Úvod Aspekty energetické efektivnosti v zemědělství # Alice Picková * Václav Vilhelm ** Ekonomická efektivnost, daná výsledky vlastní hospodářské činnosti a v případě zemědělství významně ovlivňovaná i platbami za veřejné zboží, je jedním ze základních cílů činnosti podniků. Zemědělství a zemědělské podniky pro svou specifičnost a plošný charakter výroby s významným vlivem na utváření krajiny se nemohou distancovat od konceptu trvale udržitelného rozvoje a společenské odpovědnosti firem (CSR) 1. Zabezpečení rovnováhy tří základních složek ekonomické, environmentální a sociální tak, aby uspokojování současných potřeb neohrozilo potřeby budoucích generací, je úkolem celospolečenským, avšak fundamentálně realizovaným na podnikové úrovni. Oblastí, kde se plnění tohoto úkolu může v praxi velmi silně prezentovat, je spotřeba energie na zemědělskou produkci. Ne vždy a ne všude je v podnikové praxi relevantní vztah mezi energetickými vstupy a výstupy. A je to právě energetická bilance výroby, která významně ovlivňuje jak ekonomiku podniku, tak i kvalitu výroby ve smyslu CSR. Touto problematikou se zabývá kolektiv řešitelů výzkumného projektu Ekonomický systém hodnocení výkonnosti zemědělských podniků respektující principy trvalé udržitelnosti hospodaření s přírodními zdroji registrovaného u Národní agentury pro zemědělský výzkum Ministerstva zemědělství ČR. Zemědělství, zemědělské podniky, koncept CSR a úspora energie Plnění dvou základních funkcí zemědělství výroba komodit pro potravinářské využití a údržba krajiny přináší zemědělským podnikům nezřídka významné dilema. V našich podmínkách, kdy je zhruba polovina území využívána pro zemědělskou produkci, je toto dilema ještě závažnější. Výše jmenovaná druhá významná funkce údržba krajiny včetně zachování jejich přirozených prvků a ochrany ovzduší a vody v krajině je pro její realizátory, kterými jsou právě zemědělské podniky, často v konfliktu s ekonomicky nejvýhodnějším produkčním využitím plochy. Smyslem a úkolem dotační politiky Evropské unie je motivace zemědělců k zachování tradičního obrazu evropské krajiny, udržení osídlení na venkově a zachování biodiversity. Na tento cíl jsou vynakládány nemalé prostředky a ne vždy však splní svůj úkol. Je třeba, aby se zemědělské podniky ztotožnily s ideou udržitelného rozvoje a aktivně spolupracovaly. V praxi to znamená, že užití a realizace konceptu společenské odpovědnosti firem má právě v zemědělství své plné opodstatnění. # Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Ekonomický systém hodnocení výkonnosti zemědělských podniků respektující principy trvalé udržitelnosti hospodaření s přírodními zdroji registrovaného u Národní agentury pro zemědělský výzkum Ministerstva zemědělství ČR pod evidenčním číslem QH 71016. Doba řešení projektu: 5/2007 12/2010. * Ing. Alice Picková - výzkumný pracovník, Ústav zemědělské ekonomiky a informací ** Ing. Václav Vilhelm, CSc. - výzkumný pracovník, Ústav zemědělské ekonomiky a informací 1 Z anglického Corporate Social Responsibility - dobrovolný závazek firem chovat se v rámci svého fungování odpovědně k prostředí i společnosti, ve které podnikají.
