VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií. Vývoj DPH u konkrétní firmy právnické osoby

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií Vývoj DPH u konkrétní firmy právnické osoby Bakalářská práce Autor: David Strohmayer Vedoucí práce: Ing. Marie Borská Jihlava 2013

Anotace Bakalářská práce se zabývá nejobtíţnější daní daňového systému ČR daní z přidané hodnoty a vývojem této daně u konkrétní firmy. Práce se dělí na dvě části teoretickou a praktickou. Teoretická část je věnována daňovému systému ČR, dani z přidané hodnoty, zákonu o DPH a zásadním změnám v legislativě. V praktické části jsou analyzovány změny v legislativě DPH, které měly vliv na konkrétní firmu a jsou zhodnoceny jejich přínosy a nedostatky. Klíčová slova Daň z přidané hodnoty, daňová povinnost, plátce daně, sazba daně, zákon o DPH, přenesení daňové povinnosti. Die Annotation Die Arbeit beschäftigt sich mit der schwierigsten Steuer in dem Steuersystem der Tschechischen Republik - die Mehrwertsteuer und die Entwicklung von dieser Steuer bei der konkreten Firma. Die Arbeit teilt sich an zwei Teilen, an den theoretischen und an den praktischen Teil. Der theoretische Teil erklärt das Steuersystem in der Tschechische Republik, die Mehrwertsteuer, das Mehrwertsteuergesetz und die grundsätzliche Änderungen in der Legislative. In dem praktischen Teil sind die Änderungen in der Legislative von der Mehrwertsteuer analysieren. Die Änderungen haben der Einfluss an dieser Firma. In der Arbeit sind diese Beiträge und Mängel bewerten. Die Schlüsselwörter Mehrwertsteuer, Steuerpflicht, Steuerzahler, Steuersatz, Mehrwertsteuergesetz, Steuerpflicht übertragen.

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na vzniku této bakalářské práce. Především patří mé poděkování Ing. Marii Borské za odborné vedení bakalářské práce, věcné připomínky a náměty, které mi pomohly bakalářskou práci dokončit. Také bych chtěl poděkovat Silvii Tomášové za poskytnuté materiály k praktické části bakalářské práce.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 16. 8. 2013... Podpis

Obsah Úvod a cíl práce... 8 1 Daňový systém ČR... 10 1.1 Historie daní... 12 1.2 Daně (Vymezení daní)... 13 1.2.1 Vlastnosti daně... 14 1.2.2 Funkce daní... 14 1.2.3 Daňové principy... 15 1.3 Členění daní... 16 1.3.1 Členění podle dopadu na poplatníka... 16 1.3.2 Členění podle předmětu zdanění... 16 1.3.3 Členění podle rozpočtového určení... 16 2 Daň z přidané hodnoty... 18 2.1 Výhody a nevýhody DPH... 19 2.2 Harmonizace DPH v EU... 21 2.3 Vývoj DPH v ČR... 24 3 Zákon o dani z přidané hodnoty... 26 3.1 Vymezení základních pojmů... 26 3.2 Předmět daně... 28 3.3 Osoby povinné k dani... 29 3.4 Plátci daně... 30 3.4.1 Plátci daně... 30 3.4.2 Identifikované osoby... 32 3.5 Místo plnění... 33 3.6 Uskutečnění plnění a daňová povinnost... 34 3.7 Daňové doklady... 35 3.8 Základ daně... 37 3.9 Výpočet daně... 38 3.10 Sazby DPH... 39 3.11 Osvobozená plnění... 42 3.12 Odpočet daně... 43 3.13 Zdaňovací období... 44 3.14 Daňové přiznání... 45 3.15 Reţim přenesení daňové povinnosti... 46 4 Zásadní změny v legislativě DPH... 49 4.1 Rok 2010... 49 6

4.2 Rok 2011... 51 4.3 Rok 2012... 52 4.4 Rok 2013... 53 4.5 Rok 2014... 56 5 Představení firmy... 57 6 Změny v legislativě a vývoj DPH... 59 6.1 Rok 2010... 59 6.2 Rok 2011... 62 6.3 Rok 2012... 66 6.4 Rok 2013... 78 Závěr... 83 Pouţitá literatura... 85 Seznam zkratek... 88 Seznam tabulek... 89 Seznam grafů... 90 Seznam obrázků... 90 Přílohy... 90 7

Úvod a cíl práce Pro svoji práci jsem si vybral problematiku daně z přidané hodnoty hned z několika důvodů. Je to daň, která se stala základním stavebním pilířem daňového systému České republiky. Zejména je to dáno její vysokou výnosností, neutralitou vůči zahraničnímu obchodu a částečnou imunitou k daňovým únikům. Další důvod proč jsem si toto téma zvolil, je ten, ţe se s daní z přidané hodnoty setkáváme kaţdý den, skoro při kaţdém nákupu zboţí nebo sluţeb. V neposlední řadě mě k volbě tohoto tématu vedlo také to, ţe mi hlubší porozumění této dani, můţe pomoci při hledání budoucího uplatnění. Cílem bakalářské práce je na konkrétních příkladech vysvětlit zásadní změny v legislativě daně z přidané hodnoty, které se nějakým způsobem dotkly firmy právnické osoby. Zhodnotit tyto změny a ukázat jejich konkrétní přínosy a nedostatky, které s sebou přinesly. Práce je rozčleněna na šest částí. První část pojednává o daňovém sytému České republiky. Je v ní nastíněna historie daní, vlastnosti a funkce daní, daňové principy a členění daní z několika pohledů. Druhá část se zaobírá daní z přidané hodnoty konkrétně mechanismem fungování této daně, jejími výhodami a nevýhodami, harmonizací v rámci Evropské unie a vývojem DPH v České republice. Ve třetí části je rozebrán zákon o dani z přidané hodnoty. Jsou zde popsány nejdůleţitější paragrafy ZDPH, které čítají například předmět daně, osoby povinné k dani, plátce daně, místo plnění, základ daně, sazby daně, výpočet daně, daňové doklady, osvobození a odpočet daně, reţim přenesení daňové povinnosti, a mnoho dalších. Čtvrtá část je věnována nejdůleţitějším legislativním změnám daně z přidané hodnoty, které nastaly v jednotlivých letech existence zvolené firmy, tedy změny od roku 2010 do současnosti. V páté části je představena firma, která mi poskytla podklady pro zpracování praktické části bakalářské práce. Tato část pojednává o vzniku firmy, právní formě, organizační struktuře, předmětu ekonomické činnosti a plátcovství daně z přidané hodnoty. 8

