Neutralita a superneutralita peněz
Neutralita peněz: permanentní změny M2 (peněžní zásoby) nemají dlouhodobý vliv na r (reálné úrokové sazby), rer (reálný měnový kurz) a gdp_r (úroveň reálného GDP). Superneutralita peněz:permanentní změny θ (tempa růstu peněžní zásoby) nemají dlouhodobý vliv na r (reálné úrokové sazby), rer (reálný měnový kurz) a y_r (tempo růstu reálného GDP), případně na gdp_r (úroveň reálného GDP). Rozdíl mezi neutralitou a superneutralitou peněz a) neutralita M Y P b) superneutralita % M Y (% Y) % P = π
Pohled teoretiků (akademiků)/praktiků na N a SN peněz: - krátkodobé efekty MP : vliv MP na reálné veličiny je mnohem slabší a méně kauzální než u praktiků (policy makerů) - účinnost opakovatelných krátkodobých opatření MP : systematické využívání těchto efektů musí být zákonitě méně a méně účinné - nesnižující se účinnost často podporují praktici. Jak vznikla představa o krátkodobé efektivitě a dlouhodobé SN peněz? -MP může ovlivňovat reálnou ek. aktivitu pouze jedním kanálem - prostřed. peněžní iluze (změny P zaměňované ek. subjekty za změny relativních cen) M S P LM L M Y
Klasičtí ekonomové: -SR:peníze nejsou N i SN: připouštěli krátkodobý vliv MP na ek. aktivitu (přes úrokové sazby) - viz Fischer (1926) -LR:peníze jsou N i SN Monetaristé -SR:peníze nejsou N i SN: připouštěli krátkodobý vliv MP (CB je schopna vyvolat peněžní iluzi): - viz Phelps (1967), Friedman (1968): nalezli vztah mehi nominálními mzdami, a nezeměstnaností. Jednorázový inflační šok lze generovat s cílem ovlivnění reálné ek. aktivity, opakováním šoku však dochází k akceleraci inflace, nikoli gdp_r. -LR:peníze jsou N i SN - viz Friedman (1956): KTP = teorie poptávky po penězích (MD); poptávka po reálných peněžních zůstatcích = f (fundamentálních proměnných) dlouhodobá stabilita M nebo θ nemohou vést k změnám ek. aktivity Keynesiánci -SR: peníze nejsou N, SN: MP ovlivňuje REP, argumentace přes past likvidity vedla k propagaci FP -LR: peníze nejsou N, SN: viz Philips (1958) a argumentace přes předpoklad stabilní PC a existence trade-off mezi inflací a nezaměstnaností.
Velká syntéza (diskuse sklonu PC, NAIRU) -SR:peníze nejsou N, SN -LR:peníze jsou N, SN logický spor?: LR=SR1+SR2+ SRN účinnost v SR by měla znamenat účinnost v LR, zatímco neúčinnost v LR by naopak implikovala i neúčinnost v SR Meltzer (1951) - popsal dlouhodobé implikace operací na volném trhu (které nemají charakter monetárních šoků vyvolávajících peněžní iluzi), které mohou vést k tomu, že monetární faktory mohou ovlivňovat REA (přes reálné úrokové sazby) jak v SR, tak i v LR (OVT prováděné CB vedou systém k nové rovnováze při permanentně nižší úrokové sazbě a permanentně vyšší akumulaci kapitálů). Mundel (1963) - definoval mechanismus propojující inflaci a tempo růstu GDP (jinak než pomocí nadbytečné poptávky), tj. růst π okamžitě sníží bohatství, ek. subjekty více spoří, reálná úroková sazba klesá, kapitálová akumulace se zvětšuje a důchod roste rychleji. Tobin (1965)- formálně popsal keynesiánský pohled na REA s tím, že i v LR je REA ovlivňována MP. Úspory = peníze + fyzický kapitál při daném reálném výnosu z kapitálu vede zvýšení π ke snížení atraktivnosti držby peněz a zvýšení atraktivnosti kapitálu, což následně vede k přeskupení portfolií. Vyšší π pak odpovídá permanent. vyšší zásoba kapitálu a permanent. vyšší reálný důchod. (Problém: zvýšení kapitálu je dáno snížením poptávky po penězích, což vlivem nízké míry držby peněz by mělo vést k omezenosti ekonomické síly Tobinova efektu)
Lucas (1972), Sargent & Wallace (1976): ekonomické proměnné procházejí procesem vzájemné interakce, proto při identifikaci důsledků opatření HP (MP) musí být počítáno se simultánním vývojem ek. proměnných v čase. SR: peníze jsou téměř N a SN - vlivem předpokladu, že ek. subjekty nemají dokonalé informace ohledně vztahu mezi relativními a absolutními cenami, tj. monetární překvapení mohou ovlivnit reálná ekonomická rozhodnutí (což je velmi vzdáleno keynesiánské argumentaci o substutučním vztahu mezi inflací a nezaměstnaností). LR: peníze jsou N a SN neoklasická ekonomie (škola racionálních očekávání, teorie reálného ek. cyklu) -SR: peníze jsou téměř N a SN - LR: peníze jsou N a SN
Empirické studie: - potvrzují (přesvědčivě) dlouhodobou neutralitu - dávají různé výsledky pro superneutralitu Logika? permanentní zvýšení θ růst π (má dle většiny učebnic ekonomie distorzní účinky v ekonomice) měl by se objevit dlouhodobý negativní vliv na výstup pokud tomu tak není, pak proč neustálá varování ekonomů a centrálních bankéřů před inflací? peníze by měly být SN.. Ano, to je obecně sdílená představa volnější MP (více proinflační politika) dlouhodobý pozitivní efekt na REA (výstup).. Ne, to není obecně sdílená představa Bullard (1999): a) hledání vztahu mezi θ a reálným výstupem (analýza dvourovnicového systému) - závěry jsou sporné b) Fisherův efekt (ovlivnitelnost permanentních změn inflace a reálných úrokových sazeb) - závěr: nominální úrokové sazby se plně nepřizpůsobují inflačním šokům SN nebyla prokázána c) analýza sklonu dlouhodobé Phillipsovy křivky (reakce míry nezaměstnanosti na permanentní inflační šok) - závěr: PC je velmi strmá, pokud ne vertikální SN nebyla de facto prokázána
Dlouhodobá reakce výstupu na permanentní růst inflace Pramen: Bullard a Keating (1995, s. 487)