Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici BAKALÁŘSKÁ PRÁCE STUDIUM A PĚSTITELSKÉ MOŽNOSTI RAKYTNÍKU ŘEŠETLÁKOVÉHO V PODMÍNKÁCH ČR Vedoucí bakalářské práce Vypracovala Ing. Libor Dokoupil, Ph.D. Denisa Tomková Lednice 2012

Mendelova univerzita v Brně Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin Zahradnická fakulta 2011/2012 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu: Rozsah práce: Denisa Tomková Zahradnické technologie Zahradnictví Studium a pěstitelské možnosti rakytníku řešetlákového v podmínkách ČR 30 stran Zásady pro vypracování: 1. Cílem práce je studium a zhodnocení ekologických podmínek pro pěstování rakytníku řešetlákového v podmínkách ČR. 2. Z dostupných literárních pramenů vypracujte k zadanému tématu literární přehled zaměřený na původ, rozšíření druhu, nároky na prostředí, růstové vlastnosti a sklizňové údaje. Současně posuďte odrůdovou skladbu a ekotypy vhodné pro pěstování v ČR. 3. Metodika: V založené výsadbě na výzkumném pracovišti Mendelea v Lednici zhodnoťte pěstitelské vlastnosti vysazených odrůd a ekotypů. Posuďte jejich výnosové ukazatele a z odebraných vzorků vyhodnoťte kvalitu konzervárenských výrobků. Pozornost věnujte možnosti sklizně u jednotlivých odrůd (termín zrání). 4. Před vlastním zahájením prokonzultujte zpracovanou metodiku, podle které budete postupovat během řešení. Seznam odborné literatury: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. KOTT, V. -- DOLEJŠÍ, A. -- ŠENK, L. Méně známé ovoce. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 152 s. ISBN 80-209-0188-4. KREUTER, M. Zahrada v souladu s přírodou : praktický rádce zahrádkáře - biologa. 1. vyd. Frýdek Místek: Alpress, 2002. 320 s. ISBN 80-7218-693-0. VALÍČEK, P. -- HAVELKA, E. V. Rakytník řešetlákový : rostlina budoucnosti. 1. vyd. Benešov: Start, 2008. 86 s. ISBN 978-80-86231-44-0. VALÍČEK, P. -- KOKOŠKA, L. -- HOLUBOVÁ, K. Léčivé rostliny třetího tisíciletí. 1. vyd. Benešov: START, 2001. 175 s. ISBN 80-86231-14-3. HLAVA, B. -- VALÍČEK, P. Rostliny proti únavě a stresu. 1. vyd. Praha: Brázda, 1992. 44 s. ISBN 80-209-0223-6. LÁNSKÁ, D. Z lesa i ze zahrady od jara do zimy. 2. vyd. Praha: Práce, 1992. 247 s. ISBN 80-208-0230-4. FLOWERDEW, B. Ovoce : Velká kniha plodů. Praha: Volvox Globator, 1997. 256 s. ISBN 80-7207-052-5. Datum zadání bakalářské práce: prosinec 2010 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2012 Denisa Tomková Autorka práce doc. Dr. Ing. Petr Salaš Vedoucí ústavu Ing. Libor Dokoupil, Ph.D. Vedoucí práce doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. Děkan ZF MENDELU

Prohlášení o původu práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Studium a pěstitelské možnosti rakytníku řešetlákového v podmínkách ČR vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne 7. 5. 2012 Podpis diplomanta

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Liboru Dokoupilovi, Ph.D. za odborné vedení a za cenné rady a připomínky při řešení bakalářské práce. Velké díky patří i mojí rodině za podporu, kterou mi dávali po dobu celého mého studia a za jejich oporu a trpělivost, kterou projevili v průběhu zpracovávání této práce, poděkování patří rovněž kolegům ze zaměstnání.

OBSAH 1. ÚVOD... 7 2. CÍL PRÁCE... 8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED... 9 3.1 HISTORIE A PŮVOD... 9 3.2 OBLAST ROZŠÍŘENÍ... 10 3.4 BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA (KLASIFIKACE RODU)... 10 3.5 MORFOLOGICKÝ POPIS... 11 3.5.1 Listy... 11 3.5.2 Kořeny... 11 3.5.3 Květy... 11 3.5.4 Plody... 12 3.5.5 Semena... 12 3.6 ÚČINNÉ LÁTKY... 12 3.6.1 Plody a dužnina... 12 3.6.2 Větve a listy... 13 3.6.3 Rakytníkový olej... 14 3.7 LÉČEBNÉ ÚČINKY... 14 3.7.1 Plody a dužnina... 14 3.7.2 Olej... 15 3.7.3 Větve a listy... 16 3.8 PĚSTITELSTKÉ VLASTNOSTI A NÁROKY NA PROSTŘEDÍ... 16 3.8.1 Stanoviště... 16 3.8.2 Teplo... 16 3.8.3 Světlo... 17 3.8.4 Voda... 17 3.8.5 Půda... 17 3.9 ODRŮDY RAKYTNÍKU... 17 3.9.1 Popis jednotlivých odrůd... 19 3.10 MNOŽENÍ RAKYTNÍKU... 21 3.10.1 Množení generativní... 21 3.10.2 Množení vegetativní... 21 3.11 VÝSADBA... 22 3.12 OŠETŘOVÁNÍ... 23 3.13 CHOROBY A ŠKŮDCI... 23 3.13.1 Endomykóza plodů... 24 3.13.2 Fuzariové vadnutí... 24 3.13.3 Strupovitost rakytníku... 24 3.13.4 Zelená rakytníková mšice (Capithophorus hippophaes)... 24 3.13.5 Rakytníkový mol... 25 3.13.6 Rakytníková moucha... 25 3.14 ŘEZ A ZMLAZENÍ... 25 3.15 SKLIZEŇ... 25 3.16 MOŽNOSTI ZPRACOVÁNÍ... 27 3.17 VÝBĚR Z RECEPTŮ... 27 3.18 VYUŽITÍ - JINÉ... 29 4. MATERIÁL A METODY...30 4.1 Charakteristika plodů sledovaných odrůd... 30 4.2 Stanovení vitaminu C... 30 4.3 Stanovení sušiny... 30 4.3.1 Vážkovou metodou... 30 4.3.2 Refraktometricky... 31 4.4 Sklizeň u jednotlivých odrůd... 31 4.5 Zpracování rakytníku a výrobky... 31 4.6 Senzorická hodnocení... 32 5. VYHODNOCENÍ...33 5.1 Charakteristika plodů jednotlivých odrůd... 33 5.2 Stanovení vitaminu C... 33

5.3 Stanovení sušiny... 33 5.3.1 Stanovení sušiny vážkovou metodou... 33 5.3.2 Stanovení sušiny refraktometricky... 33 5.4 Sklizeň u jednotlivých odrůd... 34 5.5 Zpracování rakytníku a výrobky... 34 5.6 Senzorická hodnocení... 35 6. DISKUSE...36 7. ZÁVĚR...38 8. SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA...40 9. POUŽITÁ LITERATURA...41 10. PŘÍLOHY...43 10.1 Seznam tabulek... 43 10. 2 Seznam grafů... 50 10.3 Seznam obrázků... 56

1. ÚVOD V rostlinné říši je ohromné množství užitkových rostlin, které zajišťují pro člověka potravu, suroviny pro průmyslové využití, ale také jeho zdraví. Mezi nimi je však velmi málo druhů, které mají všechny tyto vlastnosti. Plně to platí o rakytníku řešetlákovém (Hippophaë rhamnoides), jehož rozsáhlé přirozené plochy jsou především v Asii (Valíček, 2008, s. 4). Přesto se rakytník řešetlákový u nás zatím příliš nerozšířil a jak uvádí Dolejší (1991), je to především pro obtížnou ruční sklizeň plodů z trnitých keřů, ale také pro jeho složitější opylovací poměry. Nicméně můžeme dnes rakytník řešetlákový spatřit v bezprostřední blízkosti dálnic, ale také jako okrasnou dřevinu v parcích a sadech. Je nenáročná na půdní podmínky i klima. Osvědčuje se na extrémních stanovištích, zamořených průmyslovými exhaláty, popílkem a výfukovými plyny (Dolejší, 1991, s. 71). Kreuter (2002) tvrdí, že rakytník řešetlákový je nejen vzhledný, ale především velmi užitečný; a proto je doporučován i do přírodních zahrad. 7