Poslední šestá část popisuje zásadní změny v legislativě daně z přidané hodnoty, které se v jednotlivých letech dotkly zvolené firmy právnické osoby. Tyto změny jsou zde rozebrány a nastíněny jejich přínosy a nedostatky. Tato část také popisuje vývoj daňové povinnosti v jednotlivých letech. V závěru jsou uvedeny přílohy související s bakalářskou prací. Seznam zboţí a sluţeb podléhajících sníţené sazbě, seznam sluţeb podléhajících sníţené sazbě, seznam zboţí podléhajících sníţené sazbě, a formuláře daňových přiznání, které byly pouţívány v analyzovaných letech. 9

1 Daňový systém ČR Daňový systém je možno definovat jako souhrn a strukturu všech daní, které se na daném území, zpravidla státním, vybírají. 1 Daňový systém upravuje ve všech státech konkrétní legislativa a různé státy se mohou v daních velmi odlišovat. Daňová soustava se pokaţdé odvíjí od příslušné ekonomické situace. Z tohoto důvodu se daňové zákony velmi často mění, aby dokázaly reagovat na změny ekonomické situace. Přitom stát musí vzít v potaz hned několik protichůdných tlaků: Stát musí zajistit co nejvíce prostředků, na financování svých aktivit. Lidé a firmy si přejí, co nejmenší daně, aby měli více peněz pro své potřeby. Řada daní podléhá mezinárodní harmonizaci, proto na stát působí tlaky na jejich sjednocení s ostatními zeměmi. Stát přihlíţí také k sociální únosnosti daní. Je nutné vzít v úvahu technická a ekonomická hlediska vybíratelnosti a vymahatelnosti daní. Daňový systém je neustálé hledání vzájemných ústupků mezi zmíněnými protichůdnými tlaky. 2 Stávající daňová soustava České republiky vychází ze zákona 212/1992 o soustavě daní. V platnosti je od 1. ledna 1993, kdy prošla zásadní reformou. Stav daňového systému před reformou a po reformě zobrazuje obrázek č. 1. Základním cílem bylo přiblíţit náš daňový systém soustavám trţních ekonomik a umoţnit tak lepší funkci trţního mechanismu. 3 1 HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Veřejné finance. Praha: ASPI, 2007, str. 111. 2 ŠVARCOVÁ, Jena. Ekonomie stručný přehled. Zlín: CEED, 2012. 3 PAVLÁSEK, Vlastimil; HEJDUKOVÁ, Pavlína. Veřejné finance a daně v České republice. Plzeň: NAVA, 2010. 10

Před reformou Po reformě daň ze mzdy daň z příjmů z literární a umělecké činnosti daň z příjmů obyvatelstva Daň z příjmů fyzických osob odvody (ze zisku, z objemu mezd) důchodová daň (ze zisku, z objemu mezd) Daň z příjmů právnických osob zemědělská daň (ze zisku, z objemu mezd) domovní daň zemědělská daň z pozemku Daň z nemovitostí (z pozemků, ze staveb) notářský poplatek za dědictví notářský poplatek za darování Daň dědická D Daň darovací notářský poplatek z převodu nemovitostí Daň z převodu nemovitostí Daň silniční daň z obratu Daň z přidané hodnoty Spotřební daně Obrázek 1: Srovnání daní České republiky před a po reformě k 1. 1. 1993 (zdroj: ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací, str. 45) 11

1.1 Historie daní Původ daní sahá aţ ke vzniku a rozvoji organizovaných států. Proto je historie daní poměrně obsáhlá. Jednotlivé vývojové etapy daní se dají rozdělit do několika částí. Daně v otrokářské společnosti Některé příjmy státní pokladny měly charakter daní. Byly však pouze příleţitostným zdrojem, a měly převáţně naturální podobu. Největší podíl příjmů do státního rozpočtu plynul z válečných kořistí. Daně ve feudální společnosti Odvody daňového charakteru byly stále podpůrným zdrojem rozpočtu. Vybíraly se většinou v období válečných taţení. V tomto období vznikly čtyři druhy odvodů, které lze povaţovat za první daně. Domény odvody z výnosů majetku panovníka, z hospodaření na jeho zemědělských a lesních pozemcích, měly skoro vţdy naturální formu. Regály poplatky za poskytnutí práv, které patří výhradně panovníkovi, právo těţby, lovu, vaření piva nebo raţby mincí. Kontribuce první forma přímých daní, výběr probíhal repartiční metodou, tzn., určila se výše částky, kterou je potřeba vybrat, a následně se rozpočítala na jednotlivá města, léna či feudální panství. Akcízy lze povaţovat za první formu nepřímých daní, byla to modernější forma regálů, je to poplatek z právního převodu zboţí, který určuje cena Daně v období liberalismu Daně jsou jiţ pravdivé a povinné platby, pro všechny ekonomické subjekty, tvoří hlavní zdroj financování rozpočtu, z kontribucí a akcízů se staly první daňové soustavy přímých a nepřímých daní. Daně na přelomu 19. a 20. století V tomto období došlo k rozšiřování sektoru státního hospodářství. Státu připadla hlavní role garanta minimální úrovně vzdělanosti, péče o zdraví a zabezpečování přerozdělovacích procesů. Proběhly velké daňové změny. Daňový výnos se vyměřuje podle skutečného stavu, nikoliv podle nepřímých znaků. Pro výběr daní je zaveden dokument daňové přiznání. Cla se jiţ převáţně vybírají jen na dovoz. Začíná se běţně pouţívat progresivní sazba daně. 12

Daně v období mezi světovými válkami v tomto období došlo k dalšímu zvyšování daňové kvóty, která začala dosahovat aţ 30 % HDP. Bylo to zapříčiněno snahou získat více prostředků na obnovení ekonomiky. Ve většině států se zavedly válečné daně a majetkové daně, které byly zaměřeny na nejbohatší obyvatelstvo. Další prostředky plynuly z přiráţek k obvyklým daňovým odvodům. Daně po druhé světové válce (40. 60. léta) zvýšil se důraz na stabilizační funkci daní, daňová kvóta ve většině zemí činila více neţ 50 % HDP. V roce 1967 vznikla směrnice Rady ES, která stanovila zavedení DPH ve všech zemích EHS. 70. 90. léta v trţních ekonomikách se do popředí dostávala politika stimulace nabídky, to mělo za následek sniţování daní, daňového břemene a mezních sazeb daně. Usilovalo se o zvyšování podílů nepřímých daní na celkových daňových výnosech. Od roku 1977 platí tzv. šestá směrnice, která harmonizuje DPH v zemích EU. Současnost Dál se pokračuje ve zvyšování podílu nepřímých daní. Probíhá další spolupráce v daňové oblasti. Od roku 2007 je platná směrnice o jednotném systému DPH v zemích EU. 4 1.2 Daně (Vymezení daní) Daň je povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností. 5 Daně odčerpávají finance ze soukromého sektoru, aby jejich výnosy naplnily veřejné rozpočty. Daň je tak přesunem finančních prostředků od soukromého sektoru k veřejnému sektoru. Ze zákona představuje závazkový vztah mezi věřitelem (má právo na plnění) a dluţníkem (má povinnost uhradit závazek). Mají charakter pravidelných plateb (např. důchodové daně), nebo jednorázový charakter pokud dojde k naplnění určitých podmínek (darovací daně). 6 4 ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. Praha: C. H. Beck, 2008. xvi. 5 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010, str. 15-16. 6 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 13

