VYSOKÁ ŠKOLA CHEMICKO-TECHNOLOGICKÁ V PRAZE Diplomová práce 2009/2010 Veronika Dolejší 0
VYSOKÁ ŠKOLA CHEMICKO-TECHNOLOGICKÁ V PRAZE FAKULTA TECHNOLOGIE OCHRANY PROSTŘEDÍ Ústav chemie ochrany prostředí Posouzení environmentálních dopadů mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem pomocí metody LCA Diplomová práce Bc. Veronika Dolejší Praha, květen 2010 1
Prohlášení Název práce: Autor: Studijní obor: Ústav: Vedoucí diplomové práce: Posouzení environmentálních dopadů mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem pomocí metody LCA Bc. Veronika Dolejší Chemie a technologie ochrany životního prostředí Ústav chemie ochrany prostředí doc. Ing. Vladimír Kočí, Ph.D. Tato diplomová práce byla vypracována na Ústavu chemie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze v období (leden 2009 květen 2010). Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyznačením všech použitých pramenů a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním diplomové práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Byla jsem seznámen s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Praha, 1.5.2010... Podpis diplomanta 2
Poděkování: Chtěla bych poděkovat panu doc. Ing. Vladimíru Kočímu, Ph.D, který mi po celou dobu ochotně pomáhal a radil. Ráda bych také poděkovala Mgr. Karlu Kolářovi z Pražských vodovodů a kanalizací, a.s. za poskytnutí informací týkajících se úpravny vody Želivka. 3
Abstrakt: Cílem diplomové práce bylo posoudit environmentální dopady mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem pomocí metody LCA. Metoda LCA je systematický postup, podle něhož lze stanovit vlivy, kterými působí výrobkový systém během svého celého životního cyklu na životní prostředí. Jako funkční jednotka pro výrobkové systémy bylo zvoleno zajištění mytí nádobí v čtyřčlenné rodině na 1 rok. Výrobkový systém mytí nádobí v automatické myčce o šířce 60 cm, výrobkový systém mytí nádobí v automatické myčce o šířce 45 cm, výrobkový systém ruční mytí v napuštěném dřezu a výrobkový systém ruční mytí pod tekoucí vodou byly namodelovány v softwarovém nástroji GaBi 4, posouzeny dopadovými kategoriemi charakterizačního modelu CML 2001 - Dec. 07 a následně normalizovány normalizačním model CML 2001 Dec. 07 Europe 25+3. V průběhu studie LCA bylo zjištěno, že největší vliv na výsledný environmentální dopad má užitná fáze životního cyklu. Konečný dopad na životní prostředí je tedy dán hlavně skutečnou spotřebou teplé vody při konvenčním mytí nádobí. U výrobkového systému mytí nádobí v automatické myčce jsou spotřeby elektrické energie a vody dány konstrukcí myčky. Ze studie LCA vyplývá, že výrobkový systém mytí v automatické myčce o šířce 45 cm má nejnižší negativní dopad na životní prostředí, následuje výrobkový systém mytí nádobí v myčce o šířce 60 cm, výrobkový systém ruční mytí v napuštěném dřezu a výrobkový systém ruční mytí pod tekoucí vodou. Ohřev vody zemním plynem je ekologičtější než ohřev vody elektrickou energií. Ve studii byla také formulována doporučení vedoucí k omezení negativních dopadů výrobkových systémů na životní prostředí. Diplomová práce také zahrnuje studie LCC (Life Cycle Costing), což v tomto případě znamená porovnání peněžních nákladů posuzovaných výrobkových systémů. Způsoby mytí nádobí v pořadí podle finanční náročnosti od nejlevnějšího: Mytí nádobí v napuštěném dřezu při ohřevu vody zemním plynem, mytí nádobí v napuštěném dřezu při ohřevu vody elektrickou energií, mytí v myčce o šířce 45 cm, mytí pod tekoucí vodou při ohřevu vody plynem, mytí v myčce o šířce 60 cm a mytí pod tekoucí vodou při ohřevu vody elektrickou energií. 4
Summary: The aim of the Diploma thesis was to use the LCA method to evaluate the environmental assessment of washing up in a dishwasher and in a traditional way. LCA (Life Cycle Assessment) is a tool for the systematic evaluation of the environmental aspects of a product or service system through all stages of its life cycle. Washing the dishes for a quadripartite family for 1 year was chosen as the functional unit used for product systems. The product system of washing the dishes in a dishwasher 60 cm wide, the product system of washing the dishes in a dishwasher 45 cm wide, the product system of washing the dishes in full sink and the product system of washing the dishes under running water were simulation by the GaBi 4 software tool, then they were evaluated using the impact categories of the CML 2001 - Dec. 07 characterization model and finally they were normalized by the CML 2001 Dec. 07 Europe 25+3 normalization model. The LCA study has shown that the biggest influence on the extent of the environmental impact is exercised during the service life of a product s lifecycle. The final environmental impact is therefore determined by the actual amount of hot water used when washing up in the traditional way. For product system of washing the dishes in a dishwasher consumption of electricity and water are determined by particular construction features. The results of the LCA study indicate that the negative environmental impact of the product system of washing up in a dishwasher 45 cm wide is lowest, subsequently washing the dishes in a dishwasher 60 cm wide, washing the dishes in full sink and washing the dishes under running water. Water heating of natural gas is more ecological than electric water heating. The study also offers recommendations whose purpose is to reduce the negative environmental impact of the product systems. The Diploma thesis also includes a LCC (Life Cycle Cost) studies used for comparing the financial cost of the evaluated product systems. Methods of washing the dishes in order of financial expenses: washing the dishes in full sink (water heating by natural gas), washing the dishes in full sink (electric water heating), washing the dishes in a dishwasher 45 cm wide, washing the dishes under running water (water heating by natural gas), washing the dishes in a dishwasher 60 cm wide and washing the dishes under running water (electric water heating). 5