2. CÍL PRÁCE Cílem práce je popis rakytníku řešetlákového a zhodnocení ekologických podmínek pro jeho pěstování v podmínkách ČR. Z dostupných literárních pramenů je zpracováno přehledné zhodnocení této ovocné dřeviny, jeho původ, rozšíření druhu, nároky na prostředí, růstové vlastnosti, sklizňové údaje. Z vybraných odrůd v založené výsadbě na výzkumném pracovišti Mendelea v Lednici jsou zpracovány charakteristiky se zaměřením na jejich vlastnosti, růst, sklizně a vyhodnocení kvality konzervárenských výrobků. 8

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 HISTORIE A PŮVOD Původní vlastí rakytníku je zcela jistě Asie, a to velmi široký euroasijský areál v různých nadmořských výškách. V závislosti na místě výskytu a podmínkách prostředí se může jednat o keř, 2-3 m vysoký, či strom výšky 10-15 m, ale také až 18 m. Největší rostliny nalezl v Číně v Sečuánu v roce 1913 botanik Wilson (Jablonský, 2008, s. 12). Jablonský (2008) dále uvádí, že největší rozšíření zaznamenal rakytník po poslední době ledové a že lze původní porosty ještě naleznout na mořském pobřeží a poříčí horských řek v Itálii, Švýcarsku a Rakousku, ale také ve Francii, Polsku, Německu, Anglii, Holandsku a Finsku. Nejsevernější porosty rakytníku byly nalezeny v severozápadním Norsku až do 60 severní šířky a ve Švédsku, hlavně v Botnickém zálivu. V Čechách žádné původní porosty nejsou (Jablonský, 2008, s. 12). Podle Valíčka (2008) je rakytník znám a využíván již v tibetské, mongolské i indické, ale i tradiční čínské medicíně, také ve starém Řecku a Římě. Ve starém Řecku krmili rakytníkem koně, aby měli lesklou srst. Z toho je odvozený vědecký název rostliny hippos = kůň a phaes = lesknout se (Volák, 1987). Značného rozmachu se tato rostlina dočkala v období druhé světové války (1941-1945) a zvláště po ní. V Rudé armádě se v tomto období rakytník a jeho produkty hojně využívaly k léčení široké škály zranění a nemocí přímo v polních podmínkách (Valíček, 2008, s. 6). Anglicky: sea buckthorn francouzsky: argousieser, grisset španělsky: espino de mar rusky: oblepicha krušinovidnaja německy: sanddorn, haffdorn čínsky: sha ji (Valíček, 2008, s. 8) Plody rakytníku jsou ve skandinávských zemích dle Lewkowicz-Mosiej (2005) pro svou neobvyklou vůni a chuť oblíbeným ovocem a často je mu přezdíváno sibiřský ananas. Valíček (2008) uvádí názvy užívané pro rakytník v Rusku, na Sibiři a Dálném východě jako dezera, tarnovnik, gněc nebo mlečnik, na Kavkaze džakudla, ve Střední Asii džidda. V Rusku je však nejčastěji dle Lánské (1992) užíván název oblepicha a v lékárnách lze získat oblepichovoje maslo. 9

3.2 OBLAST ROZŠÍŘENÍ Oblast rozšíření rakytníku řešetlákového lze podle Hlavy (1992) obecně stanovit mezi 2-115 východní délky a 27-68 50 severní šířky. Je rozšířen v severní i střední Evropě, v západní Asii a na jižní Sibiři (Dolejší, 1991, s. 70). V Evropě se s ním setkáváme na mnoha místech, především při mořském pobřeží, na písčitých či písčitohlinitých březích řek a vodních nádrží (Valíček, 2008, s. 7). Roste od fjordů Norska až po přímořskou část Bulharska. Značné plochy přirozených porostů jsou na Sibiři a ve Střední Asii, ale také v Mongolsku, Číně, Turecku a jinde (Valíček, 2001, s. 81). Hlava (1992) uvádí, že v bývalém SSSR má rakytník hospodářský význam, je zde rozšířen v mnoha oblastech. Rozsáhlé plochy jsou na severu Kavkazu, Zakavkazí a ve střední Asii (Uzbekistán, Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán), na Sibiři, v Altajském kraji a Irkutské oblasti, Tuvě a Burjatsku, odtud jsou známy nejlepší formy s cennými látkami a kvalitními plody, které jsou užívány k dalšímu šlechtění. V Čechách byl poprvé vysazen v r. 1835 (Praha, Královská obora). Poměrně často vysazován v pracích, zahradách a na sídlištích, nejhojněji ve v. Čechách a na j. Moravě (Slavík, 1997). Počátkem 80. let minulého století byly u nás dle Valíčka (2008) založeny vetší plochy v zahradnickém podniku ADAVO Velký Osek a zemědělský podnik v Lukách nad Jihlavou, nyní se rakytník pěstuje a ve velkém zpracovává např. v Astrálu Bohdalov. 3.4 BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA (KLASIFIKACE RODU) Rod rakytník, Hippophaë L., čeleď hlošinovitých, Elaeagnaceae, zahrnuje několik druhů opadavých keřů nebo stromů domovem v Evropě a Asii. Kromě rakytníku řešetlákového roste v Himaláji v oblasti Nepálu na jižních svazích ve výškách 1 500-3 000 m nad mořem rakytník vrbolistý, Hippophaë salicifolia D. DON (1799-1841). Oproti předcházejícímu druhu má mimo jiné převislé větve bez trnů a listy na líci matně zelené. Je méně odolný vůči mrazu, dorůstá však výšky až 15 metrů. Pěstuje se v Anglii a v některých oblastech západní Evropy. V horách Tibetu až ve výškách 4 000 m nad mořem se vyskytuje rakytník tibetský, Hippophaë tibetana SCHLECHTD., který v roce 1863 objevil a popsal německý botanik D. F. L. von Schlechtendal (1794-1866). Jde o keřík vysoký 10-80 cm s plazivým vzrůstem (Valíček, 2008, s. 8). 10

3.5 MORFOLOGICKÝ POPIS Rakytník řešetlákový (úzkolistý), Hippophaë rhamnoides L. (2n=12, 24) (synonyma: H. litoralis SALISB., H. fasciculata WALL. ex STEUDEL, H. angustifolia LODD. ex DIPPEL, Hippophaes rhamnoideum ST.-LAG., Rhamnoides hippophae MOENCH.) (Valíček, 2008, s. 8). Paprštejn (2009) popisuje rakytník řešetlákový jako keř hustě větvený, opadavý s výškou 0,5 8 m, koruna keře je soustavou větví se zastoupením výhonů. V mládí jsou rozvětvené větve stříbřitě zbarvené. Hlavní letorost tvoří postranní obrost, ale má stále dominantní postavení, ke konci vegetace se tvoří 10-25 mm dlouhé trny. Při vstupu do plodnosti se současně s vegetativními základy pupenů tvoří vegetativně generativní, které tvoří základ obrůstajících ročních výhonů. Podle Slavíka (1997) se jedná o trnitý keř s černohnědou šupinatou borkou. 3.5.1 Listy Listy jsou střídavě umístěné, čárkovitě kopinaté, dlouhé 70-80 mm (Paprštejn, 2009, s. 11). Vrchní strana listů je pokrytá voskovým povlakem. Na spodní straně jsou chloupky. Ze spodní strany je list stříbřitě zelený, z vrchní strany zelený (Kutina, 1992). 3.5.2 Kořeny Kořenová soustava zasahuje převážně do hloubky 0,40 m, hlavní kořen až do 0,50 m, ale i hlouběji. Ve druhém roce se růst hlavního kořene zpomaluje a intenzívně se rozvíjejí postranní, horizontálně rozmístěné kořeny. Na nich se vyskytují kořenové výmladky. Horizontálně rozmístěné kořeny zasahují až do1,5 3,0 násobné šířky koruny. Biologickou zvláštností kořenové soustavy je poutání atmosférického molekulárního dusíku. U semenáčků se schopnost fixace dusíku tvoří za 30 40 dnů po výsevu (Paprštejn, 2009, s. 11). 3.5.3 Květy Rakytník je dvoudomý. Samčí, tedy prašníkové květy jsou zelenavě stříbrné se čtyřmi tyčinkami a vyrůstají v krátkých hroznech, mají 2-3krát větší pupeny než samičí, neboť počet šupin je větší a pohybuje se u nich od tří do osmi, květy jsou bezkorunné; žlutavé samičí vyrůstají po 3-11 v úžlabí listů, mají nálevkovitý kalich a v něm skrytý pestík napsal Valíček (2001). Oboje květy nemají nektarium, a proto je nenavštěvují včely a jiný hmyz. Rakytník je větrosnubný (Kutina, 1992). Dolejší (1991) uvádí, že 11

