PODNIKAVOST VE VÝUCE STŘEDNÍCH ŠKOL Entrepreneurship Education in Secondary Schools Dagmar Divišová Pernerova 533/59, 186 00 Praha 8 d.divisova@gmail.com; kurzy@podnikavost.cz Abstrakt Příspěvek má za cíl popsat a zhodnotit aktuální přístupy k výuce podnikání a podnikavosti se zaměřením na oblast sekundárního vzdělávání, včetně analýzy současného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních a vyšších odborných školách v Jihočeském kraji. Aktuálně převaţující přístup k výuce podnikání a podnikavosti, v teorii i v praxi, je v podobě tradičních přednášek. Ve výjimečných případech se vyskytují i inovativní výukové přístupy. Ovšem vlastní průzkum poukázal na skutečnost, ţe problém se zaváděním inovativních přístupů do výuky spočívá zejména v lidech. Hlavní roli pak hraje ochota udělat něco navíc a jejich nadšení pro věc. Jako problém se rovněţ ukázala transformace doporučení EU o zavedení kompetence nazvané smysl pro iniciativu a podnikavost do rámcových vzdělávacích programů a následně do školních vzdělávacích programů v rámci probíhající školské reformy. České strategické dokumenty týkající se vzdělávání totiţ chápou podnikavost spíše jako zaměstnanost nebo jako podnikové činnosti. Abstract This article discusess to describe and evaluate the up-to-date approaches to the instruction to the entrepreneurship education with the orientation the sphere of secondary education, examination contemporary state of entrepreneurship education secondary schools in the South Bohemian distrikt. Nowadays the predominant approach to the instruction to the entrepreneurship education in theory and praxis is in the form of conventional lessons of the traditional lessons. It can find the inovativ strategic approach. The research work has pointed out that the problem with the inovation approach loading lies in people. The main role plays the willing to make something extra and a wave of enthusiasm for the matter. Other problem was during the transformation of the recommendations of the European Union about the downloading of competency of interpretation for the own initiative and enterprise into general educational programs and afterwards into the school educational programs. Czech strategic documents on the education understand entrepreneurship rather as an employment or enterprise activities. Klíčová slova Výuka podnikání a podnikavosti, sekundární vzdělávání, střední školy, Jihočeský kraj, inovativní výukové přístupy, kompetence smysl pro iniciativu a podnikavost, rámcové vzdělávací programy (RVP), podnikavost, EU, průzkum Key words Entrepreneurship education, secondary education, secondary schools, South Bohemia, inovation approach loading, competency of interpretation for the own initiative and enterprise, general educational programs, entrepreneurship, EU, research
Úvod Jiţ v 90. letech 20. století Peter Drucker (Drucker, 1993) upozorňuje na skutečnost, ţe společenský vývoj dospěl k přerodu ze zaměstnanecké k podnikatelské společnosti. Takováto společnost podle jeho názoru útočí i na návyky a zavedené předpoklady, týkající se školství a výuky. V poslední době někteří autoři (Durda, Jünger, 2007) rovněţ upozorňují na nebývalý rozvoj podnikání a podnikavosti. Pojmenovávají tuto situaci jako globální hnutí či tichá, podnikatelská revoluce. Autoři rovněţ uvádějí, ţe se podnikání v posledních několika desetiletích etablovalo jako samostatná vědecká disciplína a studijní obor. Upozorňují také na skutečnost, ţe vzdělávání by mělo rozvíjet podnikavé chování a podnikavost, ať uţ vede k zaloţení nového podniku, rozvoji existujícího podniku nebo kreativních schopností. Vzděláváním, kam výuka podnikání a podnikavosti patří, se zabývá i společně koordinovaná politika Evropské Unie (EU). Podnikání a podnikavostí se v posledních letech věnuje řada evropských dokumentů a konferencí. Mezi významné příklady lze zařadit: Projekt nejlepší metodiky: Mini-podniky v sekundárním vzdělávání. Závěrečná zpráva odborné skupiny (Projekt, 2005); Agenda z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě (Agenda, 2006); Lisabonská strategie, Evropská komise (EK), aktualizace 2008 (Lisabonská strategie, 2008); aj. Ve všech dokumentech EU je podnikání a podnikavost vysvětlována v co moţná nejširším pojetí. Podnikání a podnikavost se nechápe pouze jako aktivity spojené s činností firmy, ale podnikavost se považuje za hlavní hybnou sílu inovace, soutěživosti a růstu. Podnikatelské dovednosti, iniciativa a podnikavost se doporučují chápat v jejich širším významu, protoţe přinášejí výhody společnosti i mimo jejich aplikaci na ekonomickou činnost. Učit se o podnikání, podle zprávy Mini-podniky, zahrnuje i rozvoj osobních vlastností, jako je tvořivost, iniciativa či odpovědnost. Ty se následně ukazují jako velmi uţitečné pro ţivot i jakoukoliv pracovní aktivitu. Zpráva Mini-podniky (Projekt, 2005) také upozorňuje na činnost studentských mini-podniků ve školách. Jedná se o účinný nástroj ve výuce. Mini-podnik, resp. v českém pojetí fiktivní firma či studentská společnost, lze podle uvedené zprávy povaţovat za moderní a inovativní nástroj pro výuku a rozvoj podnikatelských kompetencí nejen u studentů středních odborných škol. Mini-podnik, či fiktivní firma a studentská společnost, jsou povaţovány v této zprávě za synonyma. Koncepce vzdělávací politiky v ČR, rámcové vzdělávací programy V České republice existuje Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeţe na období 2007 2013 (Koncepce, 2007). Tato koncepce se odvolává na řadu evropských dokumentů, týkajících se dané problematiky. Za východiska mj. povaţuje: Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o uznávání významu neformálního a informálního učení v oblasti evropské mládeţe; (Mládeţ, 2007) DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, ze dne 18. prosince 2006 o klíčových kompetencích pro celoţivotní učení (Doporučení, 2006); aj.
