Internacionalizace MSP v oboru vinařství

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Internacionalizace MSP v oboru vinařství Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Lea Kubíčková, Ph.D. Jan Muroň Brno 2011

Touto cestou bych chtěl poděkovat Ing. Lei Kubíčkové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za výborné vedení, odborné rady a věcné připomínky, které mi pomohly při tvorbě této práce.

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Internacionalizace MSP v oboru vinařství vypracoval samostatně na základě uvedené literatury, pod vedením vedoucí bakalářské práce. V Brně dne 24. května 2011

Abstrakt MUROŇ, J. Internacionalizace MSP v oboru vinařství. Bakalářská práce, Brno 2011. Bakalářská práce je zaměřena na internacionalizaci malých a středních podniků v oboru vinařství v České republice. V přehledu literatury je objasněna problematika globalizace, internacionalizace, konkurenční strategie v mezinárodním podnikání a formy podnikání na mezinárodních trzích. Hlavní část tohoto přehledu obsahuje definici a určení významu malých a středních podniků v České republice a zahraničí včetně jejich výhod a nevýhod. Hlavním cílem bakalářské práce je identifikace faktorů, jeţ jsou klíčové při procesu úspěšné internacionalizace malých a středních podniků v oboru vinařství. Vlastní práce obsahuje charakteristiku oboru vinařství a současnou situaci odvětví v tuzemsku a zahraničí. Ke zmapování situace bylo vyuţito dotazníkového šetření. Závěr zahrnuje identifikaci klíčových faktorů a doporučení k jejich dosaţení. Klíčová slova malé a střední podniky, internacionalizace, globalizace, vinařství.

Abstract MUROŇ, J. The proces of the internatiolization of small and medium-sized companies in the wine industry. The thesis, Brno 2011. This work deals with the internationalization of small and medium-sized enterprises in wine-making in the Czech Republic. The literature review is illustrated by the globalization, internationalization, competitive strategy in international business and business forms in international markets. The main part of the thesis contains the definition and importance of small and medium-sized enterprises both in the Czech Republic and abroad, including their advantages and disadvantages. The main aim of this thesis is to identify factors that are relevant for successful internationalization process of small and medium-sized enterprises in winemaking. The thesis includes the characteristics of the wine industry and the current situation in the Czech Republic and abroad. The questionnaire method was used to map the situation. The final part includes the identification of the key factors and the recommendations for achieving them. Keywords small and medium-sized companies, internationalization, globalization, winemaking.

Obsah 9 Obsah 1 Úvod a cíl práce 19 1.1 Úvod... 19 1.2 Cíl práce... 20 2 Metodika práce 21 3 Literární přehled 23 3.1 Globalizace... 23 3.1.1 Globalizace z pohledu moderních dějin... 23 3.1.2 Globalizace jako projev integrace... 24 3.1.3 Síly podporující globalizaci... 25 3.1.4 Síly brzdící globalizaci... 25 3.1.5 Vývoj globalizace... 25 3.1.6 Negativní důsledky globalizace... 26 3.1.7 Vliv globalizace na podnikovou sféru... 27 3.2 Internacionalizace... 27 3.2.1 Internacionalizační teorie... 28 3.2.1.1 Uppsal Model... 28 3.2.1.2 Eklektické paradigma... 29 3.2.1.3 Holistický model... 29 3.2.1.4 Síťová teorie... 30 3.2.1.5 Born Globals... 30 3.3 Malé a střední podniky (MSP)... 30 3.3.1 Definice MSP... 30 3.3.2 Význam MSP v České republice... 31 3.3.3 Význam MSP v Evropské unii... 32 3.3.4 Výhody a nevýhody MSP... 33 3.3.5 Role MSP v ekonomice... 33 3.3.6 Charakteristika MSP zabývajících se za-hraničním obchodem... 35 3.3.7 Podmínky úspěchu MSP v jednotné Evropě a globálním světě... 36

10 Obsah 3.4 Konkurenční strategie v mezinárodním podnikání... 38 3.4.1 Strategie širokého pronikání na trh...39 3.4.2 Strategie diferenciace...39 3.4.3 Strategie úzké specializace...39 3.4.4 Strategie vedoucí firmy na trhu...39 3.4.5 Strategie druhé největší firmy na trhu...39 3.4.6 Strategie firem, které napodobují velké firmy... 40 3.4.7 Strategie firem, které se zaměřují na mikrosegmenty... 40 3.5 Úvahy o podnikání v zahraničí... 40 3.6 Formy podnikání na mezinárodních trzích... 41 3.6.1 Faktory ovlivňující volbu formy vstupu na mezinárodní trhy...42 3.6.2 Vývoz a dovoz zboţí a sluţeb...43 3.6.2.1 Prostřednické vztahy...43 3.6.2.2 Smlouvy o výhradním prodeji...43 3.6.2.3 Obchodní zastoupení... 44 3.6.2.4 Smlouva mandátní... 44 3.6.2.5 Komisionářská smlouva... 45 3.6.2.6 Piggybacking... 45 3.6.2.7 Exportní aliance sdruţení vývozců... 45 3.6.2.8 Přímý vývoz... 45 3.6.3 Formy přítomnosti podniku na zahraničních trzích nenáročné na kapitálové investice... 46 3.6.3.1 Licence... 46 3.6.3.2 Franchising... 46 3.6.3.3 Smlouva o řízení... 47 3.6.3.4 Zušlechťovací operace... 47 3.6.3.5 Mezinárodní výrobní kooperace... 47 4 Vlastní práce 49 4.1 Charakteristika odvětví vinařství... 49 4.1.1 Vývoj vinařství... 49 4.1.2 Rozdělení vín v České republice... 50

Obsah 11 4.1.3 Pěstování révy vinné v ČR... 51 4.1.4 Obchod s vínem... 53 4.1.5 Spotřeba hroznů a vína v ČR... 54 4.1.6 Situace s vínem v EU a ve světě... 56 4.1.7 Situace s vínem v ČR... 58 4.1.8 Shrnutí... 63 4.2 Marketingový výzkum... 64 4.2.1 Tvorba dotazníku... 64 4.2.2 Výběrový soubor... 64 4.2.3 Forma dotazování... 65 4.2.4 Zpracování dat... 65 4.2.5 Výsledky dotazníkového šetření... 66 4.2.6 Testování hypotéz... 85 4.2.7 Shrnutí... 87 5 Diskuse 89 6 Závěr a doporučení 91 7 Literatura 93 8 Seznam použitých zkratek 95 A Podpora malého a středního podnikání z úrovně EU 97 B Dotazník 103

Seznam obrázků 13 Seznam obrázků Obr. 1 Uppsal Model 29 Obr. 2 Rozdělení vín podle druhu a kvality dle vinařského zákona České republiky 51 Obr. 3 Struktura velikosti vinic k 31.12.2009 (MZE, 2010) 52 Obr. 4 Výsadba vinic v ČR v letech 1997 2009 v ha (MZE, 2010)52 Obr. 5 Bilance vína v jednotlivých vinařských letech v tisících hl (MZE, 2010) 54 Obr. 6 Roční spotřeba litrů vína na obyvatele (MZE, 2010) 55 Obr. 7 Podíl jednotlivých zemí na celkové ploše vinic v roce 2008 (MZE, 2010) 56 Obr. 8 Spotřeba vína v milionech hl za rok (MZE, 2010) 57 Obr. 9 Import vína v Evropské unii (MZE, 2010) 57 Obr. 10 Celkový obchod s vínem v tisících hl (MZE, 2010) 58 Obr. 11 Dovoz vína do ČR v letech 2004 2009 (MZE, 2010) 59 Obr. 12 Vývoz vína z ČR v letech 2004 2009 (MZE, 2010) 60 Obr. 13 Dovoz vína do ČR z pohledu zemí v letech 2004 2009 (MZE, 2010) 61 Obr. 14 Podíl jednotlivých zemí na dovozu vína do ČR v letech 2008/2009 62 Obr. 15 Obchod vínem se Slovenskem v letech 2004 2009 (MZE, 2010) 62 Obr. 16 Zařazení vinařských firem do podoblastí 67 Obr. 17 Počet zemí vývozu 67 Obr. 18 Země vývozu produktů 68 Obr. 19 Nejzajímavější země z hlediska objemu tržeb 69

14 Seznam obrázků Obr. 20 Specializace v dané zemi 69 Obr. 21 Faktory, které přiměly podnik ke vstupu na zahraniční trh70 Obr. 22 Využití agentury při vstupu na zahraniční trh 71 Obr. 23 Místo zisku informací pro vstup na zahraniční trh 71 Obr. 24 Informace společnosti o cílovém trhu před zahájením vývozu 72 Obr. 25 Doba vstupu na zahraniční trh po založení podniku 73 Obr. 26 Způsob vstupu na zahraniční trh 73 Obr. 27 Působení společnosti na zahraničním trhu v současnosti 74 Obr. 28 Doba působení na zahraničním trhu 74 Obr. 29 Subjekty, kterým jsou dodávány produkty 75 Obr. 30 Zaměření podniku na zahraničním trhu 76 Obr. 31 Odhad části obratu tvořící export 76 Obr. 32 Ziskovost zahraničních operací společnosti 77 Obr. 33 Tržby podniků ze zahraničního obchodu za poslední roky77 Obr. 34 Role know-how na zahraničním trhu 78 Obr. 35 Hlavní konkurenční výhoda produktů podniku na zahraničním trhu 78 Obr. 36 Výhody produktů na zahraničním trhu oproti konkurenci79 Obr. 37 Způsob propagace výrobků 80 Obr. 38 Doba, po které se dostavila ziskovost vývozu 81 Obr. 39 Současný počet zaměstnanců 81 Obr. 40 Počet zaměstnanců starajících se o zahraniční obchod 82 Obr. 41 Počet světových jazyků ovládající zaměstnanci starající se o styk se zahraničím 82

Seznam obrázků 15 Obr. 42 Jazyková vybavenost pracovníků starající se o styk se zahraničím 83 Obr. 43 Předchozí zkušenosti zaměstnanců se zahraničním obchodem před vstupem na zahraniční trh 83 Obr. 44 Účast zaměstnanců zaměřených na zahraniční obchod na odborných školeních 84 Obr. 45 Hodnocení dosavadního působení podniku na zahraničním trhu 84

Seznam tabulek 17 Seznam tabulek Tab. 1 Přehled o dovozu vína do ČR za roky 2008 a 2009 (MZE, 2010) 53 Tab. 2 Přehled o vývozu vína z ČR v letech 2008 a 2009 (MZE, 2010) 53 Tab. 3 Bilance vína v jednotlivých vinařských letech v tisících hl (MZE, 2010) 54 Tab. 4 Vývoj roční spotřeby stolních hroznů a vína (MZE, 2010) 55 Tab. 5 Vývoj obchodní bilance s vínem v ČR v posledních letech (MZE, 2010) 60

Úvod a cíl práce 19 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Malé a střední podniky (MSP) mají v dnešní ekonomice velice výraznou roli a jejich význam neustále roste. Dá se říci, ţe většina podniků v České republice spadá do kategorie MSP. Na veliký význam malých a středních podniků apelují nejen samotné státy, ale také Evropská unie, která tuto kategorii podniků nazývá páteří ekonomiky a všemi moţnými způsoby se ji snaţí podporovat. MSP zaměstnávají zhruba dvě třetiny zaměstnanců a vytvářejí polovinu uţitné hodnoty. Mají velice jednoduchou strukturu a mezi jejich hlavní výhodu patří rychlost reakce na změny trhu. Jako nevýhody MSP se většinou uvádí problémy personálního charakteru a také omezený přístup k finančním zdrojům. Internacionalizace je pojem v České republice velice málo pouţívaný a jeho význam je pro mnoho lidí nesrozumitelný. Počet lidí u nás, kteří se problémem internacionalizace zabývá, je minimální, i kdyţ se toto téma začíná zřídka objevovat. V České republice se internacionalizací zaobírají většinou studenti nebo lidé, kteří realizují různé studie, vydávají své poznatky do různých publikací a tuto problematiku se snaţí všeobecně osvětlit. Bohuţel, literatura zabývající se pojmem internacionalizace na našem území je velice mizivá. V České republice je internacionalizace spojována hlavně s malými a středními podniky, a to hlavně díky Evropské unii, která se snaţí podporovat internacionalizaci malých a středních podniků a připravila k této akci mnoho podpůrných materiálů. Přesně opačná situace panuje v zahraničí. Celkově je internacionalizace v jiných zemích světa mnohem lépe chápána jako faktor, který hraje podstatnou roli v celkovém rozvoji. Daleko lépe si uvědomují cíle, které si internacionalizace vytyčuje, jako je například růst objemu výroby, zlepšení ziskovosti nebo vyváţenost podnikového portfolia. O mnohem větším zájmu a informovanosti dokládá jiţ samotný rozsah publikované literatury, které je hlavně v anglicky psané literatuře nespočet. Proces internacionalizace je speciálně pro malé a střední podniky otázka, kterou se musí zabývat, aby v dnešním konkurenčním světě na trhu obstáli. V rámci bakalářské práce jsou srovnány malé a střední podniky vstupující na zahraniční trhy v odvětví vinařství. Vinařství patří do zemědělského odvětví a na našem území se těší dlouhodobé tradici, která sahá aţ do dob 8. aţ 9. století. Díky specifickým přírodním a klimatickým podmínkám vhodným k pěstování révy vinné jsou v České republice produkována velice kvalitní vína. Teritoriálně je z hlediska vinařství republika rozdělena na vinařskou oblast Morava a Čechy. Kaţdá z těchto oblastí je dále dělena na jednotlivé podoblasti.

20 Úvod a cíl práce 1.2 Cíl práce Hlavním cílem bakalářské práce je identifikovat faktory, jeţ jsou klíčové při procesu úspěšné internacionalizace malých a středních podniků v oboru vinařství. Pro celkové zjednodušení a srozumitelnost bude hlavní cíl dekomponován do několika dílčích cílů, které podají věrnější pohled na danou problematiku. Prvním dílčím cílem je stručná charakteristika odvětví vinařství. V této kapitole jsou objasněny základní pojmy, které jsou doplněny o historii a základní rozdělení vín v České republice. Dalším dílčím cílem je zmapování situace malých a středních podniků v oboru vinařství. V rámci této části práce byl proveden průzkum MSP prostřednictvím dotazníkového šetření. Cílem tohoto šetření je zmapování situace malých a středních podniků v otázce internacionalizace. Posledním dílčím cílem je na základě shromáţděných primárních a sekundárních dat a zpracovaných analýz definovat faktory, jeţ jsou pro úspěšnou internacionalizaci malé či střední firmy v oboru vinařství kritické.

