláďata. Složení mleziva se velmi rychle mění a za 7 až 10 dní je stejné jako složení standardního mléka. Složení mleziva: sušina 27,4 %, stravitelné dusíkaté látky 17,5 % (dále jen SNL), tuk 3,8 % a škrobových jednotek 28 (dále jen ŠJ). Mléko Mléko je velmi významné krmivo, které je pro mláďata savců počátečním zdrojem výživy. Je to jediný podstatný zdroj živočišných bílkovin, který získáme vlastní produkcí v hospodářství. Jeho využití ve výživě zvířat kromě mláďat v období mléčné výživy závisí na ekonomických podmínkách, tj. ceně mléka a možnosti jeho odbytu. Mléko můžeme použít ve výživě všech druhů a kategorií zvířat především jako zdroj lehce stravitelných a biologicky hodnotných živin. Čerstvé kravské mléko obsahuje při sušině 12,6 % přibližně 3,1 % SNL a při obsahu 4 % tuku je jeho energetická hodnota 15,5 ŠJ. Nutriční hodnota, především pak hodnota tuku, velmi kolísá v závislosti na individualitě, plemenu, stadiu laktace, výživě, zdravotním stavu atd. Nezávadné kravské mléko je typické nažloutlou barvou vlivem obsahu tuku, je nasládlé chuti a charakteristické vůně. Mléčný cukr laktóza snadno podléhá při vyšších teplotách kvašení, přičemž vzniká kyselina mléčná. Nakyslé mléko se lehce 4
pozná chutí nebo lakmusovým papírkem. Takovéto mléko nezkrmujeme, neboť zvláště u mláďat může vyvolat průjmy vedoucí až k úhynu. Mléko se musí zásadně zkrmovat sladké nebo kyselé, zakvašené čistými kulturami kvasinek. odstředěné mléko se pro krmné účely používá nejčastěji, je vhodné pro všechny druhy hospodářských zvířat, zvláště pro telata, prasata a drůbež. Toto mléko má všechny vlastnosti mléka plnotučného. Odstředěním sice ztrácí velkou většinu tuku, zůstává mu však vysoce hodnotná mléčná bílkovina. Zbývá mu i všechen mléčný cukr, lehce stravitelný uhlohydrát, který je zdrojem energie pro mládě. Vitamíny A, D a E zůstávají z největší části v tuku, takže jich má odstředěné mléko málo. Zato vitamíny skupiny B jsou rozpustné ve vodě a v odstředěném mléce zůstávají. Průměrný obsah živin je 9,2 % sušiny, 3,3 % SNL a 6,8 ŠJ. sušené mléko si uchovává velmi dobré vlastnosti i kvalitu mléka. Je to hlavní surovina pro výrobu mléčných krmných směsí. Většinou se jedná o mléko sušené a odstředěné na sprejových sušárnách. Výjimečně se ještě suší i na válcových sušárnách. Výhody sušeného mléka spočívají v jeho trvanlivosti a poměrně snadné manipulaci s ním. Mléka sušená na sprejových sušárnách jsou příjemné vůně i chuti a používají se do všech směsí pro mláďata, zvláště pro časné odstavy mláďat. podmáslí je další produkt vhodný pro krmné účely, který vzniká při zpracování mléka (smetany). Jedná se o vodnatý krmný zbytek bělavé barvy bez jakýchkoliv jiných vůní nebo pachů. Používá se podobně jako odstředěné mléko. Ve srovnání s ním obsahuje více tuku, méně bílkovin a mléčného cukru. Průměrné složení je 8,3 % sušiny, 3 % SNL a 6,4 ŠJ při tučnosti 0,2 až 0,6 %. Je hůře stravitelné, avšak dobře využitelné po postupném návyku ve výživě prasat a telat. syrovátka je nutričně nejchudší mlékárenský produkt. Obsahuje pouze 6 % sušiny a z živin hlavně mléčný cukr (75 % celkové sušiny), dále 0,7 % SNL a 0,1 % tuku. Energetická hodnota je přibližně 5,5 ŠJ. Je velmi vhodná pro výkrm prasat, kde jí můžeme vlhčit krmiva, popř. ji podávat jako nápoj. Z čerstvé syrovátky je po odstranění tuku a bílkoviny kaseinu vyráběna sušená syrovátka. Hlavní podíl zde tvoří mléčný cukr (laktóza) a zůstává v ní asi 11 % bílkovin ( bílkoviny tzv. syrovátkové, které jsou tvořeny především albuminy a globuliny). Zbytkový obsah tuku je asi 1 % a obsah minerálních látek asi 8 %. Je to polobílkovinné krmivo, které se používá spolu se sušeným mlékem do mléčných směsí pro časný odstav mláďat savců. kozí mléko se objevuje v současné době více u drobnochovatelů, kde slouží jako potravina a především jako krmivo. Od kravského mléka se liší svými vlastnostmi a dietetickým účinkem. Doporučuje se pro výživu osiřelých hříbat a ve výkrmu prasat od odstavu. Jako náhrada kravského mléka ve výživě telat se nedoporučuje, proti kravskému mléku má vyšší obsah bílkovin, asi 4,5 %, tuku asi 6 %, dále mléčného cukru a podstatně vyšší obsah vitamínu B. 5