1.2.1 Vlastnosti daně nenávratnost po zaplacení daně nevzniká subjektu ţádný určitý nárok, také ji nemůţe poţadovat zpět, neekvivalentnost neexistuje téměř ţádný přímý vztah mezi zaplacenou daní a spotřebou veřejných statků, pravidlem bývá, ţe ten kdo má vyšší příjem, přispívá do rozpočtu více, neznamená to ale, ţe bude i více čerpat, neúčelovost kdyţ daň platíme, není nám konkrétně znám účel, na který bude pouţita. 1.2.2 Funkce daní fiskální je to primární funkce všech daní, hlavním cílem je získat finanční prostředky pro veřejný rozpočet, jen velmi zřídka se můţeme setkat s daní, která fiskální funkci neplní, alokační vychází z toho, ţe některé trhy nejsou schopny efektivně fungovat pouze na základě trţních mechanismů, stát do nich musí zasahovat, například díky daňovému zvýhodnění určitého statku, zvýší jeho spotřebu (očkování), redistribuční rozdělování důchodů pouze na základě trţních mechanismů, je společností povaţováno za nespravedlivé, prostřednictvím daní je moţné zmírnit nerovnosti v důchodech jednotlivých subjektů tím, ţe stát vybere na daních více od bohatších, coţ mu umoţní pomocí transferů přerozdělit příjmy směrem k chudším, stimulační subjekty jsou zpravidla ochotny udělat maximum proto, aby svoji daňovou povinnost minimalizovali, a tudíţ lze pomocí určitých nástrojů (např. daňových úspor, prázdnin nebo vysokého zdanění), pozitivně či negativně stimulovat jejich chování, stabilizační je to soubor opatření, která napomáhají ke zmírnění cyklických výkyvů v ekonomice, v období ekonomického růstu se větší díl prostředků 14

soustřeďuje do veřejných rozpočtů, v období poklesu je tomu naopak, aby se pomohla ekonomika nastartovat. 7 1.2.3 Daňové principy princip spravedlnosti tento princip je zaloţen na dvou věcech: daně by měly brát v úvahu schopnost poplatníka platit daň a měly by odpovídat uţitku, který plyne ze zdanění, existují dva typy spravedlnosti: horizontální spravedlnost říká, ţe dva poplatníci s rovnocennou schopností platit daň, by měli bez ohledu na pohlaví, věk či rasu, platit daň totoţnou, vertikální spravedlnost základní myšlenkou je vyšší zdanění poplatníka s větší schopností platit daň a niţší zdanění poplatníka s menší schopností platit daň, princip efektivnosti daně by neměly způsobovat podstatné rozdíly v cenách a uţitku, neměly by nutit poplatníka vyhledávat substituty s niţší daní, současně je ţádoucí, aby byly co nejniţší administrativní náklady (náklady na správu, výběr a vymáhání daní), princip perfektnosti a průhlednosti důleţitá je jasná formulace subjektu daně, objektu daně a způsobu výpočtu daně, neboť dobře definované daně umoţňují správci daně účinnější kontrolu, princip pružnosti je nutné konstruovat daňový systém tak, aby byl schopen potřebné změny vedoucí k řešení úkolů a potřeb na makroekonomické úrovni realizovat v co nejkratší době. 8 7 VANČUROVÁ, Alena; LÁCHOVÁ, Lenka. Daňový systém ČR 2010. Praha: Vox, 2010. 8 TOMÁŠKOVÁ, Eva. Veřejné finance. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 15

1.3 Členění daní Daně se člení z mnoha hledisek. V následujícím textu jsou popsány základní z nich. 1.3.1 Členění podle dopadu na poplatníka Přímé daně u přímých daní nemůţe poplatník (ten kdo hradí daň) přenést daňovou povinnost na další subjekt, nositel daně je subjekt, který odvádí daň v přímé závislosti na své důchodové nebo majetkové situaci. Nepřímé daně tyto daně se dotýkají spotřeby, plátcem daně není stejný subjekt, který daň skutečně hradí, daň se přenáší prostřednictvím zvýšení ceny na jiný subjekt, zejména spotřebitele. 1.3.2 Členění podle předmětu zdanění Důchodové daně předmětem důchodový daní je mzda nebo zisk, mezi tyto daně patří daň z příjmu fyzických a právnických osob. Majetkové daně zdaňován je majetek, kterým subjekt disponuje, a to bez ohledu na dosaţený důchod, ale prostředky na placení těchto daní pocházejí z důchodu poplatníka. Spotřební daně jsou to selektivní nepřímé daně, které zatěţují spotřebu vybraných druhů zboţí, hradí je konečný spotřebitel v ceně zboţí (např. alkohol, cigarety) 1.3.3 Členění podle rozpočtového určení Svěřené daně všechen výnos vybraný těmito daněmi připadá do konkrétního rozpočtu. Sdílené daně výnos z těchto daní se podle zákona rozdělí mezi jednotlivé veřejné rozpočty. 9 Základní rozdělení daní v ČR zobrazuje obrázek č. 2. 9 PAVLÁSEK, Vlastimil; HEJDUKOVÁ, Pavlína. Veřejné finance a daně v České republice. Plzeň: NAVA, 2010. 16

DAŇOVÝ SYSTÉM Přímé daně Daně z příjmů - fyzických osob - právnických osob Daně majetkové - z nemovitostí - z převodu nemovitostí - silniční - dědická - darovací Nepřímé daně Všeobecné - daň z přidané hodnoty Spotřební daně - z tabákových výrobků - z piva - z vína - z lihu - z minerálních olejů Obrázek 2: Schéma daňové struktury ČR (zdroj: PUCHINGER, Zdeněk. Úvodní kapitoly k daňové teorii: Daňová soustava ČR, str. 44) 17