jsou nahloučeny kolem krátkých trnovitých postranních větévek. Podle Růžičkové kvete rakytník v dubnu před vyrašením listů (1996). Kvést začíná při teplotě 6 10 C a kvetení trvá 6 12 dní. (Hričovský, 2002). Paprštejn (2009) uvádí dobu od začátku kvetení až do plného vyzrání plodů zpravidla 15 20 týdnů. 3.5.4 Plody Plod je kulovitá, elipsoidní nebo vejcovitá bobule, 5 10 mm dlouhá, 3 5 mm široká, žluté, oranžové až červené barvy. Dužnina je oranžová, olejovitá, chuť velmi rozmanitá, od kyselé a nahořklé až po nasládlou s příjemnou nakyslostí (Valíček, 2008, s. 12). Slupka je podle Kutiny (1992) jemná, tmavě oranžová a stopka krátká, do 1 mm. 3.5.5 Semena Semena jsou elipsoidní až vejcovitá, 4 7 mm dlouhá, 2,5 3,5 mm široká, temně hnědá a lesklá s podélnou brázdičkou. Hmotnost 100 semen je 1,4 1,9 g, podíl semen na hmotnosti plodu je 3 10 % (Valíček, 2008, s. 12). 3.6 ÚČINNÉ LÁTKY Obsahem biologicky aktivních látek patří rakytník mezi nejcennější potravinářské a léčivé rostliny. Jeho plody se jedí čerstvé nebo se z nich připravují různé produkty. V čerstvých plodech je obsaženo 4 13 % olejů, 2 5 % cukrů (glukózy, fruktózy a sacharózy), 1 4 % organických kyselin (převážně kyseliny jablečné), dále pak anthokyany, leukoanthokyany, katechiny (od 50 do 250 mg u divokých drobnoplodých forem), pektinové látky a třísloviny, steriny, cholin (50 60 mg ve 100 g), nasycené mastné kyseliny, mezi nimiž je zvláště cenná kyselina linolová a kyselina linoleová, bioflavonoidy (24 45 mg ve 100 g), fytochininy, aj. (Jablonský, 2008, s. 13). Podle Valíčka (2008) také kumariny, alkaloidy, minerální látky a především vitamíny. 3.6.1 Plody a dužnina Plody rakytníku zasluhují zvláštní pozornost právě díky vysokému obsahu vitaminů C a P a znásobení jejich účinků. Vitamin P nejenom posiluje kapiláry cév, ale také svojí přítomností zabraňuje rozkladu vitaminu C a zvyšuje jeho působení a dobře uchovává i při sušení a tepleném zpracování. Oranžově červené zbarvení plodů je podmíněno obsahem karotenoidů vitaminů skupiny A rozpustných v tucích (karotin, kryptosantin apod.) Množství 12

karotenu (provitaminu) je několikrát vyšší než v mrkvi a tykvi. Nejvíce ho obsahují plody červených odrůd v plné zralosti, mražením se jeho obsah nesnižuje. Plody rakytníku dále obsahují tokoferol vitamin E (obsahem tohoto vitaminu zaujímá rakytník první místo mezi všemi plodovými rostlinami) (Jablonský, 2008). Zastoupení mají vitaminy skupiny B, především B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B6 (pyridoxin), vitamin PP (nikotinamid, niacin, vitamin B3), kyselinu listovou (vitamin B9) významnou pro krvetvorbu a pro normální růst a vývoj plodu. Obsažený provitamin D se přeměňuje na vitamin D, nezbytný k růstu a posilování kostí. Vitamin K, jehož nedostatek má za následek snížení krevní srážlivosti. Cennou složkou jsou biologicky účinné flavonoidy. Fenolové sloučeniny, organické kyseliny, sacharidy, betain; malé množství pektinu, ale velmi důležitý je obsah fytoncidů, chemicky velmi různorodých látek, které likvidují mikroorganismy, nebo alespoň omezují jejich růst. Plody rakytníku obsahují také 15 druhů minerálních látek. Sušina plodů rakytníku tvoří 17 19 % z jejich celkové hmotnosti. Plody je možno považovat za výrazný polyvitaminový prostředek (Valíček, 2008). Obsah vitaminů v plodech rakytníku řešetlákového Vitamin mg ve 100 g dužniny plodů Provitamin A 0,9 40,0 Vitamin B1 0,016 0,085 Vitamin B2 0,030 0,056 Vitamin B6 0,050 0,790 Vitamin PP 0,210 0,740 Vitamin C 40,0 1 300,0 Vitamin E 8,0 18,0 Vitamin K1 0,9 1,5 (Valíček, 2008) 3.6.2 Větve a listy Ve větvích a listech rakytníku je obsaženo asi 10 % tříslovin, v kůře větví serotonin. Listy obsahují flavonoidy, vitamin P a až 70 mg vitaminu C a také minerály, vápník a hořčík (Jablonský, 2008, s. 13). 13

3.6.3 Rakytníkový olej Zvláštní význam má rakytníkový olej tmavě oranžová nebo světlá tekutina s charakteristickou chutí i vůní. Jde v podstatě o přírodní koncentrát vitamínů F, E, P, K, A atd. Je v něm obsaženo 250 mg karotenoidů, až 300 mg vitaminu E (zejména olej vyrobený z plodů tmavého zbarvení), 50 mg kyseliny olejové a 15 mg kyseliny linolové. Ze semen rakytníku byla izolována důležitá surovina, která se používá k výrobě významného antioxidantu oligoprokyaninu (OPC) jako složky doplňků stravy a kosmetiky. Množství oleje, vitaminu C a karotenoidů značně kolísá v závislosti na odrůdě, stanovišti i klimatických podmínkách roku (Jablonský, 2008, s. 13). 3.7 LÉČEBNÉ ÚČINKY Z rakytníku řešetlákového lze podle Valíčka (2008) oproti jiným rostlinám použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody, semena i dřevo. Obsahuje více než 100 různých druhů výživných a bioaktivních látek (Letchamo, 2007). Léčivé a tonizující účinky mají plody, listy i větve rakytníku. Šťáva z dužniny má baktericidní účinek, především vůči stafylokokům způsobujícím břišní tyfus, dyzenterii a salmonelózu. Stimuluje trávení, zvyšuje tvorbu trávicích enzymů a žluči, zvyšuje odolnost organismu vůči infekci a vykazuje biostimulační účinek, např. urychluje růst organismu, zvětšuje počet erytrocytů, zvyšuje hladinu hemoglobinu apod. Bylo také zjištěno, že při infekční hepatitidě se vlivem rakytníkové šťávy snižuje intenzita dystrofických a nekrotických procesů v jaterních buňkách (Valíček, 2001). 3.7.1 Plody a dužnina Plody jsou důležitým posilujícím lékem při celkové slabosti, v rekonvalescenci a při snížené odolnosti organismu, ale i při léčbě aterosklerózy (Valíček, 2001, s. 82). Pahlow (1994) uvádí, že čerstvé plody a také výrobky z nich se užívají při nachlazení, chřipkách, angínách, bolestech hlavy, podle Valíčka (2008) také při nemocích pohlavního ústrojí i zánětu močových cest, ale také při stresu, pracovní i sportovní zátěži, při nedostatku vitaminů a minerálů. Čaj z plodů se používá při léčení bolesti žaludku. Podle Valíčka (2008) se šťáva užívá spolu s dužninou jako podpůrný prostředek při snížené kyselosti žaludečních šťáv, hypokinezi žaludku a střev i při zácpě způsobené 14