Rybí moučka Rybí moučka, získávána z čistého rybího masa z celých ryb nebo i z rybího odpadu, je hned po odstředěném mléce naším nejlepším krmivem živočišného původu, nejpříznivěji působícím na růst a vývin hospodářských zvířat. Je to biologicky nejhodnotnější, nejvyhledávanější a také nejdražší krmivo. Obsahuje vedle vysoce hodnotné živočišné bílkoviny také mnoho kostitvorných minerálních látek, vápníku a fosforu, v přirozeném stavu pro tělo lehce přijatelném a mnoho vitamínu A a D, které jsou vázány na rybí tuk. Neméně významnou úlohu mají i vitamíny skupiny B, složka bílkovinného živočišného faktoru, který působí příznivě na růst a přírůstky a ani význam jódu nelze podceňovat. Na světovém trhu se vyskytuje několik druhů rybích mouček rozdílné hodnoty, která se mění podle druhu použité suroviny a způsobu výroby. Nejvyhledávanější je čistá rybí moučka, tzv. tukem chudá, získávaná většinou z celých ryb, jejich částí nebo i z čistého rybího masa. Vyrábí se buď extrakcí tuku ze suroviny rozpouštědly, např. benzínem, nebo se z ryb odstraňuje většina tuku a vody lisováním a usušená hmota se pak mele na moučku. Tak se získá velmi kvalitní, světle žlutá, trvanlivá a příjemně vonící rybí moučka, kterou lze dlouho skladovat. Obsahuje při 88 % sušiny 3 % tuku, 45 % stravitelných bílkovin a 50 ŠJ. Z minerálních živin obsahuje 20 % fosforečnanu vápenatého a 2 % soli. Protože má velmi málo tuku, může se zkrmovat prasatům a drůbeži až do konce výkrmu bez obavy, že maso a tuk by páchlo po rybách jako při zkrmování rybích mouček s vysokým obsahem tuku. Surovinou pro tzv. tukem bohaté rybí moučky bývají obyčejně neprodejné ryby konzervované solí, které se nehodily pro lidský konzum, drobné rybky nebo odpady z podniků pro zpracování a konzervování ryb, např. rybí hlavy, ocasy, vnitřnosti atd. Zpracovávají se buď stejným způsobem jako kafilerní moučky nebo se vařením v nádržích zbavují většiny tuku, lisují se, suší a melou. Nejsou však tolik oblíbeny, neboť rybí tuk způsobuje, že sádlo i jiné produkty páchnou po rybách. Proto se zkrmují jenom zvířatům chovným nebo pouze v první polovině výkrmu prasat v množství kolem 20 dkg na kus a den. Vzhledem k rozmanitosti použitých surovin je složení těchto mouček velmi kolísavé. Mají průměrně při 87% sušině 6 až 30 % tuku, 3 až 45 % popelovin, 40 % stravitelných bílkovin, 5 až 10 % soli (někdy až 30 %) a 70 ŠJ. Masová a masokostní moučka Masové a masokostní moučky jsou dalším zdrojem krmných živočišných bílkovin. Hlavní surovinou jsou konfiskáty a těla uhynulých zvířat. Nutriční hodnota mouček je dána obsahem SNL, který se pohybuje mezi 40 až 50 %. Nežádoucí je vysoký obsah tuku, který by neměl přesahovat 5 %, i když v současné době činí 9 % a více. Energetická hodnota je asi 70 ŠJ. Obsah živin ovlivňují nejvíce přimíšené kosti. Jestliže je množství minerálních látek větší než 12 % (fosforečnan vápenatý), hodnotíme moučky jako masokostní, při překročení 32 % minerálních látek jde o kostní moučku nebo kostní šrot. Masové i kvalitní masokostní moučky jsou bílkovinným krmivem vysoké hodnoty, jsou pro mladá zvířata lehce stravitelné a jejich biologická hodnota je vysoká, protože jejich bílkovina, blízká živému organismu, obsahuje všechny nepostradatelné 6