2 Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty je univerzální daň ze spotřeby, kterou se zatěžuje přidaná hodnota poskytovaného zboží a služeb. Je to nepřímá daň. Vybírá se v každém článku výroby, distribuce a dodávky. Mnoho občanů nemá mnohdy ani tušení, že platí daň z přidané hodnoty při svém každodenním nákupu. Jde o daň teoreticky a aplikačně poměrně složitou. 10 Daň z přidané hodnoty postihuje na každém stupni technologického zhodnocení nebo distribuce nově vytvořenou hodnotu výrobku nebo služby. Plátce DPH odvádí daň z té části hodnoty výrobku nebo služby, kterou sám přidal. Odvedená daň se mu vrací v tržbách za prodané zboží a služby, z tohoto důvodu DPH působí na podnikatelské subjekty neutrálně. Nositelem daňového břemene (poplatníkem daně) je konečný spotřebitel. 11 DPH je pro většinu stávajících daňových systémů nepostradatelnou součástí. Velké mnoţství daňových teoretiků se shoduje na tom, ţe všeobecná daň ze spotřeby je pro daňový systém klíčová a její význam by měl narůstat. Hlavními důvody její nepostradatelnosti v moderních daňových systémech je její vysoká výnosnost a neutralita v mezinárodním obchodě. Základní princip daně z přidané hodnoty je prostý. Daň je vybírána v jednotlivých článcích ekonomického řetězu pouze z toho, co bylo k hodnotě statku v daném článku přidáno. Zdaňuje se tak pouze přidaná hodnota a nikoliv celý obrat jak tomu bylo u obratových daní. Tím je zamezeno opakovanému zdanění a nezáleţí jiţ na počtu transakcí. Vyjádřit nově přidanou hodnotu přímo, u kaţdého daňového subjektu zvlášť, je obzvláště pracné a samozřejmě i hodně nákladné. Z tohoto důvodu se daňová povinnost určuje u daně z přidané hodnoty nepřímo. Jakýkoliv daňový subjekt musí zdanit všechnu svoji produkci, z čehoţ vyplývá, ţe lze v ekonomice nakupovat pouze s daní. Daňový subjekt však můţe sníţit daň o tu, kterou sám uhradil v nákupech pro svoji 10 JANOUŠKOVÁ, Jana, DANĚ A DAŇOVÁ POLITIKA B. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2006, str. 145. 11 PAVLÁSEK, Vlastimil; HEJDUKOVÁ, Pavlína. Veřejné finance a daně v České republice. Plzeň: NAVA, 2010, str. 98. 18

produkci. Tento postup výpočtu vystihuje daň vztaţenou na kaţdém výrobním stupni k nově vytvořené hodnotě. 12 2.1 Výhody a nevýhody DPH Výhody DPH Neutralita je neutrální ke všem výrobním aktivitám, konkurenci i organizační struktuře, je to dáno tím, ţe se odvádí z přidané hodnoty po odečtení daně zaplacené na vstupu, nemotivuje na rozdíl od obratových daní, k vertikální integraci, protoţe zdanění nezáleţí na počtu transakcí, ale na výši přidané hodnoty. Snadná použitelnost v mezinárodním obchodě je pojata jako daň, která zatěţuje pouze přidanou hodnotu, která vznikla v dané zemi, vývoz zdaňován není. Tím se smazávají rozdíly sazeb v jednotlivých zemích. Proto je moţné vyváţet zboţí za stejných podmínek, coţ vyrovnává konkurenci v zahraničním obchodu. Transparentnost, možnost zdaňovat nejen zboží, ale i služby průhlednost a přehlednost vychází z toho, ţe se zdaňuje veškerý prodej, a to jak zboţí, tak i sluţeb. Výnosnost pro státní příjmy v zemích, které disponují DPH, tvoří tato daň podstatný podíl veřejných rozpočtů, je to způsobeno hlavně její všeobecností. Odolnost vůči daňovým únikům systém daně je koncipován tak, ţe vede k daňové kázni, příčinou je její mechanismus, který spočívá v tom, ţe staví plátce daně do řady, v níţ má kaţdý jednotlivec zájem na potvrzení o zaplacené dani v ceně zboţí. 13 12 VANČUROVÁ, Alena; LÁCHOVÁ, Lenka. Daňový systém ČR 2010. Praha: Vox, 2010. 13 ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. Praha: C. H. Beck, 2008. xvi. 19

Nevýhody DPH Náročnost přechodu na novou daň zavedení DPH je jak politicky administrativně, tak i finančně velmi náročné, tento proces skýtá mnoho překáţek, jako například překonání odporu veřejnosti k novince, registrace subjektů daně, školení v pouţívání, problémy s kontraktními cenami ve smlouvách a další. Administrativní nákladnost daně je velmi administrativně nákladná pro obě strany, pro plátce i stát. Je to dáno zejména náročností účtování a mnoţstvím plátců, v ČR je registrováno přibliţně 500 000 plátců DPH. Obavy ze zvýšení inflace existují různé teorie, které varují před moţností růstu inflace v důsledku zavedení DPH, toto tvrzení podporuje fakt zvýšení výnosu daně oproti dosavadní dani z obratu a o hrozbu zvýšení spotřebitelských cen, byly provedeny různé výzkumy, ze kterých vyplynulo, ţe nejde vyvodit jednoznačné závěry, daň se projevuje odlišně v různých zemích, jak je patrné z tabulky č. 1. 14 Tabulka 1: Růst maloobchodních cen (v %) v důsledku zavedení DPH (zdroj: KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika, str. 232) Země Růst MO cen celkem Růst MO cen vlivem DPH Belgie 2,6 nepatrně Dánsko 8,0 4,0 Francie 2,1 1,0 SRN 1,5 0,6 Irsko 5,5 nepatrně Itálie 6,3 2,0 Lucembursko 3,5 nepatrně Nizozemsko 6,1 1,4 Velká Británie 4,9 0,7 Česká republika 20,8 10 14 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 20

2.2 Harmonizace DPH v EU V Evropě se v 60. letech 20. století pouţívali dva systémy nepřímého zdanění. Ve Francii od roku 1954 fungoval systém daně z přidané hodnoty. Druhým způsobem bylo zdanění pomocí kumulativního kaskádovitého systému daně z obratu, který vyuţívaly všechny zbylé členské státy. Evropská komise se musela rozhodnout, který jednotný typ zvolí. Z hlediska jednotného vnitřního trhu i lepších vlastností se komise rozhodla pro daň z přidané hodnoty. V roce 1967 vznikla první směrnice č. 67/227EEC. Tato směrnice zavazovala členské státy do 1. ledna 1970 k nahrazení jejich dosavadních systémů daní z obratu jednotným systémem daně z přidané hodnoty. Tento termín nebyly všechny země schopny dodrţet a později došlo k jeho prodluţování. V roce 1967 vznikla také druhá směrnice č. 67/228/EEC, která jednotně vymezila definici předmětu daně jako prodej zboţí a poskytování sluţeb na území členské země uskutečněné plátcem za úplatu a dovoz zboţí. V této směrnici došlo také k vymezení místa plnění, plátce daně, prodeje zboţí a poskytování sluţeb. Klíčovou směrnicí je šestá směrnice č. 77/388/EEC z roku 1977. Jsou v ní zakotveny pravidla pro určování základu daně, teritoriálního dosahu, okruhy subjektů, sazby daně a jiné. Cílem bylo sjednotit daňové systémy s předpoklady z první a druhé směrnice, tj. zdaňování dovozu a vracení daní při vývozu v rámci intrakomunitárních plnění 15. V roce 1991 došlo k přijetí směrnice č. 91/860/ECC. Tato směrnice zrušila fiskální hranice mezi členskými státy, coţ se výrazně projevilo v uplatňování DPH v rámci Evropských společenství. V roce 1993 vstoupila v platnost směrnice č. 92/77EEC, která stanovila minimální hranice pro sazby DPH. Standardní sazba byla stanovena v minimální výši 15 % a sníţená sazba 5 %. Také v ní bylo předepsáno, ţe členské země mohou pouţívat pouze dvě sníţené sazby daně. V roce 2006 byla šestá směrnice upravena a nahrazena novou směrnicí, do které byly včleněny i ustanovení ze směrnice první. S účinností od 1. 1. 2007 začala tedy platit nová směrnice č. 2006/112/EC o společném systému daně z přidané hodnoty, která se 15 intrakomunitární plnění hovoříme o něm při dodání zboţí nebo sluţeb mezi zeměmi Evropské unie 21