Seznam symbolů a zkratek: ADI acceptable daily intake ČOV čistírna odpadních vod ČR Česká republika ČSN česká státní norma EN evropská norma Equiv. equivalence ekvivalent EU Evropská unie FAETP - Freshwater Aquatic Ecotoxicity GWP - global warming potential HTP - Human Toxicity Chem. - chemický ISO - International Organization for Standardization: mezinárodní norma LCA - life cycle assessment - posuzování životního cyklu LCC - Life Cycle Costing Náklady životního cyklu LCI life cycle inventory analysis - inventarizační analýza, druhá fáze LCA LCIA life cycle impact assessment - hodnocení dopadů životního cyklu, třetí fáze LCA MAETP - Marine Aquatic Ecotoxicity Např. například PET - polyethylen tereftalát POCP - Photochemical Ozone Creation RAD - radiace TETP - Terrestrial Ecotoxicity 6
Obsah: 1 Úvod... 8 2 Teoretická část... 9 2.1 Studie LCA (posuzování životního cyklu)... 9 2.1.1 Obecně o studii LCA... 9 2.1.2 Aplikace metody LCA... 10 2.1.2.1 První fáze LCA stanovení cíle a rozsahu... 11 2.1.2.2 Druhá fáze LCA inventarizační analýza (LCI)... 14 2.1.2.3 Třetí fáze LCA- Hodnocení dopadu životního cyklu (LCIA)... 15 2.1.2.4 Čtvrtá fáze LCA- interpretace životního cyklu.... 21 2.1.3 Komparativní studie LCA... 23 2.2 Mytí nádobí... 24 2.2.1 Mytí v automatické myčce... 24 2.2.1.1 Historie... 24 2.2.1.2 Funkce myčky... 25 2.2.1.3 Druhy myček... 26 2.2.1.4 Mycí programy... 26 2.2.1.5 Chemické prostředky... 27 2.2.1.6 Recyklace... 28 2.2.2 Mytí konvenčním způsobem... 30 2.2.3 Srovnání mytí nádobí v myčce a ručního mytí... 31 3 Experimentální část... 32 3.1 GaBi 4... 32 3.2 Studie LCA Porovnání mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem... 35 3.2.1 První fáze LCA stanovení cíle a rozsahu... 35 3.2.1.1 Stanovení cíle... 35 3.2.1.2 Stanovení rozsahu studie... 36 3.2.2 Druhá fáze LCA inventarizační analýza (LCI)... 41 3.2.2.1 Příprava a realizace sběru údajů... 41 3.2.2.2 Vztažení získaných údajů k jednotkovému procesu a k funkční jednotce 53 3.2.2.3 Zpřesnění hranic systému... 54 3.2.2.4 Schémata... 55 3.2.3 Třetí fáze LCA- Hodnocení dopadu životního cyklu (LCIA)... 57 3.2.3.1 Klasifikace... 57 3.2.3.2 Charakterizace... 57 3.2.3.3 Normalizace... 58 3.2.3.4 Analýza citlivosti... 59 3.2.3.5 Jiný scénář - Část nádobí se myje ručně a část v myčce... 73 3.2.4 Čtvrtá fáze LCA- interpretace životního cyklu... 77 3.2.4.1 Identifikace významných zjištěních... 77 3.2.4.2 Vyhodnocení... 81 3.2.4.3 Závěry a doporučení... 83 3.3 Náklady životního cyklu LCC (Life Cycle Costing)... 86 4 Výsledky a diskuze... 88 5 Závěr... 91 6 Seznam použité literatury... 92 7
1 Úvod Mytí nádobí je činnost, se kterou se musí každý z nás denně vypořádat. Minuly doby, kdy člověk neměl na výběr, jak tuto činnost provádět. Dnes si můžeme vybrat, jestli chceme trávit svůj volný čas u dřezu nebo investovat čas a peníze na výběr a koupi myčky. Čas je pro dnešního člověka důležitý faktor, o kterém vždy musíme uvažovat. Do hry kromě ušetřeného času vstupují samozřejmě peníze. Před koupí zvážíme, zda peníze ušetřené na vodě a el. energii při mytí v myčce vyváží pořizovací cenu. Peníze a čas jsou jedna věc. Moderní člověk však uvažuje ještě jinak. Mnoho z nás pečlivě třídí odpad, jezdí MHD, šetří energiemi a vůbec se snaží žít tak, aby byl co nejmenší zátěží pro životní prostředí. Obyčejný člověk může v tomto ohledu ovlivnit jen obyčejné věci. Jde právě o každodenní běžné činnosti a tak mnohé z nás už napadla otázka: Je šetrnější k životnímu prostředí mytí v myčce nebo ruční mytí? Na tuto otázku se bude snažit odpovědět tato studie. Předem lze říci, že odpověď nebude nikterak jednoduchá. Ovlivnění životní prostředí je široká oblast, která se nutně musí členit do mnoha kategorií. Tato studie je však primárně určena veřejnosti, takže na konci zazní i přímá a jednoduchá odpověď na položenou otázku. Environmentální dopad budu posuzovat metodou LCA posuzování životního cyklu, což znamená, že se zkoumá dopad systému na životní prostředí během celého životního cyklu, tj. od výroby, přes užitnou fázi až po likvidaci odpadu. Produktové systémy (mytí nádobí jednotlivými způsoby) budou namodelovány pomocí softwaru GaBi 4, což je speciální databázový nástroj sloužící hlavně ke komplexnímu environmentálnímu bilancování. Ve studii budu vycházet, pokud to půjde, z průměrných hodnot. To také znamená, že budu uvažovat průměrného člověka, který nebude kupovat obvykle dražší a bohužel často špatně dostupné ekologicky šetrné výrobky. Výsledky studie budou vždy relativní. Stále bude záležet jen na nás, jestli například použijeme fosfátové nebo bezfosfátové prací prášky do myčky. Studie by nám hlavně měla dát další informace, abychom se nakonec rozhodli správně. Výsledek studie je také časově závislý. V budoucnosti se například mohou změnit určité faktory, kterými se může výsledek studie zvrátit. Hodnoty použité ve studii jsou, pokud možno, co nejnovější a oblastně specifikované na Českou republiku. 8
2 Teoretická část 2.1 Studie LCA (posuzování životního cyklu) 2.1.1 Obecně o studii LCA Metoda LCA (Life Cycle Assessment) je systematický postup, podle něhož lze stanovit vlivy, kterými působí výrobkový systém během svého celého životního cyklu na životní prostředí. To znamená, že zkoumáme vliv výroku na životní prostředí od fáze těžby a dopravy surovin, přes užitnou fázi až po jeho likvidaci nebo recyklaci. Pojem studie LCA znamená aplikaci metody LCA na určitý výrobek. Pod pojmem zpracovatel se rozumí jednotlivec nebo skupina lidí, která tuto studii provádí. Výrobkový systém je soubor všech procesů, z nichž se skládá životní cyklus posuzovaného výrobku. Jeden výrobek tak může vykazovat rozdílný dopad na životní prostředí jenom v důsledku existence jiných procesů v jeho výrobkovém systému. Metodou LCA se tedy nestanovuje dopad výrobku, ale dopad procesů, z nichž se posuzovaný životní cyklus výrobkového systému skládá. Životní cyklus v sobě zahrnuje všechna stádia, jimiž během své existence výrobek projde. Dopad výrobkového systému na životní prostředí je tak posuzován od vlivu, jenž má získání surovin potřebných k vytvoření výrobku z přírody, přes vlivy vznikající při zpracování surovin na materiály, při vlastní výrobě výrobku i při spotřebě výrobku k vlivům, které má na svědomí likvidace výrobku jako spotřebního odpadu. Kromě vlivů způsobených výrobními procesy se hodnotí i vlivy způsobené dopravou materiálů, výrobků i vzniklého odpadu. Pod pojmem negativní dopad životního cyklu výrobku na životní prostředí se rozumí soubor všech negativních vlivů, jimiž sledovaný výrobek působí na životní prostředí v průběhu svého celého životního cyklu. Při studii LCA jsou vždy velmi důležité hranice systému, což je stanovené rozhraní mezi výrobkovým systémem a jeho okolím. Hranice systému vždy ovlivní výsledky metody. Pro studii LCA je podstatné dodržování tzv. transparentnosti. Transparentnost znamená otevřené, úplné a srozumitelné předložení informací. Jedná se jak o číselné údaje a učiněné předpoklady, tak i o jiné úvahy významné pro studii. Transparentnost studie je 9
