Denní tichá chvíle listopad 2005 - prosinec 2006

Denní tichá chvíle listopad 2005 - prosinec 2006

Jak prožít denní tichou chvíli? V prbhu djin církve se vytvoila ada zpsob, jak vést osobní modlitbu a jak vést rozjímání. Sv. Terezie z Avily nám dává ve svém životopise velice jednoduchou, ale souasn hlubokou definici vnitní modlitby: Podle mého mínní to není nic jiného než prodlévání u pítele, s nímž se setkáváme asto a rádi sami, prodléváme u nho, ponvadž víme, že nás má rád. Pi modlitb nejde tedy o velká slova a hluboké myšlenky, ale o prodlévání u pítele, který m pijímá, který m miluje. Ježíš íká také mn, co ekl svým apoštolm pi poslední veei: Už vás nenazývám služebníky nazval jsem vás páteli (Jan 15,15). Souasn zve i mne: Zstávejte v mé lásce (srv. Jan 15,9). Kroky k hlubší modlitb Ve svém byt si vyhledej tiché místo, kde by ses mohl modlit nerušen alespo 15 min. Zvol si dobu nejlépe vždy stejnou, která je vhodná pro tichou modlitbu. Snaž se zcela uvolnit jak tlesn, tak duševn. Odlož starosti všedního dne nebo jestliže t sužují, odevzdej se Pánu, aby se on sám o n staral a tys byl od nich oproštn. Snaž se koncentrovat zcela na to, že jsi nyní v pítomnosti Otce, v pítomnosti Ježíšov, v pítomnosti sv. Ducha. Pitom ti mže pomoci to, že zaveš oi a pedstavíš si nap.ohe, který vidl Mojžíš v hoícím kei. Nebo si pokus pedstavit Ježíše (nap. pi uzdravování nemocných nebo na kíži, na jeho pouti na loce). Nebo nitern prožívej, jak se nad tebou vznáší Duch sv. Podstatné je ztišit se a uvdomit si: nyní jsem v Boží pítomnosti. Když jsi naplnn vdomím Boží pítomnosti, zani Boha chválit, vzdávat mu díky a prosit. Nech do sebe proudit Boží lásku a daruj mu svou lásku jako nepatrnou protihodnotu. Pak ti slova z Písma, která jsou urena pro dnešní den. ti je teba nkolikrát tak, aby slova do tebe pronikla a zapustila koeny ve tvém srdci. Chápej slova tak, jakoby je k tob nyní zcela osobn mluvil Bh. Rozvažuj tato slova ve svém srdci jako Maria (Lk 2,19). Jestliže daný text je vzat z evangelia, pedstav si scénu, která je tam líena, vstup do této scény a zažij sám na sob to, co tam Ježíš íká a koná. Nech ve svém srdci psobit Pána. Nalezneš tam pokoj a sílu, která vyvrá z jeho pítomnosti. Modlitba mže prost zaít rozhovorem s Ježíšem (nebo s Otcem). Snad by bylo dobré i pipojit nkolik pímluv za rodinu, za své kolegy, za církev, za knze, za leny spoleenství apod. Na závr pipoj Ote náš nebo Sláva Otci, nebo prost kíž. V prbhu dne si pipomínej slova Písma, o nichž jsi posledn rozjímal a erpej z nich sílu a radost. Anebo jiný zpsob Peti si úvodní ádky a text Písma. Objeví-li se ti njaké spojení mezi textem, úvodními slovy a vlastním životem, nehledej dál, zsta u toho. Nesnaž se všemu rozumt. Jde o to, abys (s pomocí úvodních vt, nebo i bez nich) pijal njakou myšlenku z textu za svou, spojil si s ní nco konkrétního ze svého života a takto setrval v pítomnosti Pána, který skrze své slovo a tvou úvahu vstoupil do njaké konkrétní oblasti tvého života. Prosba, dík, chvála bude tvou odpovdí na to, co on pinesl nebo pináší.

Listopad 2005 nedle 27. 11. 1. nedle adventní Mk 13,33-37 Výzva k bdlosti je urena nejen apoštolm nebo naopak tm na konci as, ale všem, tedy i tob. pondlí 28. 11. Mt 8,5-11 Odpov obdivuhodná také proto, že pro tohoto vojáka Kristovo slovo nezstává abstraktní: je tak skutené a spolehlivé jako nkteré "jistoty" z jeho vlastního života. Dokázal bys formulovat pomocí njakých skuteností z bžného života, jak si pedstavuješ "úinnost" Kristova slova? úterý 29. 11. Lk 10,21-24 Uvdomuješ si, že jsi poznal nco výjimeného? steda 30. 11. Svátek sv. Ondeje, apoštola ím 10,9-18 Uvdomuji si, jak je dležité hlásané slovo? Jak mohu úinnji a svobodnji pedávat Boží slovo dál? Prosinec tvrtek 1. 12. Mt 7,21.24-27 Slyšet Kristova slova: je to samozejmost? Nebyl by smysluplným adventním úkolem vnovat se pozornjšímu naslouchání Kristových slov? pátek 2. 12. Mt 9,27-31 Víš, že Ježíš mže konat to, o ho prosíš? Nebo ve skutenosti prosíš bezmyšlenkovit, z "dobrého zvyku"? Víra však není totéž co keovité lpní na svých páních: víra hledá pedevším to, co chce Kristus. sobota 3. 12. Mt 9,35-10,1.5-8 Adventní doba je dobou milostí, asem spásy: neboj se odkrývat ped Pánem rány, které teba máš hluboko v srdci. On ti rozumí, on má moc t potšit a uzdravit. Neboj se pijít k nmu s dvrou! nedle 4. 12. 2. nedle adventní Mk 1,1-8 Markovo evangelium nezaíná narozením Ježíše, ale jeho veejným vystoupením. Proto se jeho prvá slova musejí týkat Ježíšova pedchdce, Jana Ktitele. Jan vede k obrácení, jako každý opravdový Ježíšv služebník. Ale Ježíš, který pichází po Janovi, dává plné osvobození lovka, tedy spásu. pondlí 5. 12. Lk 5,17-26 Víra lovka je natolik mocná, že mže pinést spásu i jiným osobám: jsme si toho vdomi a užíváme daru víry také k tomu, abychom se pimlouvali za své bratry a sestry? úterý 6. 12. Mt 18,12-14 Nevím-li kudy kam, nemusím zoufat: vždy Ježíš pišel práv pro bloudící, pro ztracené! A k nmu mohu upít svj zrak: on pišel a pijde práv pro m.

steda 7. 12. Mt 11,28-30 Ježíš není ten, kdo bemena pidává, ale naopak ten, kdo je odnímá. A na to si mohu vzpomenout, kdykoli budu klesat pod tíživými starostmi, obavami. tvrtek 8. 12. Slavnost Neposkvrnného poetí Panny Marie Lk 1,26-38 Je hezké obdivovat Marii, ale lepší je následovat ji: íkat Bohu "ano" v konkrétních životních situacích. pátek 9. 12. Mt 11,16-19 Je svdné pedimenzovat Krista podle svých pedstav: chtít, aby jednal tak, jak "se mi chce" a líbí. Ale to není cesta. Cestou je chtít to, co chce on. sobota 10. 12. Mt 17,10-13 Je docela snadné poukázat prstem na ty, kdo zpsobili Ježíšovo utrpení a smrt. Je však tžší ukázat prstem na sebe a uvdomit si, že práv já jsem zpsobil jeho bolesti: svou lhostejností vi jeho slovu, pohodlným setrváváním ve híchu. nedle 11. 12. 3. nedle adventní Jan 1,6-8.19-28 A se to mže nkdy jevit jako zbytený luxus, otázky typu kdo jsem jsou velmi dležité. Jan to vdl velmi dobe, a proto dokázal nejen odpovdt tm, kdo se ptali na jeho totožnost, ale i obstát ve svém poslání. Vím já, kým jsem a co mám v život dlat? pondlí 12. 12. Mt 21,23-27 K Ježíši není možné pistoupit pokrytecky, vykalkulovan, s maskami. úterý 13. 12. Mt 21,28-32 Celníci a nevstky mají velkou výhodu: nemohou spoléhat na sebe (a na své výkony ped Bohem) a vše oekávají jen od Hospodina. A tak jsou pro nás "vzorem" k napodobení! steda 14. 12. Žalm 85 Další z mnoha variací na téma dobrý Bh. Zdá-li se mi ale až moc dobrý, potom je chyba ve mn. Dobrotu skuteného Boha totiž nemohou slova vystihnout, ale lovk ji mže, jak víme, v život zažívat. tvrtek 15. 12. Iz 54,1-10 Mocné ujištní o vrnosti Boží lásky k tm, kteí ztratili všechny ostatní lidské jistoty a kolem nichž se všechno hroutilo. Patím k nim? pátek 16. 12. Jan 5,33-36 Bh nepotebuje, abychom mu dlali advokáta; ale my lidé máme asto zapotebí svdectví lovka o Bohu, abychom byli s to Jej pijmout a tak dosáhnout spásy. sobota 17. 12. Gn 49,1a.2.8-10 Nkdy jen v náznaku, jindy velmi názorn mluví Starý zákon o vykupiteli. V každém pípad je spása dílem Božím, které on sám pipravuje. A na to, co dlá Bh, je možné a rozumné pln se spolehnout.

