NĚKOLIK POZNÁMEK K POSTAVENÍ OBYVATELSTVA ZA KRIZOVÝCH SITUACÍ V ČESKÉ REPUBLICE PRÁVNÍ NÁHLED

PŘÍSPĚVKY THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 NĚKOLIK POZNÁMEK K POSTAVENÍ OBYVATELSTVA ZA KRIZOVÝCH SITUACÍ V ČESKÉ REPUBLICE PRÁVNÍ NÁHLED SOME REMARKS ON THE STATUS OF THE POPULATION IN CRISIS SITUATIONS IN THE CZECH REPUBLIC THE LEGAL VIEW Radim Vičar radim.vicar@unob.cz Došlo 9. 6. 2011, upraveno 27. 6. 2011, přijato 28. 6. 2011. Dostupné na http://www.population-protection.eu/attachments/038_vol3n1_vicar.pdf. Abstract This paper concentrates on the status of the population and specifics of public administration in crisis situations in the Czech Republic. The crisis situation requires fast and efficient solution, that s why the legislature allows public authorities to take decisions in the simplified process, impose special duties to natural and legal persons, or even restrict them from exercising their fundamental rights and freedoms. Paper analyzes some particular legislation in this area, highlights the differences from the usual functioning of public administration bodies as well as public participation in governance during crisis states in the Czech Republic. Keywords Crisis situation, crisis state, fundamental rights and freedoms, population, public administration. ÚVOD Úloha práva při přípravě na krizové situace a při jejich řešení je specifická. Příčina krizové situace totiž spočívá v objektivní skutečnosti nezávislé na právu (živelní pohroma, ekologická katastrofa, průmyslové havárie velkého rozsahu, zhroucení zásobování nezbytnými produkty nebo ztráta jejich zdrojů, zhroucení chodu hospodářství, akty terorismu či extremismu, 1 masové narušení státních hranic migrujícími cizinci, ale i vojenská ohrožení, která přímo souvisejí s obranou státu). Zákonodárce pak vystupuje v pozici toho, kdo tyto objektivní skutečnosti určitým způsobem definuje, deklaruje existenci objektivní skutečnosti, která již fakticky nastala nebo přímo hrozí, reaguje na ní pomocí běžných i výjimečných prostředků právního, hospodářského, technického, finančního nebo jiného charakteru a ve svém souhrnu vytváří systém opatření určených pro řešení krizové situace. 1

THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 PŘÍSPĚVKY Reprezentanti veřejné moci 2 jsou proto nadáni pravomocemi pro ukládání rozličných povinností vůči obyvatelstvu. Fyzické osoby pak většinou vystupují jako adresáti povinností, které jsou ukládány za trvání krizových stavů (nevojenských nebo vojenských). Tyto povinnosti nabývají rozličných podob, např. povinnosti poskytnout osobní či věcnou pomoc, případně povinnosti vázané na brannou povinnost. Zajištění bezpečnosti je ve smyslu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, společnou záležitostí všech subjektů, nejen vykonavatelů veřejné moci, ale i obyvatelstva, což ve svých důsledcích umožňuje, aby sloučením sil a prostředků bylo případné hrozící nebezpečí z krizové situace odvráceno nebo alespoň byly minimalizovány neodvratné škody při vzniku krizové situace. Výkon veřejné správy, ať už na ústřední nebo územní úrovni, právní nástroje, spočívající v zákonem předvídaných zásazích do výkonu základních práv a svobod obyvatelstva, stejně tak i konkretizace jednotlivých práv a povinností právnických osob a fyzických osob při přípravě a řešení krizových situací je v České republice provedena zvláštními zákony, které vystupují především jako prameny správního práva. 1 NEVOJENSKÉ A VOJENSKÉ KRIZOVÉ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE V případě, že se jedná o krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, lze vyhlásit některý z nevojenských (civilních) krizových stavů (stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu). Jedná-li se o krizové situace, které souvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším nepřítelem, lze vyhlásit některý z vojenských krizových stavů (stav ohrožení státu, válečný stav). 