Jednotlivé země EU, stejně tak i ČR, uplatňují jako nástroj vzdělávací politiky strategické programy rozvoje vzdělávání. V České republice se jedná o (Průcha, 2006): Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílá kniha (Národní program, 2001); Strategie celoţivotního učení ČR. Praha: MŠMT ve spolupráci s NÚOV. (Strategie, 2007); Rámcové vzdělávací programy (dále RVP), MŠMT. (RVP, 2007); aj. Národní program rozvoje vzdělávání v ČR a Strategie celoţivotního učení iniciativu a podnikavost sotva zmiňují (na rozdíl od evropských dokumentů). V Koncepci státní politiky však v tomto směru zaznívá pouze jediná věta. V rámci kapitoly Výzkumy o mládeţi se uvádí, ţe mezi cíle pro MŠMT patří Rozšiřovat témata, relevantní pro politiku mládeţe, autonomie, boj proti diskriminaci, zaměstnanost a zaměstnatelnost, podnikavost. Podnikavost pomíjí i další výchozí dokumenty českého vzdělávání, jako například Národní program rozvoje vzdělávání a Strategie celoţivotního učení ČR. Na nedostatek v rozvoji podnikavých aktivit ve vzdělávání včetně nedostatečné spolupráce podnikatelských subjektů se školami upozorňují i další dokumenty mimo kompetenci MŠMT. Například Národní strategický referenční rámec (NSRR) vytvořený Ministerstvem pro místní rozvoj. Ten mj. poukazuje na nedostatečnou flexibilitu a problémy s kvalifikací pracovní síly v důsledku nedostatečné provázanosti vzdělávacího systému a poţadavků trhu práce. V NSRR je mj. vzdělávání vytýkáno, ţe: úroveň dosaţených znalostí neodpovídá současným nárokům a sniţuje budoucí adaptabilitu na změny trhu práce; přetrvává vzdělávání zaměřené spíše na objem znalostí; absolventi nedisponují klíčovými kompetencemi, které jsou zásadní pro trh práce; nedostatečným způsobem je podporováno vzdělávání pro rozvoj podnikatelských dovedností ve znalostní ekonomice (zejména klíčových kompetencí zaměřených na schopnost podnikatelského myšlení a iniciativy). Srovnání pojetí kompetence k podnikavosti v přístupu EU a ČR Evropské pojetí klíčové kompetence Smysl pro iniciativu a podnikavost je jedna ze osmi klíčových kompetencí, která je povaţována ze strany EU (Doporučení, 2006) za průřezovou a široce uplatnitelnou nejen v celoţivotním učení, ale i v reálné praxi. Evropský parlament a rada definují kompetenci Smysl pro iniciativu a podnikavost jako schopnost jedince převádět myšlenky do praxe, která předpokládá: tvořivost; schopnost zavádět novinky a nést rizika; plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů. Tato schopnost je pak pro jednotlivce přínosná nejen v jejich kaţdodenním ţivotě doma a ve společnosti, ale i na pracovišti. Pomáhá pochopit souvislosti jejich práce a umoţňuje jim chopit se příleţitostí. Je rovněţ základem specifičtějších dovedností a znalostí, které potřebují osoby zabývající se sociálními nebo obchodními činnostmi nebo podílející se na těchto činnostech, a které by měly zahrnovat povědomí o etických hodnotách a podporovat řádnou správu. Mezi nezbytné znalosti, dovednosti a postoje související s touto kompetencí by měly patřit znalosti:
schopnost rozpoznat příleţitost k osobním, profesním nebo obchodním činnostem; včetně znalosti obecnějších aspektů, jeţ vytvářejí kontext, ve kterém lidé ţijí a pracují, např. obecného porozumění ekonomickým mechanismům a moţnostem a problémům, jimţ čelí zaměstnavatel nebo organizace. Jedinci by si rovněţ měli být vědomi etického postavení podniků a toho, jak tyto podniky mohou být dobrým příkladem, např. poctivým obchodováním nebo tím, ţe budou fungovat jako sociální podnik. V současné době v České republice probíhá školská reforma a v rámci ní se zavádí aktuální Rámcové vzdělávací programy (RVP, 2008), které mají do výuky zavést nově stanovené kompetence definované a doporučené na evropské úrovni. Tedy i kompetenci Smysl pro iniciativu a podnikavost. RVP v ČR pojmenovávají na evropské úrovni zformulovanou kompetenci Smysl pro podnikavost a iniciativu následovně: První vlna zavádění RVP, tj. do praxe k 1.9.2009: RVP Obchodní akademie Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám; RVP Ekonomika a podnikání Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám; RVP Ekonomické lyceum Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám; RVP Gymnázia Kompetence k podnikavosti; Druhá vlna, kdy mají školy začít učit od 1. září 2010, je v přípravném řízení a mj. uvedenou klíčovou kompetenci nazývá: RVP Obchodní školu Kompetence k pracovnímu uplatnění; RVP Podnikání (Vyšší odborné školy) Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikání. Třetí vlna pro odborné školy je ve schvalovacím řízení. Následující tab.1 ukazuje obsah, který se skrývá za jednotlivými názvy u RVP pro gymnázia a RVP pro střední odborné školy zařazené do 1. fáze. Pro úplnost je potřeba dodat, ţe pro srovnání byl za střední odborné školy vybrán RVP Obchodní akademie. Další dva RVP, tedy Ekonomické lyceum a Ekonomika podnikání, se odlišují pouze v detailech týkajících se odborných kompetencí. Porovnáním obou přístupů (doporučení EU vs. RVP pro gymnázia a střední odborné školy) je zřejmé, ţe obě pojetí v ČR se neshodují s doporučením EU. Gymnaziální koncepce se skutečně snaţí drţet iniciativy a podnikavosti ve smyslu doporučení EU. RVP pro SOŠ rozhodně nechápe iniciativu a podnikavost v širším pojetí, tedy uplatnitelnou pro kaţdodenní ţivot ve společnosti, ale je pojímána pouze jako podnikavost ve smyslu pracovní a vzdělávací oblasti pro lepší uplatnění absolventů jako zaměstnanců nebo uchazečů zaměstnání.