důležitá pro snadnou orientaci ve studii a její kontrolu. Transparentnost také usnadňuje provádění oprav nebo případné přepracování studie z důvodu zjištění nových okolností. Informace ve studii musí být podány takovým způsobem, aby byla studie snadno srozumitelná a případně opakovatelná. Při dodržení transparentnosti lze pak studii opakovat krok za krokem a zároveň ověřit správnost výpočtů a původ dat. Přístup LCA je iterativní. Informace zjištěné během rozpracovávání studie mohou ovlivnit vstupní předpoklady a ty následně opět další průběh analýzy. LCA pomáhá porozumět celkové významnosti systému v životní prostředí. Podporuje identifikaci významných environmentálních aspektů produktů. Jedním z úkolů LCA je provést hodnocení zatížení životního prostředí výrobkem, procesem nebo činností, a to identifikací a kvantifikací užité energie a materiálů i množství odpadu uvolněného do životního prostředí. Dalším úkolem je identifikování a zvážení možností, jimiž lze přispět ke zlepšení stavu. Zajistit vytváření celkového obrazu o možných interakcích činností a životního prostředí. Přispět k všestrannému pochopení zvláštní povahy a vzájemně podmíněných důsledků lidských aktivit pro životní prostředí. Jedním z cílů LCA může být také předání řídícím orgánům informace, které definují účinky těchto aktivit na životní prostředí a naznačují vhodná řešení pro jeho zlepšení 1. Metoda LCA je standardizována v normách: ČSN EN ISO 14040:2006 (01 0940) Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Zásady a osnova ČSN EN ISO 14044 :2006 (01 0944) Environmentální management Posuzování životního cyklu - Požadavky a směrnice 2.1.2 Aplikace metody LCA Postup při aplikaci metody LCA je normalizovaný a rozděluje se do čtyř fází: 1. Fáze stanovení cíle a rozsahu 2. Fáze inventarizační analýzy 3. Fáze hodnocení dopadu 4. Fáze interpretace 10
2.1.2.1 První fáze LCA stanovení cíle a rozsahu První fáze LCA je fází plánovací. Nejprve se přesně vymezí cíl studie a s tím související zamýšlené použití studie, důvody pro provádění studie a také předpokládané publikum, tedy osoby, které budou s výsledky studie seznámeny 2. 2.1.2.1.1 Stanovení cíle Při stanovení cíle je nutné písemně odpovědět na tyto otázky: i) Proč je studie LCA vypracovává, z jakého důvodu a jaký je hlavní účel? ii) K čemu budou výsledky studie LCA použity? iii) Pro koho se studie vypracovává, kdo ji bude používat? Ad i) Stanovení důvodu a účelu Jedním z důvodů je vždy zjištění základních informací o materiálově energetických tocích mezi daným výrobkovým systémem a životním prostředím. To je ovšem podstata metody. Je tedy třeba ještě odpovědět, proč nás tyto informace zajímají a za jakým účelem je chceme zjistit. Mezi nejčastější důvody patří: Zjištění příčin negativního dopadu posuzovaných životních cyklů a nalezení způsobu jejich odstranění. Např.: Stanovení požadavků pro udělování značky ekologicky šetrný výrobek Porovnání různých životních cyklů a rozhodnutí, který z nich je z hlediska životního prostředí výhodnější. Například při posouzení nové technologické linky před jejím zavedením. Nalezení takového životního cyklu výrobu, který bude mít při zachování všech požadovaných vlastností (funkčnost, ekonomičnost i estetická stránka) nejnižší dopad na životní prostředí. Díky metodě LCA tak vznikl ekodesign, což je nový obor zabývající se navrhováním nových výrobků, které kromě klasických požadavků zvažuje i požadavky týkající se ochrany životního prostředí 2. Ad ii) Stanovení použití studie Stanovení použití studie je důležité z hlediska kvality dat. Pod pojmem kvalita dat se rozumí schopnost údaje splnit vytyčené požadavky. Patří sem i otázka přesnosti, reprodukovatelnosti a specifičnosti údajů. Specifické údaje jsou data specifická pro určitý 11
podnik nebo výrobní operaci. Obecné údaje jsou jejich opakem. Jsou to data, která jsou pro určité procesy uvedena v literatuře. Obecná data nemusí vždy odpovídat konkrétnímu případu a mohou být i zastaralá. Proto musí být u údajů uveden pramen a čas, kdy byla získána. Při studiích, které mají orientační nebo pedagogický charakter lze vycházet z obecných údajů, jejichž přesnost není velká.. Orientační studie většinou slouží k zjištění, které fáze životního cyklu nejvíce ovlivňují životní prostředí a kterými látkami je tento negativní dopad způsoben a jestli je vůbec možné snížit negativní dopad výrobku na životní prostředí. Je-li ovšem studie důležitá pro rozhodování, která varianta bude vybrána nebo bude podle výsledku studie učiněno rozhodnutí finančního nebo politického charakteru, je nutné, aby použité údaje měly co největší kvalitu a byly specifické pro daný případ 2. Ad iii) Stanovení adresáta studie Je nutné stanovit komu je studie určena a uzpůsobit tomu styl psaní. Také je třeba stanovit zda jde o studii privátního nebo veřejného charakteru. Jak u privátní, tak u veřejné studie se musí uvést zadavatel a upřesnit míra specifičnosti a stupeň utajení dat a výsledků 2. 2.1.2.1.2 Stanovení rozsahu studie Rozsah je třeba definovat dostatečně podrobně, aby šířka i hloubka analýzy byla v souladu se zaměřením na stanovené cíle studie. Všechny hranice, metodologie, kategorie dat a přijaté předpoklady je třeba stanovit jasně, srozumitelně a viditelně. Tím se rozumí geografický rozsah studie (místní, regionální, státní, kontinentální a světový) i doba platnosti studie (životnost výrobku, časový horizont procesů a trvání vlivů). Další úpravy rozsahu studie budou zřejmě nutné po prvním vyhodnocení různých komponentů, kdy jsou identifikovány klíčové problémy. Během studie LCA lze mnohdy zpřesnit rozsah studie podle průběžně získávaných informací. Při stanovení rozsahu studie se určují následující položky: Funkce systému či systémů Funkční jednotka Posuzovaný systém Hranice systému Alokační postupy 12