aminokyseliny. Obsahují i vitamin A, vitamin B 12 a živočišný bílkovinný faktor, takže se hodí především pro mladá prasata a drůbež. Minerální látky obsažené v masokostní moučce jsou pro zvíře velmi dobře přijatelné, protože jsou zvířecímu tělu velmi blízké. Při větším množství však přetěžují žaludek a střeva a jako nepotřebný balast snižují i využití ostatních živin z krmiva, zvláště bílkovin. Dávky takovýchto mouček se pak řídí podle toho, kolik minerálních látek zvíře potřebuje. Podle vyššího obsahu popelovin můžeme také usuzovat na to, že současně s kostmi byly zpracovány na moučku i méněhodnotné části zvířecích těl, jako vnitřnosti, části kůže, krev apod. Stejně i vysoký obsah tuku není v moučkách žádoucí, protože rychle žluknou, moučka nesnese dlouhé skladování a přimíchána do směsí snižuje jejich hodnotu. Nebezpečné choroboplodné bakterie v masokostní moučce obsaženy nejsou, neboť byly spolehlivě zničeny vysokou teplotou při výrobě. Prasatům a drůbeži je možno uhradit moučkou celé množství bílkovin v krmné dávce. Může se zkrmovat až do konce výkrmu prasat v dávce 10 až 30 dkg, protože nebyl zjištěn žádný nepříznivý účinek na kvalitu masa a sádla. Nejlépe se masové moučky uplatní ve směsi s podřadnějšími bílkovinnými krmivy, která se tímto způsobem dají lépe upotřebit. Krevní moučka Krevní moučka se vyrábí šetrným sušením z čerstvé jatečné krve a je rovněž významným zdrojem živočišných bílkovin. Technologie zpracování, tj. sušení horkým vzduchem ve sprejových sušárnách, umožňuje zachovat dobrou biologickou hodnotu bílkovin a její stravitelnost. Při 90% sušině obsahuje asi 77 % SNL a 74 ŠJ. Má i něco málo vitaminu A a D, více vitamínů B a jako všechna živočišná krmiva také živočišný bílkovinný faktor. [4] Jako hodnotné bílkovinné krmivo se krevní moučka osvědčila u všech druhů hospodářských zvířat, především však u prasat a drůbeže. Přidává se i do krmných směsí pro mladá zvířata, maximálně do 3 %. Krevní šrot Krevní šrot je krev smíchaná s pšeničnými otrubami v poměru 1,5 : 1 a usušená v bubnových sušárnách. Obsahuje asi 25 % SNL a 48 ŠJ. Je z krevních úsušků poměrně nejméně hodnotný, pro vyšší zastoupení vlákniny není vhodný pro monogastrická zvířata. Jeho využití může být ve výživě vysokoprodukčních dojnic, kde dodává kvalitní bílkovinu pro tvorbu mléka. Krevní vločky Na válcových sušárnách se zpracovává syrová krev na další krevní výrobek krevní vločky. Čerstvá krev se mísí s krmnou moukou nebo bramborovými vločkami v poměru na 100 kg krve 20 25 kg mouky. Po důkladném promíchání se tato zahoustlá kapalina vypouští na povrch sušicího válce, tvořící se film se pak stírá noži a odpadávají tmavohnědé krevní vločky. 7
Ze 100 kg uvedené směsi se získá necelá třetina suchého výrobku s průměrným obsahem 91 % sušiny, 40 % stravitelných bílkovin a 74 ŠJ. Krevní vločky pak mají 43,55 % suché krve a 56,45 % bramborových vloček. To znamená, že obsahují 26 až 33 % biologicky hodnotných stravitelných bílkovin živočišného původu. Proti krevním šrotům mají asi dvakrát více krevní sušiny, jsou tedy krmivem koncentrovanějším. Jejich nevýhodou je poměrně drahý nasávací materiál, jsou hygroskopické, snadno nasávají vlhkost a slepují se v hroudy, které se musí před použitím rozmělnit. Krevní vločky jsou používány především do krmných směsí pro drůbež. Drůbeží moučka Na drůbežích porážkách zůstávají odpady, které mají dobrou krmnou hodnotu. Jsou to vnitřnosti, běháky, hlavy, krev, peří apod., které se zpracovávají podobně jako masokostní moučky a také jejich nutriční hodnota je přibližně stejná. Vzhledem k obsahu peří má však horší stravitelnost. Drůbeží moučka je žlutohnědé barvy, sypká s rozpadajícími se hrudkami a pachem typickým pro živočišnou bílkovinu. Je bílkovinným komponentem, který může nahradit masokostní i rybí moučku v krmných směsích