3 Kategorie (stupeň) krizového stavu je přitom závislá na době trvání a intenzitě dopadů krizové situace, na velikosti oblasti, kterou zasáhla, a na množství lidí zasažených jejími dopady. Je nutno poznamenat, že krizové stavy se vyhlašují pro řešení krizových situací, pro řešení mimořádných událostí se předpokládají běžné postupy ve veřejné správě, tedy bez vyhlášení krizového stavu. Vyhlášení krizového stavu pak vystupuje jako nutná podmínka pro přijetí zákonem předvídaných krizových opatření, která s sebou nutně nesou omezení vůči obyvatelstvu. Právní úprava podmínek pro vyhlašování krizových stavů se rozpadá do více předpisů různé právní síly. V českém právním řádu neexistuje jeden speciální zákon, který by komplexně tuto problematiku ošetřil. Při vymezení ústavních základů krizových stavů je nutno odkázat především na Ústavu České republiky a ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Pro oblast řešení nevojenských krizových situací má pozici jednoho z klíčových pramenů právní úpravy zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanovuje působnost (tedy okruh záležitostí, které jsou orgánům veřejné správy svěřeny) a pravomoc (tj. souhrn právních prostředků k provádění úkolů v rámci působnosti) státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, 2

PŘÍSPĚVKY THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na nevojenské krizové situace a při jejich řešení a nově i při ochraně kritické infrastruktury 4 a dále i odpovědnost za porušení těchto povinností. Pro ukládání povinností a omezování základních práv a svobod obyvatelstva za trvání vojenských krizových situací je důležitým pramenem právní úpravy zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a také zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). 2 OBYVATELSTVO JAKO ADRESÁT POVINNOSTÍ A OMEZENÍ ZA KRIZOVÝCH SITUACÍ Za nevojenských a vojenských krizových stavů lze uplatnit vůči adresátům povinností specifické postupy předvídané právním řádem pro řešení krizových situací. Na obyvatele státu je totiž v systému krizového řízení v demokratickém právním státu pohlíženo ve dvou rovinách jsou jednak předmětem ochrany, ale současně je na ně kladena povinnost účastnit se na zmírňování následků krizových situací. Ze strany krizových orgánů jim tak mohou být stanovovány povinnosti a omezována základní práva a svobody 5, protože potřebné efektivity krizových opatření lze většinou dosáhnout jen na úkor dočasného zásahu do základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod (dále jen Listina ) stanovuje podmínky, za kterých může státní moc základní práva a svobody omezit. Základním pravidlem pro omezení základních práv a svobod je tzv. výhrada zákona. 6 Zvláštní zákony takový zásah umožňují v nezbytně nutném rozsahu a za stanovených podmínek. Tato konstrukce vychází z předpokladu, že je preferován zájem na ochraně života a zdraví obyvatelstva a jejich majetku před zájmem nepřipustit ani dočasné omezení některých základních práv a svobod garantovaných Listinou. Za trvání nevojenských krizových stavů (konkrétně za nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu) může hejtman pracovním příkazem nařídit fyzické osobě pracovní povinnost a nebude se přitom jednat o nucenou práci či službu, která by odporovala čl. 9 Listiny, výkon uložené pracovní povinnosti a pracovní výpomoci se považuje za jiný úkon v obecném zájmu podle 203 zákoníku práce. Další povinností, kterou lze uložit podle krizového zákona, je povinnost poskytnout věcné prostředky. Tuto povinnost lze nařídit jak osobám fyzickým, tak zejména právnickým osobám. V souladu s nově zařazeným ustanovením 39c krizového zákona mají orgány krizového řízení při řešení krizové situace postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob nepřekročil nezbytnou míru. Jedná se tak o zákonné zakotvení zásady přiměřenosti. Na rozhodování a ukládání pracovní povinnosti a povinnosti poskytnout věcné prostředky se podle krizového zákona nevztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Krizový zákon stanovuje, že rozhodování a postup tzv. krizových orgánů při ukládání povinností obyvatelstvu za trvání nevojenských krizových stavů je postupem sui generis, na který nelze použít ustanovení správního řádu. Tato konstrukce se využívá zejména proto, aby 3

THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 PŘÍSPĚVKY nedocházelo ke zbytečným časovým prodlevám, ke kterým nutně dochází při postupu ve správním řízení. Splnění některých úkolů v nejkratším možném čase může být v krizových situacích nezbytným předpokladem k záchraně osob nebo ochraně majetku. Z tohoto důvodu nelze v době řešení krizových situací, kdy časovými jednotkami jsou často jen hodiny, ne-li minuty, v nichž je potřebné realizovat například záchranné práce, postupovat podle správního řádu. Správní řád totiž umožňuje využít opravné prostředky proti rozhodnutí orgánu, což by mělo za následek nepřípustné časové prodlení, které by vedlo k neúčinnosti uložených krizových opatření nařízených v zájmu ochrany osob a majetku. Dále prodlevy vznikají v důsledku správním řádem stanovených lhůt pro rozhodování, pro odvolání, doručování atd. Protože právě čas hraje při řešení krizových situací nejdůležitější roli, zvolil zákonodárce toto právní řešení. Podobný postup zákonodárce zvolil i v některých procesech podle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon umožňuje ukládat obyvatelům obdobné povinnosti, jako je tomu v případě krizového zákona, ovšem za trvání vojenských krizových stavů. Rozhodování a postup správních orgánů za stavu ohrožení státu a za válečného stavu je také postupem sui generis, na který nelze použít ustanovení správního řádu. Obyvatelstvo lze dále podle tohoto zákona omezit ve svobodě pohybu a pobytu, v právu pokojně se shromažďovat, ale i v jiných lidských právech, pokud to připouštějí smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. 7 V branném zákoně je dále upravena možnost omezit svobodu pohybu a pobytu vybraným obyvatelům naší země občanům ČR, kteří mají brannou povinnost nebo jsou vojáky z povolání tito musejí mít po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu k cestování do zahraničí souhlas. 3 ÚČAST OBYVATELSTVA NA SPRÁVĚ VEŘEJNÝCH VĚCÍ ZA KRIZOVÝCH SITUACÍ Mezi základní ústavní principy v ČR patří právo občanů účastnit se (spoluúčastnit se) na správě věcí veřejných. V souladu s ustanovením čl. 21 Listiny mají občané právo se podílet na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Za trvání krizových situací však budou osoby omezovány i ve výkonu dalších základních práv a svobod, které souvisejí s účastí osob na správě veřejných věcí či vyjadřováním postojů a stanovisek při výkonu veřejné moci. Volby představují v demokratickém právním státě mechanismus, na jehož základě občané delegují své zástupce do politiky, přičemž vítěz voleb získává právo rozhodovat o zásadních věcech dotýkajících se všech obyvatel. Za krizových stavů ovšem může docházet k situacím, kdy volby nebude možné provést. Ústavní zákon o bezpečnosti proto umožňuje v čl. 10 prodloužení volebního období. Této praxe lze využít jak v případě vojenských krizových situací, tak za nevojenských krizových situací. Nutnou podmínkou je, aby byl v ČR vyhlášen některý z vyšších krizových stavů (neuplatní se tedy při vyhlášení stavu nebezpečí jako nejnižšího nevojenského krizového stavu). Jestliže tedy po dobu nouzového stavu, stavu 4

PŘÍSPĚVKY THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území ČR neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze tyto lhůty prodloužit. Bude se tak činit zákonem a lhůta bude prodloužena nejdéle o šest měsíců. K tomuto nutno ještě učinit poznámku, že ústavní zákon o bezpečnosti explicitně nevylučuje možnost opakovaného prodlužování, dále ani nevymezuje, u kterých voleb lze tohoto postupu využít (patrně tedy jak u voleb do obecních a krajských zastupitelstev, do dolní i horní komory Parlamentu ČR, do Evropského parlamentu či prezidenta republiky). K legálním formám občanské participace patří také přímá účast veřejnosti na rozhodování a vyjadřování stanovisek a postojů, zejména uplatněním petičního práva, shromažďovacího a sdružovacího práva a účast v místním a krajském referendu. Petiční právo, jedna ze záruk zákonnosti ve veřejné správě, je zaručeno každému čl. 18 Listiny. Na jeho základě se občané mohou obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy a sdělit jim své požadavky, návrhy či stížnosti. S peticí se může na orgány státu nebo územní samosprávy obrátit podle zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, ve znění pozdějších předpisů, buď jednotlivý občan, nebo mohou občané sestavit petiční výbor. Pro výkon tohoto práva není výslovně stanoveno omezení za trvání krizových stavů. Právo svobodně se sdružovat, vytvářet spolu s jinými spolky, společnosti a sdružení je ústavně garantováno čl. 20 Listiny. Jde o ústavní záruku vytvářet sdružení ať už v podobě institucionalizované, tj. jako právnickou osobu s vlastní subjektivitou, či naopak jako neformální sdružení právním řádem neupravené a jako nový samostatný subjekt práva tedy nevznikající. 