VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Podnikání a právo Ochrana spotřebitele při nákupu potravin Autor: Barbora Opletalová Vedoucí bakalářské práce: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne podpis studenta
Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala panu doc. JUDr. Zbyňku Švarcovi za ochotu, trpělivost a cenné rady při vedení mé práce.
Obsah Úvod... 2 1 Ochrana spotřebitele... 4 1.1 Právní úprava vztahující se k danému tématu... 4 1.1.1 Právní úprava ochrany spotřebitele... 4 1.1.2 Potravinové právo... 6 1.2 Práva a povinnosti subjektů ve spotřebitelských vztazích... 8 1.2.1 Subjekty ochrany spotřebitele... 8 1.2.2 Práva a povinnosti spotřebitele... 9 1.2.3 Povinnosti prodávajícího... 11 2 Označování potravin... 14 2.1 Všeobecné požadavky na označování potravin... 14 2.1.1 Povinně uváděné údaje... 15 2.1.2 Balení potravin... 21 2.2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011... 23 3 Klamání spotřebitelů v oblasti potravin... 27 3.1 Klamavé praktiky u vybraných potravin... 28 3.2 Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti... 32 3.3 Jak se bránit klamavým praktikám... 33 4 Reklamace... 35 5 Dozorové orgány pro oblast potravin... 40 Závěr... 43 Seznam použité literatury... 45 Seznam zkratek... 49 Seznam obrázků... 50 1
Úvod Potraviny jsou naprosto základní potřebou pro život každého z nás. Je to jediný statek, který potřebujeme mít denně k dispozici, a bez kterého se dlouhodobě nelze obejít. V dřívějších dobách žili lidé pouze z toho, co si sami vypěstovali, nebo ze zvířat, která chovali. Věděli přesně, co je součástí jejich potravy, a že je čerstvá, kvalitní a bezpečná. Dnes je však pro běžného konzumenta prakticky nemožné obstarávat si veškeré potraviny pouze z vlastních zdrojů, a tak naše kroky více či méně často směřují do obchodů, kde si vše potřebné jednoduše nakoupíme. Dříve si spotřebitel, vzhledem k velmi omezenému výběru, nemusel příliš lámat hlavu nad tím, jakou značku nebo příchuť určitého výrobku si zvolí. V dnešní době, při nepřeberném množství všech druhů potravin, musí zákazník čelit těmto rozhodnutím při každém nákupu. Výrobci se o spotřebitele doslova perou, každý z nich se všemi možnými způsoby snaží, aby byl obal výrobku co nejpůsobivější, s cílem zaujmout spotřebitele natolik, aby se při výběru produktu rozhodl právě pro ten jejich. Bohužel, tato soutěživost mezi výrobci mnohdy vede k praktikám, které překračují hranice etiky a zákazníky úmyslně klamou, ve snaze co nejvíce vydělat. Jedná se především o uvádění nepravdivých nebo klamavých údajů na obalech výrobků a falšování jejich obsahu. Prodejci to spotřebitelům zrovna moc neulehčují. Vzhledem k tomu, že jejich cílem je dosáhnout co nejvyššího zisku z prodeje výrobků, klamavé praktiky se často objevují i na jejich straně, například v podobě nesprávných informací o datu spotřeby nebo klamavého umístění zboží v regálu. Výrobci a prodejci obvykle spoléhají na to, že spotřebitelé neznají zákon, neví o svých právech a nejsou tak schopni uvedené nekalé praktiky odhalit. Cílem mé práce je zmapovat tuto problematiku, představit právní předpisy, které danou oblast upravují, upozornit čtenáře, na co by si měl dát pozor při nákupu potravin a seznámit ho s jeho spotřebitelskými právy. Práce je rozdělena do pěti kapitol. První z nich se týká právní úpravy ochrany spotřebitele, a to jak v obecném měřítku, tak i konkrétně v oblasti potravin. Jsou zde také charakterizovány dva hlavní subjekty spotřebitelského vztahu, prodávající a spotřebitel, včetně jejich práv a povinností. Postavení výrobce podrobně necharakterizuji, neboť se spotřebitelem v zásadě nepřichází do kontaktu, a nemá tak 2
vůči němu primární odpovědnost. Přesto mu zákon stanovuje řadu povinností, které jsou zmiňovány v průběhu celé práce. Druhá část je věnována problematice označování potravin, jež je pro nekalé praktiky z mého pohledu stěžejní, vzhledem k tomu, že právě obal výrobku ve většině případů rozhoduje o tom, zda si produkt zakoupíme či nikoliv. V této kapitole budou uvedeny nejdůležitější požadavky na označování potravin, které upravuje současná legislativa a vedle toho nejvýznamnější změny, které přináší nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011. Následující kapitola popisuje, jakým způsobem nejčastěji výrobci a prodejci klamou své zákazníky, přičemž podrobněji jsou tyto praktiky objasněny u několika druhů potravin, které obecně patří mezi nejproblémovější. Asi každému z nás se někdy stalo, že si v obchodě nevědomky zakoupil závadnou potravinu, či se tato potravina stala závadnou až během správného skladování, a to ještě předtím, než jí vypršelo datum spotřeby. Řada spotřebitelů však neví o tom, že v takových případech mají právo na reklamaci a zakoupené výrobky tak často končí rovnou v odpadkovém koši. Čtvrtá kapitola se proto zabývá možnostmi reklamace a výhodami, které v této oblasti navíc poskytují některé obchodní řetězce. Poslední část čtenáře seznamuje s hlavními dozorovými orgány, působícími v oblasti kontroly kvality a bezpečnosti potravin. Jedná se především o Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, která je v této kapitole charakterizována podrobněji. V práci se soustředím především na hmotnou právní úpravu dané problematiky a vzhledem k omezenému rozsahu se dále nezabývám vymahatelností jednotlivých práv. 3