Typy dopadů; metodologie hodnocení dopadů a následná interpretace pro použití Požadavky na údaje Předpoklady Omezení Požadavky na kvalitu počátečních údajů Typ kritického přezkoumání (je-li) Typ a formát zprávy vyžadované pro studii Funkce výrobkového systému je totožná s funkcí výrobku, jehož životní cyklus budeme posuzovat. Stanovení funkce výrobkového systému musí pochopitelně souhlasit s cílem studie. Stanovit funkci výrobkového systému tak znamená vymezit co nejpřesněji funkci (službu), kterou posuzovaný výrobek plní ve spotřební sféře. Toto vymezení je kvalitativní. Funkční jednotka je kvantifikovaný výkon výrobkového systému, který slouží jako referenční jednotka ve studii posuzování životního cyklu. Účelem stanovení funkční jednotky je vytvořit si míru pro porovnávání výkonu těch výrobkových systémů, jež poskytují stejnou službu. Charakter a rozměr funkční jednotky jsou více méně dány již funkcí výrobkového systému. Zato velikost funkční jednotky můžeme zvolit podle svého uvážení. Ze stanovené funkční jednotky vyplynou referenční toky neboli hodnoty výstupů z odpovídajících výrobkových systémů. Při porovnávání velikosti negativních dopadů na životní prostředí porovnáváme vždy výrobkové systémy, jejichž velikosti odpovídají stanovované funkční jednotce. Posuzovaný výrobkový systém se obvykle znázorňuje jednoduchým schématem, kde jsou vyznačeny jednotkové procesy a toky energií a materiálů. Hranice modelovaného výrobkového systému určují jednotkové procesy zařazené do tohoto systému. Po sestavení základního schématu hlavní výrobní řady životního cyklu výrobku je zapotřebí doplnit toto schéma o vedlejší řady, jež odrážejí subsystémy výroby pomocí materiálů a subsystémy zpracovávající vzniklé výrobní odpady. O zařazení subsystému do výrobkového systému rozhoduje podíl, kterým daný subsystém přispívá ke konečnému výsledku. Když zařazení subsystému změní celkový výsledek o méně než 5%, tak nemusí být takový subsystém do výrobkového systému zařazen. Metoda LCA je založena na sběru údajů a jejich zpracování, takže je nutné vědět, jaké údaje je nutné shromažďovat. Jde hlavně o údaje energetické a materiálové. 13
Ve studii LCA se často vyskytují předpoklady, které je nutno udělat, aby bylo vůbec možné studii provést. Kvůli transparentnosti je nutné tyto předpoklady na patřičném místě uvést. Pro správné používání metody je nutné znát její omezení z hlediska možnosti jejího použití i z hlediska získaných výrobků. Požadavky na kvalitu údajů musí být vždy stanoveny tak, aby umožnily dosažení vytyčeného cíle. Ve studii je zapotřebí zhodnotit následující požadavky na kvalitu údajů: časový, geografický a technologický rozsah, přesnost, úplnost, reprezentativnost, konzistenci a reprodukovatelnost 2. 2.1.2.2 Druhá fáze LCA inventarizační analýza (LCI) Inventarizační analýza je kvantitativním popisem všech toků materiálu a energie přes hranici systému směrem dovnitř i vně vlastního systému. Do inventarizační analýzy je řazeno 6 procesů: i) Příprava a realizace sběru údajů Vlastní sběr údajů vyžaduje výbornou znalost podstaty každého jednotkového procesu. Postupy používané pro sběr údajů závisí na charakteru jednotkových procesů. Tyto postupy jsou například: přímé měření, údaje z literatury, kvalifikované odhady. ii) Validace získaných údajů Validace je kontrola platnosti údajů. iii) Vztažení získaných údajů k jednotkovému procesu a k funkční jednotce Sesbírané údaje se musí přepočítat na funkční jednotku iv) Zpřesnění hranic systému Při zpracovávání údajů může dojít k potřebě zmenšit nebo zvětšit výrobkový systém kvůli zjištění, zda jsou nebo nejsou informace důležité. Dalším důvodem ke zpřesnění hranic je nereprodukovatelnost údajů. v) Alokace toků Alokace je rozdělení vstupních a výstupních toků jednotkového procesu vzhledem k posuzovanému výrobkovému systému (ČSN EN ISO 14040). Alokace je nutná, jestliže v jednotkovém procesu nevzniká jen jeden požadovaný meziprodukt, ale také další nepožadované produkty. vi) Interpretace výsledků 2 14
2.1.2.3 Třetí fáze LCA- Hodnocení dopadu životního cyklu (LCIA) LCIA hodnotí důležitost potenciálních dopadů na životní prostředí na základě výsledků inventarizační analýzy. Hodnocení dopadů je srovnávání významnosti každého emisního toku vzhledem k celkovým známým dopadům lidské činnosti v dané kategorii LCIA zahrnuje spojení inventarizačních údajů se specifickými dopady na životní prostředí. Úroveň detailů, volba hodnocených dopadů a použitých metodologií závisí na cíli a na rozsahu studie. Výstupem z LCIA je soubor výsledků indikátorů různých kategorií dopadu. Kategorie dopadu je třída představující problém v životním prostředí, jenž je způsobován lidskou činností a ke kterému lze přiřadit výsledky inventarizace. Základní kategorie dopadu - kategorie, které jsou hodnoceny vesměs ve všech studiích LCA. Úbytek neobnovitelných (abiotických) zdrojů Využívání krajiny (pokles množství využitelné krajiny) Změny klimatu Úbytek stratosférického ozónu Humánní toxicita Ekotoxicita (sladkovodní, mořská, terestrická) Tvorba foto-oxidačních látek Acidifikace Eutrofizace Specifické kategorie dopadu - kategorie používány u určitých studií LCA, kde si to vyžádá definice cílů a rozsahu. Využívání krajiny (úbytek funkcí krajiny potřebných pro život; úbytek biodiversity) Ekotoxicita (sladkovodní a mořské sedimenty) Ionizační záření Zápach (zapáchající plyny) Hluk Odpadní teplo Ztráty na životech 15
2.1.2.3.1 Charakterizační model CML 2001 - Dec. 07: Globální oteplování (GWP 100 years) Plyny v atmosféře umožňují průchod slunečního záření na povrch Země, ale zároveň odrážejí infračervené záření vyzařované zemským povrchem částečně zpět k Zemi. Tento jev se nazývá skleníkový efekt. Přirozený skleníkový efekt je nezbytný pro život na Zemi. Když se zvýší množství skleníkových plynů (CO, CO 2, CH 4 ), tak se zachycuje i ta část sluneční energie odražené zemským povrchem, která by jinak byla vyzářena do vesmíru. Zadržené paprsky způsobují zvyšování teploty atmosféry. Globální zvýšení teploty má pak za následek např.: tání ledovců zvyšování hladiny moří potápění ostrovů. Jako referenční látka se používá CO 2. GWP pro oxid uhličitý je tedy 1. Ostatní skleníkové plyny mají GWP tak vysoké, aby tato hodnota souhlasila se schopností tohoto plynu způsobovat globální oteplování oproti CO 2. 