nedle 18. 12. 4. nedle adventní Žalm 89 Když teme noviny, vidíme, jak každý den je nco nového, každou hodinu se nco dje. A historie lidstva je tak dlouhá a lenitá, že nedohlédneme k poátku Nad tím vším stojí Bh živý. Nic se mu nevymyká z rukou. A v Ježíši pichází z tohoto božského nadhledu k nám lidem, ke mn. pondlí 19. 12. Lk 1,5-25 Zásadní chybou Zachariáše bylo, že neuvil Božímu slovu: zdálo se mu to píliš "fantastické" a neuvitelné. A já? Budu mít odvahu uvit (nov a hloubji) nepochopitelné zvsti, že Bh pichází ke mn tak blízko? úterý 20. 12. Lk 1,26-38 "Sta se mi podle tvého slova" - to je "magické" slvko, které má v sob zázranou moc: Slovo se stává tlem. Toto "magické" slvko je na dosah každému z nás: a Boží slovo se pak stane tlem v našem život. steda 21. 12. Lk 1,39-45 "Blahoslavená, která jsi uvila: blahoslavený ili šastný je ten, který vsadil na Boží píslib. Riskovat a spolehnout na Boží slovo pináší skutené štstí! tvrtek 22. 12. 1 Sam 1,24-28 Dar Boží bylo teba vždy v Izraeli njakým zpsobem Bohu odevzdat. Ne proto, aby byl znien, ale proto, aby byl dál Bohem pozvednut. O lovku to platí ve vrcholné míe. pátek 23. 12. Lk 1,57-66 Jan jen pedznamenává as spásy také svým jménem: Jochanan znamená "Bh je milostivý, slitovný". Vidt Boha jako milosrdného - to je klí k objevení tajemství Vánoc. sobota 24. 12. Štdrý den Lk 1,67-79 Pi slovech tohoto chvalozpvu mohu jednoduše spoinout a uvdomit si, že se týkají práv m: Ježíš pišel, aby m vysvobodil, zachránil ze všech podob zla. nedle 25. 12. Slavnost Narození Pán Iz 52,7-10 Izraelité už nebudou prožívat sklíenost z otrockého jha babylónské nadvlády - te pichází jako panovník Bh. Jeho vláda nepinese útlak a chudobu, ale pokoj a plnost dobra. pondlí 26. 12. Svátek sv. Štpána, prvomuedníka Sk 6,8-10; 7,54-60 Vydat svdectví: to je "pirozené" vyústní Vánoc. A k tomu jsem povolán i já, vždy ktem a bimováním jsem pijal Ducha svdectví. úterý 27. 12. Svátek sv. Jana Evangelisty 1 Jan 1,1-4 Nejsme o nic ukráceni oproti prvním svdkm: stejn jako oni mžeme slyšet Krista v evangeliu a "dotýkat" se ho ve svátostech! steda 28. 12. Svátek sv. Mláátek, muedník 1 Jan 1,5-2,2 Chodit ve svtle znamená: chodit v temnot (piznat své temné sklony). To je ta jediná cesta, jak se otevít pravd, Kristovu slovu.

tvrtek 29. 12. Lk 2,22-35 Píchod Ježíše do Jeruzalémského chrámu je jen pedobrazem jeho píchodu do mého života, kde se stává obyvatelem chrámu Ducha. Se Simeonem mohu chválit z plného srdce. pátek 30. 12. Svátek Svaté rodiny Lk 2,22-40 I v tomto píbhu se ukazuje chudoba Svaté Rodiny: v den Mariina kultického oišování (tj. 40 dní po narození dítte) je podána ob chudých - pár hrdliek nebo dv holoubata. Tento starozákonní rituál dostává svj nový obsah: staec Simeon a prorokyn Anna mohou vidt Boží spásu - Ježíše. sobota 31. 12. 1 Jan 2,18-21 Zasvcení od Svatého: to jsme obdrželi pi ktu i bimování. Tím zasvcením je samotný Duch, který v našem nitru pebývá, mluví. Nestojí za to ztišit se a naslouchat mu? LEDEN 2006 nedle 1. 1. Slavnost Matky Boží Panny Marie Lk 2,16-21 Obízka byla znamením smlouvy mezi Bohem a izraelským národem. Tato obízka zaleuje i Ježíše do konkrétního lidského spoleenství. Ježíš vstoupil do chrámu, ne však aby byl posvcen, ale aby posvtil, ne aby byl oištn, ale aby oistil a pivedl lovka k hlubokému spoleenství s Bohem. V Ježíšovi Bh uskutení nco nového, co pevyšuje podobu smlouvy starozákonní: zachrání lovka a pinese mu plnost života (to je význam jména Jehošua). pondlí 2. 1. 1 Jan 2,22-28 Tato slova nesmí být záminkou k strnulému zstávání" u toho, co jsme slyšeli od poátku, tj. pi hodinách katechismu nebo pípravy na svátosti. Máme sice zstávat", ale zárove jít dál, stále rst v poznání Boha. Co pro to dlám? úterý 3. 1. 1 Jan 2,29-3,6 Jsi Boží syn, dcera! Uvdomuješ si svou dstojnost? steda 4. 1. 1 Jan 3,7-10 Konat spravedlnost, být spravedlivý jako on - to neznamená být poctivý, plnit všechny píkazy. Znamená to nco víc: milovat své bratry i sestry, teba nkdy protivné, nesnesitelné. Vždy spravedlivý Kristus m miluje také tehdy, když jsem nesnesitelný. tvrtek 5. 1. 1 Jan 3,11-21 Položit život za své bližní je vrcholem cesty, zaátkem je dávat ze svého nadbytku: jsem skuten na této cest? pátek 6. 1. Slavnost Zjevení Pán Iz 60,1-6 První dva verše jsou tak silné a burcující, že nepotebují další slova. sobota 7. 1. 1 Jan 3,22-4,6 Zkoumat duchy, zda vedou ke Kristu: varování aktuální vera jako dnes. A zkoumat mám pedevším své jednání, svá slova: v jakém duchu se nesou?

nedle 8. 1. Svátek Ktu Pán Mk 1,6b-11 Ježíš je jako my (nechává se poktít spolu s ostatními) a pece je jiný (Duch o nm dosvduje, že je milovaným Synem Otce). Ani jednu skutenost nesmíme ztratit ze zetele: jeho lidství a jeho božství. pondlí 9. 1. 1 Sam 1,1-8 V Izraeli byla bezdtnost pociována jako velké zlo, jako "vypadnutí" z Božího požehnání. Není tedy divu, že Chana to tak tžce nesla. Co vnímáš ve svém život jako "handicap"? Nemáš v sob potlaované slzy hokosti? úterý 10. 1. 1 Sam 1,9-20 Chana nezstala "uvznna" ve své bolesti, ale vylila svoji hokost ped Bohem a to je ešení i pro m, kdykoli budu prožívat podobné situace. steda 11. 1. 1 Sam 3,1-10.19-20 "Tu jsem": to je základní postoj nejen starozákonních uedník, ale i novozákonních, tedy nás samotných. "Tu jsem" znamená pijít ped Boží tvá se vším, co v sob máš. A v této chvíli ztišení mžeš pijít i ty nov ped Boží pohled. tvrtek 12. 1. 1 Sam 4,1-11 Schrána Hospodinova, chrám, vyvolení: tyto dary Izraelité asto zneužívali a považovali za magický amulet chránící ped jakýmkoli zlem. A nejednou doplatili na tuto "povru". Nemám i já podobné amulety? pátek 13. 1. 1 Sam 8,4-7.10-22a "Zavrhli m, abych nad nimi nekraloval"; pi poslechu této vty mžeme pocítit lítost a smutek, že tak ponižujeme našeho Boha. Kolikrát si nepejeme, aby Bh uroval náš život! A dokážeš urit, jaké dvody t k tomu vedou? sobota 14. 1. 1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a Boží plány se asto djí skrze nejobyejnjší události. A na nás je, abychom mli oi a srdce otevené. nedle 15. 1. 2. nedle v mezidobí 1 Sam 3,3b-10.19 Povolání je vždy tajemstvím, do kterého "dotyný" postupn proniká. To je vidt i na Samuelovi. Zárove se nemá pehlédnout, že na cest "rozlišování" nebyl sám, stál pi nm zkušenjší Eli. A konen - po rozpoznání, že volá Bh, pichází odpov: Ano, chci naslouchat. pondlí 16. 1. 1 Sam 15,16-23 Díve nepatrný, nyní veliký: to platilo pro Saula, platí to pro každého "vyvoleného". Zkus si hloubji uvdomit, že i tebe nepatrného si Pán vyvolil a uinil velkým. úterý 17. 1. 1 Sam 16,1-13 Možná nejsem "zajímavý" pro lidi ze svého okolí, možná nevynikám ve studiu i v zamstnání: nemusím však propadnout komplexm méncennosti, protože Hospodin se na m dívá "jinak".