V podtextu terénního šetření, které proběhlo v letech 2006 2007 za účelem zjištění životaschopnosti zemědělských podniků hospodařících v produkčně znevýhodněných oblastech 2, byl v rámci výzkumu, který probíhal v oblasti Beskyd a Bílých Karpat, zjišťován postoj a odpovědnost zemědělských podnikatelů k veřejným statkům. Bylo zjištěno, že zemědělci jakožto hospodáři přijímají tuto odpovědnost a staví se pozitivně i k určitým omezením, vztahujícím se k danému režimu hospodaření v chráněných oblastech, ovšem za předpokladu poskytnutých úlev a podpor (Picková, Špička 2008). S tímto poznáním korespondují také výsledky výzkumu, který proběhl v roce 2007 z iniciativy Vysoké školy ekonomické. Na základě výsledků tohoto výzkumu je zřejmé, že 97,6 % zástupců dotázaných firem souhlasí s tím, že podniky by se kromě generování zisku měly angažovat také ve prospěch společnost. Více než dvě třetiny firem jsou o tom plně přesvědčeny, ovšem s tím, že by bylo třeba zejména více daňových úlev, aby se firmy chovaly odpovědněji. Zejména zástupci malých podniků považují za jednu z největších překážek, které jim brání ve vyšším uplatňování CSR, omezení maximalizace zisku především z titulu zvyšování nákladů, což by mohlo negativně ovlivnit jejich ekonomickou výkonnost a konkurenceschopnost (Srpová, Kunz 2008). Takže se nabízejí dvě cesty k podpoře a realizaci konceptu CSR - dle našeho názoru zejména úprava daňového režimu a zároveň s přijetím tohoto konceptu apel a nástroje na úspory nákladů, velmi aktuálně cestou úspory energií. Úspora energií je nedílnou a významnou součástí environmentálního boxu CSR. Energetická bilance zemědělství Zemědělství (stejně jako lesnictví), na rozdíl od jiných odvětví, transformuje sluneční energii na biologickou hmotu a může tak zvyšovat energetickou bilanci. Tím se liší od ostatních hospodářských aktivit, které jsou převážně spotřebiteli energie. Energetická bilance je však pouze jednou stranou produkčního procesu v zemědělství. Pokud je energetická úspornost resp. trvale udržitelný rozvoj, všeobecným požadavkem lidské společnosti, je rolí veřejného sektoru soustavou nejrůznějších ekonomicko-politických nástrojů vytvořit takové podmínky pro podnikání, kde ekonomicky efektivní produkce bude současně znamenat i produkci energeticky šetrnou. Prvním předpokladem pro implementaci takových opatření je provedení energetických analýz zemědělské výroby. Metodické přístupy k energetickým kalkulacím v zemědělské produkci popsali Špička a Jelínek (2008). Obvykle jsou rozlišovány dva typy energií: energie neobnovitelné, což jsou v zásadě fosilní a jaderná energie, nacházející se v zemské kůře; jsou považovány za zásoby, energie obnovitelné, které se jednak obnovují rychle (dřevo, ostatní organická hmota), jednak pocházejí z nevyčerpatelných zdrojů jako je slunce, vítr, voda a jsou považovány za toky. Moderní zemědělství je masivním spotřebitelem fosilních zdrojů energie, a to zejména nafty k pohonu zemědělských strojů a dopravních prostředků a elektrické energie spotřebovávané především v provozech živočišné výroby. V rostlinné výrobě jsou důležitými 2 Projekt UNDP GEF- Zachování biologické rozmanitosti trvalých travních porostů v pohoří Karpat v ČR, na kterém spolupracoval Výzkumný ústavu zemědělské ekonomiky v Praze.