3 Acidifikace (AP) Acidifikace je proces okyselování půdního nebo vodního prostředí způsobený nárůstem koncentrace H + iontů, které se do prostředí dostaly atmosférickým spadem emisí. Acidifikující látky (kyseliny, oxidy síry a dusíku, sulfan, amoniak) způsobují jak narušení půd a vod, tak i přímo poškozování vegetace. NO x a SO 2 v atmosféře a na povrchu vegetace reagují s vodou za vzniku k. sírové a dusičné. Rostliny a stromy po intenzivním kyselém spadu odumírají. Při acidifikaci dochází také k vyluhování toxických kovů, které mají obvykle při nižším ph toxičtější formu. Dochází ke snížení biodiversity. Referenční látka je SO 3 2. Eutrofizace (EP) Eutrofizace je pojem obsahující všechny potenciální dopady zvýšení koncentrace živin (fosfor, dusík) v prostředí. Neúměrné zvýšení množství živin způsobuje v prostředí změny v druhovém složení nebo výrazný nárůst biomasy ve vodních a půdních ekosystémech. Emise látek pro tuto kategorii můžeme rozdělit na látky bezprostředně sloužící jako živiny (obsahující biologicky dostupný fosfor, dusík) a na látky biologicky rozložitelné, které přispívají přímo ke kyslíkovému deficitu 3. 16
Ekotoxicita: Za ekotoxickou považujeme látku, která působí toxicky na živé organismy a tím nepříznivě ovlivňuje funkce, strukturu a rovnováhu v přírodním ekosystému, kde tento organismus žije. Toxické působení látek v prostředí má za následek vymírání druhů, snižování četnosti populací, snižování biodiversity, ale také snižování kvality a vydatnosti přírodních surovinových zdrojů. Toxické působení na ekosystémy způsobuje jejich narušení nebo i zánik. Je nutné brát v úvahu, že přírodní ekosystémy jsou obvykle úzce spjaté. Charakterizačním faktorem je potenciál ekotoxicity ETP. Hodnoty ETP se liší pro různé ekosystémy. Charakterizační model CML 2001- Dec. 07 zahrnuje: ekotoxicita sladkovodní (FAETP) ekotoxicita terestrická (TETP) půdní systém 3 Humánní toxicita (HTP) Humánní toxicita zahrnuje nepříznivé účinky látek emitovaných do prostředí na zdraví člověka. Nepříznivých účinků látek existuje velké množství. Jde například o mutagenitu, karcinogenitu, teratogenitu, akutní toxicitu, genotoxicitu atd. Pro míru jedovatosti látek se používá parametr přijatelné denní dávky ADI. V legislativě jsou zakotveny nejvyšší přípustné koncentrace hlavních znečišťujících látek v jednotlivých složkách prostředí nebo v produktech. Jako charakterizační faktor se používá potenciál toxicity HTP (Human Toxicity ). Referenční látkou je 1,4 dichlorbenzen 3. Úbytek abiotických zdrojů (ADP) Nadměrná spotřeba surovin povede k jejich nedostatku v budoucnosti. Při čerpání surovin dochází také k nepříznivým environmentálním dopadům v důsledku těžby, zpracování a dalších operacích. Neobnovitelné abiotické suroviny jsou např.: ropa, zemní plyn, různé rudy. Mezi obnovitelné abiotické zdroje patří zemědělská půda, podzemní vody aj. Charakterizačním faktorem spotřeby abiotických surovin je potenciál úbytku surovin ADP (Abiotic Depletition ). Je to poměr mezi množstvím spotřebované suroviny ke globální zásobě této suroviny. Referenční látka je antimon 3. 17
Úbytek stratosférického ozónu (ODP) Kvůli úbytku stratosférického ozónu dochází k většímu pronikání slunečního UV záření na zemský povrch, což negativně ovlivňuje zdraví lidí, kvalitu přírodního prostředí a přírodních zdrojů. Narušením ozonosféry dochází ke změnám regionálního i globálního klimatu. Může to mít i přímé biologické následky. Látky, které nejpodstatněji narušují ozonovou vrstvu jsou halogenované uhlovodíky, methan a oxidy dusíku. Nejvýznamnější nepříznivé účinky UV záření jsou: vyšší výskyt rakoviny kůže, šedých zákalů, snížení přirozené imunity lidí, narušeni ekosystémů pevnin i oceánů, intenzivní postižení mořského fytoplanktonu a zooplanktonu, koroze povrchů atd. Referenční látkou je CFCl 3 3. Tvorba fotooxidantů (POCP) Indikátorem fotochemického smogu (vzniku fotooxidantů) je přízemní ozón. Mezi fotooxidanty patří skupina různých nestabilních oxidujících látek vznikajících při reakcích těkavých organických látek s kyslíkatými sloučeninami a oxidy dusíku vyskytujícími se přirozeně v troposféře. Hlavní toxické fotooxidanty jsou ozón, peroxoacetyl nitrát (PAN) peroxid vodíku, radikál peroxidu vodíku a další radikály jež vznikají jako meziprodukty oxidačních reakcí. Všechny reaktivní látky vznikající z fotochemických reakcí mají nepříznivé účinky na životní prostředí. Fotooxidanty například poškozují DNA buněk a podporují vznik nádorů. Charakterizačním faktorem dopadové kategorie tvorba fotooxidantů je potenciál vzniku troposférického ozónu POCP (Photochemical Ozone Creation ), který vyjadřuje, jak významně se daná látka podílí na vzniku troposférického ozónu. Referenční látku je ethen 3. 18
Tabulka I: Kategorie dopadu (CML 2001 - Dec. 07) a jejich výsledky indikátoru kategorie dopadu. Kategorie dopadu Výsledek indikátoru kategorie dopadu Globální oteplování [kg CO2-Equiv.] Acidifikace [kg SO2-Equiv.] Eutrofizace [kg Phosphate-Equiv.] Ekotoxicita sladkovodní [kg DCB-Equiv.] Ekotoxicita terestrická [kg DCB-Equiv.] Humánní toxicita [kg DCB-Equiv.] Úbytek abiotických zdrojů [kg Sb-Equiv.] Úbytek stratosférického ozónu [kg R11-Equiv.] Tvorba fotooxidantů [kg Ethene-Equiv.] Etapa hodnocení dopadů sestává z následujících tří kroků: 1) Klasifikace přiřazení inventarizačních údajů ke kategoriím dopadů 2) Charakterizace modelování inventarizačních údajů uvnitř kategorií dopadů 3) Normalizace vzájemná porovnatelnost 3 2.1.2.3.2 Klasifikace Klasifikace je krok, ve kterém se výsledky z inventarizace přidělují jednotlivým kategoriím dopadů. Každá emise látky do prostředí je dle svých účinků přiřazena konkrétní kategorii dopadu. Po klasifikaci následující charakterizace přepočítává emise v jednotkách objemu či hmotnosti na potenciály environmentálních dopadů. V klasifikaci je nutné určit, které emisní toky se podílejí na které dopadové kategorii. Některé látky způsobují nepříznivé účinky ve více kategoriích dopadů. Pravidlem by mělo být hodnocení dopadů ve všech relevantních kategoriích daných konkrétním případem. V některých případech příspěvek k jedné dopadové kategorii vylučuje příspěvek ke druhé 3. 2.1.2.3.3 Charakterizace Na základě přiřazení emisních toků jednotlivým kategoriím dopadu provedeným v části klasifikace se ve fázi charakterizace provádí vyčíslení potenciálních dopadů na jednotlivé dopadové kategorie. Aby bylo možné vyjádřit příspěvky emisí různých látek na dopadové kategorie, je třeba pro každou kategorii zvolit jednotku, kterou se míra potenciálního poškození bude vyjadřovat. Tuto jednotku nazýváme Indikátor kategorie. Indikátor kategorie dopadu životního cyklu je kvantifikovatelná jednotka schopná vyjádřit změny v kategorii dopadu. Schopnost látek podílet se na dopadové kategorii je vyjádřena 19