steda 18. 1. Panny Marie, Matky jednoty kesan Sk 1,12-14 Tento úryvek ze Skutk je asto podntem k výzv modlit se s Marií pi rženci". Ale nesmíme pehlédnout, že v daném úryvku se hovoí i o modlitb s ostatními Kristovými uedníky. Není to výzva k hledání možností spolené modlitby s dalšími uedníky, teba odlouenými? tvrtek 19. 1. 1 Sam 18,6-9; 19,1-7 David byl zpoátku Saulovým oblíbencem. Situace se však posléze zmnila: Davidovy úspchy vyvolaly žárlivost a nedvru. Nehlodá podobná žárlivost moje vztahy s páteli, kolegy? pátek 20. 1. 1 Sam 24,3-21 Pedstav si, že bys ml možnost "oplatiti" nkomu, kdo ti psobil problémy, kdo ti "kazil život". A nyní si peti, jak takovou situaci využil David. sobota 21. 1. 2 Sam 1,1-4.11-12.19.23-27 A takhle zareagoval David, když se dovdl o smrti svého "konkurenta" a nepítele. nedle 22. 1. 3. nedle v mezidobí 1 Kor 7,29-31 V sedmé kapitole Pavel odpovídá na nkteré konkrétní otázky ohledn manželství a celibátu. V následujícím krátkém úryvku apoštol zdrazuje, že žijeme ve výjimené dob, protože Kristus už pišel a nastala nová epocha. Proto náš život získal "nový rozmr" a smysl. pondlí 23. 1. Mk 3,22-30 Ježíš byl nekompromisní vi zlu: a kvli tomu nebyl vždy populární a oblíbený. A že odkryje i v mém život "stopy zlého", toho se nemusím strachovat: to bude jen k mému prospchu. Proto mu mohu "naplno" odhalit to, co je v mém srdci: on nenií, ale osvobozuje. úterý 24. 1. Mk 3,31-35 To je opravdu velká výsada: mít ke Kristu tak blízký vztah, že jsme jeho "brati i sestry". Nestojí to za to hledat cesty, jak být Kristu nablízku? steda 25. 1. Svátek Obrácení sv. Pavla Mk 16,15-18 Bh je schopný pivést k sob i nejvtšího nepítele evangelia. Nelámu hl nad nkterými beznadjnými pípady? tvrtek 26. 1. Mt 9,35-38 Obcházel, uil, kázal, uzdravoval staral se sloužil. K nkomu, z tch potebných lidí, kteí žijí dneska, chce pijít skrze tebe. Ptej se v modlitb, kam t posílá. pátek 27. 1. Mk 4,26-34 Tato podobenství m povzbuzují, že evangelium má pedevším sílu samo od sebe: tedy nezávisle na mé aktivit, piinlivosti. To m mže osvobodit od nezdravého pocitu, že "to stojí pedevším na mn". sobota 28. 1. Mk 4,35-41 Kristu není jedno, že m trápí potíže rodinné nebo finanní, zdravotní nebo duchovní. Jen jedno ode mne oekává.

nedle 29. 1. 4. nedle v mezidobí Mk 1,21b-28 Po moci touží mnoho lidí. Ale Ježíšova moc neslouží k ovládnutí druhých, ale k osvobození. A to k osvobození pro Boha, které má budoucnost. To platí i pro mne dnes. pondlí 30. 1. Mk 5,1-20 "Jdi dom ke své rodin a povz jim ": nelehký úkol, jak jsme se mohli asi víckrát pesvdit. A pokud neoslovují naše slova, mohou promlouvat aspo naše skutky: nebojme se "vyzaovat evangelium"! úterý 31. 1. Mk 5,21-43 Dotýkat se Ježíše: pro nkterého obyvatele Palestiny tehdejší doby to bylo možné, ale pro nás? Nemusíme rezignovat: i my se mžeme dotknout Ježíše vírou, hlubokou dvrou. A v této dve mu ukázat "krvácející rány". Únor steda 1. 2. Mk 6,1-6 Víra "umožuje Kristu", aby jednal, nevíra mu to naopak znemožuje. A za touto nevírou se nkdy paradoxn neskrývá "neznalost Krista", ale "dvrná" znalost: vždy ho už "známe z kostela", z kázání, z knih už nás nemže pekvapit. tvrtek 2. 2. Svátek Uvedení Pán do chrámu Žid 2,14-18 Tento úryvek vysvtluje, jakým zpsobem je Kristus prostedníkem (knzem): skrze solidaritu ke každému lovku, skrze "skuten lidský život". Díky "své lidskosti" Kristus "chápe" každého z nás. A nejen to - dává úinnou posilu tm, kdo se nacházejí v tžkostech. pátek 3. 2. Mk 6,14-29 Král Herodes pvodn nechtl nechat usmrtit Jana Ktitele, ale nakonec podlehl nátlaku. Je pouné si všimnout, že slabost k Herodiad ho pivedla k takovému kroku, i když pvodn "nechtl". Znám svoji Achillovu patu? sobota 4. 2. Mk 6,30-34 I ty prožíváš situace, kdy se cítíš jako "ovce bez pastýe": rozkolísaný, nejistý, tápající. A v takových okamžicích si vzpome, že Ježíšovi nejsi lhostejný: on "má s tebou soucit" a chce t vést po dobrých stezkách. Je jen na tob, aby ses mu otevel a naslouchal. nedle 5. 2. 5. nedle v mezidobí Job 7,1-4,6.7 Job, postižený hlubokými ranami navenek i uvnit, vylévá své nitro a popisuje svj stav pomocí rzných obraz (tžce pracujícího lovka, otroka i námezdníka). A jeho náek se stává prosbou "pamatuj, Bože". pondlí 6. 2. Mk 6,53-56 Klást Ježíšovi k nohám nemocné: to mžeme i my. Staí je "pednést" ped Pána: s vírou, že on je živý a má moc nad každou nemocí.