pro hospodářská zvířata. Je také vhodná pro výživu ryb. Krmné tuky Krmné tuky mohou být ve výživě zvířat využívány jen při dodržení podmínek uvedených ve vyhlášce 451/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Obecně platí, že tuky musí pocházet ze zvířat, která byla určena pro lidský konzum. Jsou to krmiva s vysokou energetickou hodnotou, které neobsahují žádné jiné živiny nebo jen ve stopách. Postup výroby je shodný s postupem při výrobě masokostní moučky, přičemž tuk je oddělován chemicky extrakcí benzínem nebo mechanicky lisováním. Získaný tuk je čištěn a před skladováním a expedicí případně stabilizován povolenými antioxidanty. Mezi krmné tuky řadíme tuk kafilerní, který je užíván zejména pro doplnění energetické hodnoty směsí pro drůbež, kostní tuk a škvařené vepřové sádlo. Péřová moučka Péřová moučka se vyrábí z odpadního peří hrabavé a vodní drůbeže vyskytující se jako odpad v mokrém nebo částečně odvodněném stavu. Dále je to odpad z třídících strojů provozoven drůbežářských závodů, který je v suchém stavu. Suroviny se zpracují v destruktoru alkalickou hydrolýzou a vyrobená moučka se pak upravuje následujícím šrotováním na předepsanou zrnitost. Péřová moučka je bílkovinný komponent s vysokým obsahem dusíkatých látek (82 %), jejichž kvalita je však velmi nízká. Má velmi nízké zastoupení esenciálních aminokyselin. 8
Z krmného hlediska je zde důležitá dusíkatá složka peří keratin, který se složením a vlastnostmi řadí mezi skleroproteiny. Tyto bílkoviny tvoří část zvířecí kostry, kůže a kožních útvarů, peří, rohů, srsti apod. a jsou ve vodě nerozpustné. Jsou tvrdé, pružné a nerozpouštějí se ani v trávicích šťávách. Keratin je v původním stavu nestravitelný, ale rozštěpen na aminokyseliny je dobře využitelný zvířecím organismem. Péřová moučka je komponentem při výrobě krmných směsí, zejména pro drůbež. Moučky z odpadních kůží Jinou surovinou živočišného původu s vysokým obsahem dusíkatých látek jsou chromočiněné a třísločiněné odpady po zpracování kůží v kožedělném průmyslu. Protože nejsou dostatečně chutné a stravitelné, jsou v původním stavu ke krmení nezpůsobilé. Nejde zde o kůže surové, ale vyčiněné chromem nebo tříslem. Aby mohly sloužit jako krmivo, rozštěpí se organické dusíkaté látky v nich obsažené hydrolyticky na jednoduché složky aminokyseliny, které mohou být využity zvířecím organismem. Vyráběný kožní hydrolyzát je dvojího druhu: hydrolyzát z odpadů chromočiněných kůží, nazvaný hydrolyzát glutinu a hydrolyzát kožního kolagenu čili kolagen, vyrobený z odpadních třísločiněných kůží. hydrolyzát glutinu není plnohodnotnou moučkou živočišného původu jednak pro nedostatek některých aminokyselin, jednak také proto, že dusíkatou složku tvoří především amidy, které nejsou pro prasata v plné míře využitelné. Mimoto chybějí glutinu vitamíny a minerální látky. Dobře však zapadá do bílkovinné směsi a vhodně doplňuje ostatní krmiva v ní obsažená. hydrolyzát kožního kolagenu je v podstatě stejný výrobek jako glutin jen s tím rozdílem, že hydrolýza nedosahuje takového stupně. Proto má proti glutinu vyšší obsah stravitelných bílkovin, ale nižší obsah stravitelných dusíkatých látek. Krmné kvasnice Krmné kvasnice jsou komponentem krmných směsí především pro drůbež a prasata, vyrábějí se sušením kvasniční hmoty vypěstované na různých médiích (melasa, etanol, sulfitové výluhy apod.). Pro kultivaci se využívá především kvasinek rodu Sacharomyces a Torula. Krmné kvasnice jsou velmi dobrým zdrojem bílkovin, průměrný obsah NL při sušině 90 % je 40 až 45 %. Skladba bílkoviny se podobá živočišné, ale s nižším obsahem sirných aminokyselin. Kvasnice mají vysoké zastoupení vitamínů skupiny B, včetně vitamínu B 12. Množství kvasnic, zařazovaných do směsí pro monogastrická zvířata, je do 6 %, výjimečně i více. 9
