Úvod do sociologické

E S F p r o j e k t O P v z d ě l á v á n í p r o k o n k u r e n c e s c h o p n o s t I n o v a c e a m o d e r n i z a c e v ý u k y a z v y š o v á n í o d b o r n ý c h k o m p e t e n c í J a n a Ž á č k o v á Úvod do sociologické teorie O p a v a 2 0 1 1

O b e c n á c h a r a k t e r i s t i k a p r á c e Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem (ESF) a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu: Oblast podpory: Datum zahájení realizace projektu: 1. 10. 2010 CZ.1.07/2.2.00/15.0173 Datum ukončení realizace projektu: 31. 12. 2012 7.2.2 Vysokoškolské vzdělávání Název: Úvod do sociologické teorie Autor: Jana Žáčková Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita v Opavě Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave Vydání: první, 2011 Jazyková korekce: autor studijní opory Počet stran: 86 Jana Žáčková Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě ISBN 978-80-7248-674-8

Obsah 1 Úvodem... 5 2 Rychlý náhled studijního materiálu... 6 3 Sociologie jako vědecká disciplína... 9 3.1 Sociologie... 10 3.2 Stručný přehled vývoje sociologického myšlení... 12 4 Klasické sociologické teorie... 16 4.1 Členění sociologie v 19. století... 17 4.1.1 Naturalistické směry v sociologii... 17 4.1.2 Psychologická škola v sociologii... 19 5 Osobnosti klasických sociologických teorií... 21 5.1 Auguste Comte (1798 1857)... 22 5.2 Vilfredo Pareto (1848 1923)... 23 5.3 Émile Durkheim (1858 1917)... 24 5.4 Max Weber (1864-1920)... 27 5.5 Karl Marx (1818 1883)... 28 5.6 Osobnosti české klasické sociologie... 29 6 Výběr z moderních sociologických teorií... 32 6.1 Moderní sociologické teorie... 33 6.1.1 Teorie konsenzuální... 33 6.1.2 Teorie konfliktu... 36 6.1.3 Teorie interpretativní... 38 7 Společnost pojem nebo skutečnost... 43 7.1 Společnost... 44 7.1.1 Sociální struktura, sociální status a role... 47 7.1.2 Sociální stratifikace kasty, stavy, třídy... 48 7.2 Sociální instituce a organizace... 49 7.3 Sociální změna a sociální mobilita... 50 7.4 Konformita a sociální kontrola... 51 7.5 Sociální deviace... 52 8 Jedinec ve skupině a teorie skupin... 54 8.1 Sociální skupiny... 55 8.2 Role jedince ve skupině... 56 8.3 Klasifikace sociálních skupin... 57 8.3.1 Primární a sekundární sociální skupina... 59 8.3.2 Jiná lidská seskupení a zvláštní typy sociálních skupin... 60 9 Základní sociální procesy, socializace a interakce... 63 3/86

9.1 Základní typy sociálních procesů... 64 9.2 Proces socializace... 65 9.3 Sociální interakce a komunikace... 67 9.3.1 Sociální komunikace... 67 9.3.2 Teorie masové komunikace... 71 10 Význam kultury v životě společnosti... 75 10.1 Vymezení, charakteristika a funkce kultury... 76 10.1.1 Funkce kultury... 77 10.1.2 Problém kultury a civilizace... 78 10.2 Kulturní změna, etnocentrismus a eurocentrismus, kulturní šok... 78 10.3 Materiální a duchovní kultura... 79 10.4 Masová kultura... 80 11 Revize znalostí a závěr... 82 11.1 Revize znalostí... 82 11.2 Závěr... 84 Použitá literatura a zdroje... 85 4/86

1 Úvodem Studijní opora Úvod do sociologické teorie poskytuje základní informace z oblasti obecné sociologické teorie. Zabývá se deskripcí a rozborem sociálního prostředí, mezilidské interakce, lidského jednání, komunikace a chování. Text vychází z podstaty klasického i moderního sociologického myšlení, stručně seznamuje se základními sociologickými paradigmaty a směry, ukazuje společnost a její systém, zabývá se determinanty společnosti, sociální strukturou a stratifikací, sociální dynamikou, sociálními útvary, mechanismy sociální kontroly, sociální konformitou a deviací a také jedincem a jeho sociálním statusem ve společnosti, postihuje sociální jevy a vztahy. Součástí textu je informace o významu kultury v životě jednotlivců i společnosti. Studijní opora je určena především posluchačům distančních forem studia (kombinovaná forma, kurz celoživotního vzdělávání). Po prostudování textu by se čtenář měl orientovat v základních sociologických kategoriích a pojmech a měl by také být schopen nahlížet na společenskou strukturu a dynamiku z pohledu sociologie, vysvětlit význam základních společenských institucí, organizací a procesů. Obsah tohoto materiálu zahrnuje základní informace nutné ke zvládnutí základů sociologického myšlení, pro lepší pochopení a hlubší poznatky je dobré doplnit studium účastí na přednáškách (je-li to možné) a samostudiem tzv. základní sociologické literatury - odkazy na ni jsou uvedeny v rámci jednotlivých kapitol v poznámkách a seznam na konci materiálu. Studijní opora je koncipována následovně: v úvodu jsou stručně zachyceny základní charakteristiky kapitoly a klíčová slova, následuje studijní text a nakonec otázky a úkoly k ověření pochopení studijní látky. Vzhledem k povaze hlavního předmětu studijního textu, kterým je společnost, jsou některé úkoly určeny spíše k zamyšlení nad nejrůznějšími skutečnostmi každodenního života v současné společnosti. Text opory zahrnuje 2 úvodní informativní kapitoly a 9 výukových, poslední kapitola zahrnuje zkušební otázky pro ověření nabytých znalostí. 5/86