stala základním dokumentem harmonizace daně z přidané hodnoty. Od jejího přijetí prošla novelizacemi a platí dodnes. 16 Tabulka č. 2 popisuje nejdůleţitější směrnice legislativního ukotvení DPH v EU. A tabulka č. 3 zobrazuje chronologický vývoj zavádění DPH v EU. Tabulka 2: Legislativní ukotvení DPH v EU (zdroj: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/dan-z-pridane-hodnoty-v-evropske-unii-29141.html) Nejdůležitější přijaté směrnice upravující DPH v EU Název směrnice Rok vydání Stručný obsah První směrnice 67/227/EHS 1967 definice DPH a zdůvodnění nutnosti přejít na systém DPH k 1. 1. 1970 Druhá směrnice 67/228/EHS Šestá směrnice 77/388/EHS 1967 1977 definice předmětu zdanění, osob podléhajících dani, sazeb daně, ostatních základních pojmů dřívější základní směrnice: sjednocení výkladu základních pojmů: základ daně, teritoriální dosah, zahrnuté osoby, místo zdanitelného plnění, sazby daně + zavedení odvodu z národních výnosů DPH do společného rozpočtu EU Osmá směrnice 79/1072/EHS Desátá směrnice 84/386/EHS Třináctá směrnice 86/560/EHS Směrnice 91/680/EHS Směrnice 92/77/EHS 1979 vrácení DPH osobám povinným k dani neusazeným v EU 1984 úprava místa zdanitelného plnění u pronájmu movitých věcí 1986 vrácení DPH osobám povinným k dani na území ES 1991 zrušení daňových hranic uvnitř ES 1992 stanovení minimálních sazeb daně od 1. 1. 1993 Směrnice 2006/112/ES 2006 současná základní směrnice upravující DPH platná od 1. 1. 2007, kodifikace dosavadních právních úprav DPH v EU 16 NERUDOVÁ, Danuše. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie. Praha: ASPI, 2008. 22

Tabulka 3: Chronologický vývoj zavádění DPH v EU (zdroj: LÁCHOVÁ, Lenka. Daňové systémy v globálním světě, str. 45) Rok zavedení DPH země sazby v roce zavedení v % Původní členské státy EU 15 1967 Francie 6; 16,66; 20; (13) Dánsko 10 1968 Německo 5; 10 1969 Nizozemí 4; 12 Švédsko 2,04; 6,38; 11,11 1970 Lucembursko 4; 8 1971 Belgie 6; 18; 25; (14) 1972 Irsko 1; 5,26; 11,11; 16,37; 30,26 1973 Itálie 6; 12; 18 Velká Británie 10 Rakousko 8; 16 1986 Španělsko 6; 12; 33 Portugalsko 8; 16; 30 1987 Řecko 3; 6; 18; 36 1994 Finsko 5; 12; 22 Nové členské státy (NMS12) 1988 Maďarsko 0; 15; 25 1991 Estonsko 10 1992 Kypr 5 1993 Česká republika 5; 23 Slovensko 5; 23 Polsko 3; 7; 22 Rumunsko 18 1994 Litva 18 Bulharsko 7; 20 1995 Lotyšsko 18 Malta 5; 15 1999 Slovinsko 8; 19 23

2.3 Vývoj DPH v ČR V české daňové soustavě se do roku 1992 zdanění spotřeby provádělo pomocí obratových daní. Od roku 1927 do roku 1948 bylo prováděno zdanění spotřeby formou daně z obratu kaskádovitého typu. Po reformě nepřímé daně byla nahrazena od roku 1949 všeobecnou nákupní daní. Ta byla uplatňována jen krátce. Od roku 1954 se znovu zavedla daň z obratu, kterou nahradila aţ daň z přidané hodnoty. Daň z přidané hodnoty je v České republice poměrně novou daní. Vznikla ve spojení s novou daňovou soustavou a v platnost vstoupila 1. ledna 1993. Základní návrh daně z přidané hodnoty vychází ze zákona č. 588/1992 Sb. DPH nahradila několik daní, které do té doby více méně plnily její funkci, a to daň z obratu, dovozní daň a dovozní přiráţku. Zákon byl poté ještě několikrát specifikován formou novel. DPH fungovalo ve dvou sazbách, základní 23 % a sníţené 5 % (nebo 0 %, osvobozené od zdanění). Velká odstupňovanost ve zdanění navazovala na minulý stav, ve kterém většina sluţeb nepodléhala dani z obratu a zohledňovala i sociální rozměr. Na další období vývoje daní měla velký vliv snaha ČR o vstup do EU. Bylo nutné přijmout legislativní změny, sjednocující náš daňový systém se situací v ES. V tomto kontextu byly postupně podniknuty kroky, které se týkaly: zmírnění základní sazby daně na 22 %, redukce hranice obratu pro povinnou registraci plátce na polovinu na 750 000 Kč za tři po sobě jdoucí měsíce, redukce počtu poloţek zboţí, se sníţenou sazbou daně Po vstupu ČR do EU se sjednotila DPH s pravidly unie. K tomuto účelu vznikl úplně nový zákon o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. Nový zákon sebou přinesl mnoţství změn. Základní sazba byla sníţena na 19 %. Změna nastala také u hranice pro povinnou registraci, která se sníţila na 1 000 000 Kč. A v neposlední řadě došlo 24

k přeřazování velkého počtu poloţek zboţí a sluţeb ze sníţené do základní sazby, přičemţ se akceptovala pravidla plynoucí z předpisů EU. 17 V letech 2005 2009 prodělal zákon o DPH řadu změn v rámci sjednocování tohoto zákona s právní úpravou Evropské unie. Kromě toho se v roce 2008 zvýšila sníţená sazba z 5 % na 9 %. Došlo také k úpravě definice obratu podle nařízení ES a mnoha dalším úpravám v souvislosti s obchodování v rámci EU. Změny od roku 2010 do současnosti jsou popsány v kapitole 4. Shrnutí změn ve vývoji sazeb DPH v ČR uvádí tabulka č. 4. Tabulka 4: Vývoj sazeb DPH v ČR (zdroj: http://www.podnikatel.cz/clanky/zmeny-v-dph-matou-podnikatele-za-poslednich-20-let-uzsestkrat/) Období základní sazba snížená sazba 1. 1. 1993 31. 12 1994 23 % 5 % 1. 1. 1995 30. 4. 2004 22 % 5 % 1. 5. 2004-31. 12. 2007 19 % 5 % 1. 1. 2008-31. 12. 2009 19 % 9 % 1. 1. 2010-31. 12. 2011 20 % 10 % 1. 1. 2012-31. 12. 2012 20 % 14 % 1. 1. 2013-21 % 15 % 17 JANOUŠKOVÁ, Jana, DANĚ A DAŇOVÁ POLITIKA B. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2006. 25