Metodika práce 21 2 Metodika práce Tato bakalářská práce je sloţena ze dvou hlavních celků, a to z literárního přehledu a vlastní práce. Část literárního přehledu byla vytvořena výhradně ze získaných sekundárních dat česky a anglicky psané literatury. Vlastní práce byla sestavena také částečně z dat sekundárních, ale hlavním zdrojem této části byla získaná data primární. V literárním přehledu je vymezen teoretický základ pro vlastní práci. Je zde objasněna problematika malých a středních podniků, jejich význam v České republice a v Evropské unii a na konec jsou popsány výhody a nevýhody MSP. Dále jsou zde specifikovány pojmy jako globalizace, internacionalizace, integrace. Ke konci této teoretické kapitoly jsou popisovány jednotlivé formy podnikání na mezinárodních trzích. Vlastní práce je sloţena z charakteristiky odvětví vinařství a marketingového výzkumu. V charakteristice vinařství je popsán vývoj vinařství, stručné rozdělení vín, statistické údaje o vinařství u nás a ve světě. Ke konci je přiblíţena aktuální situace obchodu s vínem v ČR a EU. Důleţitou částí celé práce je marketingový výzkum, který obsahuje všechny důleţité postupy a data od tvorby dotazníku aţ po jeho konečné vyhodnocení s výsledky dotazníkového šetření. Samotné dotazníkové šetření včetně sběru finálních dat probíhalo formou elektronického dotazování za podpory systému ReLa. Nezbytnou součástí vlastní práce je popis a následné testování stanovených hypotéz. K samotnému testování hypotéz byl stanoven tento postup: 1. V kaţdém dvourozměrném datovém souboru kvalitativních znaků je sestavována kontingenční tabulka, do které jsou zapsány získané výsledky pokusu (dotazníku). V této tabulce jsou uvedeny simultánní četnosti, které kdyţ vydělíme počtem opakování, dostaneme odhady simultánních pravděpodobností. 2. Dalším krokem postupu je test nezávislosti dvou kvalitativních znaků. Nejdříve testujeme hypotézu, zda tyto znaky jsou na sobě stochasticky závislé. Pokud přijmeme hypotézu, ţe tyto znaky jsou závislé, pak zjišťujeme velikost, tj. těsnost této závislosti. Jako testové kriterium se pouţívá statistika: r s 2 ( nij npˆ ij ) 2 (2.1) npˆ i1 j1 ij

22 Metodika práce Kde pˆ představují odhady simultánních pravděpodobností, jsou rovna součinům odhadů marginálních pravděpodobností, tj. pˆ ij = pˆ i * pˆ j. Hladina významnosti alfa byla zvolena na hodnotu 0,05. Pro zvolenou hladinu je pro tento test kritický obor: W 2 2 2 { : (( r 1)( s 1))} (2.2) 1 3. Kdyţ se hodnota testového kritéria v kritickém oboru realizuje, zamítneme nulovou hypotézu a přijmeme alternativní hypotézu. Tímto testem zjistíme, zda testované 2 kvalitativní znaky jsou závislé či nezávislé. 4. Velikost těsnosti této závislosti se určuje pomocí kritéria tzv. Cramerova koeficientu kontingence vyjádřený vztahem: V 2 n( m 1) (2.3) Kde 2 je hodnota statistiky a m je nejmenší z obou čísel r a s. Cramerův koeficient nabývá hodnot v intervalu 0 aţ 1, přičemţ vyšší hodnota tohoto koeficientu odpovídá těsnější závislosti těchto znaků. (Kropáč, 2009)

Literární přehled 23 3 Literární přehled 3.1 Globalizace Pojem globalizace patří v současnosti mezi nejfrekventovaněji uţívané pojmy. Pichanič vysvětluje tento termín takto: V zásadě se jedná o těsnější integraci zemí a obyvatel světa, která je způsobena enormním sníţením nákladů na dopravu a komunikaci a odstraněním bariér pro volný pohyb zboţí, sluţeb, kapitálu a znalostí a v určité míře i lidí. (Pichanč 2004, s. 8) Kislingerová s Novým vysvětlují globalizaci jako reakci na přesycenost domácích trhů, snahu o uplatnění na nových odbytištích a vyuţívání nových či levnějších materiálních nebo lidských zdrojů. Význam globalizace shledávají v zavedení dělby práce v celosvětovém měřítku, monitorování a vyuţívání komparativních výhod v teritoriích, které nabízejí nejpříhodnější podmínky. (Kislingerová, Nový, 2005) 3.1.1 Globalizace z pohledu moderních dějin Ekonomická globalizace moderního světa se dá rozdělit do tří etap vývoje: 1. První vlnu ukončila první světová válka a řadí se zhruba mezi roky 1870 1914. Za příčinu globalizace jsou povaţovány nově získané výhody v dopravě a nově vyjednané redukce obchodních bariér, jeţ znamenalo pro některé země efektivnější vyuţití nadbytku své půdy. Dopadem těchto změn byl dramatický růst toku kapitálu, zboţí a pracovních sil. Nejvíce však narostl tok pracovních sil, díky čemuţ aţ 60 miliónů lidí migrovalo z Evropy do Severní Ameriky, ale i do ostatních částí světa. Je zřejmé, ţe díky podobným důvodům se stěhovalo obyvatelstvo Indie a Číny do méně obydlených oblastí jako je například Srí Lanka, Barma, Thajsko, Filipíny a Vietnam. Celkový tok pracovních sil během této etapy globalizace byl na úrovni 10% světové populace. Tuto fázi globalizace přerušila neschopnost světových mocností prosadit realistickou ekonomickou politiku, coţ vedlo k nezaměstnanosti a nacionalismu vedoucího k první světové válce. Proces globalizace se po válce znovu začal rozvíjet, byl ovšem utlumen celosvětovou hospodářskou krizí a druhou světovou válkou. 2. Průběh druhé vlny se řadí do let 1950 1980. Byla snaha států Severní Ameriky, Západní Evropy a Japonska pod hlavičkou GATT, prostřednictvím vzájemných multilaterálních smluv obnovit dřívější obchodní vztahy. Této druhé vlně globalizace se dá přiřadit export hlavně primárních komodit a následně i sekundárních při slabém toku kapitálu. Vznikala mnohá seskupení díky integraci kapitalisticky orientovaných vyspělých zemí. V Americe vznikla NAFTA, v Evropě vzniklo ESH a v rámci OECD se mohly integrovat rozvinuté státy z celého světa. Největší ekonomický růst a vyrovnávání ţivotní úrovně zaznamenávali právě členové OECD. Státy východního bloku nechtěly zůstat pozadu a snaţily se o vzájemnou integraci v rámci

24 Literární přehled RVHP. Socialistické státy drţely relativně krok se svými kapitalistickými protějšky, a to zhruba někdy do 60. let dvacátého století. Poté se jiţ však neúprosně začala projevovat síla volného trhu a na povrch se stále více rýsovaly nedostatky centrálně plánované ekonomiky. Důsledkem toho vzápětí státy RVHP začaly zaostávat. Ekonomický růst rozvojových zemí také nebyl tak silný jako v zemích OECD. Neustále se prohluboval rozdíl hospodářského výkonu mezi rozvojovými a rozvinutými státy. Nedostatečná ekonomická výkonnost měla za následek rozpad a zánik socialistických států sdruţených v sovětském bloku. 3. Třetí a nejnovější vlna globalizace se dá časově řadit od začátku 80. let do současnosti. Ovlivněna byla hlavně dosaţenými pokroky v komunikačních technologiích a také velikou snahou velikých rozvojových zemí zpřístupnit své hranice mezinárodnímu obchodu a investicím. Svět se v této etapě globalizace rozdělil do tří skupin zemí: Rozvinuté, kam spadají představitelé, jako jsou USA, Kanada, Austrálie, Singapur, Japonsko, Švýcarsko a země EU. Rozvojové, více globalizované země, kterou tvoří přibliţně 24 států, jako je například Brazílie, Čína, Indie, Mexiko. Všechny země z této skupiny jsou nazývány novými globalizátory a jejich vstup do trţních ekonomik světa se výrazně promítnul do změny struktury světového obchodu. Podíl hotových výrobků na exportu těchto zemí se během osmnácti let (1980 1998) výrazně zvýšil z 25 % na 80 %. Ve stejném období se zvýšil také podíl sluţeb na bezmála dvojnásobek. Rozvojové, méně globalizované země, které zahrnují 2 miliardy obyvatel a v současnosti obchodují na mezinárodních trzích méně neţ před dvaceti lety. Spadají sem například Sierra Leone, Tanzanie, Etiopie, Rwanda, Nepál, Somálsko, Jemen, Zambie či Afghánistán. Čistý celkový růst těchto zemí byl v 90. letech negativní. Nicméně porovnáním agregovaného růstu 90. let bylo zjištěno, ţe mezera mezi výkonem bohatých rozvinutých zemí a rozvojových více globalizovaných zemí se sniţuje. Vědci nakonec došli k názoru, ţe existuje úzké spojení mezi mírou otevření ekonomiky vůči zahraničí a růstem HDP. Dokládá to porovnání vývoje ekonomiky USA (nejotevřenější ekonomika) s vývojem zemí EU. Díky postupné přeměně ekonomické spolupráce zemí EHS se dařilo přibliţovat se vývoji USA v objemu HDP na hlavu a ve výkonu na 1 hodinu práce. (Pichanič, 2004) 3.1.2 Globalizace jako projev integrace Pichanič popisuje globalizaci takto: Globalizace je světovým procesem, který činí svět, jeho ekonomické systémy, jeho národní společenství více uniformním, více integrovaným a více navzájem na sobě závislým. (Pichanič 2004, s. 12) Mít širší pojem o termínu globalizace je nezbytné pro správné pochopení pohybu lidí, zboţí, idejí a myšlenek v rámci světového bytí. Díky globalizaci se, obrazně řečeno, zmenšuje svět, neboť čas nezbytný k přesunu člověka, zboţí ne-

Literární přehled 25 bo informace z jednoho místa na druhé se neustále zkracuje. Pojmy jako je globální kultura, globální ekonomika a globální změna ţivotního prostředí nabírá pro světového občana neustále většího významu a dostává se do měřítka, které doposud nikdy neexistovalo. Globalizaci je moţné vysvětlovat z mnoha hledisek, určující jsou však tyto: 1. Globalizace kultury; 2. Globalizace ekonomiky; 3. Globalizace ţivotního prostředí země. (Pichanič, 2004) 3.1.3 Síly podporující globalizaci Existuje mnoho faktorů podporujících proces globalizace. Mezi nejvýznamnější však patří tyto: globální vyhledávání zdrojů; nové a rozvíjející se trhy; úspory z rozsahu produkce; sklon spotřeby k homogenní poptávce; sniţující se dopravní a přepravní náklady; rozvoj nových telekomunikačních technologií; homogenizace technických standardů; vládní politiky, tarify, daně a podpory. (Pichanič, 2004) 3.1.4 Síly brzdící globalizaci Mezi faktory, které naopak proces globalizace brzdí, patří zejména: vzestup etnopolitiky; ústup neoliberalismu; nevládní organizace a antiglobalizační hnutí; antiamerikanismus. (Pichanič, 2004) 3.1.5 Vývoj globalizace Dle Kislingerové a Nového nelze pojem globalizace sám o sobě povaţovat za jev náhlý a nevysvětlitelný. Jedná se pouze o nový výraz pro procesy, které ve světové ekonomice probíhají jiţ řadu staletí. Jak je uváděno výše, je jasné, ţe globalizační vývoj ve 20. století neprobíhal rovnoměrně, ale byl přerušen dvěma světovými válkami a ekonomickou krizí. Nicméně ve druhé polovině (zvláště v poslední čtvrtině) lze zaznamenat její rostoucí tempo. Globalizační procesy byly v posledních desetiletích umocněny:

26 Literární přehled Tendencemi, které omezují úlohu národních teorií, nacionalismu, protekcionalismu a směřují ke světu bez hranic. Rozvojem logistických a komunikačních systémů, které výrazně zkrátily vzdálenosti. Změnou politických priorit národních vlád, kterou lze charakterizovat jako přechod od sociálního státu k liberálně orientované politice. Zavedením investičních pobídek pro zahraniční investory v podobě vytvoření bezcelních zón, daňových úlev, poskytnutí výhodných pozemků, dotací na vytvořená pracovní místa apod. (Kislingerová, Nový, 2005) 3.1.6 Negativní důsledky globalizace Stejně jako kaţdá věc má i globalizace nejen své příznivce, ale také odpůrce. Důvody obav z globalizace mohou být mnohdy prozaické, např. strach ze ztráty pracovních příleţitostí v průmyslově vyspělých zemích v důsledku přesunu výrob do zemí třetího světa (levnější pracovní síla). Samozřejmě, ţe existují mnohem závaţnější důvody, ale největší znepokojení dodává fakt, ţe doposud nebyla nalezena jejich jasná řešení. Velikou nejistotu přináší nebezpečí ztráty politické kontroly státních institucí nad hospodářstvím. Postupem času došlo k několika významným změnám. Mnoho věcí (hlavní politické směrování, investiční politika, státní pomoc apod.) dříve podléhalo státním rozhodnutím, ale dnes se provádějí na základě nadnárodních nebo mezinárodních dohod a institucí. Jiţ dlouhou dobu se ekonomové snaţí vymyslet nástroje, které by omezily neţádoucí jevy (prudké výkyvy, krize), aniţ by to vyvolalo stejně neţádoucí tlaky směrem k regulacím a omezování. I kdyţ nyní je poznání globalizace velice rané, dá se dle Kislingerové s Novým vyvodit několik smysluplných závěrů: Ţádná země nemůţe doufat, ţe je vůči výkyvům imunní. Dokonce i ty státy, které zatím nejsou úţeji zapojeny do integračního procesu světového hospodářství, tedy zejména rozvojové země, pocítí dopad turbulencí na světových trzích sekundárně (např. propad cen surovin). Volatilita (prchavost, přelétavost) finančních i zboţových trhů se tak stává trvalou veličinou světové ekonomiky a patrně se bude s postupem globalizace spíše zvětšovat. Protoţe se krizím a otřesům v různém rozsahu nelze zcela vyhnout, je třeba hledat mechanismy, jeţ umoţní včasné rozpoznávání ohnisek a povedou k utlumení dopadů krizí a otřesů. Je zřejmé, ţe se dále prohlubují rozdíly mezi lidmi. Lidstvo se dělí na dvě nesouměrné skupiny. Jednu tvoří ti, kdo disponují kapitálem a mají vzdělání, do druhé patří ti, kdo tyto vlastnosti a moţnosti nemají; v současné době většina obyvatelstva. Národní ekonomiky mají jen málo obranných mechanismů. Fakt, ţe téměř v kaţdém odvětví je světový trh kontrolován skupinou firem, se stává va-

Literární přehled 27 rovným. Globalizace je proces ţivelný, firmy ji vyuţívají, ale neřídí. V ekonomice roste podíl spekulativního kapitálu oproti kapitálu reálně vyuţívanému. Tradiční mechanismy regulace trhu (antimonopolní zásahy, finanční regulace) fungují s větším či menším úspěchem na národní úrovni, na nadnárodní prakticky neexistují. Slovo globalizace se nespojuje pouze s ekonomikou, ale v poslední době je globalizace spojována také s ekologií. Nejčastějším slovním spojením je globální oteplování, které je kardinálním ekologickým problémem. (Kislingerová, Nový, 2005) 3.1.7 Vliv globalizace na podnikovou sféru Tento fenomén jménem globalizace zasahuje prakticky celou světovou ekonomiku. I pro organizace, které jsou zaměřeny pouze na lokální či regionální prostor vyplývá nutnost pečlivě sledovat situaci v podnikatelském okolí a přizpůsobovat své chování, strategie apod. zjištěným skutečnostem. Je více neţ zřejmé, ţe díky globalizaci se monitorovací prostor relevantního prostředí rozšiřuje. Kislingerová s Novým ve své publikaci popisují, ţe podnikatelské subjekty mají v podstatě dvě moţnosti, jak se s touto realitou vyrovnat: Pečlivě monitorovat všechny vlivy globalizace a průběţně jim uzpůsobovat svou strategii, své chování. Aktivně se zapojit do globalizačního dění. V prvním případě se jedná bezesporu o charakter pasivního přizpůsobování se globalizačním tendencím. Vyplývá zde skutečnost, ţe firma je například koncipována jako malá organizace se záměrem působit na lokálním trhu, nedisponuje dostatkem finančních zdrojů, nedisponuje kvalifikovanými pracovníky, popř. nezbytným know-how, aby si mohla dovolit mezinárodní expanzi. Ve druhém případě se předpokládá aktivní zapojení do globalizačních procesů. V globalizaci spatřuje příleţitost a nestaví se k ní jako k hrozbě pro své podnikatelské aktivity. V hojné míře se jedná o přechod firmy z podoby národní instituce do podoby nadnárodní společnosti. (Kislingerová, Nový, 2005) 3.2 Internacionalizace Pojem globalizace je chápán jako obchod se zboţím a sluţbami na mezinárodní úrovni, přičemţ výroba je směřována uvnitř jednotlivých států. Jednoduše se dá internacionalizace popsat jako zapojování firem do mezinárodního prostředí. Díky internacionalizaci dochází k neustálému rozvoji ekonomických vztahů mezi různými státy světa. Důleţitou roli hraje vědecko-technický pokrok, který určuje tempo rozmachu internacionalizace.

