MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA Ústav regionální a podnikové ekonomiky OBILOVINY JAKO NOSNÝ PROGRAM ZEMĚDĚLSKÉHO PODNIKU Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc. Vypracovala: Ivana Rozmahelová Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Obiloviny jako nosný program zemědělského podniku vypracovala samostatně s použitím literatury a materiálů, které uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne 29. dubna 2010 Ivana Rozmahelová

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc. za cenné informace, rady, připomínky a odborné vedení, které mi poskytla při vypracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům analyzovaného zemědělského podniku, kteří mi poskytli informace důležité k vypracování mé bakalářské práce.

Abstrakt Rozmahelová, I. Obiloviny jako nosný program zemědělského podniku. Bakalářská práce. Brno 2010 Tato bakalářská práce se věnuje ekonomickým souvislostem vývoje zemědělství a agrárního sektoru obecně, hlouběji pak se zabývá vývojem trhu s obilovinami - konkrétně komoditou pšenice ozimá. V této práci jsou analyzovány změny podmínek na trhu ovlivněné především vstupem České republiky do Evropské unie. Vliv změn na trhu s obilovinami je zkoumán ve vztahu k vývoji hospodářských výsledků vybraného zemědělského podniku, ve kterém je profilující komoditou právě pšenice ozimá. Klíčová slova: agrobyznys, agrární trh, pšenice ozimá, společná zemědělská politika Abstract Rozmahelová, I. Cereals like supporting program of agricultural company. Bachelor thesis. Brno 2010 This bachelor thesis deals with the economic context of the development of work agriculture and agrarian sector in general the more deeply engaged in the development of market with cereals - winter wheat in particular commodity. In this bachelor thesis are analyzed the changes in market conditions affected mainly the Czech Republic joined the European Union. Effect of changes in the cereals market is examined in relation to the economic development of selected results of the farm, which is just a main commodity winter wheat. Keywords: agribusiness, agricultural marketing, winter wheat, the common agricultural policy

OBSAH 1 ÚVOD 7 2 CÍL PRÁCE A METODIKA. 9 2.1 Cíl práce... 9 2.2. Metodika.. 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED. 10 3.1 Zemědělství a jeho úloha ve společnosti...... 10 3.1.1 Způsoby hospodaření v zemědělství..... 10 3.2 Půda... 12 3.2.1 Půda jako primární výrobní faktor.... 12 3.3 Agrární sektor....... 13 3.3.1 Agrární trh. 14 3.3.2 Typické znaky konkurenčního prostředí agrárních sektorů.. 15 3.4 Charakteristika zkoumané komodity.. 18 3.4.1 Charakteristika pšenice ozimé... 18 3.5 Obiloviny v rostlinné produkci zemí EU 19 3.5.1 Rozhodující producenti v EU.. 19 3.5.2 Obiloviny a jejich podpora v koncepci Společné zemědělské politiky.. 23 3.6 Obiloviny v českém zemědělství.... 25 3.6.1 K vývoji podnikatelského prostředí... 25 3.6.2 Vývoj zemědělství v České republice před a po vstupu do EU... 27 3.6.3 Vývoj produkce a postavení obilovin v zemědělství ČR... 28 3.6.4 Cenový vývoj..... 30 4 VLASTNÍ PRÁCE.. 32 4.1 Charakteristika zemědělského podniku.. 32 4.1.1 Historie podniku... 32 4.1.2 Současný podnik.. 32 4.2 Výsledky hospodaření 35 4.2.1 Dotace. 37 5 ZÁVĚR 38 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INTERNETOVÉ ZDROJE. 40 7 PŘÍLOHY. 41

1 ÚVOD Zemědělství je historicky spojováno se zabezpečením potravin pro základní potřebu obyvatelstva, a to jeho obživu. Postupem času se rostoucí úloha zemědělství v souvislosti s nároky na produkci potravin, ale i výrobu krmiv a dalších produktů založených na zpracování zemědělských surovin projevovala v požadavcích na zkvalitnění celého výrobního procesu spojeného s cíleným pěstováním rostlin a volbou vhodných technologií v chovu hospodářských zvířat. Zemědělská výroba společně s navazující potravinářskou výrobou jsou i na současném stupni ekonomického rozvoje společnosti nejen tradičním, ale i důležitým a nenahraditelným odvětvím hospodářství jednotlivých zemí světa. Dnešní zemědělství, které prošlo složitými fázemi svého vývoje, se v podstatě začalo profilovat do několika proudů využití základních výrobních faktorů i volby technologií. Obecně ho lze charakterizovat pojmy zemědělství konvenční, ekologické a precizní. I když v těchto souvislostech není vždy rozhodujícím maximalizace produkce a zisku, do celého postupu hospodaření zasahuje řada zákonů a pravidel, společným jmenovatelem v moderní společnosti se stává snaha co nejvíce omezovat negativní vlivy na životní prostředí. Technologické a další vymezení jednotlivých směrů je současně spojeno i s rozdílnou nákladovou náročností a efektivností finální produkce a schopností samotných zemědělců uplatnit tuto produkci na příslušných trzích. Jedním nejvíce významných odvětví zemědělství ve světě, v Evropě, a tradičně i v České republice, jsou obiloviny, jejichž výměra osevních ploch přesahuje i v současných podmínkách více jak 50 % celkové výměry obhospodařované orné půdy. Obiloviny tvoří páteř české rostlinné výroby. Největší zastoupení v rámci této skupiny komodit má ozimá pšenice. Úspěšné zvládnutí výrobního procesu, volba vhodné technologie produkce, ale i schopnost její efektivní realizace významně ovlivňuje celkové výsledky nejen rostlinné výroby, ale zpravidla celého podniku. Bakalářská práce je věnována právě této komoditě, analyzuje vývoj a změny podmínek výroby obilovin, jejich postavení na trhu v průběhu posledních pěti let a jejich vliv na hospodaření konkrétního zemědělského podniku, jehož primární funkcí je právě produkce, prodej a zpracování pšenice ozimé. Zachycuje změny prostředí a stále více se zvyšující nároky na řízení podniků v prostředí narůstajícího tlaku agrobyznysu. 7