3 Zákon o dani z přidané hodnoty Tato kapitola je věnována nejdůleţitějším paragrafům a ustanovením zákona o dani z přidané hodnoty. 3.1 Vymezení základních pojmů Daň na výstupu Výstup v tomto pojmu představuje prodej. Daň na výstupu je tedy daní zaplacenou při prodeji zboţí nebo sluţeb. Tato daň zvyšuje daňovou povinnost. Daň na vstupu Za vstupy povaţujeme veškeré nákupy pro produkci. Daň obsaţená v jejich ceně je daní na vstupu. O tuto daň lze sníţit daňovou povinnost. Úplata Úplatou se rozumí obnos zaplacený v penězích nebo jiných prostředcích platebního styku. Dále se za úplatu povaţuje hodnota poskytnutého nepeněţního plnění, například formou zboţí nebo sluţeb. 18 Daňová povinnost Daňovou povinnost vyjadřuje rozdíl daně na vstupu a výstupu. Můţe být kladná nebo záporná. Pokud je kladná nazýváme ji vlastní daňová povinnost a pokud je záporná pak nadměrný odpočet. 19 Tuzemsko Obecně je tuzemsko výrazem pro území domácího státu. Podle ZDPH se jím rozumí území České republiky aţ na výjimky. Těmito výjimkami jsou tzv. volné zóny, které se za tuzemsko nepovaţují. Jsou to svobodná celní pásma nebo svobodné celní sklady. 18 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 4. 19 VANČUROVÁ, Alena; LÁCHOVÁ, Lenka. Daňový systém ČR 2010. Praha: Vox, 2010. 26

Třetí země Za třetí země jsou povaţovány země, které nejsou součástí území Evropského společenství. 20 Osoba neusazená v tuzemsku Jedná se o nový pojem, který byl zaveden novelou zákona a je pouţíván v ustanoveních zákona, které se týkají poskytování přeshraničních sluţeb nebo určitých dodání sluţeb do tuzemska. Pod pojmem osoba neusazená v tuzemsku se podle ZDPH rozumí osoba povinná k dani která, nemá sídlo podnikání v tuzemsku, uskuteční zdanitelné plnění dodání zboţí nebo poskytnutí sluţby s místem plnění v tuzemsku, v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se toho plnění neúčastní. 21 Ekonomická činnost Ekonomickou činnost definuje ZDPH jako soustavnou činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících sluţby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle právních předpisů. Dále je ekonomickou činností také soustavné vyuţívání hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmu. 22 Zdanitelné plnění Zdanitelná plnění jsou všechna plnění, u kterých plátci daně vzniká povinnost přiznat a uhradit daň (na výstupu). 23 20 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 3 odstavec 1. 21 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 4 odstavec 1. 22 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 5 odstavec 2. 23 VANČUROVÁ, Alena; LÁCHOVÁ, Lenka. Daňový systém ČR 2010. Praha: Vox, 2010. 27

Zboží Za zboţí se povaţují v první řadě movité věci, dále pak energie: elektřina, teplo, chlad, plyn a voda. Zboţím nejsou peníze a cenné papíry. 24 Obrat Obrat je v zákoně definován jako souhrn všech úplat bez daně, jde-li o úplaty za zdanitelná plnění, plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně nebo plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle 54 aţ 56. Do obratu se započítávají také dotace k ceně. 25 3.2 Předmět daně Zákon č. 235/2004 Sb. 2 odst. 1, o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH) vymezuje předmět daně jako tato plnění: dodání zboţí a převod nemovitostí, poskytnutí sluţby, pořízení zboţí z jiného členského státu za úplatu z tuzemska, pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu, osobou nepovinnou k dani, dovoz zboţí do tuzemska. Tyto plnění však musí splňovat určité podmínky, aby byly předmětem daně. První podmínka stanovuje, ţe plnění uskutečňuje osoba povinná k dani, tzn., ţe uskutečňuje ekonomickou činnost. Druhou podmínkou je, ţe plnění jsou realizována za úplatu. Třetí a poslední podmínkou je, ţe místem plnění je tuzemsko. 26 Přehled plněních, která jsou předmětem daně zobrazuje obrázek č. 3. 24 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 4 odstavec 2. 25 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 4a. 26 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 2. 28

předmět daně dodání zboţí převod nemovitostí pořízení zboţí z EU poskytování sluţeb dovoz zboţí z třetích zemí Obrázek 3: Schéma Předmět daně z přidané hodnoty (zdroj: VANČUROVÁ, Alena; LÁCHOVÁ, Lenka. Daňový systém ČR 2010, 2010, str. 260) 3.3 Osoby povinné k dani Podle předpisů EU se osoby povinné k dani nerozdělují podle druhů subjektů, nýbrţ podle jejich činností. Osobou povinnou k dani je kaţdá právnická nebo fyzická osoba, která bez ohledu na místo uskutečňuje samostatnou ekonomickou činnost. Osobou povinnou k dani jsou tedy nejenom tuzemské osoby, ale i osoby z jiných členských států či třetích zemí. Dále je osobou povinnou k dani také právnická osoba, která nebyla zaloţena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomickou činnost. Od 30. dubna 2004 uţ není u subjektů, které nebyly zaloţeny za účelem podnikání, určující rozdělení na hlavní a vedlejší činnost. Protoţe není předmětem daně jen podnikání, ale ekonomická činnost v obecném pojetí, která je mnohem obsáhlejší. Od 1. 1. 2008 je za samostatnou osobu povinnou k dani pokládaná také skupina, kterou se rozumí, skupina spojených osob se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, jeţ je registrována k dani jako plátce podle 95a. Podle odst. 3 5 ZDPH si tyto osoby vykonávající veřejnou správu: stát, kraje obce, organizační sloţky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby zaloţené nebo zřízené podle zvláštního právního předpisu nepovaţují se za osoby povinné k dani, i kdyţ za výkon své působnosti dostávají úplatu. Výjimka nastává v případě, ţe by svou činností závaţně narušovaly pravidla hospodářské soutěţe. Pak se podle rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe stanou osobami povinnými k dani. 29