2 Rychlý náhled studijního materiálu Studijní opora Úvod do sociologické teorie poskytuje základní informace z oblasti obecné sociologické teorie. Text se pokouší prezentovat sociologii jako jednu z věd o společnosti a vymezuje předmět jejího zkoumání. Jako každá věda i sociologie má svou specifickou strukturu jednotlivých disciplín a také konkrétní funkce. V několika kapitolách obsah textu nabízí stručný vhled do vývoje sociologického myšlení od období nazývaného protosociologie a období vzniku sociologie, přes klasickou sociologii (Comte, Durkheim, Weber a další) k období velkých výzkumů a moderním sociologickým teoriím. Seznamuje se základními paradigmaty moderního sociologického myšlení (objektivistické a interpretativní; konsenzuální teorie, konfliktologické teorie a tzv. interpretativní sociologie). V další části materiál popisuje společnost a její systém, pokouší se ilustrovat jednotlivé náhledy na společenskou existenci očima hlavních tvůrců rozmanité sociologické teorie. Zabývá se determinací společnosti, tedy těmi skutečnostmi a faktory, které její povahu a fungování nejvíce ovlivňují (přírodní prostředí, hustota osídlení, kulturní výtvory lidí, lidská individualita apod.) Sociální struktura a stratifikace a také změny, které uvnitř společnosti probíhají a které často označujeme jako sociální dynamika (např. změny v způsobech výroby, změny v politické organizaci apod.), jsou také nedílnou součástí prezentace společenských jevů. Text nabízí rovněž informaci o různých sociálních útvarech, vysvětluje pojmy jako kasta, stav a třída (především třídní vnímání společenské hierarchie je pro současnou dobu typické), vysvětluje jaký je rozdíl mezi uzavřenou a otevřenou společností. Nabízí také pohled na mechanismy sociální kontroly a s ní související sociální konformitu a deviaci. Hovoříme-li o společnosti, nemůžeme opomenout také roli jednotlivce a s ním související aspekty (sociální a skupinový status, očekávání společnosti, jenž se zrcadlí v rolových vztazích atd.) Jednotlivci mají přirozenou tendenci vytvářet skupiny, a proto nezanedbatelnou součástí zkoumání sociologie jsou jednotlivé typy sociálních skupin a jejich dynamika či mobilita. Pro každého z nás je samozřejmě nejdůležitější primární skupina (rodina), ale ani další tzv. sekundární a jiné skupiny nemůžeme, mluvíme-li o člověku, opomenout. A v tomto smyslu nelze opomenout ani lidskou interakci a problematiku komunikace a dorozumívání mezi lidmi. Ne nadarmo je současná společnost považována za společnost informační, tvorba a výměna informací je určujícím fenoménem současné doby. Součástí textu je rovněž informace o velkém významu kultury v životě lidí. Kulturou lze označit vše, co člověk vytvořil statky materiální i nemateriální (duchovní) povahy. V tomto smyslu se obsah materiálu zaměří také na jevy jako eurocentrismus, vztah kultury a civilizace apod. Cíle studijní opory: Cílem opory je tedy stručně řečeno postihnout hlavní aspekty, na které se sociologie zaměřuje, a zprostředkovat možnost k jejich poznání a pochopení čtenářům. Měla by umožnit studentům vytvořit si základní představu o záměrech a možnostech, které tato věda nabízí. K tvorbě textu bylo použito literárních pramenů, které jsou uvedeny jak v poznámkách, tak především v závěrečné části opory. 6/86

Budete umět: jasně definovat nejen základní pojmy, se kterými sociální vědy operují, ale také běžné pojmy, které používáte v soukromém i profesním životě (typickým příkladem je společnost, komunikace apod.) a které mnohdy vlastně neumíte srozumitelně vysvětlit. Získáte: schopnost orientovat se v základních sociologických kategoriích, nahlížet na společenskou strukturu a dynamiku z pohledu sociologie, chápat význam základních společenských institucí, organizací a procesů atd. Budete schopni: pochopit význam sociologie a to nejen pro oblast sociálních věd, ale především pro tzv. lidskou každodennost. PRŮVODCEM STUDIEM jelikož autorka opory je toho názoru, že dospělým lidem není vhodné říkat, respektive v tomto případě psát, co, kdy a jak mají dělat, omezí se průvodce studiem jen na drobná doporučení typu: povšimněte si, zamyslete se apod. Pokud budete zkoumat své znalosti prostřednictvím kontrolních otázek uvedených na konci hlavních kapitol, nepodvádějte sami sebe. Zkuste si vždy naformulovat jasnou odpověď a zamyslete se, jestli tématu opravdu rozumíte. Někdy je dobré překonat přirozenou línost a zkusit si odpovědi napsat. Papír bývá nemilosrdný Mějte prosím na paměti, že opora je jen pomocný text pro vaše studium, i když obsahuje všechny podstatné základní aspekty, nutné pro absolvování studijního předmětu. Veškeré vaše studium musí být podepřeno odbornou literaturou. Máte velikou výhodu oproti studentům z let minulých, nejrůznější literatura je běžně dostupná v knihovnách i knihkupectvích. V případě základů sociologie neobstojí žádná výmluva, univerzitní knihovna Slezské univerzity v Opavě je velmi dobře vybavena knihami, učebnicemi i skripty týkajícími se tohoto oboru. Za základní literaturu lze považovat Jandourkův Úvod do sociologie, Kellerův Úvod do sociologie, Kellerovy Dějiny klasické sociologie, knihu autorů Montoussé a Renouarda Přehled sociologie, Petruskovy Sociologické školy, směry, paradigmata a pokud vás to jako studenty vysoké školy neuráží, můžete nahlédnout i do středoškolských učebnic jako je např. Petruskova Sociologie. Vaší pozornosti doporučuji také nejrůznější sociologické slovníky např. Jandourkův Sociologický slovník nebo opravdu rozsáhlý Velký sociologický slovník 1.a 2. díl. S výjimkou Velkého sociologického slovníku není žádná z těchto knih příliš tlustá a všechny naleznete v ústřední knihovně Slezské univerzity v Opavě. Kromě literatury máte také běžně k dispozici kvalitní techniku, PC, skenery i kopírky, můžete informace hledat na internetu Takové možnosti pro studium generace studentů před vámi opravdu neměly. 7/86

Forma komunikace s autorkou: Náročné pasáže budou vysvětleny na společných setkáních zařazených v rámci organizace výuky. Přesto se může stát, že vám nějaký problém (z oblasti výuky sociologie ) nedá spát. Pak je několik možností: nejlepší je sdělit problém ve výuce (probíhá několikrát za semestr) a řešit jej diskusí, společně s ostatními studenty. Je to velmi dobrá forma, efektivní nejen proto, že ušetří čas (velmi často se řada studentů dotazuje vyučujícího na to samé). V společné diskusi je možno nalézt řadu podnětných témat pro obě strany studenty i vyučující. Osobní konzultace s vyučující v konzultačních hodinách anebo lépe po předchozí domluvě je také možná. Nejjednodušší je však rychlá a dnes velmi užívaná forma zpráva zaslaná prostřednictvím e-mailu, v tomto případě adresa: jana.zackova@fvp.slu.cz. Budete-li z jakéhokoliv důvodu psát, napište vždy nejdříve kdo jste (jméno, student oboru, ročník atd.) a potom popište podrobně svůj problém. Někdy se stává, že vyučující dotazu moc nerozumí a tudíž neví, jak má odpovědět. A nezbývá než popřát vám hodně chuti do studia. 8/86