1 Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele prostřednictvím spotřebitelské politiky je nedílnou součástí hospodářské politiky každého vyspělého státu. 1 Lze ji charakterizovat jako oblast práva, jejímž hlavním cílem je dosáhnout rovnováhy ve vztazích mezi výrobci, prodejci a spotřebiteli. V těchto vztazích vystupuje spotřebitel jako slabší článek oproti profesionálům, kteří disponují cennými zkušenostmi a informacemi. Právě nedostatečná nebo špatná informovanost spotřebitelů a klamavé praktiky podnikatelů způsobují jejich nekvalifikovaná a nákladná rozhodnutí, kterých často později litují. Odhalení všech potřebných informací, které jsou pro kupujícího důležité při výběru toho správného a kvalitního výrobku, je hlavním nástrojem práva na ochranu spotřebitele pro odstranění zmiňované nerovnosti. 2 1.1 Právní úprava vztahující se k danému tématu Ochranu spotřebitele v našem právu upravuje množství jak soukromoprávních, tak i veřejnoprávních norem, roztříštěných do mnoha právních předpisů. Tato práva jsou velice důležitá pro realizaci spotřebitelské ochrany, nicméně pouze jejich existence nestačí. Aby mohly být spotřebitelovy zájmy efektivně chráněny, je nezbytné, aby spotřebitel svá práva dobře znal, uměl je aplikovat a mohl tak na trhu dělat ta správná rozhodnutí bez sebemenší nejistoty. V této části vymezím nejprve ty nejdůležitější prameny, týkající se ochrany spotřebitele jako takové, a následně uvedu legislativu vztahující se přímo na potraviny. 1.1.1 Právní úprava ochrany spotřebitele Zákon o ochraně spotřebitele Zákon č. 635/1992 Sb. je hlavním předpisem upravujícím spotřebitelské vztahy v českém právu. Je rozdělen do pěti částí regulujících především vztahy veřejnoprávní, najdeme zde však také soukromoprávní prvky. První část zahrnuje definice důležitých pojmů, potřebných pro účely tohoto zákona. Jde například o 1 TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde, 2008, 222 s. ISBN 978-80-7201-695-2. (str. 10) 2 tamtéž 3 zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů 4
pojmy spotřebitel, prodávající, výrobce, dovozce, výrobek, služba, obuv apod. V druhé části jsou stanoveny zejména povinnosti prodejců a poskytovatelů služeb vůči spotřebitelům. Jde především o zákaz jakýchkoliv nekalých obchodních praktik, zákaz diskriminace spotřebitele či informační povinnost, která mimo jiné stanovuje základní pravidla pro označování výrobků. Tyto závazky prodejců budou detailněji popsány v dalších kapitolách práce. Třetí část upravuje působnost jednotlivých orgánů státní správy provádějících dozor nad ochranou spotřebitele a správní delikty, kterých se výrobce, prodávající nebo jiný podnikatel může v rámci svého jednání dopustit. Čtvrtá část se týká právního postavení spotřebitelských sdružení a jejich oprávnění vůči orgánům veřejné správy. Poslední část zahrnuje společná a závěrečná ustanovení. 3 Občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb. je základním soukromoprávním předpisem v českém právu. Oblast ochrany spotřebitele upravuje například v ustanoveních týkajících se odpovědnosti za vady, záruční doby, kupní smlouvy, záruky za jakost apod. Evropská úprava V současné době je ochrana spotřebitele v politice EU jednou z hlavních priorit. Jejím cílem je zajistit spotřebitelům stejnou úroveň jejich práv ve všech státech EU, zvýšit bezpečnost výrobků a tak i zákaznickou důvěru v přeshraniční nákupy. Platí zde také zásada vzájemného uznávání výrobků, to znamená, že výrobce z jednoho členského státu může bez obav vstupovat na trh ostatních zemí EU. Pokud naopak vstupuje na jednotný trh výrobek z třetích zemí, musí být zajištěno, aby splňoval veškeré evropské normy. Právo EU je prosazováno především pomocí směrnic, které jsou pak jednotliví členové povinni implementovat do svého národního práva. Mezi ty nejdůležitější patří směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů, dále směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, směrnice 2006/114/ES o srovnávací a klamavé reklamě nebo 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků. 3 zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů 5
1.1.2 Potravinové právo Potravinu definuje zákon o potravinách a tabákových výrobcích jako látku, kterou člověk spotřebovává buď v nezměněném stavu, nebo nějakým způsobem upravenou, a to ve formě jídla nebo nápoje. Mezi potraviny řadíme také přídatné látky, pomocné látky a látky určené k aromatizaci, pokud jsou určené ke konzumaci spotřebitelem. Naopak za potravinu nejsou považována léčiva a omamné nebo psychotropní látky. 4 Potravinové právo lze charakterizovat jako soubor právních norem týkajících se potravin. Nejedná se o samostatné právní odvětví, systematicky ho můžeme podřadit pod právo zemědělské a právo životního prostředí, se kterými úzce souvisí. Cílem potravinového práva je zaručit bezpečné tržní prostředí, a chránit tak život a zdraví spotřebitele před nebezpečnými, falšovanými a špatně označenými potravinami. Kromě toho je jeho úkolem zajistit ochranu zvířat, rostlin a životního prostředí. 5 Na evropské úrovni je hlavním úkolem potravinového práva harmonizovat stávající vnitrostátní předpisy, stanovit jakousi společnou základu pro potravinová práva členských států a zajistit volný pohyb zdravých a bezpečných potravin v rámci Evropské unie. Pro tyto účely je nejdůležitější nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, které definuje základní pojmy a stanovuje zásady, ze kterých pak jednotlivé národní úpravy potravinového práva vychází. Dále zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a vymezuje postupy, které se týkají bezpečnosti potravin uváděných na trh. 6 Ve většině zemí po celém světě stojí potravinové právo na souboru norem nezávazného charakteru zvaném Codex Alimentarius, neboli potravinový kodex. Týká se jak potravinových norem, tak i správných postupů, pokynů a dalších doporučení. Byl vytvořený s cílem zajistit bezpečnost, kvalitu a poctivost celosvětového obchodu s potravinami. Komise pro Codex Alimentarius je mezinárodní organizací založenou 4 2, písm. a), zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích 5 SPITZENBERGEROVÁ, Ivona. Potravinové právo. E-pravo [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/potravinove-pravo-92954.html 6 Bezpečnost potravin a krmiv. Europa [online]. 2011 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/consumers/consumer_information/f80501_cs.htm 6
