ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E. 2012 Tomáš Novotný

ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E 2012 Tomáš Novotný

ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola Studijní program: B6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208R087 Podniková ekonomika a management obchodu V Z E S T U P Z E M Í B R I C S P Ř Í L E Ţ I T O S T I A R I Z I K A Tomáš Novotný Vedoucí práce: doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.

Tento list vyjměte a nahraďte zadáním bakalářské práce

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval(a) samostatně s pouţitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenu je úplná a v práci jsem neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi, dne 4.12.2012 Vlastnoruční podpis 3

Touto cestou chci velmi poděkovat doc. Ing. Stanislavu Šarochovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce. Děkuji za podnětné rady a poskytnutí důleţitých informací a podkladů pro vypracování. 4

Obsah Seznam pouţitých zkratek a symbolů... 7 Úvod... 8 1 BRIC(S)... 9 2 Ekonomická a politická historie jednotlivých zemí BRICS ve 20. století... 12 2.1 Brazílie... 12 2.2 Rusko... 14 2.3 Indie... 16 2.4 Čína... 18 2.5 Jihoafrická republika... 19 3 Ekonomická síla zemí BRICS v rámci exportu a importu... 21 4 Vztahy zemí BRICS se světovými ekonomikami... 26 4.1 Spolupráce s USA... 26 4.2 Spolupráce s EU... 28 4.3 Vzájemné vztahy mezi zeměmi BRICS... 28 5 Silné a slabé stránky zemí BRICS... 30 5.1 BRAZÍLIE... 30 5.2 RUSKO... 31 5.3 INDIE... 32 5.4 ČÍNA... 33 5.5 JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA... 34 6 Příleţitosti a rizika... 35 6.1 Vznik BRICS Bank... 35 6.2 Ovládnutí Světové obchodní organizace... 36 6.3 Populační politika... 37 6.4 Next-11 Hrozba nebo příleţitost?... 39 Závěr... 41 Seznam literatury... 43 Seznam obrázků a tabulek... 47 5

Seznam grafů... 48 6

Seznam pouţitých zkratek a symbolů BRIC BRICS BRICI BRICM BRICT HDP G8 Mercosur MMF JAR Tzv. WTO ČR SSSR USD USA Brazílie, Rusko, Indie, Čína Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika Teoretické uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Indonésie Teoretické uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Mexika Teoretické uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Turecka Hrubý domácí produkt Group of Eight Mercado Común del Sur Mezinárodní měnový fond Jihoafrická republika Takzvaný Světová obchodní organizace Česká republika Historická zkratka pro Svaz sovětských socialistických republik Americký dolar United States of America 7

Úvod Brazílie, Rusko, Indie a Čína jako země s nejrychleji rostoucími ekonomikami ve světě. Kdyţ se o nich takto zmínil v roce 2001 americký ekonom Jim O'Neill, vůbec netušil, jak velkou má pravdu. Tyto země se totiţ rozhodly spolupracovat a původně nenápadný akronym BRIC začaly brát velice váţně. Následné přiřazení Jihoafrické republiky a úprava akronymu na BRICS tak z tohoto uskupení vytvořila velice silný celek, který je čím dál více aktuálnější a je ho třeba brát v mezinárodním kontextu na vědomí. Cílem této práce je charakterizovat tyto ekonomiky a zapřemýšlet nad dopady rychlého rozvoje těchto ekonomik, které s sebou přináší určitá rizika, ale i příleţitosti. První kapitola bakalářské práce se zaměřuje na samotný pojem BRIC, jeho vznik a následný vývoj aţ do současnosti. V následujících dvou kapitolách jsou jednotlivé ekonomiky BRICS podrobně rozebrány jak politicky, tak ekonomicky. Je brán ohled především na jejich vývoj v minulosti aţ po současnost. Kaţdá ze zemí, která je součástí BRICS, má velice sloţitý vývoj a je tedy nutností toto téma podrobněji rozebrat. Velký význam na vývoj těchto ekonomik má i samotná spolupráce s dalšími světovými velmocemi, o čemţ mluví další, jiţ čtvrtá kapitola. Ta se nezaměří jen na USA a EU, ale rozebere i jednotlivé vztahy zemí BRICS mezi sebou. Pátá kapitola se podrobně zaměřuje na jednotlivé silné a slabé stránky těchto ekonomik. Na to postupně navazuje jiţ poslední kapitola, obsahující současné příleţitosti a rizika, která tyto země pro svět, ale i pro sebe vykazují. Být tahounem světové ekonomiky, ale i technologickým gigantem, nebo výraznější zapojení do světových institucí jako je MMF, WTO nebo Světová banka, jsou hlavní cíle těchto ekonomik, které ale nesou různá břímě v podobě stále nestabilního politického vývoje nebo nejistého populačního růstu. Tato bakalářská práce se tedy pokusí nahlédnout do nitra těchto ekonomik a podrobně rozebrat tyto body, které je potřeba v rámci zemí BRICS mít neustále na paměti. 8

1 BRIC(S) Zkratka BRIC se ve světě poprvé objevila v listopadu roku 2001, kdy se o ní zmínil hlavní ekonom americké banky Goldman Sachs, Jim O'Neill, v publikaci s názvem Building better global economic BRICs. Označil tím tak čtyři velké ekonomiky na světě. Zaujalo ho, jak výrazně se tyto země touţí zapojit do ovlivňování světového ekonomického dění, kterému do té doby vládne G8, tedy sdruţení nejvyspělejších států světa. Také ale jiţ předpokládal, ţe se tyto země stanou do roku 2050 největšími ekonomikami světa vůbec. Jejich vývoj v posledním desetiletí je patrný z Grafu 1. Značí jejich růst, následně pád v důsledku světové krize a opětovný růst. Nejdříve se jednalo o Brazílii, Rusko, Indii a Čínu. V roce 2010 do seskupení byla těmito zeměmi přiřazena dodatečně, a pro mnohé překvapivě, Jiţní Afrika. A to i přesto, ţe se daleko reálněji nabízela další označení jako BRICI, spojující země BRIC s Indonésií, BRICM řadící do uskupení Mexiko nebo BRICT, coţ mělo značit spojení s Tureckem. Přiřazení Jihoafrické republiky nicméně bylo prací především Číny, která si díky tomu potvrdila svůj vliv v celé Africe. Oficiálně se tak BRICS stalo členstvím 18. února 2011. Toto členství v dnešní době zahrnuje přibliţně 26,6% územní plochy a 42,2% obyvatelstva planety (Jim O'Neill, 2011). Zdroj: (Alacrastore, 2009) Graf 1: Graf vývoje nominálního a reálného HDP zemí BRIC 9