úterý 7. 2. Mk 7,1-13 Pánu je milejší ryzí postoj srdce než "zbožné modlitby" i vnjší postoje. A pokud si uvdomuji, že moje srdce je daleko od nho, nemusím zoufat, ale spíš ho mohu prosit, aby m pitáhl k sob a daroval pravdivé a upímné srdce. steda 8. 2. Mk 7,14-23 Pravdivý pohled do "sklepa mého srdce" mže deprimovat. Ale nemusím se vydat do tch temných a špinavých komrek sám: je tu i Kristus, který má moc odstranit všelijaké "harampádí". tvrtek 9. 2. Mk 7,24-30 Dvovat Kristu až do krajnosti. pátek 10. 2. Mk 7,31-37 Pedstav si, že jsi na míst toho hluchonmého: Ježíš se t dotýká, íká sobota 11. 2. Mk 8,1-10 A bylo mu jich líto. Poátek "dobroty" je vnitní solidarita. Protikladem této solidarity je apatie, zahlednost do vlastních problém a cíl. nedle 12. 2. 6. nedle v mezidobí Lv 13,1-2.45-46 Tento zákon nám pibližuje, v jakém kulturním prostedí Kristus konal svou innost. Vylouení malomocného ze spoleenství a naízení, že po uzdravení bylo teba pinést ob za usmíení, ukazují, že malomocenství bylo považováno za následek híchu. pondlí 13. 2. Mk 8,11-13 Nkteí se pou s Kristem výslovn. Jiní se sice také pou, ale nechtjí to piznat - nechávají to v sob "probublávat". Cestou není držet pod poklikou nespokojenost, ale promluvit si o tom s Kristem tváí v tvá - jako pítel s pítelem. úterý 14. 2. Mk 8,14-21 Bh promlouvá i skrze události - i skrze ty nejbžnjší (apoštolové se bavili o tom, že nemají chleba). A bhem dne neškodí se obas zastavit a pouvažovat, zda Bh ke mn nepromlouval skrze obyejné události. steda 15. 2. Mk 8,22-26 Uzdravení, osvobození od rzných závislostí i hích - to asto Pán dává postupn. A na mn je, abych trpliv vytrvával a neodcházel od Pána - nespokojený a zklamaný. tvrtek 16. 2. Mk 8,27-33 Chtít manipulovat s Bohem - toho jsme schopni také my: kdykoli v modlitb Bohu "vnucujeme", jak má jednat (co nám má dát). Manipulace však není cestou. pátek 17. 2. Mk 8,34-9,1 Jít za Kristem vyžaduje ochotu ztrácet: svoje pohodlí, svoje pedstavy o budoucnosti a o využívání svého majetku.

sobota 18. 2. Mk 9,2-13 Promnní - kdo z nás by to nechtl vidt a hlavn zakusit? A pro nevytvoit pedpoklady už te? Jak? Prosbou: prom, Pane, moje jednání, mj vztah k (dosa jména konkrétních lidí), moje plány. nedle 19. 2. 7. nedle v mezidobí Iz 43,18-19.21-22.24b-25 Vyjití z Babylónu je nco tak nového, že zastiuje i velký in exodu z Egypta. Toto vysvobození je náznakem, že Bh odpouští hích, který byl práv píinou babylónské nadvlády. pondlí 20. 2. Mk 9,14-29 Nkdy máme pocit, že se nedokážeme ovládat, že "jsme v zajetí" nezadržitelných reakcí pomstychtivosti, zloby. A pesto je tu nkdo, kdo má moc nás vysvobodit z takového kolotoe. úterý 21. 2. Mk 9,30-37 "Sestoupit" k druhému - to nám asto píliš "nevoní". Protože to znamená opouštt sebe, svj píseek. A pejít na píseek toho druhého. steda 22. 2. Stolec sv. apoštola Petra Mt 16,13-19 Ty jsi Mesiáš, Zachránce! Toto vyznání není pouze výsadou "Petrovou", ale všech tch, kdo ví v Krista. A toto vyznání mže být i pro mne skálou ve zmatku, v hledání, v nejistot. tvrtek 23. 2. Mk 9,41-50 Tžkosti, zkoušky ve víe, pokušení - to vše jsou "zkoušky ohnm". Tím ohnm, kterým mžeme být "osoleni" a tíbeni. Tím ohnm, kterým mžeme být oištni od strusky. pátek 24. 2. Mk 10,1-12 Kristus opt eší ožehavou otázku neekaným zpsobem: nyní poukazuje na skutené jádro problému, tvrdost srdce. Tvrdost, která se projevuje "zlobou, hnvem, kikem, pošlapáním dstojnosti druhého, pohrdáním" (Ef 4,31). Opakem je "laskavost, milosrdenství, odpuštní podle Kristova vzoru" (Ef 4,32). sobota 25. 2. Mk 10,13-16 Dtinskost? To v žádném pípad. Prostoduchost a naivita? To také ne. Spíš dtskost. Být jako dít znamená být nepatrný, závislý, potebný - odkázaný na Otce. nedle 26. 2. 8. nedle v mezidobí Oz 2,16b.17b.21-22 Ozeáš pedstavuje Hospodina jako snoubence, který vytrvale hledá svoji nevrnou snoubenku. Po nalezení "snoubenky" se Hospodin dává poznat skrze smlouvu, skrze projevy "dobroty a slitování". pondlí 27. 2. Mk 10,17-27 Bh - nároný? Zákonodárce? Pedevším "dobrý". Potebuji znát "dobrého Boha", abych dokázal žít podle evangelia.

úterý 28. 2. Mk 10,28-31 Tato slova neplatí pro všechny. Pro všechny je však ureno slovo "žít pro Pána". A na každém z nás je, abychom poctiv hledali konkrétní zpsob tohoto života. Bezen steda 1. 3. Popelení steda 2 Kor 5,20-6,2 Dobu postní bychom mli vnímat pedevším jako "as vzácný, píhodný", ne jako as "ponurý": vždy je to as k nalezení nové milosti, nové radosti z Boha! tvrtek 2. 3. Dt 30,15-20 Tím základním rozhodnutím, ke kterému se v tomto postním putování máme nov propracovat, je volba žít "pro Boha", nebo "bez Boha": pro Boha "zcela a úpln", nebo jen napl. Dokážeš vidt, které "svdné cesty" t v konkrétním život odvádjí od Pána? pátek 3. 3. Iz 58,1-9a Není snadné se správn postit: nkdy je pst odrazovým mstkem k nevrlosti, tvrdosti vi druhým. Pst nás má však vést k vtší citlivosti a otevenosti k bližním i vzdáleným. sobota 4. 3. Iz 58,9b-14 Tento úryvek je "nároný": nesmím však pehlédnout velká zaslíbení, která jsou zde obsažená. nedle 5. 3. 1. nedle postní Gn 9,8-15 Po pádu do híchu lidé propadávají stále víc svévoli. Této lavin híchu uiní pítrž potopa, která je tak pedobrazem oišujících vod ktu. Bh pak dává pocítit nov svoji blízkost: uzavírá svoji smlouvu s celým tvorstvem. Tato smlouva je ve skutenosti jednostranným Božím závazkem, který je istým darem, bez žádných požadavk. pondlí 6. 3. Lv 19,1-2.11-18 Úryvek z Levitika nás nevybízí k žádné hrdinské svatosti, ale k svatosti "všedního dne", na dosah každému. úterý 7. 3. Iz 55,10-11 Postní doba je také píležitostí k novému objevení Božího slova: slova, které je mocí a silou, které vykonává v mém život to, co bych sám nikdy nesvedl. Nestojí za to se jím "zabývat"? steda 8. 3. Jon 3,1-10 Ninivští obyvatelé nejsou pro nás vzorem ani tak v písné askezi, jako spíš v jednoznaném a radikálním obrácení. tvrtek 9. 3. Est 4,17n Máme tu "píklad" modlitby upímné, nevyumlkované. A stejn tak prost se mžeš modlit i ty, vždy Otec miluje srdce upímné a "dtské". pátek 10. 3. Ez 18,21-28 Chtít si zaídit život "podle svého" není nejlepším ešením, protože nevede k naplnní.