28 Literární přehled Internacionalizace nemusí být za kaţdou cenu chápána jako proces pozitivní. Ne kaţdý se staví k internacionalizaci kladně a snaţí se jí vkládat do cesty bariéry, většinou díky nesouladu s mezinárodními ekonomickými zájmy. Postupně je však zřetelné odstraňování bariér, které brání mezinárodnímu ekonomickému rozvoji. Dokladem toho je neustále rozšiřující se počet mezinárodních organizací. V současné době je koordinace mezinárodních ekonomických vztahů nezbytností. (Kunešová, Cihelková, 2006) 3.2.1 Internacionalizační teorie 3.2.1.1 Uppsal Model Tento model vytvořen švédskými autory rozvádí teorii, ţe situace rozvoje na mezinárodních trzích je v přímé souvislosti se stupněm rozvoje mezinárodních aktivit. Rozlišuje 4 etapy řetězce mezinárodních operací na specifickém trhu: 1. ţádné pravidelné exportní aktivity; 2. export skrze nezávislé agenty; 3. zřízení zahraniční dceřiné společnosti zaměřené na prodej; 4. výroba na zahraničním trhu. Model očekává, ţe při vstupu firmy na zahraniční trh hraje roli, jestli si jsou země duševně blízké s tím souvisí i geografická vzdálenost a podobná kultura. Společnosti tedy vstupují na trhy do sousedních zemí a poté budou expandovat do ostatních vzdálenějších zemí. Později došlo k rozšíření tohoto modelu o dva faktory. Prvním z nich je faktor stavu, který podává informace o všech zdrojích, které byly investovány do určitého trhu a o nákladech, které by firmy vynaloţila se stejnými zdroji na trhu jiném. Druhým je faktor znalosti trhu, kde hraje hlavní roli informovanost o zahraničních trzích, kam daná společnost vyváţí. Na níţe publikovaném obrázku číslo 1 je popsán cyklus Uppsal Model. Obrázek zachycuje situaci, kdy závazná rozhodnutí jsou přímo ovlivňována marketingovými znalosti a uskutečněná rozhodnutí ovlivňují současné obchodní aktivity. Závěrem lze tedy říci, ţe čím více má firma zkušeností, tím vyšších investic bude dosahovat. (Nováková, 2010)

Literární přehled 29 Obr. 1 Uppsal Model 3.2.1.2 Eklektické paradigma Eklektické paradigma se od ostatních internacionalizačních teorií o něco liší. Neřeší vstup na zahraniční trh, ale zabývá se působením na těchto trzích. Paradigma uvádí, ţe firmy, které operují na zahraničním trhu, mohou vyuţít jednu ze tří výhod. 1. Vlastnické výhody Jedná se o výhody, které mají společnosti oproti své konkurenci. Dělí se dále na dva typy. Jedním je lepší technologická vybavenost a druhým jsou transakční náklady. 2. Lokalizační výhody Moţnost vyuţití jisté specifičnosti konkrétní země a tím pádem získat přístup k větším trhům. 3. Internacionalizační výhody Tyto výhody by měly vést hlavně ke sníţení nákladů díky vyuţití atraktivnosti určité země. Všechny výše zmíněné výhody dohromady tvoří OLI vzorce. (Běšínská, 2007) 3.2.1.3 Holistický model Na základě výsledků uskutečněné studie na malých finských firmách navrhli Luostarinen a Hellman (1993) Holistický model internacionalizace. Celkově jsou v tomto modelu popsány 4 fáze internacionalizace. Je zde pouţíván pojem vnitřní internacionalizace neboli nákupů v zahraničí (nezpracovaných materiálů a komponentů). Tento proces je prvořadý, díky kterému se pochopí dynamické prostředí internacionalizace. Holistický model také zahrnuje kooperační procesy (dodávka prodejního zboţí) v počátku internacionalizace firmy. (Kjellman, 2004)

30 Literární přehled 3.2.1.4 Síťová teorie Vychází z Uppsal Modelu a internacionalizace je zde popsána jako výsledek nových zahraničních vztahů nebo prohlubování vztahů ve firmě, v které jiţ účinkuje a na závěr sjednocení dílčích systémů z jiných zemí. (Hakansson, Johanson, 1992) 3.2.1.5 Born Globals Malé nebo střední podniky, které exportují s vyšším poměrem neţ 25 % a vývoz realizovaly do tří let od zaloţení, jsou nazývané jako Born Globals. Po několika různých studiích byla mezi podstatnými provedena studie Mc- Kinseyem v roce 1993. V jeho studii byly rozeznány dva typy exportních podniků. Společnosti, které se na cizí trh dostaly po 27 letech od vzniku, jejichţ podíl byl 20 % konečných výnosů. Druhým typem jsou firmy vstupujících na trh do 2 let od zaloţení a v průměru dosáhly 76 % podílu exportu na celkových trţbách. Born Globals jsou výrazně soutěţivější neţ ostatní firmy a jsou způsobilé řídit se ziskem rychle rostoucí globální podnikové systémy. Nejen internacionalizace, ale i globalizace a její stupně jsou důleţité. Čím vyšší je poměr vývozu, tím více stoupá úroveň internacionalizace. Naopak stupně globalizace jsou závislé na mnoţství kontinentů, do kterých firma exportuje. (Nováková, 2010) 3.3 Malé a střední podniky (MSP) 3.3.1 Definice MSP Po vstupu ČR do EU je pojem a definice MSP definitivně určena tak, jak ji stanovila EU ve svých Doporučeních. Kislingerová s Novým však ve své publikaci formulují MSP takto: MSP představují samostatné podnikatelské jednotky v rukou jednoho nebo několika podnikatelů, s malým počtem pracovníků, relativně malým kapitálem a malým ročním obratem. (Kislingerová, Nový 2005, s. 295) Dle Vodáčka s Vodáčkovou se podnikem rozumí organizační jednotka, která uskutečňuje ekonomickou činnost. Nemá na to ţádný vliv konkrétní organizačně-právní forma jako je v ČR například akciová společnost, společnost s ručením omezeným, komanditní společnost atd. EU řadí organizační jednotky do jednotlivých kategorií MSP dle svého modelu, který je uveden v Doporučeních. Jedná se o základní rozdělení do tří hlavních skupin. Dle Doporučení jsou kritéria počtu pracovníků a finančních výsledků stanovena takto:

Literární přehled 31 Kategorie středních podniků Tuto kategorii tvoří organizační jednotky, jejichţ počet pracovníků je v rozmezí 50 aţ 250 zaměstnaných osob. Přitom musí platit, ţe roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR, nebo celková bilanční hodnota majetku nepřesáhne 43 milionů EUR. Kategorie malých podniků Do této kategorie spadají organizace, které mají méně neţ 50 zaměstnaných osob. Současně roční obrat nebo celková bilanční hodnota majetku nepřesahuje 10 milionů EUR. Kategorie mikropodniků Jedná se spíše o podkategorii spadající k malým podnikům. Jsou to organizační jednotky, zaměstnávající méně neţ 10 osob. Přitom jejich roční obrat nebo celková bilanční hodnota majetku nepřesahuje 2 miliony EUR. Zařazování organizací do kategorie mikropodniků se děje pouze zřídka. Většinou se tyto organizace řadí do kategorie malých podniků. Dále je moţné rozlišit MSP dle jejich charakteru, a to na: autonomní podniky; partnerské podniky; připojené podniky. (Vodáček, Vodáčková, 2004) 3.3.2 Význam MSP v České republice MSP je v ČR širokou základnou podnikání. Dle kritéria EU pro velikost podniku se dnes v ČR povaţuje za MSP 99,8 % podniků. Plyne z toho fakt, ţe převaţující většina podniků spadá mezi MSP. Z údajů poskytnutých Ministerstvem průmyslu z roku 2001 vyplývá dominantní postavení MSP v české ekonomice, a to jak z hlediska počtu, tak i podílu zaměstnanosti obyvatelstva. ČR se tímto neodlišuje od ostatních států z EU a tento fakt vypovídá o zlepšující se kondici ekonomiky států EU. MSP v ČR můţe poděkovat Evropské unii za kladné výsledky, které mají vzrůstající trend. Vodáček s Vodáčkovou uvádí, ţe pro postup zapojování českých MSP do ekonomiky EU je podstatný výrazný podíl zahraničního kapitálu ve značné části českých obchodních společností. V roce 2003 se jednalo zhruba o 95 tisíc organizačních jednotek. Účast zahraničních firem v českých podnicích, včetně řady MSP, má podstatný vliv na jejich řízení a další rozvoj. V mnoha případech se jedná o různé formální i neformální vazby strategického partnerství. Výrazný podíl těchto firem zaznamenal export České republiky. V minulých letech vytvářeli cca 65 70 % českého exportu, zaměstnávaly asi 280 tisíc pracovníků a v období 2001 2002 přispěly k vytvoření asi 22 500 nových pracovních míst. V České republice zajišťuje významný rozsah podnikání mnoho zahraničních firem. K nim patří nadnárodní společnosti, jako například AAA, Volkswagen, Siemens, Philip Morris, Nestlé, Continental, Renault. Jejich význam není pouze v zaměstnávání desítky tisíc českých pracovníků, ale také

32 Literární přehled v subdodavatelské spolupráci s českými MSP. Výrazně se tím podílejí na přípravě českých MSP k hlubší integraci do EU. (Vodáček, Vodáčková, 2004) 3.3.3 Význam MSP v Evropské unii Vodáček s Vodáčkovou uvádí, ţe velký počet, výše celkového obratu a podíl na zajištění zaměstnanosti činí z MSP závaţný faktor pro sociální a ekonomické podmínky evropských zemí. Valná většina členů EU čelí problematice hrozící nebo jiţ reálné vysoké nezaměstnanosti. Současně je však nutné si uvědomovat a čelit problémům, které vznikají při pruţném vytváření nových pracovních míst. MSP, jakoţto organizace s relativně nízkým objemem vázaných prostředků, se stává faktorem zajišťujícím pruţnost ekonomického systému a vhodnou komplementaritu s velkými podnikatelskými organizačními jednotkami, zejména formou subdodavatelských vztahů. Obrovský význam MSP v EU dokládá nespočet písemných dokumentů, které vydává EU k problematice rozvoje MSP. Klíčový význam pro MSP má však tzv. Evropská charta pro malé podniky, která byla přijata členskými státy EU ve dnech 19. 20. června roku 2000 v Santa Maria da Feira. Tento důleţitý dokument zahrnuje podporu MSP v deseti hlavních oblastech podmiňujících jejich rozvoj. Vodáček s Vodáčkovou ve své knize uvádí toto: Charta deklaruje, ţe MSP jsou pro EU páteří evropské ekonomiky a hlavním zázemím její konkurenční schopnosti vůči ostatnímu světu, zejména pak mohutné ekonomice USA. (Vodáček, Vodáčková 2004, s.37) Uvádí téţ, ţe EU povaţuje MSP za klíč k řešení citlivého sociálního problému zaměstnanosti, dále pak základnu pro účinnou inovační politiku niţších řádů, rozvoj podnikavosti a vytváření evropské ekonomiky zaloţené na znalostech. Kaţdý členský stát EU předkládá kaţdoročně zprávu o plnění Evropské charty. Před rozšířením EU v květnu roku 2004 bylo v tomto seskupení necelých 19 milionů MSP. To představovalo zhruba 99,8 % všech podniků v EU a zaměstnávaly více neţ 74 milionů lidí. MSP se podílely na celkové zaměstnanosti zhruba dvěma třetinami, kdyţ celkový počet zaměstnaných osob včetně velikých podniků činil zhruba 113 milionů pracovníků. MSP jsou jiţ dlouhou dobu v členských zemích EU povaţovány za velmi podstatné pro zajištění a rozvoj zaměstnanosti a tento význam se stále zvětšuje. Odhad zní tak, ţe se MSP podílejí na zaměstnanosti dvěma třetinami z celkového počtu zaměstnanců. Kromě této lichotivé statistiky dokládá na významu i fakt, ţe 55 % nárůstu nových pracovních sil je přisuzováno MSP. Zásluhu mají také v kategorii inovačního rozvoje. Z větší části se však jedná pouze o inovace niţšího řádu, které si nevyţadují zázemí finančně a personálně náročného základního a aplikačního výzkumu a vývoje, který je většinou realizován ve speciálních ústavech nebo ve velkých podnicích. (Vodáček, Vodáčková, 2004)

Literární přehled 33 3.3.4 Výhody a nevýhody MSP Základem pro posouzení prosperity českých MSP je, do jaké míry mohou udrţet svoji pozici a úspěšnost ve srovnání s velkými podniky v České republice a hlavně v EU. V dnešní době moderního managementu nejsou extrémně vyhraněné názory, které by se přikláněly buď k jedné, nebo druhé straně (MSP versus veliké podniky). Dá se tedy říci, ţe názorová pozice je poměrně vyváţená. Ze statistických údajů vyplývá, ţe po dlouhá desetiletí včetně předpokládané perspektivy existuje souběţně MSP i velké podniky. Tento fakt se ovšem nedá zcela kategorizovat, neboť rozhodující roli ve srovnání hraje velikost organizace. Právě tato velikost organizace většinou rozhoduje o případném úspěchu či neúspěchu. Ovšem v managementu vyspělých západních trţních ekonomik převaţuje názor, ţe rozhodující pro perspektivu organizace není její velikost, nýbrţ manaţerské umění tuto organizaci vést. Tímto se výrazně oba názory liší. Západní ekonomiky kladou důraz na osobní úlohu vedoucích pracovníků ve srovnání s neosobními vlastnostmi organizací. Dá se říci, ţe pojetí západních ekonomik je trefné a lépe se v dnešní době moderních technologií uplatní. Mnoho organizací ruší nespočet pracovních míst, protoţe vyspělé informační technologie zastanou práci několika pracovníků. Obecně však platí, ţe roste význam umění práce s informacemi a znalostmi. Dle průzkumů empirické rozbory prokázaly, ţe jednotlivé charakteristické parametry jsou podstatné pro výsledné manaţerské chování podniků a následně i jejich prosperitu. (Vodáček, Vodáčková, 2004) 3.3.5 Role MSP v ekonomice V porovnání s velkými podniky dochází v posledních třiceti letech k nárůstu počtu malých a středních podniků. Dochází k nárůstu trţeb a také tyto organizace zaměstnávají stále více lidí. Tento příznivý trend je zapříčiněn hned několika faktory. Jedním z nich je, ţe vlivem rostoucí světové konkurence jsou velké firmy nuceny provádět racionalizaci a restrukturalizaci svých činností. Je zde snaha maximalizovat omezení nákladů. Buď sniţují počty zaměstnanců, v některých aktivitách uplatňují outsourcing nebo některé sluţby objednávají od dodavatelů ve formě menších, flexibilnějších podniků. V letech 1972 aţ 1988 vzrostl počet majitelů firem z 29 milionů aţ na 45 milionů. Dalším faktorem je expanze sektoru sluţeb, který je odjakţiva doménou menších podniků. Velikou roli hraje také cenová dostupnost výpočetní techniky, čímţ dochází k razantním změnám v technologických postupech. Díky tomu MSP posílily pozice v oblasti výroby. Zásadní přínosy vzniku malých a středních podniků pro národní ekonomiky popisuje Kislingerová s Novým takto: MSP přispívají k tvorbě pracovních míst Hlavními tvůrci nových pracovních míst jsou stále více malé firmy. Země vykazující výraznější nárůst míry podnikání měly tendenci vykazovat větší následné poklesy míry

34 Literární přehled nezaměstnanosti. Prim hrají MSP hlavně v roli restrukturalizace podniků a při nepříznivém stavu ekonomiky, protoţe dokáţí absorbovat velký počet propuštěných pracovníků. Pokles nezaměstnanosti je dán také příjemnou skutečností, ţe sami podnikatelé-ţivnostníci mnohdy často volí cestu samostatného podnikání, protoţe nemohou nalézt pracovní místo, které by pro ně bylo vhodné. V tomto případě se jedná o takzvané podnikání z donucení. I kdyţ vznikem těchto podniků nevzniká převratné mnoţství nových pracovních míst a tyto podniky nepřispívají závratně k růstu HDP, přesto výraznou měrou přispívají k zaměstnanosti a udrţují v lidech vhodné pracovní návyky. MSP přispívají k hospodářskému růstu Další kladnou stránkou jsou MSP zaloţené na základě identifikace podnikatelské příleţitosti. Zejména se jedná o podniky rychle rostoucí. Dle průzkumů podnikání pozitivně přispívá k ekonomickému růstu, i kdyţ HDP je ovlivňováno mnoha dalšími faktory. Podnikání můţe rovněţ přispívat k podpoře sociální a ekonomické soudrţnosti regionů, jejichţ rozvoj zaostává. Podnikání je klíčové pro konkurenceschopnost Nové podnikatelské iniciativy zvyšují produktivitu. Je zvyšován konkurenční tlak a ostatní podniky jsou nuceny reagovat zlepšením činností či zavedením inovací. Dochází zde k optimalizaci ceny, působí proti monopolním tendencím a zajišťují zákazníkům moţnost volby ve spotřebě. Větší efektivnost a inovace v rámci firem v organizaci, procesech, produktech, sluţbách nebo trzích zvětšuje konkurenční sílu ekonomiky jako celku. Podnikání umožňuje využít lidský potenciál Podnikání neprovádí lidé jen kvůli hmotné motivaci, ale také z důvodu seberealizace. Pro podnikatele je uspokojení z práce mnohem vyšší neţ pro zaměstnance. Průzkumy nás seznamují s faktem, ţe 33 % osob samostatně podnikajících bez zaměstnanců a aţ 45 % osob podnikajících se zaměstnanci vyjádřilo velkou spokojenost se svými pracovními podmínkami. Opakem toho je 27 % stejně spokojených zaměstnanců. Podnikání a zájmy společnosti Podnikatelé tvoří hnací sílu trţní ekonomiky a jejich úspěchy poskytují společnosti blahobyt, pracovní příleţitosti i nabídku pro spotřebitele. V posledních letech se také mnoho firem začíná hlásit k sociální odpovědnosti. MSP demonstrují odpovědné podnikání obvykle méně oficiálním způsobem, ale pro mnoho komunit či obcí jsou pojítkem a průsečíkem jejich ţivota, protoţe sponzorují či jinak zajišťují místní aktivity. Malé a střední podniky napomáhají velkou měrou k rozvoji regionů, obcí a menších měst, které zůstávají stranou zájmu nadnárodních koncernů a velkých organizací, zejména regionů strukturálně postiţených. (Kislingerová, Nový, 2005)