Ke vzniku samotného dokumentu Jima O'Neilla vedly především předpoklady, ţe v letech 2001 a 2002 by reálný růst HDP ve velkých rozvíjejících se trţních ekonomikách měl převýšit tehdejší HDP zemí z uskupení G8. Taktéţ ho zaujala skutečnost, ţe na konci roku 2000 HDP na základě parity kupní síly v Brazílii, Rusku, Indii a Číně činilo 23,3% světového HDP nebo i fakt, ţe tehdejší HDP Číny bylo jiţ v roce 2001 vyšší, neţ HDP Itálie, která je součástí právě G8. Předpokládal, ţe v následujících deseti letech bude síla zemí BRIC rapidně narůstat, a ţe by je země G8 neměly opomíjet (Jim O'Neill, 2001). Přesto, od samotného vzniku v roce 2001 čtyři označené země měly zájem potenciál této zkratky maximálně vyuţít. Z původně nestálé skupiny se tak stal velice silný blok, jehoţ vůdci se v současnosti pravidelně setkávají na společných schůzích a poradách, kde probírají spolupráci mezi sebou a zeměmi z celého světa. První výraznější politické setkání proběhlo v září roku 2006 v New Yorku, kde se sešli čtyři ministři zahraničních věcí v rámci 61. Valného shromáţdění OSN. Později se ministři zahraničních věcí ze zemí BRIC sešli ještě čtyřikrát, neţ dospěli k plnohodnotnému setkání v Jekatěrinburgu 16. května 2008. Výsledkem tohoto setkání bylo přijaté prohlášení, které formulovalo společné přístupy ke klíčovým problémům v mezinárodním prostředí. Následovalo setkání ministrů financí v listopadu 2008 v São Paulu a v březnu 2009 v Londýně. Ministři financí se na těchto schůzích shodli s globálními ekonomickými problémy, příčinami finanční krize a jejím moţným řešením. I díky tomu se lídři zemí BRIC rozhodli v červenci 2008 na summitu G8 v Japonsku připravit 1. BRIC summit, který se v červnu 2009 konal v ruském Jekatěrinburgu. Zde projednávali společné názory ke globální finanční krizi, moţná řešení a nakonec i vzájemnou spolupráci v rámci obchodu, přímých zahraničních investic, vědě, vzdělání a boji proti terorismu. Zaměřili se také na pomoc rozvíjejícím se zemím a rozhodli se pro podporu OSN na sníţení hladu, chudoby, dětské úmrtnosti nebo onemocnění HIV/AIDS právě v těchto zemích. Další summit se konal o rok později v Brazílii, kterého se jako pozorovatel účastnila jiţ i Jihoafrická republika. Ta projevila zájem o přijetí do uskupení BRIC a 24. prosince 2010 jí následně bylo vyhověno. Tak se akronym BRIC změnil na 10

BRICS a následující summit v Číně jiţ proběhl v takovém uskupení, jak ho známe dnes. Pro jednodušší přehled jsou nejvýznamnější události akronymu BRIC, později BRICS, zpracovány v Obrázku 1 níţe (Hegyová, 2012) Zdroj: Vlastní zpracování dle (Barbora Hegyiová, 2012) Obrázek 1: Časová osa vývoje BRICS 11

2 Ekonomická a politická historie jednotlivých zemí BRICS ve 20. století Brazílie, Rusko, Indie, Čína, ale i Jihoafrická republika toho mají, kromě statusu jedněch z nejrychleji rostoucích ekonomik světa, mnoho společného. Tyto země čítající v součtu obyvatel bezmála 3 miliardy, mají velice sloţitý ekonomický a politický vývoj. Konfliktní politické reţimy a chudoba jsou dvě důleţité charakteristiky, které tyto země jiţ od minulosti spojuje. Nicméně je potřeba si podrobně popsat, jaký vývoj tyto země ve svých ekonomikách od druhé poloviny 20. století do současnosti vykonaly, a za jakých podmínek jim byl udělen status nejrychleji rostoucích ekonomik světa. 2.1 Brazílie Brazílie je největší a nejlidnatější stát Jiţní Ameriky a taktéţ rozlohou pátá největší země na světě, která při sčítání v roce 2011 uvedla 192,4 milionů obyvatel. Dříve závislá na Portugalsku, nyní je Brazílie prezidentská federativní republika, která se můţe pochlubit šestou příčkou v ţebříčku největších ekonomik světa. Nicméně její ekonomický a politický vývoj v první dekádě 21. století je výrazný především značným mnoţstvím změn, které se v zemi udály (BusinessInfo, 2011). Brazílie si poslední dvě dekády 20. století a počátek 21. století proţila v rámci výrazných změn jak na politické, sociální, tak na ekonomické úrovni. Rok 1985 je velice důleţitým datem pro Brazílii, jelikoţ byl nepřímo parlamentem zvolen první civilní prezident, coţ ukončilo dvacetiletý autoritářský reţim vojenské vlády. Ten způsobil kompletní zruinování brazilské ekonomiky. Konkrétně jej zapříčinila státem řízená, částečně i financovaná, industrializace nebo nahrazování importů vlastní produkcí a pozdější exportně zaměřený hospodářský expanzionismus. V 80. letech 20. století tak brazilská ekonomika vykazovala vysoká dovozní cla včetně skutečnosti, ţe většina ekonomických odvětví byla ve státním vlastnictví. To způsobilo existenci státních monopolů a ochranářské politiky. První důraznější změny pro podporu brazilské ekonomiky tak nastoupily aţ v 90. letech. Mezi nejdůleţitější problémy brazilské ekonomiky se tehdy zařadila vysoká inflace, zadluţenost státu a s tím související finanční krize, nezaměstnanost a nízký ekonomický růst. 12

Prezident Fernando Collor de Melo se na začátku 90. let pustil do radikálních reforem neoliberálního rázu, hospodářských politik počátku devadesátých let, jejichţ cílem v rámci Brazílie mělo být především skoncování s dlouhým obdobím vysoké inflace a restrukturalizace ekonomiky a státní správy. Prezident zavedl proces privatizace podniků s účastí státu a otevírání ekonomiky zahraničním subjektům sniţováním dovozních cel. Toto rychlé otevírání ekonomiky vystavilo domácí produkční sektor zahraniční konkurenci, coţ zapříčinilo vznik uskupení známé jako Mercosur, jehoţ prvotním cílem bylo vytvoření zóny volného obchodu mezi zeměmi Jiţní Ameriky. To však dodnes nebylo splněno. Další prezident, Itamar Franco, se politicky angaţoval daleko opatrněji. Drţel se stejného neoliberálního postupu hospodářské politiky. Tudíţ pokračovala privatizace a rozvíjel se vztah se zahraničím. V prosinci roku 1993 byla dokonce zahájena první etapa souboru stabilizačních rozpočtových a měnových opatření, která měla sníţit inflaci a především zavést novou měnu real. Do té doby totiţ na území Brazílie existovalo několik druhů měn, které měly nestálý vývoj. Tato etapa mohla dát brazilské ekonomice nový řád. Zavedením nové měny se nakonec podařilo sníţit inflaci, ale na druhou stranu se zvýšila úroková míra. Následná finanční nejistota způsobila stahování kapitálu ze země a následné znehodnocování domácí měny. To by způsobilo růst inflace, a tak se centrální banka rozhodla zvýšit úrokové sazby. Vysoká úroková míra zdraţovala úvěry a zvyšovala státní dluh. Zároveň příliš silná domácí měna zapříčinila pokles vývozů, a to způsobilo prohlubování zadluţenosti země a následně finanční krizi. V roce 2002 tak v prezidentských volbách zvítězila opozice v čele s novým prezidentem Lulu da Silvou. Vládě se nicméně nedařilo krizi čelit, a tak poţádali o pomoc MMF. MMF k této volbě ale měl podmínku. Chtěl, aby se Brazílie zavázala úsporným fiskálním opatřením. Následně vláda nového prezidenta byla konečně úspěšná. Zaměřila se na rozpočtovou politiku a podpořena centrální bankou, která drţela nízkou inflaci, prosadila část reformy systému sociálního zabezpečení a daňového systému. Závazek MMF se tak povedl splatit jiţ předčasně v roce 2006. Samotné znehodnocení měny způsobilo růst exportu a tudíţ růst brazilské ekonomiky. V Tabulce 1 je moţné vidět, jak se v 21. století vyvíjelo HDP v % a je třeba dodat, ţe v první polovině sledovaného období byl růst značně nestálý. 13