Zabývá se vazbami mezi zemědělskými podniky jako výrobci zemědělských produktů a navazujícími články agrárního sektoru a agrobyznysu, které velmi významně vymezují úspěšnost jednotlivých subjektů na trhu. V současných podmínkách je typické, že pouze minimum zemědělských produktů jde od výrobce přímo ke spotřebiteli, což znamená, že na cestě mezi výrobcem a spotřebitelem existují ještě další organizace - zpracovatelé. Z toho vyplývá, že důležitým faktorem úspěšnosti podniků pro dosažení co výhodné pozice na trhu je schopnost získání, zpracování a využití informací o ekonomické situaci na daném trhu a jejich uplatnění ve svůj prospěch v konkurenčních vztazích. Proti původnímu, historicky dlouhodobě vytvářenému modelu agrárního trhu, je to v současných podmínkách poptávka jako rozhodující faktor, který určuje množství vyráběných produktů, definuje požadavky na kvalitu a dodávku zboží. Předpokladem dosažení úspěchu zemědělských podniků v dnešní situaci na trhu je proto schopnost neustále hledat možnosti jak zlepšovat technologii výroby a posílit svoji konkurenceschopnost. S tím souvisí i schopnost umístit svou produkci na trhu. Do jaké míry se tyto předpoklady a situace na trhu obilovin promítají do konkrétního vývoje ekonomiky zemědělského podniku jsem měla možnost ověřit přímo v podmínkách menšího zemědělského podniku farmy na jižní Moravě. Tento podnik prošel v posledních letech velkými změnami, absolvoval i složité procesy transformace, konkrétně přechod z družstva na soukromou farmu jedince. Obiloviny byly a zůstaly profilovou komoditou jeho podnikání. Sledováním změn v hospodářských výsledcích analyzuji vliv změn na trhu s obilovinami na farmu. 8

2 CÍL PRÁCE A METODIKA 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat vývoj trhu obilovin v České republice před a po vstupu do Evropské unie a jeho vliv na zemědělské výrobce. Na základě analýzy vývoje v konkrétním podniku pak ověřit do jaké míry se změny podmínek trhu a regulace projevily v jeho hospodářském výsledku. 2.2 Metodika V zájmu zachycení celkových souvislostí spojených se změnami podnikatelského prostředí zemědělství obecně, vlivu přípravy a vstupu do EU a včetně převzetí pravidel Společné zemědělské politiky byla práce dekomponována do několika kroků, které se projevily i v konkrétním rozdělení a obsahu jednotlivých kapitol. Základní členění respektuje požadavky na zpracování takto: Teoretická část v této části jsou zpracovány literární prameny do sedmi podkapitol, které jsou věnovány nejprve vymezení úlohy zemědělství v měnících se podmínkách vývoje obecně a v podmínkách ČR, charakteristice agrárního sektoru, jeho rozčlenění, dále úloze půdy jako rozhodujícího výrobního faktoru v zemědělství, vymezení a postavení obilovin v zemědělství společně s charakteristikou dané komodity. Vlastní práce obsah vlastní práce je rozdělen na dvě části. První část se zaměřuje na charakteristiku daného zemědělského podniku, jeho historii i současnost, zabývá se výrobní strukturou a postavením odvětví obilovin. Druhá část se zabývá hodnocením výsledků hospodaření, dotacemi získanými podnikem, porovnáním výsledků v časové řadě hospodářských roků a zjištěním rozdílů ekonomických výsledků ovlivněných především změnami na trhu s obilovinami. Výsledky jsou shrnuty v závěru bakalářské práce, který vychází ze získaných podkladů a jejich zpracování. Kromě citované literatury, se kterou je pracováno v literárním přehledu práce a která je uvedena v seznamu literatury, jsem v zájmu získání aktuálních dat, čerpala údaje převážně z internetových zdrojů. Rozhodujícím zdrojem informací byly Situační a výhledové zprávy ke komoditě obiloviny, které zveřejňuje Ministerstvo zemědělství ČR. 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Zemědělství a jeho úloha ve společnosti Zemědělství jako výrobní odvětví je v současném pojetí zpravidla spojováno s produkcí potravin, krmiv a dalších produktů vycházejících ze zpracování zemědělských surovin zajišťovaných prostřednictvím cíleného pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat. Zemědělská výroba je společně s navazující výrobou potravinářskou jedním z tradičních odvětví nejen evropského, ale i světového hospodářství. V současnosti se od výrobce přímo ke spotřebiteli dostává pouze minimum dále nezpracovaných zemědělských produktů. Převážná většina dále prochází dalšími fázemi zpracování. Zemědělství je tedy součástí agrobyznysu a současně významným uživatelem vzácných přírodních zdrojů jako je voda, půda, biologické faktory a další. Agrobyznys lze charakterizovat jako komplex odvětví, která zabezpečují výrobu potravin a výrobků pocházejících ze zemědělských surovin. [1] Vývoj zemědělství z hlediska užití přírodních zdrojů se rozděluje na čtyři etapy. V první etapě bylo prvořadým úkolem zemědělství zajistit dostatek potravin. Druhá etapa je charakterizována růstem zemědělské produkce především v důsledku technického rozvoje, který vedl k rozvoji ostatních odvětví a k vyššímu stupni využívání přírodních zdrojů. Ve třetí etapě vývoj zemědělství se díky rostoucímu vlivu technologických a biologických inovací zvyšuje pestrost a množství nabídky produktů a služeb. Čtvrtá etapa charakterizuje situaci, ke které směřuje současný stupeň rozvoje. Zemědělství je schopno díky moderními a k přírodě a zvířatům šetrnými výrobními technologiemi naplňovat požadavky spotřebitelů i budoucí generace. [1] 3.1.1 Způsoby hospodaření v zemědělství Existují dva pohledy na zemědělství: zemědělství tržně orientované, které ve své podstatě usiluje o dosažení co nejvyšší zisku zemědělství orientované převážně na rozvoj ekosystémů, které je směřováno do jiného, méně intenzivního typu využívání výrobních faktorů, preferuje jiné technologické zásahy 10

Z tohoto, převážně technologického pohledu jsou v literatuře využívány další přístupy, podle kterých lze zemědělství rozčleňovat na zemědělství konvenční, ekologické a precizní. Konvenční zemědělství je obecně spojované se snahou o maximalizaci produkce a zisku. Hlavními znaky konvenčního zemědělství je intenzivní obdělávání, aplikace průmyslových hnojiv a chemická ochrana rostlin. Konvenční zemědělství, které se snaží zajistit vysokou produkci prostřednictvím zvyšujících se vstupů materiálů a energií, se v případě nevhodné volby technologií může dostat do problému negativních důsledků činnosti, které mají často charakter neobnovitelných zdrojů. Zemědělství ekologické je přesně vymezeno zákonem, který v podstatě určuje pravidla využití výrobních faktorů v zájmu zachování kulturní krajiny a dbá na životní prostředí a jeho složky omezením nebo zákazem používání látek a postupů zatěžující nebo znečišťující životní prostředí. Zároveň také dbá na chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat. Pouze zemědělci hospodařící ekologicky mohou své produkty označovat jako BIO nebo EKO. V posledních letech roste poptávka spotřebitelů po bioproduktech a tyto výrobky se stávají trendem. V precizním zemědělství dochází ke snižování negativních vlivů na životní prostředí, které jsou spojovány s konvenčním zemědělstvím, zejména tím, že pro výrobu vhodně volí a využívá odpovídající nové technologie. Precizní zemědělství umožňuje efektivněji využívat vstupy při tvorbě výnosů a kvality plodin a tím pádem zamezit či omezit dopady na životní prostředí. Je zřejmé, že tento druh hospodaření sice bývá zpravidla nákladově resp. investičně náročnější v souvislosti s požadavky na moderní technice a technologie, současně je však schopno plnit obě, vzájemně poněkud rozporná kriteria výkonnost a efektivnost na jedné straně a udržitelné využití přírodních zdrojů a péči o krajinu na straně druhé. Typy používané zemědělské výroby svým způsobem ovlivňují i charakter obdělávané půdy. 11