Literární přehled 35 3.3.6 Charakteristika MSP zabývajících se za-hraničním obchodem V roce 1997 uskutečnila Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Karviné šetření zaměřené na problematiku firem, které se zaměřují na zahraniční obchod. Cílem tohoto výzkumu mělo být zjištění, zda malé a střední podniky jsou schopny se uplatnit v zahraničním obchodě. Do tohoto šetření se zapojilo celkem 62 firem z vybraných okresů Severní Moravy a Slezska. Největší zastoupení měly firmy z okresů: Karviná, Ostrava a Frýdek Místek. Je zřejmé, ţe pro umístění firem zabývajících se zahraničním obchodem je důleţitá hlavně přívětivá dopravní dostupnost. Jednou ze sledovaných charakteristik MSP byla právní forma podnikání. Zde je moţné identifikovat specifikum firem zabývajících se zahraničním obchodem v tom, ţe dávají přednost sloţitějším formám podnikání (právnická osoba 72,6 %, fyzická osoba 27,2 %). Mezi nejoblíbenější formu podnikání patří s.r.o. (59,7 %). Sledované podniky měly různou strukturu podnikatelské činnosti. Většina firem se zabývá zahraničním obchodem, ale věnují se i dalším oborům činnosti. Některé z firem se zabývají i vlastní výrobou, díky čemuţ se zvyšuje jejich podnikatelský potenciál. Je zajímavé, ţe export provozuje 13,3 % firem a 21,5 % realizuje export i import. Skoro tři čtvrtiny firem by však ještě chtělo exportní činnost rozšířit. Celý průzkum mapoval několik základních faktorů, co se týče MSP a jejich působení na zahraničních trzích (zaměření podnikatelské činnosti, geografická segmentace importu a exportu, důvod pro vstup firem na zahraniční trhy, konkurenční výhody, podíl importu a exportu na obratu, atd.). Hlavním cílem bylo vytvořit smysluplný závěr s doporučeními, na co by se měly stávající a hlavně nově tvořené firmy zaměřit. Vaštíková a Janečková vyvodily z tohoto průzkumu závěr, kde nabádají k ostraţitosti a nutnosti věnovat se hlavně těmto přetrvávajícím problémům: Zlepšení infrastruktury a obecně podmínek pro podnikání. Zlepšit dopravní dostupnost v nějakých krajích. Zdokonalovat manaţerské a marketingové schopnosti a dovednosti firem, zejména jim vysvětlit význam marketingového průzkumu trhu a orientovat je na organizace, které jim v tomto směru mohou pomoci, včetně univerzit. Zlepšit informovanost podniků o konkurenci a zahraničních trzích vůbec. Zlepšit činnost organizací, jejichţ úkolem je pomáhat podnikům v oblasti exportu, včetně seznámení malých podniků s jejich existencí a úkoly. Vypracovat vhodný systém podpor exportu určený malým a středním firmám speciálně, a to nejen ve finanční oblasti. Zlepšit informovanost o podporách MSP obecně, vzhledem k tomu, ţe všechna provedená šetření ukazují na nedostatečné znalosti podniků o tomto systému. (Vaštíková, Janečková, 1998)

36 Literární přehled 3.3.7 Podmínky úspěchu MSP v jednotné Evropě a globálním světě Od roku 2004 došlo k zásadním změnám z hlediska globalizačních trendů. Většina zemí bývalého východního bloku se v březnu 2004 stala členem NATO, a tím se tato aliance rozrostla na 26 zemí. Další pro nás velice významný okamţik byl vstup České republiky do EU. Hodně lidí vidí v těchto faktech obrovskou výzvu a druzí jsou k tomuto tématu skeptičtí. Kaţdý na to můţe mít svůj názor, ale vývoj nezastavíme a je nutno se k těmto věcem postavit čelem. Nelze se k věcem stavět pasivně. Unie má nastaveny cíle a nároky, k nimţ patří snaha o významné postavení na světových trzích. Jak píše Marie Gabryšová: Globalizace a integrační procesy jsou realitou a je jen na nás, zda zaujmeme k tomuto vývoji moudrý postoj. (Gabryšová 2004, s. 62) Vývoj je nezadrţitelný, a pokud budeme pasivní, budeme globalismem pohlceni. Pokud se nechá věcem volný průběh, zaujmou volná místa dravé, iniciativní, schopné a vynalézavé podniky a lidé z celého světa. Je samozřejmé, ţe globalismus má pozitivní stránky, jako levnější a lepší zboţí dostupné všude na světě, pronikání znalostí, sdílení informací, zvyšování ţivotní úrovně, ale také negativní stránky, se kterými, je třeba se poprat. Negativních stránek je bezpočet, jako například pronikání cizích výrobků a sluţeb, pronikání cizích kultur, ovládnutí místních trhů atd. S postupem globalismu se otevírají celosvětové trhy jako nikdy předtím. Po vstupu České republiky do EU začal konkurenční tlak na české podniky a podnikatele. Tento tlak ovšem není jen ze strany velkých podniků, ale i od menších firem, či dokonce jednotlivců. Aby MSP měly šanci na rovnou konkurenční soutěţ, vznikla Evropská charta pro malé podniky. Jedná se o fakticky deklaratorní desatero postihující oblasti: vzdělávání a školení pro podnikatelskou veřejnost; levnější a rychlejší zaloţení podniku; lepší legislativa a předpisy; dostupnost dovedností; zlepšování přístupu online; vyuţívání výhod jednotného trhu; daňové a finanční záleţitosti; posílení technologické kapacity malých podniků; úspěšné modely elektronického obchodování a podpora špičkových malých podniků; rozvoj širšího a úplnějšího zastoupení zájmů malých podniků na úrovni Evropské unie a na vnitrostátní úrovni, včetně vyuţití sociálního dialogu. Kaţdý rok je hodnoceno plnění charty. Jako podklad pro hodnocení dotazníků slouţí dotazníky, díky kterým má být docíleno srovnání pokroku dosaţené-

Literární přehled 37 ho v jednotlivých zemích a popsána opatření, která by se hodila vyuţít v dalších zemích. Hodnocení podmínek podnikání z hlediska cílů Charty je uskutečňováno v osmi oblastech. V oblasti vzdělávání. Zde se jedná samozřejmě o intenzivní přípravu mladé generace k podnikání, ale také nastavení reálného a racionálního konceptu celoţivotního vzdělávání, včetně rekvalifikace a prohlubování kvalifikace. Veliký problém se vyskytuje ve struktuře absolventů středních a vysokých škol, a to z hlediska profese. Nedostatek je hlavně v technických profesích. Díky tomuto faktu vznikají disproporce na trhu práce. Oblast pruţnějších a finančně méně náročných postupů při zakládání podniků. V tomto odvětví nedošlo dle názorů podnikatelské veřejnosti k výraznějšímu pokroku. Stejně jako dříve zůstává slabší stránkou systému zdlouhavost zápisů do podnikového rejstříku a finanční náročnost přípravy zaloţení podniku. Oblast legislativy a předpisů. Ani zde se nedá v poslední době hovořit o podstatném zlepšení. Platná legislativa upravující podmínky podnikání je nepřehledná. Mnohdy dochází k ignorování zájmů malých podniků a samostatně podnikajících fyzických osob. Daňová oblast. V poslední době dochází v ČR ke změnám, které nedovolují malým podnikům se postupně rozvíjet a někdy dokonce tyto podniky bojují o holé přeţití. Oblast přístupu k finančním zdrojům. Zde se dá aktuálně hovořit o podpoře (stimulaci) úvěrování malých podniků ze strany komerčních bank. Rozsah zdrojů vyčleněn pro tento účel v rámci státní podpory je dosud povaţován za nedostatečný. Je nutno podotknout, ţe potřeba rozvoje, zejména záručních programů, bude jednou z podmínek pro zpřístupnění zdrojů strukturálních fondů pro podporu rozvojových projektů malých podniků. Nepříjemná situace můţe nastat u dalšího moţného znevýhodnění leasingu jako alternativního zdroje financování modernizačních záměrů malých podniků. Oblast posílení technologické kapacity malých podnik. V řadě oborů se jedná o podmínku jejich přeţití. Dle odborníků by měl být kladen největší důraz na podporu příslušných projektů, při jejichţ realizaci by malé podniky mohly být konečnými příjemci podpory. Základem by mělo být sledování záměru, aby došlo k vyváţení mezi podporou institucionální a podporou projektovou. Oblast zastoupení zájmů malých podniků na národní úrovni. V souvislosti se zlepšováním podnikatelského prostředí je nedostatečné. I kdyţ je česká ekonomika velice malá, měla by si Česká republika nastolit a udrţovat strategii nejen politickou, ale hlavně hospodářskou samosprávu regi-

38 Literární přehled onů. Malé země typu naší republiky musí stavět své konkurenční výhody na bázi lokální autonomie podnikatelských sítí, nikoli na centralizaci. Nelze své úspěchy odvozovat pouze od úspěchů z finančního kapitálu, ale od znalostí, schopností, inovací, adaptability, pruţnosti a podnikavosti lidí. Úspěšné sítě malých podniků jsou zaloţeny na důvěře, iniciativě, schopnostech a flexibilitě. Dle Gabryšové se autonomní sítě malých podniků tvoří ve dvou krocích: Je třeba vše pochopit Prvním krokem jsou informace, vzdělávání a fundované debaty. Je třeba si věřit Druhým krokem je mobilizace lokálních zdrojů a místního ducha, nárůst místního sebevědomí a odpoutání se od centra. Správná regionální politika v nových konkurenčních podmínkách se musí drţet především těchto zásad: Celá vládní samospráva musí plně vyuţívat internet, ale celou svoji činnost musí také na internetu zveřejňovat, činit ji průhlednou a efektivní, reagující on-line na své zákazníky. Je nezbytné vytvářet vzájemnostní sítě spolupráce podniků a místní samosprávy, které jsou schopné generovat novou práci, zvyšovat produktivitu, obnovit konkurenceschopnost. Nedá se konstatovat, ţe by se rozvojová strategie České republiky ubírala směrem ke spolupráci síti malých podniků, vysokých technologií, ale zjevně se zabývá podporou všeho velkého, drahého a nepruţného. Toto se ovšem nedá povaţovat za úspěšnou účast na globální konkurenci. Existuje hned několik forem, jak se mohou malé a střední podniky úspěšně účastnit hyperkonkurence na globálních trzích. Dle Gabryšové je jednou sympatickou formou masová kustomizace výrobků a sluţeb. Gabryšová popisuje tuto formu takto: Masová kustomizace neboli masová zakázkovost je v podstatě šití na míru, individualizace a personalizace nabízených výrobků a sluţeb při nákladech porovnatelných s masovou výrobou. (Gabryšová 2004, s. 66) Kaţdý zákazník či spotřebitel je brán touto formou za samostatný trh, jehoţ individuální potřeby musí být uspokojovány levně, rychle a beze zbytku. (Gabryšová, 2004) 3.4 Konkurenční strategie v mezinárodním podnikání Podnikání firem na mezinárodním trhu zvyšuje jejich konkurenční výhody a situace na trhu je pro ně vţdy o něco snadnější. Z toho plynoucích výhod můţe být hned několik, nejvíce se však jedná o nízké náklady, diferenciaci od konkurence atd. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002)

Literární přehled 39 3.4.1 Strategie širokého pronikání na trh Jedná se o typický případ řady globálních firem. Firmy uplatňují úspory z rozsahu díky velkosériové výrobě a uplatnění výrobků na mezinárodních trzích. Jejich největší výhoda oproti konkurenci jsou nízké náklady, tím pádem jejich niţší ceny. Strategie širokého pronikání na trh je typická zvláště pro Japonsko, Koreu a Čínu. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002) 3.4.2 Strategie diferenciace Tato forma strategie spočívá v odlišení se od nabídek konkurence. S touto formou je moţné se setkat spíše ve firmách vyspělých zemí. Výrobky těchto firem jsou sice draţší neţ výrobky konkurenční, ale kvalita těchto produktů je na velice vysoké výši. Kromě vysoké kvality firmy poskytují také mnoho nadstandardních sluţeb. Uţitná hodnota těchto výrobků mnohonásobně převyšuje svoji konkurenci. Tato strategie se nejčastěji vyuţívá u technologicky náročných výrobků a u vybraných sluţeb. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002) 3.4.3 Strategie úzké specializace Tuto formu nejčastěji vyuţívají firmy, jejichţ specializace je poměrně úzká. Firma s touto strategií můţe realizovat vysoké marţe právě díky faktu, ţe se soustředí na úzkou specializaci, a tím pádem na velice omezený počet kupujících. Řadí se sem hlavně výrobci luxusního zboţí, jako jsou šperky a drahé parfémy. Výhody této formy hojně vyuţívají malé a střední podniky, které jsou zaměřeny na menší segmenty trhu a vyplňují tím prostor, kterým se velké firmy nechtějí zabývat, protoţe pro ně není zajímavý. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002) 3.4.4 Strategie vedoucí firmy na trhu Vedoucí firma na trhu, tzv. leader se snaţí zvýšit podíl na globálním trhu a získat dominantní postavení. U této formy strategie je nezbytné udrţet krok s konkurencí a dodrţovat zásady pro směrování firmy stále kupředu. Forma tohoto typu vyţaduje neustálé inovace, coţ je spojeno s nemalými investicemi. Veliký význam se přikládá zejména výzkumu a vývoji, intenzivní spolupráci s distribučními řetězci, pokrytí všech trţních segmentů a docilování úspor rozsahu. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002) 3.4.5 Strategie druhé největší firmy na trhu Firma operující na základě strategie druhé největší firmy má za úkol atakovat a oslabit pozici největší firmy na trhu a ukořistit část jejího trţního podílu. K tomu vyuţívá několik nástrojů, kterými se snaţí leadera ochromit. Nejúčinnějšími nástroji je například účinná cenová politika, kde je kladen veliký důraz na niţší ceny a snahu zaujmout výhodnými platebními podmínkami. Nemalé finanční prostředky jsou vkládány do reklamy a do různých inovací na mezinárodní trhy. Převáţná většina firem z této oblasti se snaţí vytipovat slabé stránky

40 Literární přehled vedoucí firmy a převzít její konkurenční výhody v dané oblasti. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002) 3.4.6 Strategie firem, které napodobují velké firmy Tato strategie je vyuţívána hlavně malými a středními podniky, které si chtějí udrţet své místo na trhu a udrţet si své stálé zákazníky. Tyto firmy nemají na trhu silné postavení, ale nabízejí kvalitní výrobky za přijatelnou cenu. Tuto formu vyuţívají většinou východoasijské firmy, které vyuţívají konkurenční výhodu nízkých výrobních nákladů nebo dokonce kopírují vynálezy ostatních firem. Firmy z tohoto segmentu vynakládají minimální investice do výzkumu a vývoje. Získanou technologii se firmy snaţí udrţet na stejné úrovni, s jakou přichází konkurence, avšak v některých případech se těmto firmám podaří danou technologii ještě zdokonalit. U tohoto typu firem nejde o image, snaţí se pouze udrţet pozice, protoţe jejich trţní podíly bývají vysoce stabilní. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002) 3.4.7 Strategie firem, které se zaměřují na mikrosegmenty Hlavní roli hraje zaměření se na segment, o který není mezi konkurencí zájem. Firmy, které tuto strategii vyuţívají, nemohou konkurovat velkým firmám, a proto se snaţí vyplnit tzv. trţní mezeru. Firmy se snaţí vyuţívat spíše specializované sluţby v menších oblastech (menší města atd.), které by se velkým firmám nevyplatily. Firmy mají vzhledem ke své velikosti malé náklady a zaujmou zajímavou cenou. Velkou hrozbou však můţe být vstup silnějšího konkurenta na trh nebo moţná změna poptávky. Mnohdy dochází k rozvoji aktivit v mezinárodním prostředí, a tím pádem se zvyšuje rentabilita firmy. (Machková, Sato, Zamykalová, 2002) 3.5 Úvahy o podnikání v zahraničí Současná doba přímo nabádá k zamyšlení, zda by nebylo výhodné začít s podnikáním v zahraničí. Je však velice nevhodné přemýšlet o zahájení podnikatelské činnosti rovnou v zahraničí. K podnikání za hranicemi státu jsou důleţité zkušenosti, které se nejlépe získají na domácím teritoriu. Právě silní a úspěšní podnikatelé na tuzemské scéně se velice zajímají o moţnostech podnikání v zahraničí. Nejobvyklejším důvodem vstupu na zahraniční trh je vidina zvýšení odbytu mateřské společnosti. Mnohdy firmy přistupují ke zřízení místních provozních jednotek, pokud jsou znesnadněny přímé vývozy nebo pokud jsou náklady v zahraničí výhodnější. Dalším moţným důvodem expanze do zahraničí můţe být také rozšiřování know-how, investování volných finančních prostředků se snahou vyššího zhodnocení, vytvoření základny za hranicemi mateřského státu atd. Klíčovým faktorem úspěchu expanze na zahraničí trhy je však volba teritoria. Veber se Srpovou formulují problematiku takto: Je třeba uváţit stabilitu politického a ekonomického prostředí, logistickou dostupnost trhů (vzdálenost,