Závěr V současné době se velmi často hovoří o náhradě živočišných bílkovin, které byly donedávna v krmivářském průmyslu hojně využívány jako masokostní moučky vzniklé zpracováním průmyslových masných odpadů a těl mrtvých zvířat. Tento požadavek vyšel z direktivy Evropské unie a v současnosti není jiné cesty než na něj přistoupit, včetně opouštění rybích mouček, které mohou být kontaminovány savčími produkty. Kromě nebezpečí infekce BSE zde existuje druhé hledisko stejně silné: hledisko etické. Hledání proteinových náhrad pro výživu monogastrů je reálné, zdá se však, že celkově může vytvářet problémy ekonomické, které budou odrazem všech nákladů na využívání nových zdrojů bílkovin: na úpravu odpadových surovin rostlinného původu (bude se jednat o relativně velkoobjemová množství), bude nutné zajistit příslušná strojová zařízení a vypracovat technologie. V České republice existuje nejenom představa, ale také reálný postoj, jak s tímto faktem náhrady živočišných bílkovin naložit. Autoři Suchý, Herzig a Straková vypracovali studii, která hlubším způsobem analyzuje problém náhrady živočišných bílkovin pocházejících ze savců a drůbeže. Jejich dosažené výsledky založené na rozsáhlé experimentální práci dokazují, že dřívější pesimistické prognózy týkající se možného velkoobjemového využití rostlinných proteinových zdrojů se nenaplnily. V současné době je k dispozici řada tradičních i netradičních proteinových krmiv, jejichž vzájemnou kombinací a vhodnou úpravou lze dosáhnout srovnatelné výsledky s krmivy živočišnými. Ve studii bylo s využitím vlastních výživářských experimentů dokázáno, že existují reálné možnosti uskutečnit výživu hospodářských zvířat i s vyloučením animálních proteinů. Zjistilo se, že základem proteinových krmiv v současné době, a dá se i předpokládat do budoucnosti, zůstane sója luštinatá a její produkty (sojové šroty). V současné době není sója pouze dovozovou surovinou, ale začíná se postupně pěstovat i v našich podmínkách. Dosud malé rozšíření ploch a určitou nedůvěru k pěstování sóji v ČR lze vysvětlit tím, že jde o netradiční máloobjemovou plodinu, a že v minulosti nebyly k dispozici vhodné a výkonné odrůdy pro půdněklimatické podmínky ČR. V posledních několika letech se pěstování sóji v ČR začíná rozšiřovat. V roce 2002 byla sója již pěstována v 79 podnicích o celkové výměře 2 800 ha. Odrůdově jde zejména o kanadské odrůdy KORÁDO a OAC VISION. V průměru tyto odrůdy poskytují výnos 2,46 t/ha. Běžné výnosy se u nepoškozených porostů pohybují u odrůdy OAC VISION mezi 2,0-2,4 t/ha, u odrůdy KORÁDO mezi 2,2-2,6 t/ha. Z dosažených výsledků se sójovou surovinou lze z pokusů na nosnicích vyvodit následující závěry: testovaná směs je vhodná pro výživu užitkových nosnic, ve směsi byla zachována výborná produkční účinnost, za snáškové období lze v průměru získat o 3.5 kusu více vajec na nosnici, nastal pokles snášky vajec s porušenou skořápkou, nezměnily se nutriční vlastnosti vajec i u barevných hybridů nosnic a byl zachován výborný zdravotní stav nosnic. 10
Použitá literatura: [1] ZELENKA, J. a kol. : Výživa a krmení hospodářských zvířat. I. Vysoká škola zemědělská v Brně, 1987, 184 s. [2] SLAVÍK, L. : Využití živočišných odpadů pro krmné účely. Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství Praha, 1990, 75 s. [3] DOLEŽAL, P. a kol. : Výživa zvířat a nauka o krmivech (cvičení). MZLU v Brně, 2004, 292 s. [4] JAMBOR, V. - VESELÝ, Z. : Krmíme zdravě a ekonomicky. Brázda, 1992, 144 s. [5] KUDRNA, V. a kol. : Produkce krmiv a výživa skotu. Agrospoj Praha, 1998, 362 s. [6] KABÁT, M. : Krmiva z odpadových surovin. SZN Praha, 1959, 144 s. Internetové stránky: [7] http://www.vuzv.cz/výživa/studie04.htm 11