3 Sociologie jako vědecká disciplína RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY První kapitola se pokouší vysvětlit, co si představit pod pojmem sociologie, vymezuje předmět zkoumání této společenskovědní disciplíny, popisuje strukturu sociologických disciplín, charakterizuje funkce sociologie a poskytuje stručný vhled do vývoje sociologického myšlení. Kapitola také umísťuje sociologii do systému věd. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly Budete umět: definovat sociologii jako vědu a vysvětlit význam sociologického zkoumání společnosti. Získáte: schopnost nahlížet na sociologii jako na jednu z věd o společnosti. Budete schopni: podat základní informaci o zaměření, předmětu zkoumání a vývoji sociologie. Měli byste také být schopni rozlišit sociologii od ostatních společenských věd, dokázat definovat čím se od jiných věd odlišuje. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Sociologie, společenská věda, předmět a funkce sociologie PRŮVODCEM STUDIEM KAPITOLY V této kapitole získáte jen opravdu nejzákladnější informace o tom, co to vlastně sociologie je. Prosím, nemyslete si, že po nastudování se z vás stanou sociologové. Povšimněte si, že sociologie není ani psychologie ani sociální práce, jak bývá někdy chápána. Vzpomeňte si na to, až budete v posledním ročníku volit téma na bakalářskou práci. Mnohdy se stává, že studenti žádají témata patřící do jiných vědních oborů, nicméně oni jsou přesvědčeni, že je to téma sociologické. 9/86

Klást sociologické otázky pak předpokládá, že se člověk chce dívat o něco dál, za běžně přijímané či oficiálně vymezené cíle lidského jednání. Předpokládá to, aby si byl vědom toho, že lidské záležitosti mají různé významové roviny, z nichž některé jsou skryty vědomí každodenního života. Peter L. Berger 1 3.1 Sociologie 2 Sociologie vzniká v první polovině 19. století, nicméně úvahy o společnosti jsou staré jako lidstvo samo. Lidé se přirozeně snažili pochopit procesy a vztahy probíhající ve společnosti, přemýšleli nad zákonitostmi skupinového života, vznikem a vývojem sociálních situací, snažili se osvětlit existující společenská pravidla, zvyky, obyčeje i tabu. Od prvopočátku se lidé pokoušeli společenský život nějak korigovat, utvářet a přetvářet společenský systém. Lidé uvažovali o společenských normách, o vztazích mezi národy, o úloze náboženství či umění, o fenoménu vůdcovství a provádění politiky, o občanských ctnostech a svobodách, o úloze státu. Také o možnostech zneužívání moci, o vztazích mezi muži a ženami, o sociálních nerovnostech, o problému světské spravedlnosti, o výchově atd. 3 Většina těchto témat zaměřených na společnost a její uspořádání zaujímala podstatnou část lidského myšlení v antice, středověku, renesanci stejně jako dnes. Označení vědy zaměřené na zkoumání společnosti slovem sociologie je dílem francouzského myslitele Augusta Comta a vzniklo poněkud nesourodým spojením latinského slova societás (společnost) a řeckého logos (slovo, myšlenka). Sociologie se tak stává vědou o společnosti, jejímž úkolem je studovat a analyzovat společenské jevy, a která se zabývá formální strukturou společnosti (skupiny, soubory) a zkoumá změny, vývoj a procesy, které v těchto strukturách i celé společnosti probíhají. Uvnitř sociologie postupem doby nastala velmi rozmanitá názorová nejednotnost, a tak je sociologie definována rozdílně, předmět zkoumání vymezují různí teoretikové z různých úhlů pohledu. Někteří se domnívají, že sociologie má být vědou o chování a jednání lidí, jiní ji považují za vědu o struktuře společnosti, kultuře či sociálních faktech. Pojetí sociologie jako vědy se v průběhu vývoje stalo velmi diferencované, stala se z ní věda multiparadigmatická. Sociologii lze považovat za vědu, která se pokouší komplexně pohlížet na člověka (sociálního aktéra), skupiny, které vytváří, a jejich vzájemné aktivity. Pokouší se posuzovat jednotlivé akty v rámci vzájemných souvislostí, nalézat důsledky lidské spolupráce a určitého lidského chování, zkoumá aktuální reakce člověka a jeho pokusy o osmyslnění lidské reality a individuální interpretaci světa. Sociologie je vědecké poznávání lidského světa, tzn., snaží se zkoumat lidský svět určitými metodami a technikami, které lze považovat za vědecké. 1 Thompson, K. Klíčové citace v sociologii, s. 122. 2 Kapitola Sociologie se opírá o zdroje: Buriánek, J. Sociologie, s. 19-22, Petrusek, J. a kol. Sociologie, s. 14-18. 3 Reichel, J. Kapitoly systematické sociologie, s. 53. 10/86

Definice sociologie: Sociologie je teoreticko-empirická věda o společnosti, jejímž úkolem je studovat a analyzovat společenské jevy; věda, která se zabývá konkrétní, současnou společností; věda zkoumající sociální statiku a dynamiku. Předmětem zkoumání sociologie je společnost jako proces permanentní reprodukce, společnost jako sociální systém. Sociologie podobně jako ostatní vědy má svou vnitřní strukturu. Jednoduše ji lze charakterizovat následovně: obecná sociologická teorie; aplikované disciplíny (odvětvové sociologie) zkoumající určitou konkrétní oblast společenského života (např. sociologie práce, umění, sportu atd.); konkrétní sociologické výzkumy; dějiny sociologie; sociologická metodologie. Základní funkcí této společenské vědy je podle Millse sociologická imaginace, což by neměla být jen snaha člověka o poznání společnosti, pochopení dějů a zákonitostí ve společnosti, ale také propojení určitých individuálních zkušeností s perspektivou širší společnosti. Člověk, který získá lepší náhled na vlastní život, umí lépe chápat společnost a také se umí ve společnosti lépe pohybovat. Dle Millse život jedince ani dějiny společnosti nelze pochopit, nepochopíme-li je obojí současně. 4 Sociologie má funkci poznávací (diagnostickou), jejím cílem je vytvořit celkový obraz společnosti. Z dalších funkcí lze uvést funkci prognostickou (neboli předvídací) a přetvářecí (sociotechnickou). Někteří autoři zdůrazňují funkci kritickou, sociologie by měla poukazovat na společenské problémy a rizika a poradenskou (měla by poskytnout určitá doporučení, jak tyto problémy řešit). Svou humanistickou funkcí by měla přispět k úsilí o zmírnění tlaku sociálních podmínek na člověka, tak aby každý z nás mohl být především sám sebou. Sociologie je společenskou vědou, která se zabývá podrobnou analýzou společnosti. Není však na tomto poli výzkumu osamocena, její poznatky se opírají o informace, které poskytují jiné vědy. A naopak jiným vědám zase sociologie své poznatky poskytuje. Filozofie má velký význam pro sociologii, protože filozofickou podstatu má do určité míry každý sociologický směr, mnohé ze sociologických teorií mají výrazně filosofický nádech a východiska (fenomenologie, existencialismus). Nelze opomenout skutečnost, že před vznikem sociologie se tématy týkajícími se člověka a jeho působení ve společnosti zabývala právě filozofie (později sociální filozofie). Historie má pro zkoumání společenské podstaty také klíčový význam, některé problémy nelze pochopit bez historických souvislostí, bez poznatků o vzniku, vývoji a případně zániku sociálních jevů a uskupení. Ekonomie, která se zabývá zkoumáním lidské výroby, rozdělováním a směnou statků a služeb, objasňuje peníze, trh, zisk a celkově řeší problémy ekonomického života, je rovněž pro sociologii neopomenutelnou. Existují aplikované sociologické disciplíny jako sociologie práce, průmyslu, podniku, zemědělství, dopravy apod. Politologie zkoumá mocenské a státní instituce, politické vztahy, kulturu a chování voličů, politické strany apod. I zde má kooperace se sociologií své místo (např. analýzy preferencí před volbami). Problémy zkoumané psychologií, která se zabývá lidskou psychikou a vědomím člověka, výzkumem jak psychické jevy jednotlivců souvisí s chováním společnosti, jak je regulována společnost, hodnotové orientace apod., jsou také 4 Mills, Ch. W. Sociologická imaginace, s. 7. 11/86