v šedesátých letech 20. století dvěma odborovými organizacemi OSN, FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství) a WHO (Světová zdravotnická organizace). V současné době je členy organizace 185 států, ve kterých žije 99% světové populace. Každý z těchto států má své zastoupení v komisi CA, a podílí se tak na vytváření nových zákonů a na jejich aplikaci. 7 Základním pramenem potravinového práva v České republice je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vymezuje především povinnosti provozovatelů potravinářských podniků a uvádění potravin do oběhu. Vedle toho upravuje státní dozor nad dodržováním těchto povinností. Hlavním úkolem tohoto zákona je chránit zdraví a zájmy spotřebitele a posílit jeho důvěru v tuzemské potraviny. Toho se snaží docílit stanovením jasných požadavků na balení a označování potravin a přísných nároků na jejich zdravotní nezávadnost a jakost. Zároveň určuje pravidla pro výrobu a uvádění potravin do oběhu. Zakazuje například uvádět do oběhu potraviny, které 8 : mají klamavé označení, nebo jsou nabízené klamavým způsobem, mají prošlé datum použitelnosti, mají prošlé datum minimální trvanlivosti a nejsou takto označeny, nesplňují požadavky na zdravotní nezávadnost, jsou neznámého původu atd. 9 7 About codex. Codex Alimentarius [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.codexalimentarius.org/about-codex/en/ 8 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. Vyd. 2. V Praze: Oeconomica, 2004, 136 s. ISBN 80-245- 0690-4. (str. 33) 9 10 zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích 7
1.2 Práva a povinnosti subjektů ve spotřebitelských vztazích 1.2.1 Subjekty ochrany spotřebitele Nejprve je třeba vysvětlit několik základních pojmů označujících hlavní subjekty spotřebitelského vztahu, se kterými se bude čtenář setkávat v průběhu celé práce, a je nutné, aby jim bylo správně porozuměno. Spotřebitel Spotřebitel je subjekt právního vztahu vznikajícího mezi ním a prodávajícím. Je jím osoba, která kupuje, užívá a spotřebovává výrobky jako konečné produkty je tedy jejich konečným adresátem. Spotřebitelem nemusí být pouze jednotlivec, jak je obvykle vnímáno, může jím být také instituce nebo skupina jednotlivců, která vystupuje jako jeden subjekt se společnými zájmy, obvykle rodina. 10 Starý občanský zákoník, stejně jako dřívější úprava zákona o ochraně spotřebitele, chápal jako spotřebitele také právnickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Hlavním smyslem ochrany spotřebitele je především ochrana slabší strany, tj. neprofesionálního spotřebitele ve vztahu se zkušeným podnikatelem. Vzhledem k tomu že od právnické osoby lze očekávat vyšší míru profesionality a zkušeností, i když zrovna nepodniká, nová znění zákonů již pojem spotřebitele omezují pouze na osobu fyzickou. Podle zákona o ochraně spotřebitele je spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 11 Občanský zákoník definuje pojem spotřebitele velice podobně. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec 10 PELIKÁN, Tomáš. Prodávající a spotřebitel: jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis, 2005, 90 s. Podnikatelé a spotřebitelé. ISBN 80-239- 4293-X. (str. 7) 11 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 8
samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12 Podnikatel Zatímco ve starém občanském zákoníku byli za subjekty spotřebitelského vztahu považováni spotřebitel a dodavatel, nový občanský zákoník mění osobu dodavatele na podnikatele. V občanském zákoníku je podnikatel uveden jako ten, kdo vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem, se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. 13 Zákon o ochraně spotřebitele zároveň v definici pojmu prodávajícího odkazuje na vymezení pojmu podnikatel v občanském zákoníku, konkrétně v 420, odst. 2, podle kterého se pro účely ochrany spotřebitele považuje za podnikatele každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná svým jménem nebo na účet podnikatele. 14 Prodávající Prodávající je druhým, silnějším a zkušenějším subjektem spotřebitelského vztahu, do kterého vstupuje v rámci své podnikatelské činnosti. Zákon o ochraně spotřebitele chápe prodávajícího jako podnikatele, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. 15 Pro účely tohoto zákona se tímto pojmem rozumí taktéž fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny. 16 1.2.2 Práva a povinnosti spotřebitele 17 Spotřebitel je na trhu velice významným, bohužel zranitelným subjektem, který se mnohdy nechá lapit do sítí nekalých praktik prodejců. Ti často využívají 12 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 13 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 14 420 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 15 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 16 2 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 17 Consumer rights. Consumers International [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.consumersinternational.org/who-we-are/consumer-rights/ 9
svých znalostí a zkušeností ke klamání kupujícího za účelem dosáhnout co nejvyššího zisku. K posílení postavení spotřebitele ve vztahu k prodávajícímu je zapotřebí, aby věděl, že existují práva, která ho chrání. Spotřebitelé - to znamená my všichni - jsou tou nejsilnější ekonomickou skupinou, která ovlivňuje téměř každé veřejné i soukromé ekonomické rozhodnutí. Je to ale taková jediná významná skupina, jejíž názory jsou často přehlíženy, prohlásil John F. Kennedy ve svém projevu 15. března 1962, kdy předstoupil před Kongres s informací, že je nutné reagovat na potřeby spotřebitelů. Vyslovil zde také historicky první čtyři spotřebitelská práva právo na bezpečnost, informace, svobodnou volbu a právo být vyslyšen. Od té doby došlo k dalšímu vývoji těchto pravidel, a v současné době mezinárodní federace spotřebitelských organizací Consumer International deklaruje osm práv spotřebitelů: Právo na bezpečnost Spotřebitel má právo být chráněn před výrobky, výrobními procesy a službami, které by mohly ohrozit jeho zdraví, nebo dokonce život. Právo být informován Spotřebitel musí znát fakta potřebná k tomu, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout o volbě toho správného výrobku. Toto právo ho zároveň chrání před klamavou reklamou a uváděním nepravdivých informací na etiketách. Právo na výběr Spotřebitel má právo vybrat si ze široké škály produktů a služeb za přijatelnou cenu a s jistotou, že vybraný produkt bude kvalitní. Právo být vyslyšen Zajišťuje, že při tvorbě a realizaci státní politiky a při vývoji produktů a služeb budou zohledněny zájmy spotřebitelů. Právo na základní potřeby Každý musí mít přístup k základním druhům zboží a služeb, jako jsou potraviny, oblečení, bydlení, zdravotní péče, vzdělání, voda apod. Právo na odškodnění Spotřebitel má právo na kompenzaci při zakoupení vadných výrobků nebo neuspokojivých služeb. Zároveň musí obdržet náhradu za škody zaviněné užívaným zbožím. Právo na vzdělání Spotřebitel by se měl dále vzdělávat a získávat nové informace potřebné k tomu, aby mohl dělat ta správná rozhodnutí při nákupu zboží a služeb. Zároveň by měl znát svá spotřebitelská práva a umět je využít. 10
Právo na zdravé životní prostředí Každý máme právo žít a pracovat ve zdravém životním prostředí, které nás neohrožuje, a měli bychom se snažit ho takové zachovat i pro další generace. Jak už to ale bývá, vedle práv existují vždy i určité povinnosti, které se zde uvedenými právy úzce souvisí. V 80. letech 19. století prezident federace Consumer International Anwar Fazal tyto povinnosti zformuloval do několika následujících tezí a dnes se jimi řídí většina organizací chránících práva spotřebitelů: Kritické vědomí Spotřebitel by měl být více ostražitý v otázkách kvality zboží a služeb a rozhodovat se při jejich výběru racionálně. Aktivní účast v ochraně spotřebitele Spotřebitel by se měl aktivně zajímat o svá práva a snažit se je vůči prodejci prosadit, pokud bude mít pasivní přístup, silnější strana toho snadno zneužije v jeho neprospěch. Společenská a ekologická odpovědnost Spotřebitel by měl při nakupování výrobků a služeb přemýšlet nad tím, jaký vliv bude mít jeho spotřební chování na životní prostředí, lidi i zvířata, kterých se proces výroby a spotřeby přímo týká, a jednat v tomto směru ohleduplně. Solidarita Spotřebitelé by měli spolupracovat, sdružovat se ve spotřebitelských organizacích, jejichž prostřednictvím mohou výrazněji prosazovat a chránit své zájmy. 1.2.3 Povinnosti prodávajícího Zákon stanovuje prodejcům řadu povinností vůči spotřebitelům, byť řada z nich bývá mnohdy porušována. Jednotlivé povinnosti upravuje občanský zákoník, zákon o ochraně spotřebitele i zákon o potravinách a tabákových výrobcích. V této části uvedu ty nejdůležitější, které by měl každý spotřebitel znát, aby se mohl nekalým praktikám bránit. Poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb Podle 3 zákona o ochraně spotřebitele má prodávající povinnosti: a) prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře a množství a umožnit spotřebiteli ověřit si správnost těchto údajů. b) prodávat výrobky v předepsané nebo schválené jakosti; pokud jakost není předepsána, schválena nebo uváděna, rozumí se jakost obvyklá. 11
c) prodávat výrobky za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a tyto ceny při prodeji správně účtovat. 18 Další skupinu povinností, kterou prodejcům stanovuje zákon o ochraně spotřebitele, tvoří tzv. informační povinnosti. V 9 je uvedeno, že prodávající je povinen spotřebiteli podat řádné informace o vlastnostech prodávaných výrobků, což platí zejména pro ty vlastnosti, které nemusí být na první pohled zřejmé a mohly by se projevit až později při použití výrobku. Zároveň musí být spotřebitel poučen o způsobu použití a údržby výrobku, a o nebezpečí, které by mohlo nastat v případě nesprávného použití nebo údržby. Pokud je třeba, s ohledem na povahu výrobku, musí prodávající zajistit, aby byl k výrobku přiložen písemný návod, který všechny potřebné a srozumitelné informace obsahuje. Prodejci se mnohdy v případě nedodání požadovaných informací snaží vymluvit na skutečnost, že mu tyto informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Dle zákona se tímto prodejce svých povinností nemůže zprostit. 19 Další část téhož zákona, konkrétně 12, je věnována cenovým informacím. Prodávající je povinen spotřebitele informovat o ceně prodávaných výrobků zřetelným označením výrobku cenou nebo jinak vhodně zpřístupněnou informací o ceně, a to v souladu s cenovými předpisy a předpisem Evropského společenství. Informace o ceně nebo okolnost, že informace není úplná nebo chybí, nesmí například vzbuzovat zdání, že: a) cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti, b) stanovení ceny závisí na okolnostech, na nichž ve skutečnosti nezávisí, c) v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, d) cena byla nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, i když tomu tak není, e) vztah ceny a užitečnosti nabízeného výrobku nebo služby a ceny a užitečnosti srovnatelného výrobku nebo služby je takový, jaký ve skutečnosti není. 20 18 3 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů 19 Informační povinnosti prodejce. Česká obchodní inspekce [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/informace-pro-prodejce/informacni-povinnosti-prodejce/ 20 12 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů 12
Zákon o ochraně spotřebitele dále upravuje pravidla pro označování výrobků, kterým bude věnována následující kapitola. 13