Literární přehled 41 dopravní a komunikační infrastruktura), podnikatelské prostředí (bankovní sluţby, pojišťovny, vládní a regionální podpora zahraničních podnikatelských subjektů, daňové zatíţení, zvýhodnění, cenová, mzdová úroveň), velikost potenciálního trhu obecně, prostor pro předmět aktiv, s nimiţ hodlá expandující firma na daný trh vstoupit, úroveň národního patriotismu, konkurenci na daném trhu, předpoklady pro rozvoj podnikatelských aktivit (kupní síla obyvatelstva, zájem o nabízený předmět expanze, kulturní specifika), zdroje a dispozice pro předmět expanze (dostupnost a kvalifikační úroveň místních pracovníků, dostupnost místních materiálů, energií), překáţky a přednosti daného teritoria (jazyková bariéra, etnická, kulturní specifika, klimatické podmínky apod.). (Veber, Srpová 2005, s. 58) V návaznosti na volbu teritoria by neměl být opomíjen ani aspekt mobility podnikání. Jedná se prakticky o jakousi snadnost přemístění jednotky v případě, ţe podnikání na stávajícím místě je nerentabilní. Od vstupu České republiky do Evropské unie mají moţnost fyzické a právnické osoby podnikat v jiných státech EU na základě dvou forem. První formou je právo na usazení a druhou je právo na poskytování sluţeb. Právo na usazení povoluje samostatnou výdělečnou činnost v hostitelském členském státu EU. Je však nutné drţet se právních podmínek daného hostitelského státu. Právo na poskytování sluţeb je vyuţíván u firem, společností, které vykonávají podnikatelskou činnost na území hostitelského státu pouze dočasně nebo příleţitostně bez úmyslu se v daném státě usadit. Pravidla pro tento typ si jednotlivé členské státy mohou určovat samy. Kaţdý záměr podnikání v zahraničí je však nutné důkladně uváţit, zda tento posun bude ve výsledku rentabilní. Je nezbytné zjistit, zda se na danou hostitelskou zemi nevztahuje smlouva o dvojím zdanění a zda pro danou zemi existuje smlouva o ochraně investic. V dnešní době je veliký trend rozšířit svoji podnikatelskou činnost na Slovensko. K tomu se přistupuje na základě teritoriální a jazykové blízkosti. Další nepřehlédnutelnou výhodou je podoba legislativy, komunikace, bankovnictví a pojišťovnictví. (Veber, Srpová, 2005) 3.6 Formy podnikání na mezinárodních trzích Současná doba moderních technologií a liberálního podnikatelského prostředí posouvá firmy k novým moţnostem podnikání. Pro mnoho podniků znamenal vstup ČR do EU veliký zlom a umoţnil firmám angaţovat se na mezinárodních podnikatelských aktivitách. Čeští vývozci vyuţívají samozřejmě nejvíce konkurenční trhy Evropské unie, ale mnoho českých firem se vrací i na trhy dříve tradiční, jako například země Ruské federace a další bývalé socialistické země. Velkým trendem je také snaha vyuţít rychle se rozvíjející trhy asijských zemí. Firmy, které jsou připraveny ke vstupu na zahraniční trh nebo se pouze o tuto moţnost zajímají, mají značně usnadněnou práci díky zajímavým nabíd-

42 Literární přehled kám mnoha institucí, které se zaměřují právě na podporu podnikání. Je mnoho forem, jak tyto instituce pomáhají, ale nejčastěji se jedná o poradenství, informační sluţby, cenově zvýhodněná školení, zvýhodněné financování, pojištění různých typů rizik atd. Nejvýznamnějším subjektem v České republice, který poskytuje různé sluţby podnikatelům, je agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Tato společnost se zabývá poskytováním všech dostupných informací o programech podpory průmyslu a podnikání, vypomáhá českým podnikům dostat se k dotacím ze strukturálních fondů EU. Významnou měrou také dopomáhá k lepší konkurenceschopnosti firem. Za zmínku stojí také Česká agentura na podporu obchodu CzechTrade, která se zabývá poskytováním sluţeb pro začínající exportéry a sluţeb spojených se vstupem na zahraniční trh. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.1 Faktory ovlivňující volbu formy vstupu na mezinárodní trhy Je na kaţdém, jakou zvolí strategii mezinárodního podnikání v zahraničí, ale při volbě této strategie je nezbytné zohlednit zvláštnosti a vyspělosti trhu a také tyto faktory: Obchodněpolitické podmínky Jedná se zejména o kurzovou politiku, celní a devizový reţim a netarifní nástroje obchodní politiky. Ekonomické prostředí Míra inflace, hospodářský růst, míra nezaměstnanosti, růst průmyslové výroby, platební bilance, demografický vývoj. Politické prostředí Politická stabilita, politický systém, členství země v regionálních integračních seskupeních a politické vazby na další státy, vztah k zahraničním firmám, význam zájmových skupin, korupční prostředí. Právní prostředí Podmínky pro zahraniční podnikatelské subjekty, moţnost kontroly vlastnictví, moţnost nákupu nemovitostí a pozemků, devizově-právní aspekty podnikání zahraničních subjektů, řešení sporů při podnikání se zahraničím, podmínky pro zaměstnávání cizinců. Charakteristika výrobků Zemědělské výrobky, průmyslové výrobky, spotřební zboţí krátkodobé či dlouhodobé spotřeby, dodávky pro veřejný sektor. Charakteristika obchodního partnera Právní forma společnosti, ručení, vlastnická struktura, osoby oprávněné jednat jménem firmy, postavení na trhu, reference, velikost firmy. Efektivnost vybrané formy podnikání Návratnost vloţených prostředků, předpokládaná míra zisku, poměr vynaloţených nákladů a rizik. Podnikání na mezinárodních trzích se vyskytuje v mnoha formách, ale nejčastěji je členěno do těchto tří základních forem: 1. vývoz a dovoz zboţí a sluţeb (obchodní operace);

Literární přehled 43 2. formy nenáročné na kapitálové investice (franchising, licence); 3. kapitálově náročné formy vstupu na mezinárodní trhy (přímé zahraniční investice). (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.2 Vývoz a dovoz zboží a služeb Jedná se o nejjednodušší formu vstupu na zahraniční trhy. České podniky tímto způsobem zpravidla začínají se svými mezinárodními aktivitami. Vývoz nabízí pro podniky mnoho obchodních moţností a přímo nabádá k navázání smluvních vztahů s mnoha subjekty, jako jsou například obchodní zástupci, prostředníci, výhradní prodejci, komisionáři, mandatáři apod. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.2.1 Prostřednické vztahy Za prostředníky lze povaţovat subjekty, které obchodují vlastním jménem, na vlastní účet a riziko. Prostředníci nakupují zboţí a následně ho prodávají k dalšímu vyuţití nebo přímo konečnému zákazníkovi. Princip obchodu prostředníka je: nakoupím levně, prodám dráţ. Sluţby prostředníka často vyhledávají hlavně malé a střední podniky, pro které není vývoz a dovoz hlavním článkem jejich podnikání a nevyplatí se jim vlastní oddělení. Mezi hlavní výhody patří niţší náklady oběhu a eliminace rizik, které vyplývají z mezinárodního obchodu. Další výhodou je moţnost vývozu na trhy, které by byly velice nákladné přímo zpracovávat. Naopak velikou nevýhodou je kompletní ztráta kontaktu se zákazníkem a zánik kontroly nad cenami a distribucí výrobků v zahraničí. Velikým problémem se v poslední době stávají šedé a paralelní dovozy, které často postihují i české podniky. Machková, Černohlávková a Sato popisují problém takto: Jde o vývozy a dovozy bez souhlasu výrobce, které mohou negativním způsobem ovlivňovat realizaci mezinárodní marketingové strategie a poškozovat dobré jméno podniku. (Machová, Černohlávková, Sato 2007, s. 15) 3.6.2.2 Smlouvy o výhradním prodeji Smlouva o výhradním prodeji nebo také smlouva o výhradní distribuci je další formou vstupu firmy na zahraniční trh. Tato smlouva je zavazující pro dodavatele tím smyslem, ţe nebude v určité oblasti dodávat jinému subjektu neţ odběrateli, který je označován za výhradního prodejce. Ve smlouvě musí být tato oblast a druh zboţí blíţe specifikováno. Pokud není doba trvání ve smlouvě blíţe specifikována, pak smlouva zaniká po uplynutí jednoho kalendářního roku. Pokud je smlouva zamýšlena na dobu neurčitou, můţe kterákoliv ze stran podat výpověď smlouvy. Základem pro úspěšnou expanzi na zahraniční trh touto formou je výběr zavedené solidní firmy. V případě dobrého výběru se mohou výrobky distribuovat na zaběhnutých distribučních cestách také s vidinou budoucího průniku i na poměrně vzdálené trhy za poměrně nízkých nákladů a rizik. Nevýhodou této

44 Literární přehled formy je fakt, ţe můţe dojít aţ k zablokování vstupu na zahraniční trh z důvodu neschopnosti zajištění široké distribuce zboţí výhradním prodejcem. Další nevýhodou je stejně jako u prostředníka ztráta přímého kontaktu s trhem. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.2.3 Obchodní zastoupení Zastupitelská činnost je zaloţena na práci, která vede ve finále k uzavírání smluv různých typů. Machková s Černohlávkovou a Satem popisují zastoupení takto: Jedná se jednak o zajištění příleţitosti k uzavření smlouvy a dále o sjednávání a uzavírání obchodů jménem zastoupeného na jeho účet. (Machová, Černohlávková, Sato 2007, s. 17) U typického mezinárodního obchodu však neplatí pravidlo, ţe by byl zástupce vůči zastoupenému podřízen a není v zaměstnaneckém pracovněprávním vztahu. Existuje několik typů smluv o obchodním zastoupení, které jsou vyuţívány dle potřeby podnikatele: Smlouva o zprostředkování se zabývá jednorázovým zprostředkováním. Na základě této smlouvy se zprostředkovatel zavazuje, ţe bude pracovat tak, aby zájemce měl příleţitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou. Zájemce se současně zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu. Vyuţití této smlouvy je typické například na burzách nebo v oblasti sluţeb. Smlouva o obchodním zastoupení zavazuje obchodního zástupce k dlouhodobé práci pro zastoupeného v oblasti uzavírání smluv a sjednávání obchodních dohod jménem zastoupeného a na jeho účet. Výhradní obchodní zastoupení je zvláštní typ smlouvy, ve které je zastoupený povinen pro stanovenou oblast nepouţívat jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce nesmí na tomto území zastupovat jiné osoby. Tato smlouva zástupce a zastoupeného sbliţuje a je vyuţívána většinou v odvětví, které je spojeno s investicemi. O úspěchu podniku na zahraničních trzích rozhoduje většinou kvalita zastupitelské sítě. Budování této sítě patří ke zdlouhavým a obtíţným etapám zahraničního obchodu. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.2.4 Smlouva mandátní Ve smlouvě mandátní se mandatář zavazuje, ţe pro mandanta zařídí určitou obchodní záleţitost (na jeho účet) uskutečněním právních úkonů jménem mandanta. Mandant se přitom zavazuje zaplatit mandatářovi náleţitou úplatu. Tato smlouva je uzavírána pouze mezi podnikateli. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007)

Literární přehled 45 3.6.2.5 Komisionářská smlouva U tohoto typu smlouvy se komisionář zavazuje, ţe zřídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záleţitost. Komitent se zavazuje zaplatit komisionáři úplatu. Jedná se o podobnou smlouvu jako u smlouvy mandátní, ale s tím rozdílem, ţe komisionář jedná svým jménem. U této smlouvy není zákonem předepsaná písemná forma smlouvy. Jedinými podstatnými náleţitostmi je určení stran a určení předmětu smlouvy. Vyuţitím sluţeb komisionáře získává komitent výhodu spočívající v moţnosti kontroly nad cenami a vyuţitím goodwillu komisionáře. Mezi nevýhody se dá povaţovat extrémní samostatnost komisionáře a jeho nezájem při vytváření dobrého jména na zahraničním trhu. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.2.6 Piggybacking Tato forma obchodování vznikla na počátku osmdesátých let v době recese světového obchodu. Piggybacking (kangaroo) se snaţí čelit jednomu z největších problémů zahraničního marketingu, a to pronikání do distribučních zahraničních cest. V podstatě se jedná o spolupráci více firem ze stejného oboru podnikání v oblasti vývozu. Princip je zaloţen na faktu, ţe jedna velká známá firma poskytne za úplatu menším firmám své distribuční zahraniční cesty. Malé firmy poté mohou těţit z dobrého a známého jména a velké firmy těţí z úplaty malých firem a zároveň z moţnosti nabízet svým zákazníkům široké spektrum zboţí. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.2.7 Exportní aliance sdružení vývozců Exportní aliance je tvořena minimálně třemi a maximálně pětadvaceti malými a středními podniky, které mají uzavřenou dohodu o spolupráci, a jejich výrobní program se navzájem doplňuje. Mezi hlavní výhody patří úspora nákladů, omezení exportních rizik, docílení niţších cen atd. Účast ve sdruţení je ideálním začátkem působení na zahraničním trhu a výborným rozjezdem pro budoucí samostatný rozvoj mezinárodních aktivit. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.2.8 Přímý vývoz Tato forma je převáţně vyuţívána při vývozu výrobních zařízení, průmyslových výrobků a investičních celků. U těchto výrobků je nutné, aby byl přítomen výrobce na zahraničním trhu z důvodu abnormální komplikovanosti. Výhodou je kontrola nad výrobkem, cenami a moţnost tvorby vlastní marketingové strategie. Nezbytná je však dokonalá znalost obchodní problematiky a technická zdatnost. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007)

46 Literární přehled 3.6.3 Formy přítomnosti podniku na zahraničních trzích nenáročné na kapitálové investice Podniky, které mají zájem na rozvoji mezinárodních aktivit a nemají dostatek finančních prostředků nebo jednoduše nechtějí v zahraničí investovat, mohou zvolit jinou neţ klasickou vývozní operaci, která není tolik kapitálově náročná. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.3.1 Licence Podnik, který se hodlá ucházet o spolupráci na zahraničním trhu, můţe vstoupit například prodejem práv k vyuţití vynálezu, uţitného či průmyslového vzoru nebo ochranných označení (ochranná známka, obchodní jméno firmy). Termín licence popisuje Machková, Černohlávková a Sato ve své publikaci takto: Termín licence označuje povolení, svolení k činnosti, která není jinak dovolena. V oblasti práv k nehmotným statkům se vyuţívá pro vyjádření svolení k uţití nehmotného statku jinou osobou. (Machová, Černohlávková, Sato 2007, s.22) Účastníci při udělování licence jsou poskytovatel (majitel výlučného práva) a nabyvatel. Účelem licence není hmotný statek vytvořit, poskytuje pouze právo k jeho vyuţívání a nakládání s ním. Výrobky určené pro vývoz nesmějí narušovat patenty třetích stran v zemích vývozu (patentová nezávadnost). Významné světové podniky začaly v poslední době hojně vyuţívat vzájemné poskytování licencí, aby předešli ztrátám, které jsou zapříčiněny duplicitním výzkumem a vývojem. Zisk z licenčních poplatků, který obdrţí poskytovatel, je obecně menší neţ zisk z vývozu hotových výrobků nebo vlastní výrobě v zahraničí. Je však nutné si uvědomit, ţe forma licencí je mnohem méně nákladná, a tudíţ investice jsou oproti vývozu minimální. Dalším důleţitým pojmem v problematice patentů a licencí je know-how, který popisuje dlouholeté zkušenosti s optimálním průběhem určitého procesu, technologie, receptury atd. Know-how nelze chránit jako patent, jediná moţnost jeho ochrany je formou utajení. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.3.2 Franchising Franchising je smluvní vztah mezi partnery, který je zaloţen na podobném principu jako licence. Franšizér poskytuje svoji značku a právo uţívat předmět podnikání vlastní společnosti (know-how, systém řízení, zabezpečování sluţeb) a nabyvatel je nucen zaplatit částku, která je uvedena ve smlouvě a dodrţovat obchodní politiku poskytovatele. Vztah mezi obchodními partnery je mnohem těsnější neţ u licence vzhledem k faktu, ţe oba dodrţují totoţnou obchodní politiku. Franšíza je uplatňována v mnoha odvětvích podnikání, nejvíce je však vyuţívána v maloobchodě, hotelnictví atd.