problémy řešící ve svém záměru sociologie. Stejně tak lze nalézt společná výzkumné témata s antropologií (zkoumání kultury, tradice, jazyka primitivních kultur apod.), etnografií a etnologií. Demografie poskytuje údaje o obyvatelstvu, migraci, porodnosti, sňatečnosti, rozvodovosti a úmrtnosti apod. Vzhledem k faktu, že člověk je nejen tvorem sociálním, ale také biologickým, nelze opomenout ani velký přínos věd přírodních (biologie, matematika atd.). Bez přírodního prostředí nelze o existence člověka a potažmo společnosti vůbec uvažovat. 3.2 Stručný přehled vývoje sociologického myšlení 5 Pojmem protosociologie můžeme označit soubor nejrůznějších myšlenek o společnosti, které se objevily před vznikem sociologie jako vědecké disciplíny. Z řady myslitelů připomeňme například díla klasické řecké filozofie, Platónovu Ústavu nebo Aristotelovu Etiku Nikomachovu, Politiku a Poetiku. Tito a další myslitelé v rámci tzv. sociální filozofie uvažovali o nejrozmanitějších sociálních problémech a pokusili se o nárys možností organizace společnosti. Ze středověkých filozofů uveďme alespoň Tomáše Akvinského. Opomenout nelze ani italského politického myslitele Niccola Machiavelliho (15. stol.) především jeho dílo Vladař. Mezi protosociology řadíme také Thomase Mora, anglického renesančního humanistu a racionalistu původce tzv. utopismu a jeho následovníky Thomassa Campanellu, autora Slunečního státu, a představitele tzv. utopického socializmu Francoise M. CH. Fouriera a Roberta Owena. Utopický socializmus vzniká v polovině 19. století jako odpověď na morální problémy spojené s nucenou industrializací ve společnosti. V 17. a 18. století se v rámci filozofie dějin řada myslitelů přiblížila k pozdějšímu předmětu zkoumání sociologie (např. Giambattista Vico, Voltaire, Georg. W. F. Hegel apod.). Lze tedy říci, že slovem protosociologie označujeme sociálně-politické, sociálně-ekonomické myšlení, které předcházelo vzniku sociologie. K českým předchůdcům sociologie řadíme Tomáše Štítného (2. pol. 14. stol.), Jana Husa (konec 14. počátek 15. stol.), Petra Chelčického (15. stol.) a Jana Amose Komenského (17. století). Vznik sociologie jako vědecké disciplíny se datuje přibližně do první poloviny 19. století (40. léta). Toto období je neodmyslitelně spjato s osobou francouzského pozitivisty Augusta Comta, který dal nové vědě název, stanovil základní úkoly a systém. Jeho práce však velmi těsně souvisí s myšlenkami Clauda Henriho Saint-Simona, který v podstatě položil základy jak konzervativního, tak marxistického sociologického myšlení. 6 Někdy bývá jako druhý zakladatel uváděn Herbert Spencer. V naší zemi se jako jeden z prvních zabýval sociologií Tomáš Garrigue Masaryk. Sociologie v 19. století reaguje na společenské změny a pokouší se je vysvětlit. Dá se říci, že sociologie vzniká na rozhraní tradiční (stavovské, feudální) a moderní společnosti. Buržoazní a především průmyslová revoluce a s ní související procesy industrializace a urbanizace způsobily, že tradiční společnost ztratila své kontrolní mechanismy, došlo ke změně vnímání mocenské legitimity i celkového vnímání světa. Původně poměrně homogenní společnost, 5 Kapitola Stručný přehled vývoje sociologického myšlení se opírá o zdroje: Jandourek, J. Úvod do sociologie, s. 23, Petrusek, J. a kol. Sociologie, s. 5-9. 6 Jandourek, J. Úvod do sociologie, s. 19-23. 12/86

kde vládla mechanická solidarita, tzn. silné sociální pojítko, opírající se o tradici, náboženství a pevné rodinné vztahy, je v tomto období konfrontována se společenskými důsledky rozvoje nových technologií a s následnou migrací lidí z venkovských sídel do měst. Rozsáhlá urbanizace sebou přináší změny v sociální struktuře, rozpad rodinných a příbuzenských vztahů a také tradičních rolí, zvýšenou míru anonymity. Společnost přechází v tzv. společnost moderní, která je značně diverzifikovaná, proměnlivá, založená na organické solidaritě vyplývající z rozsáhlé dělby práce. Období vzniku sociologie lze označit jako období anomie. Anomie je stav určité dezintegrace a chaosu ve společnosti, kde staré zákony už neplatí a nové ještě neplatí a kde dochází k radikálním změnám v hodnotových orientacích lidí. Jde o kritický stav společnosti charakterizovaný nejasností, nejistotou, nesoudržností či absencí pravidel a norem, jimiž se má řídit chování členů společnosti i jejich aspirace 7. Člověk se neorientuje v tom, které hodnoty ještě platí a které ne. Snaží se určitým způsobem socializovat, ale hodnotové systémy ve společnosti jsou nejisté. Ve společnosti narůstají nejrůznější sociální problémy a společnost pociťuje potřebu tuto situaci řešit - proto vzniká sociologie. Sociologie se ve svých počátcích snaží definovat kontrolní mechanismy nové společnosti, které by byly spolehlivější a stabilnější, než ty ve společnosti tradiční. První období sociologického zkoumání se opírá do značné míry o výsledky přírodních věd. Comte a další myslitelé se připojují k myšlenkám pozitivismu, který vychází z teze, že pravdivého poznání skutečnosti může být dosaženo pouze pomocí empirických metod kopírujících vědecké metody přírodních věd. Období klasické sociologie, tzv. období velkých teorií - V tomto období se sociologové pokouší o globální vymezení historické situace, periodizace vývoje společnosti, vytvoření teorie národů a států atd., jinými slovy vznikají velké teoretické systémy, které se pokoušejí vysvětlit sociální skutečnost jako celek, a to tím že hledají základní zákonitosti společenského vývoje. 8 Zařazujeme sem klasiky sociologie, především pak Augusta Comta (1798-1857), který dal sociologii jméno (o jeho díle bude dále v textu podrobněji pojednáno), dále Herberta Spencera (1820-1903), představitele naturalisticko-evolucionistického přístupu. Nelze opominout ani osobnost Karla Marxe (1818-1883) proslulého studiem společensko-ekonomických formací a knihou Kapitál. Émil Durkheim (1858-1917), jeden z nejvýznamnějších sociologů, představitel sociologismu, své dílo zasvětil zkoumání sociálního řádu. Patří sem i Vilfredo Pareto (1848-1923) ekonom, tvůrce teorie elit, který se mimo jiné zabýval zkoumáním racionality lidského chování a Max Weber (1864-1920), který se zabýval studiem procesu racionalizace v západním světě. Georg Simmel (1858-1918), německý sociolog, se pokusil analyzovat společnost jako síť vztahů mezi jednotlivci, kteří jsou v neustálém kontaktu, a zaměřil svou pozornost na dílčí každodenní problémy. Bývá označován jako předchůdce mikrosociologie. Období velkých výzkumů -Toto období lze časově vymezit přibližně jako období mezi dvěma světovými válkami (20. -50. léta 20. století) a typické pro něj je, že se značná část sociologů začíná orientovat na zkoumání aktuálních společenských problémů. Sociologie se tak stává empirickou, prakticky orientovanou disciplínou. První velké sociální výzkumy, které byly provedeny především na území USA, souvisely se společenskými problémy multikulturní společnosti jako například nárůst imigrantů, rasismus, drogy, gangy apod. Šlo především 7 Keller, J. Úvod do sociologie, s. 170. 8 Reichel, J. Kapitoly systematické sociologie, s. 59. 13/86