Ve 4. odstavci 5 se uvádí, ţe se samostatnou osobu povinnou k dani rozumí také organizační sloţka státu, která je účetní jednotkou. V Praze je to jak hlavní město Praha, tak i všechny jeho městské části. V ostatních statutárních městech je osobou povinnou k dani pouze město a jeho městské části ne. 27 3.4 Plátci daně V tomto paragrafu jsou definovány podmínky, za kterých se osoby povinné k dani stávají plátci daně ( 6a f) nebo identifikovanými osobami ( 6g i). 3.4.1 Plátci daně Plátcem daně se osoby povinné k dani nejčastěji stávají překročení registračního limitu a to tak, ţe za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích měsíců, překročí registrační limit obratu 1 000 000 Kč. Registrační limit obratu se od zavedení DPH několikrát měnil, jak je patrné z grafu. Stávající limit je v platnosti od 1. 5. 2004, přičemţ byla ČR udělena výjimka od EU na jeho výši. V souvislosti s novelou zákona se od 1. 1. 2014 sníţí limit na 750 000 Kč za 12 po sobě jdoucích měsíců. V důsledku sníţení limitu MF očekává zvýšení počtu registrovaných plátců DPH a také zvýšení příjmů do státní pokladny. Vývoj limitu obratu pro povinnou registraci k DPH zobrazuje graf č. 1. 27 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 5. 30

Výše limitu pro povinnou registraci 7 000 000 Kč Vývoj limitu pro povinnou registraci k DPH 6 000 000 Kč 5 000 000 Kč 4 000 000 Kč 3 000 000 Kč 2 000 000 Kč 1 000 000 Kč 0 Kč od 1. 1. 1993 od 1. 1. 1995 od 1. 10. 2003 od 1. 5. 2004 od 1. 1. 2014 Datum změny registračního limitu Graf 1: Vývoj ročního limitu pro povinnou registraci plátce daně v ČR v letech 1993-2014 (zdroj: ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací, str. 192) Další podmínky, za kterých se osoby povinné k dani stávají plátci daně: Členstvím ve sdruţení, kdy je nebo se stane některý z účastníků sdruţení plátcem DPH. Získáním majetku v rámci privatizace, rovněţ prodejem podniku nebo jeho částí a to i formou draţby nebo vkladem. Pokud má sídlo v tuzemsku, poskytnutím sluţby nebo uskutečněním zasílání zboţí do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko. Pokud nemá sídlo v tuzemsku, uskutečněním zdanitelné plnění dodání zboţí, převod nemovitosti nebo poskytnutí sluţby s místem plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována. Pokud nemá sídlo v tuzemsku a není osvobozenou osobou, uskutečněním dodání zboţí do jiného členského státu, a to osobě, pro kterou je pořízení zboţí v jiném členském státě předmětem daně. 31

Členstvím ve skupině, která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboţí, převod nemovitosti nebo poskytnutí sluţby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko. Pokračování v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci. Pro osobu povinnou k dani, existuje také moţnost stát se plátcem daně na základě dobrovolné registrace podle 94a. Zde je velmi důleţité, aby si ţadatel dopředu důkladně rozmyslel jak se změny, které plátcovství obnáší, projeví v jeho podnikání. Osoba povinná k dani, která se stane plátcem daně v důsledku překročení obratu podle 6, musí povinně podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k překročení obratu. Osoba povinná k dani, která se stane plátcem daně naplněním podmínky registrace podle 6a 6e, musí povinně podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy se stala plátcem. 28 3.4.2 Identifikované osoby Pojem identifikované osoby se v zákoně o DPH nově objevuje v souvislosti s novelou od 1. 1. 2013. Není to ovšem nový pojem, jen došlo k úpravě názvu a změně jeho předešlého obsahu. Do 31. 12. 2012 existovaly v zákoně 96 osoby identifikované k dani. Ten byl však v novele začleněn do 6g i a stal se jeho podmnoţinou. V paragrafu 6g je identifikovaná osoba definována jako osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani, pokud v tuzemsku pořizují zboţí z jiného členského státu, které je předmětem daně, mimo zboţí pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboţí uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboţí. Hlavní rozdíl oproti předešlé úpravě spočítá v tom, ţe identifikovaná osoba je pouze dílčí plátce DPH. Pořizovateli zboţí, který se povinně stal identifikovanou osobou, vzniká povinnost přiznat daň. Výhoda spočívá v tom, ţe po splnění daňové povinnosti identifikovanou osobou je tato osoba nadále neplátcem daně. V rámci svých tuzemských plnění nemusí uplatňovat DPH. Nevýhodou je, ţe jako identifikovaná osoba nemá nárok na odpočet daně. 28 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 6a f. 32

Identifikovanou osobou se stane pokud: osoba povinná k dani pořídí v tuzemsku zboţí z jiného členského státu, jehoţ celková hodnota bez daně překročila v příslušném a bezprostředně předcházejícím kalendářním roce limit 326 000 Kč, osoba povinná k dani, která není plátcem, přijme od osoby neusazené v tuzemsku: poskytnutí sluţby, dodání zboţí s instalací nebo montáţí, nebo dodání zboţí soustavami nebo sítěmi, osoba povinná k dani, která má v tuzemsku sídlo nebo provozovnu a není plátcem daně, poskytne sluţbu s místem plnění v jiném členském státě podle 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí sluţby, která je v jiném členském státě osvobozena od daně. 29 3.5 Místo plnění Významným faktorem v souvislosti s uplatňováním daně z přidané hodnoty je určení místa plnění (státu), kde bude zdanitelné plnění uskutečněné. Určení místa plnění je rozhodující pro stanovení, zda bude plnění předmětem daně podle zákona o dani z přidané hodnoty České republiky. Pokud je místo plnění v jiné zemi, postupuje se dle právní úpravy dané země. DPH je moţné uplatnit pouze v jedné zemi, tzn. v zemi poskytovatele nebo příjemce zdanitelného plnění. Z teritoriálního hlediska je tedy ţádoucí odlišit tři oblasti: tuzemsko, území Evropského společenství, třetí země. 30 Místem plnění se v ZDPH zabývají 7 12. Nejpodstatnější z těchto paragrafů je 7 Místo plnění při dodání zboţí a převodů nemovitostí a 9 Místo dodání při poskytnutí sluţby. 29 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 6g i. 30 JANOUŠKOVÁ, Jana, DANĚ A DAŇOVÁ POLITIKA B. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2006. 33