Tab. 1 Srovnání klíčové kompetence smyslu pro podnikavost a iniciativu v pojetí a středních škol zařazených do první fáze Rámcový vzdělávací program Gymnázium Střední odborné školy 1. fáze Kompetence k podnikavosti Absolvent: Cílevědomě, zodpovědně a s ohledem na své potřeby, osobnostní předpoklady a moţnosti se rozhoduje o dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření; Rozvíjí svůj osobní i odborný potenciál, rozpoznává a vyuţívá příleţitosti pro svůj rozvoj v osobním a profesním ţivotě; Uplatňuje pro aktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a podporuje inovace; Získává a kriticky vyhodnocuje informace o vzdělávacích a pracovních příleţitostech, vyuţívá dostupné zdroje a informace při plánování a realizaci aktivit; Usiluje o dosaţení stanovených cílů, průběţně reviduje a kriticky hodnotí dosaţené výsledky, koriguje další činnost s ohledem na stanovený cíl; dokončuje zahájené aktivity, motivuje se k dosahování úspěchu; Posuzuje a kriticky hodnotí rizika související s rozhodováním v reálných ţivotních situacích a v případě nezbytnosti je připraven tato rizika nést; Chápe podstatu a principy podnikání, zvaţuje jeho moţná rizika, vyhledává a kriticky posuzuje příleţitosti k uskutečnění podnikatelského záměru s ohledem na své předpoklady, realitu trţního prostředí a další faktory. Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám Absolventi by měli: Mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělání; uvědomovat si význam celoţivotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám; Mít přehled o moţnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru; cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o své profesní a vzdělávací dráze; Mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o poţadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a předpoklady; Umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příleţitostech, vyuţívat poradenských a zprostředkovatelských sluţeb jak v oblasti světa práce, tak vzdělávání; Vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál a své profesní cíle; Znát obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků; Rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních, ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech soukromého podnikání; dokázat vyhledat a posuzovat podnikatelské příleţitosti v souladu s realitou trţního prostředí, svými předpoklady a dalšími moţnostmi. Odborné kompetence pro SŠ jsou stanoveny takto: Aplikovat poznatky oblasti práva v podnikatelské činnosti; Provádět typické podnikové činnosti; Efektivně hospodařit s finančními prostředky; Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci; Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo sluţeb;
Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udrţitelného rozvoje. Zdroj: (RVP, 2007) Ostatní příklady RVP pro střední odborné školy se týkají právě vzdělávání, pracovní oblasti nebo administrace firmy. Jako příklad lze uvést: Mít reálnou představu pracovních, platových a jiných podmínek v oboru a o poţadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnat se svými představami a předpoklady; Provádět administrativní činnosti a základní podnikové činnosti; Dbát na bezpečnost a ochranu zdraví při práci; Efektivně ovládat klávesnici počítače a vyhotovovat základní druhy písemností; Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků a sluţeb, aj. Na první pohled je zjevné, ţe s podnikavostí ve smyslu doporučení EU to nemá vůbec nic společného. RVP pro střední odborné školy působí jako přístup, který chce zachovat současný stav na školách. Nejčastěji vyskytující slova (místo doporučených tvořivost, zavádět novinky a rizika, či plánovat a řídit projekty) jsou takové formulace jako: musí znát; musí se orientovat; chápat, osvojit, dbát, dodrţovat, pracovat nebo rozumět; mít odpovědný postoj, představu, přehled, aj. V přechodu do výukových programů jednotlivých středních odborných škol se smysl pro podnikavost zcela vytrácí. V takovém případě bude zavádění podnikavosti v širším slova smyslu, tak jako dosud na iniciativním přístupu vedení škol, nikoliv jako nový trend a následně standard u všech škol. A potvrzuje to i následující výsledky průzkumu. Přesto se v ČR dají vysledovat inovativní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti ve výuce středních odborných škol. Aktuální přístupy k výuce podnikání a podnikavosti v ČR V České republice se dají vysledovat dva hlavní přístupy k výuce podnikání a podnikavosti ve formálním systému vzdělávání středního školství. Jedná se o tradiční výukové metody, které převaţují, a moderní výukové metody. Tradiční výukové metody Doposud stále nejrozšířenějším přístupem k výuce podnikání jsou tradiční metody. Přednášky, práce s učebnicí a případný rozhovor nebo exkurze dominují mezi výukovými metodami v českém školství (Skalková, 2007). Podnikání je ve výuce i v učebnicích zjednodušeno pouze na jednotlivé podnikové činností určitého podniku. V lepším případě je uvedena definice podle ţivnostenského zákona, popř. jsou zmíněny obchodní společnosti podle obchodního zákoníku. Stejně tak přistupuje k výuce podnikání například i kaţdoročně aktualizovaná učebnice: Ekonomie stručný přehled (Švarcová, 2008). Dalším příkladem učebnice je Sociologie a ekonomie pro střední školy (Šil, Karbolová, 2007), která definuje podnikatele jako vlastníka podniku, který na sebe bere řadu úkolů: Vytváří podnikatelský záměr; zřizuje podnik; vkládá do podniku kapitál; vytváří pracovní místa či nese riziko a musí řešit řadu problémů. Podstata podnikání je zde popsána jako snaha o vytváření co moţná největšího ekonomického zisku, jehoţ lze dosáhnout objevením mezery na trhu. Podnikatel, který takovou mezeru na