Literární přehled 47 Franchising se neustále rozvíjí a hlavním důvodem je oboustranná výhodnost jak pro velké firmy, tak pro ţivnostníky a malé firmy. Je to kombinace trţní síly a zavedeného know-how firmy s pílí soukromých vlastníků, kteří díky propojení s velkou firmou mohou dosahovat zajímavých obratů. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.3.3 Smlouva o řízení Jedná se o speciální smlouvu vyuţívanou převáţně u firem v průmyslově vyspělých zemích. Základem této smlouvy je poskytnutí řídících znalostí a manaţerů na smluvním základě na dobu určitou. Sílou této formy je přenos osvědčené koncepce řízení do zahraničí. Odměnou za poskytnuté sluţby můţe být například podíl na zisku, procento z obratu nebo moţnost zisku části akcií. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.3.4 Zušlechťovací operace Formou zušlechťovacích operací bylo zapojeno v devadesátých letech 20. století mnoho českých firem do mezinárodní spolupráce. Principem těchto operací je zpracování nebo upravení surovin či materiálů do vyššího stupně finality. Mnohdy se jedná o samotné dokončení výroby daného zboţí. Dle práva jsou zušlechťovací operace posuzovány jako smlouvy o dílo. Zušlechťovací operace se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní popisuje průběh, kdy zahraniční objednatel dodá vše potřebné českému zhotoviteli k zušlechtění. Pasivní funguje právě naopak, kdy český zadavatel zaúkoluje zpracováním zahraničního zhotovitele. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007) 3.6.3.5 Mezinárodní výrobní kooperace Při vyuţití mezinárodní výrobní kooperace se rozdělí výrobní program mezi výrobce v různých zemích. Dokončení a kompletace výrobku můţe být realizována buď u jednoho výrobce, nebo u obou. Kooperace nemusí zajišťovat pouze samotnou výrobu, ale můţe se jednat i o výzkum a vývoj, distribuci atd. Výhoda při vyuţití mezinárodní kooperace tkví zejména ve sníţení nákladů, a tudíţ k vyšší konkurenceschopnosti na mezinárodním trhu. (Machková, Černohlávková, Sato, 2007)

Vlastní práce 49 4 Vlastní práce 4.1 Charakteristika odvětví vinařství Pod pojmem vinařství se rozumí zemědělské odvětví, které se zabývá pěstováním a zkoumáním vinné révy. Termín zahrnuje zpracování hroznů, drtí, rmutů nebo vína povolenými technologickými postupy na víno optimální kvality, které můţe být po odpovídajícím zatřídění a označení uvedeno do oběhu. Vinař je pěstitelem révy a současně i výrobcem vína, nebo jenom výrobcem vína v případě, ţe nakupuje hrozny od vinohradníka a zabývá se pouze jejich zpracováním. Mezi povinnosti vinaře patří zúrodňování vinice, zavlaţování, monitorování a odstraňování škůdců, sledování růstu rostlin, rozhodnutí, kdy sklízet úrodu a řez vinné révy během zimních měsíců. (Janouch, 2001) 4.1.1 Vývoj vinařství Je známo, ţe réva vinná patří mezi nejstarší kulturní rostliny a rostla jiţ v době před 150 miliony lety. V zásadě se dá říci, ţe vinná réva doprovází člověka od počátku jeho existence, protoţe jiţ člověk v mladší době kamenné sbíral plody révy plané a pil její zkvašenou šťávu. Samotný termín víno pochází z gruzínského gvino a jako nápoj je spojeno se vznikem civilizace. Nejstarší nalezené víno je však staré asi sedm tisíc let a za nejstarší zjištěné vinaře jsou povaţováni Sumerové. Dále se réva rozšířila do Egypta, Sýrie, Babylonie, potom do Číny, Palestiny a Řecka. (Hřebačka, 2002) Do Čech se první víno dostalo kolem roku 892, kdyţ kníţe Svatopluk zaslal kníţeti Bořivojovi a jeho ţeně Ludmile sud moravského vína. Právě Ludmila s Bořivojem se zaslouţili o první výsadby vinic v Čechách (okolí Mělníka). O další hromadné zakládání vinic se ve 14. století zaslouţily hlavně kláštery, které vyuţívaly révy z Německa a Francie a přizpůsobily si i tamní způsob pěstování révy. Vinice v 15. století stále více nabývají na významu a jejich rozšiřování je stále větší. Tentokrát se o vzestup vinic zaslouţili hlavně měšťané, kteří mají potřebné investice. Celkově výroba vína stoupá a pomalu se začíná projevovat konkurence zahraničních dovozců vína. V 16. století se plocha vinic rozšiřuje nebývalým tempem nejen u měst, ale také v okolí vesnic. Víno začíná být předmětem falšování, a proto se začínají tvořit podrobně propracované viniční řády. Kulminace rozloh vinic přichází na pomezí 17. a 18. století. Jako problém se objevuje vysoká nadprodukce vína, kterou se výrobci vína snaţí vyřešit odbytem v zahraničí. Prodej vinic začíná rychle stoupat. Díky válkám bylo mnoho lidí nuceno opustit naše země a mnoho dalších lidí bylo usmrceno.

50 Vlastní práce Tento fakt 19. a 20. století se podepsal i na stavu českých a moravských vinic. Mnoho vinic zůstalo pustých a celkově klesl zájem o jejich obdělávání. Jediné vinice, které se téměř okamţitě začaly znovu obdělávat, nebo dokonce nově zakládat, byly vinice venkovské zásluhou chudého venkovského obyvatelstva. Odklon od pěstování začíná jiţ počátkem 19. století z důvodu malé atraktivity zemědělské činnosti. Navíc v této době šlechta a měšťané začali prosazovat stavbu nových pivovarů a lihovarů. To má za následek znatelně niţší konzumaci vína oproti zvyšující se konzumaci kořalek a piva. Situace s vínem se začíná zlepšovat zase aţ od třicátých let 20. století, kdy stoupají na významu vinařská druţstva a jejich kladné působení na rozvoj zejména menších vinařství. Díky strukturálním změnám v zemědělství bylo nutné v druhé polovině dvacátého století přeměnit vinohradnictví na velkovýrobní formy. Začalo poměrně rozsáhlé zakládání nových vinic na pozemcích přístupných pro mechanizaci viničních prací a také začal rozvoj zpracovatelských kapacit uzpůsobených k výrobě odrůdových vín jednotného typu z velkých územních celků. Tím se mnohonásobně sníţily náklady na výrobu vína a odrůdová vína byla finančně dostupná široké veřejnosti, která se postupně ke konzumaci vína začala vracet. Ovšem za jeden z největších rozmachů oboru vinařství se dá povaţovat období aţ po roce 1995, kdy byl vydán nový vinařský zákon a zasáhla široká privatizace vinohradnictví a produkce vína. Kvalita tuzemského vína se neustále zvyšovala také díky modernizaci technologických zařízení malých i velkých zpracovatelských kapacit. Nárůst zájmu o víno byl zapříčiněn také vhodně zvolenou propagací ve formě přístupné literatury pro širokou veřejnost, vinařskou turistikou a speciálními televizními pořady o víně. Tento zvýšený zájem o víno zapříčinil masivní rozšíření ploch našich vinic díky nemalé podpoře státu. Výměra vinic stoupla z 12 tisíc na 19 tisíc hektarů. V roce 2004 byl přijat zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a návazně pak vyhlášky č. 323/2004 Sb. a č. 324/2004 Sb., čímţ byla legislativa České republiky v této oblasti uvedena plně do souladu s normami Evropské unie. (Kraus, 2009) 4.1.2 Rozdělení vín v České republice Systémů rozdělování jednotlivých druhů vín do skupin je mnoho. Česká republika vyuţívá systém, který upřednostňuje odrůdu a vyzrálost hroznů stanovenou měřením obsahu cukru v hroznové šťávě v době sklizně. Další moţností, která je aktuální od poslední změny vinařského zákona, je označovat víno především podle původu hroznů, ze kterých bylo víno vyrobeno. Na obrázku číslo 2 je vyobrazeno základní rozdělení vín podle druhu a kvality dle vinařského zákona České republiky.

Vlastní práce 51 Obr. 2 Rozdělení vín podle druhu a kvality dle vinařského zákona České republiky Další moţností rozdělení vína je obecnějším způsobem a je hojně vyuţíváno širší základnou konzumentů. Dělí se dle způsobu výroby na reduktivní způsob, oxidativní způsob a karbonickou maceraci. Dále se dělí dle stáří na vína mladá, zralá a archivní. Nakonec sem spadá rozdělení dle smyslových vjemů: zrak (bílé, červené, růţové) čich (voňavé, páchnoucí, neutrální) a chuť (suché aţ sladké, fádní aţ kyselé). (Národní vinařské centrum, 2005) 4.1.3 Pěstování révy vinné v ČR Údaje o struktuře vinic v České republice mohou být zkreslující, protoţe mnoho pěstitelů různých rozloh vinic neznamená vysoké procento z celkové plochy vinic a naopak. 43 % celkového počtu pěstitelů v České republice obhospodařuje vinice s plochou do 0,1 ha. Součet ploch těchto všech vinic však tvoří pouze 4 % z celkové plochy vinic v ČR. Naopak pěstitelů s vinicemi nad 5 ha je pouze 1 % z celkového počtu, ovšem součet těchto vinic tvoří 46 % celkové plochy vinic v ČR.

52 Vlastní práce Obr. 3 Struktura velikosti vinic k 31.12.2009 (MZE, 2010) Dalším důleţitým statistickým údajem je výsadba nových vinic. Trend výsadby byl aţ do roku 2004 vzestupný. V roce 2004 dosáhla výsadba nových vinic hranice aţ 1 900 ha. Ovšem rokem 2005 nastal markantní pokles z důvodu ukončení státních dotací z MZE ČR a z Vinařského fondu na restrukturalizaci vinic. Od roku 2005 se výsadba drţí zhruba na stejné úrovni, moţná s mírně rostoucím trendem. Situace ohledně výsadby nových vinic je graficky znázorněna na obrázku pod textem. Obr. 4 Výsadba vinic v ČR v letech 1997 2009 v ha (MZE, 2010)

Vlastní práce 53 4.1.4 Obchod s vínem Přehled dovozu a vývozu vína za poslední 2 roky je uveden v následujících tabulkách. Tab. 1 Přehled o dovozu vína do ČR za roky 2008 a 2009 (MZE, 2010) Tab. 2 Přehled o vývozu vína z ČR v letech 2008 a 2009 (MZE, 2010)

54 Vlastní práce 4.1.5 Spotřeba hroznů a vína v ČR Spotřeba vína a hroznů v České republice neustále stoupá a do budoucna se předpokládá i další zvyšování. Následující tabulka popisuje bilanci vína v jednotlivých vinařských letech v tisících hl. Tab. 3 Bilance vína v jednotlivých vinařských letech v tisících hl (MZE, 2010) Data z této tabulky jsou přehledně znázorněna v následujícím obrázku. Je zde jednoznačně pozorovatelný neustále vzrůstající trend spotřeby, produkce a vývozu vína. Obr. 5 Bilance vína v jednotlivých vinařských letech v tisících hl (MZE, 2010)

Vlastní práce 55 Jedním z nejdůleţitějších údajů však zůstává roční spotřeba vína a stolních hroznů. Jak jiţ bylo řečeno, trend spotřeby je vzrůstající. Přesné údaje o spotřebě jsou uvedeny v tabulce číslo 4. Tab. 4 Vývoj roční spotřeby stolních hroznů a vína (MZE, 2010) V následujícím obrázku je vybrán pouze vývoj spotřeby vína včetně vzrůstajícího trendu. Obr. 6 Roční spotřeba litrů vína na obyvatele (MZE, 2010)

56 Vlastní práce 4.1.6 Situace s vínem v EU a ve světě Téměř polovina světové plochy vinic se nachází na území Evropské unie. V EU se také spotřebovává většina světová produkce vína. Podíl jednotlivých států na celkové ploše vinic je znázorněn na obrázku číslo 7. Obr. 7 Podíl jednotlivých zemí na celkové ploše vinic v roce 2008 (MZE, 2010) Spotřeba vína v Evropě však neustále klesá, protoţe se sniţuje spotřeba v tradičních vinařských oblastech jako je Francie, Itálie a Španělsko. Spotřeba roste pouze v nových členských státech, coţ samozřejmě do spotřeby celé EU téměř nezasáhne. Celosvětová spotřeba vína má naopak vzrůstající tendenci. Mezi země s velikým nárůstem spotřeby patří Kanada a USA, které poprvé v historii roku 2008/2009 přesáhly úroveň Itálie. Mezi země s výrazným nárůstem spotřeby vína patří také Česká republika. Průměrný obyvatel Evropské unie za rok 2008 spotřeboval zhruba 27,4 litrů vína. Spotřeba vína v milionech hl za rok je uvedena na obrázku číslo 8. Z tohoto obrázku lze vyčíst, ţe k největším spotřebitelům vína patří Francie, Itálie, USA a Německo.

Vlastní práce 57 Obr. 8 Spotřeba vína v milionech hl za rok (MZE, 2010) Německo, které se řadí na celkově čtvrté místo ve spotřebě vína, drţí prvenství v dovozu vína ze států Evropské unie. Na druhém místě se drţí Anglie a následuje Francie. Velikost importu České republiky je téměř shodný s velikosti dovozu Švédska. Obrázek s importem v EU je uveden pod textem. Obr. 9 Import vína v Evropské unii (MZE, 2010) Velice zajímavou a důleţitou informaci popisuje obrázek číslo 10, který znázorňuje státy Evropské unie a jejich celkový obchod s vínem (dovoz a vývoz).

58 Vlastní práce Zde je moţné sympaticky vyčíst, jak se různé státy EU podílí na dovozu a vývozu. Zatímco u vinařských gigantů jako je Francie, Itálie a Španělsko jednoznačně převaţuje vývoz před dovozem, u ostatních států je tomu právě naopak. Nejvíce je situace zřejmá u Německa a Británie, protoţe tyto země mají abnormální spotřebu vína, která je však zajišťována výhradně dovozem. V Evropské unii prakticky není země, u které by se velikost vývozu zhruba rovnala velikosti dovozu. Všude jsou extrémní rozdíly. Největší rovnováze se dle obrázku těší Belgie, ale tento údaj je pouze relativní. Obr. 10 Celkový obchod s vínem v tisících hl (MZE, 2010) 4.1.7 Situace s vínem v ČR Dnešní situace v České republice je taková, ţe dovoz vína neustále narůstá. I kdyţ dovoz vína sudového stagnuje, tak od vstupu ČR do EU roste dovoz vína lahvového. U sudového vína jsou sice znatelné výkyvy v dováţeném mnoţství vína, coţ u vína lahvového jsou odchylky minimální, ale trend je stále narůstající. Tato situace je zřetelně znázorněna v následujícím obrázku. Například v roce 2004/2005 bylo do ČR dovezeno 1,26 mil. hl vína, v roce 2008/2009 to jiţ bylo 1,4 mil. hl. V roce 2004/2005 se lahvové víno podílelo na celkovém dovozu 36,5 %, v roce 2008/2009 to bylo jiţ 43,8 %.

Vlastní práce 59 Obr. 11 Dovoz vína do ČR v letech 2004 2009 (MZE, 2010) Neroste pouze dovoz vína, ale růst je zaznamenáván i u vývozu vína. Roste vývoz jak sudového, tak lahvového vína, ovšem růst sudového je mnohem rychlejší, coţ není pro Českou republiku zrovna příznivá zpráva. Mnohem výhodnější by byl export produktu s vyšší přidanou hodnotou. Vývoj vývozu sudového a lahvového vína můţete sledovat na obrázku číslo 12. Od vstupu ČR do EU se zvýšil vývoz lahvového vína zhruba o 40 %, ale v relativním vyjádření poměru dovoz a vývoz tvořil náš objem v roce 2004/2005 pouze 8,5 % dovozu stejné komodity. Za pět let se tento poměr zvýšil na 8,8 %. Naprosto odlišná situace je u sudového vína, kdy se prakticky z nuly začalo po pěti letech vyváţet 125 tisíc hl sudového vína, čemuţ náleţí zhruba 15 % veškeré naší produkce.

60 Vlastní práce Obr. 12 Vývoz vína z ČR v letech 2004 2009 (MZE, 2010) Export vína se za posledních pět let zvýšil ze 40 tisíc hl na 180 tisíc hl, je to však v důsledku enormního vývozu sudového vína. Nyní vyváţíme zhruba 22 % celkové tuzemské produkce vína. V roce 2004/2005 patřila Česká republika mezi čisté dovozce (dovoz vývoz) s hodnotou 1,22 milionů hl vína a v roce 2008/2009 byla situace takřka identická. Současné saldo ČR je záporné a ročně se blíţí k hodnotě skoro 3 miliard Kč. Hodnota ročně spotřebovaného vína se pohybuje okolo 5 aţ 6 miliardami Kč. Vývoj obchodní bilance za poslední léta v milionech Kč lze sledovat v tabulce číslo 5. Tab. 5 Vývoj obchodní bilance s vínem v ČR v posledních letech (MZE, 2010) Dovoz vína dle zemí je aţ na nějaké výjimky takřka neměnný. Značný nárůst je viditelný u Itálie a Slovenska po vstupu České republiky do EU. Zdvojnásobil se však dovoz kvalitních lahvových vín z Chille a během pěti let se o 50 % zvýšil i dovoz z Německa a Francie.