3.2 Půda Půdu lze definovat jako povrchovou vrstvu souše, která se vyvíjí v důsledku půdotvorných podmínek a faktorů. Vznikají různé půdní typy. Mezi hlavní půdotvorné činitele patří: matečná hornina - ovlivňuje fyzikální a chemické vlastnosti půdy podnebí - závisí na něm průběh zvětrávání a tvorby půdy reliéf terénu - ovlivňuje vodní s větrnou erosi - pro vývoj půd má význam zejména svažitost terénu, postavení ke světovým stranám a nadmořská výška vliv organismů - mikroorganismy, flóra, fauna činnost člověka - člověk zasahuje do vývoje půd pozitivně (hnojení) i negativně (eroze, kontaminace) čas 3.2.1 Půda jako primární výrobní faktor Výměra půdy je dána plochou zemského povrchu, který lze použít k zemědělskému obdělávání a je nerozmnožitelná. Z hlediska jejího využívání v zemědělství je třeba respektovat, že půda je živý organismus, ve kterém probíhají chemické, biologické a fyzikální procesy. Půda je současně jak pracovním prostředkem tak i pracovním předmětem. Při vhodném obdělávání se půda neopotřebovává, naopak její úrodnost se může zvyšovat. Právě úrodnost je hlavním rysem půdy z hlediska jejího efektivního využití pro zemědělskou produkci. Obecně rozlišujeme úrodnost: [3] potencionální/přirozenou - jedná se o schopnost půdy poskytovat úrodu bez zásahů člověka - tato úrodnost je dána genetickým vývojem 12

efektivní/skutečnou - jedná se o úrodnost půdy po zásahu člověka - rozhodující vliv na ni má půdní organická hmota Množství půdy je omezené, nerozmnožitelné. Omezená v rámci výměry je i výměra kvalitních půd. Přitom právě výměra a kvalita půdního fondu předurčují možný objem nabídky a její struktury v jednotlivých komoditách. [3] Přesto, že půda vytváří výchozí podmínky pro zemědělskou výrobu a do značné míry i pro její nejvýhodnější strukturu z hlediska skladby komoditní struktury zemědělství v daných podmínkách, je potřeba si uvědomit, že dnešní zemědělství nefunguje samostatně, ale je ovlivněno svým okolím, agrárním sektorem, resp. agrobyznysem. Uvedené pojetí a důvody nového přístupu ke společenskému hodnocení tohoto odvětví a z toho vyplývající ekonomické souvislosti budou podrobněji charakterizovány v následující subkapitole 3.3. 3.3 Agrární sektor V dnešním zemědělství se kromě základních faktorů výroby, rámcově daných již polohou a kvalitou půdy, klimatem, a samozřejmě i dostupnou technologií výroby, stále více ovlivňováno bezprostředním i širším okolím. Jeho současná pozice i výkonnost souvisí velmi významně s vývojem a efektivností ostatních odvětví národního hospodářství, která spolu s právním rámcem a charakterem hospodářské politiky v podstatě utvářejí podnikatelské prostředí zemědělského podniku. Zemědělství v rámci výroby potravin Podle Bečvářové je úloha a postavení zemědělství a celého agrárního sektoru v současnosti výslednicí dlouhodobých tendencí vývoje ekonomiky a celé společnosti. Postupné vyčleňování specializovaných činností doprovázené rozvojem integračních vztahů mezi zemědělstvím a jeho bezprostředním okolím představují proces formování relativně samostatné části ekonomiky. [3] Agrární sektor lze potom charakterizovat jako integrální součást národního hospodářství, která neexistuje a nefunguje samostatně. Úroveň agrárního sektoru je stále ve větší míře funkcí celého národního hospodářství. 13

Do agrárního sektoru jsou podle klasického členění zahrnována tato odvětví [3]: zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství potravinářský průmysl krmivářský průmysl služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.) dodavatelská odvětví inputů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika atd.) potravinářský obchod a veřejné stravování Agrární politika představuje souhrn činností, které spočívají ve stanovení cílů agrární politiky, konstrukci, fungování a vymezení nástrojů k realizaci těchto cílů. V agrární politice nejde o izolovanou hospodářskou politiku jednoho resortu, ale jedná se o součást celkové koncepce a cílů daného státu nebo nadnárodního útvaru ve vztahu k tomuto odvětví a na tomto základě uplatněnou soustavu nástrojů, která je vytvářena a realizována rozhodnutími výkonných a zákonodárných orgánů státní moci. Obsah agrární politiky spolu s celkový vývojem tržních podmínek formuje podnikatelské prostředí podniku. 3.3.1 Agrární trh Jak vyplývá z uvedených charakteristik, trhy v agrobyznysu, ovlivňující podmínky zemědělského podniku, zasahují do širší palety okruhů výroby než by se mohlo zdát. Podle Bečvářové [3] agrární (zemědělsko-potravinářský) trh v širším pojetí představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací. 14

V agrárním sektoru lze podle uvedeného pojetí obecně vymezit čtyři typy trhů s těmito hlavními charakteristikami: a) naturální trh - prodávající a kupující jsou totožné subjekty, výrobce je současně spotřebitelem b) surovino-potravinářský trh - prodávajícími jsou zemědělští výrobci - prodej zemědělské suroviny v různém stupni předzpracování do potravinářského výrobku - kupujícími jsou spotřebitelé, kteří nakoupenou surovinu upravují do potravinářského výrobku c) trh zemědělských výrobků - prodávajícími jsou výrobci zemědělské suroviny - kupujícími jsou zpracovatelské podniky, nákupní organizace, případně individuální zprostředkovatelé, kteří se tak stávají prodávajícími subjekty a nakoupenou surovinu prodávají dále d) trh potravinářských výrobků - prodávajícími jsou potravinářské podniky - kupujícími jsou spotřebitelé Konkurenční strukturu a základní charakter daného trhu kromě typických znaků vztahujících se k subjektům na straně nabídky a poptávky do značné míry ovlivňuje i typ produkce a charakter komodity. 3.3.2 Typické znaky konkurenčního prostředí agrárních sektorů Tržní konkurence je proces, ve kterém dochází ke střetávání různých zájmů jednotlivých subjektů trhu. 15