8 Specifickými případy uplatňování práva sdružovacího je sdružování v politických stranách a politických hnutích, sdružování v církvích a sdružování v odborech. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, který blíže upravuje sdružování občanů, žádná výslovná omezení za trvání krizových stavů rovněž nestanovuje. Jinak tomu je v případě účasti na veřejných věcech a projevech názorů na shromážděních. Uplatnění shromažďovacího práva je zakotveno v čl. 19 Listiny. Toto ustanovení předvídá možnost omezení výkonu tohoto práva zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Konkrétně pak krizový zákon v ustanovení 5 písm. d) umožňuje omezit právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací. Toto ustanovení tak za trvání vyšších nevojenských krizových stavů, tedy za nouzového stavu a stavu ohrožení státu, umožňuje zásah do výkonu tohoto práva. Podobně zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení 53 odst. 1 upravuje pravomoc v nezbytně nutné míře omezit svobodu pohybu a pobytu a právo pokojně se shromažďovat jako prostředek k zajištění obrany státu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Odst. 3 výše uvedeného ustanovení dále stanovuje, že omezení práva pokojně se shromažďovat spočívá v povinnosti uposlechnout zákaz svolávání shromáždění na veřejném prostranství včetně pouličních průvodů a manifestací. 5

THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 PŘÍSPĚVKY Typickou legální formu občanské participace představuje bezesporu místní a krajské referendum. Problematika referenda je v současné době právně upravena zákonem č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů. Podle těchto zákonů rozhodují oprávnění občané v referendu formou souhlasu či nesouhlasu o konkrétně položených otázkách, které patří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města, resp. kraje. Ustanovení 5 odst. 2 těchto zákonů shodně upravují, že na území, na kterém se má místní referendum konat, resp. v kraji, v němž se má krajské referendum konat, se po dobu trvání stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu běh lhůt podle tohoto zákona přerušuje a místní (krajské) referendum nekoná. Den konání místního referenda stanoví zastupitelstvo obce, zastupitelstvo města, zastupitelstvo městské části nebo zastupitelstvo městského obvodu nebo zastupitelstvo statutárního města a zastupitelstvo hlavního města Prahy tak, aby se konalo nejpozději do 90 dnů po ukončení krizového stavu. Obdobně den konání krajského referenda stanoví zastupitelstvo kraje tak, aby se konalo nejpozději do 90 dnů po ukončení krizového stavu. ZÁVĚR Výkon veřejné správy na úseku bezpečnostní správy, konkrétně v oblasti krizového řízení, patří mezi tradiční úseky správního práva. Realizace veřejné správy za trvání krizových stavů má svá specifika. Lze se setkat se zjednodušenými a zrychlenými postupy správních orgánů ve správních procesech, vyloučením aplikace správního řádu nebo stanovováním zvláštních povinností, ukládáním krizových opatření obvykle na úkor dočasného zásahu do základních práv a svobod obyvatelstva. Za trvání krizových situací, pokud je vyhlašován krizový stav, lze také v souladu s českým právem omezit účast osob na správě veřejných věcí. Český právní řád umožňuje v případech, kdy si krizová situace žádá rychlé a účinné řešení, použít i nestandardních, nicméně zákonem předvídaných postupů, kterými se omezuje výkon základních práv a svobod. Lze se tak setkat s možností prodloužení volebního období a oddálení konání voleb až po skončení krize, omezením práva shromažďovacího či přerušením konání místního či krajského referenda a jeho odložením. Résumé The performance of public administration in the area of security management has its own specifics in the Czech Republic simplified and accelerated procedures, imposing specific duties to natural and legal persons (e.g. work obligation, temporary help), emergency measures that temporary interfere with fundamental rights and freedoms of the population or limit participation of citizens in the administration of public affairs (e.g. postponement of elections, local 6