pomocí ekvivalentu indikátoru, to znamená, kolikrát více ve srovnání s indikátorovou látkou se daná látka na dopadové kategorii podílí. Ekvivalent indikátoru se nazývá charakterizační faktor (potenciál dopadu). Výsledek indikátoru je číselné vyjádření dopadu hodnoceného procesu nebo produktu na zvolenou kategorii dopadu. Je to součet potenciálů dopadu všech emisí všech látek přispívajících ke konkrétní kategorii dopadu. Charakterizace hodnoceného systému se provede pro všechny zvolené kategorie dopadu. Výstupem charakterizace je tedy soubor hodnot výsledků indikátorů, profil dopadů pro všechny kategorie dopadu 3. 2.1.2.3.4 Normalizace Normalizace se provádí za účelem zvýšení srovnatelnosti dat z různých kategorií dopadu a tím i zajistit základ pro vyhodnocení. Porovnáváme-li dva systémy z hlediska jejich dopadů na životní prostředí, zřídka kdy je jeden z nich lepší ve všech směrech. Normalizace slouží k vyjádření, jak velký podíl dopadu na životní prostředí hodnocená technologie či produkt má vzhledem k dopadu celkové lidské činnosti na danou kategorii v určitém časovém horizontu. Porovnávat jednotlivé číselné rozdíly mezi různými kategoriemi není možné, neboť čísla souvisí s jinými účinky a jsou v různých jednotkách. Potenciální dopady je nutné porovnávat v nějakém obecném a společném měřítku, tak aby bylo možné posoudit, zda je nebo není míra jednotlivých dopadu významná. Normalizace má za cíl vyjádřit relativní významnost velikosti výsledků indikátorů kategorií dopadu mezi sebou a vyjádřit jejich rozdíly v podobě vhodné k celkovému hodnocení. Volbu referenční hodnoty je třeba vždy pečlivě zvážit. Normalizací získáme představu o tom, jak významnou měrou se bude námi posuzovaný životní cyklus výrobku podílet na celkovém, lidmi způsobovaném, narušování jednotlivých dopadových kategorií. Jde tedy o vyčíslení, jak moc se celkový lidský vliv na danou dopadovou kategorii zhorší po zavedení posuzované technologie či produktu 3. 20
2.1.2.4 Čtvrtá fáze LCA- interpretace životního cyklu. Interpretace životního cykluje systematický postup při identifikaci environmentálních problémů zkoumaného výrobkového systému a hledání možností zaměřených na snížení spotřeby energie, surovin a dopadů na životní prostředí. Charakter interpretace LCA závisí na tom, jaký záměr sledovala studie LCA od začátku. Interpretace životního cyklu by měla poskytnout kompletní a důslednou prezentaci výsledků studie LCA tak, aby byla v souladu s určeným cílem a rozsahem studie. Hlavními body interpretace jsou: Použití systematického postupu vedoucího k identifikaci, posouzení, kontrole, vyhodnocení a prezentaci závěrů založených na poznatcích studie LCA nebo LCI v souladu s první fází LCA Použití iterativního postupu ve fázi interpretace a dalších fází studií LCA a LCI Zajištění vazeb mezi LCA a ostatními postupy v environmentálním managementu - zdůrazňováním silných stránek a naopak omezení studií LCA nebo LCI ve vztahu ke stanovení cíle a rozsahu studie. V interpretaci dochází k propojení poznatků z inventarizační analýzy a hodnocení dopadů. Během inventarizační fáze a fáze hodnocení dopadů byly provedeny nějaké odhady, předpoklady a rozhodnutí, jak ve studii pokračovat. Byla přijata určitá zjednodušení či aproximace. Všechny tyto předpoklady musí být zahrnuty do fáze interpretace a vždy musí být stavěny vedle prezentace výsledků. Interpretace životního cyklu se skládá z následujících kroků: i) Identifikace významných problémů ii) Hodnocení iii) Formulace závěrů a doporučení Ad i) Identifikace významných problémů Identifikace problémů a určení jejich závažnosti vychází vždy z předchozích fází LCI a LCIA, přičemž jsou brány v úvahu požadavky stanovené v první fázi LCA. Cílem je tedy vybrat ta data, jež se zásadní měrou podílejí na formulaci závěrů. Pro identifikaci významných zjištění je třeba informace z předešlých fází LCA vhodně seřadit a strukturalizovat. 21
K identifikaci významných problémů je třeba shromáždit následující informace: výsledky inventarizační analýzy a hodnocení dopadů použité metodické postupy, alokační pravidla, hranice LCI, indikátory kategorie hodnoty použité ve studii uvedené ve stanovení cíle a rozsahu informace o roli a zodpovědnosti zainteresovaných stran Ad ii) Hodnocení Cílem hodnotící části LCA studie je zvýšit její důvěryhodnost. Toho se docílí sledováním spolehlivosti průběžných, závěrečných výsledků a především významných problémů. Hodnocení studie je třeba provádět v souladu s cílem a rozsahem studie a musí brát zřetel na zamýšlené použití výsledků. Při hodnocení studie se kontroluje především její úplnost, citlivost a soudržnost. Součástí by mělo být i zhodnocení kvality údajů. Ad iii) Závěry a doporučení K formulaci závěrů a doporučení je možné přistoupit až po úplném uzavření kroků identifikace významných zjištění a hodnocení, jež mají za úkol transparentně ukázat, že výsledky hodnocení dopadů na základě inventarizace jsou úplné, porovnatelné a dostatečné pro formulaci závěrů a doporučení. Cílem je určit závěry na základě předchozích postupů a zpracovat doporučení pro zadavatele studií LCA nebo LCI. V závěrech se musejí jednoznačně uvést: významná zjištění; souhrn kontroly úplnosti, citlivosti a soudržnosti pro samotné výsledky i pro použité metody; formulace předběžných závěrů studie společně s kontrolou, zda jsou v souladu s první fází. Pokud jsou předběžné závěry soudržné a splňují na ně kladené požadavky, lze je formulovat jako konečné závěry. Významným výstupem studie LCA je formulace doporučení příjemcům zprávy. Formulace doporučení by měla vycházet z definice cílů a rozsahu a měla by být založena výhradně na konečných závěrech. Použití výstupů z LCA studií může být používáno pro různé účely 3. 22