Vlastní práce 61 Obr. 13 Dovoz vína do ČR z pohledu zemí v letech 2004 2009 (MZE, 2010) Z finanční stránky zůstalo nejvíce peněz za dovezené víno v Itálii (cca 900 milionů Kč) a na druhém místě ve Francii (cca 500 milionů Kč). Tento fakt je zajímavý z toho důvodu, ţe Francie v porovnání s Itálií dováţí zhruba desetinu objemu produkce. V následujícím obrázku je znázorněn podíl jednotlivých zemí na dovozu vína do ČR v letech 2008/2009. Zhruba 88 % objemu dovezeného vína bylo dodáno z členských zemí Evropské unie. Například ze Slovenska se za rok 2008/2009 dovezlo asi 156 tisíc hl vína, i kdyţ jejich produkce činila pouze 360 tisíc hl vína.

62 Vlastní práce Obr. 14 Podíl jednotlivých zemí na dovozu vína do ČR v letech 2008/2009 Česká republika vyváţí víno prakticky výhradně na Slovensko. Ze 182 tisíc hl vína skončilo na Slovensku 171 tisíc hl. Na druhém místě je Polsko, do kterého se vyvezlo 7 tisíc hl. Obchodní vztahy se Slovenskem ohledně vína jsou abnormální a jejich význam stále narůstá. První čtyři roky po vstupu ČR do EU jsme více vína dováţeli, neţ vyváţeli, aţ v letech 2008/2009 přesáhl export import. Tento vztah je zaznamenán v obrázku číslo 15. Obr. 15 Obchod vínem se Slovenskem v letech 2004 2009 (MZE, 2010)

Vlastní práce 63 4.1.8 Shrnutí Je zřejmé, ţe vinařství u nás stále více nabývá na významu. Spotřeba a oblíbenost tohoto alkoholického nápoje se rok od roku zvyšuje. K rapidnímu zlepšování situace začalo docházet po roce 1995, kdy byl vydán nový vinařský zákon, a začala veliká privatizace vinic. Dalším impulsem byl vstup České republiky do EU, coţ znamenalo moţnost čerpání podpor pro vinaře a propagace vína dosáhla nebývalé úrovně. Česká republika nemůţe plochou vinic absolutně konkurovat evropským vinařským velmocím. Malá plocha vinic je samozřejmě limitujícím faktorem při produkci vína. Produkce tuzemských vinařů vystačí něco málo přes čtvrtinu celkové spotřeby v ČR. Z výše uvedených údajů je zřejmé, ţe většinu ploch tuzemských vinic vlastní veliké společnosti, neboť pouze něco přes 200 pěstitelů vína vlastní vinice s velikostí nad 5 ha. Výsadba nových vinic se díky státním dotacím z MZE od roku 1998 do roku 2004 rapidně rostla. Svého vrcholu dosáhla v roce 2004, kdy se výsadba zastavila na čísle zhruba okolo 1 900 ha. Od roku 2005 výsadba značně poklesla díky ukončení dotací a drţí se zhruba na stejné úrovni. Fakt, ţe import vín několikanásobně převyšuje export, je jasně viditelný v počtu dovezeného a vyvezeného mnoţství vína v roce 2009. V tomto roce vývoz dosáhl hodnoty zhruba 183 tisíc hl (peněţně zhruba 388 tisíc Kč) a dovoz se ustálil na hodnotě 1 183 tisíc hl (zhruba 4 440 tisíc Kč). Je důleţité poznamenat, ţe vývoz směřoval převáţně (z více neţ 90-ti %) na Slovensko. Jak jiţ bylo řečeno, spotřeba vína a tudíţ i hroznů, neustále stoupá. V současnosti dosáhla spotřeba vína hranici dvaceti litrů na osobu za rok a spotřeba hroznů se přehoupla přes hranici pěti kilogramů za osobu za rok. Ze statistických údajů plyne, ţe za poslední roky roste spotřeba vína a produkce vína. Dovoz a vývoz neustále kolísá, ale spíše má vzrůstající trend. Světové vinařství je směřováno spíše do evropských zemí. Polovina světových vinic se nachází v Evropě a většina světové spotřeby je také nasměrována do Evropy. Dle údajů z roku 2008 se největší plochou vinic můţe chlubit Španělsko (15 %), Francie (11 %), Itálie (11 %) a Čína (6 %). V Evropské unii je situace ohledně spotřeby odlišná neţ v ČR. V České republice je trend vzrůstající, naopak v Evropě spotřeba pomalu klesá. Z největší spotřeby vína na světě se můţe těšit Francie, která spotřebuje ročně okolo 32 milionů hl vína ročně. Další příčky drţí Itálie, USA a Německo. Německo naopak drţí prvenství EU v počtu dovezeného vína za rok. Tato hodnota se pohybuje kolem 13-ti milionů hl. Situace celkového obchodu s vínem ve světě je velice různorodá. Dá se říci, ţe ve většině zemí převaţuje dovoz nad vývozem. Typickým příkladem je Německo, Holandsko a Británie. U evropských vinařských velmocí je situace přesně opačná. Země jako Španělsko, Itálie a Franci vyváţí mnohonásobně, víc neţ dováţí.

64 Vlastní práce Situace v České republice s dovozem vína je poměrně sloţitá. Celkově dovoz neustále roste, ale je to způsobeno hlavně dovozem lahvového vína. Dovoz sudového vína v současnosti stagnuje. Pokud se zaměříme na vývoz českého vína, zjistíme, ţe situace je opačná neţ u dovozu. Zatímco vývoz sudového vína neustále rychle roste, vývoz lahvového vína se drţí zhruba stále na stejné úrovni. Saldo ČR je záporné a ročně se pohybuje kolem 3 miliard Kč. Jednoznačně nejvíce vína je dováţeno kaţdoročně z Itálie (zhruba 40 % celkového dovozu), dále ze Španělska, Maďarska a Slovenska. Spolupráce se Slovenskem v tomto odvětví je velice výrazná a hlavně oboustranná. 4.2 Marketingový výzkum 4.2.1 Tvorba dotazníku Dotazník je v současnosti častou formou zjišťování informací od respondentů. Vyplňování dotazníků je však pro mnoho lidí časově náročné a nepříjemné, takţe se této činnosti odmítají věnovat, proto je velice důleţité zvolit vhodně variantu a obsah dotazníku. Mojí snahou bylo vytvořit elektronický dotazník s co moţná nejmenším počtem pouze těch nejnutnějších otázek poloţených srozumitelnou formou. Z důvodu srozumitelnosti a časové úspory byla většina otázek řešena označovací formou jiţ předpřipravených moţností a pouze pár nezbytných otázek formou otevřených odpovědí. Otázky v dotazníku byly záměrně rozděleny do tematických částí. V úvodu byly firmy tázány na obecné, ale anonymní informace týkající se jejich fungování. Hned po této části následuje nejdůleţitější otázka, zda dotazovaný vyváţí své produkty do zahraničí nebo nevyváţí. Pro společnosti nevyváţející tímto dotazník skončil zhruba po minutě vyplňování. Podniky, které vyváţí a tuto moţnost označily, pokračovaly ve vyplňování hlavního bloku otázek zaměřených na zahraniční obchod. Celý dotazník je vyobrazen v příloze B tohoto dokumentu. 4.2.2 Výběrový soubor Za veliké pomoci přátel v oblasti vinařství byl dotazník rozeslán hromadně elektronickou poštou všem členům Svazu vinařů České republiky, kteří vyuţívají elektronickou komunikaci. Celkový počet adres, na které byl dotazník rozeslán, dosahoval počtu zhruba 320. Navíc byla na oficiální stránky Svazu vinařů české republiky vloţena zdvořilá ţádost o vyplnění dotazníku se všemi důleţitými údaji, popisem dané situace a odkazem na dotazník. Díky dobrým známostem jsem se dostal do kontaktu s Vinařským fondem a byly mi poskytnuty velice cenné kontakty, které jsem poţádal o vyplnění dotazníku. Dotazník byl odeslán zhruba na 40 elektronických adres.

Vlastní práce 65 Poslední vlnou šíření dotazníků byla prosba o vyplnění formou individuální schůzky. Tato akce probíhala osobním stykem s vinaři, na které jsem dostal kontakt od přátel, nebo jsem je poţádal o vyplnění dotazníku při cílené cestě do vinařských oblastí. Osobní schůzkou bylo osloveno celkem 27 malých a středních firem v oboru vinařství. 4.2.3 Forma dotazování K dotazování byla zvolena forma elektronického dotazníku, u které je minimální časová náročnost a finanční náročnost je nulová. Sběr dat probíhal prostřednictvím systému ReLa, který vznikl z iniciativy zaměstnanců Ústavu marketingu a obchodu Provozně ekonomické fakulty. U osobních schůzek se zástupci malých a středních podniků jsem vyuţil prázdného vytištěného dotazníku, který jsem na místě vyplnil na základě odpovědí respondentů. Takto papírově vyplněné dotazníky jsem přepsal do formy elektronického dotazníku v systému ReLa. Sběr dat probíhal od května roku 2010 do května 2011. U elektronických dotazníků byla návratnost většinou do 3 týdnů od přijetí ţádosti o vyplnění. Vzhledem k mizivé návratnosti proběhlo zhruba po půl roce druhé kolo rozeslání ţádosti všem členům Svazu vinařů České republiky, kteří vyuţívají elektronickou komunikaci. Vzhledem k velice malé návratnosti vyplněných dotazníků začal intenzivní sběr dat formou individuálních schůzek se zástupci malých a středních podniků v oboru vinařství. V systému ReLa bylo celkově obdrţeno 22 vyplněných dotazníků, z čehoţ jeden dotazník nebyl vyplněn kompletně, tudíţ počet korektně vyplněných dotazníků klesl na 21. Dalších 27 dotazníků bylo zajištěno díky osobní schůzce s vinaři, která zaručovala kompletní vyplnění dotazníku. Celkově tedy bylo korektně vyplněno 43 dotazníků. Z tohoto počtu obdrţených dotazníků pouze 11 MSP označilo, ţe se aktivně zapojuje do mezinárodního obchodu. Počet všech oslovených nelze jednoznačně určit. Důvodem je vloţení odkazu na internetové stránky Svazu vinařů České republiky. Nelze totiţ zjistit, kolik lidí vyuţilo tento odkaz na webových stránkách. Nadále se tedy bude počítat pouze s počtem 387 (360 elektronických adres + 27 osobních schůzek). Počet korektně vyplněných dotazníků je technicky jednoznačně určen, otázkou však zůstává, kolik lidí nevyplňovalo dotazník vůbec z důvodu, ţe nevyváţí. 4.2.4 Zpracování dat Po sběru všech dat bylo nezbytné zkontrolovat úplnost vyplněných údajů. Individuální schůzka s dotazovanými zaručovala úplnost vyplnění všech dat. U zbylých vyplněných dotazníků bylo nutné překontrolovat, zda je kaţdý dotazník korektně vyplněn. Poţadavku kompletnosti nevyhověl pouze jediný, který byl nekompletní. Všechna nasbíraná data byla finálně exportována do programu MS Excel, kde byla dále statisticky upravována.

66 Vlastní práce V rámci marketingového výzkumu bylo stanoveno těchto šest hypotéz: 1. Firmy, jež školí své zaměstnance, nemají růstovou tendenci tržeb ze zahraničního trhu než ty, co je neškolí. 2. Jazyková vybavenost zaměstnanců nemá žádný vliv na úspěšný zahraniční obchod společnosti (podíl obratu firmy tvořící vývoz vyšší než 50 %). 3. Počet světových jazyků, které ovládají zaměstnanci podniku, nemá žádný vliv na počet zemí, do kterých firma vyváží. 4. Podíl obratu tvořící export podniku nesouvisí s úspěšnou zahraniční politikou firmy (tržby ze zahraničního obchodu za poslední roky mají vrůstající tendenci). 5. Pomoc agentury při vstupu na zahraniční trh nemá žádný vliv na dobu, po které se dostavila ziskovost vývozu. 6. Předchozí zahraniční zkušenosti zaměstnanců se zahraničním obchodem neovlivní úspěšnost vstupu podniku na mezinárodní trh (ziskovost vývozu se dostavila do dvou let po vstupu na zahraniční trh). 4.2.5 Výsledky dotazníkového šetření Celkově bylo zajištěno 44 dotazníků, z čehoţ jeden nebyl kompletní. Ze zbylých 43 kompletně vyplněných dotazníků pouze 11 malých a středních podniků uvedlo, ţe se aktivně zapojují do zahraničního obchodu. Z celkového počtu tázaných firem je 11 velice zanedbatelné číslo, a tudíţ dotazníkové šetření nemá zcela přesnou vypovídací hodnotu. Jedinou vypovídací hodnotou můţe být fakt, ţe dle předchozích statistických údajů se potvrzuje malá aktivita českých MSP na zahraničním trhu v oboru vinařství. Celková návratnost dotazníků tedy činí: 43 387 0,1 11,1 %

Vlastní práce 67 4.2.5.1 Do jaké vinařské podoblasti spadá Vaše firma? Následující obrázek znázorňuje umístění vinařských firem (které vyplnily dotazník a vyváţí víno do zahraničí) v jednotlivých podoblastech. Nejvíce firem spadá do Mikulovské podoblasti (33 %) a do podoblasti Velkopavlovické, která je zastoupena čtvrtinou podniků. 17 % společností spadá do podoblasti Znojemské a stejný počet do Slovácké. Pouze 9 % dotázaných se hlásí k Mělnické podoblasti. Obr. 16 Zařazení vinařských firem do podoblastí 4.2.5.2 Do kolika zemí vyváží Vaše společnost produkty? Skoro polovina společností vyváţí své produkty do dvou zemí. 27 % firem vyváţí do tří zahraničních zemí a zbylá část (27 %) uvedla vývoz do šesti aţ deseti zemí. Situace je přehledně znázorněna na obrázku číslo 17. Obr. 17 Počet zemí vývozu

68 Vlastní práce 4.2.5.3 Uveďte, prosím země, do kterých vyvážíte své produkty: Více neţ 90 % firem uvedlo zemi svého vývozu Slovensko. Nadpoloviční část vyváţí své produkty do Rakouska a něco málo přes čtvrtinu firem uvedlo zemi vývozu také Maďarsko. Vývoz do dalších zemí je dle dotazníkového šetření spíše sporadický, coţ je evidentní na obrázku číslo 18. Do Německa, Holandska a Japonska vyváţí 18 % společností a do zbylých zemí (USA, Polsko, Slovinsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Belgie) vyváţí pouze 9 % firem. Výsledky tohoto šetření jsou logicky vyvoditelné. Spolupráce se Slovenskem v oboru vinařství je abnormální a stále nabývá na významu. Je to zapříčiněno mnoha faktory, ale největší roli hraje výhoda přímého sousedství obou států a také jazyková podobnost. Rakousko, jakoţto přímý soused udrţuje dobré obchodní styky hlavně s vinařskými firmami z Moravy. Poměrně překvapivý výsledek je neočekávaně vysoký procentuální vývoz vína do Maďarska a poměrně málo firem vyváţí do Německa. Tento výsledek bych přisuzoval malému a specifickému výčtu společností, které víno vyváţí a vyplnily dotazník. Vývoz do ostatních států není nijak zásadní, za povšimnutí stojí pouze 18% účast firem na vývozu do Japonska. Obr. 18 Země vývozu produktů

Vlastní práce 69 4.2.5.4 Která z Vámi vypsaných zemí je pro Vás z hlediska objemu tržeb nejvíce zajímavá? Odpověď dotázaných firem na tuto otázku byla očekávaná a pouze potvrdila všechny předešlé diskuze. Většina firem (90 %) uvedla z hlediska objemu trţeb za nejzajímavější zemi Slovensko a zbylá desetina firem sousední Rakousko. Obr. 19 Nejzajímavější země z hlediska objemu trţeb 4.2.5.5 V této zemi se specializujete na: Skoro tři čtvrtiny respondentů se dle průzkumu ve vybrané zemi (objemově nejvíce zajímavé) specializuje kompletně na celý trh. 18 % firem uvedlo, ţe jejich cílem je pouze segment trhu, a zbylých 9 % se specializuje na výklenek trhu. Situace je znázorněna na obrázku číslo 20. Obr. 20 Specializace v dané zemi

70 Vlastní práce 4.2.5.6 Jaké faktory Vás přiměly ke vstupu na zahraniční trh? Více neţ polovina firem uvedla, ţe ke vstupu na zahraniční trh je přiměla snaha o zvýšení ziskovosti jejich firmy. Stejný počet respondentů přiměl ke vstupu právě vstup České republiky do Evropské unie. Necelou polovinu firem přiměly k obchodu v zahraničí obchodně významné kontakty managementu, popřípadě vlastníků v zahraničí. Zhruba čtvrtina společností se rozhodla pro vstup díky zahraniční poptávce po jejich produktech a také díky jiţ vybudované významné pozici na domácím trhu. Rozhodujícím faktorem pro vstup na zahraniční trh u čtvrtiny firem byla tendence k rozšíření portfolia zákazníků, nejen na domácím trhu. Zbylé faktory byly dle dotazovaných firem označeny spíše sporadicky. Ţádné zastoupení v dotazníkovém šetření neměl vstup České republiky do Schengenského prostoru a také faktor podpory a dotace exportujícím firmám. Nulová odezva dle tohoto faktoru byla očekávaná z důvodů minimální, takřka nulové podpory. Následující obrázek přehledně znázorňuje jednotlivé faktory s jejich procentuální odezvou. Obr. 21 Faktory, které přiměly podnik ke vstupu na zahraniční trh