2 Označování potravin Údaje uváděné na potravinách jsou základním zdrojem informací pro spotřebitele, a při nákupu jsou hlavním vodítkem, podle kterého se rozhodují pro výběr kvalitních a zdraví prospěšných potravin. Proto jejich uvádění na obalech potravin musí být v souladu se stanovenými pravidly, která jsou harmonizována na úrovni Evropské unie a jejich cílem je zajistit, aby spotřebitelé členských států mohli činit informovaná rozhodnutí bez jakýchkoliv obav o své zdraví, a odstranit překážky volného pohybu potravin na evropském trhu. Označením potraviny kromě textu, obsahujícího ty nejdůležitější informace jako složení, trvanlivost nebo podmínky skladování, chápeme také obchodní značky, ochranné známky nebo různé symboly, které se k dané potravině vztahují. Veškeré povinné údaje musí být na viditelném místě, aby se nestalo, že je spotřebitel snadno přehlédne. Dále musí být srozumitelné a sděleny v českém jazyce. Následující kapitola by měla čtenáři přiblížit důležité informace v oblasti označování potravin upravené současnou legislativou. Hlavními prameny vymezujícími všeobecné požadavky na označování potravin je zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a prováděcí vyhláška 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin, dále se pak k dané problematice vztahují vyhlášky pro jednotlivé skupiny potravin (např. 77/2003 Sb. pro mléko, mléčné výrobky a tuky, 333/1997 Sb. pro mlýnské pekařské a cukrárenské výrobky atd.). Vedle platné legislativy budou v této části práce vysvětlena také některá nová pravidla označování obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011, která nabydou účinnosti 31. 12. 2014. 2.1 Všeobecné požadavky na označování potravin Všechny potraviny musí mít povinné údaje uvedené přímo na svých obalech nebo na jejich připojených součástech. Pokud není možné označit spolehlivě vnější obal, potřebné informace musí být uvedeny v písemné dokumentaci, která potravinu 14
doprovází. Stanovené údaje je nutno uvést na viditelném místě, musí být čitelné, srozumitelné a nesmazatelné. Nesmí být ničím zakryté ani přerušené jinými údaji. 21 Údaje uvedené na potravinách jsou pro spotřebitele důležité už ve chvíli nákupu, kdy si při výběru potraviny všímá především jejího názvu, složení a data použitelnosti/minimální trvanlivosti. Později ho budou zajisté zajímat informace popisující jak danou potravinu skladovat nebo jak ji případně před konzumací upravit, např. tepelně. Pro případ, že se vyskytne problém, například že potravina je závadná, jsou na výrobku povinně uvedeny údaje o firmě a označení šarže. 22 2.1.1 Povinně uváděné údaje Původ potraviny Na obalech potravin vždy musí být označen výrobce, prodávající nebo balírna. Pokud jde o osobu právnickou, uvádí se název obchodní firmy a sídlo, u fyzické osoby jméno, příjmení a místo podnikání. Země původu se povinně uvádí u ovoce a zeleniny, kuřat dovážených ze třetích zemí, ryb, olivových olejů, medu, hovězího masa a vajec. Dále je tato informace nezbytná v případech, kdy by neuvedení tohoto údaje mohlo znamenat, že by spotřebitel nabyl nesprávného dojmu o skutečném původu výrobku. Jako příklad lze uvést údaj Vyrobeno pro Českou republiku, který nemusí nutně znamenat, že potravina byla v České republice vyrobena, ačkoliv by se to kupujícímu mohlo na první pohled zdát. 23 Název potraviny Každá potravina musí být označena názvem a bližším určením charakteru potraviny. Vyhlášky týkající se jednotlivých skupin potravin vymezují požadavky na použité suroviny a použité technologie, které potravina musí splňovat, aby se pro ni mohl daný název použít. Pokud potravinu nelze zařadit do žádné skupiny, označí se 21 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 4-5) 22 tamtéž 23 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 8) 15
takovým názvem, který se bude vztahovat k základní použité surovině nebo technologii. 24 Množství výrobku Množství výrobku se uvádí v jednotkách hmotnosti (např. kg) nebo v jednotkách objemu (např. ml) podle toho, v jakém fyzikálním stavu se potravina nachází. Potraviny prodávající se v nálevu musí být kromě celkové hmotnosti označeny také hmotností pevné potraviny bez nálevu nebo jejím procentuálním podílem. V některých případech musí být na obalu výrobku uveden také údaj o počtu kusů. Existují také určité výjimky, kdy údaj o množství není vyžadován. Jedná se například o potraviny vážené za přítomnosti spotřebitele nebo potraviny, které se prodávají podle počtu kusů, a přes obal lze tento počet snadno spočítat. 25 V případě, že jsou splněny požadavky stanovené zákonem a prováděcími vyhláškami o metrologii, může výrobce vedle údaje o množství uvést mezinárodní symbol e. Tento symbol je pro spotřebitele zárukou, že průměrný obsah potraviny v balení není menší, než je množství uvedené na obalu. Kladná odchylka není považována za klamání spotřebitele, záporná odchylka je přípustná pouze do určité míry. 26 Datum použitelnosti Datum použitelnosti vymezuje maximální dobu, po kterou si potravina udržuje uvedené vlastnosti a je zdravotně nezávadná. Tento údaj známe z obalů výrobků jako informaci Spotřebujte do. Uvádí se ve formě data ve stanoveném pořadí den, měsíc a rok, kdy tato doba končí. Používá se u potravin, které se po otevření rychle kazí, a proto mohou být již po krátké době pro lidské zdraví nebezpečné. Jedná se především o mléčné výrobky, chlazené maso a ryby, obložené chlebíčky, zákusky či dorty. Potraviny s prošlým datem použitelnosti se v žádném případě nesmí uvádět do oběhu, neboť se považují za zdravotně závadné. 24 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 9) 25 5 zákona č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů 26 A-Z Slovník pro spotřebitele: Symbol "e". TKÁČIKOVÁ, Jana. Bezpečnost potravin [online]. 2007 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76640.aspx 16