PŘÍSPĚVKY THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 referendum or regional referendum). During crisis states when crisis situations demand quick and effective solution, Czech laws allow to use procedures, which limit the exercise of fundamental rights and freedoms (e.g. the right to freedom of assembly) or exclude the application of the Code of Administrative Procedure. POZNÁMKY: 1 Blíže např. SVOBODA, Ivo, et al. Politický extremismus a terorismus jako ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. Brno: Univerzita obrany, 2010. 144 s. ISBN 80-7418-046-0. 2 Viz usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 25. 11. 1993, U 3/2 SbNU, sp. zn. II. ÚS 75/93, podle něhož reprezentantem veřejné moci je ten, kdo autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. 3 Podrobněji viz např. JANOŠEC, Josef, ŘEHÁK, David. Česká republika a krizové stavy při vojenských hrozbách. The Science for Population Protection [online], 2010, roč. 2, č. 2. 4 Krizový zákon doznal k 1. lednu 2011 několika změn, které přineslo nabytí účinnosti zákona č. 430/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen novela ). Klíčovým důvodem pro vypracování této novely byla nutnost zapracovat do českého právního řádu Směrnice Rady Evropské unie č. 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a posuzování potřeby zvýšit jejich ochranu. 5 Použití těchto krizových opatření je předvídáno také např. v dokumentaci krizového plánování, k této problematice blíže viz HORÁK, Rudolf, et al. Průvodce krizovým plánováním pro veřejnou správu. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 6 viz článek 4 odst. 2 ve spojení s čl. 2 Listiny základních práv a svobod 7 K tomu srovnej ustanovení 53 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, které tak touto konstrukcí umožňuje citelnější omezení základních práv a svobod obyvatel než ustanovení 5 krizového zákona. 8 BARTOŇ, Michal. Právo sdružovací. In KLÍMA, Karel, et al. Encyklopedie ústavního práva. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 485 486. Literatura [1] BARTOŇ, Michal. Právo sdružovací. In KLÍMA, Karel, et al. Encyklopedie ústavního práva. Praha: ASPI, a.s., 2007. 776 s. ISBN 978-80-7357-295-2. [2] HORÁK, Rudolf, et al. Průvodce krizovým plánováním pro veřejnou správu. Praha: Linde Praha, a. s., 2011. 456 s. ISBN 978-80-7201-827-7. [3] JANOŠEC, Josef, ŘEHÁK, David. Česká republika a krizové stavy při vojenských hrozbách. The Science for Population Protection [online], 2010, roč. 2, č. 2. [cit. 10-05-2011]. Dostupný z WWW: <http://www.populationprotection.eu/attachments/037_vol2n2_janosec_rehak.pdf>. 7

THE SCIENCE FOR POPULATION PROTECTION 1/2011 PŘÍSPĚVKY [4] JURNÍKOVÁ, Jana, et al. Správní právo zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 399 s. ISBN 80-210-3417-3. [5] KOLEŇÁK, Ivan, et al. Novelizace krizového zákona. Časopis 112 [online], 2011, roč. X, č. 2 [cit. 18-04-2011]. Dostupný z WWW: <http://www.hzscr.cz/ clanek/casopis-112-rocnik-x-cislo-2-2011.aspx?q=y2hudw09ng%3d%3d>. [6] MAREŠ, Miroslav. Bezpečnost. In ZEMAN, Petr. Česká bezpečnostní terminologie: Výklad základních pojmů. Brno: Vojenská akademie v Brně, 2003, 156 s. [7] PRŮCHA, Petr. Správní právo. Obecná část. 6. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 360 s. ISBN 80-210-3350-9. [8] SKULOVÁ, Soňa, et al. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7380-110-6. [9] SVOBODA, Ivo, et al. Politický extremismus a terorismus jako ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. Brno: Univerzita obrany, 2010. 144 s. ISBN 80-7418-046-0. [10] Nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení 27 odst. 8 a 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění nařízení vlády č. 431/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 462/2000 Sb. k provedení 27 odst. 8 a 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). [11] Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 25. 11. 1993, U 3/2 SbNU, sp. zn. II. ÚS 75/93. [12] Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. [13] Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. [14] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. [15] Zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [16] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [17] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [18] Zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [19] Zákon č. 430/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). 8