2.1.3 Komparativní studie LCA Komparativní studie LCA se nejčastěji zabývá porovnáním dvou nebo více životních cyklů alternativních výrobků. Porovnávají se tak výrobky plnící tutéž funkci a lze tak určit, která z variant je ohleduplnější k životnímu prostředí. Nejčastější důvody pro provedení komparativní studie LCA a) důkaz, že výrobek nově uvedený na trh je ohleduplnější k životnímu prostředí. b) provádění výběru výrobkových kategorií v ekolabelingových programech. c) ekodesign hledání nejvhodnějšího životního cyklu výrobku požadovaných vlastností d) zjištění zda je skutečně vážný důvod pro podporu některého ze zkoumaných životních cyklů výrobků (např. vydání zákonných předpisů) e) pro zlepšení současné existence dvou či více alternativních výrobků a to tak, že se poukáže na slabá místa jejich životních cyklů. Protože se specifikují okolnosti mající vliv na velikost negativního dopadu sledovaného výrobkového systému, lze určit nejvhodnější podmínky pro výrobu, užitnou fázi i likvidaci alternativních výrobků. 1. Hlavní pravidla při provádění komparativní studie LCA: 1. Hranice u obou srovnávaných systémů musí být zvoleny ve stejném rozsahu. 2. Zařazení dopravních procesů do studie musí být také ve stejném rozsahu, nelze tedy například do jednoho procesu zařadit dopravu hotových výrobků do prodejen a do druhé nikoliv. 3. Existují-li u jednoho výrobku různé varianty výrobkového systému, jenž kupříkladu mohou být dány rozdílnými způsoby likvidace, je také nutné uvést tuto okolnost a zdůraznit, která z těchto variant byla posuzována 4. Velmi důležité je správné zvolení funkční jednotky. Volba této jednotky by měla co nejpřesněji odrážet funkci, kterou porovnávané výrobkové systémy plní a také by neměla žádný z nich zvýhodňovat. Volbu funkční jednotky je nutné ve studii zdůvodnit. 5. Výhody a nevýhody posuzovaných výrobkových systémů je nutné shrnout v tabulce. Na provedení LCA nemají vliv. Tyto výhody a nevýhody se zvažují až dodatečně 1. 23
2.2 Mytí nádobí 2.2.1 Mytí v automatické myčce 2.2.1.1 Historie První pokusy o konstrukci stroje na mytí nádobí byly učiněny už před rokem 1850. Jedním z nich byla dřevěná ručně poháněná myčka, která je schématicky nakreslená na obrázku 1. První motorem poháněná myčka nádobí vznikla v americkém státě Ilinois roku 1886. Vynalezla ji Josephine Cochranová. Vadilo jí zdlouhavé mytí nádobí po slavnostech, které často pořádala. První stroj na mytí nádobí vypadal jinak než dnešní myčky nádobí. Byl to kotel s horizontálně uloženým kolem, na které se pomocí drátěných držáku připevňovalo nádobí. Pohon kola zajišťoval motor. Kolo rozstřikovalo vodu se saponátem a ta myla nádobí. V roce 1893 vystavovala Josephine Cochranová svoji myčku nádobí na světové výstavě v Chicagu, kde sklidila velký úspěch. První exempláře myček funkčně podobných dnešním se na trhu objevily ve čtyřicátých letech minulého století 4. Do domácnosti se však myčky dostaly až za dalších třicet let. Například firma Bosch uvádí na trh svou první myčku v roce 1964. První myčky spotřebovaly kolem 60 litrů na jeden cyklus. K účinnému snížení spotřeby vody došlo až po zavedení senzorů řízené recirkulace vody. V podobě, jak ji známe dnes (se speciálním výměníkem tepla a kondenzačním sušením), je k dostání dokonce až v osmdesátých letech. Obrázek 1: Dřevěná myčka nádobí 24
2.2.1.2 Funkce myčky Mytí je v myčce rozloženo do několika kroků. Při nejdelším programu myčka postupně předmývá, myje, oplachuje, leští a suší nádobí. Po zapnutí myčka otevře přívodní ventil a napouští vodu. Při dosažení správného množství vody zastaví hladinový spínač napouštění a pustí topení a oběhové čerpadlo. Oběhové čerpadlo vytváří potřebný tlak a žene vodu do ostřikovacích ramen, která omývají nádobí. Když je voda ohřátá na určenou teplotu, vypne se topení a mytí pokračuje ještě určitý čas. Po uplynutí tohoto času se vypne oběhové čerpadlo a zapne vypouštěcí čerpadlo, které odsaje všechnu vodu do odpadu. Tento cyklus je použit jako hlavní mytí i předmytí. Při předmytí je voda zahřátá na nižší teplotou a saponát se vyplavuje z části násypky. Hlavní mytí má teplotu podle nastaveného programu a otevírá se při něm hlavní část násypky. Když je nádobí umyto, následuje několik cyklů oplachu, který probíhá ve studené vodě bez saponátu, stejným způsobem jako při mytí a má za úkol zbavit nádobí zbytků saponátu. Leštění probíhá při posledním oplachu, který je prováděn horkou vodou. Leštidlo je v průběhu tohoto oplachu nadávkováno pomocí dávkovače leštidla, který bývá sdružen se zásobníkem na mycí prostředek. Na konci tohoto cyklu je odčerpána voda a začíná sušení. Díky leštidlu voda sklouzne z nádobí a nezanechá kapky. Zbytek vlhkosti se u základních modelů odpařuje z horkého nádobí samovolně po určitý čas, u myček s nuceným sušením vzduch cirkuluje pomocí vestavěné turbíny a kondenzuje na chladnější části myčky nebo je míchán se studeným vzduchem a vypouštěn mimo myčku. Tím je dosažena vyšší účinnost sušení. Všechny myčky nádobí pracují na stejném principu, který může být různě modifikován. Můžeme si vybrat z řady mycích programů, které se liší teplotou vody, intenzitou mytí nebo dokonce mohou mít rozdílný tlak čerpadla. Nejmodernější myčky nádobí jsou řízeny procesorem, který pomocí čidel zjišťuje různé hodnoty (teplota, hladina vody, množství nečistot v mycím roztoku, tvrdost vody atd.). Z toho pozná jak probíhá program a řídí jeho další průběh tak, aby výsledky mytí byly výborné při minimální spotřebě vody, energie a času 4. Myčka nádobí je vhodná pro nerezové, porcelánové a skleněné nádobí. V myčce se nedoporučuje umývat: nádobí ze stříbra, hliníku, zinku a dřeva, nádobí s teflonovým povrchem, měděné pánve a hrnce a také sklo se zlatými ozdobami a nádobí z určitých plastů. 25