trhu objeví a vstoupí na trh, zpočátku hodně vydělává. Je patrné, ţe takové pojetí v ţádném případě nekoresponduje s evropským pojetí podnikání a podnikavosti ve výuce. Tato situace rozhodné neodpovídá světovému trendu posledních 20. let, ale stagnuje v pojetí podnikání z konce 80.let 20.století. Inovativní výukové metody Nicméně občas se ve středním školství vyskytují i inovativní přístupy k výuce. Mezi instituce, které se aktivně zajímají o moderní přístupy k výukovým programům studentských minipodniků ve smyslu doporučení EU patří: Nezisková organizace Junior Achievement Česká republika (Zpráva JA ČR, 2007) a její výukový program Studentské společnosti; Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV, O nás, 2009) a jejich výukový program Fiktivní firmy, zaštítěné Centrem fiktivních firem (CEFIF, 2009); Některé střední odborné školy a jejich vlastní výuka fiktivních firem pro potřebu daných škol (tzv. vlastní fiktivní firmy ). Podrobněji se problematikou studentských společností a fiktivních firem zabývá práce (Divišová, 2009). Analýza stavu výuky podnikání a podnikavosti na SŠ v Jihočeském kraji I výuka středních odborných škol v Jihočeském kraji by měla vycházet z výše uvedených koncepcí. A rovněţ by měla korespondovat s vzdělávací politikou Jihočeského kraje. V březnu 2008 zveřejnil Jihočeský kraj tzv. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihočeského kraje (Dlouhodobý záměr, 2008). Po prozkoumání dokumentu lze konstatovat, ţe neobsahuje ani pojem podnikavost a ani pojem iniciativa. Přesto se odvolává na nejvýraznější rys středoškolské reformy v podobě zaměření se na osvojování klíčových kompetencí, kam náleţí i smysl pro iniciativu a podnikavost. Ovšem na druhou stranu zde zaznívá, ţe u středoškolského vzdělávání by se do výuky měly více zařadit způsoby, které nejsou pouhým předáváním hotových poznatků, ale vycházejí z aktivní práce studentů ve skupinách a z propojení poznání různých předmětů. Jedním z navrţených opatření je i rozvoj podnikatelských dovedností. Tím ale téma podnikání a podnikavost v dokumentu končí. Zbytek celého dokumentu se nese v duchu přípravy absolventů na to, aby se stali dobrými zaměstnanci, kteří pro najdou zaměstnání na trhu práce. Z výše uvedených teoretických východisek vychází i v polovině roku 2009 provedený vlastní průzkum. Ten se věnuje analýze reálného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji. Pro zjištění aktuálního stavu, jak to vypadá s výukou podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji, byla vybrána metoda telefonického dotazování na vybraném vzorku škol. Vlastní průzkum Cílem vlastního průzkumu byly analýza současného stavu výuky podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji. Telefonické dotazování probíhalo na přelomu měsíců března a dubna 2009. První kontakt se školou byl na základě telefonního čísla, které bylo uvedeno v získaném Rejstříku škol MŠMT. Dotazované osoby byly ve většině případů velmi ochotné a vstřícné poskytovat informace k dané problematice. Jejich osobní komentář k věci byl vţdy poměrně otevřený, upřímný a někdy dokonce i dost jadrný. O tom více v části věnované výsledkům zkoumání.
Druhá část průzkumu byla součástí studijního pobytu na Euroškole Strakonice. V rámci osobní návštěvy byla moţnost poloţit otázky týkající se výuky podnikání a podnikavosti vyučujícímu přímo z očí do očí. Byla i příleţitost navštívit praktickou výuku vlastní fiktivní firmy. Nejednalo se o standardizovanou výuku fiktivní firmy v gesci NÚOV, ale Euroškola Strakonice měla vlastní výukový program realizovaný pouze pro vlastní účely. Analýza zkoumaných subjektů Seznam SŠ zahrnutých do telefonického dotazování včetně způsobu, jakým byly do průzkumu zařazeni. Tab. 2 Přehled škol pro dotazování podle způsobu zařazení do výběru Způsob výběru Gymnázi SOŠ OA a Celkem Seznam JA 2 1 3 6 Seznam FF dle NUOV 1 1 1 3 Náhodný výběr 3 3 5 11 Praxe 0 0 1 1 Celkem 6 5 10 21 Zdroj: vlastní průzkum Na základě takto provedeného výběru bylo zastoupení škol pro účely telefonického průzkumu rozloţeno v jednotlivých regionech Jihočeského kraje takové, jaké vyjadřuje tab. 3: Tab. 3 Přehled škol pro dotazování podle regionu. Jihočeský Gy O S C kraj mnázia A OŠ elkem České Budějovice 1 1 2 4 Český Krumlov 1 0 1 2 Jindřichův Hradec 1 2 0 3 Písek 1 1 1 3 Prachatice 1 0 1 2 Strakonice 0 0 2 2 Tábor 1 1 3 5 Celkem 1 6 5 0 21 Zdroj: Rejstřík škol (2009) a vlastní průzkum 2009 Výsledky průzkumu a jejich hodnocení S ohledem na cíl průzkumu, teoretická východiska a na ně navazující otázky byly pro telefonické dotazování prvoplánově sledovány následující témata: Aktuální přístupy a zkušenosti s výukou podnikání a podnikavostí; Problémy se zaváděním inovativních přístupů;