sobota 11. 3. Dt 26,16-19 Radikální požadavek poslušnosti z celého srdce nás mže vydsit: jedin tato cesta nás však mže obšastnit. Poloviatost ke štstí nevede. nedle 12. 3. 2. nedle postní Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18 Abrahám potebuje tuto zkoušku, aby rozšíil "horizonty své víry" a nov poznal, jak je Bh velký, jiný, neuchopitelný. Abrahám v této zkoušce nemá žádnou oporu, jen holou víru. Izák ml zemít, aby se Abrahám neopíral o splnní Božího slibu již na základ pirozeného otcovství, ale jen na základ Božího slova. Skrze bolest odevzdání toho "nejdražšího" Abrahám dorstá ve víe a po zkoušce dostává znovu svého syna jako dar a "zaslíbení". pondlí 13. 3. Dan 9,4b-10 V této kající modlitb se nkolikrát opakuje motiv "neposlušnosti": zkus najít ty obraty, které to vyjadují. A jak se projevuje tvoje neposlušnost vi Bohu? úterý 14. 3. Iz 1,10.16-20 Izajáš vyzývá k dvojímu kroku obrácení: pestat páchat zlo a init dobro. Prorok pitom dává "dmyslnou radu": probrat s Bohem své slabosti, híchy. Jinými slovy: nevyešit "hích" vlastními silami, ale ped Bohem a s ním. steda 15. 3. Jer 18,18-20 Jeremiáš ví o úkladech, které mu strojí. A jeho reakce na to je modlitba, kde vylévá svoji hokost a zklamání. A totéž mžeš udlat i ty, pokud zakoušíš nepátelské chování nkterých lidí. tvrtek 16. 3. Jer 17,5-10 Postní doba není jen obdobím "boje proti híchu", ale také asem prohloubení dvry k Bohu. V kterých oblastech svého života mám slabou dvru v Boží moc? pátek 17. 3. Gn 37,3-4.12-13a.17b-28 I Josef musel zakusit, jak je tžké se vyrovnat s píkoím zpsobeným od nejbližších. A kdykoli budeš v podobné situaci, vzpome si na nj, vzpome si na Krista. sobota 18. 3. Mich 7,14-15.18-20 Kdo je Bh jako ty? Kdo jako Bh odpouští híchy, dokáže je zcela "anihilovat", vhodit do nejhlubších propastí? Micheášova slova mohou prohloubit moji dvru v moc Božího odpuštní. nedle 19. 3. 3. nedle postní Ex 20,1-17 Jak prozrazuje samotný zaátek, dekalog je víc než pouhý souhrn povinností: "Já jsem Hospodin, tvj Bh, já jsem t vyvedl z egyptské zem, z domu otroctví" (v. 2). Tato vta poskytuje základ a zdroj všech "pikázání": Bh osvobodil Izraele k tomu, aby mohl zachovávat naízení. Boží dar je tak uschopnním k životu podle Božího ádu. pondlí 20. 3. Slavnost sv. Josefa ím 4,13.16-18.22 Mít víru i nadji tam, kde není žádná jen lidská "šance". To je výzva i pro mne: moje víra se však nemá opírat o "lidské pání", ale o Boží slovo.

úterý 21. 3. Dan 3,25.34-43 Tato prosba nepotebuje dlouhých komentá; snad jen to, abychom ji "vnitn pijali" a opakovali ped Pánem. steda 22. 3. Dt 4,1.5-9 Což se najde jiný národ, jemuž jsou bohové tak blízko, jako je nám Hospodin? A dkazem této blízkosti jsou jeho velké divy a "moudrá pouení": dokážeš vyjmenovat ty Boží dary, které jsou pro tebe znamením jeho blízkosti? tvrtek 23. 3. Jer 7,23-28 Po kterých cestách chodíš? S Bohem nebo bez nj? Obracíš se k nmu zády i tváí? pátek 24. 3. Oz 14,2-10 Tady máme další píklad upímné kající modlitby. Mžeme se jí inspirovat a zárove se mžeme nechat oslovit Ozeášovou jistotou v Boží uzdravující odpuštní. sobota 25. 3. Slavnost Zvstování Pán Žid 10,4-10 Kristus nás nezachránil pedevším obtí, ale rozhodnutím, láskou: toto bylo duší jeho obti. Tak jako skutky bez lásky jsou mrtvé, i ob bez lásky je "mrtvá". Kristus však pinesl ob živou. Vnímám to pi slavení eucharistie? nedle 26. 3. 4. nedle postní 2 Kron 36,14-16.19-23 Tento struný souhrn djin Izraele vystihuje dva konstantní prvky: lidskou nevrnost vi Bohu a Boží zájem o lovka. Jako protiklad híchu se objevuje Boží milosrdenství a jeho sestupování k lovku. Bh nechává znít své slovo napomenutí skrze proroky, ale i skrze bolestnou událost zniení chrámu a mst. I to je výrazem Božího milosrdenství, které chce takto pivést lovka k uznání jeho nevrnosti a k obrácení. pondlí 27. 3. Iz 65,17-21 Kde psobí Bh, tam vzniká nco nového. Nejvtší "novost" pišla Kristovým vzkíšením: k obnovenému pijetí tohoto divu nás pivádí i postní období. Smuji doopravdy k velikonocm? úterý 28. 3. Ez 47,1-9.12 Voda je v Bibli symbolem života: to názorn ukazuje i Ezechielova vize, která se naplnila v Ježíši. On má pro nás vodu života, která uzdravuje, oživuje, zavlažuje. Tou vodou je jeho slovo, jeho Duch. Toužím po ní? steda 29. 3. Iz 49,8-15 Bh otevírá cestu tam, kde není cesty. S touto jistotou mu mohu pedložit "bezvýchodné situace" - a na nm ponechat, jak vyklestí cestu. tvrtek 30. 3. Ex 32,7-14 Tento vzácný as nás nesmí uzavít do intimistického zahlední do svých nedostatk: má nás otevít i pro druhé, pro církev. A Mojžíš je nám vzorem, jak nebýt lhostejný vi bratím a sestrám.

pátek 31. 3. Mdr 2,1a.12-22 Prožít pravdiv postní dobu znamená také mít odvahu pijmout Kristv údl: být "trnem v oku" druhým, být kritizován, nepijatý, osoovaný. A to ne kvli vlastním chybám (i paliatosti), ale kvli vrnosti evangeliu. Duben sobota 1. 4. Jer 11,18-20 Prorok prožívá bolestné chvíle, o to tžší, že práv jeho nejbližší mu ukládají o život. A jeho ešení je prosté: svuje Hospodinu svoji "pi". A v tom ho mohu následovat také já. nedle 2. 4. 5. nedle postní Jer 31,31-34 Nová smlouva není vnjší, v podob vnjších píkaz, ale vnitní, v samotném srdci. Díky tomu lovk nepociuje píkazy jako nco cizího a vnjšího, ale jako vlastní tíhnutí, která nenutí, ale pitahují a vábí. Rovnž poznání Boha není z doslechu, ale z vlastní zkušenosti - proto není teba, aby uil bratr bratra. Bh už není v dálce, mimo lovka, ale v jeho nitru. pondlí 3. 4. Dan 13,41c-62 "Odvrátili své oi, že nehledli k Bohu a nepamatovali na jeho soudy" (v. 9). To bylo zaátkem zvrácenosti onch soudc. A oni jsou nám výstražným píkladem, že poátkem híchu je "zapomínání na Boha", snaha se ped Bohem ukrýt. Nejednám nkdy také tak? úterý 4. 4. Nm 21,4b-9 Cesta s Bohem je nkdy na poušti, bez vody a jídla. Nechceme-li podlehnout vyslovené i nevyslovené nespokojenosti ("reptání"), je teba pozvat Boha do své hokosti, nedvry, zklamání. steda 5. 4. Dan 3,14-20.91-92.95 Klant se zlaté soše, klant se penzm, kariée, požitku. emu se klaním? Mám aspo touhu, aby Bh m osvobodil od mých model? tvrtek 6. 4. Gn 17,3-9 Tento úryvek z Geneze je jeden z nejvýznamnjších v celém Starém zákon. Zkus se zamyslet, v jakém smyslu jsou slova tohoto textu pro tebe platná a aktuální. pátek 7. 4. Jer 20,10-13 Je obdivuhodná Jeremiášova neohroženost tváí v tvá nebezpeí a nejistot: "Hospodin je se mnou, on je silný bojovník" (v. 11). Tuto vtu si mohu odnést do dnešního dne a pipomenout si ji, když mi bude úzko. sobota 8. 4. Ez 37,21-28 Máme tu výsadu, že žijeme v ase naplnní Ezechielova proroctví. Te mohu nechat vytrysknout úžas nad Boží mocí, která je schopná tak velkých in.