Datum minimální trvanlivosti Toto datum udává minimální zaručenou dobu, po kterou je potravina zdravotně nezávadná a zachovává si svou kvalitu. Na potravinách je značeno slovy Minimální trvanlivost do, a to ve stejné formě data jako datum použitelnosti. Pokud je minimální doba trvanlivosti kratší než 3 měsíce, nemusí se uvádět rok. V případě, že délka této doby je delší než 3 měsíce, ale kratší než 18 měsíců, nemusí být v datu minimální trvanlivosti uveden den. A jestliže je doba trvanlivosti delší než 18 měsíců, postačí uvedení roku. Označené tímto datem jsou obvykle potraviny, které nepodléhají rychlé zkáze, například konzervy, těstoviny nebo čokoláda. Na rozdíl od data použitelnosti, potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti lze uvádět do oběhu, ale pouze za určitých podmínek. Musí být zdravotně nezávadné, označené jako prošlé a prodávány odděleně, např. v samostatném regálu. 27 Způsob skladování O tom, jaké jsou vhodné podmínky pro skladování zakoupeného výrobku, musí být spotřebitel informován u takových potravin, které by se mohly následkem nesprávného skladování poškodit. Zároveň musí být uvedeny konkrétní podmínky pro uchovávání po otevření obalu, případně doba spotřeby, a to u potravin, které se krátce po otevření stávají náchylné ke ztrátě kvality. 28 Způsob použití Způsob použití (neboli návod k přípravě) je nutno uvést u potravin, které by se nesprávným použitím mohly stát zdravotně závadnými, nebo by mohla být poškozena jejich jakost. 29 Tento údaj umožňuje spotřebiteli správné použití potravin, které je nutné před konzumací ohřát v mikrovlnné troubě či jinak tepelně upravit, pokud tento 27 Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?docid=1001188&doctype=art&nid=11342. 28 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů 29 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů 17
postup není jednoznačně zřejmý. Stejně tak se tyto informace vyžadují u potravin, které je třeba před použitím zředit nebo rozpustit v tekutině. 30 Určení potraviny pro zvláštní výživu Tímto označením chápeme potraviny, které jsou svým zvláštním složením a výrobním postupem odlišné od těch běžných. Jsou určené především kojencům a malým dětem, ale také například osobám, které mají problémy s trávením jistých potravin či látek v nich obsažených, nebo osobám, které cíleně konzumují určité látky pro získání některých výhod z jejich spotřeby. Do této skupiny patří například potraviny bezlepkové, bezlaktózové, nízkoenergetické, potraviny pro sportovce nebo kojenecká výživa. 31 Složení potravin Tímto pojmem se rozumí složení potraviny podle použitých surovin (např. mléko, olej, koření), přídatných látek (antioxidanty, barviva, sladidla atd.), látek určených k aromatizaci a potravních doplňků (vitaminy, minerální látky, aminokyseliny atd.). Jednotlivé složky se řadí za slovem složení a to sestupně, podle jejich obsahu v potravině v době výroby. Na první místa se tedy dostávají složky, kterých daná potravina obsahuje nejvíce. Pokud některé složky tvoří méně než 2% obsahu potraviny, na jejich pořadí nezáleží. Složka se uvádí buď pod svým konkrétním názvem nebo pod názvem určité skupiny (např. olej, maso, mléko, sýr apod.). 32 Některé potraviny nemusí být označeny jejich složením. Jedná se především o jednosložkové potraviny, kdy je název potraviny totožným se jménem jediné obsažené složky. Dále se jedná například o sýry, máslo, kysané mléko nebo smetanu, ale pouze v případě, že k nim kromě mléčných výrobků, enzymů, mikrobakteriální kultury a soli 30 7 vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků 31 Potraviny určené pro zvláštní výživu, doplňky stravy a přístup SZPI k jejich kontrole. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?prn=1&;baf=0&nid=&doctype=art&docid=1004570&chnum = 32 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 9) 18
nebyly přidány žádné jiné složky. Označení složek nemusí nést ani čerstvé, nijak neupravené ovoce nebo zelenina. 33 Vzhledem k tomu, že velké procento populace trpí různými potravinovými alergiemi a konzumace nevhodné potraviny by těmto osobám mohla způsobit mnohdy i vážné zdravotní problémy, musí být v rámci složení na výrobku zřetelně označena alergenní složka, která je ve výrobku obsažena. V příloze vyhlášky o způsobu označování potravin je uveden seznam těchto alergenních složek. Patří sem zejména obiloviny obsahující lepek, vejce, arašídy, mléko, ryby, korýši nebo sójové boby. Toto označení je nepovinné v případě, že alergenní složka je obsažena přímo v názvu potraviny. 34 Přídatné látky neboli aditiva obsažená v potravinách musí být označena na obalu stejně jako kterákoliv jiná složka. Značí se písmenem E, následovaným 3 nebo 4místným číslem. Mezi tyto látky patří například antioxidanty, barviva, emulgátory, konzervanty, stabilizátory, sladidla nebo zahušťovadla. Jsou to vlastně všemi obávaná Éčka, která si pravděpodobně většina z nás spojuje s pojmem škodlivá chemikálie. Ze všech stran neustále slyšíme, že bychom se aditivům měli vyhnout, neboť jsou nezdravá, ba dokonce nebezpečná. Bohužel v dnešní době moderní technologií se výroba většiny potravin bez Éček neobejde. Jsou důležité zejména pro zachování trvanlivosti, vzhledu, konzistence, chutě, vůně apod. Aditiva mají rozhodně jak své klady, tak zápory. O tom co z toho převládá a zda přídatné látky mohou být opravdu nebezpečné pro naše zdraví, se mnohdy vedou vášnivé diskuze. 35 Kromě těchto obecných nároků na označení složek potravin existují další specifické požadavky pro jednotlivé skupiny potravin, jako jsou masa a masné výrobky, ryby a vodní živočichové, kakaa a čokolády, obiloviny, těstoviny a luštěniny atd. 33 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 11) 34 8 odst. 10 vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů 35 BABIČKA, Luboš. Přídatné látky v potravinách: publikace České technologické platformy pro potraviny. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2012, 67 s. ISBN 978-80-905096-3-4. 19