Iniciativa a podnikavost na střední škole a to nejen ve výuce. V druhém plánu se objevily další související oblasti, a to: Vliv typu školy na zaměření výuky směřující k rozvoji podnikavosti; Moţnosti působení zainteresovaného jedince na formu výuky. Následující část se bude jednotlivým bodům věnovat podrobněji. Aktuální přístupy k výuce podnikání a podnikavosti v regionu Ve výsledcích telefonického dotazování se vyskytly dva hlavní směry ve výuce podnikání a podnikavosti na středních odborných školách v Jihočeském kraji: tradiční výuka ve formě přednášek a inovativní strategie v přístupu k výuce. Stejně tak, jak byly popsány v teoretických východiskách: Přednášková výuka s tématy: Podnikání definováno podle zákona; Podnikání jako podnikové procesy a činnosti; Ekonomika; Studentské společnosti od JA ČR a Fiktivní firmy pod záštitou NÚOV, resp. MŠMT. Průzkum však přinesl i jiný zajímavý poznatek. Na první pohled se totiţ zdálo, ţe jihočeské školy nemají vůbec zájem o inovativní přístupy k výuce a tedy ani o fiktivní firmy. Do celorepublikové sítě byly podle informací z NÚOV zapojeny v Jihočeském kraji pouze 3 školy. Řada škol fiktivní firmy v minulosti měla, ale od celorepublikové sítě upustila (jako důvod byla uváděna finanční náročnost a pomalá reakce ostatních subjektů zapojených do systému). Ovšem mimo tento hlavní proud oficiálních fiktivních firem (pokud se týká celé České republiky) byly vysledovány i individuální přístupy k výuce fiktivních firem pro vlastní účely jednotlivých škol a to bez jakéhokoliv napojení do celorepublikové sítě. Pro účely této práce bude nadále takový případ nazýván: vlastní fiktivní firma (VFF). Filosofie přístupu k vlastní fiktivní firmě se avšak lišila případ od případu. V podstatné většině se chápání vlastní fiktivní firmy zjednodušilo pouze na vyučování principů vedení firemního účetnictví, pouţívání účetních programů nebo v lepším případě výuku podnikových činností. Tedy úzké pojetí podnikání jako takové. Takto vedená výuka VFF pouze v rámci jedné školy poukazovala jistá úskalí. Jako příklad lze uvést: VFF je zaměřena pouze na účtování o podnikových činnostech; VFF nerealizuje v průběhu roku ţádný projekt; Není týmová spolupráce jednotlivci mají stejné zadání a kaţdý vede firmu sám ve všech činnostech; Řešení problémů spočívá v správném počítání a zadávání poloţek do počítače; Chybí tvořivost, motivace pro vlastní iniciativu; Často chybí ochota udělat něco navíc a pokusit se řešit vzniklé problémy; Motivací pro studenty je dosaţení nejlepší známky při hodnocení, aj. Tab. 4 Přehled aktuálních přístupů k výuce podnikání a podnikavosti a jejich hodnocení.
Forma výuky Pozitivní postoj dotazovaných Negativní postoj dotazovaných Výborná moţnost převedení Ztráta času. Fiktivní firma dle NUOV teoretických poznatků do praxe. Studenti o ně mají nebývalý zájem. Plýtvání pozornosti studentů na zbytečnosti. Moduly JA ČR Vlastní fiktivní firma Přednáška Moţnost jak zvýšit pestrost výuky. Výborný způsob pro nastartování iniciativy a soutěţivosti studentů. Způsob jak probudit iniciativu u studentů. Studenti dostanou vše, studenti potřebují a neodvádí se jejich pozornost jinam. Nic jiného nepotřebují. Není pro ně prostor v osnovách. Příliš triviální úhel pohledu. Příliš primitivní a všeobecné. Zdrţuje od získávání znalostí. V osnovách pro ně není prostor, a nejsou moc efektivní. Pro studenty není záţivná a těţko se motivují k iniciativě během výuky. Zdroj: vlastní průzkum 2009 Po dokončení vlastního dotazování u takovýchto případů byly problémy se zavedením odůvodňovány zejména neochotou pedagogů dělat něco nad rámec svých povinností nebo neochotou vedení školy pro zavedení nových přístupů, které by narušily dosavadní systém. Na dotaz jak chtějí převést RVP do ŠVP pak odpovědi byly v následujícím duchu: my to nějak vymyslíme, aby se vlk naţral, koza zůstala celá a pro nás se nic nezměnilo. Všichni, kdo pouţívali moduly JA ČR, fiktivní firmy či inovativní vlastní fiktivní firmy si tento způsob výuky jen pochvalovali a uţ by neměnili. Sice často uváděli, ţe aktivní přístup k výuce klade na vyučující větší nároky. Škola prý musí vynaloţit více finančních prostředků, ale výuka je pestřejší, reálný efekt a působení na studenty je tak výrazné, ţe trocha úsilí za to stálo. Zajímavostí je, ţe činnost studentů ve fiktivní firmě byla a je ze strany MŠMT uznávána jako vykonaná odborná praxe. Školy však takovou praxi ještě doplňují i o skutečnou, v podobě stáţe v reálné firmě. Problémy se zaváděním inovativních přístupů do výuky Pokud školy zahrnuté do průzkumu uvedly, ţe ve výuce pouţívají pouze formu přednášek nebo účtování o podnikové činnosti, bylo další dotazování směřováno k problémům, které školy v tomto ohledu trápily. Jedna z otázek telefonického průzkumu zjišťovala důvody, proč školy dosud nevyuţívaly inovativní strategie výuky. V odpovědích zaznívaly následující důvody: Finanční náročnost; Nedostatečné prostory pro výuku; Absence angaţovaného pedagoga; Nezájem studentů; Neochota měnit zavedený systém; Spokojenost s vlastním způsobem výuky; Nedostatek času časová dotace předmětů; Špatné reference od ostatních škol. Tabulka č. 5 uvádí přehled některých příčin a reakci na ně ze strany škol, které inovativní přístupy k výuce pouţívají i ze strany školy, které je nepouţívají. Z reakcí na problémy ze strany škol lze vyvodit, ţe na všechny uvedené problémy lze najít řešení. Někdy vlastní hledání optimálního řešení můţe být náročnější, ale řešení nakonec nalezena byla. Tab. 5 Přehled problémů se zavedením nových výukových metod a reakce od zástupců škol