energetickými vstupy hnojiva, zejména dusíkatá, a prostředky ochrany rostlin. Nezanedbatelnou energetickou spotřebu představují i samy zemědělské stroje a zařízení, stejně jako budovy používané pro skladování a některé provozy. Energetická bilance zemědělství se výrazně historicky posunula. Kinetická energie byla zajišťována silou zvířat resp. člověka, využívajících obnovitelné zdroje energie. Nyní je získávána především prostřednictvím motorů spalujících paliva z fosilních zdrojů. Posuzování energetické efektivnosti zemědělství má přitom dva různé aspekty. První hledisko a z obecného hlediska významnější - zemědělství jakožto producent potravin využívající především přeměnu energie slunečního záření na organickou hmotu v procesu fotosyntézy (a to jak primárně potravin rostlinného původu tak sekundárně i potravin živočišného původu, kde jsou využívána krmiva z rostlinné výroby). Současně je zemědělství i přímým producentem energie (druhé hledisko), a to v současné době zejména ve formě bioplynu nebo MEŘO (metylester řepkového oleje). V procesu intenzifikace se zemědělství stalo významným spotřebitelem fosilní energie. To souvisí zejména s používáním průmyslových hnojiv, zvláště dusíkatých, dále spotřebou pohonných hmot pro provoz zemědělských strojů, posklizňové sušení a vytápění. Moderní zemědělství je i významným spotřebitelem elektrické energie. K tématům kalkulace energetické náročnosti zejména rostlinné výroby byla publikována v posledních desetiletích řada prací. Tak např. Hülsbergen et al. (2001) využili dat z polního pokusu z období 1967 až 1998 v podmínkách středního Německa k demonstraci metodologické báze energetického bilancování a k identifikaci časových trendů různých energetických parametrů, vyjádřených podílem a formou dusíkatého hnojení. Vstup energie spojené s hnojením minerálním dusíkem v průběhu pokusu zřetelně klesal, zatímco vstup energie spojené s chemickou ochranou rostlin narůstal. Na hnojených parcelách se čistý energetický výstup 3 a využití energie v průběhu času zlepšovaly. Výsledky ukázaly, že nejméně střední dávky dusíku jsou nutné k získání maximálního čistého energetického výstupu, pokud osevní postup zahrnuje obilniny, cukrovku a brambory a je aplikována chemická ochrana. Energetický výstup, resp. čistý energetický výstup jsou rozhodujícími parametry v podmínkách, kdy se poptávka po rostlinných produktech nemůže naplnit kvůli limitované výměře pěstování plodin. Energetická náročnost a poměr energetického výstupu k energetickému vstupu jsou integrujícími indikátory účinku rostlinné výroby na životní prostředí. Tento poznatek může být využit např. k formulaci ekologicky optimálních doporučení pro hnojení. Energetickou bilanci kalkulovali na základě polních pokusů s ozimou pšenicí a s cukrovkou provedených v letech 1989 1997 v Německu Kuesters a Lammel (1999). Autoři rozlišovali tři úrovně pěstitelských podmínek. Celková energetická spotřeba zahrnovala energii na výrobu hnojiv, osiv, prostředků ochrany rostlin a strojů, dopravu z továrny na pole a všechny aktivity na farmě. Energetický výstup ve formě sklizené biomasy byl kalkulován podle spalného tepla různých metabolických složek zrna a řepy, přičemž sláma a listy ponechané na poli nebyly posuzovány jako energetický výstup. Byl zjištěn lineární vztah mezi nárůstem energetického vstupu do celého systému a nárůstem hnojení dusíkem Čistý energetický výstup narůstal s rostoucím energetickým vstupem. Energetický vstup potřebný k dosažení maximálního čistého energetického výstupu v případě pšenice ozimé byl roven energetickému vstupu potřebnému pro dosažení ekonomicky optimálního výnosu zrna, a v případě cukrovky byl o něco vyšší než energetický vstup potřebný pro dosažení optimálního výnosu cukru. 3 Čistý energetický výstup je energetický výstup v produkci minus energetický vstup.