ochablostí zažívací soustavy, je nedílnou součástí potravinových doplňků pro děti, řidiče, těžce pracující a sportovce, neboť zvyšují dlouhodobě výkonnost, zlepšují paměť při učení, při řízení motorových vozidel a zlepšují koncentraci myšlení. V tibetské tradiční medicíně se používá k zastavení krvácení při poškození plic a k léčení narušených sliznic. Plody mají vliv na peristaltiku střev (Lánská, 1992, s. 184) 3.7.2 Olej Zvyšuje odolnost organismu, doplňuje nedostatek vitaminů a minerálů v těle, zvláště v jarním a zimním období, kdy je hypovitaminóza a avitaminóza velmi rozšířená. Zlepšuje a urychluje růst vlasů. Využívá se při zánětu horních cest dýchacích a hltanu. Je efektivní v oftalmologii u trachomu a poranění rohovky a její destrukci, slouží pro urychlení léčení zánětu očí (Valíček, 2008, s. 19). Působí jako biogenní stimulátor se schopností tlumit bolest stejně jako analgetika. Rovněž regeneruje tkáně, sliznici trávicího a pohlavního ústrojí (Valíček, 2008, s. 20). Dále Valíček (2008) uvádí, že léčí křečové žíly, žaludeční a střevní potíže. Semena slouží jako projímadlo, olej jako náhražka rybího tuku. Má unikátní skladbu vitaminů a biologicky aktivních látek pro léčbu kardiovaskulárních chorob, zvláště aterosklerózy i dystrofických procesů v myokardu. Celkově zlepšuje zdravotní stav, dochází k omezení stavů stenokardie i poruch vegetativně cévních, předchází zánětu žil, normalizuje se arteriální tlak. Byl zjištěn baktericidní účinek na zlatého stafylokoka, hemolytického streptokoka a bakterie tyfu. Inhibuje sekreci žaludečních šťáv, léčí zánět jícnu, nemoci tlustého střeva. Podle Lánské (1992) se užívá též k léčení žaludečních a dvanáctníkových vředů. Pozitivně působí i při rakovině zažívací soustavy, lymfatických uzlin, prsu, dělohy a prostaty a to především po ozařování. Význam má i v gynekologii při rakovině, netypickém epitelu a erozi čípku děložního (Valíček, 2008, s. 20). Olej regeneruje poškození kůže, používá se při léčbě popálenin, omrzlin, léčí proleženiny a jiná poranění kůže (Lewkowicz-Mosiej, 2005). Zevně se užívá na téměř 20 druhů kožních chorob, zvláště uhrovitosti, různých ekzémů a opruzenin. Chrání biologické membrány před poškozením vlivem chemických látek. Ve všech případech se na poškozené místo nanese rakytníkový olej a zaváže obvazem, který se mění každý den, a to až do doby, kdy dochází ke granulaci pokožky (Valíček, 2008). 15

3.7.3 Větve a listy Droga (Hippophaë folium et stipites) se používá ve formě nálevu při rýmě. Novější výzkumy prokázaly u kůry, díky obsahu serotoninu, i protinádorovou aktivitu. Slouží rovněž k mytí vlasů pro jejich zpevnění a zpomalení procesu vypadávání (Valíček, 2008, s. 20). Autoři Valíček (2008) i Lewkowicz-Mosiej (2005) se shodují, že odvar z listí se v lidové medicíně užívá při revmatismu a dně. 3.8 PĚSTITELSTKÉ VLASTNOSTI A NÁROKY NA PROSTŘEDÍ Nejčastěji se pěstuje jako 1,5 3,0 m vysoký keř nebo strom s korunou rozličného tvaru se sivými až tmavě hnědými větvemi. Roční přírůstky má asi 25 cm do výšky a přibližně 20 cm do šířky. S ohledem na potřebu uchování hospodářsky cenných vlastností odrůd i na dvoudomost rostlin je nejvhodnější vegetativní způsob rozmnožování a to zelenými nebo dřevitými odřezky, případně odkopky, ale i roubováním. Nástup do plodnosti je v 3. 4. roce po vysazení. Spon výsadby se osvědčil při keřích 2,0 x 3,0 m, při stromcích 3,0 x 5,0 m. Průměrná životnost je 15 18 let (Hričovský, 2002). 3.8.1 Stanoviště Rakytník podle Dolejšího (1991) patří mezi málo náročné dřeviny, až na zastíněná stanoviště se mu daří téměř všude, i v zamořeném ovzduší, v suchých a chudých půdách s dostatkem vápníku. Podle Paprštejna (2009) je schopný vegetovat na písčitých erozí ohrožených stanovištích a snáší i průmyslové znečištění. Je dřevinou poříčních koryt a říčních ostrovů, stepí, alpských i krasových strání (Dolejší, 1991, s. 70). Jeho přirozeným stanovištěm jsou písečné duny při pobřeží moří, břehy řek a potoků, stejně jako svahy (Pahlow, 1993), náspy dálnic a železnic, mokřady, místa znehodnocená štěrkovnami a pískovnami, důlní skládky a lesní okraje. 3.8.2 Teplo Letchamo (2007) uvádí, že v zimě snáší poměrně nízké teploty až -43, v létě vysoké teploty až 40 C. Valíček (2008) dodává, že jej však často poškozují holomrazy. V našich klimatických podmínkách mohou rašící pupeny někdy vlivem pozdních jarních mrazíků namrzat i při teplotě -5 C (Valíček, 2008). 16

Východní a západosibiřské odrůdy se vyznačují výraznou mrazuodolností, snáší poklesy teplot v období podzimu i zimy a naopak i vysoké denní teploty v létě (Paprštejn, 2009). 3.8.3 Světlo Rakytník je světlomilný a při zastínění špatně roste, výhony jsou tenké a velmi slabé, často i hynou. Nesnáší rovněž sousedství stejně vysokých rostlin jiných druhů. Rostlina se celkově oslabuje, špatně kvete a plodí (Valíček, 2008, s. 27). 3.8.4 Voda Podle Hlavy (1992) je velmi důležitý optimální vodní i vzdušný režim. Nároky na vodu jsou poměrně vysoké a při jejím nedostatku dochází nejen k opadu listů, ale i květů a plodů. Při extrémním suchu rostlina hyne. V oblastech s nedostatkem vody je tedy třeba zajistit pravidelnou závlahu. Pokud by však byla hladina podzemní vody vysoká, je třeba provést částečné odvodnění půdy (Valíček, 2008, s. 27). 3.8.5 Půda Roste podle Hlavy (1992) velmi dobře na půdách lehčích s vysokým obsahem humusu a živin; půdy mohou být chudé dusíkem, protože ten získává ze vzduchu pomocí hlízkových bakterií uložených na kořenech. Potřebuje dostatečně propustnou a zároveň vlhkou půdu, s neutrální půdní reakcí (ph 6,6 7) a dostatkem fosforu. Na kyselých půdách je třeba vápnit. Na značně kyselých půdách (ph 3 4) a víc rakytník vůbec nevytváří hlízkové bakterie a téměř neroste (Valíček, 2008, s. 26). Podle Paprštejna (2009) roste i na zasolených půdách. Příprava půdy před výsadbou spočívá v organickém a minerálním hnojení, zejména zapravení fosforečných a draselných hnojiv. Rovněž upravujeme ph na 6,5 7 (Paprštejn, 2009, s. 12). 3.9 ODRŮDY RAKYTNÍKU V 70. letech byly rozšiřovány altajské odrůdy ( Novost Altaje, Dar Katuni, Vitaminova, Olejová ) vyznačující se vysokou přizpůsobivostí, dobrou a kvalitní plodností. Na začátku 80. let vznikla nová řada s převážným zastoupením hybridů mezi altajským a sajánským rakytníkem vyznačující se velkými plody, dobrými vlastnostmi 17