V rámci charakteristiky konkurenční struktury rozlišujeme [3]: a) dokonalou konkurenci - velký počet subjektů účastněných na tržních transakcí, přičemž každý ze subjektů produkuje malý podíl celkové produkce, že její přírůstek/úbytek vyvolaný jednotlivou firmou nemůže ovlivnit pohyb tržní ceny - homogenita výrobků - volný vstup na trh nebo výstup z trhu - podniky se rozhodují nezávisle a neuzavírají mezi sebou dohody - naprosto rovné podmínky pro všechny účastníky b) čistý monopol - podnik je výhradním výrobcem určitého zboží, které nelze snadno nahradit - jeho postavení na trhu není ohroženo konkurencí c) monopolistickou konkurenci s diferenciací zboží - pro dokonalou konkurenci chybí znak homogenity výrobků - produkt jednotlivých výrobců je diferencovaný - od konkurenčních výrobků odlišnost ne podstatou, ale adjustací (způsob reklamy, servis a další) d) monopson - monopol na straně kupujícího - na trhu působí pouze jediný nakupující určitého výrobku či služby - usiluje o pořízení nákupů za nejnižší ceny e) oligopson - na trhu působí více než dva nakupující f) monopolistickou konkurenci - na trhu větší množství nakupujících, ale odlišnost v jejich poptávce I když se zdá, že pro zemědělství je typická dokonalá konkurence, není tomu tak. Typickou konkurenční strukturou pro zemědělství a agrární trh je na vstupu zpravidla monopol, 16

monopolistická konkurence s diferenciací zboží. resp. oligopol, na výstupu monopson zpracovatelského průmyslu. převážně Konkurenceschopnost podniků v konkrétním prostředí je potom chápána jako schopnost ekonomického systému dosahovat v konkurenčním prostředí výsledků odpovídajících cílům systému a jejich dynamice. Vyplývá z toho tedy, že pro posuzování úrovně konkurenceschopnosti určitého ekonomického systému je nezbytné kromě stanovení cílů a volby kritérií, umožňujících kvantifikovat míru dosažení těchto cílů, vymezit i okruh faktorů determinujících a ovlivňujících jejich naplňování. Formování poptávky Souhrn všech zamýšlených koupí na trhu nazýváme poptávkou. Celková poptávka je určena objemem výrobků, které si chtějí kupující pořídit a cenami, za které jsou ochotni výrobky koupit. [4] Poptávka na agrárním trhu je odvozena od poptávky po finálních produktech. Vývoj poptávky po potravinách a zemědělských komoditách není lineárně závislý z hlediska množství, času ani místa. Poptávka reaguje na změnu ceny tak, že při poklesu ceny dochází k jejímu růstu. [3] Snahou podniků je neustále zvyšovat poptávku po určité komoditě. Regulaci poptávky lze realizovat prostřednictvím využití reklamy a propagace. Formování nabídky Nabídku lze charakterizovat jako souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh. Nabídka je určena objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí své výrobky prodat. [4] Nabídka v agrárním trhu je ovlivňována nepředvídatelnými a proměnlivými faktory, jako je klima, počasí a kvalita půdy. Nabídka zemědělských výrobků je v krátkém období zcela nepružná. [1] Nejkratší doba odezvy na změnu ceny je dána délkou výrobního cyklu příslušné komodity. Rozhodování výrobců komodit vychází z předpokladu, že ceny platné v daném období budou na stejné úrovni i v příštím období. [1] Regulace cen Cenu můžeme charakterizovat jako směnnou hodnotu vyjádřenou v penězích. Regulace cen je proces usměrňování agrárního trhu, který spočívá v zásahu do vývoje na trhu v zájmu rozšíření, udržení nebo omezení stávajícího rozsahu poptávky nebo nabídky. Ovlivňuje jak nabídku, tak poptávku. [3] 17

3.4 Charakteristika zkoumané komodity Obiloviny patří k nejdůležitějším plodinám z hlediska ekonomického, agronomického a spotřebitelského. Obiloviny se pěstují pro zrno k lidské výživě, ke krmení hospodářských zvířat, k průmyslovému zpracování a na osivo. Zrno obilovin se může dlouhodobě skladovat a vedlejší produkt slámu zkrmujeme, podestýláme nebo zaoráváme. V mnohých zemích stojí dlouhodobě ozimá pšenice na prvním místě v pěstování. Tvoří základ výživy a proto je nejdůležitější hospodářskou obilninou. Výhodami jsou rovněž jednoduchá skladovatelnost a dlouhá trvanlivost. 3.4.1 Charakteristika pšenice ozimé Ozimá pšenice patří do rodu jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých. Latinský název Triticum aestivum. Zahrnuje šlechtěné i planě rostoucí druhy. Pšenice patří mezi nejstarší rostliny pocházející z jihozápadní Asie a patří mezi nejpěstovanější plodinu, která poskytuje vysoké výnosy. Pšenice má duté kolénkaté stéblo. V klásku je 2 až 5 kvítek. Plevy jsou široké, mnohožilnaté. Pluchy jsou hladké a pluška je blanitá. Plodem je obilka, která zůstává až do zralosti volná a nesrůstá s pluchou a pluškou nahé pšenice. Pšenice, kterým přirůstá obilka k pluše a plušce, jsou nazývány pšenicemi pluchatými. Jazýček je krátký, po okraji vroubkovaný. Ouška jsou malá, ochmýřená. Barva vzcházejících rostlin je zelená. Pěstování pšenice ozimé musí být přizpůsobeno podmínkám stanoviště (půdní druh, půdní typ, násobenost půdy živinami, expozice pozemku a další), klimatickým podmínkám stanoviště (vliv počasí, úhrny srážek atd.), výběru správného osevního postupu a výběru odrůdy. Důležité je samozřejmě také výběr správného hnojení živinami (dusíkem, fosforem, draslíkem, hořčíkem a sírou). Setí ozimé pšenice se doporučuje pro danou výrobní oblast v rozmezí od poloviny září do poloviny října. Ale vzhledem k vysoké odolnosti některých odrůd snášejí i pozdější setí. Pšenice ozimá je pěstována v mnoha odrůdách. Pšenice má víceúčelové uplatnění. Pšenice se zpracovává v mlynárenských podnicích na výrobu mouky pro pekárny k výrobě pečiva nebo k prodeji do obchodů. Dále se může pšenice 18

používat jako surovina ke zkrmování hospodářských zvířat. Usušená stébla se používají jako sláma využívaná jako podestýlka pro hospodářská zvířata. Vliv obilovin na výsledky zemědělství udává také skutečnost výroby obilovin v EU i ČR, kdy je produkce obilovin rozhodující část rostlinné výroby. 3.5 Obiloviny v rostlinné produkci zemí EU 3.5.1 Rozhodující producenti v EU Jednou z komodit, která hraje významnou roli v zemědělství jsou obiloviny. Jejich podíl na výměře přesahuje 50% z celkové výměry obhospodařované půdy. Největší podíly zemědělské půdy z celkové plochy zemědělské pudy EU mají Francie, Španělsko, Německo, Velká Británie, Polsko a Itálie. Česká republika patří mezi členské země Evropské unie s podprůměrnou výměrou zemědělské půdy. [2] Obr. č. 1 Výměra plochy zemědělské půdy v členských zemích EU v roce 2007 Pramen: Zaostat Výměra zemědělské půdy související s celkovou plochou území daných členských států EU je velmi rozdílná, což ovlivňuje i objem produkce a do značné míry i pozici na evropském společném agrárním trhu. Každý stát dle své pozice na společném trhu obsadí do jiné míry trh. 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 Rakousko Begie Bulharsko Kypr Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Německo Řecko Maďarsko Irsko Itálie Lotyšsko Litva Lucembursko Malta Nizozemí Polsko Portugalsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie 19