Srovnáním energetických a environmentálních otázek konvenčního a organického zemědělství se zabývali Gomiero, Paoletti a Pimentel (2008). Obecným závěrem je zjištění, že organické zemědělství dosahuje lepší energetické efektivnosti, pokud jde o poměr výstupu energie k jejímu vstupu, než konvenční zemědělství. Obecně má však konvenční zemědělství vyšší celkovou netto produkci energie z jednotky plochy. Vyhodnocením regionální diferenciace energetických vstupů ve světovém zemědělství a identifikací stávající situace a trendů změn ve vybraných státech EU se zabýval Pawlak (2002). Přímé vstupy energie do zemědělství se pohybují v intervalu od 0,02 TJ na 100 ha zemědělské půdy (v subsaharské Africe) do 2,86 TJ (v Japonsku). Jednotkový energetický vstup na 1000 dolarů hrubé přidané hodnoty se pohybuje v intervalu od 2,6 TJ (v Japonsku) do 49,2 TJ (v Rusku). Ve vztahu k energeticky úspornému chování lze najít i některá velmi kontroverzní opatření. Příkladem jsou opět daňové úlevy pro pohonné hmoty používané v zemědělství, jejichž počátek spadá do doby druhé světové války a následující dekády, kdy bylo potřeba ve Velké Británii stimulovat zemědělství ke zvyšování objemu produkce. Přitom není jasné, zda byla potom tato daňová úleva zavedena v mnoha dalších zemích ze stejného důvodu, nebo šlo v tomto případě především o udržení mezinárodní srovnatelnosti a obavu ze snížení konkurenceschopnosti zemědělců těch zemí, které by tuto úlevu nezavedly. Přestože je prvotní zdůvodnění této daňové úlevy logické, v současné době už původní účel spočívající ve snaze podpořit zvýšení zemědělské produkce zmizel. Proto je obtížné najít důvod pro zachovávání této úlevy jako typické součásti podpor pro zemědělství. Navíc jsou nyní obvykle součástí státní politiky opatření, která stimulují snižování energetické náročnosti produkce s ohledem na životní prostředí, s nimiž je daňová úleva na pohonné hmoty v jasném rozporu (OECD 2005). Obecná obtížnost odstranění daňových úlev ukazuje na potřebu plánování jejich ukončení nebo nahrazení již na začátku při jejich zavádění použitím časových limitů či stanovením parametrů pro jejich postupné odbourání. Energetická náročnost českého zemědělství Spotřebu energie v českém zemědělství v letech 2000 a 2004 2008 v absolutních hodnotách uvádí tabulka 1. Tab. 1: Spotřeba vybraných paliv a elektrické energie v zemědělství v roce 2000 a v letech 2004-2008 MJ 2000 2004 2005 2006 2007 2008 černé uhlí t 3 542 3 551 3 247 3 138 1 555 1 773 GJ 74 316 70 534 65 906 71 370 37 065 40 526 hnědé uhlí t 54 285 43 290 40 038 39 031 29 250 30 092 GJ 758 938 622 725 558 806 547 436 417 167 427 005 benzín tis. litrů 9 096 8 167 7 056 6 829 6 068 6 176 GJ 291 454 261 687 226 093 220 820 196 226 199 724 nafta t 216 619 211 134 216 055 232 047 199 419 203 423 GJ 7 641 235 8 973 195 9 182 338 9 908 407 8 515 191 8 989 162 zemní plyn tis. m 3 70 404 79 395 80 204 75 591 68 598 63 352 GJ 2 393 736 2 699 430 2 726 922 2 570 101 2 332 330 2 153 979 elektrická energie MWh 1 107 210 993 961 971 799 963 826 879 326 925 269 Pramen: ČSÚ Z přehledu je patrná snižující se spotřeba zejména černého a hnědého uhlí. Spotřeba benzinu, nafty a zemního plynu se snižuje výrazně méně. Tabulka 2 uvádí srovnání podílů zemědělství na produkci a na spotřebě vybraných zdrojů energie v České republice, a to opět za rok 2000 a roky 2004 až 2008.
Tab. 2: Srovnání podílu zemědělství na hrubém domácím produktu ČR a pozice zemědělství jako spotřebitele vybraných zdrojů energie v roce 2000 a v letech 2004-2008 Ukazatel MJ 2000 2004 2005 2006 2007 2008 Podíl odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu na HDP 1) v základních b. c. - podle statistiky národních účtů (%) % 3,89 3,30 3,03 2,55 2,40 2,33 -z toho samotné zemědělství % 2,99 2,64 2,27 1,89 1,79 1,85 Spotřeba nafty celkem t 1 487 393 1 443 359 1 609 109 1 715 731 1 705 591 2 044 364 Spotřeba nafty zemědělství, lesnictví a rybolov t 237 679 232 742 236 176 254 963 222 063 220 970 Podíl zemědělství, lesn. a rybolovu na spotřebě nafty % 15,98 16,13 14,68 14,86 13,02 10,81 Spotřeba nafty v zemědělství t 216 619 211134 216055 232047 199419 203423 Podíl zemědělství na celkové spotřebě nafty % 14,56 14,63 