o výzkumy kvantitativní povahy. Jako příklady si můžeme uvést Lazarsfeldovy výzkumy v oblasti lidské komunikace, rozsáhlou studii o mechanismech integrace imigrantů z východní Evropy do americké společnosti sociologů Znanieckieho a Thomase (studie: Polský sedlák v Evropě a Americe), nebo známé Mayovy výzkumy průmyslového podniku či Kinseyho výzkum sexuálního chování. 50. léta - období návratu k teorii Americký sociolog Merton poukázal na rozpor mezi obecnou sociologickou teorií a empirickým výzkumem, respektive na skutečnost, že obecná teorie je zcela odtržena od praxe empirického výzkumu. Jako řešení navrhl koncept teorií středního dosahu, které by měly být teorií (měly by popisovat všeobecný jev), ale vycházely by ze závěrů konkrétních výzkumů. Moderní sociologické teorie - přibližně od 60. let 20. století můžeme datovat současnou rozsáhlou názorovou diferenciaci v sociologických teoriích. V moderních sociologických směrech lze rozlišit dvě základní paradigmata objektivistické a interpretativní. Objektivistické paradigma předpokládá, že společnost je souborem stabilních struktur, které vytvořili lidé (jsou to vztahy, hodnoty a normy atd.) a těmto strukturám se lidé přizpůsobují. Společnost, resp. sociální realita, je souhrnem daností, které ovlivňují jejich chování. Objektivisté se především zaměřují na zkoumání sociálních faktů, sociální struktury a sociálních změn. Interpretativní paradigma pohlíží na sociální realitu spíše jako na jakýsi konstrukt v myslích lidí. Předpokládá, že člověk je sice situován do společenských vztahů a daných normativních struktur, ale uvádí je v život on sám, tím, že jim přisuzuje význam a interpretuje je. Svět není souhrnem daností je tím, zač ho lidé, kteří v něm žijí, považují. Interpretativní sociology zajímá lidská každodennost, každodenní životní situace, lidské chápání této situace a individuální interpretace. (Vychází z tzv. Thomasova teorému: Není ani tak důležité jaké věci a situace objektivně jsou, ale jak je lidé definují, jak jim rozumějí, jak je sami vidí.) Nejednotnost panuje i v třídění jednotlivých sociologických teorií do větších skupin. V podstatě však lze rozlišit tři základní přístupy konsenzuální teorie, konfliktologické teorie a tzv. interpretativní sociologie. Těmto směrům, panujícím v tzv. moderní sociologii, se text opory věnuje ve 6. kapitole. SHRNUTÍ KAPITOLY První kapitola se zaměřila na stručné vymezení sociologie jako vědy, která má za úkol studovat a analyzovat společenské jevy, a jejímž předmětem je tedy společnost jako proces permanentní reprodukce i jako sociální systém. Podobně jako ostatní společenské vědy má i sociologie vnitřní strukturu (teorii a metody i praktické disciplíny a výzkumy) a rovněž řadu funkcí (např. poznávací, sociotechnickou apod.). Sociologie využívá i poskytuje poznatky jiným vědám. Vývoj sociologického myšlení lze započít obdobím zvaným protosociologie, kdy se sociální myslitelé zabývali různými sociálními otázkami a problémy. Vznik sociologie se datuje přibližně do první poloviny 19. století a je spojen se jménem francouzského myslitele A. Comta, který dal nové vědě název, stanovil základní úkoly a systém. Sociologie v 19. století 14/86

reaguje na radikální společenské změny a pokouší se je vysvětlit. Toto období bývá označováno jako období klasické sociologie, tzv. období velkých teorií. Přibližně v 1. polovině 20. století se sociologie orientuje na praktické výzkumy, v 50. létech se mnozí sociologové navrací k teorii. Moderní sociologické teorie datované cca od 60. let 20. století zaznamenaly rozsáhlou názorovou diferenciaci a sociologie se stává velkou množinou sociologických paradigmat a teorií. KONTROLNÍ OTÁZKY Definujte sociologii jako sociálně-vědeckou disciplínu. Jaký význam má sociologie pro existenci a fungování společnosti? Jaké funkce má sociologie? Za jakých okolností sociologie vznikla a jakými vývojovými etapami prošla? Vysvětlete, co je to sociální statika a dynamika? ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Jaký význam může mít studium sociologie pro vás? Proč je sociologie považována za vědu multiparadigmatickou? 15/86

4 Klasické sociologické teorie RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Do této kapitoly byly vybrány některé ze sociologických teorií 19. století, tedy z období, kdy se sociologie teprve začínala vědecky etablovat. Seznámíte se s naturalistickými a psychologickými směry v sociologii tohoto období. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly Budete umět: popsat základní perspektivy, z nichž bylo na společnost v 19. století nazíráno. Získáte: základní přehled o různých sociologických směrech v počátečním období sociologie. Budete schopni: vysvětlit hlavní směry klasické sociologie, jmenovat hlavní trendy a osobnosti tohoto období. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Naturalismus, psychologismus, pozitivismus PRŮVODCEM STUDIEM KAPITOLY Některé z teorií jsou uvedeny jen pro ilustraci toho, z jakých perspektiv je možno společnost analyzovat. Není nutné je všechny ovládat (bude upřesněno v rámci výuky). 16/86