Problém Finanční náročnost Zájem studentů Nedostatek času a prostoru Vyučující Školy používající inovativní výuku Zapojujeme do financování rodiče. Rada rodičů aktivně a dobrovolně pomáhá. Máme grantové financování projektů. Studenty pestrá výuka baví. Zavedli jsme program na základě iniciativy studentů. Studenti se musí pro věc získat a pak se můţou přetrhnout. Hledáme skulinky jak programy zařadit do výukových osnov, ŠVP Byla by potřeba větší časová dotace. Záleţí na nadšeném pedagogovi. Máme kantory, kteří jsou ochotni udělat více neţ je jejich povinnost. Školy používající tradiční výuku Stálo by nás to moc peněz. Studenty o nic nemají zájem. Něco navíc studenti dělají jen v případě, pokud jim z toho plyne nějaký prospěch. Není moţno zařadit do vzdělávacího plánu. Naši kantoři o programy nemají zájem. Kantoři mají špatné reference. Zdroj: vlastní průzkum 2009 Iniciativa a podnikavost ve výuce Průzkum směřoval i k nalezení odpovědí na otázku, jak se projevuje iniciativa a podnikavost u studentů během formální či neformální výuky anebo mimo ni. V průzkumu byly získány následující příklady odpovědí: Účast znalostní soutěţe; Hlášení se ve výuce, resp. dotazy k probírané látce; Vlastní projekty, například: filmový klub, výstavy fotografií či vlastních výtvarných děl, sportovní hry, majáles, maturitní plesy, školní výlety. Následující tabulka č. 6 zachycuje nejčastější uvedené příklady iniciativy a podnikavosti studentů a osobní komentář zástupců škol k tomuto tématu. Z celkového průzkumu rovněţ vyplynulo, ţe jako předpokládaný zdroj motivace u studentů byly ze strany dotazovaných uváděny následující příčiny: Vlastní prospěch studentů; Osobní zájem, ctiţádostivost, resp. zájmová činnost; Souvislost se zvolenou další profesní orientací; Získávání zkušeností; Zlepšení šancí pro přijetí na vysokou školu; Absence ve výuce; Soutěţivost s ostatními, apod. Tab. 6 Přehled příkladů iniciativy studentů včetně reakcí dotazovaných. Příklady Pozitivní postoj Negativní postoj Iniciativně se hlásí do soutěţí, Pokud je nominují učitelé, pak protoţe sledují vlastní odbornou se zúčastní. Znalostní orientaci do budoucnosti. soutěţe Úspěchy povaţují studenti za motivaci k dalšímu studiu.
Projekty studentů Grantové projekty Výměnné pobyty Přicházejí s vlastními projekty, protoţe jsou dobrovolné, zajímají je a sledují vlastní prospěch z nich. Studenti se vzájemně sledují, porovnávají co kdo vymyslel, jak je kdo úspěšný a to je motivuje k lepším výsledkům. Máme pro podporu neformální výuky. Aktivně vyuţíváme program Comenius na výměnné pobyty studentů, partnerské projekty se zahraničními školami (ŢP). Občas se někdo najde, ale je to spíš jen proto, aby se uvolnil z výuky. Vlastní aktivity dělají pro to, aby se vyhnuli školním povinnostem. Nemáme. Neděláme. Zdroj: vlastní průzkum 2009 Dotazovaní se také vyjadřovali k četnosti projevů iniciativy studentů. Odpovědi na doplňující otázku týkající se důvodů pasivity většiny ostatních studentů a názor na moţnosti zlepšení obsahuje tabulka č. 7. Ze získaných vyjádření také vyplynulo, ţe iniciativy ze strany studentů stále ubývá. Rok od roku se situace zhoršuje. Změna, podle vyjádření převáţné většiny dotazovaných, nastala zhruba před 3 5 lety. Tab. 7 Přehled názorů, proč jsou studenti pasivní a možnosti nápravy Příčiny Pozitivní postoj Negativní postoj Lze výrazně ovlivnit a změnit, chce S návyky nelze nic dělat. Uţ po to jen trochu úsilí. studentech nesmíme nic jiného Na SŠ se iniciativa u studentů dá chtít, neţ na co jsou zvyklí ze ještě výrazně ovlivnit. Ovšem na ZŠ. prvním místě záleţí na přístupu vyučujícího, který musí výuce věnovat čas a musí projevit zájem. Návyky ze základní školy Přístup vyučujících My je zblbneme a pak jsou iniciativní všichni. Pokud se nadchnou, spolupracují mezi sebou a iniciativně přichází s novými nápady nebo podněty. Pokud je dobrý ročník, otvíráme více vlastních fiktivních firem a studenti mezi sebou soutěţí, kdo bude lepší. Jsme rádi, kdyţ se nám co nejvíce studentů hlásí ve výuce, ţe zná správnou odpověď. Za projev iniciativy povaţujeme, kdyţ mají studenti dotazy k probírané látce. Říkáme studentům ať jsou iniciativní, jinak neseţenou práci. Pojem podnikavost neznáme, ani nechceme znát. RVP se o ničem takovém nezmiňuje, tj. nemáme povinnost zařazovat do výuky. Doporučení EU nás nezajímá, nechceme být papeţtější neţ papeţ, sami jsme si vypracovali systém výuky na nejlepší moţnou variantu a tak nám to vyhovuje.