2.2.1.3 Druhy myček Myčky nádobí můžeme rozdělit do tří základních kategorií: Myčky široké 60 cm umyjí 12 jídelních souprav za jeden mycí cyklus jsou vhodné pro vícečlennou rodinu. Energetická třída A má spotřebu el. energie 1,05kWh; spotřeba vody 9-18l; hlučnost přibližně 44 až 53 db; cena většinou od 8 tisíc Kč. Myčky široké 45 cm pro 8 až 10 jídelních souprav vhodné pro malé rodiny. Energetická třída A má spotřebu elektrické energie 0,74 až 1,01kWh;spotřeba vody 9-16l; hlučnost přibližně 45 až 55 db; cena přibližně 8-15 tisíc. Stolní myčky 4-6 sad nádobí vhodné například pro kanceláře nebo pro jednu až dvě osoby. Energetická třída A má spotřebu el. energie asi 0,51 až 0,63kWh; spotřeba vody 7-9 l; hlučnost přibližně 48 až 56 db; cena od 8 tisíc. Soupravou nádobí se rozumí jeden talíř hluboký, mělký a dezertní, šálek, podšálek a příbor. V současné době se prodávají hlavně myčky energetické třídy A. 2.2.1.4 Mycí programy V současné době myčky disponují minimálně pěti programy. Drahé myčky znají až dvanáct programů. Názvy programů se liší výrobce od výrobce, jejich principy však zůstávají přibližně stejné. Předmytí nechceme-li zapnout myčku, protože ještě není plná, ale chceme se vyhnout zahnívání špíny na nádobí. Spotřebuje jen 0,1 kwh a 4 až 5 litrů vody. Rychlý program (40 C) - rychlé mytí (30 minut) mírně zašpiněného nádobí. Jemný program (teplota kolem 45 C) pro šetrné mytí skla. Normální BIO program (50 C) - sklo a plasty choulostivé na vysokou teplotu, energeticky úspornější. Úsporný BIO program (50 C) - běžné až mírně zašpiněné nádobí. AUTO BIO program (50 C) - úspornější varianta programu AUTO, choulostivější materiály jako sklo, plast. Normální (univerzální) program (65 C) - běžně zašpiněné nádobí se zaschlými zbytky jídla. 26
AUTO program (65 C) - automatický program s vodním senzorem pro všechny mycí úkoly, nezávisí na stupni zašpinění, spotřeba vody a energie se přizpůsobuje náplni myčky. Intenzivní program (teplota kolem 70 C) - silně zašpiněné nádobí se zaschlými a houževnatými zbytky jídla bílkovinného nebo škrobovitého původu. Spotřebovává asi o třetinu více energie a vody než normální program. Care Plus: zajištění hygienické bezpečnosti. V průběhu závěrečné fáze oplachování je teplota udržována až na 68 C, což stačí ke spolehlivému zničení bakterií. 2.2.1.5 Chemické prostředky Mycí prostředek: Před každým mytím je nutné dát do násypky myčky 20 až 40g mycího prostředku v tekuté nebo práškové formě. Mycí prostředek zpravidla obsahuje tenzidy, změkčovací látky, enzymy, bělicí a pomocné látky. Jako tenzidy jsou používány chemicky různorodé látky. K změkčování vody se nejčastěji používají fosfáty. Na rozdíl od pracích prášků neplatí zákaz používání fosfátů. Změkčovací látky jsou součástí mycích prostředků, přestože by změkčování vody měly mít na starosti iontoměniče regenerované solí. Jako důvod se uvádí jištění proti špatné funkci iontoměničů. Hmotnostní obsah fosfátů v mycích prostředcích je různý. V ČR jsou k dostání (hlavně v e-shopech) i bezfosfátové mycí prostředky. Jejich cena je ovšem až několikanásobně vyšší.. Bělící látky obsahují většinou tzv. aktivní kyslík (většinou ve formě peroxosoli), ale mohou obsahovat i chlor. Leštidlo: Leštidlo kromě lesku zajišťuje i stečení vody z nádobí, takovým způsobem, že na nádobí nezůstávají skvrny. Je obvykle tekuté a dávkuje se do zásobníku s možností nastavení dávky. Automaticky je pak dávkováno při mytí. Na zásobníku je ukazatel naplnění. Regenerační sůl: Sůl je v myčce používána k regeneraci iontoměničů, jenž slouží ke změkčování vody. Sloučeniny vápníku a hořčíku se při vyšších teplotách mohou srážet a tvořit nepěkné usazeniny na nádobí a hlavně vodní kámen může myčku úplně zničit. Zásobník soli je zabudován ve dně myčky. Myčka automaticky změří tvrdost vody a podle toho dávkuje 27
sůl. Nové myčky mají kontrolku upozorňující na nedostatek soli. Regenerační sůl je vlastně jen čistá hrubozrnná kamenná sůl. Tablety: Tablety obsahují nejčastěji dva nebo tři prostředky pro mytí nádobí. Některé tablety jsou až 5 v jednom, což zákonité znamená, že obsahují látky, které nejsou pro mytí bezprostředně důležité. Výrobci doporučují při používání tablet používat i regenerační sůl. Dávkování tablet je jednodušší, než dávkování jednotlivých prostředků. 2.2.1.6 Recyklace Dne 13. 8. 2005 vstoupila v účinnost ustanovení zákona č. 7/2005 Sb., který novelizuje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, týkající se elektrických a elektronických zařízení (EEZ). Novelou byla do právního řádu ČR transponována direktiva EU 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Účelem této novely je prevence vzniku odpadních elektrických a elektronických zařízení a snížení odpadu, který z těchto zařízení vzniká, opětovným použitím a recyklací použitého elektrozařízení. Všichni výrobci a dovozci elektrospotřebičů tak budou muset finančně přispívat do kolektivního systému, ze kterého bude recyklace starších výrobků financována. Myčka nádobí je elektrozařízení patřící podle přílohy zákona 5 do skupiny 1 Velké domácí spotřebiče, takže výše příspěvku na recyklaci pro myčku nádobí je 90 Kč vč. DPH. Tento recyklační poplatek platíme při nákupu nového spotřebiče. Recyklaci myček nádobí zajišťuje v ČR společnost Elektrowin a. s, kterou založili někteří výrobci domácích elektrospotřebičů. Přestože má tato společnost díky zavedenému kolektivnímu systému na trhu v ČR prakticky monopol, tak odmítla poskytnout prakticky jakékoliv informace o zpětném odběru a recyklaci myček. Zákon 5 37l odst. 2 stanovuje povinnost výrobcům elektrozařízení, poskytovat zpracovatelům elektroodpadů veškeré informace, které jsou nutné k jeho zpracování. Dle zákona 5 37m odst. 3a je výrobce elektrozařízení povinen zajistit využití elektroodpadu předaného zpracovatelům v tomto rozsahu: u elektrozařízení uvedeného ve skupinách 1 a 10 podle přílohy zákona 5 v rozsahu 80 % jeho průměrné hmotnosti, a opětovné použití - materiálové využití komponentů, materiálů a látek v rozsahu 75 % jeho průměrné hmotnosti. 28
Výrobci mají dále povinnost označovat výrobky značkou (obrázek 2), která udává, že elektrozařízení nemá být odstraňováno společně s komunálním odpadem a že zařízení bylo uvedeno na trh po 13.8.2005. Vyřadí-li se elektrozařízení, které bylo prodáno před datem 13. 8. 2005, je doporučené odložit ho na místo zpětného odběru. Zákonem č. 7/2005 Sb byla také do právního řádu ČR transponována direktiva 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Elektrozařízení uvedené na trh po 30. červnu 2006 nesmí obsahovat olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chrom, polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenylétery (PBDE) nejedná-li se o použití látek podle seznamu uvedeného v prováděcím právním předpisu, nebo o náhradní díly určené k opravě nebo opětovnému použití elektrozařízení uvedeného na trh před 1. červencem 2006. V České republice končí na skládkách až 82 procent elektrického odpadu 6. Údaje přímo o myčkách nejsou dostupné. Obrázek 2: Povinné označení elektrozařízení uvedeného na trh po 13.8. 2005 29