Společnost existuje pro blaho svých členů, nikoli její členové pro blaho společnosti. Herbert Spencer 9 4.1 Členění sociologie v 19. století Počátek sociologie byl poznamenán touhou sociálních vědců nalézt univerzální pravidla fungující pro celou společnost. Proto první období bývá označováno jako období velkých teorií. Teorie vzniklé v tomto období obvykle hledají zákonitosti společenského vývoje buďto v přírodních podmínkách, což je typické pro teorie zařazované do naturalistické sociologie, anebo v nitru člověka samotného (psychologické směry). Analogie vývoje společnosti a živých organizmů vedla k tzv. organistické teorii, objevují se koncepce geografického determinismu, případně též determinismu demografického či pohledy geopolitické. V reakcích na rozvoj dalších vědeckých směrů a disciplín, fyziky, psychologie, darwinismu v antropologii apod., vznikají teorie antroporasové, psychologistické, fyzikalistické atd. 10 4.1.1 Naturalistické směry v sociologii 11 Naturalistické směry v sociologii zahrnují teorie, které absolutizují determinaci společnosti vnějšími (přírodními) vlivy, to znamená - předpokládají, že pro společnost je určující přírodní prostředí, geografická poloha, flóra a fauna, nerostné bohatství, hustota zalidnění apod. Evolucionistická sociologie Herberta Spencera (1820-1903), anglického filozofa, naturalisty a evolucionisty. Spencerova koncepce evolucionismu na prvý pohled nedává příliš prostoru obavám, podle nichž hrozí moderní společnosti zhroucení. Vývoj společnosti sleduje tutéž logiku jako vývoj celého kosmu a vývoj všeho života. Projevuje se jako automatický pohyb od zárodečné, nediferencované, stejnorodé jednoty ke strukturované a provázané rozrůzněnosti. Spencerova pozice vzhledem k moderní společnosti a jejímu vývoji se tak stává tragickou. Potřeby větší koordinace sociálního celku vedly ke vzniku organizované modernity, v níž bylo individuum podřízeno imperativům kolektivní reprodukce, které Spencer odmítal. 12 Spencer, byl jeden z prvních zastánců evoluční teorie v sociálních vědách. V jeho pojetí je člověk základem společnosti, biologický organizmus, který se vyvíjí dle přírodních zákonů a proto je přirozené, že i v celé společnosti platí přírodní zákony a zákony evoluce. Společnost považuje za harmonický útvar, podobný biologickému organismu, který ponechán sám sobě dosáhne svého optimálního stavu. Spencer je odpůrcem násilných převratů, revolucí a válek, protože lidský vývoj se řídí evolucí a ta přirozeně vyřeší sociální problémy. Spencer zastává 9 Thompson, K. Klíčové citace v sociologii, s. 254. 10 Reichel, J. Kapitoly systematické sociologie, s. 59. 11 Kapitola Naturalistické směry v sociologii vychází ze zdrojů: Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 373-374, Petrusek, M. a kol. Sociologické školy, směry a paradigmata, s. 27-33, 38-40. 12 Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 373-374. 17/86

myšlenku, že společnost se maximálně přizpůsobí přírodnímu prostředí a člověk se přizpůsobí společnosti. Sociální darwinismus je vnitřně diferencovaný směr v sociálních vědách, který se snaží aplikovat zákonitosti přírodovědné teorie Ch. Darwina na existenci a fungování společnosti. Jinými slovy, tento směr předpokládá, že společnost se vyvíjí dle Darwinovy evoluční teorie. Pozornost je zde věnována především přirozenému výběru a boji o život. Život ve společnosti je přirovnáván k nelítostnému a nesmiřitelnému boji mezi jedinci i mezi skupinami. Tento směr byl od svého vzniku předmětem značné kritiky, především kvůli předpokladu vrozeného nepřátelství mezi lidmi a nutnosti neustálého boje o existenci mezi jednotlivci i sociálními skupinami. Představiteli jsou např. W. Bagehot, L. Gumplowicz, G. Ratzenhofer. Ideologickým základem nacismu se stal antroporasový směr, který vychází z předpokladu, že život ve společnosti a lidskou kulturu ovlivňuje především působení rasy, dědičnosti a přirozeného výběru. Rasové znaky (barva pleti, vlasů, očí, tvar a velikost lebky atd.) jsou předpokladem uplatnění jedince (rasové skupiny) ve společnosti. V boji o přežití má právo přežít jen v přirozeném výběru nejsilnější skupina a tou je pouze kvalitní rasa. Hlavním představitelem této teorie je A. de Gobineau, který formuloval její základní teze: lidstvo se dělí na antropologické rasy mající totožné, vrozené a neměnné tělesné znaky a psychické vlastnosti. Tyto dědičné znaky jsou základem společenského zřízení i kultury ras. Jednotlivé rasy jsou odlišné a mají i různou hodnotu. Například bílá árijská rasa je rasou vládců, protože je jí připisována vysoká inteligence, bojovnost, smysl pro pořádek a harmonii. Tzv. žlutá a černá rasa mají dle této teorie vlastnosti z pohledu evropské civilizace méně ceněné či dokonce negativní. H. S. Chamberlain sestavil teorii o dějinném poslání ras, přičemž nejvýznamnější role v tomto procesu připadá na árijskou rasu, kterou reprezentuje německý národ. Demografický směr v sociologii zahrnuje koncepce, které za určující faktor společenského života považují počet obyvatel a celkovou hustotu zalidnění. Jednou z hlavních myšlenek tohoto směru je představa, že čím vyšší je míra zalidnění, tím lépe se rozvíjí ekonomické i jiné oblasti společenského života. Za nejvýznamnějšího teoretika je považován A. Coste. Společenské fakty podle něho procházejí pěti vývojovými stadii, která vedou od čistě zvířecího života přes neustálou diferenciaci a součinnost, doprovázenou zvětšováním nerovností, k soudobé společnosti. Faktorem, který způsobuje tento vývoj, je podle Costa růst počtu a hustoty 13 obyvatel. Geografický směr (představitelé např. K. Ritter, A. Humboldt) vysvětluje veškeré společenské procesy prostřednictvím působení geografických činitelů, jakými jsou členitost terénu, geografická poloha, objem srážek či rozsah nerostného bohatství. Tyto faktory pak mají přímý vliv na sociální jevy, jako jsou hustota osídlení a rozmístnění lidí v prostoru, charakter lidských sídel, obydlí, charakter komunikačních prostředků, způsob výživy, způsob rodinného a společenského života atd. Výsledky zkoumání tohoto směru ovlivnily také představitele tzv. geopolitiky, která obhajovala kolonialismus a prostorovou expanzi některých společenství na úkor společenství jiných. 13 Petrusek, M. a kol. Sociologické školy, směry a paradigmata, s. 31. 18/86