Místo plnění při dodání zboží a převodu nemovitostí místem plnění při dodání zboţí, při dodání bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboţí nachází v době uskutečnění dodání, místem plnění při dodání zboţí, pokud je zboţí odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboţí, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboţí, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboţí nachází v době, kdy přeprava nebo odesílání začíná, za místo plnění se při dodání zboţí s instalací nebo montáţí povaţuje místo, kde je zboţí instalováno nebo montováno, místem plnění při převodu nemovitostí je místo, kde se nemovitost nachází. 31 Místo plnění při poskytnutí služby místem plnění při poskytnutí sluţby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo, pokud je však sluţba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, kdy sídlo a provozovna nejsou na stejném místě, je místem plnění místo, kde je provozovna umístěna, místem plnění při poskytnutí sluţby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující sluţbu sídlo. 32 3.6 Uskutečnění plnění a daňová povinnost Datem uskutečnění zdanitelného plnění a vznikem daňové povinnosti se ZDPH zabývá v 21 25. Paragraf 21 se zabývá plněními, která mají místo plnění v tuzemsku. Paragrafy 22 25 řeší zdanitelná plnění a daňovou povinnost u jiných členských států EU a u třetích zemí. Dále se budu zabývat pouze 21, protoţe firma působí pouze v tuzemsku. Uskutečněním zdanitelného plnění se rozumí den, kdy plátci, který uskutečňuje zdanitelné plnění, vznikne povinnost přiznat daň na výstupu, popřípadě v opačném případě kdy plátci, který přijímá zdanitelné plnění, vzniká nárok na odpočet daně. 31 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 7. 32 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 9. 34

21 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží, poskytnutí služby a převod nemovitosti Povinnost přiznat daň na výstupu (při prodeji) vzniká plátci dnem uskutečnění zdanitelného plnění, nebo dnem přijetí úplaty, přičemţ rozhodujícím dnem, je ten, který nastal jako první, pokud zákon nestanoví jinak. Daň je následně uvedena v daňovém přiznání za to zdaňovací období, ve kterém nastala povinnost daň přiznat. Při poskytnutí sluţby je zdanitelné plnění uskutečněné dnem poskytnutí této sluţby nebo dnem vystavení daňového dokladu a to dnem, který nastal jako první. V případě smlouvy o dílo se plnění povaţuje za uskutečněné dnem předání díla nebo jeho dílčích částí při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo. 33 3.7 Daňové doklady Daňový doklad je písemností, která splňuje zákonem stanovené podmínky. Existuje ve dvou formách a to listinné nebo elektronické. S elektronickou podobou musí souhlasit osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění. Osoba, která uskutečňuje plnění, pokaţdé odpovídá za správnost údajů a vystavení ve stanovené lhůtě. Základním pravidlem pro vystavování daňových dokladů je, ţe při dodání zboţí, převodu nemovitostí nebo poskytnutí sluţby se postupuje podle pravidel členského státu, ve kterém je místo plnění. Daňový doklad musí být uchovatelem zachován 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Daňový doklad Patří mezi nejpouţívanější doklady u plátců daně z přidané hodnoty. V roce 2013 došlo k několika změnám. Dřívější pojem běţný daňový doklad byl přeformulován, a změnil se na obecnější pojem daňový doklad. Nově musí daňový doklad obsahovat výši daně uvedenou v české měně. Novým povinným údajem, který musí daňový doklad obsahovat je v případě, ţe doklad vystavila jiná osoba, neţ která uskutečnila 33 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 21. 35

zdanitelné plnění vystaveno zákazníkem a v případě změněné formy informace při přenesení daňové povinnosti na příjemce daň odvede zákazník. 34 Daňový doklad musí obsahovat údaje stanovené v 29 ZDPH: označení osoby, která uskutečňuje plnění, daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, evidenční číslo daňového dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení daňového dokladu, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu, jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsaţena v jednotkové ceně, základ daně, sazbu daně, výši daně; tato daň se uvádí v české měně. 35 Zjednodušený daňový doklad Limit celkové částky plnění pro vystavení zjednodušeného daňového dokladu je 10 000 Kč. V těchto případech nelze daňový doklad vystavit jako zjednodušený: při dodání zboţí do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, při zasílání zboţí do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, 34 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 26. 35 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 29. 36

uskutečnění plnění, u něhoţ je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, prodeje zboţí, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné neţ pevné ceny pro konečného spotřebitele. Od roku 2013 lze pouţít zjednodušený daňový doklad při všech způsobech úhrady, tudíţ i bezhotovostně. Nově je také zjednodušený daňový doklad vystavován podle uváţení osoby poskytující plnění, a nikoliv jiţ na ţádost zákazníka. Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat všechny náležitosti jako daňový doklad mimo: označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou plnění uskutečňuje, jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsaţena v jednotkové ceně, základ daně, výši daně. 36 Ostatní daňové doklady: splátkový kalendář, platební kalendář, souhrnný daňový doklad, daňový doklad při dovozu, daňový doklad při vývozu. 3.8 Základ daně Základem daně z přidané hodnoty je všechno, co formou úplat obdrţel nebo má obdrţet plátce daně za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za 36 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 30. 37

toto zdanitelné plnění. Pokud je úplata přijata před uskutečněním zdanitelného plnění, je základem daně částka přijaté platby sníţená o daň. Základ daně tvoří také clo, spotřební daň, daň z elektřiny, daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv, dotace k ceně, vedlejší výdaje především náklady na balení, přepravu, pojištění a provize, při poskytnutí sluţby i materiál přímo související se sluţbou, při poskytnutí stavebních a montáţních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, konstrukce, materiálu, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást zabudují. 37 3.9 Výpočet daně K výpočtu daně je třeba znát základ daně a sazbu daně tzn., do které sazby patří (základní 21 % nebo sníţená 15 %). Daň se vypočte jako součin základu daně se sazbou daně. Zaokrouhluje se matematicky na celé koruny. Částka 0,5 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celé koruny nahoru a částka menší neţ 0,5 se zaokrouhlí na celé koruny dolů. Cena včetně daně je součtem základu daně a vypočteného DPH. Příklad: Kancelářská ţidle, cena bez daně 1800 Kč, základní sazba 21 % DPH = (1 800 * 21)/100 = 378 Kč Daň lze rovněţ vypočítat z úplaty, která je včetně daně, nebo částky stanovené podle 36 odst. 6, která je včetně daně, a to pomocí koeficientu. Ten se vypočítá jako podíl, v jehoţ čitateli je číslo 21 pro základní sazbu popřípadě 15 pro sníţenou sazbu a ve jmenovali je součet čísla z čitatele a čísla 100. Tento koeficient se zaokrouhlí na 4 desetinná místa. 38 Koeficient pro základní sazbu daně: 21/(100+21) = 0,1736 Příklad: počítač, cena s daní 5 324 Kč, patří do základní sazby 21 % DPH = 5 324 * 0,1736 = 924 Kč Koeficient pro sníženou sazbu daně: 15/(100+15) = 0,1304 37 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 36. 38 GALOČÍK, Svatopluk; PAIKERT, Oto. DPH 2013 výklad s příklady. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2013, 37. 38