Vlastní práce 71 4.2.5.7 Potřebovali jste pomoc agentury při vstupu na zahraniční trh? Pouze desetina firem při vstupu na zahraniční trh vyuţila pomoci agentury. Z obrázku číslo 22 lze vyčíst, ţe většina dotazovaných se obešla bez externí pomoci agentur. Obr. 22 Vyuţití agentury při vstupu na zahraniční trh 4.2.5.8 Kde jste získávali informace pro vstup na zahraniční trh? Jiţ dříve zmiňovaná desetina firem získala informace pro vstup na zahraniční trh za pomoci najatých agentur. 27 % dotazovaných tyto informace nikde nezjišťovala. 36 % respondentů se zaměřilo na mapování konkurence a přes 80 % firem získávalo informace díky vlastnímu průzkumu trhu, coţ je patrné z obrázku pod textem. Obr. 23 Místo zisku informací pro vstup na zahraniční trh

72 Vlastní práce 4.2.5.9 Jaké informace měla Vaše společnost o cílovém trhu před zahájením vývozu výrobků? Přes 60 % vinařských firem bylo před vstupem na zahraniční trh informováno o objemu trhu cílové země. 36 % dotazovaných disponovalo informacemi o trţním podílu konkurence a růstu trhu cílové země. Informace o zákaznickém segmentu a o šíři konkurenční nabídky získalo 18% firem. Přes 30 % respondentů nemělo k dispozici ţádné informace o cílovém trhu. Obr. 24 Informace společnosti o cílovém trhu před zahájením vývozu

Vlastní práce 73 4.2.5.10 Po jaké době existence podniku jste vstoupili na zahraniční trh? Ke vstupu na zahraniční trh ihned po zaloţení podniku se rozhodlo necelých 30 % dotazovaných firem. Necelá pětina podniků vstoupila na zahraniční trh do 1 roku po zaloţení. Pouze 9 % firem vyuţilo moţnost působení na zahraničním trhu mezi 2. a 3. rokem po zaloţení podniku. Mezi 4. a 5. rokem po zaloţení vstoupilo 27 % společností a zajímavostí je, ţe necelá pětina vstoupila na zahraniční trh aţ po 8 aţ 9 letech zaloţení jejich firmy. Obr. 25 Doba vstupu na zahraniční trh po zaloţení podniku 4.2.5.11 Jakým způsobem Vaše firma vstoupila na zahraniční trh? Jiţ z následujícího obrázku je patrné, ţe nejčastějším způsobem vstupu firem na zahraniční trh je přímý vývoz, který do dotazníku uvedlo 64 % vinařských podniků. Nepřímý a přímý vývoz dohromady realizuje necelých 20 % respondentů. Necelá desetina firem vstoupila na zahraniční trh kombinací přímého vývozu a společného podnikání. Nakonec pouhých 9 % firem uvedlo, ţe při vstupu vyuţilo nepřímého vývozu. Obr. 26 Způsob vstupu na zahraniční trh

74 Vlastní práce 4.2.5.12 Jak dnes působí Vaše společnost na zahraničním trhu? U otázky působení společnosti na zahraničním trhu v současnosti je situace naprosto identická, jako u způsobu vstupu firmy na zahraniční trh. Vyplývá z toho závěr, ţe firmy po vstupu na zahraniční trh nezměnily svoji formu působnosti. Tuto skutečnost dokládá obrázek číslo 27, který obsahuje stejná data jako předešlý obrázek číslo 25. Obr. 27 Působení společnosti na zahraničním trhu v současnosti 4.2.5.13 Jak dlouho působíte na zahraničním trhu? Ze všech dotazovaných, kteří se zabývají zahraničním obchodem, působí 37 % na zahraničním trhu jiţ přes deset let. Podobné procento dotázaných (36 %) působí v zahraničí v rozmezí 6 aţ 10 let. Necelá desetina firem uvedla délku svého působení na zahraničních trzích na 5 let. 9 % respondentů uvedlo působení podniku v zahraničí na dobu 2 let a stejné procento vybralo v dotazníku odpověď 1 rok. Tyto údaje jsou samozřejmě závislé na době zaloţení podniku a době, po které vinařské podniky vstoupily na zahraniční trh. Celá situace je přehledně znázorněna na následujícím obrázku. Obr. 28 Doba působení na zahraničním trhu

Vlastní práce 75 4.2.5.14 Komu Váš podnik dodává produkty? Přes 60 % dotazovaných firem dodává své produkty přímo koncovým zákazníkům a 55 % respondentů vyuţívá sluţeb zprostředkovatelů. Více neţ polovina dodává produkty do maloobchodů a, jak vyplývá z obrázku číslo 29, dovozcům dodává 45 % podniků. Více neţ čtvrtina vyváţejících firem dodává na zahraničním trhu své produkty do velkoobchodů. Obr. 29 Subjekty, kterým jsou dodávány produkty

76 Vlastní práce 4.2.5.15 Na jakou strategii se zaměřuje Vaše společnost na zahraničním trhu? Přesně polovina dotázaných firem se zaměřuje na strategii diferenciace (odlišení) produktu. 30 % zvolilo strategii nízkých cen a zbylých 20 % firem vidí jako nejlepší pro své podnikání v zahraničí vyuţití strategie trţní orientace, která je zaměřena pouze na segment trhu, nikoliv na celý trh. Podíl jednotlivých strategií popisuje obrázek číslo 30. Obr. 30 Zaměření podniku na zahraničním trhu 4.2.5.16 Odhadněte, jak velkou část obratu Vaší firmy tvoří export (vývoz)? Jiţ z obrázku číslo 31 je zřejmé, ţe vývoz u českých vinařských firem nepatří zdaleka k nejvýznamnější poloţce, co se obratu firmy týká. Pouze 10 % firem uvedlo, ţe export vytváří polovinu obratu společnosti. Další desetinu tvoří firmy, které odhadly velikost vývozu na 30 % svého obratu. Dvacet procent dotázaných uvedlo, ţe vývozu vína přikládají hodnotu zhruba 20 %. Celá polovina respondentů však uvedla, ţe export netvoří ani 10 % z celkového obratu firmy. Zbylá desetina odhadla velikost vývozu na 10 % obratu. Obr. 31 Odhad části obratu tvořící export

Vlastní práce 77 4.2.5.17 Zahraniční operace Vaší společnosti jsou: Naprosto všechny vinařské společnosti, jeţ se staví aktivně k zahraničnímu obchodu a zodpovídaly otázky tohoto dotazníku, vyhodnotily zahraniční operace své společnosti za ziskové. Obr. 32 Ziskovost zahraničních operací společnosti 4.2.5.18 Tržby ze zahraničního obchodu Vaší společnosti za poslední roky: Pouze desetina vinařských společností uvedla v dotazníku, ţe trţby ze zahraničního obchodu za poslední roky klesají. 30 % firem shledává pozvolný nárůst trţeb a nadpoloviční většina firem usuzuje, ţe se jejich trţby za poslední období drţí na stále stejné úrovni, coţ dokládá následující obrázek. Obr. 33 Trţby podniků ze zahraničního obchodu za poslední roky

78 Vlastní práce 4.2.5.19 Hraje know-how rozhodující roli na zahraničním trhu? Skoro všechny dotazované subjekty se shodly na faktu, ţe know-how hraje na zahraničním trhu rozhodující roli. Více neţ polovina popsala, ţe know-how hraje na zahraničním trhu určitě rozhodující roli, 36 % ji povaţuje za spíše rozhodující a zbylá desetina spíše nepovaţuje know-how za rozhodující článek obchodu se zahraničím. Celou roli know-how znázorňuje následující obrázek. Obr. 34 Role know-how na zahraničním trhu 4.2.5.20 Jaká je hlavní konkurenční výhoda Vašich produktů na zahraničním trhu? Z obrázku číslo 35 je patrné, ţe přes 80 % vinařských společností jednoznačně určilo kvalitu jako hlavní konkurenční výhodu svých produktů na zahraničním trhu. U větších vinařských firem vyváţející víno převládá značka jako hlavní konkurenční výhoda a v tomto dotazníkovém šetření tuto výhodu určilo 9 % podniků. Zbývající desetinu tvoří podniky, které vypsaly za hlavní konkurenční výhodu terroir. Terroir je popisován jako celkový souhrn přírodních faktorů prostředí, podnebí, nadmořské výšky, půdy a dalších, které ovlivňují jakost révy. Obr. 35 Hlavní konkurenční výhoda produktů podniku na zahraničním trhu

Vlastní práce 79 4.2.5.21 V čem nacházíte výhody Vašich produktů na zahraničním trhu oproti konkurenci? Dle předpokladů nejvíce firem (82 %) nachází výhodu oproti konkurenci na zahraničním trhu v podobě kvality. Jak jiţ bylo řečeno, tuzemské víno je kvalitní a většinou je na kvalitě vína zaloţena koncepce firmy. Společnosti, které mají vybudované dobré jméno a jsou na trhu delší dobu, zvýhodňuje značka a tradice firmy. Skoro tři čtvrtiny dotázaných shledalo výhodu ve značce a něco málo přes polovinu uvedlo do výhod tradici firmy. Překvapivým výsledkem je, ţe 55 % firem uvedlo jako výhodu oproti konkurenci v zahraničí cenu. Dalším překvapením je fakt, ţe pouze 36 % respondentů označilo jako svoji výhodu spolehlivost dodávek. Čtvrtina firem shledává výhodu v designu obalu svých výrobků. Z obrázku číslo 36 lze dále vyčíst, ţe necelá pětina firem je zvýhodněna oproti konkurenci individuálním přístupem a dobrou image firmy. Výhody věrnostního programu, propagace nebo nadstandardních referencí uvedlo pouze 9 % firem. Obr. 36 Výhody produktů na zahraničním trhu oproti konkurenci

80 Vlastní práce 4.2.5.22 Jakým způsobem propaguje Vaše společnost své výrobky? V dnešní době hraje propagace výrobků velice významnou roli a v oboru vinařství tomu není jinak. Obrázek číslo 37 znázorňuje všemoţné formy propagace, kterých vyuţívají vinařské firmy vyváţející do zahraničí. Není ţádné překvapení, ţe všechny vyváţející firmy vyuţívají ke své propagaci vlastní webové stránky, bez kterých se dnes neobejde sebemenší podnik. Jednou z nejlepších forem k propagaci svých produktů u vinařů je účast na výstavách. Této moţnosti ke zviditelnění se vyuţívá přes 80 % vinařských společností. Další moţnosti propagace jsou jiţ zastoupeny v mnohem menším zastoupení. Zhruba čtvrtina dotázaných vyuţívá ke své reklamě rozdávání vzorků zdarma, rozesílání reklamních emailů nebo reklamu v odborných časopisech. Necelá pětina respondentů láká nové zákazníky dárkovými předměty, soutěţemi o ceny a reklamou na veřejně přístupných místech, jako jsou billboardy, stojany, lavičky, vozidla MHD a plochy v kině. Ani ne desetina firem (9 %) vyuţívá ke své propagaci reklamy v televizi, rozdávání letáků, reklamy v magazínech a denním tisku nebo reklamní bannery. Rozesílání obchodních dopisů a reklamy v rádiu nevyuţívá ţádná z dotázaných firem. Obr. 37 Způsob propagace výrobků

Vlastní práce 81 4.2.5.23 Po kolika letech se dostavila ziskovost vývozu? Ihned se ziskovost dostavila pouze pětině firem, coţ je patrné z obrázku číslo 38. Druhá pětina uvedla dostavení ziskovosti jiţ po 1 roce. Největší zastoupení (30 %) měly společnosti, kterým se ziskovost dostavila po 2 letech. Desetina podniků uvádí ziskovost po 2 aţ 3 letech působení na zahraničním trhu a zbylým 20 % se dostavila ziskovost aţ po 3 letech. Obr. 38 Doba, po které se dostavila ziskovost vývozu 4.2.5.24 Kolik má Vaše společnost v současné době zaměstnanců? 55 % firem, které odevzdaly dotazníky, zaměstnává v současné době 6-10 zaměstnanců. Více neţ čtvrtina firem má 0-5 zaměstnanců. Pouze 9 % firem uvedlo 21-50 zaměstnanců. Stejné procento zaměstnává 51-100 zaměstnanců. Tento výsledek je pozoruhodný, protoţe na vývoz vína se specializují spíše větší podniky. Tato odchylka je dána zřejmě díky vyplněním dotazníků výhradně menšími firmami zabývajícími se zahraničním obchodem. Obr. 39 Současný počet zaměstnanců

82 Vlastní práce 4.2.5.25 Kolik Vašich zaměstnanců se stará o zahraniční obchod? Dle dotazníkového šetření je zahraniční obchod u vinařských firem v rukou dvou nebo pouze jediného zaměstnance. Většinou záleţí na velikosti firmy, kolik pracovníků zařadí do sekce styku se zahraničím. 70 % dotazovaných firem uvedlo, ţe k obchodu se zahraničím vyuţívá 2 své zaměstnance. 30 % dotázaných vyuţívá ke styku se zahraničím pouze jediného pracovníka, coţ popisuje obrázek číslo 40. Obr. 40 Počet zaměstnanců starajících se o zahraniční obchod 4.2.5.26 Kolik světových jazyků průměrně ovládají Vaši zaměstnanci starající se o styk se zahraničím? Po vyhodnocení dotazníků a následně z obrázku číslo 41 lze vyčíst, ţe skoro tři čtvrtiny zaměstnanců starající se o styk se zahraničím ovládá 2 světové jazyky. 18 % pracovníků se dorozumí ve 3 světových jazycích. Zbylých 9 % firem uvádí u svých zaměstnanců vybavenost pouze jedním světovým jazykem. Obr. 41 Počet světových jazyků ovládající zaměstnanci starající se o styk se zahraničím

Vlastní práce 83 4.2.5.27 Jak jsou jazykově vybaveni pracovníci Vaší společnosti starající se o styk se zahraničím? Tento údaj hraje poměrně významnou roli, ale nelze mu přikládat velikou váhu, protoţe určení jazykové vybavenosti zaměstnanců je pouze relativní (vytvářen pocitově). Dále hraje nemalou roli počet jazyků, které zaměstnanci ovládají, neboť platí nepsané pravidlo, ţe čím větší je kvantita jazyků, tím se kvalita všech jazyků zhoršuje. 27 % firem ohodnotilo své zaměstnance za výborně jazykově vybavené. Další čtvrtina povaţuje své zaměstnance za velice dobře jazykově vybavené. Necelá polovina firem shledává vybavenost svých pracovníků starající se o styk se zahraničím za dobré. Situaci popisuje obrázek číslo 42. Obr. 42 Jazyková vybavenost pracovníků starající se o styk se zahraničím 4.2.5.28 Měli Vaši zaměstnanci před vstupem na zahraniční trh předchozí zkušenosti se zahraničním obchodem? Nadpoloviční většina (64 %) vinařských firem zaměstnává pracovníky, kteří měli před vstupem na zahraniční trh předchozí zkušenosti se zahraničním obchodem. Zbylých 36 % neměli před vstupem na zahraniční trh ţádné zkušenosti, coţ dokládá následující obrázek. Obr. 43 Předchozí zkušenosti zaměstnanců se zahraničním obchodem před vstupem na zahraniční trh

84 Vlastní práce 4.2.5.29 Zúčastňují se Vaši zaměstnanci zaměření na zahraniční obchod odborných školení? Z obrázku číslo 44 lze vyčíst, ţe pouze u necelé pětiny firem navštěvují zaměstnanci zaměření na zahraniční obchod pravidelně odborná školení. 18 % firem nepoţaduje a neposkytuje svým zaměstnancům odborná školení vůbec. U zbylých 64 % firem navštěvují zaměstnanci odborná školení pouze nárazově. Obr. 44 Účast zaměstnanců zaměřených na zahraniční obchod na odborných školeních 4.2.5.30 Jak hodnotíte dosavadní působení Vaší společnosti na zahraničním trhu? Se svým působením na zahraničním trhu je spokojeno 45 % vyváţejících společností a do budoucna nehodlají nic měnit. Zbylých 55 % firem hodlá v budoucnu působení na zahraničním trhu rozšířit. Obrázek číslo 45 znázorňující dosavadní spokojenost působení společnosti na zahraničním trhu je umístěn níţe. Obr. 45 Hodnocení dosavadního působení podniku na zahraničním trhu