V druhé polovině byl následně zastaven světovou finanční krizí. Pořád to ale bylo velice nízké číslo na úkor ostatních zemí v uskupení BRICS. 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 HDP 4,3 1,3 2,7 1,1 5,7 3,2 4 6,1 5,2-0,3 7,5 2,7 3 Zdroj: (IMF, 2012) Tabulka 1: Růst reálného HDP Brazílie v letech 2000 2011 s prognózou na rok 2012 (v %) Nyní se Brazílii daří drţet inflaci na nízké úrovni, čímţ se sníţila i zadluţenost. Růst zaměstnanosti naopak způsobuje zvyšování spotřebitelské poptávky ze strany obyvatel a růst vnitřního trhu. Brazílie se v roce 2006 dokonce stala soběstačnou ve výrobě a spotřebě ropy a produktů z ní. Na druhou stranu stále bojuje s nedostačující infrastrukturou, coţ se několikrát projevilo např. v letecké dopravě. Dále s přetrvávajícím nedostatkem domácího kapitálu a pokračující závislostí na financování ze zahraničí (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). 2.2 Rusko Rusko je další, z pěti současně nejvýrazněji rostoucích ekonomik světa, ve které ţije přes 142 milionů obyvatel. Taktéţ je svojí rozlohou největší zemí na světě. A jelikoţ je Rusko federativní republika, je rozděleno do dalších 83 federálních subjektů různých druhů, které leţí v rozmezí 9 časových pásem. Rusko je taktéţ zemí, kde se ve velkém mnoţství střetává řada náboţenství z celého světa, coţ znatelně působí i na samotnou ekonomiku země (BusinessInfo, 2011). Začátkem 90. let 20. století se Rusko potýkalo s celou řadou politických a sociálních problémů, které v zemi způsobil minulý reţim. Společenská krize byla tak hluboká, ţe se Rusko ocitlo takřka na pokraji chaosu. Ten začíná řešit aţ, tenkrát, čerstvě zvolený prezident, Vladimír Putin, kterému se veškeré trendy okamţitě po zvolení podařilo zastavit a mnohdy i zvrátit. Vladimír Putin po svém nástupu řešil problémy ruské ekonomiky seřazené v následujících šesti bodech: 1. Udrţení zahraničněpolitického postavení největší země na světě, která díky své minulosti o postavení přišla, ale následným ekonomickým rozvojem se opět vrátila do pozice jedné z nejdůleţitějších světových velmocí. 2. Vytvoření fungující trţní ekonomiky zničené minulým reţimem. 3. Integrace ruské ekonomiky do ekonomiky světové. 14

4. Překonání závislosti ruské ekonomiky především na těţbě energetických surovin. 5. Celková modernizace země a její společenské infrastruktury. 6. Překonání pluralitního politického systému, reálné samosprávy a minimalizace korupce, vývoj občanských a politických struktur, mocenských a správních aparátů. 1 Základ rozvoje ruské ekonomiky přichází na začátku 21. století, kdy dochází k rychlému růstu cen ropy na světovém trhu v důsledku jeho nedostatku. Rusko v současné době má obrovské mnoţství nalezišť ropy a zemního plynu. Toho při modernizaci rafinérií maximálně vyuţilo a zajistilo mu stálý hospodářský růst, další modernizaci ekonomiky, vědy a výzkumu a financování sociálních programů. Především díky ropě a zemnímu plynu rostla ruská ekonomika v průměru aţ o 7 % ročně. Tento vývoj zastavila aţ finanční krize, která sníţila světovou cenu ropy a s ní dramaticky poklesl i vývoj samotné ruské ekonomiky (BusinessInfo, 2011). Samotný růst ekonomiky nebyl ovlivněn jen cenou ropy. Během vlády prezidenta Putina byla přijata celá řada reformních kroků. Například devalvace rublu, restrukturalizace podniků, zjednodušení celního systému a v neposlední řadě stanovení jednotné daně 13 %. Není tedy zcela pravda, ţe by Rusko těţilo právě jen ze svých nerostných zdrojů. V roce 2004 zavedlo důleţitou strategii ekonomického rozvoje Ruska, která měla akumulovat vývoz ropy do světa na základě pohybu jejich světových cen. Současná vládní ekonomická strategie je v rukou velkých státních korporací sdruţujících strategicky důleţité podniky. Podle vlády mohou jen tyto korporace obstát v globální ekonomické konkurenci. Dochází tedy ke vzniku státních a polostátních monopolů a oligopolů, čímţ stát začal výrazně regulovat vstup zahraničního kapitálu do klíčových odvětví. To by mělo nadále posílit ekonomickou bezpečnost země, jeţ byla nekontrolovatelnou privatizací na začátku 90. let narušena. V Tabulce 2 je zveřejněn vývoj HDP v letech 2000 2013 v %, který 1 BALABÁN, Miloš a Antonín RAŠEK. Nezápadní aktéři světové bezpečnosti. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010, 133 s. ISBN 978-802-4617-213. 15

zobrazuje, jak negativně na Rusko zapůsobila světová krize (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 HDP 10 5,1 4,7 7,3 7,2 6,4 8,2 8,5 5,2-7,8 4,3 4,3 4 Zdroj: (IMF, 2012) Tabulka 2: Růst reálného HDP Ruska v letech 2000-2011 s prognózou na rok 2012 (v %) Ruská vláda v současnosti stále řeší řadů úkolů, mezi kterými je nyní nejdůleţitější stabilizace sociální situace. Svědčí o tom i skutečnost, ţe vláda finančně v roce 2007 podpořila vzdělání, zdravotnictví, bydlení a zemědělství. Výsledkem bylo zlepšení sociální situace, kterou ale následně zbrzdila řada hospodářských reforem. V rámci udrţení pozitivního ekonomického rozvoje v dlouhodobějším horizontu je tedy potřeba větší míra ekonomické demokratizace. Pro tento rozvoj jsou neméně důleţité i institucionální ekonomické reformy, které by mohly zvýšit míru ekonomické svobody. Ta je v současné době velice nízká, jelikoţ v Rusku neexistuje efektivní ochrana vlastnických práv. Naopak převládá přemíra regulací, restrikce zahraničních investic a korupce, kterou tehdejší prezident Medvěděv označil za hrozbu národní bezpečnosti. Dalšími problémy jsou nízká kvalita veřejné správy, přehnaná ochranářská opatření, špatná vymahatelnost práva a téţ vysoká kriminalita. Veškeré tyto problémy jsou důleţitými body, které ruská vláda řeší jiţ nyní a bude je muset řešit i v následujících letech. Tedy v případě, ţe bude chtít nadále posilovat svoje ekonomické postavení ve světě (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). 2.3 Indie Indie je v posledních letech povaţována za tzv. emerging major power, tedy vznikající či vynořující se velmoc. Také je ale, mnohdy s nadsázkou, povaţována za velmoc, která se sice stále znovu vynořuje, ale nikdy se zcela nevynoří. Tento fakt je doloţen dvěma odlišnými skutečnostmi. Na jedné straně má Indie solidní potenciál a pozitivně rozvíjející se ekonomiku, která se řadí k jednomu z nezávislých mocenských center v multipolárně uspořádaném světě. Na druhé straně v Indii přetrvávají obrovské ekonomicko-sociální problémy, stavící zemi na post chudé země s nepatrným reálným vlivem na světovou politiku. Indie má s 1,027 miliardou obyvatel jen 47,5 % ekonomicky aktivních. I přesto ale hýří 16