nedle 9. 4. Kvtná nedle Iz 50,4-7 Pán, Hospodin, mi dal jazyk uedníka, abych uml znaveného pouovat utšujícím slovem. Každého rána mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost uedník. Pán, Hospodin, mi otevel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpt. Svá záda jsem vydal tm, kteí m bili, své líce tm, kteí rvali mj vous. Svou tvá jsem neskryl ped hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tvái v kemen a vím, že nebudu zahanben. pondlí 10. 4. Pondlí Svatého týdne Iz 42,1-7 Nalomenou ttinu nedolomí - to je pro tebe velká nadje! Kdykoli budeš prožívat, že jsi slabou ttinou, neschovávej se ped Kristem: On t nedolomí, neznií. On pišel zachránit práv to, co je slabé. úterý 11. 4. Úterý Svatého týdne Iz 49,1-6 Frustrace ze služby, ze snahy žít evangelium: nejsem první, kdo nco takového prožívá. Jak na tyto pocity reaguje Služebník? steda 12. 4. Steda Svatého týdne Iz 50,4-9a Kráet s Kristem na Golgotu není snadné. A nemžeme obstát bez Boží blízkosti: bez jistoty, že on je naší pomocí. tvrtek 13. 4. Zelený tvrtek Jan 13,1-15 Ježíš miloval tebe i m až do krajnosti: Udlal pro nás nemyslitelné. A dív, než se pokusíš objevit, jak následovat jeho lásku vi druhým, pijmi jeho lásku k sob do krajnosti. pátek 14. 4. Velký pátek Jan 18,1-19,42 Vyvrcholením pašijí je Ježíšovo ukižování a umírání. Jeho zvolání "žízním" navazuje na pedchozí výrok, že musí vypít kalich, který mu podal Otec (Jan 18,11). Ježíš má na kíži žíze po naplnní Otcovy vle. sobota 15. 4. Bílá sobota ím 6, 3-11 Hlavní dar Krista pro nás, hlavní vc, kterou jsme mohli od nho získat, bylo to, že jsme spojeni s jeho smrtí a vzkíšením. Jinak eeno: hlavním darem není nco, co bych jako vc mohl pibrat ke svému životu ale hlavním darem je On sám. On, který spojuje svj život s mým. Mrtvý híchu (když v nm nevidím nic dobrého, žádnou budoucnost), živý Bohu v Kristu Ježíši to mohu a mám být po ktu. Teprve pochopení ktu v souvislosti s velikononím tajemstvím mi umožní pochopit, kdo vlastn jako kesan jsem. nedle 16. 4. Zmrtvýchvstání Pán Sk 10,34a.37-43 Úryvek je souástí Petrovy ei v dom ímského setníka Kornélia, prvního obráceného pohana. Obsahem tohoto kázání je všechno, co Ježíš konal a uil. Hlavní draz se klade na to, že Ježíš je vzkíšený a živý. On je tak skuten živý, že apoštolové s ním mohli jíst a pít! A není jenom vítzem nad smrtí, je také soudcem živých i mrtvých. Tento výraz oznauje plnost moci, kterou Kristus obdržel pro dílo spásy. Jako soudce mže vynést i rozsudek života nad tmi, kteí jsou nevinní díky jeho krvi (Zj 5,9).

pondlí 17. 4. Pondlí velikononí Mt 28,8-15 Potkat živého Krista vyvolá nkdy strach, znejistní: Není lepší se mu vyhýbat, nepustit ho k sob? To není ešení: Spíš je žádoucí se mu postavit tváí v tvá a pijmout jeho slovo: Neboj se m! úterý 18. 4. Úterý velikononí Jan 20,11-18 Pláeš snad jako Maria? Prožíváš smutek? i naopak radost? Nebo prázdnotu, zklamání? O tom všem Ježíš ví. A ty mžeš nechat proniknout jeho zrak do tvého nitra bez obav. steda 19. 4. Steda velikononí Lk 24,13-35 A rozmlouvali s Ježíšem o tom všem, co se dlo v Jeruzalém. To mžeme i my: mluvit s Kristem o jeho kíži a vzkíšení, pedložit mu své otazníky, nejasnosti, tápání, díky. tvrtek 20. 4. tvrtek velikononí Lk 24,35-48 Tak jako pro emauzské uedníky, i pro nás platí, že jen Kristus mže oživit slova Písma a odhalit nám, že jsou živá, aktuální. pátek 21. 4. Pátek velikononí Jan 21,1-14 Vzkíšený není éterickou bytostí, vznášející se kdesi ve výšinách. Podobn jako pi utrpení, i jako zmrtvýchvstalý se snižuje k lovku, k jeho všedním starostem. A na mn je, abych ho rozpoznával. sobota 22. 4. Sobota velikononí Mk 16,9-15 Poznal jsem moc evangelia? Je Kristus pro m živý, vzkíšený? Pak nemohu jinak, než svdit o nm, o jeho slov. nedle 23. 4. 2. nedle velikononí Jan 20,19-31 Dv zjevení Vzkíšeného: "prvního dne v týdnu" jedenácti uedníkm bez Tomáše (viz evangelium nedle Seslání Ducha sv.) a týden na to Tomášovi spolu s ostatními uedníky. Tomáš nepijímá zvst ostatních apoštol a klade si podmínky pro "uvení". Ježíš však zná lovka (J 1,48) a vychází mu vstíc práv tam, kde se nachází. Proto poskytuje Tomášovi znamení, které ho pivádí k vyznání víry (J 4,48) a ke klanní (J 5,23). Jeho slova nejsou jen uznáním Ježíšova božství (J 1,1), ale uzavením smlouvy: Tomáš pijímá Ježíše jako svého Boha a Pána (Oz 2,25; 1 Kor 12,3). pondlí 24. 4. Jan 3,1-8 A co tak pijít ke Kristu jako Nikodém (postavit se v modlitb ped nj) a íct mu (jako Nikodém): "Ježíši, vím, že jsi Uitel, vím, že jsi mj rádce, ten, který m vede a radí mi, když jsem bezradný." A sám mžeš pokraovat v takové modlitb. úterý 25. 4. Svátek sv. Marka, evangelisty Mk 16,15-20 Evangelista Marek hutným a podstatným zpsobem shrnuje v nkolika struných vtách kérygma (zvst), poselství spásy. Je to také styl Petra, drsného rybáe, který se stal rybáem lidí, takže ve všem je zde prhlednost, pokora, velkodušnost a odvaha.

steda 26. 4. Jan 3,16-21 Bh si m tolik zamiloval. Nerozechvje se mé srdce pi tchto slovech? tvrtek 27. 4. Jan 3,31-36 Víra je velmi vzácný dar: Pináší totiž život, petékající božský život. Víra je takovým záchranným lanem, kterým jsme vytahováni z propasti smrti do bezpeného útoišt. Používáš toto lano? pátek 28. 4. Sk 5,34-42 Lukášovi nejde o pesné historické vylíení. V pronásledování apoštol a v jejich biování však kreslí pedobraz všeho dalšího muednictví (Štpán, Jakub, ) a spojuje utrpení církve s utrpením Kristovým. sobota 29. 4. Svátek sv. Kateiny Sienské, patronky Evropy 1 Jan 1,5-2,2 Velkým darem Velikonoc je odpuštní: A takový dar mžeme využívat "bez omezení", pokud jsme ochotni vyznat a odevzdat svj hích. Cesta ke smíení je otevena. nedle 30. 4. 3. nedle velikononí Lk 24,35-48 Tak jako pro emauzské uedníky, i pro nás platí, že jen Kristus mže oživit slova Písma a odhalit nám, že jsou živá, aktuální. Kvten pondlí 1. 5. Svátek sv. Josefa, dlníka Mt 13,54-58 Je to zraující, když nkdo pohrdne vírou, kterou já žiji. Reakce spoluoban na Ježíše byli také zraující. Ale Ježíš to pijímá bez výitek. úterý 2. 5. Jan 6,30-35 Pravý pokrm, skutený zdroj života: Kde jej hledám? steda 3. 5. Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštol 1 Kor 15,1-8 Apoštol pedal. Církev pedala a pedává. Pijal jsem to? Nejen rozumem, ale i "srdcem"? Nejen jako "objektivní událost", ale jako dar pro m? tvrtek 4. 5. Sk 8, 26-40 Iniciativa pi šíení evangelia je zde na Bohu. Poselství o vzkíšeném Ježíši nemže zstat omezeno na Samasko a na židovský národ. Ovocem ve ktu dovršené víry je radost. pátek 5. 5. Jan 6,52-59 Pít jeho krev a jíst jeho tlo neznamená jen pijímat eucharistii. Znamená pijmout Krista (eucharistického) do svého nitra, do svých cit, zranní, ambicí. sobota 6. 5. Jan 6,60-69 My jsme uvili a poznali: Petr byl tedy siln pesvden o tom, že je na správné cest, že jen Kristus je cestou a životem. Jsem i já takto pesvden? Nebo je moje víra jen instinktem, cítním?