Zdroj: vlastní průzkum 2009 Typ školy a její pohled na inovativní strategie výuky Na výsledky průzkumu týkající se iniciativy a podnikavosti ve výuce lze pohlíţet i z pohledu typu škol a jejich přístup k výuce. Prvotní domněnka před průzkumem byla, ţe školy zaměřené na podnikání by měly iniciativu a podnikavost prosazovat do výuky výrazněji neţ ostatní. Ovšem průzkum na vybraném vzorku škol to neprokázal. U všech typů škol se vyskytl jak inovativní, tak tradiční přístup k výuce. Při bliţším zkoumání výsledků se ukázalo, ţe existují gymnázia, která studenty k iniciativě a podnikavosti vedou a jiná zase ne. Stejně tak to bylo u obchodních akademií, středních odborných škol i středních odborných učilišť. Přehled citací příkladů protilehlých postojů z provedeného telefonického dotazování uvádí tabulka č.8. Ze získaných odpovědí nelze vysledovat jiný společný rys, neţ zájem o věc ze strany ředitele, resp. ředitelky nebo vyučující/ho včetně jejich nadšení a ochoty udělat něco navíc, neţ mají v popisu práce. I zde se ukázalo, ţe pro zavádění výuky rozvíjející podnikavost záleţí na angaţovanosti zainteresovaných osob, které na škole působí. Tab. 8 Přehled pozitivních a negativních postojů k výuce podnikavosti dle typu škol Typ školy Pozitivní postoj Negativní postoj Moduly JA ČR jsou výbornou Moduly JA ČR jsou pro nás Gymnázium moţností, která přesně sedí na osnovy předmětů. příliš odborné a na gymnáziu pro ně není prostor. Vedení studentů k podnikavosti OA SOŠ a SOU FF jsou výbornou moţnosti převedení teoretických poznatků do praxe. Studenti o FF mají nebývalý zájem. FF jsou výbornou příleţitostí, jak si vyzkoušet praxi. není určeno pro gymnázia. FF jsou ztrátou času. FF jsou plýtvání pozornosti studentů na zbytečnosti. Není pro FF prostor v osnovách. FF pro nás nejsou. Máme špatné reference a bylo by s tím moc práce. Zdroj: vlastní průzkum 2009 Možnosti působení zainteresovaného jedince na formu výuky V průběhu dotazování se zpovídané osoby samovolně vyjadřovaly k tomu, kdo na jejich školu a její orientaci má vliv. Z odpovědí vyplynuly následující skupiny zainteresovaných osob: Vedení školy; Vyučující; Studenti; Rodiče studentů; Místní podnikatelé. Pokud o výše uvedených skupinách osob dotazovaní hovořili, vţdy uvedli, jakým způsobem na školu působí. Získané názory, postřehy a reakce vyjadřuje tabulka č. 9. Tab. 9 Přehled vyjádření týkající se vlivu skupin osob na zavádění forem výuky. Skupina osob Pozitivní postoj Negativní postoj Studenti i kantoři si výuku chválí, proto ji Nechceme nic měnit. Jsme Vedení školy podporujeme. Máme zpětně dobré reakce od absolventů. spokojeni s tím co máme. Podnikavost nemáme, ale výuku
Vyučující Studenti Rodiče Místní podnikatelé Zaměstnavatelé chválí naše absolventy. Pokud tomu věnujeme ze začátku trochu úsilí, studenty získáme na naši stranu. Rádi bychom dělali, ale nevíme jak. Snaţíme se co nejlépe, ale jsme samoukové. Občas přichází s vlastní iniciativou. Donutili vedení školy zapojit se do fiktivních firem. Rada rodičů podporuje zavádění inovací do výuky. Rodiče nás podporují podle svých moţností. Rodiče finančně přispějí, pokud vidí výsledky. Spolupracujeme při řešení jejich reálných projektů a potřeb. Poţadují na nás zaměstnance s určitými dovednostmi. máme nejlepší ze všech. RVP po nás ţádnou podnikavost nechce, není tam o tom ani slovo. Studenti jsou pasivní a jsme rádi, ţe se naučí to, co po nich chceme. Nemáme ţádné podklady pro jinou výuku. Nic nechtějí. Nic je nebaví. Rodiče o školu nemají zájem a studenti je kopírují. Zapojení podnikatelů do výuky nás ani nenapadlo. Zdroj: vlastní průzkum 2009 Zhodnocení Na základě provedeného průzkumu nelze stanovit typ školy, který by byl v přístupu k výuce podnikání a podnikavosti lepší. Najdou se dobré i opačné případy ve všech typech škol, studijních programech i v různých regionech Jihočeského kraje. Ze získaných odpovědí nelze vysledovat jiný rys, neţ nadšení a ochotu lidí, kteří se na výuce podílejí. Aktivní přístup a zájem jednotlivých pedagogů, či vedení školy je asi nejdůležitějším faktorem, který průzkum v Jihočeském kraji na zvoleném vzorku škol ukázal. Ovšem našly se i případy, kdy si inovativní přístup do výuky prosadili studenti nebo dokonce rodiče studentů. Ohledně problémů spjatých se zaváděním inovativních přístupů do výuky dotazovaní nejčastěji argumentovali nezájmem studentů a vyučujících. Následovaly finanční problémy, nevhodnost pro výuku, resp. typ studia nebo nedostatek prostorů a času pro výuku. Za projevy iniciativy studentů nejčastěji byla povaţována účast na znalostních soutěţích, občas pak iniciativa v podobě výtvarných výstav, sportovních her, majáles, plesů apod. Vyskytlo se i vyjádření, ţe vítanou iniciativou je hlášení se ve výuce a kladení dotazů k probírané látce. Průzkum přinesl i nečekaný fakt. Za zavedením inovativních přístupů do výuky vţdy stál někdo, kdo byl iniciativní a podnikavý. Dále lze konstatovat, ţe: inovativní forma výuky není spojena s určitým typem školy; pokud zavedení bránily nějaké problémy, bylo moţné nalézt řešení; je moţné měnit návyky studentů; lze najít prostor ve výuce (místo, čas); o inovativní formu výuky mají studenti velký zájem, pokud je iniciativní pedagog. Na závěr je potřeba zdůraznit, ţe z teoretických východisek i z vlastního průzkumu vyplynul obrovský rozpor mezi doporučovaným přístupem a stavem RVP zejména u středního odborného školství v prosazování iniciativy a podnikavosti do výuky. Ale i odlišný přístup v běţné realitě na jednotlivých středních odborných školách.