indická ekonomika optimismem, protoţe její největší devizou je nyní otevírání se, do té doby dost uzavřené, indické ekonomiky světu. To následně způsobilo rekordní růst HDP v posledních několika letech. Současný vysoký růst HDP je srovnáván s tzv. hinduistickou mírou růstu okolo 3,5 % v předchozích obdobích centrálního ekonomického plánování. Dalšími neméně důleţitými faktory pro růst indické ekonomiky jsou stabilní nárůst přímých zahraničních investic a významný podíl nejmodernějších sektorů hospodářství. Dalším přínosem indické ekonomiky je i skutečnost, ţe jiţ nyní je předpokládáno, ţe bude jedinou velkou zemí světa, jejíţ procento ekonomicky aktivního obyvatelstva bude stoupat. Indie dokonce podle parity kupní síly byla v roce 2007 s 4,6% na čtvrtém místě v podílu na světovém HDP. Samotný vývoj HDP v 21. století je moţné vidět v Tabulce 3, kde je v posledních letech zřejmý rychlý vývoj indické ekonomiky. 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 HDP 5,2 3,9 4,6 6,9 7,6 9 9,5 10 6,2 6,6 10,6 7,2 6,9 Zdroj: (IMF, 2012) Tabulka 3: Růst reálného HDP Indie v letech 2000-2011 s prognózou na rok 2012 Na druhou stranu je třeba zmínit i negativní stránky indické ekonomiky. Tou je skutečnost, ţe většina Indie je stále chudá a ekonomicky zaostalá. Ačkoliv se na světové populaci podílí 17,5 % obyvatelstva, její podíl na světovém hospodářském produktu představuje pouhých 4,6 %, na vývozu zboţí a sluţeb jen 1,3 %. To nejsou zanedbatelná čísla v rámci světa, přesto v rámci Indie ano. Indie je tudíţ čistým importérem zboţí a sluţeb. Další brzdy indické ekonomiky jsou také vysoká míra korupce, nevýkonnost státní správy, nedostatečná infrastruktura, týkající se především dopravní komunikace a elektrické sítě, nedostatečné konkurenční prostřední omezované zásahy státu a alokace finančních prostředků do neproduktivních oblastí. Většina těchto nedostatků je všeobecně známa, nicméně jejich vyřešení stojí na řadě tradičních rozporů s kulturou a na mnoţství politických a soukromých zájmů (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). 17

2.4 Čína Nejlidnatější země na světě čítající 1,3 miliardy obyvatel je taktéţ v současnosti druhou největší ekonomikou světa, která úspěšně šlape na paty ekonomice USA. Za obrovský nárůst v posledních třiceti letech mohou především ekonomické reformy, které se v 2. polovině 70. let začaly prosazovat. Čína vládne rozdílně od předchozích zemí. Především proto, ţe se jedná o jedinou zemi ze zemí BRICS, která se oficiálně nazývá republikou, ale přitom v zemi vládne jediná politická strana. Čínská ekonomika si prošla transformací od původně centrálně řízeného komunistického systému k systému smíšenému, kombinujícímu prvky trţní ekonomiky se silnou pozicí státu. Za nejdůleţitější prvky sílící čínské ekonomiky jsou následující makroekonomické údaje meziroční nárůst nominálních hodnot HDP, objem exportu, nízká míra inflace, přijatelná míra zadluţení státu, příliv zahraničních investic, státní devizové rezervy. Dalším důleţitým bodem čínské ekonomiky jsou také organizační a strukturální změny v podobě institucionálních a legislativních reforem, úbytku podílu zemědělství a nárůstu průmyslové výroby a sluţeb, pokračující integrace do světové hospodářské soustavy, rozvoje kapitálového trhu a rozšiřování přístupu k finančním sluţbám. Díky těmto faktům čínská ekonomika roste od roku 1978, kdy ony reformy byly zavedeny, v průměru o 9,7 % za rok (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). Na Tabulce 4 je moţné vidět růst HDP v 21. století. Tento průběţný vývoj můţe čínskou ekonomiku dokonce nenávratně poškodit. Jeden z obrovských problémů, které Čína bude muset řešit, je tzv. past středního příjmu. Ta nastane v případě, kdy HDP per capita dosáhne částky zhruba v rozmezí 3 000-8 000 dolarů. V tu chvíli ekonomika přestává růst, zvyšuje se nerovnost příjmů a dochází k sociálním konfliktům. Čína tohoto postavení zatím nedosáhla, ale svým vývojem se k ní přibliţuje (Tománek, 2010). 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 HDP 8,4 8,3 9,1 10 10,1 11,3 12,7 14,2 9,6 9,2 10,4 9,2 8,2 Zdroj: (IMF, 2012) Tabulka 4: Růst reálného HDP Číny v letech 2000-2011 s prognózou na rok 2012 Čínská ekonomika je díky těmto údajům v současnosti nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě s nejvyšším příjmem přímých zahraničních investic a 18

zároveň 3. největším exportérem na světě. Stala se tedy cílovou zemí pro přesun výroby mnohých světových firem, z důvodu nízkých pracovních a materiálových nákladů, stejně jako méně striktních pracovních a ekologických norem. Velkým úspěchem pak čínská ekonomika povaţuje rapidní úbytek chudoby. Od roku 1978 se díky růstu ekonomiky ocitlo nad hranicí chudoby o 400 milionů obyvatel více. Přesto stále přes 128 milionů obyvatel leţí za hranicí chudoby, která nepřesáhne příjem 1 USD na den. Negativa čínského ekonomického růstu jsou v regionálních nevyváţenostech. Jedná se především o značné rozdíly mezi východními přímořskými provinciemi, vnitrozemskými oblastmi a západními periferiemi. Důleţité jsou také ekonomické rozdíly mezi městskou a venkovskou sférou obyvatel. Dalším problémem je také růst stárnoucí populace, coţ je důsledek porodní politiky, kdy kaţdá rodina můţe mít jen jedno dítě. Úbytek zemědělské půdy v důsledku stavební a průmyslové činnosti nebo nedostatek pitné vody a celkové zhoršení ţivotního prostředí jsou další problémy, na které Čína v současnosti nebere příliš ohled. Je vidět, ţe čínská ekonomika, přes svůj neustálý růst má celou řadu negativ, ke kterým se v budoucnu bude muset vrátit. Výtečné makroekonomické ukazatele totiţ zvýrazňují další řadu vnitřních slabin, ke kterým se řadí i neefektivita a zranitelnost finančního systému, neefektivita státního průmyslového sektoru a negativně se jeví i fiskální politika státu. Obrovským problémem současnosti je taktéţ plynulý růst šedé a černé ekonomiky a těţce předvídatelné rozhodování ve finančním sektoru a v průmyslu. V současné době je aktuální i fakt, ţe čínská ekonomika se úzce provázala s ekonomikou globální, coţ zapříčinilo negativní dopad světové finanční a ekonomické krize a následně od roku 2008 sniţování čínské exportní expanze (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). 2.5 Jihoafrická republika JAR se do výčtu ekonomicky nejrychleji rostoucích zemí světa dostala relativně nedávno a to i přesto, ţe řada ekonomů a analytiků si na jejím postu představovala jiné země jako například Indonésie, Mexiko nebo Turecko. JAR je se svými 49 miliony obyvatel 25. nejlidnatější zemí světa. Přesto i ona v rámci svého ekonomického růstu, který je moţné vidět v Tabulce 5, řeší celou řadu problémů, které jihoafrickou ekonomiku značně zpomalují. 19