13,43 13,52 11,69 9,95 Spotřeba elektrické energie celkem MWh 37 934 308 43 679 082 44 170 256 44 433 291 45 196 810 45 447 736 Spotřeba el. energie v zemědělství, lesnictví a rybolovu MWh 1 172 015 1 057 978 1 025 703 1 017 273 931 104 967 638 Podíl zemědělství, lesnictví a rybolovu na spotřebě el. energie % 3 2,42 2,32 2,29 2,06 2,13 Spotřeba elektrické energie v zemědělství MWh 1 107 210 993 961 971 799 963 826 879 326 925 269 Podíl zemědělství na spotřebě elektrické energie % 2,92 2,28 2,20 2,17 1,95 2,04 Spotřeba zemního plynu celkem tis. m 3 5 318 362 5 708 872 5 687 139 5 265 968 5 111 998 4 913 450 Spotřeba zemního plynu v zemědělství tis. m 3 70 404 79 395 80 204 75 591 68 598 63 352 Podíl zemědělství na celkové spotřebě plynu % 1,32 1,39 1,41 1,44 1,34 1,29 Spotřeba černého uhlí celkem t 9 819 369 9 328 424 9 099 284 9 234 378 9 303 626 8 646 036 Spotřeba černého uhlí v zemědělství t 3 542 3 551 3 247 3 138 1 555 1 773 Podíl zemědělství na celkové spotřebě černého uhlí % 0,04 0,04 0,04 0,03 0,02 0,02 Spotřeba hnědého uhlí celkem t 44 581 576 44 910 850 45 234 890 44 315 943 47 303 776 44 106 593 Spotřeba hnědého uhlí v zemědělství t 54 285 43 290 40 038 39 031 29 250 30 092 Podíl zemědělství na celkové spotřebě hnědého uhlí % 0,12 0,10 0,09 0,09 0,06 0,07 1) vypočítáno z hrubé přidané hodnoty v běžných cenách Pramen: ČSÚ Podíl zemědělství na celkovém hrubém domácím produktu se snížil od roku 2000 o více než jeden procentní bod, tj. zhruba o třetinu. Podobný trend vykazuje i podíl jednotlivých energetických zdrojů spotřebovávaných v zemědělství. Přitom celkově ve sledovaném období v České republice spotřeba nafty vzrostla o více než třetinu a spotřeba elektrické energie téměř o pětinu. Naproti tomu spotřeba zemního plynu a černého uhlí poklesla a spotřeba hnědého uhlí prakticky stagnuje. Trend spotřeby nafty v českém zemědělství dokládá i tabulka 3, která uvádí vývoj objemu vratky spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu. Tab. 3: Zelená nafta v letec 2000-2008 Tab. 3 - Zelená nafta v letech 2000-2008 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 vratka daně za zelenou naftu -954-1287 -1294-1272 -1402-1495 -1477-1504 -1517 Pramen: MZe Zvyšující se objem vratky souvisí spíš ze zvyšujícími se cenami než se spotřebou. Pro srovnání spotřeby energie v českém zemědělství uvádíme v tabulce 4 spotřebu energie v rakouském zemědělství a její trendy. Tabulka uvádí i starší data za roky 1970, 1980 a 1990 a obdobně jako u údajů za ČR roky 2000 a 2004 2007.
Tab. 4: Podíl zemědělství na celkové spotřebě energie v Rakousku Ukazatel měrná jednotka 1970 1980 1990 2000 2004 2005 2006 2007 spotřeba nafty celkem TJ 295334 360085 327578 399451 482954 489176 481420 456067 spotřeba nafty v zemědělství TJ 26262 23708 15605 13104 13002 11653 11171 10896 podíl zemědělství na celkové spotřebě nafty % 8,89 6,58 4,76 3,28 2,69 2,38 2,32 2,39 spotřeba elektrické energie celkem TJ 72792 115034 152452 185762 199434 203216 207535 207382 spotřeba elektrické energie v zemědělství TJ 1411 2858 3805 4379 4388 4389 4388 4388 podíl zemědělství na celkové spotřebě el. energie % 1,94 2,48 2,50 2,36 2,20 2,16 2,11 2,12 spotřeba zemního plynu celkem TJ 48696 94694 114375 170611 188252 197189 189585 182072 spotřeba zemního plynu v zemědělství TJ 0 184 366 584 626 659 596 547 podíl zemědělství na celkové spotřebě zem. plynu % 0,00 0,19 0,32 0,34 0,33 0,33 0,31 0,30 Pramen: Statistik Austria,, Energiestatistik, Energiebilanzen 'Österreich 1970-2007 Přestože podíl zemědělství na hrubém domácím produktu je v Rakousku pouze o půl procentního bodu nižší než v České republice, podílí se rakouské zemědělství na celkové spotřebě nafty výrazně méně než české zemědělství. Ve spotřebě elektrické energie je přitom podíl zemědělství