v chuti i snadnější sklizní, ale též s nižším stupněm trnitosti. Nižší však byla jejich produktivita i mrazuvzdornost (Paprštejn, 2009, s. 20). Nová etapa, jak uvádí Paprštejn (2009), dala základ v 90. letech hybridům altajského a pobaltského křížení ( Trofimovský, Perčik, Finská ) vyznačujících se mrazuodolností i odolností vůči chorobám (Fusarium ssp.). Lánská (1992) je přesvědčená, že šlechtitelé u nás i ve světě věnují rakytníku zájem pro jeho vynikající biologickou hodnotu a šlechtí další kulturní odrůdy s větší plodností, které jsou i chuťově příjemnější. Valíček (2008) například tvrdí, že výjimečné postavení má například v Německu vyšlechtěná Leicora s menšími trny, další zajímavou německou odrůdou je Hergo s menšími plody, zato vysokou plodností. Dolejší (1991) uvádí jako další německou odrůdu Fruganu a také opylovací odrůdu Pollmix. Pomologická charakteristika plodů Pořadí Genotypy, odrůdy Charakteristika plodu Termín Tvar Barva Chuť zrání 1 Aromat okrouhlý oranžověčervená hořkokyselá 15. 20. VIII. 2 Botanický protáhleoválný žlutooranžová hořkokyselá 20. 30. VIII 3 Buchlovický 1 okrouhlý žlutooranžová hořkokyselá 15. 20. VIII 4 Buchlovický 2 vejčitý tmavěoranžová kyselá 1. 10. IX 5 Dar Katuni vejčitý světleoranžová hořkokyselá 1. 10. IX 6 Hergo protáhleoválný oranžová sladkokyselá 20. 30. VIII 7 Leicora oválný tmavěoranžová sladkokyselá 15. 25. IX 8 Ljubitělna oválný oranžová kyselá 20. 30. VIII 9 Novost Altaje okrouhlý žlutooranžová sladkokyselá 5. 15. VIII 10 Peterburský oválný oranžová hořkokyselá 10. 20. IX 11 Trofimovský vejčitý tmavěoranžová 12 Velkoosecký vejčitý tmavěoranžová (Paprštejn, 2009, s. 20) kyselá 20. 30. VIII kyselá 10. 20. IX 18

Sklizeň jednotlivých odrůd úzce souvisí s tvarem koruny a agrotechnikou pěstování. Nejvyšší výnos byl zaznamenán v roce 2006 u odrůdy Leicora (23,68 kg. keř -1 ), dále následují odrůdy Hergo (16,74 kg. keř -1 ), Buchlovický 1 (15,70 kg. keř - 1 ) a odrůda Peterburský (14,35 kg. keř -1 ). Nižší sklizeň byla dosažena u odrůd Novost Altaje (9,60 kg. keř -1 ), Botanický (9,52 kg. keř -1 ) a Dar Katuni (8,90 kg. keř -1 ) (Paprštejn, 2009, s. 21). 3.9.1 Popis jednotlivých odrůd Leicora Tvoří středně širokou korunu středního rovnoměrného zahuštění s nízkou trnitostí. Plody jsou sytě oranžové barvy a oválného tvaru se silnou slupkou s průměrnou hmotností 0,65 g. Chuť je sladkokyselá. Zraje ve druhé polovině září, někdy až začátkem října (Paprštejn, 2009, s. 23). Hergo Roste bujně, vytváří polorozložitou korunu keře. Plody světle oranžové barvy protáhle oválného tvaru s jemnou slupkou. Průměrná hmotnost plodu se pohybuje okolo 0,43 g. Dužnina je šťavnatá, oranžově zbarvená, s vysokým obsahem vitaminu C. Chuť je mírně nakyslá až sladkokyselá. Zraje od druhé poloviny srpna do začátku září (Paprštejn, 2009, s. 23). Novost Altaje Tvoří širokou korunu s typickými dlouhými větvemi lehce se ohýbajícími, bez trnů. Plody jsou žlutooranžové barvy s výskytem rumělkových skvrn na obou koncích okrouhlého plodu. Průměrná hmotnost plodu se pohybuje okolo 0,5 g. Chuť je sladkokyselá, bez natrpklosti. Zraje koncem srpna. Sklizně z 6 7letého keře dosahují 10 17 kg (Paprštejn, 2009, s. 24). Buchlovický 1 Tvoří malé kompaktní keře s krátkými silnými přírůstky. Vyznačuje se nízkou trnitostí. Plody jsou žlutě oranžově zbarvené okrouhlého tvaru se silnou slupkou. Průměrná hmotnost je 0,54 g. Dužnina je šťavnatá, hořkokyselé chuti. Zraje v polovině srpna (Paprštejn, 2009, s. 24). Velkoosecký Roste bujně, tvoří širokou korunu se středním výskytem trnitosti. Plody jsou tmavě oranžově zbarveny, jsou vejčitého tvaru s průměrnou hmotností 0,57 g. Dužnina je šťavnatá, nakyslé chuti, zraje v polovině září (Paprštejn, 2009, s. 25). 19

Novost Altaja dorůstá výšky 4 m, koruna je široce rozložitá, větve lehce převislé a beztrnné. Plody oválné, jasně oranžové s rudými skvrnami, kyselosladké s tenkým oplodím a krátkou stopkou. Průměrná hmotnost 100 plodů 53 g, sklizeň 14 kg plodů z rostliny. Dozrávají na konci srpna. Rostlina je odolná vůči mrazu a fuzariovému a verticiliovému vadnutí (Hlava, 1992, s. 36). Zolotoj počatok má korunu zkrácenou a kompaktní, větve krátké, trnů velmi málo. Plody oválné, světle oranžové nebo žluté, nakyslé. Průměrná hmotnost 100 plodů 40 g, sklizeň 13 kg plodů z rostliny. Plody dozrávají v první dekádě září a jsou velmi kvalitní (Hlava, 1992, s. 36). Dar Katuni dorůstá výšky 3 m, koruna je hustá, kompaktní, větve beztrnné. Plody vejcovitě oválné, světle oranžové, slabě kyselé se stopkou 4 8 mm dlouhou. Průměrná hmotnost 100 plodů 40 g, sklizeň 14 kg plodů z rostliny. Dozrává koncem srpna (Hlava, 1992, s. 36). Masličnaja má velmi dobře rozvětvenou korunu s malým počtem trnů na větvích, které jsou tenké a převislé. Plody vejcovité, tmavě červené, oddělují se dobře, včetně stopky. Průměrná hmotnost 100 plodů 37 g, sklizeň 11,2 kg plodů z rostliny. Dozrává koncem srpna (Hlava, 1992, s. 36). Vitaminnaja má korunu pyramidální, vysokou a kompaktní s malým počtem trnů. Plody oválné, oranžové, nakyslé, se stopkou 3 4 mm dlouhou. Průměrná hmotnost 100 plodů 57 g, sklizeň 13 kg plodů z rostliny. Dozrává v posledních dnech srpna; plody jsou velmi jakostní (Hlava, 1992, s. 36). Oranževaja dorůstá výšky 3 m a má korunu oválnou a středně hustou s malým počtem trnů. Plody oválné, oranžově červené se stopkou 7 10 mm dlouhou. Průměrná hmotnost 100 plodů 66,6 g, sklizeň 13,7 kg plodů z rostliny. Dozrávají v druhé polovině září (Hlava, 1992, s. 37). Velikan dorůstá výšky 3 m výšky a má korunu středně hustou, bez trnů. Plody válcovité až vejcovité, oranžové. Průměrná hmotnost 100 plodů 83 g, sklizeň 11 kg plodů z rostliny. Dozrávají v druhé polovině září (Hlava, 1992, s. 37). Zolotistaja dorůstá výšky 2,7 m a má korunu středně hustou, rozložitou s malým počtem trnů. Plody velké, oválné, oranžové, sladkokyselé, stopka plodů 2 3 mm dlouhá. Průměrná hmotnost 100 plodů 80 g. Sklizeň 13,6 kg plodů z rostliny (Hlava, 1992, s. 37). 20