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 HDP 4,1 2,7 3,7 2,9 4,6 5,3 5,6 5,5 3,6-1,5 2,9 3,1 2,6 Zdroj: (IMF, 2012) Tabulka 5: Růst reálného HDP Jihoafrické republiky v letech 2000-2011 s prognózou na rok 2012 Významný růst Jihoafrické republiky jiţ od minulosti zajišťuje intenzivní těţba nerostných surovin. Apartheid ale způsobil výrazné zhoršení ekonomické situace země, ze které se Jihoafrická republika dlouhou dobu dostávala. Ekonomický pokles způsobil i značný odchod bělochů ze země. Čím se ale země můţe pochlubit, tak tím je sektor sluţeb, jako jsou telekomunikace či bankovnictví, který je v Jihoafrické republice velice dobře vyvinut. Neméně důleţitým údajem je také skutečnost, ţe země je jiţ dlouhou dobu industrializovaná. Problémem země však stále zůstává její obyvatelstvo. Čtvrtina populace, která je schopná práce, je nezaměstnaná a takřka 11 % obyvatel má chorobu AIDS. Nutno dodat, ţe důleţitý podíl na ekonomice má i samotná kriminalita. JAR je oficiálně druhou zemí na světě v počtu vraţd a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele. Především tyto skutečnosti brání důraznému rozvoji ekonomiky, přestoţe statistiky vykazují její růst. JAR v současnosti vytváří zhruba 25 % HDP celého afrického světadílu, přičemţ se také podílí na prvenství spotřeby a výroby elektrické energie. Země výrobou elektrické energie zajišťuje produkci elektřiny pro celou Afriku z téměř 2/3. Je tedy znát, ţe i přes řadu problémů, které se země snaţí řešit, je přesto jihoafrická ekonomika velice přizpůsobivá (Traxler, 2009). 20

3 Ekonomická síla zemí BRICS v rámci exportu a importu Ekonomický vývoj zemí BRICS je z velké části podporován vývozem a dovozem komodit, které upevňují tyto země jak po globální stránce, tak v rámci vnitřního vývoje. Je tedy třeba zdůraznit, které komodity to jsou, coţ bude tématem této kapitoly. Také se graficky promítne vývoj exportu a importu v těchto zemích v posledních deseti letech. V závěru této kapitoly se nachází Tabulka 6 značící podíl všech zemí BRICS na celosvětovém exportu a importu v dolarech pro rok 2011. 250 200 150 100 Import Export 50 0 1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: (Indexmundi, 2012) Graf 2: Vývoj exportu a importu v Brazílii v letech 1999 2010 (v miliardách dolarů) Ne nadarmo je Brazílie povaţována za zemědělskou velmoc. Patří jí první příčka na světě ve vývozu cukru, kávy, pomerančové šťávy, tabáku, etanolu, kuřecího a hovězího masa. U kávy si ale nedokázala vytvořit mezinárodní značku, a tak jí prodává dále na zpracování. Taktéţ je druhým největším vývozcem sóji a kukuřice. Sojové boby vyváţí hlavně do Číny. V rámci dovozu, je druhým největším dovozcem obilovin. Nezpracované obiloviny následně opět vyváţí. Pekárny nejsou schopné veškeré obiloviny zpracovat, a tak další brazilské vývozy směřují především do severní Afriky. Brazílie taktéţ na svém území skrývá enormní mnoţství nerostných surovin. Z jihoamerických zemí je druhá po Venezuele s největšími zásobami ropy. Stejně tak je na tom se zemním plynem nebo etanolem. Celkově se v roce 2011 Brazílie umístila na 24. místě na světovém exportu a na 20. místě na světovém importu. Na Grafu 2 je tedy zřejmé, ţe Brazílie našla způsob, jak posílit svoji ekonomiku i v rámci vývozu a dovozu, 21

jelikoţ od roku 2003 neustále rostou. Pokles mezi roky 2008 a 2009 způsobila světová krize, ale jiţ nyní je patrné, ţe Brazílie bude jednou z nejdůleţitějších zemědělských velmocí. Její klimatické podmínky to plně podporují. 500 400 300 200 Import Export 100 0 1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: (Indexmundi, 2012) Graf 3: Vývoj exportu a importu v Rusku v letech 1999 2010 (v miliardách dolarů) Rusko je zemí, která ţije především z exportu palivově-energetických surovin, tedy především ropy. Ropa a ropné produkty se v roce 2010 na hodnotě celého ruského exportu podílely dokonce 69%. Díky ropě se v roce 2011 Rusko mohlo pochlubit 9. příčkou na celosvětovém exportu. Rusko dále vyváţí energetické suroviny, ţelezné a barevné kovy včetně výrobků z nich, dřevo a papírenské výrobky, stroje, zařízení a dopravní prostředky a přírodní plyn. Naopak se do Ruska nejvíce importují stroje, zařízení a dopravní prostředky, kovy a výrobky z nich, potraviny a zemědělské suroviny nebo textil včetně textilních výrobků a obuvi. Na světovém importu toto v roce 2011 zajistilo 17. místo. Rusko obchoduje především se zeměmi EU, Čínou, Tureckem a USA. Naopak importuje hlavně z Číny a Německa. Na Grafu 3 je patrné, ţe jeho růst a kolísání v období finanční krize byl způsoben právě poklesem cen ropy na světovém trhu. 22

350 300 250 200 150 100 50 0 1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Import Export Zdroj: (Indexmundi, 2012) Graf 4: Vývoj exportu a importu v Indii v letech 1999 2010 (v miliardách dolarů) Indická ekonomika je silná především díky obrovskému mnoţství pracovní síly, která se v zemi nachází. Nicméně vývozní a dovozní politika se v Indii začala prosazovat aţ od roku 1991 v souladu s liberalizací ekonomiky, kdy většina průmyslových sektorů byla otevřena pro zahraniční investory. To výrazně podpořilo výrobu spotřebního zboţí. Nejsilnějším pilířem indické ekonomiky je automobilový průmysl, zahrnující nejen automobily, ale také náhradní díly. Ročně toto odvětví rostlo aţ o 15 %, coţ následně zastavila světová finanční krize, jak je patrné také na Grafu 4. Mezi lety 2010/2011 se růst automobilového průmyslu opět navýšil o 10,7 % oproti předchozím letům. Dalším silným vývozním artiklem je vývoz drahých kamenů a šperků. Tento vývozní artikl je tak silný, ţe indické společnosti v dnešní době vlastní mezinárodní obchod s brilianty v Antwerpách. Indie dále ve velkém vyváţí textilní, strojírenské, farmaceutické výrobky a výrobky z kůţe. V rámci importu, Indie má nedostatek ropy, a tak si ho nechává dováţet. Stejně tak je to také s uhlím. Dalším důleţitým bodem indické ekonomiky jsou perly, drahé kameny a polodrahokamy, které si indické firmy nechávají do své země dováţet jako polotovary a dále je vyváţí do celého světa jako šperky. Rychle rostoucí Indická ekonomika se tak v roce 2011 dokázala umístit na 20. místě v celosvětovém exportu a na 10. místě v importu. 23