Šarže Šarže je množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek. Jedná se o potraviny vyrobené v určitém časovém úseku nebo ze stejných surovin. Pokud se tedy objeví závada u určité potraviny, šarže umožní dohledat zdroj a stáhnout z trhu všechny potraviny označené stejnou šarží, a tudíž se stejnou závadou. Šarže je na obalu uvedena jako číselný nebo alfanumerický kód následující písmeno L. Neuvádí se v případě, že datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti daného výrobku obsahuje den a měsíc. 36 Informace o látkách nepříznivě působících na zdraví lidí Tento údaj musí být na obalu výrobku označen, pokud tak stanoví zvláštní předpis. Jeho uvedení je významné zejména pro osoby, pro které mohou být určité složky potravin zdravotně nebezpečné. Jedná se například o látky jako je fenylalanin, chinin nebo kofein. 37 Ionizační záření Ionizace potravin je specifické ošetření potravin určitým druhem energie. Jedná se o krátké pulsy záření o nízké úrovni analogické rentgenování ve zdravotnictví procházející potravinou. Cílem tohoto procesu je především zamezit množení bakterií a u určitých druhů ovoce a zeleniny také zpomalení procesu dozrávání. Ozářená potravina je zbavena veškerého hmyzu, plísní, bakterií i jiných škodlivých organizmů. Ionizační záření je velmi přísně regulováno a není v žádném případě zdraví škodlivé, jak by si neinformovaný spotřebitel mohl podle prvního dojmu myslet. 38 Zákon ukládá výrobci povinnost na obale ozářené potraviny uvést slova ionizováno, ošetřeno ionizací, nebo ošetřeno ionizačním zářením. 39 36 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 12) 37 SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 5) 38 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, x, 254 s. ISBN 80-251- 0507-5. (str. 61) 39 6 odst. 1 písm. l) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů 20
Výživová hodnota Výživovými hodnotami chápeme informace o obsahu energie, bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny a dalších živin. Tyto údaje musí být povinně vyznačeny u potravin, na jejichž obalu je uvedeno výživové tvrzení, tedy že potravina obsahuje některé živiny ve snížené či zvýšené míře, nebo je navíc obohacena o některé vitamíny, minerální nebo jiné látky. Dále je nutno tyto hodnoty uvést v případech stanovených prováděcím předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropských společenství. Jedná se například o kojeneckou výživu a dietní potraviny. Jakost V některých případech stanovených zákonem se na obalech výrobků uvádí třída jakosti. Dle zákona o potravinách se jakostí rozumí soubor charakteristických vlastností jednotlivých druhů, skupin a podskupin potravin. Konkrétní požadavky na jakost jsou uvedeny v jednotlivých vyhláškách vztahujících se k daným druhům potravin. 2.1.2 Balení potravin Potraviny dělíme na balené, zabalené a nebalené. Požadavky na označování se liší podle toho, do jaké z těchto skupin potravina patří. Balené potraviny Tento název nesou potraviny balené přímo ve výrobě. Dle vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin je balenou potravinou každá potravina, která je k přímému prodeji spotřebiteli nabízena včetně obalu, do kterého byla vložena již dříve, před nabídnutím k prodeji. Nutno poznamenat, že obal může být jak uzavřený, tak ž části otevřený, avšak v žádném případě nesmí být možné jeho obsah vyměnit za jiný. 40 Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách ukládá provozovateli potravinářského podniku, který uvádí do oběhu balené potraviny, povinnost řádně označit výrobky všemi zákonem stanovenými údaji uvedenými v předchozí podkapitole. 40 2 vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků ve znění pozdějších předpisů 21
Zabalené potraviny Tímto pojmem se rozumí potraviny, které jsou balené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti zákazníka. Příkladem může být porcovaný masný výrobek, který musí být ihned po zabalení označen datem, kdy zabalení proběhlo, a prodán nejpozději druhý den. 41 Povinně se na těchto potravinách uvádí: a) název firmy, která výrobek zabalila, b) název potraviny, její množství a složení, c) datum trvanlivosti nebo použitelnosti, d) země původu nebo vzniku potraviny, e) způsob skladování, f) informace o látkách nepříznivě působících na zdraví spotřebitele, g) třída jakosti, pokud tak stanoví vyhláška. 42 Nezabalené potraviny Nezabalenou potravinou je například bochník chleba, tzn. je to potravina, která je na prodejně nabízena konečnému spotřebiteli bez jakéhokoliv obalu. Kromě toho můžeme za takovou potravinu považovat tu, která sice původně výrobcem zabalená byla, ale na prodejně byla rozbalena obchodníkem a ten jí dále prodává po částech. 43 Co se týče požadovaných údajů u této skupiny potravin, musí být při prodeji písemně a viditelně umístěny informace alespoň o názvu potraviny, jejím množství, datu použitelnosti/minimální trvanlivosti a případném ošetření ionizujícím zářením. U jednotlivých skupin potravin mohou být požadovány další údaje, které jsou stanoveny v příslušných vyhláškách. 44 41 REDAKČNÍ KOLEKTIV. Potravinářský kompas. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, 26 s. (str. 7) 42 7 zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů 43 REDAKČNÍ KOLEKTIV. Potravinářský kompas. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, 26 s. (str. 7) 44 8 odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů 22
2.2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 Ke konci roku 2011 vstoupilo v platnost nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, které upravuje současná pravidla pro označování potravin. Jeho cílem je umožnit spotřebiteli informovaný výběr a zajistit, aby uvedené údaje byly jednoduché, srozumitelné a ucelené. Nařízení nabyde účinnosti, až na několik výjimek, 13. prosince 2014. Tříleté přechodné období bylo stanoveno proto, aby výrobci měli čas seznámit se s novým předpisem a přizpůsobit obaly svých výrobků tak, aby splňovaly jím stanovené požadavky. Nejdůležitější změny, které nařízení přináší, se týkají čitelnosti údajů, rozšíření požadavků v oblasti označování původu výrobku a uvádění výživových hodnot a alergenů. Čitelnost údajů Špatná čitelnost údajů na obalech je v současné době velkým problémem a pro spoustu spotřebitelů překážkou ke zjištění potřebných informací o produktu. Proto je jedním ze základních požadavků nařízení, aby byly všechny povinné údaje snadno dostupné a čitelné, nesmějí být ničím zakryty nebo přerušeny jiným textem. Pojem čitelnost je v nařízení definován jako fyzický vzhled informace, jehož prostřednictvím je informace vizuálně přístupná pro běžnou populaci a který je určen různými prvky. 45 Těmito prvky je myšlena například velikost a barva písma, odstupy mezi písmeny a řádky, kontrast mezi písmenem a pozadím apod. Předpis stanovuje minimální velikost písma na 1,2 mm (konkrétně u malého x ). Výjimku tvoří malé obaly s největší plochou menší než 80 cm 2, na nichž musí být text vytištěn písmem o velikosti nejméně 0,9 mm. 46 Označení alergenů Podle MUDr. Michala Fuchse z České společnosti alergologie a klinické imunologie trpí potravinovou alergií přibližně 4% populace, přičemž toto číslo stále roste. U těchto jedinců může konzumace určitého druhu potraviny způsobit mnohdy vážné zdravotní problémy, dokonce je i ohrozit na životě. Proto je důležité, aby tito 45 článek 2, odst. 1, písm. m), nařízení č. 1169/2011 46 článek 13, odst. 2, 3, nařízení č. 1169/2011 23