Jantarnaja je středního vzrůstu s oválně kulovitou, středně hustou korunou bez trnů. Plody oranžové, válcovité, kyselosladké. Průměrná hmotnost 100 plodů 58 g, sklizeň 13,6 kg plodů z rostliny (Hlava, 1992, s. 37). 3.10 MNOŽENÍ RAKYTNÍKU Rakytník se dobře množí odnožemi (odkopky), které se často u keřů vytvářejí rychle. Množit se dá i hřížením, zelenými (letními) řízky i jarním výsevem semen. Generativně množené rostliny však mívají značnou genetickou variabilitu v plodnosti (Dolejší, 1991, s. 71). 3.10.1 Množení generativní Výsev osiva je nejjednodušším způsobem rozmnožování. Prakticky zde není potřebné období posklizňového dozrávání stratifikace. Osivo lze vysévat ihned po sklizni, ale také v období, kdy suché osivo bylo již skladováno. Při tomto způsobu množení bývá přibližně 50 % samčích rostlin, které lze rozlišit až po dvou až tříletém pěstování. Sklizené plody se drtí za účelem oddělení slupky a dužniny, několikrát se promývají vodou a nechají se volně oschnout (Paprštejn, 2009). Oddělení semene od bobulových slupek je velmi důležité, neboť tyto obsahují velmi účinné inhibiční látky. Z toho důvodu vzchází semeno ve vysetých celých bobulích jen z 10 %. Klíčivost snižuje i sklizeň až po podzimních mrazech a to z průměrných 90% až na 50% (Walter, 1997). Před výsevem se osivo máčí 6 až 8 krát po 24 hodinách ve vodě. Vysévat lze na podzim máčené nebo suché osivo. Zjara lze vysévat osivo stratifikované mělčeji do 20 mm se zárukou jednotného a vyrovnaného porostu. Na podzim se vysévá do hloubky 50 mm, zpravidla do řádku s různou vzdáleností od 0,20 do 0,50 m. Během vegetace semenáčky dorůstají do výšky 0,30 0,50 m, mimo hlavní výhon tvoří postranní obrost. Kořenový krček dosahuje síly 3 4 mm. Před jarním vyškolkováním se zkrátí nadzemní část, školkuje se na vzdálenost 0,80 x 0,30 m (Paprštejn, 2009, s. 13). 3.10.2 Množení vegetativní Pro zajištění geneticky jednotného výsadbového materiálu se podle Paprštejna (2009) rozmnožuje rakytník vegetativně, nejčastěji se používá různých metod řízkování (polovyzrálými řízky bylinné řízkování, vyzrálými dřevitými řízky). 21

Řízky s vegetativními pupeny jsou pro množení vhodnější než s generativními květními. Čím je pletivo starší, tím hůře tvoří adventivní kořeny. Množení bylinnými a dřevitými řízky vyžaduje založení matečnice pro odběr řízků. Matečný keř středního stáří a velikosti poskytuje okolo 50 letorostů či výhonů (Paprštejn, 2009). Očkování se podle Jablonského (2008) neosvědčilo, očka vůbec nepřirůstají nebo v dalším roce vyhynou. Úspěšné je roubování dvouletých semenáčů nebo roubování do koruny vzrostlých keřů. Nejlepší výsledky dalo roubování dvouletých semenáčků, na nichž po seříznutí vyrostl nový jednoletý výhon (Jablonský, 2008, s. 16). Rakytník lze rozmnožovat kořenovými odnožemi (Walter, 1997), nejvhodnější je jarní výsadba. Při odběru odnoží je nutno dát pozor, aby pocházely z keře, který chceme množit, protože rakytník velmi široce koření a při hustší výsadbě snadno dojde k záměně odrůd. Rostliny z kořenových odnoží si plně zachovají vlastnosti mateřských rostlin. Dobré zkušenosti s množením H. rhamnoides krátkými dřevitými řízky získali ve Šlechtitelské stanici pro dřeviny v Berlíně-Baumschulenweg. Jejich vyselektovaný samičí klon Leicora zakořeňoval pod venkovním fóliovým tunelem z 80%. Dřevité řízky je nejlépe řezat v prosinci a až do píchání (od půle dubna do půle května) zabalit do fóliových sáčků a uložit v chladírně při 2 až 1 C. Celkově zakořeňují samičí klony lépe než samčí. V Berlíně však mají vybrané také samčí klony, jež poměrně dobře zakořeňují (ALBRECHT a SCHULZE, 1980) (Bärtels, 1988). Řízek je dlouhý 15 cm a musí mít v průměru nejméně 0,5 cm (Jablonský, 2008, s. 16). S úspěchem zakořeňují řízky řezané v únoru až do začátku března z jednoletého i dvouletého dřeva ve vodě. Za 10 dnů se vytváří zával na listových polštářcích a za 25 dnů se ukáží kořínky. Za další dva týdny lze řízky s kořínky vysázet do písčité zeminy v pařeništi. V praxi se však osvědčuje vysadit do pařeniště ještě před tvorbou kořínků, po tvorbě závalu (Walter, 1997). 3.11 VÝSADBA Pozemek je třeba zrýt do hloubky 30 35 cm a zároveň do půdy zapravit organické hnojivo, tj. chlévský hnůj nebo kompost v množství 10 15 kg na m 2, které doplníme minerálními hnojivy. U fosforu je to v čistých živinách asi 40 g na m 2 a drasla 20 g na m 2 ; kyselé půdy je třeba vápnit (Valíček, 2008, s. 36). 22

Paprštejn (2009) doporučuje vysazování na podzim, ale i na jaře, nejčastěji dvouleté sazenice, spon se volí podle vzrůstnosti odrůd zpravidla 4,0 x 1,5 2,0 m. Pokud je výsadbový materiál prostokořenný, kořeny se nezkracují, pouze se odstraní poškozené. Sazenice se vysazují o 100 150 mm hlouběji než rostly ve školce. S ohledem na dvoudomost rostlin se vysazují společně samčí a samičí rostliny v poměru 1 : 5 8. Ve větších výsadbách se osvědčuje 5 6 řad samičích a 1 řada samčích rostlin. Vhodná je výsadba samčích rostlin, které rozkvétají v různou dobu a pokrývají tak kvetení samičích rostlin (Paprštejn, 2009). 3.12 OŠETŘOVÁNÍ Základem je pravidelné pletí a kypření půdy v řádcích a meziřádcích. Při těchto pracovních operacích je třeba dávat pozor na kořeny, které jsou mělce pod povrchem půdy (Valíček, 2008, s. 38). Hlava (1992) dále doporučuje v průběhu vegetace pravidelně odstraňovat kořenové výběžky (lze je využít k dalšímu množení), pro dobrý výnos zajistit dostatek vláhy v průběhu celé vegetace, především však v období intenzívního růstu výhonů a tvorby plodů, též formování generativních pupenů, v červnu a červenci. Každoročně pak Hlava (1992) doporučuje přihnojit minerálními hnojivy (mimo dusíkatých) a jednou za 2-3 roky na podzim ke každé rostlině zarýt kolem 10-12 kg uleželé chlévské mrvy nebo kompostu. Řez k formování koruny se provádí za 2-3 roky po výsadbě s cílem získat kompaktní, nízce rozloženou korunu. Zmlazovací řez se provádí u desetiletých rostlin, kdy jsou přírůstky malé (100-50 mm), základní větve začínají vysychat a výnosy se snižují. Pak se keře seřezávají na tříleté dřevo. Ochranný řez se provádí každý rok (uschlé a namrzlé větve). Veškeré řezy se provádí časně zjara před narašením, ale suché větve v průběhu celého roku (Hlava, 1992, s. 37). 3.13 CHOROBY A ŠKŮDCI Pokud jde o choroby a škůdce, shodují se autoři Hlava (1992), Valíček (2008), že je napadán rakytník velmi odolný a u nás zatím prakticky netrpí žádnými chorobami. V podstatě za fyziologickou chorobu je možno považovat usychání rakytníku, neboť je způsobena komplexem příčin, jako jsou nevhodné půdní klimatické podmínky, napadení houbovými chorobami apod. Mimo toho může docházet k usychání rostlin a 23