v obou zemích praktický stejný. Celkově spotřeba nafty klesla v rakouském zemědělství od roku 2000 do roku 2007 o necelou pětinu (pro srovnání v ČR došlo ve stejném období k poklesu spotřeby nafty o necelých sedm procent), přičemž pokles spotřeby nafty v zemědělství je zaznamenáván v celém v tabulce zachyceném období. Přesto je i v Rakousku podíl zemědělství na spotřebě nafty výrazně vyšší než podíl zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu. Spotřeba elektrické energie v rakouském zemědělství od roku 2000 stagnuje, zatímco v ČR klesá, a to o více než jednu pětinu mezi roky 2000 a 2007. Náklady na elektřinu spotřebovanou v zemědělství v Rakousku dosahují ročně až 150 milionů EUR, tj. asi 3,8 mld. Kč. V Rakousku jsou organizovány iniciativy k úsporám energie v zemědělství (Öhlinger et all. 2007). Údaje o celkové spotřebě energie v českém zemědělství doplňují publikované normativní hodnoty spotřeby nafty k nejdůležitějším plodinám. Dále jsou uvedeny údaje o spotřebě nafty a elektrické energie zjištěné při analýze nákladů a rentability vybraných zemědělských výrobků z pravidelně organizovaných šetření Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Tabulka 5 uvádí normativy spotřeby nafty pro pěstování nejdůležitějších plodin na jeden hektar při třech různých úrovních intenzity produkce. Tab. 5: Normativy spotřeby nafty pro vybrané plodiny plodina intenzita 1) spotřeba l/1ha S 81,1 pšenice ozimá potravinářská I 86,3 N 73,8 S 85,4 ječmen sladovnický I 91,3 N 81,1 S 83,9 řepka ozimá I 97,0 N 63,5 S 179,8 cukrovka I 228,9 N 139,1 S 171,4 brambory konzumní ostatní I 190,6 N 192,3 1) S - standardní, I - intenzivní, N - nižší vstupy Pramen: Kavka, V. : Normativy pro zemědělskou a potravinářskou výrobu, AGroConsult, www.agronormativy.cz
Ve dvou následujících tabulkách uvádíme spotřebu nafty k výrobě nejdůležitějších plodin (tabulka 6) a spotřebu elektrické energie v živočišné výrobě (tabulka 7) na základě údajů ÚZEI (dříve VÚZE) zjištěných v rámci sledování nákladů v českém zemědělství. Tab. 6: Vývoj nákladů na spotřebu PHM u vybraných plodin Ukazatel Náklady na spotřebu PHM Měrná jednotka 2004 2005 2006 2007 2008 Pšenice ozimá Kč/ha 880 957 734 831 1 235 Ječmen jarní Kč/ha 779 803 643 702 1 021 Řepka Kč/ha 866 948 801 899 1 099 Cukrovka Kč/ha 1 976 1 746 1 555 1 727 2 562 Brambory konzumní ostatní Kč/ha 2 776 3 877 5 271 6 323 3 892 Podíl nákladů na spotřebu PHM na vlastních nákladech celkem Pšenice ozimá % 5,9 6,0 4,5 4,7 6,4 Ječmen jarní % 6,1 6,1 4,7 4,8 6,0 Řepka % 4,4 4,8 4,1 4,3 4,8 Cukrovka % 4,5 3,8 3,4 3,4 5,1 Brambory konzumní ostatní % 3,8 5,3 7,2 7,3 4,6 Pramen: Výběrové šetření o nákladech a výnosech zemědělských výrobků v období 2004-2008 Zpracoval: J. Poláčková (ÚZEI) Tab. 7: Vývoj nákladů na elektrickou energii u dojnic, výkrmu skotu a výkrmu prasat Ukazatel Měrná jednotka 2005 2006 2007 2008 Náklady na spotřebu elektrické energie Dojnice Kč/100 kd 1) 267 301 331 353 Výkrm skotu Kč/100 kd 1) 33 37 47 60 Výkrm prasat Kč/100 kd 1) 22 23 27 34 Podíl nákladů na spoptřebu elektrické energie na vlastních nákladech celkem Dojnice % 1,8 2,01 2 2,03 Výkrm skotu % 0,87 0,92 1,03 1,26 Výkrm prasat % 1,35 1,52 1,59 1,77 pozn.: u výkrmu skotu a prasat se jedná o hodnotu pouze ve výrkmu, nejsou zahrnuty předchozí kategorie. 1) kd = krmný den Pramen: Výběrové šetření o nákladech a výnosech zemědělských výrobků Zpracoval: J. Boudný (ÚZEI) Nárůst nákladů ve sledovaných letech souvisí především se zvyšujícími se cenami energie, zde nafty a elektrické energie. Současně však ukazuje, že nedochází ke snižování spotřeby energie. Obnovitelné zdroje energie v České republice Obnovitelné zdroje energie jsou v České republice podporovány z veřejných prostředků. Vedle prostředků ze státního programu, přidělovaných ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem životního prostředí, plyne podpora také z operačních programů EU a prostřednictvím výkupní ceny elektřiny, která je ze zákona stanovena tak, aby zajistila návratnost investice pro její výrobu. Využití obnovitelných zdrojů energie má na základě údajů Výzkumného ústavu zemědělské techniky v zásadě tři hlavní směry:
spalování biomasy, výroba kapalných biopaliv, výroba bioplynu. Musí se však brát zřetel na to, jakým způsobem je např. biomasa získávána. Není ekonomické spalovat kulturní plodiny, sloužící především jako základ lidské či zvířecí potravy, na jejichž výrobu byla právě značná suma energie vynaložena. Původní ideou bylo spalování biologického odpadu rostlinného původu, eventuelně rychle rostoucích dřevin. Energetická efektivnost měřená poměrem energie získané a energie spotřebované na výrobu spalované produkce je např. u sena a slámy cca 20 30 %. Při využití plodin na kapalná paliva jsou podobné hodnoty naměřeny pouze u řepky olejné (25 %). Kukuřice a pšenice v tomto režimu vykazují energetickou efektivnost minimální (cca 4 %). Při využití produkce kukuřice na výrobu bioplynu se jedná o energetickou efektivnost zhruba 10 15 %. Ze statistik Energetického regulačního úřadu za první pololetí 2009 vyplývá, že z obnovitelných zdrojů se vyrobilo zhruba šest procent elektřiny. Alternativní zdroje, mezi které patří solární, větrné a geotermální elektrárny, se na výrobě podílely méně než půl procentem. Ekonomická stránka výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je značně problematická. Bez státní podpory a subvencovaného odběru zatím nemůže energii získané z jádra, uhlí nebo plynu konkurovat. Aktuální řešení dostatku energie spočívá v racionálním energetickém mixu. Obnovitelné zdroje by měly být využívány v optimálním rozsahu, který musí být průběžně aktualizován. Energetická koncepce ČR a její zaměření se orientuje aktuálně i do budoucna na výrobu jaderné energie, další cestou je využití energie z obnovitelných zdrojů a v neposlední řadě úspory energie na všech úrovních. Cílem řešeného projektu Ekonomický systém hodnocení výkonnosti zemědělských podniků respektující principy trvalé udržitelnosti hospodaření s přírodními zdroji je právě zjištění efektivnosti a vytipování možných úspor energie vstupující do produkce zemědělských podniků. Předmětem řešení a následné realizace projektu je jak podnikový mikropohled na využití a možné úspory energií v rámci procesu zemědělské produkce, tak společenský makropohled spočívající v definování role státu pro ovlivňování energetické spotřeby v zemědělství včetně dopadů na životní prostředí. Aplikace těchto dvou pohledů na zemědělskou výrobu znamená úsporu zdrojů při výrobě potravin včetně hledání vhodné výrobní struktury, či výběru techniky a technologie (tzv. BAT best available technologies). V důsledku tedy může být podpořen efekt z výroby podniku, ale i užitek celospolečenský (efektivní hospodaření s energiemi). Závěr Ekonomická efektivnost výroby je pro zemědělské podnikatele důležitým cílem a měla by být v souladu s aspekty energetické efektivnosti. Zemědělská ekonomika je podstatným způsobem ovlivňována dotacemi z veřejných zdrojů, které jsou chápány jako platby za veřejné zboží, což je reprezentováno především krajinotvornou a environmentální rolí zemědělství. Zřejmě obdobný přístup by měl být uplatněn i v oblasti energetické politiky vůči zemědělství, která by měla ekonomicky motivovat zemědělce k šetrnému využívání zdrojů neobnovitelné energie. Přijetí konceptu společenské odpovědnosti firem v zemědělství spočívá kromě jiného v motivaci k úsporám nákladů, velmi aktuálně i cestou úspory energií. Úspora energií je nedílnou a významnou součástí environmentálního boxu CSR.