1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Import Export Zdroj: (Indexmundi, 2012) Graf 5: Vývoj exportu a importu v Číně v letech 1999 2010 (v miliardách dolarů) Čína je zemí, která je na tom s levnou pracovní silou momentálně nejlépe z celého světa, a tak plno světových firem hledá právě v jejich zemi útočiště s jejich výrobou. Nejdůleţitějším výrobním a následně i exportním artiklem, jsou tak elektrická zařízení a domácí spotřebiče, telekomunikační a kancelářské stroje, oděvy a doplňky, textilní příze, látky a galanterie a další průmyslové výrobky. Přesto, ţe nejdůleţitějším vývozním artiklem jsou právě elektrická zařízení a domácí spotřebiče, je s podivem, ţe nejvýraznějším importním artiklem je to samé. Dále důleţitým bodem importu do Číny je ropa a produkty z ní, ţelezná ruda, automobily a další. Současný vývoj Číny v roce 2011 způsobil, ţe se umístila na 1. místě v celosvětovém exportu, v celosvětovém importu se umístila na 2. příčce, kdy jí předběhly uţ jen Spojené Státy Americké. Jak je tedy nyní na Grafu 5 patrné, export i import momentálně bude i nadále růst. Tedy do chvíle, dokud práceschopná populace nezestárne natolik, ţe jí bude muset nahradit nynější generace, na kterou je uvalena populační politika a její práceschopnost bude daleko niţší, neţ má její současná generace. 24

100 80 60 40 Import Export 20 0 1999 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: (Indexmundi, 2012) Graf 6: Vývoj exportu a importu v Jihoafrické Republice v letech 1999 2010 (v miliardách dolarů) Nakonec Jihoafrická republika je zemí, pro kterou je v obchodu nejvíce důleţitá právě Čína. JAR vyváţí polotovary dále na zpracování, které těţí po celé zemi. Tedy perly, drahokamy, polodrahokamy, minerální paliva, zlato, ţeleznou rudu, ţelezo a ocel nebo diamanty. V rámci dováţení, si JAR drţela od okolních zemí odstup. Nyní se ale světu začíná postupně otevírat. Dováţí především minerální paliva, oleje a produkty z nich pro nukleární reaktory (BusinessInfo, 2011). Na Grafu 6 je moţné vidět, ţe Jihoafrická republika má export a import nejniţší ze všech výše zmíněných zemí. Zajistil ji přesto ve světovém exportu 41. příčku a ve světovém importu 34. příčku. Jeho vývoj i tak nenápadně roste, za coţ Jihoafrická republika můţe děkovat právě rostoucí spoluprací se světem a postupnému otevírání své ekonomiky. Export v % Import v % Brazílie 250 800 000 000 1,41 219 600 000 000 1,22 Rusko 520 900 000 000 2,93 310 100 000 000 1,72 Indie 303 700 000 000 1,71 488 600 000 000 2,71 Čína 1 898 600 000 000 10,68 1 743 468 000 000 9,69 JAR 94 210 000 000 0,53 92 860 000 000 0,52 Celkem ve světě 17 779 000 000 000 100,00 18 000 000 000 000 100,00 Zdroj: Vlastní zpracování dle (Indexmundi, 2012) Tabulka 6: Podíl na světových exportech a importech zemí BRICS v dolarech pro rok 2011 25

4 Vztahy zemí BRICS se světovými ekonomikami Ačkoliv země BRICS se svým nezadrţitelným ekonomickým růstem v příštích dvaceti letech doţenou ekonomicky vyspělé země světa, a některé dohnaly jiţ nyní, stále jsou pro ně nesmírně důleţité spolupráce s těmito velmocemi, tedy především s USA a EU, ale i s dalšími ekonomicky silně se rozvíjejícími zeměmi světa. Neméně důleţitá je také spolupráce v rámci jednotlivých zemí BRICS, které se po vzniku tohoto akronymu, snaţily jednotlivé země maximálně vyuţít. Tato kapitola se z tohoto důvodu zabývá právě výše zmíněnými spoluprácemi zemí BRICS s okolním světem. 4.1 Spolupráce s USA Dosud největší ekonomika světa má velice úzké vztahy se všemi zeměmi z akronymu BRICS. Například pro Brazílii byla spolupráce s USA vţdy velice důleţitá. Pokus o spolupráci se zde rodil jiţ na počátku 20. století, kdy se Brazílie snaţila oprostit od vztahů s evropskými velmocemi, především od Velké Británie. To se během obou světových válek velice schopně dařilo. Následná vojenská vláda v druhé polovině 20. století začala prosazovat silný antiamerikanismus a spolupráce skončila. Přesto po ukončení vojenské nadvlády a vzniku republiky Brazílie začala opět s USA spolupracovat, a to i na úkor faktu, ţe země si v řadě myšlenek značně protiřečí. I přes nátlak tzv. Studené války se Rusko s USA snaţilo jiţ v 80. letech, za vlády Gorbačova, spolupracovat. Dokonce se začali povaţovat za partnery a po teroristickém útoku v roce 2001 nějaký čas i za spojence. Napětí, které přesto mezi zeměmi po celou dobu vládlo, donutilo jejich kladné vztahy nahradit za vztahy konkurence a soupeření, k čemuţ Rusko mělo celou řadu zásadních důvodů, mj. i záměr USA rozmístit prvky systému protiraketové obrany v České republice, odůvodněný hrozbou moţného raketového útoku proti USA a Evropě ze strany Íránu. To si Rusko vysvětlilo jako moţné opatření namířené proti němu. Tento záměr byl následně v roce 2009 prezidentem Obamou zrušen. V současné době se Rusko a USA snaţí spolupracovat v rámci vojenských operací především na Blízkém Východě. 26

Indie, pro změnu, vţdy měla obtíţné vztahy nejen s USA, ale také s Čínou a SSSR. Dřívější spolupráce s SSSR vytvořila Indii jaderný arsenál a následně řadu jaderných testů, se kterými USA striktně nesouhlasila. Po pádu ţelezné opony Indie ztratila silného spojence a obávala se vojenského vpádu Číny za jejich hranice, coţ nastiňoval i fakt, ţe Čína podporovala od 90. let 20. století Pákistán a sklad jaderných zbraní neustále naplňovala. Jaké bylo překvapení, kdyţ právě téma jaderné zbraně nechalo na sklonku tisíciletí vzniknout jednu z nejlepších etap americko-indických vztahů, přičemţ Indie musela podepsat celou řadu smluv, kde se smířili s jaderným programem Indie a Pákistánu. Tyto země také přijaly na oplátku moratorium na další testování jaderných zbraní a Indie vyloučila moţnost pouţít jaderné zbraně jako první. Při Clintonově návštěvě Indie v létě 2000 se tehdejší indický premiér Vádţpéjí i Clinton označovali za přirozené spojence a strategické partnery, coţ důrazně podpořilo vzájemné vztahy mezi oběmi zeměmi. Spolupráce obou zemí je přesto postavená na skutečnosti, ţe Indie pro USA vyrábí jaderné zbraně a Indie pro změnu disponuje dostatečně velkou armádou, kterou můţe nasadit při společných mírových misích. U Číny, dalo by se říci, ţe Spojené státy jsou jejím velkým spojencem, ale zároveň i soupeřem čínské zahraniční politiky, která se snaţí vliv USA postupnými a nenásilnými kroky vyvaţovat. Čína přesto i v současnosti vyuţívá obecné vlny nepopularity USA a díky tomu se jí daří posilovat své pozice (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). V současnosti je velkým problémem celní válka mezi USA a Čínou. Čínský export ročně stoupá a v minulém roce téměř překročil 400 miliard dolarů. Čína je kvůli tomu obviňována, ţe uměle udrţuje kurz jejich měny, aby podpořila konkurenceschopnost čínských exportérů. Ta se samozřejmě brání, ţe jejich jednání je podle pravidel. Začátkem roku 2012 byl nakonec americkým Kongresem schválen návrh zákona, který USA dovoluje uvalovat odvetná cla na subvencované zboţí z Číny. Pokud by se tomu tak nestalo, USA by se stále zvyšoval obchodní deficit, coţ by negativně působilo na celou její ekonomiku (Byznys.ihned, 2012). Jinak je na tom Jihoafrická republika, pro kterou je USA zcela významným partnerem, který stojí na druhé příčce jihoafrického vývozu ihned po Číně. Vzájemné vztahy jsou prozatím upraveny Rámcovou dohodou o obchodu a 27