nedle 7. 5. 4. nedle velikononí Jan 10,11-18 Ježíš se ztotožuje s pastýem a rozvíjí svj vztah k ovcím: ochotu zcela se pro n nasadit, darovat za n život.. Z toho vyrstá vzájemný vztah lásky vedoucí k dvrnému spoleenství. Obraz dobrého pastýe je zde dovršením starozákonní zvsti o Bohu jediném pastýi Izraele. pondlí 8. 5. Sk 11,1-18 Iniciativa je opt zcela na Bohu, když pekonat hranice bylo pro pravovrného žida nemožné. Jde o nco mnohem dležitjšího: o pekonání pehrad mezi židy a pohany vzhledem k možnosti pijmout spásu, viditeln projevenou skrze dar Ducha a kest to je podstatné! úterý 9. 5. Jan 10,22-30 Jsi-li ty Mesiáš. Tato pochybnost se asi nevynoí na našem jazyku, ale možná jen ve skrytu srdce, pokud nás Ježíš zklamal, "nepedvedl svou moc" (neodpovdl na naši modlitbu). Te je as "vyíkat si s Ježíšem" všechna zklamání, nesplnné pedstavy. steda 10. 5. Jan 12,44-50 Pijmout, spíš pijímat Kristova slova patí k základm kesanského života. Pijímat slovo pak neznamená v první ad jednat podle nj, ale naslouchat mu a uvit. Stojí to za to: Pijaté slovo pináší život. tvrtek 11. 5. Jan 13,16-20 asto je e o služb kesana (v rodinném i farním spoleenství, ve svt), málo se však mluví o dstojnosti této služby: Je podílem na Kristov poslání (vždy když pijímáme služebníka, pijímáme Krista). A toto je velká motivace a vzpruha! pátek 12. 5. Jan 14,1-6 Máme zamluvené místo u Otce. To a je nám útchou a posilou, kdykoli budeme vnímat, že se na tomto svt necítíme "doma". sobota 13. 5. Jan 14,7-14 Mžeme konat velké vci: Kdyby nám to ekl njaký lovk, mohli bychom ho právem podezírat z klamu. Ale slibuje nám to samotný Kristus: A cestou k tmto velkým inm je modlitba v jeho jménu, tj. v nm, v souladu s jeho slovem. nedle 14. 5. 5. nedle velikononí Jan 15, 1-8 Nesení ovoce není hromadním skutk a zvláštních výkon, ale pirozeným projevem nového života v Kristu. Být istí znamená hluboké spoleenství s Ježíšem skrze slovo jeho radostné zvsti. Toto spoleenství je darem, který v sob zahrnuje vše ostatní potebné. pondlí 15. 5. Jan 14,21-26 Mám-li nkoho rád, "sám od sebe" dlám to, co si druhý peje, ist proto, abych mu udlal radost. A stejný zákon platí i ve vztahu k Ježíši.

úterý 16. 5. Svátek sv. Jana Nepomuckého, patrona ech ím 8,31b-39 Pavel pemítá o život kesana a žasne, když vidí, jak veliká je Boží láska, takže ji ani náš hích nemže narušit. Mže nás pouze odtáhnout od jejího spásonosného tepla. Avšak Boží láska je stále nezmniteln pístupná a dostupná a je neochvjným základem našeho kesanského života. steda 17. 5. Jan 15,1-8 Být jedna duše s Kristem, to je obrovská výzva. A dar. A podmínka k "plodnému životu". tvrtek 18. 5. Jan 15,9-11 Ježíšova slova mžeme vnímat jako cestu k lásce: k objevení a zakoušení Boží dobroty ke mn. pátek 19. 5. Jan 15,12-17 Nenazývám vás už služebníky, ale páteli. Kristus m nazývá svým pítelem! A nejen nazývá. Není to úžasné? sobota 20. 5. Jan 15,18-21 Splývám se svtem? Nebo se od svta odlišuji? V em? nedle 21. 5. 6. nedle velikononí Jan 15,9-17 Láska Otce k Synovi, láska Syna k uedníkm, vzájemná láska uedník, láska, která se zcela obtuje, láska k Božímu vyvolení, láska jako odpov lovka, láska, která se vtluje v zachovávání pikázání a v zstávání (bytí) v Kristu Mrnou jednotkou kesanské lásky je úplnost samotného Krista. pondlí 22. 5. Jan 15,26-16,4a Piznat se ke Kristu není lehké ani "samozejmé". A bez Ducha Pravdy nevíme, jak a co o Kristu íkat. Proto se bez nj neobejdeme. úterý 23. 5. Jan 16,5-11 Duch Krista nemže nevrhnout svtlo na náš hích: A on dává poznat hích v jeho skuteném svtle, nejen podle našeho zdání. Nemusíme se však obávat, že by nás Duch zniil odsouzením: On nepichází odsoudit, ale osvobodit od híchu. steda 24. 5. Jan 16,12-15 Kdo se pokouší zachovávat evangelium, ví, že to není lehké. Nkdy nerozumíme Kristovým slovm, jindy nevíme, jak je uskutenit. A proto potebujeme jeho Ducha: A už te jej mohu vzývat. tvrtek 25. 5. Slavnost Nanebevstoupení Pán Sk 1,1-11 Duch svatý je plodem Ježíšova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání! Pijmout moc Ducha sv. a všude o nm vydávat svdectví, to je smyslem života církve. Jen v síle Ducha sv. mže církev rozšíit Boží království. pátek 26. 5. Jan 16,20-23a Kráíme-li vrn za Kristem, nemže nás minout zármutek. Jist, to potkává každého. Zármutek uedníka je však jiný: v em?

Sobota 27. 5. Jan 16,23b-28 Otec vám dá, Otec vás miluje: Mohu jednoduše spoinout, vychutnat si tato Ježíšova slova. nedle 28. 5. 7. nedle velikononí Jan 17,11b-19 Plnost radosti: Kdo by ji nechtl? U Krista, u jeho slov ji nalezneme. pondlí 29. 5. Jan 16,29-33 Mít soužení ve svt neznamená trpt nepátelství i osoování z osobních dvod. Jedná se o nevraživost kvli naší vrnosti evangeliu; ovšem, jsme-li mu vrni. úterý 30. 5. Jan 17,1-11a Už samotný zaátek této modlitby je inspirující: Ježíš pozvedl oi k nebi. Zkus se modlit jako Kristus: Pozvedni oi k nebi a ekni "Ote!" steda 31. 5. Svátek Navštívení Panny Marie Lk 1,39-56 Mariino navštívení nebylo pouhou zdvoilostní formalitou. Maria, naplnna Duchem, nemohla nenakazit Alžbtu jásotem, chválou Boží velikosti. Nechám se nakazit i já? erven tvrtek 1. 6. Jan 17,20-26 Jednota není uniformita, ale "život (spoleenství) v Otci a Synu". A o takovou jednotu své rodiny i farní obce mžeš nyní prosit i ty. pátek 2. 6. Jan 21,15-19 Je tžké pravdiv odpovdt na otázku, zda miluji, i nemiluji Krista. Pínosnjší než se zabývat touto otázkou je však postavit se ped Krista a odkrýt mu své srdce. sobota 3. 6. Jan 21,20-25 Petr má nemístnou starostlivost o druhého, podobn jako nkdy i my. Místo úvah, hloubání, povídání o druhých by bylo asto užitenjší "jít do sebe" a následovat Krista. nedle 4. 6. Slavnost Seslání Ducha Svatého Jan 15,26-27;16,12-15 Posláním Ducha, kterého Kristus daroval církvi, je v plnosti zjevovat tajemství Krista a jeho slova. On vydá svdectví Kristu ped jeho církví, aby ji mohl petváet a oživovat. Co to pro mne znamená? pondlí 5. 6 Mk 12,1-12 Touto vinicí je jednoznan myšlen Izrael, který Bohu odpírá oekávané plody; již v minulosti k nmu posílal své služebníky proroky a nyní poslal svého Syna Ježíše. Ale ani odpor špatných vina nemže zadržet Boží dílo! úterý 6. 6. 2 Petr 3,12-15a.17-18 Oekáváme novou zemi, nové nebe. A pedevším oekáváme, že pijmeme nové, vzkíšené tlo: Budeme tak podobni Zmrtvýchvstalému. Není to velká nabídka? steda 7. 6. 2 Tim 1,1-3.6-12 Nestydt se za evangelium, za Krista... to je stále aktuální.