20000 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 Rakousko Begie Bulharsko Kypr Obr. č. 2 Výměry orné půdy členských EU 27 za rok 2007 Pramen: Faostat Česká republika V porovnání s předchozím grafem zemědělské plochy členských zemí EU 27 a grafem výměry orné půdy členských zemí lze říci, že velikostně graf výměry orné půdy téměř kopíruje graf zemědělské plochy. Největší plochy orné půdy opět mají rozhodující producenti rostlinné výroby Francie, Španělsko, Polsko, Německo a Velká Británie. Orná půda je ovlivňována stupni zornění. Dánsko Estonsko Finsko Francie Německo Řecko Maďarsko Irsko Itálie Lotyšsko Litva Lucembursko Malta Nizozemí Polsko Portugalsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie Hospodářský rok 2008/2009 byl velice příznivý pro sklizeň obilovin z celkové plochy 60,3 mil. ha bylo sklizeno 314 mil. t obilovin. [5] Dochází k různě velkému snižování či stagnaci odbytových cen obilnin. Pšenice patří mezi rozhodující komodity, které mají vliv na celkové výsledky rostlinné výroby ve většině členských zemí. Obiloviny mají nejen potravinářské ale i nepotravinářské využití. V současnosti se z obilovin vyrábí biopaliva nebo-li kapalná dopravní paliva. Nejhojněji je využíván bioethanol, k jehož výrobě se používají nejen obiloviny, ale může být vyráběn i z cukrové řepy. Zatím největší plochy obilovin byly v hospodářském roce 2008/2009 a to 59,8 mil. ha. Avšak rozdíly ve výměře obilovin mezi dalšími hospodářskými roky jsou nevelké pro srovnání hospodářský rok 2007/2008 s výměrou obilovin 56,3 mil. ha nebo hospodářský rok 2009/2010 s celkovou výměrou obilovin 58 mil. ha. 20

12000000 10000000 8000000 6000000 4000000 2000000 0 Obr. č. 3 Výměra osevních ploch obilovin členských zemí EU v roce 2008 Pramen: Faostat Největší podíly z celkové výměry osevní plochy obilovin členských zemí EU tvoří Francie 16 %, Polsko 14 %, Německo 12 %, Španělsko 11%, Rumunsko 9 %, Itálie 7% a Velká Británie 5 %. Česká republika svoji výměrou ploch obilovin zaujímá 3 %. Nejvyšší podíl osevních obilovin na celkové výměře zemědělské půdy ze zemí EU 27 v roce 2009 vykazuje Polsko 52 %, Česká republika dosahuje zhruba 40 % obdobně jako sousední Německo. Ve Francii se plochy obilovin pohybují mírně nad 30 % celkové plochy zemědělské půdy, ve Španělsku tvoří již méně než čtvrtinu. [8] Z uvedeného vyplývá, že obiloviny skutečně v tvoří v České republice určitý nosný základ celé rostlinné, ale prostřednictvím krmného obilí, i živočišné výroby. Srovnatelnou roli hraje výroba obilí i v sousedních zemích, Německu a Polsku. Z hlediska celkového objemu produkce, kde se promítá i intenzita výroby v ha výnosech, je struktura výroby v EU 27 následující: Rakousko Begie Bulharsko Kypr Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Německo Řecko Maďarsko Irsko Itálie Lotyšsko Litva Lucembursko Malta Nizozemí Polsko Portugalsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie 21

Rakousko Begie Bulharsko Kypr Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Německo Řecko Maďarsko Irsko Itálie Lotyšsko Litva Malta Nizozemí Polsko Portugalsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie Obr. č. 4 Produkce pšenice ozimé ve členských státech EU 27 v roce 2007 Pramen: BEČVÁŘOVÁ, V a kol. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu Jak vyplývá z přehledu, největší vliv na produkci obilovin EU 27 mají státy jako Francie, Německo a Velká Británie, které dohromady tvoří téměř polovinu produkce pšenice EU 27. Rozdíly jsou i z hlediska produkce této komodity na 1 obyvatele dané země. V tomto případě se ukazuje, že významné postavení má relativně výměrou malá členská země, jakou je Dánsko. 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 Rakousko Belgie- Bulharsko Kypr ČR Německo Dánsko Estonsko Španělsko Francie Finsko Řecko Maďarsko Irsko Itálie Litva Lotyšsko Malta Nizozemí Polsko Portugalsko Rumunsko Švédsko Slovinsko Slovensko VB t/ob. Obr. č. 5 Produkce pšenice ozimé v členských zemích EU27 na obyvatele v roce 2007 Pramen: BEČVÁŘOVÁ, V. a kol.: Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu 22

Z grafu vyplývá, že dalšími zeměmi s relativně vysokou produkcí pšenice ozimé na obyvatele je kromě uvedeného Dánska, dále Francie a 4 nové členské země EU kromě České republiky je obdobná úroveň tohoto ukazatele ještě v Maďarsku, v Litvě a Lotyšsku. Naopak nejmenší objem produkce na obyvatele vykazují Kypr, v Portugalsko a Malta. 3.5.2 Obiloviny a jejich podpora v koncepci Společné zemědělské politiky Společná zemědělská politika je jednou ze společných politik Evropské unie a jedná se o systém zemědělských dotací a programů. Společná zemědělská politika je součástí tzv. prvního pilíře Evropské unie, tedy politiky spadající pod Evropská společenství. Evropská zemědělská politika je vytvářena vládami členských států. Společná zemědělská politika Evropské unie si klade dva hlavní cíle pomáhat evropským zemědělcům, aby obstáli v mezinárodní konkurenci a podporovat rozvoj venkova, především v chudších oblastech. SZP sehrává v EU zásadní roli, a to nejen proto, že více jak 90 % území Evropské unie se využívá v zemědělství či lesnictví, ale rovněž proto, že napomáhá Evropě plnit důležité úkoly jako zajistit spotřebitelům nezávadné a kvalitní potraviny, chránit životní prostředí a přizpůsobovat se pravidlům mezinárodního obchodu. SZP se rovněž snaží přimět zemědělce, aby vyhledávali nové možnosti rozvoje, například v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Oficiálním cílem společné politiky je potravinová soběstačnost EU, zajištění odpovídající životní úrovně zemědělců, rozvoj venkova a dochází ke slučování národních trhů, čímž vzniká nový, větší trh. Na větším trhu se současně střetává i větší počet účastníků. V období let 1957-1967 byly položeny základy Společné zemědělské politiky. Společná zemědělská politika ve svém původním modelu naplňovala čtyři základní hlavní principy: [3] společný cenový systém byl zaveden společný mechanismus na regulaci trhu zemědělských výrobků udržování ceny nad úrovní světových cen systém duálního stanovení cen udržuje farmářské ceny v EU nad světovou úrovní a umožňuje prodej na světových trzích bez újmy na příjmech v porovnání s domácím trhem růst konkurenceschopnosti EU přetvoření struktury zemědělství v Unii 23