spotřebitelé na výrobcích našli všechny potřebné údaje a mohli tak případným obtížím předejít. Označování alergenů je v současné době upravováno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/89/ES o uvádění složek přítomných v potravinách. Nařízení požadavky na označování alergenů zpřísňuje. Ve složení výrobků musí být uvedeny veškeré látky, které by mohly vyvolat alergie, a to tak, aby byly jasně odlišeny od ostatních složek potraviny, například stylem písma nebo barvou pozadí. Výčet těchto látek je stanoven v příloze č. 2 nařízení. 47 Kromě toho nařízení nově stanovuje povinnost informovat spotřebitele o alergenní složce také v případě nebalených potravin. Označování původu výrobku Informace o původu potraviny je pro stále více spotřebitelů zásadním údajem. Průzkum Evropské spotřebitelské organizace BEUC 48 provedený v několika evropských zemích ukazuje, že přibližně pro sedmdesát procent spotřebitelů je původ potraviny důležitým faktorem při jejich nákupu. Výrobci mohou využívat označení vyrobeno v EU, nicméně pro většinu spotřebitelů je tento údaj nedostatečný. Velkou roli v tomto vzrůstajícím zájmu hraje zajisté série afér z předchozích let, týkajících se především potravin dovážených z Polska. V důsledku krize spojené s nemocí šílených krav platí od roku 2002 v EU povinnost označování hovězího masa. U baleného i nebaleného čerstvého výrobku se tak dozvíme informace o zvířeti a zemi původu. Nařízení vyžaduje povinné označení země původu také u čerstvého, chlazeného či mraženého vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa. Etiketa musí obsahovat názvy států, kde probíhal chov a porážka zvířete a kód šarže, který maso identifikuje. Do 13. prosince 2014 by měla Komise rozhodnout o rozšíření povinného označení země původu i na další produkty, např. mléko, nezpracované potraviny nebo složky, které tvoří více než 50% potraviny. 49 47 Článek 21., odst. 1, nařízení č. 1169/2011 48 Where does my food come from?. BEUC [online]. 2013 [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.beuc.org/publications/2013-00043-01-e.pdf 49 CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1. 24
Uvádění výživových údajů Současná legislativa požaduje značení výživových údajů pouze ve stanovených případech. Nové nařízení ukládá povinnost uvést tyto hodnoty u všech potravin kromě doplňků stravy a přírodních minerálních vod, které jsou upraveny zvláštními směrnicemi. 50 Kromě toho se nařízení nevztahuje na některé další potraviny, jejichž výčet je uveden v příloze č. 5 nařízení. Jedná se například o bylinky a koření, sůl, žvýkačky, želatina a další. 51 Výživové údaje musí být uváděny v jednotkách na 100 g nebo 100 ml, aby si spotřebitel mohl snadno porovnat výrobky o různě velkých baleních. Dále tyto hodnoty mohou být vyjádřeny v přepočtu na porci nebo na jednotku spotřeby, pokud je to pro spotřebitele snadno srozumitelné a na etiketě je v blízkosti výživových údajů uvedena velikost porce nebo jednotky spotřeby a počet porcí nebo jednotek spotřeby obsažených v balení. Všechny tyto hodnoty se musí nacházet ve stejném zorném poli a musí mít požadovanou velikost písma. 52 Pro přehlednost je ideální uvádět je v tabulce s přiřazenými číselnými hodnotami, pokud to však z důvodu nedostatku místa na obale není možné, lze je uvést i v řadě za sebou. V obou případech je nezbytné dodržet stanovené pořadí. Nařízení také umožňuje značení doporučené denní dávky u jednotlivých výživových hodnot. Tzv. GDA podává spotřebiteli detailní informace o obsahu energie a živin v jedné porci a jejich procentuální podíl z celkového doporučeného denního množství. U takového označení musí být v těsné blízkosti uvedeno prohlášení: Referenční hodnota příjmu u průměrné dospělé osoby (8400 kj/2000 kcal). 53 Značení GDA by mělo spotřebiteli pomoci orientovat se mezi nutričními údaji a lépe sledovat vyváženost jídelníčku. Nutriční údaje musí povinně zahrnovat informace o energetické hodnotě a o množství živin, kterými jsou tuky, nasycené mastné kyseliny, sacharidy, cukry, 50 Čl. 29, odst. 1, nařízení č. 1169/2011 51 Příloha V, nařízení č. 1169/2011 52 Čl. 33 a 34, nařízení č. 1169/2011 53 CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/userfiles/publikace/pk_oznacovani%20potravin%20web-1.pdf (str. 33-34) 25
bílkoviny a soli. Energetická hodnota je vyjádřena v kilojoulech (kj) a v kilokaloriích (kcal). Hodnoty živin se vyjadřují v gramech (g). Dále je možné dobrovolně uvést údaj o množství mononenasycených mastných kyselin, polynenasycených mastných kyselin, polyalkoholů, škrobů, vlákniny, vitaminů a minerálních látek. Další novinkou, kterou v této oblasti nařízení přináší je to, že dále již nebude možné uvádět místo obsahu soli pouze množství sodíku. Někteří výrobci se tímto způsobem doposud snažili zkreslit skutečnou slanost potraviny a tím uvádět spotřebitele v omyl. Dokonce i sodík, který se v potravině přirozeně vyskytuje, bude muset být přepočítán na sůl. U takových potravin bude možné zároveň uvést, že sůl se zde vyskytuje pouze v podobě přirozeného sodíku. Tuto informaci však lze uvést pouze tehdy, pokud do potraviny opravdu nebyla přidána sůl. 54 54 CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/userfiles/publikace/pk_oznacovani%20potravin%20web-1.pdf (str. 31) 26