investicích, která od roku 2000 USA poskytuje některým africkým zemím celní preference na dovoz zboţí na americký trh (BusinessInfo, 2011). 4.2 Spolupráce s EU Brazílie Evropskou Unii brala značně skepticky ohledně společného evropského hospodářského prostoru, coţ také označovala za egoistický a negativistický návrh. Tato dohoda EU následně značně poškodila export brazilského kakaa a cukru do zemí EU. Následný vznik uskupení Mercosur, který vytvořil volný obchod mezi zeměmi Jiţní Ameriky, začal uvaţovat nad vytvořením zóny volného obchodu mezi oběma bloky. Vztah Brazílie a EU byl v poslední době poznamenán řadou sporů v rámci WTO, proto je nyní budování vztahů s EU povaţováno především za alternativu k USA. Naopak EU je velice důleţitým partnerem pro Rusko. Rusko vyváţí do EU polovinu svého exportu a je pro ni třetím nejdůleţitějším partnerem. V tomto ohledu se jedná především o dodávání ropy a plynu. Řada zemí EU má přesto na Rusko různé názory a mohla by jimi samotné vztahy přerušit. Stejně tak je na tom i Indie, pro kterou je EU velice důleţitým obchodním partnerem. EU do Indie vyváţí 23 % z celkových vývozů a taktéţ je největším investorem v Indii, čítajícím 25 % z celkových investic (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). Neméně důleţitým partnerem je EU také pro Jihoafrickou republiku. Ta s ní má uzavřenou Dohodu o obchodu, rozvoji a spolupráci. Její vstup v platnost roku 2004 okamţitě zvýšil růst exportních sloţek o 35 % a dovoz do JAR o 20 % (BusinessInfo, 2011). 4.3 Vzájemné vztahy mezi zeměmi BRICS Brazílie navázala spolupráci s Čínou v roce 1974. Hlavním motivem v této době byl především obchod. Budování silného strategického partnerství přesto začalo naplno vznikat aţ v roce 1995. Nyní Brazílie a Čína spolupracuje v oblasti technické a vědecké, do nějţ se řadí i kosmický průmysl, a v rámci obchodu se zemědělskými komoditami. Přesto, ţe tyto země mezi sebou spolupracují, jsou taktéţ značnými konkurenty v Africe. U Brazílie dále nesmí být opomenuty vztahy s Ruskem, které navázala jiţ v roce 1945. V současnosti Brazílie povaţuje Rusko za velice důleţitého obchodního partnera a především potenciální odbytiště 28

brazilského zboţí. Přičemţ obdobně na tom je Brazílie s Indií, se kterou v současnosti vede velice intenzivní spolupráci. V rámci Ruska, jsou pro něj důleţité vztahy s Čínou. Tyto vztahy se přesto velice komplikovaně vyvíjely. Po druhé světové válce se jednalo o úzké spojenectví a následně o velmi silné nepřátelství, které probíhalo aţ do konce existence SSSR. Následně byla v zájmu obou zemí dohodnuta vzájemná spolupráce, která směřovala především k militárním a obchodním vztahům. Čína je velkou zemí, která má řadu společných zájmů jako Indie, přestoţe v minulosti řešily mnoho sporů o vzájemné území. To vedlo v 60. letech 20. století aţ k čínsko-indické válce. Spolu přesto usilují o multipolární uspořádání světa, obě neskrývají nesouhlas k WTO, musejí čelit islamistickému terorismu a separatismu, rostoucí energetické nejistotě a zvětšování se nabídky elektrické energie a poptávce po ní. Nicméně i Rusko je významným obchodním partnerem Indie. Současný objem vzájemného obchodu dosahuje ročně pět miliard USD, přičemţ ho chtějí v nadcházejících letech minimálně jednou tolik navýšit. Země spolupracují zejména v rámci oblastí informačních technologií, výroby elektřiny, letectví, strojírenství, transportu a ve farmaceutickém průmyslu. Taktéţ mnoho indických studentů cestuje do Ruska za studiem, které se jeví jako nejlevnější, ale přesto prestiţní variantou (Balabán, Rašek a kolektiv, 2010). Přizvání Jihoafrické republiky do uskupení BRIC bylo především na popud Číny, která si tím chtěla potvrdit sílící vliv v Africe. Je tudíţ samozřejmostí, ţe nejdůleţitější vztahy Jihoafrická republika má především s Čínou. Co se týče Jihoafrického exportu a importu, je Čína v obou případech na prvním místě. Pro rok 2010 celkový export JARu do Číny činil 10,6 % a import 14,2 %. Indie je další zemí, se kterou JAR udrţuje velice těsný kontakt. Indie a Čína spolu do budoucna připravují dohody o volném obchodu (BusinessInfo, 2011). 29

5 Silné a slabé stránky zemí BRICS Dosud tato bakalářská práce obsahovala především teoretické údaje o ekonomikách Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky. Popsala jejich ekonomický vývoj od minulosti po současnost, představila přední dovozní a vývozní artikly, které dané ekonomiky notně navyšují. V neposlední řadě ukázala, jaké vztahy tyto ekonomiky mají mezi sebou a především v rámci světových ekonomik. Z těchto údajů je nyní třeba vycházet a zauvaţovat, jaké jsou v současnosti silné a slabé stránky těchto ekonomik, které by tyto země do budoucna měly upravit nebo vylepšit, popřípadě úplně vymítit. Další kapitola se bude věnovat právě těmto stránkám, přičemţ kaţdá země bude podrobně popsána v jednotlivé kapitole. 5.1 BRAZÍLIE Brazílie v roce 2010 získala jednu obrovskou výhodu, kterou hodlá v budoucnu naplno vyuţít. Tou výhodou je totiţ objev největšího naleziště ropy za posledních deset let (Česká Televize, 2010). Tato situace v příštích několika letech Brazílii přesune v rámci Jiţní Ameriky z druhého místa těţby ropy na první. Tento objev by Brazílii mohl dále přesunout i na seznam hlavních producentů ropy z celého světa. Obrovskou výhodou tak rozhodně zůstává soubor nerostného bohatství a zemědělský průmysl, který ve vývozu v rámci celého světa často končí na prvních třech pozicích. Jedná se o sojové boby (2. místo ve vývozu na světě), kukuřice (2. místo ve vývozu na světě), káva, pomerančová šťáva, kuřecí a hovězí maso, tabák (1. místo ve vývozu na světě). Taktéţ je moţné, ţe v budoucnu se z Brazílie stane obilnice světa, přestoţe nyní je na 2. místě v dovozu (BusinessInfo.cz, 2012). V rámci slabých stránek se Brazílie v minulosti dočkala poklesu vývoje ekonomiky z důvodu finanční krize, která zasáhla celý svět. Očekává se tedy v příštích letech poloviční růst ekonomiky o 3,5 % oproti předchozím letům, které překvapivě pro mnohé ve chvíli, kdy ostatní země stagnovaly, rostly aţ o 7,5 %. Brazílie se nadále bojí rostoucí inflace a přehřátí ekonomiky, tudíţ nadále plánuje škrty ve výši aţ 30 miliard dolarů, coţ způsobí onen sníţený růst ekonomiky (Pavlík, 2012). Za další nevýhodu, kterou Brazílie v budoucnu bude muset taktéţ řešit, můţeme povaţovat i upevnění mezinárodního postavení, které si pošramotila v minulosti, ať jiţ v rámci 30