společný finanční režim SZP příspěvky všech členských států do společného centrálního fondu pro podporu trhu, všechny podpory tohoto typu byly vypláceny právě z toho Fondu bez ohledu na výši příspěvku jednotlivých členských států. Období let 1968-1979 je hodnoceno jako období úspěšného a plného fungování původního modelu SZP. Na druhé straně, již roku 1968 byl zpracován tzv. Marshalův plán, který na základě rozboru vývoje podmínek světového trhu a růstu konkurenceschopnosti evropského zemědělství v dalším období upozorňoval na nezbytnost zvyšování výměry (zvětšování velikosti) zemědělských podniků, snižování cen obilovin a dalších komodit. I když v celé koncepci nebyl přijat, v dalších letech se stal východiskem reforem SZP. K prvním dílčím reformám Společně zemědělské politiky docházelo v letech 1980-1989, vzhledem k rostoucí nadprodukci komodit způsobené především přetrvávající vysokou cenou zemědělských produktů v EU. Zásadní reformy původního modelu SZP probíhaly v období let 1989-2004. Mac Sharryho reforma z roku 1992 se soustředila na snížení cen u obilovin a dalších komodit, jako například hovězího masa a mléka, dále se zaměřovala na životní prostředí a systém podpor restrukturalizace. Na tuto reformu navazovala opatření realizovaná v rámci Agendy 2000, která se snažila o další liberalizaci trhu, zmenšení rozdílů mezi regiony z hlediska jejich bohatství a hospodářského rozvoje a snažila se o posílení vzdělanosti a zaměstnanosti. Ve finančním rámci SZP se snažila o zefektivnění a lepší kontrolu výdajů na zemědělství a regionální rozvoj. Od roku 2003 docházelo k dalším reformním krokům a to reformou nazvanou Mid Term Review. Cílem této reformy byla podpora zemědělské výroby, dlouhodobá životaschopnost venkovských oblastí a trvalá udržitelnost ekonomická, sociální a environmentální. Docházelo ke zjednodušení forem podpor a to díky sloučení několika plateb do jedné. Prioritami Mid Term Review byla kvalita produktů, bezpečnost potravin, šetrnost k životnímu prostředí, tržní orientace a konkurenceschopnost podniků na trhu. Když v květnu 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie, v podstatě převzala již výrazně reformovanou společnou zemědělskou politiku, existující v dané fázi vývoje podpory zemědělství v rámci tohoto společenství. 24

V případě obilovin, společná zemědělská politika dlouhodobě zabezpečuje regulaci trhu s obilovinami zejména prostřednictvím společné organizace trhu (SOT) s obilovinami, která je řízena Evropskou komisí. SZP dovoluje volný pohyb zemědělských produktů mezi jednotlivými členskými státy, dále pak vylučuje opatření jako jsou cla, obchodní omezení, vývozní dotace apod. Pro členské státy EU jsou zavedeny jednotné předpisy, jednotné ceny a jednotná pravidla hospodářské soutěže. Společná politika chrání svůj vnitřní trh před levnými dovozy a nadměrným kolísáním světového trhu prosazením zásad, které poskytují přednost odbytu produktů vyrobených v členských zemích. [5] Nástrojem pro realizaci společné organizace trhu s obilovinami v České republice na národní úrovni se stal Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který ze zákona provádí opatření a implementuje, zajišťuje a kontroluje tržní pořádky pro stabilizaci trhů a stabilizaci výkyvů cen na domácím trhu. [5] 3.6 Obiloviny v českém zemědělství V České republice je v současném období celková výměra půdy 7 887 tis. ha zemědělské půdy a z toho je využíváno pro zemědělskou výrobu 4 244 tis. ha zemědělské půdy. Zemědělská půda tvoří 54 % celkové rozlohy našeho státu a tvoří 71,29% podíl z celkové výměry půdy.. Na jednoho obyvatele ČR připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho je 0,30 ha půdy orné. Území ČR je rozděleno do pěti výrobních oblastí kukuřičná (6,7 %), řepařská (24,3 %), bramborářská (18,5 %), bramborářsko-ovesná (40,5 %) a horská (10 %). Obecně největší výměru zemědělské půdy má Jihomoravský region, nejmenší region Severočeský. 3.6.1 K vývoji podnikatelského prostředí Pro období do roku 1989 se české zemědělství vyznačovalo vysokou úrovní podpor. Po roce 1989 byl stav českého zemědělství výrazně ovlivněn přechodem z centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku a rovněž došlo v ČR v rámci ekonomické reformy a transformačních procesů v zemědělství k obnovení vlastnických vztahů, které byly upraveny 25

novelou občanského zákoníku a novou úpravou obchodních vztahů provedenou obchodním zákoníkem. Zásadně se změnila podnikatelská struktura českého zemědělství. Na počátku realizace ekonomické reformy byla v zemědělství České republiky tato struktura: [3] podnikatelská forma počet průměrná výměra % z výměry zem. zem. půdy v ha půdy ČR soukromá hospodářství 3 205 4 0,4 zemědělská družstva 1 024 2 561 61,4 státní statky 174 6 261 25,3 ostatní podniky vč. nezemědělských 599 452 12,9 CELKEM 5 002 799 100 Obnova vlastnických vztahů byla realizována v rámci tří procesů restitucí (obnovení vlastnických práv k vyvlastnění majetku), transformací zemědělských družstev (vypořádání majetkových nároků) a privatizací majetku ve vlastnictví státu (přeměna státního vlastnictví na vlastnictví soukromé). Tyto procesy se podílely na vzniku nové podnikatelské struktury, kterou můžeme charakterizovat následujícími údaji. Podnikatelská struktura v roce 2005: právní forma počet průměrná výměra % z výměry zem. zem. půdy v ha půdy ČR fyzické osoby 43 456 24,9 29,2 právnické osoby celkem 2 929 942,3 70,8 v tom obch. spol. celkem 2 217 814,3 45,5 z toho - spol. s r. o. 1 554 561,1 22,3 - akciové společnosti 620 1 518,1 22,7 - družstva 608 1 476,2 24,4 - ostatní podniky 104 326,1 0,9 CELKEM 46 385 80 100 Pramen: Zelená zpráva 26