Mechanistický směr (představitelé např. H. Carey, W. Ostwald) v sociologii se snaží vysvětlit zákonitosti společenského života pomocí zákonitostí mechaniky. Autoři zařazováni do této skupiny používali ve svých pracích termíny jako sociální molekula a sociální gravitace. Carey tvrdil, že společenský život je možno vykládat poznatky ze studia gravitace a mechaniky. Lidský jedinec je sociální molekula, která se chová podobně jako molekula chemická, a proto podléhá zákonům sociální gravitace. Ostwald je představitelem energetismu v sociálních vědách. Ukazuje tvorbu kultury jako proces přeměny surové energie v energii užitečnou. Lidstvo má usilovat o vzájemnou spolupráci, čímž se produkce užitečné energie zvyšuje. Naopak boje a nesoulad energii zbytečně odčerpávají. Důležité ve společnosti jsou ty instituce, které mají sjednocující a harmonizující funkci (jazyk a další kulturní výtvory, právo, stát apod.). Věda díky kumulaci poznatků je oprávněna vést lidstvo k nejlepšímu využití energie. Je proto základem civilizace. 4.1.2 Psychologická škola v sociologii 14 Psychologická škola v sociologii (časově vymezení 2. polovina 19. století) je reakcí na naturalistickou školu. Tento sociologický proud vychází z předpokladu, že ne vnější, ale vnitřní vlivy jsou ve společnosti určující, dá se říci, že absolutizuje lidskou psychiku. Teoretici zařazováni do psychologického směru se pokoušeli vysvětlovat jevy a procesy probíhající v lidských skupinách jako projevy duševního života jednotlivců. Byli ovlivněni hlavními psychologickými teoriemi, jakou byla např. Freudova psychoanalýza či behaviorismus. Lze sem zařadit také psychologii národů, směr, který vychází z Hegela a pokouší se najít jakéhosi objektivního ducha vystupujícího jako duch národa. Stěžejním v tomto směru se stalo dílo německého psychologa W. Wundta (dílo Základy psychologie národů). Opomenout nelze ani směr, který dostal název psychologie davu, za jehož hlavního představitele je považován francouzský kriminolog G. Le Bon a který má do dnešní doby řadu pokračovatelů. Tento směr usiluje o poznání psychiky velké skupiny lidí (davu). Ta je zcela odlišná od psychiky jednotlivce. Davová psychika je silnější a převážně vymaže individuální psychiku. Jejím základem není rozum, ale vůle, emoce a cit. Dav je abnormální společenský jev, kterým lze manipulovat, je to organismus velmi citlivý a sugestibilní. Le Bon chápe dav velmi široce - je to jakákoli větší skupina, i národ či parlament. Podle Le Bona nehraje individualita a individuální rozum v lidské společnosti příliš významnou roli, a to ze dvou důvodů 15. Prvním důvodem je faktor rasový rasu vysvětluje jako etnickou skupinu s vlastní kulturou, institucemi a specifickou mentalitou. Druhým faktorem, mimořádně vlivným v moderní době, je dav. V moderní společnosti dle Le Bona barbarské masy drží v šachu intelektuální elitu,, a skrze svoje organizování se snaží stát všemocnými. Zakládají nebezpečně silné odbory, chtějí určovat vztahy mezi kapitálem a prací, umísťují své zástupce a mluvčí dokonce do vlády 16. 14 Kapitola Psychologická škola v sociologii vychází ze zdrojů: Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 179-183, Petrusek, M. a kol. Sociologické školy, směry a paradigmata, s. 51-52. 15 Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 179. 16 Tamtéž, s. 180. 19/86

Teorie psychologicko-kulturních činitelů přichází s myšlenkou, že na společnost má určující vliv duchovní kultura - ideologie, právo, umění, mýty, ale především náboženství, které v podstatě dává lidem smysl žít. Všechny změny ve společnosti, říká v kostce toto pojetí utváření společenského života, jsou odrazem změn v náboženství. Krize náboženství předznamenává i krizi celé společnosti. Mezi teoretiky toho směru bývá zařazován např. É. Durkheim. Elitistické teorie vycházejí z myšlenky, že společnost se přirozeně dělí na skupiny vládnoucí a skupiny ovládané (tuto tezi na zákon povýšil už N. Machiavelli). Za zakladatele elitní teorie je možno považovat G. Moscu, významného italského politického vědce i politika. Další Ital, V. Pareto, se pak zasloužil o rozvoj teorie elity. Mosca poukázal na skutečnost, že boj o život se v moderní společnosti mění v boj o vyniknutí. V tomto boji se setkávají lidé s různým psychickým i fyzickým vybavením, nerovnost mezi lidmi je tedy přirozená, je věčnou konstantou společenského života. SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole jste se seznámili s teoriemi, které bývají označovány jako naturalistické a psychologické směry. V podstatě je mezi nimi základní rozpor v tom, co je pro společnost nejdůležitější. Přírodní prostředí a přírodní (vnější) faktory jsou určující v naturalistických směrech v sociologii - evolucionistická sociologie (Spencer), sociální darwinismus (Bagehot, Gumplowicz), antroporasový směr (Gobineau), demografický směr (Coste), geografický směr (Ritter, Humboldt), mechanistický směr (Carey, Ostwald). Psychologická škola v sociologii vystupuje jako opozice. Tvrdí, že pro společenský systém je nejdůležitějším determinantem vnitřní psychické prostředí jeho členů. Patří sem psychologie národů, psychologie davu (Le Bon), teorie psychologicko-kulturních činitelů (Durkheim), elitistické teorie (Mosca a Pareto) a další. KONTROLNÍ OTÁZKY Který z prostudovaných směrů se stal obhajobou nacismu a fašismu? Pokuste se jej vysvětlit. Kdo propracoval ve své teorii myšlenku, že v davu se člověk chová jinak, než když jedná sám za sebe? ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Který ze směrů naturalistické sociologie vás nejvíce zaujal? Pokuste se jej vysvětlit. Který ze směrů psychologické sociologie vás nejvíce zaujal? Pokuste se jej vysvětlit. 20/86

5 Osobnosti klasických sociologických teorií RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Do této kapitoly byly vybrány a stručně utříděny myšlenky vybraných teoretiků, kteří jsou zařazováni mezi hlavní sociology klasických teorií. Kapitola seznamuje se základními myšlenkami zakladatele sociologie A. Comta a nejvýznamnějších sociologů - K. Marxe, É. Durkheima, V. Pareta, M. Webera. Součástí kapitoly je i stručná informace o osobnostech české klasické sociologie. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly Budete umět: charakterizovat myšlenky a dílo největších sociologů z tzv. klasického období sociologie. Získáte: základní přehled o světové i české klasické sociologii. Budete schopni: vyjmenovat základní směry a hlavní postavy klasické sociologie, vysvětlit jejich význam pro sociologickou teorii. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Comte, Pareto, Durkheim, Weber, Marx, Masaryk PRŮVODCE STUDIEM KAPITOLY Studovat teorie a myšlenky jednotlivých osobností klasické i moderní sociologie (viz další kapitola) není jednoduché. Proto do textu byly zařazeny i podobizny některých myslitelů, snad některým z vás sympatie či nesympatie k podobě některého z nich, pomohou k lepšímu zapamatování důležitých skutečností. 21/86