USA, EU nebo i Japonska a prezidentka Dilma Rousseff současnosti taktéţ příliš nepomohla. Souhlasila totiţ s podporou těţby dřeva z amazonských pralesů, proti kterým se v celém světě vznáší milionové petice (Avaaz, 2012). Další nevýhoda pro Brazílii je i nezastavitelný růst Číny, se kterou soupeří o Africký kontinent. Vstup Jihoafrické republiky do uskupení BRIC tak sílící moc Číny v Africe jen umocnil. Nesmí být opomenuta ani řadu drogových kartelů, které operují právě v deštných pralesech a s nimi spojené vraţdy. Obrovským problémem pro Brazílii je totiţ fakt, ţe je 6. zemí na světě s největším počtem vraţd. (MediaFax, 2011) Brazílie tak stále má řadu míst, které ekonomiku brzdí a je třeba je řešit. Dosud největším problémem je relativně nízká otevřenost směrem k zahraničí. Přesto silný vnitřní trh a pestrost komodit vyváţejících do zahraničí z Brazílie činí stále sílící ekonomiku, coţ nyní podporují i samotná naleziště ropy. 5.2 RUSKO Pokud bude řeč o Rusku, jeho hlavní devizou bude především ropa. Ruská ekonomika z ní ţije a jak jiţ bylo dříve zmíněno, ropa a ropné produkty se v roce 2010 podílely na celkovém exportu země ze 69 %. Pro Rusko je tedy nezbytné, aby se naučilo se svým největším artiklem obchodovat v rámci kolísajících cen ropy na světovém trhu. To taktéţ Rusko jiţ v minulosti v několika případech předvedlo. Ropa tak můţe pro Rusko být jak výhodou, tak i obrovským nepřítelem, protoţe, jak je dobře známo, ropná naleziště přestávají vydávat tolik ropy, co dříve a Rusko tak musí přijít na způsob, jak v budoucnu těţit ropu z dosud nespravovaných nalezišť na Sibiři. Obrovským problémem Ruska je nadále korupce, která se táhne od politických sfér aţ po ty obchodní. Málokdo by v Rusku na počátku 2011 předpovídal jiného nadcházejícího prezidenta, neţ Vladimira Putina. S občany této země se taktéţ váţe další problém, a to obrovský rozdíl mezi bohatou a chudou vrstvou, která se do nedávna neuvěřitelně prohlubovala. V roce 2006 byl v Rusku téměř kaţdý druhý Rus chudý (Aktuálně, 2006). Aţ do doby, neţ v roce 2007 ruská vláda vloţila peníze do školství, zdravotnictví, bydlení a zemědělství. To ve výsledku chudobu sníţilo, ale následné roky a vznik hospodářských reforem ji opět naopak zvýšilo. Nevýhodou tedy stále zůstává vysoký podíl chudých na celkovém obyvatelstvu, na kterém ruská vláda bude do budoucna muset dále pracovat. 31

Rusko se tak stále snaţí oprostit od faktu, ţe země je závislá na těţbě a vývozu ropy, coţ značí i značný posun automobilového průmyslu na východ. Ropa je tak pro Rusko jak jeho výhodou, tak v budoucnu pro něj můţe být i strmým pádem. Stejně tak tomu můţe být i u sociální situace v zemi, která není příliš dobrá a je třeba s ní nadále pracovat. 5.3 INDIE Indie má současně největší problém s pracovní sílou, která je obrovská 1,027 miliarda obyvatel, ale jen 47,5 % z nich je skutečně ekonomicky aktivní. I přes tato čísla indická ekonomie vykazuje obrovské zisky a neuvěřitelný vývoj kupředu, coţ je třeba si uvědomit. Indická ekonomie se totiţ začala rozrůstat aţ v posledních 20ti letech. Dalším problémem stále zůstává fakt, ţe v rámci ropy, se nedokáţe osamostatnit. Za posledních dvacet let se spotřeba ropy v Indii více neţ ztrojnásobila, coţ je patrné i na Grafu 7 níţe, který představuje spotřebu ropy Indie a Číny v posledních letech. Indie přesto zvládne pokrýt jen 25 % poptávky po ropě. Zbytek musí dováţet v tankerech. V současné době se uvaţuje o výstavbě ropovodu z Íránu přes Pákistán, coţ ale rovnou navazuje na další problém Indie. Indie má totiţ s Pákistánem stále napjaté vztahy, které jsou v současnosti na úrovni míru. Obě země skrývají jaderný arsenál a jejich vzájemný vývoj je do budoucna nejistý. Indie přesto za posledních dvacet let dokázala vyvinout velice pozitivní vztahy jak s USA, EU tak s Čínou a Ruskem, se kterými sice spolupracuje, ale s Čínou jsou zároveň bráni jako největší konkurenti. 32

Zdroj: (Euroekonom, 2011) Graf 7: Graf spotřeby ropy Indie a Číny mezi lety 1999-2011 Obrovský rozvoj automobilového průmyslu je dán především vzdělanou pracovní silou v zemi a nízkými náklady na práci. Předpokládá se, ţe i ten bude nadále vyvíjet a posilovat indickou ekonomiku. Stejně tak se Indie můţe pochlubit vývozem drahých kamenů a šperků. Ţe je Indie předním vývozcem nasvědčuje i skutečnosti, ţe indické společnosti vlastní mezinárodní obchod s brilianty v Antwerpách (BusinessInfo.cz, 2011). 5.4 ČÍNA Čína, jakoţto nejrychleji rostoucí ekonomika na světě, můţe stavět svoji zemi především na silné základně pracovní síly, která je levná a proto se jí snaţí vyuţít velké společnosti z celého světa. Levná pracovní síla je ale stále vykoupena faktem, ţe 128 milionů obyvatel leţí za hranicí chudoby. Jedná se především o lidi ţijící poblíţ zemědělské půdy. Dalším problémem Číny a její pracovní síly můţe být i jejich populační politika, která vytvořila generaci rodin s jedním dítětem a jiţ nyní je pravděpodobné, ţe ona pracovní síla začne spíše ubývat. Dosavadní růst čínské ekonomiky za posledních dvacet let přesto způsobil, ţe 400 milionů obyvatel se dokázalo dostat nad hranici chudoby, tudíţ se dá předpokládat, ţe počet lidí za hranicí chudoby se bude nadále sniţovat. Problémem můţe být, ţe růst čínské ekonomiky můţe nadále v budoucnu klesat. Dá se předpokládat, ţe čínská ekonomika nevydrţí nápor, který je na ní kladen a 33