plodů například při nedostatku vody v půdě. Ochrana vždy spočívá především ve vytvoření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin. Dále potom v likvidaci nemocných větví, případně celé rostliny, což ostatně platí i v případě houbových chorob. Jinou možností je využití vhodných fungicidů (Valíček, 2008, s. 39). 3.13.1 Endomykóza plodů Podle Valíčka (2008) se tato choroba objevuje v průběhu července a srpna, kdy se mezi výrazně zbarvenými dozrávajícími plody objevují plody se světlými skvrnami, a to na osvětlené straně větví, lze se tedy mylně domnívat, že jde o sluneční úpal plodů. Pod mikroskopem se pod oplodím objevuje mycelium, šíří se do dužniny, ta se stává blátivou a hnije. 3.13.2 Fuzariové vadnutí Vadnutí rakytníku je velkým problémem, podílejí se na něm houby z rodu Fusarium a Verticillium. Valíček (2008) jej popisuje tak, že v červenci nebo srpnu na jednotlivých větvích začínají listy žloutnout a poměrně rychle opadávat, plody se předčasně zbarvují a vadnou, větve ztrácejí životaschopnost a v následujícím roce plně nebo částečně usychají. Na jaře se na přezimujících plodech objevuje narůžovělý nálet konidiospór. Kůra se zbarvuje do červena, začíná se odchlipovat. Podhoubí prorůstá svazky cévními, ty černají a ucpávají se, celá rostlina odumírá. 3.13.3 Strupovitost rakytníku Uprostřed léta se na listech, výhonech a později i na plodech objevují temně šedé skvrny, které se postupně zbarvují dočerna. Listy s větším množstvím skvrn postupně žloutnou a opadají, plody mumifikují a jsou zdrojem šíření této choroby v dalším roce. V našich oblastech se na kulturních odrůdách tato choroba nevyskytla (Valíček, 2008, s. 40). 3.13.4 Zelená rakytníková mšice (Capithophorus hippophaes) Dle Valíčka (2008) jde o dospělého jedince světle zelené barvy s červenýma očima, jehož samice naklade okolo 40 vajíček. Líhnutí pak nastává při rašení pupenů. Vylíhlé larvy sají na mladých výhoncích, což způsobuje zkrucování listů, jejich žloutnutí a opad. Počátkem června se larva mění v nymfu se základy křídel. Na přelomu června a července se objevují okřídlení jedinci, ti do poloviny srpna kladou bílá až slámově žlutá vajíčka přezimující na větvích v blízkosti pupenů. 24

3.13.5 Rakytníkový mol Škůdce se zatím vyskytuje pouze na Altaji a v Zabajkalí. Housenky se objevují počátkem června, vytvářejí zámotky na 4-5 vrcholových listech, ty požírají. Začátkem července se spouští na zem, kde se kuklí. Koncem července vylétá motýl, klade vajíčka po 3-12 na kůru spodní části keře, kde přezimují (Valíček, 2008, s. 44). 3.13.6 Rakytníková moucha Velmi nebezpečný škůdce, zatím u nás neznámý. Bílé beznohé larvy asi 7 mm dlouhé zničí až 90 % plodů na plantážích i v přirozených porostech. Samice klade koncem června 1-2 vajíčka pod pokožku plodů. Během týdne se líhnou larvy, vyžírají dužninu plodů, ty postupně zasychají. Jakmile larvy dospějí, spouští se na zem do hloubky 1-5 cm, tam se kuklí a přezimují (Valíček, 2008, s. 44). 3.14 ŘEZ A ZMLAZENÍ V prvních letech po výsadbě vyžaduje mírný prosvětlovací řez, později odstraňování suchých větví. Při sklizni se odřezávají celé plodící výhonky. Po ní vyžaduje silnější zmlazovací řez (Kutina, 1992). 3.15 SKLIZEŇ Všichni autoři se shodují na tom, že nejnáročnější prací je sklizeň. Potíže dělá dle Waltera (1997) sklizeň nahloučených bobulovitých plodů trnitých keřů. Plody se sklízí v období technologické zralosti, jak uvádí Paprštejn (2009), termín zrání plodů nejčastěji zasahuje do 2. poloviny srpna. Nezralé plody pevně drží na obrostu, přezrálé praskají. Sklízí se plody dostatečně vybarvené. Nejnáročnější je ruční sklizeň odtrháním či odstřiháváním plodů nebo plodných větévek, které se mimo porost zmrazí, plody se oklepou a poté se lisují a dále zpracovávají (Paprštejn, 2009, s. 12). Možností je i sklizeň setřesením zmrzlých bobulí během zimy v přirozených podmínkách (neodpovídá našim klimatickým podmínkám) nebo sklizeň plodů sáním v intenzivním proudu vzduchu. Náročná sklizeň se jeví jako jeden z hlavních důvodů malého rozšíření výsadeb (Paprštejn, 2009, s. 12). U zahrádkářů se většinou sklizeň provádí ručně, a to na počátku botanické zralosti. V plné zralosti plody změknou a dužnina navíc získává specifický pach, 25

způsobený tvorbou kyseliny máselné, který se jen obtížně odstraňuje. Tato zdlouhavá práce je možná jen u drobných pěstitelů. Kromě klasické ruční sklizně se využívá k zjednodušení celá řada pomůcek (Valíček, 2008, s. 44). Osvědčily se různé pomůcky, škrabky z plechu či drátu případně polévkové lžíce. Odtržené plody pak padají do sáčku či nádobky. V Rusku používají sběrači plechovky se zubatými ostrými okraji jako sklízecí hřeben (Jablonský, 2008, s. 18). Délka stopky je důležitou vlastností pro způsobilost k ručnímu sběru. Čím delší stopka, tím lépe se plody sbírají. Většina odrůd má stopku krátkou (Zubarev, 2010). Při větším množství plodů je třeba využít jiné metody, která spočívá v ostřihání větví s plody pneumatickými nůžkami a jejich následném zmrazení minimálně při teplotě -18 C po 24 hodin. Po vyjmutí z mrazícího zařízení se plody oklepou a následně zpracují. Přitom z keře je možno ořezat maximálně 30 % plodných větví, avšak i to je výrazný zásah do životního cyklu keře. Zregenerované větve začnou opět plodit až po dvou letech (Valíček, 2008, s. 44). Hodnoty sklizňových údajů v kg.keř -1 Pořadí Genotypy, odrůdy Sklizeň na keř (kg. rok -1 ) Celková 2005 2006 2007 sklizeň (kg) 1 Aromat 4,30 10,86 3,25 18,41 2 Botanický 5,70 9,52 4,20 19,42 3 Buchlovický 1 6,30 15,70 5,60 27,60 4 Buchlovický 2 6,60 11,47 4,10 22,17 5 Dar Katuni 4,50 8,90 3,50 16,90 6 Hergo 6,10 16,74 10,30 33,14 7 Leicora 10,35 23,68 11,50 45,53 8 Ljubitělna 4,10 11,33 7,15 22,58 9 Novost Altaje 5,20 9,60 4,50 19,30 10 Peterburský 4,70 14,35 5,30 24,35 11 Trofimovský 5,30 12,76 6,20 24,26 12 Velkoosecký 6,20 16,50 8,60 31,30 (Paprštejn, 2009, s. 21) 26