5.1 Auguste Comte (1798 1857) 17 Nejenže duchovní zmatek umožňuje rozvoj korupce, on si ho přímo vynucuje jako jediný prostředek, jak dosáhnout určité shody, bez níž se sociální řád neobejde. A. Comte, Cours de la Philosophie positive 3. díl, s. 47) 18 A. Comte 19 je francouzský filozof, považovaný za zakladatele sociologie. Dal nové vědě název tím, že ji ve své práci Kurz pozitivní filozofie označil jako sociologii. Od počátku usiloval o to, aby nová společenská věda studovala společnost na vědeckých základech, aby sociologové používali pozorování, experiment a další vědecké metody. Sociologii považoval za královnu věd, za pomyslnou špičku na pyramidě vzniklé utříděním jednotlivých vědních disciplín. Sociologie v jeho pojetí je vědou o společenských jevech, která má zkoumat společnost jako celek. Má sloužit pozitivní reorganizaci společnosti, reorganizaci v celoevropském měřítku založenou na nových a mírových základech. Do čela společnosti mají být postaveni vědci, odborníci vybaveni exaktním věděním o sociální struktuře a dynamice společnosti. Jeho nejznámější dílo, šestisvazkový spis Kurz pozitivní filozofie, je jakýmsi pokusem o syntézu tehdejšího vědeckého poznání, který by měl vyústit ve stanovení základních bodů pro vytvoření zatím v té době nové vědy sociologie. A. Comte patřil mezi tzv. konsenzualisty, byl přesvědčen o tom, že existence společnosti spočívá na společném hodnotovém konsenzu. Chtěl vytvořit novou soudržnou společnost, založenou na pevném řádu a poslušnosti občanů, jejíž těžiště by spočívalo na třech pilířích na státu, rodině, církvi (tzv. Comtovský trojúhelník). Comte patřil také k představitelům pozitivistická sociologie, která se snaží budovat sociologii (metodologii i teorii) po vzoru přírodních věd. Pozitivismus v sociologii vychází z předpokladu, že příroda i lidský svět tvoří jednotu ovládanou stejnými a neměnnými zákony. Společenské vědy, chtějí-li dosahovat platných výsledků, musí získávat své poznatky podobnými metodami jako ostatní (přírodní) vědy. Comtova sociologie se rozděluje na dvě základní složky - sociální statiku a dynamiku. Sociální statikou míní teorii spontánního pořádku ve společnosti (stát poslušných občanů) a konsenzu univerzálií (spolupráce, fungování všech dílčích součástí sociálního celku). Jinými slovy sociální statika se zaměřuje na stabilní aspekty sociálního života (sociální řád a struktura společnosti). Sociální dynamika je v jeho pojetí teorie nevyhnutelného a neustálého vývoje lidstva, přičemž samotný Comte dával přednost postupným změnám před radikální revolucí. 17 Kapitola týkající se života A. Comta vychází ze zdrojů: Jandourek, J. Úvod do sociologie, s. 23-25, Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 51-84. 18 Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 51. 19 Zdroj obrázku: http://www.antroposmoderno.com/biografias/comte.html. 22/86

Auguste Comte byl přesvědčen, že společnost je držena pohromadě především souhlasem myšlení svých členů, tedy základním hodnotovým konsenzem. 20 Dle Comta je vývoj lidstva nedílně spjat s vývojem lidského myšlení a prochází třemi stadii. První stadium nazývá stadiem teologickým (stádium imaginární), kdy mezi lidmi převládá víra v nadpřirozené bytosti, panuje přesvědčení, že sociální svět utvářejí a ovlivňují nadpřirozené bytosti. Druhé stadium označil jako metafyzické (abstraktní). Pro toto období je typická víra v abstraktní sílu, především sílu přírodních zákonitostí. Pozitivní (vědecké) stadium pak přináší víru ve vědecké poznání přírodního i lidského světa. 5.2 Vilfredo Pareto (1848 1923) 21 Pareto vystudoval polytechnickou školu v Turíně a jeho zájem o techniku, fyziku a především problematiku rovnováhy se svým způsobem odrazil i v jeho sociologických studiích. Pareto prošel během svého života poněkud radikálním vývojem. Z počátku byl liberál (usiloval o uzákonění minimálního příjmu pro dělníky, odpovědnosti zaměstnavatelů apod.), později se postavil proti myšlenkám demokracie a humanismu a podpořil fašistické hnutí v Itálii, ale i od tohoto směru se ke konci života odvrací. Napsal práci Pojednání o obecné sociologii, Manuál politické ekonomie, Traktát o obecné sociologii a další. Pareto 22 se na společnost nedíval ani tak očima sociologa jako očima fyzika a ekonoma. Základní problém, který ho zajímal, byl rovnovážný stav, kterou společnost dlouhodobě vykazuje, přestože lidé nejednají příliš racionálně. Veškeré lidské jednání rozděluje Pareto do dvou skupin - lidské jednání je buď logické, nebo nelogické (mimologické). Logické jednání je racionální, je to takové jednání, kdy člověk volí prostředek k dosažení zvoleného cíle, který k danému cíli opravdu vede. A to jak objektivně, tak v subjektivním vnímání jednajícího. Logické jednání je typické pro civilizované národy (oblast vědy, ekonomiky, vojenství, atd.). Mimologické jednání zahrnuje nejrůznější konvence (líbání ruky, smekání klobouku), magie a náboženské rituály vedoucí k opakování stejného jednání v mylné představě, že povede k určenému cíli. Pareto sem dále zařazuje pudy, reflexy, které člověk svou vůlí neovládá a přece jsou zpravidla funkční (např. přivření očí před letícím prachem). Posledním typem mimologického jednání je jednání, kdy skutky, které lidé reálně činí, neodpovídají tomu, co si myslí, že činí. Pareto zde uvádí například jednání politiků a jejich přesvědčeni, že hájí zájmy svých voličů, avšak reálně jejich politika plní cíle zcela odlišné. Jednání lidí nelze klasifikovat jako dobré nebo špatné. Na mnohdy neracionálním jednání je však negativní skutečnost, že se jej lidé snaží prezentovat jako racionální. Právě zde Pareto vidí úkol sociologie, studovat a analyzovat formy mimologického jednání a hlavně způsoby, kterými lidé toto jednání racionalizují. 20 Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 71. 21 Podkapitola týkající se života V. Pareta vychází ze zdroje: Keller, J. Dějiny klasické sociologie, s. 291-326. 22 Zdroj obrázku: http://vilfredo-pareto.navajo.cz. 23/86