Motivace k úsporám se odvíjí od cen energetických zdrojů, které jsou významně ovlivněny spotřebními daněmi. S tím by měla korespondovat i společenská snaha o minimalizaci nepříznivých externalit. K problematice zemědělství jakožto producenta obnovitelných zdrojů energie je třeba přistupovat velmi komplexně, protože různé finanční úlevy a dotace mohou sice zajistit kladný ekonomický výsledek podniku, ale celková energetická bilance může být opomenuta. Literatura [1] Gomiero, T., Paoletti, M. G., Pimentel, D. (2008): Energy and environmental issues in organic and conventional agriculture, Critical reviews in plant science 2008, roč. 27, č. 4, s. 239-254 [2] Hülsbergen, K.-J., Feil, B., Biermann, S., Rathke, G.-W., Kalk, W.-D., Diepenbrock, W. (2001): A method of energy balancing in crop production and its application in a longterm fertilizer trial. Agriculture, Ecosystems and Environment, 2001. roč. 86, s. 303-321 [3] Kuesters, J., Lammel, J. (1999): Investigations of the energy efficiency of the production of winter wheat and sugar beet in Europe. European Journal of Agronomy 1999, roč. 11, s. 35 43 [4] OECD (2005): Taxation and social security in agriculture. OECD, Paris, 2005. [5] Öhlinger, Ch., Dell, G., Egger, Ch. (2007): Stromsparen in der Landwirtschaft. O.Ö. Energiesparverband, Linz, 2007 [6] Pawlak, J. (2002): Naklady energii w rolnictwie na swiecie, w UE i w Polsce. Inzynieria Rolnicza, 2002, roč. 6, č. 5, s.189-196 [7] Picková, A., Špička, J. (2008): Hospodaření zemědělských podniků v produkčně znevýhodněných oblastech Beskyd a Bílých Karpat, ÚZEI, Praha, 20008 ISBN 978-80- 86671-54-3 [8] Srpová, J., Kunz, V. (2009): CSR bychom neměli opouštět v době ekonomické krize. Ekonomika a Management, 2009, č. 1. [9] Špička, J., Jelínek, L.: Energetická analýza zemědělských podniků metodický přístup. Ekonomika a Management, 2008, č. 3.
Aspekty energetické náročnosti zemědělství Alice Picková Václav Vilhelm ABSTRAKT Cílem tohoto příspěvku, který je součástí výzkumu v rámci projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV QH 71016) pro období 2007 2010, je představit výchozí energetickou a ekonomickou situaci českého zemědělství. Na základě publikovaných údajů je zhodnocena pozice zemědělství jako spotřebitele různých zdrojů energie. Cílem je hodnocení ekonomické a energetické efektivnosti zemědělských podniků a jejich vzájemného vztahu s akcentem na společenskou odpovědnost firem. Klíčová slova: Energetická efektivnost; Energetická bilance; Spotřeba energie; Zemědělská produkce; Koncept společenské odpovědnosti firem. Aspects of energy intensity of agriculture ABSTRACT The objective of the contribution, which is based on the research of National agency for agricultural research (NAZV QH 71016) carried out between 2007 and 2010, is to present the initial energetic and economic situation of the Czech agriculture. Based on the published data, the position of the agriculture as a consumer of various sources of energy is evaluated. The objective is the evaluation of the economic and energetic efficiencies of agricultural holdings and their reciprocal connection with the accent on the corporate social responsibility. Key words: Energy efficiency; Energy balance; Energy consumption; Agricultural production; Corporate Social Responsibility. JEL classification: Q1, Q01, Q40