Podnikatelská struktura se za posledních 15 let docela rapidně změnila. Zvýšil se podíl podniků fyzických osob, na druhé straně relativně vysoký podíl na zemědělské půdě mají střední a větší podniky. Zemědělská politika České republiky v období před vstupem do Evropské unie je charakteristická mnoha změnami. Tyto změny byly zejména na přelomu tisíciletí a v dalších letech motivovány snahou harmonizovat agrární politiku ČR s koncepcí agrární politiky EU a zavést principy, mechanismy a instituce nutné pro realizaci společné zemědělské politiky. Jak uvádí Bečvářová, koncepce agrární politiky před vstupem do Evropské unie byla rozdělena do dvou etap a nazývána jako předvstupní etapa. První etapou byla etapa Revitalizace pro období let 1997 2001 a byla zaměřena na zotavení a stabilizaci agrárního sektoru ČR. Po roce 2001 až do vstupu do EU následovala etapa Adaptace, jejímž cílem bylo přizpůsobit agrární sektor ČR podmínkám Společně zemědělské politiky EU. Tato etapa měla environmentální rozměr. 3.6.2 Vývoj zemědělství v České republice před a po vstupu do EU Pokud bychom použili podíl na tvorbě hrubého domácího produktu a podíl na zaměstnanosti, potom je ve vývoji českého zemědělství již od poloviny dvacátého století prokazatelný pokles. Podíl zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu dlouhodobě klesá v roce 1948 tvořil podíl 17,6%, v roce 1987 7,1% a v roce 2007 již jen 2,11% HDP. Počet pracovníků v zemědělství klesl z 1 319 tis. (33%) v roce 1948, na 528 tis. (10%) v roce 1987. V roce 2007 pracovalo v českém zemědělství pouze 182 tis. osob (2,87%). Tento počet však na další rok 2008 klesl na 126 tis. osob trvale činných v zemědělství. Celkový podíl zemědělců neustále klesá. Na celkovém počtu pracovníků v zemědělství ČR vykazují nejvyšší podíl zemědělci jihomoravského regionu (25,1 %), východočeského (17,1 %) a severomoravského regionu (14,9 %). [6] Přelomový byl rok 2004, kdy vstupem ČR do Evropské unie (1.5.2004) došlo k převzetí modelu evropského zemědělství a zásad Společně zemědělské politiky EU. Tato skutečnost přinesla významné zvýšení příjmů ze zemědělské činnosti a tím i zlepšení hospodářských výsledků. Vstupem ČR do EU nedošlo v zaměření dotací k výraznějším změnám, stále je velký důraz kladen na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, stabilizaci agrárního trhu, podporu investičních činností v zemědělství a na zmírňování škod v důsledku nepříznivých klimatických podmínek. Systém podpor zemědělství však doznal značných 27

změn. Podpory jsou zemědělcům vypláceny nejen ze zdrojů České republiky, ale i ze zdrojů Evropské unie. Od roku 1989 do roku 2008 se počet zaměstnanců v zemědělství rapidně změnil, a to výrazným poklesem. Změna zemědělských pracovníků stále klesá, avšak ne již v tak velké míře jako v předchozím letech. [6] 3.6.3 Vývoj produkce a postavení obilovin v zemědělství ČR Obiloviny tvoří zhruba 50 % osevní plochy v České republice a jsou důležitou a těžce nahraditelnou složkou zemědělství. V roce 2009 dosáhla výměra všech obilovin pěstovaných pro sklizeň celkové rozlohy 1 528 tis. ha, což je mírný pokles oproti předchozímu roku kdy výměra činila 1 552,7 tis. ha. Pokles se týká především ovsa, kukuřice na zrno, pšenice jarní a ječmene jarního. U ozimých obilovin došlo k navýšení osevní plochy u pšenice ozimé a to o 33,1 tis. ha a tím pšenice překročila 50% zastoupení osevních ploch obilovin. Přestože kolísá produkce, dochází pouze k malým změnám. 1 800 000 1 600 000 1 400 000 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Obr. č. 6 Dlouhodobý vývoj osevních ploch obilovin v ČR v ha Pramen: Situační a výhledová zpráva obiloviny obiloviny 2009 Mze Tento ukazatel dává jasně najevo, že dominantní roli mezi obilovinami hraje právě ozimá pšenice a to svým podílem 51 % z celkové osevní plochy. 28

1 800 000 1 600 000 1 400 000 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Obr. č. 7 Dlouhodobý vývoj osevních ploch obilovin celkem v ČR Pramen: ČSÚ osevní plochy obilovin Z přehledu o vývoji osevních ploch obilovin v ČR vyplývá fakt, že osevní plochy nepodléhají žádné výrazné změně. 10 000,00 9 000,00 8 000,00 7 000,00 6 000,00 5 000,00 4 000,00 3 000,00 2 000,00 1 000,00 0,00 8 783,80 8 423,90 7 659,90 7 406,70 7 742,70 6 389,10 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Obr. č. 8 Celková sklizeň obilovin v ČR v průběhu let 2004-2009 Pramen: Situační a výhledová zpráva obiloviny obiloviny 2004-2009 Celková sklizeň obilovin v roce 2009 činila 7 742 700 tun, což je oproti předchozímu roku 2008 pokles o 8% sklizeň v roce 2008 činila 8 423 900 tun. Z grafu můžeme vyčíst, že v minulých 6 letech byla sklizeň v roce 2006 nejnižší a naopak sklizeň roku 2004 nejvyšší. 29

Celková produkce obilovin v loňském roce 2009 se řadí ve srovnání se sklizněmi předchozích let na páté místo od roku 1990 a je srovnatelná s výší produkce, která byla zaznamenána v ročnících 1989 a 2005. [8] 3.6.4 Cenový vývoj Pro vývoj v rostlinné produkci jsou typické silnější výkyvy běžných cen, které se na celkovém výstupu odvětví v běžných cenách promítají dokonce výrazněji než změny resp. výkyvy samotného objemu produkce (tj. vývoj v s. c.). [2] Patrný je zejména první výraznější růst cen rostlinných komodit byl v letech 1995 1996. K dalšímu růstu cen, již výrazně ovlivněným vývojem na světovém trhu dochází v roce 2007. Avšak tento výkyv neměl takové rozpětí jako výkyv v první polovině devadesátých let. Z hlediska hodnocení vlivu vstupu ČR do EU můžeme říci, že vstup do EU v roce 2004 se v růstu cen zemědělských výrobců u rostlinných komodit v podstatě neprojevil. [2] Do vývoje cen obilovin se promítá nejen situace na trhu, ale také výkyvy počasí, které se však díky jednoduché skladovatelnosti a dlouhé trvanlivosti obilovin neprojevují ihned. Ceny pšenice na trhu EU jsou od roku 2008 pod vlivem vyšší nabídky obilovin na domácím trhu a situace ve světě. Ceny obilovin v řadě států klesají. 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Obr. č. 9 Průměrné měsíční ceny potravinářské pšenice českých zemědělských výrobců v Kč/t Pramen: Situační a výhledová zpráva obiloviny 2009 30