tvrtek 8. 6. 2 Tim 2,8-15 Setrvat s Kristem - to nemusí být zrovna snadné. Ale mže m v tom posílit vzpomínka na Pavla: Kvli evangeliu byl pronásledován, muen, uvznn, byl osoován od svých vlastních bratí v Kristu. A vytrval. pátek 9. 6. 2 Tim 3,10-17 Jak a ím se vyzbrojit v tomto nesnadném a (asto) nepehledném život? Odpov poskytne verš 16. sobota 10. 6. 2 Tim 4,1-8 Ideálem je oekávat Kristv píchod ne se strachem, ale s láskou, vždy i on m oekává s touhou a láskou vtší, než si dokážu pedstavit. nedle 11. 6. Slavnost Nejsvtjší Trojice ím 8,14-17 Otec je dárce života, a to skrze Ducha. Ten nás spojuje s Otcem a iní z nás jeho dti. A syn (dcera) má právo na ddictví pravé zaslíbené zem, v blízkosti Syna - pokud ovšem o Krista stojí a následuje ho už te. pondlí 12. 6. Mt 5,1-12 Všechna blahoslavenství jsou v uritém smyslu obsažena v prvním: Blaze chudým v duchu. Zkus objevit, jak jsou v nm zahrnuta! úterý 13. 6. Mt 5,13-16 Svtlo a sl jsou nezbytné pro život lovka. A stejn tak nezbytný je kesan pro své okolí. V em je nepostradatelný? Co mže pinášet? steda 14. 6. Mt 5,17-19 Ježíš pišel naplnit, prohloubit starozákonní naízení. Jak? To snadno najdeš, vezmeš-li do ruky Nový zákon a podíváš-li se na úryvky, které následují po dnešním evangeliu. tvrtek 15. 6. Slavnost Tla a Krve Pán Mk 14,12-16.22-26 "Toto je moje tlo, má krev" - Ježíš se tedy dává pln, ne "napl". A nedává se "jako duch", ale jako skutený lovk - ovšem se "zduchovnlým tlem". Dar všech dar, dar daný a dávaný mn. pátek 16. 6. Mt 5,27-32 Svádí-li t tvé oko - osvobozující moc tohoto Kristova slova mže zakusit ten, kdo na to vsadí! sobota 17. 6. Mt 5,33-37 Kristus odmítá písahu (jedná se o písahu spojenou se slibem nco vykonat - není to tedy písaha potvrzující uskutenný in), a to z jednoduchého dvodu: Nikdo není pánem své budoucnosti. Poítám s tím skuteným pánem? nedle 18. 6. 11. nedle v mezidobí 2 Kor 5,6-10 Novost života, danou ktem, prožívá kesan uprosted tohoto svta, který není definitivní. Apoštol vnímá jak touhu po plnosti života u Krista, tak nehotovost naší pozemské existence. ešením mu ale není spekulace o život, nýbrž život, který se mže Kristu líbit.

pondlí 19. 6. Mt 5,38-42 Nepochopitelné - pokud jsem nepochopil, že na moji tvrdost, zlobu a netenost Kristus neodpovdl mým odsouzením, ale darem sebe samotného na kíži. úterý 20. 6. Mt 5,43-48 Být jako Otec, žít jako On. steda 21. 6. Mt 6,1-6.16-18 Pro koho konám dobroinné skutky, modlitby, skutky sebezáporu? tvrtek 22. 6. Mt 6,7-15 Zastav se jen u jedné vty, promysli ji, opakuj ji... pátek 23. 6. Slavnost Nejsvtjšího Srdce Ježíšova Oz 11,1.3-4.8c-9 Provázky lidskými, provázky milování jsem t táhl. Ježíšova náklonnost se projevuje velmi konkrétn a lidsky. Kde ve svém život vidíš projevy jeho pízn? sobota 24. 6. Slavnost Narození sv. Jana Ktitele Iz 49,1-6 Na každého, kdo se snaží žít Boží slovo, pijde dív i pozdji únava, pocit marnosti. Nebylo to jinak v život Služebníka - v jeho ústech se však nenašla jen slova vyjadující frustraci. nedle 25. 6. 12. nedle v mezidobí 2 Kor 5,14-17 Pavel se musel opakovan potýkat s lidmi, kteí podemílali jeho autoritu. Korinanm proto pipomíná, že na prvním míst je teba se dívat na spolubratry a spolusestry jako na znovuzrozené Boží dti, "nové stvoení v Kristu" (i když na první pohled "lidským oím" není nic vidt). A nové stvoení - nový životní styl: nasadit se ne pro sebe, ale pro Krista. pondlí 26. 6. Mt 7,1-5 Co ti vadí na partnerovi, na sousedech? A nemáš náhodou stejné chyby? Pak je na míst "nejprve vyndat ze svého oka" tu neistotu, abys byl schopný vidt druhého nezkreslen. úterý 27. 6. Mt 7,6.12-14 Co chcete, aby druzí dlali vám - celkem samozejmé pouení? Popemýšlej, jaké má dopady ve tvém život! steda 28. 6. Mt 7,15-20 Poznáte je po ovoci - zásada jednoduchá, uplatnitelná na mnoha rovinách (životnosti svých zásad duchovního života, rozlišování povolání, psobení hlasatel evangelia, nových "zjevení" a mimoádných jev). Ale ve skutenosti je to zásada použitelná jen po delším asovém údobí. Nicmén prozatím mohu mít za jisté, že mám hledat ovoce evangelia, a ne "krásná kázání" i senzaní zážitky. tvrtek 29. 6. Slavnost sv. Petra a Pavla Mt 16,13-19 Kontrast mezi mínním lidí a vyznáním uedník (ústy Petra) má podtrhnout pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skalou, základem nového spoleenství (nezapomeme však, že prapvodní skalou je Kristus!). On je obdaen klíi, které jsou znamením moci.

pátek 30. 6. Mt 8,1-4 Jistý muž prosil o mocný a viditelný Boží in. Bh odpovdl, ale jinak; ten muž to však nepostehl a namítl: Bože, kde je tvá moc?" A Bh odpovdl: A kde jsou tvé oi a tvj sluch?" ervenec sobota 1. 7. Mt 8,5-17 Odpov obdivuhodná také proto, že pro tohoto vojáka Kristovo slovo nezstává abstraktní: je tak skutené a spolehlivé jako nkteré "jistoty" z každodenního života. Dokázal bys formulovat pomocí njakých skuteností z bžného života, jak si pedstavuješ "úinnost" Kristova slova? nedle 2. 7. 13. nedle v mezidobí Mk 5,21-43 Spoleným prvkem obou píbh je poteba víry lovka a Ježíšova suverénní odpov na projevenou víru. Tato odpov tj. uzdravení není urena širokému davu jako propaganí senzace, ale práv tm, kdo víru prokázali. pondlí 3. 7. Svátek sv. Tomáše, apoštola Jan 20,24-29 Je sice pravda, že "máme vit", i když nevidíme, ale nemžeme vit, pokud neslyšíme - vždy víra je ze slyšení ( ím 10,17)! A tak si nemusím položit otázku, "jak vím", ale spíše, "jak živím víru" - totiž nasloucháním Božího slova. úterý 4. 7. Mt 8,23-27 Pro se bojíš? Tváí v tvá nepehledným situacím a zmatkm kla si tuto otázku. A pak si polož druhou otázku, kdo je pro tebe Kristus v tuto chvíli. steda 5. 7. Slavnost sv. Cyrila a Metodje Iz 61,1-3a Nést radostnou zvst - o to se pokusili, a s úspchem, Cyril a Metodj. A pokud je pravda, že píklady táhnou, tak se mohu nechat oslovit jejich touhou získat pro Krista ty, kdo ho dosud neznají. tvrtek 6. 7. Mt 9,1-8 To je zázrak! Opravdový zázrak! Co? Uzdravení z nemoci? To také, ale - pedevším - uzdravení z vnitní krvácející rány, z híchu. Vidím tento Boží zázrak? Jsem vdný? Pátek 7. 7. Mt 9,9-13 Chci lásku, a ne ob. Jako by Bh ekl: nechci ani tak výkony, velké ctnosti, dlouhé modlitby. Chci pedevším, abys ml oi otevené pro "nemocné". A tch se ujímal. Sobota 8. 7. Mt 9,14-17 Zdá se, že otázka postu nehraje u Matouše hlavní roli, žije-li se pst skryt. Ale zdrazuje se novost mch tj. novost života uedník, kteí se nauili, že Bh chce pedevším milosrdenství. Jen takovýto uedník mže uchovat Ježíšovu zvst i svj život. Nedle 9. 7. 14. nedle v mezidobí Ez 2,2-5 Bh svuje Ezechielovi poslání jít k Izraelitm s jedním cílem: mají poznat, že mezi nimi je prorok, tj. že Bh je neopustil. Hospodin je totiž Bh vrný, a proto pichází a oslovuje vždy znovu.