Otázkou zůstává, zda si výše uvedeného problému včas někdo všimne a zda bude síla a vůle danou situaci napravit. Je potřeba si uvědomit, ţe jednotlivé školy jsou jiţ v pokročilém stádiu celého procesu vytváření a zavádění nových školních vzdělávacích programů na základně stanovených rámcových vzdělávacích programů. A času není nazbyt. Druhý problém spočívá v tom, jak je moţné, ţe RVP pro gymnázia podnikavost znají a pracují s ní, a střední odborné školy nikoliv. Z podstaty věci by to mělo být spíše naopak. Střední odborné školy, zejména věnující se podnikání, by měly být na předním místě v zavádění inovativních přístupů k výuce a v prosazování co moţná nejširšího pojetí iniciativy, podnikání a podnikavosti. Měly by tak být příkladem pro ostatní školy. Výsledky průzkumu to ale v ţádném sledovaném případě nepotvrdily, ba právě naopak. V přístupu k výuce podnikání dominovala tradiční forma přednášek nebo v lepším případě tzv. ekonomická cvičení zaměřená na účtování o podnikových činnostech. Našly se i kompromisy mezi tradičním a inovativním přístupem v podobě pololetních nebo celoročních projektů jednotlivců. Během průzkumu byly zaznamenány i výjimečné příklady, které se od ostatních odlišovaly. Ty pak podstatnou měrou naplňovaly myšlenku na rozvoj klíčové kompetence smysl pro iniciativu a podnikavost v pojetí EU ve výuce. Závěrem je třeba připomenout, ţe dotazování probíhalo pouze na vzorku 21 škol z celkového počtu 99 jihočeských středních škol. Mezi ostatními subjekty, které osloveny nebyly, by se s velkou pravděpodobností našly další zajímavé praktické příklady tzv. dobré praxe. Literatura DIVIŠOVÁ, D. 2009. Výuka podnikání a podnikavosti. Ostrava. Vysoká škola podnikání. 2009. s. 75. Vedoucí diplomové práce PhDr. Lukáš Durda. Durda L.; Jünger J. 2007.Výuka podnikání tradice nebo inovace?, 2007 DRUCKER, P.F. 1993. Inovace a podnikavost. Praxe a principy. Praha. Management Press, 1993. ISBN 80-85603-29-2. JÜNGER, J.; FIALOVÁ,V. 2004. Podnik a podnikání I. 1. vydání. Ostrava. VŠP, a.s. v Ostravě. 2004. 115 s. ISBN 80-86764-07-9. MIKOLÁŠ, Z. 2006. Podnikání a podnik B. 1.vydání. Ostrava. VŠP, a.s. 2006. PRŮCHA, J. 2006. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 2. aktualizované vydání. Praha. Portál, s.r.o. 2006. 271 s. ISBN 80-7178-944-5. SKALKOVÁ, J. 2007. Obecná didaktika. 2. rozšířené a aktualizované vydání, Grada Publishing, a.s., Praha 2007, s., ISBN 978-80-247-1821-7 ŠIL, P.; KAROLOVÁ, J. 2007. Člověk ve společnosti a v ekonomickém životě. Sociologie a ekonomie pro střední školy. 1. vydání. Olomouc. Nakladatelství Olomouc, s.r.o. 2007. ISBN 978-80-7182-233-2. ŠVARCOVÁ, J. a kol. 2008. Ekonomie stručný přehled 2008/2009. 6.aktualizované vydání. Zlín. CEED. 2008. ISBN 978-80-903433-7-5. Elektronické zdroje Agenda z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě [online]. EK. 2006. [cit. 2009-04-02]. Dostupné z: <http://ec.europa.eu/enterprise/entrepreneurship/support_measures/training_education/doc/o slo_agenda_cs.pdf >. Centrum fiktivních firem [online]. NÚOV. 2009. [cit. 2009-03-18]. Dostupné z: <http://www.nuov.cz/centrum-fiktivnich-firem>.
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihočeského kraje [online]. Krajský úřad Jihočeský kraj. 2008. [cit. 2009-02-11]. Dostupné z : <http://www.krajjihocesky.cz/index.php?par%5bid_v%5d=281&par%5blang%5d=cs>. DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, ze dne 18. prosince 2006 o klíčových kompetencích pro celoživotní učení (2006/962/ES) [online]. EK a R. 2006. [cit. 2009-03-02]. Dostupné z: <http://www.nuov.cz/uploads/rvp/kk/evropsky_referencni_ramec.pdf >. JA ČR. Zpráva o činnosti Junior Achievement, o.p.s., školní rok 2006/2007 [online]. 2007. [cit. 2009-03-24]. Dostupné z: <http://www.jacr.cz/cms/upload_file/zpravy_o_cinnosti/zprava%20o%20cinnosti%20ja%20 CR1%202006-7.pdf>. Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007 2013 [online]. MŠMT. 2007. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: <http://www.msmt.cz/mladez/koncepce-statni-politikypro-oblast-deti-a-mladeze-na-obdobi-2007-2013>. Lisabonská strategie [online]. EK. 2008. [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: <http://ec.europa.eu/johtml.do?uri=oj:c:2008:115:som:cs:html >. Mládež v akci 2007 2013. Průvodce programem. Verze platná od 1. 1. 2007 [online]. EK. 2007. [cit. 2009-03-19]. Dostupné z: <http://ec.europa.eu/youth/pdf/doc445_cs.pdf>. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. [online]. MŠMT. 2001. [cit. 2009-03-21]. Dostupné z: <http://aplikace.msmt.cz/pdf/bilakniha.pdf>. NÚOV. O nás. [online]. 2009. [cit. 2009-03-05]. Dostupné z: <http://www.nuov.cz/o-nas>. NÚOV. Rámcové vzdělávací programy [online]. NÚOV. 2008. [cit. 2009-03-14]. Dostupné z: <http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy>. Projekt nejlepší metodiky: Mini-podniky v sekundárním vzdělávání. Závěrečná zpráva odborné skupiny [online]. EK. 2005. [cit. 2009-04-02]. Dostupné z: <http://ec.europa.eu/enterprise/entrepreneurship/support_measures/training_education/doc/m ini_companies_cs.pdf >. Rejstřík škol (verze1.73) [online]. MŠMT. 2009. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z: <http://rejskol.msmt.cz/>. Strategie celoživotního učení ČR. Praha: MŠMT ve spolupráci s NÚOV. 2007. ISBN 978-70-254-2218-2.