3.16 MOŽNOSTI ZPRACOVÁNÍ Frohne (2005) uvádí, že plody rakytníku nejsou toxické. Celé plody lze kompotovat, sušit, proslazovat, ale i mrazit, zpracovávat na víno i pálenku. Z dužniny se připravují šťávy, džusy, marmelády, pyré a to nejen samostatně, ale i s dalšími druhy ovoce, např. aronií černou či jablky, nebo i zeleninou, např. mrkví. Již před dvěma staletími na Sibiři platily mražené plody spolu se smetanou za vynikající lahůdku. V naprosté většině se plody zpracovávají obdobným způsobem jako jiné druhy našeho ovoce. Rozhodující je oddělení dužniny od semene, k čemuž máme již dostatek kuchyňských přístrojů, např. adaptérů na masové strojky, robotů, odšťavňovačů aj. Vzhledem k baktericidním schopnostem rakytníku lze z plodů připravovat bez větších problémů šťávy s cukrem či lépe medem za studena, nebo bez cukru s pasterizací 15 20 minut. Výborné jsou rovněž džemy a marmelády (Valíček, 2008, s. 46). Lewkowicz-Mosiej (2005) uvádí, že ve Finsku se z rakytníku vyrábí pikantní omáčka k masu a v Rusku z něj vyrábějí různé likéry a ochucené vodky. Dle Valíčka (2008) se v Rusku také rakytníková šťáva míchá s rozetřeným česnekem, a to na jeden litr šťávy 50 g česneku. Lánská (1992) píše, že se používá jako chuťovka po přidání soli nebo cukru k masu, rybám nebo zelenině a čerstvé i sušené plody se dají užít nejen do omáček, ale i ke zvěřině a rožněným masům. 3.17 VÝBĚR Z RECEPTŮ Rakytníkový sirup Na 1 kg šťávy 1,5 kg cukru Rakytníkovou šťávu nechat zahřát na 75 C a postupně vmíchat cukr, až do rozpuštění míchat. Hotový nalít do lahví, uzavřít vypařenou zátkou a zalít ji parafínem (Lánská, 1992, s. 184). Rakytníkové želé Na 1 kg šťávy 1 kg cukru, želírovací přípravek Rakytníkovou šťávu dát vařit, postupně přidávat cukr a želírovací přípravek vařit do zhoustnutí. Vařící džem plnit rychle do skleniček, uzavírat víčky a obrátit dnem vzhůru do vychladnutí (Valíček, 2008, s. 69). 27

Rakytník s medem Vezme se 100 150 g prášku z plodů, který se rozmíchá v 1 litru medu. Vhodný při chorobách žaludku a střev a to 1-3 lžičky denně (Valíček, 2008, s. 47). Rakytníkový olej za tepla Zbytky po odšťavení, tedy slupky a semena, se usuší a rozdrtí. Získaná drť se rozdělí na 2-3 díly. První díl se vloží do nádoby a zalije kvalitním rostlinným olejem (slunečnicový, olivový) tak, aby byl 1 cm nad drtí. Nádobu ponořit do vodní lázně a zahřívat po dobu 8-10 hodin při teplotě oleje 40-45 C. Poté olej přefiltrovat, přidat další díl drtě a celý postup opakovat s tím, že další olej již nepřidávat. Totéž opakovat i potřetí (Valíček, 2008, s. 65). Rakytníkový olej za studena Získanou drť vložit do sklenice, zalít olivovým nebo slunečnicovým olejem tak, aby byl 2-3 cm nad drtí. Sklenici uzavřít prodyšným uzávěrem a nechat na slunci nebo teplém místě. Občas promíchat a po 3 týdnech přefiltrovat, uložit do tmavých lahví a chladu (Valíček, 2008). Rakytníková mast Do 0,5 kg rozehřátého vepřového sádla přidat 25 g rakytníkového prášku, a nepatrné množství borové pryskyřice a směs se 30 minut ohřívá ve vodní lázni. Tuhé části v teplém sádle postupně sedimentují a následně se oddělí. Teprve potom se mast ztuží roztaveným včelím voskem (25 g včelího panenského voští) a nalévá se do nádobek (Valíček, 2008). Rakytníkové víno Litr šťávy se doplní na 1,6 litru vodou a přidá se 0,5 kg cukru. Cukr se potom doplňuje v množství po 0,1 kg čtvrtý, sedmý a desátý den. Po vykvašení by mělo mít 13 % cukru, 0,7% kyselin a 13 % alkoholu. Takto získané víno je velmi aromatické s velmi jemnou chutí (Valíček, 2008). Podle Zubareva (2010) však rakytník není vhodný pro výrobu vína zejména pro vysokou kyselost. Na základě biochemického a organoleptického vyhodnocení se doporučuje pro výrobu vína použít směs rakytníku a vína v poměru 70 : 30. Chuť a aroma zmiňované 28

kompozice jsou vyvážené a výrazně lepší v porovnání s jinými poměry. Barva bílé směsi je zlato-jantarová, červená směs je jasně rubínová (Zubarev, 2010). Čaj z rakytníkových listů Z čerstvých nebo sušených listů, kůry větví a výhonků, případně se přidávají listy maliníku, ostružiníku, máty, meduňky, borůvky, je možno doplnit i sušenými plody aronie, jedlého jeřábu apod. (Valíček, 2008). 3.18 VYUŽITÍ - JINÉ Mimo hospodářského využití je rakytník i významnou dekorační dřevinou, používá se jako solitéra (Paprštejn, 2009, s. 11). Růžičková (1996) rakytník doporučuje do skupin např. s hlošinou úzkolistou. Uplatňuje se na výslunných svazích, využívá se pro ozelenění neplodných a zdevastovaných půd. Ve vegetačním období je pozoruhodný svými listy, v zimě strukturou větví a plodů (Paprštejn, 2009, s. 11). Podle Valíčka (2008) má velký význam i v boji proti větrné erozi. Lánská (1992) rakytník doporučuje jako vhodnou rostlinu pro ochranu před prachem rekreační prostředí chat, chalup a zahrádek umístěných poblíž vozovek pro schopnost listů zachycovat značné množství prachu. Obecně je vhodný jako pěkný dekorační keř pro osazení všech, i neúrodných půd a vhodný je i ke zpevnění svahů (Růžičková, 1996). Jako solitéra je doporučován rakytník např. na oživení trávníku, rozdělení průhledů, přistínění cest a odpočívadel, jako uliční stromořadí a zeleň podél komunikací, kde plní i hygienické funkce, poskytuje také ochranu ptactvu, chrání před závějemi a v neposlední řadě je větvička s plody pěknou ozdobou váz (Remešová, 1993). Zbytky semen po extrakci slouží jako výborné krmivo pro drůbež, králíky i skot. Zvyšuje snášku, přírůstky i dojivost. (Hlava, 1992, s. 39) 29

4. MATERIÁL A METODY Ke sledování bylo pro tuto práci využito odrůd Buchovický 1, Vitamínová, Hergo a Leicora (Obr. 1., 2., 3., 4. v příloze práce) v založené výsadbě na výzkumném pracovišti Mendelea v Lednici v září 2011. 4.1 Charakteristika plodů sledovaných odrůd Plody dle jednotlivých odrůd byly posuzovány ihned po sklizni. Byla měřena délka a šířka, váha čerstvých plodů jednotlivých odrůd (Obr. 5., 6., 7., 8. v příloze práce). Délka a šířka plodů byla změřena pomocí posuvného měřítka s přesností 0,1 mm a hmotnost byla stanovena za po užití laboratorní digitální váhy s přesností 0,01 g. 4.2 Stanovení vitaminu C Obsah vitaminu C byl u jednotlivých odrůd stanoven modifikovanou metodou podle Mikiho (1981) provedenou na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. 5g vzorku bylo naváženo do Erlenmayerovy baňky. K navážce vzorku bylo přidáno 25 ml extrakčního činidla, které osahovalo methanol:h 2 O:H 3 PO 4 v poměru 99:0,5:0,5. Baňka se vzorkem byla umístěna do vodní lázně o teplotě 25 C, kde byl vzorek extrahován po dobu 15 minut. Po celou dobu přípravy vzorku byl tento držen mimo dosah denního světla, baňky byly obaleny hliníkovou fólií. Po extrakci byl obsah baňky zfiltrován přes papírový filtr Filtrapak No. 390. Takto připravený vzorek byl ještě před nástřikem na kolonu ředěn v daném poměru extrakční směsí a opět zfiltrován pomocí filtru Nylon o velikosti pórů 0,45 µm. Množství vitaminu C bylo vyjádřeno v g.kg -1 čerstvé hmoty. 4.3 Stanovení sušiny 4.3.1 Vážkovou metodou Stanovení sušiny bylo u jednotlivých odrůd uskutečněno vážkovou metodou, za použití sušárny. Od každé odrůdy bylo odváženo 5 měření po 15 plodech, u odrůdy Hergo po 20 plodech čerstvých. Pak se znovu zvážily následně po vysušení. 30