Z grafu průměrných měsíčních cen potravinářské pšenice je patrné, že nejvyšší ceny potravinářské pšenice byly v hospodářském roce 2007/2008 způsobené ekonomickou krizí. Nejvyšší hranice ceny pšenice byla v hospodářském 2007/2008 a to 6 210 Kč/t a nejnižší v roce 2005/2006 2 557 Kč/t. 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Obr. č. 10 Průměrné měsíční ceny krmné pšenice zemědělských výrobců v Kč/t Pramen: Situační a výhledová zpráva obiloviny 2009 Průměrné ceny krmné pšenice mají velice obdobný vývoj jako již zmiňovaná pšenice potravinářská. Nejvyšší cena krmné pšenice byla v hospodářského roce 2007/2008 5 682 Kč/t a nejnižší v roce 2005/2006 a to 2 155 Kč/t. 31

4 VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Charakteristika zemědělského podniku Zemědělský podnik Farma Medlice (dále jen farma) je podnikem fyzické osoby hospodařící na okrese Znojmo v obci Medlice. Předmětem podnikání farmy je pěstování, prodej a zpracování obilovin a chov výkrmných zvířat. Výměra půdy, kterou farma obhospodařuje pro své účely je 302 ha orné půdy. 4.1.1 Historie podniku Uvedený podnik vznikl v roce 1992 transformací bývalého jednotného zemědělského družstva Tavíkovice. Jeho výměra činila 530 ha orné půdy. Družstvo se soustředilo na klasickou zemědělskou výrobu a to na pěstování obilí, obilovin, olejnin, kukuřice a na chov prasat a hovězího dobytka pro výkrm. Výkrm hovězího dobytka byl však roku 1996 ukončen. Výměra obhospodařovaných pozemků se z důvodu narovnání vlastnických vztahů snižoval až na současnou výměru 302 ha. Podnik v květnu roku 2009 koupila společnost Miloš Čada s.r.o. a z jednotného zemědělského podniku se stala farma. K převodu podniku došlo smlouvou o prodeji, kdy nová firma převzala veškeré závazky a pohledávky zemědělského družstva. 4.1.2 Současný podnik Farma Medlice je jeden z mnoha zemědělských podniků v kukuřičné výrobní oblasti jižní Moravy. Farma je ve vlastnictví jedné fyzické osoby, která podniká na vlastních pozemcích, ve vlastních budovách a s vlastními stroji. Mezi hlavní aktivity farmy patří: - rostlinná výroba - pěstování obilovin, olejnin a kukuřice - výroba krmiv pro vlastní potřebu farmy - prodej vypěstovaných plodin odběratelům - živočišná výroba - chov vepřového dobytka pro výkrm 32

Komplex farmy tvoří velký dvůr na kterém je rozprostřeno 7 budov sklad pro živočišnou výrobu, 2 menší budovy s kancelářemi pro správu podniku, budova určena pro živočišnou výrobu, porodna, sklad na výrobu a uchování krmiv a sklad pro veškerou techniku farmy. Rostlinná výroba je provozována na již zmiňovaných 302 ha orné půdy. Ze všech pěstovaných plodin se nejvíce pěstují obiloviny jak pro vlastní potřebu tak i na prodej odběratelům, dále pak olejniny a kukuřice. Největší podíl obilovin tvoří pšenice a to 30 % výměry, což je 90 ha výměry obhospodařované půdy. V živočišné výrobě se farma soustředí na chov jatečných prasat a produkci vepřového masa. Prasata jsou vykrmována a dále prodávána, ať už k soukromým účelům nebo na jatka. Počet a struktura zaměstnanců Farma Medlice zaměstnává celkem pouze 8 pracovníků, mezi kterými jsou v přehledu uvedeni také sezónní pracovníci. Struktura zaměstnanců: rostlinná výroba: agronom, 2 sezónní pracovníci živočišná výroba: zootechnik, 1 pracovník trvale zaměstnaný 1 sezónní pracovník správa: 2 stálí zaměstnanci Charakteristika výroby v základních odvětvích Živočišná výroba chov prasat Sledovaný podnik je v živočišné výrobě zaměřen na chov prasat. Jedná se tedy o jedno z tradičních odvětví zemědělství. Chov prasat je jak v České republice tak i v zemích EU ekonomicky významným a poměrně stabilním odvětvím živočišné výroby, z hlediska poptávky, resp. spotřeby, představuje trvale největší podíl mezi hodnotami ve spotřebě mas v České republice. Přesto se u nás, zejména v posledních šesti hospodářských letech stavy 33

prasat snižují a zvyšuje se dovoz masa a masných výrobků z ostatních členských zemí EU i z ostatních světových regionů. V konkrétním podniku v živočišné výrobě činí stav prasat 454 ks a počet prasat se v průběhu sledovaného období výrazně nemění. Problémy nízké efektivnosti v produkci tohoto odvětví se projevují i ve výsledcích tohoto podniku, což dokládá i přehled vývoje základních složek hospodářského výsledku v následující části práce. Živočišná výroba pro sledovaný podnik nepředstavuje ziskové odvětví a jatečná prasata nejsou rentabilní komoditou. Podnik a jeho rozvoj je daleko více závislý na rostlinné výrobě. Rostlinná výroba Farma hospodaří na 302 ha orné půdy. Mezi pěstované plodiny patří právě obiloviny, a to pšenice ozimá, ječmen ozimý, dále olejniny a kukuřice. Obiloviny tvoří 70 % z celkové výměry osevních ploch. Zbytek je věnován produkci olejnin, která tvoří 20 % a produkci kukuřice, která tvoří 10 % z celkové výměry osevních ploch. Dominantní roli mezi obilovinami hraje ozimá pšenice, která je pěstována na 65 % výměry půdy, tj. na 196 ha a zbytek tvoří ječmen ozimý. Výnosy pšenice ozimé se pohybují kolem 7 tun na hektar, což nad průměrem ČR. Z hlediska skladování - část produkce pšenice je uskladněna ve vlastních skladech farmy, což do určité míry zvýhodňuje postavení podniku při jednání o ceně s odběrateli. Cena komodity, která se zpravidla v průběhu marketingového roku mění, závisí na tom, v jakém konkrétním období se tato transakce uskutečňuje, kdy se pšenice prodává, a jaká je situace obilovin na trhu. Samozřejmě po žních je cena ozimé pšenice zpravidla nejnižší, a proto je výhodou možnost skladování do zimních měsíců a do dalšího roku.. Farma Medlice má dva hlavní odběratele ozimé pšenice firmu Agro 2000 s.r.o. se sídlem v Třebíči a dále firmu Zenza Znojmo, kteří pravidelně nakupují pšenici pro další zpracování. Další část produkce pšenice ozimé (krmné) je využita přímo ve vlastním podniku, kdy je část krmiv pro zvířata vyráběna podnikem ve vlastní míchárně. Tento postup dovoluje farmě šetřit při nákupu krmiv a také si mohou být jisti konzistencí a kvalitou krmiv. 34