VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE STAVEBNÍCH HMOT A DÍLCŦ FACULTY OF CIVIL ENGINEERING INSTITUTE OF TECHNOLOGY OF BUILDING MATERIALS AND COMPONENTS STUDIUM VYUŢITELNOSTI ODPADŦ Z IZOLAČNÍCH MATERIÁLŦ STUDY OF WASTE UTILIZATION OF INSULATING MATERIALS DIPLOMOVÁ PRÁCE DIPLOMA THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR VEDOUCÍ PRÁCE CSc. SUPERVISOR BC. JAN ČERMÁK prof. RNDr. Ing. STANISLAV ŠŤASTNÍK,

BRNO 2015 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ Studijní program Typ studijního programu Studijní obor Pracoviště N3607 Stavební inženýrství Navazující magisterský studijní program s prezenční formou studia 3607T020 Stavebně materiálové inženýrství Ústav technologie stavebních hmot a dílců ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Diplomant Název Vedoucí diplomové práce Datum zadání diplomové práce Datum odevzdání diplomové práce V Brně dne 31. 3. 2014 Bc. Jan Čermák Studium vyuţitelnosti odpadŧ z izolačních materiálŧ prof. RNDr. Ing. Stanislav Šťastník, CSc. 31. 3. 2014 16. 1. 2015...... prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc., MBA Vedoucí ústavu prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc., MBA Děkan Fakulty stavební VUT

Podklady a literatura 1) Halahyja, M., Stavebná tepelná technika, akustika a osvetlenie, Alfa Bratislava 1985 2) Kmínová, H.,Studium tepelně technických materiálových vlastností staviv z hlediska jejich projevu na vnitřní mikroklima v budovách, disertační práce FAST VUT Brno 2006 3) Davies, M. G., Building Heat Transfer, John Wiley&Sons Ltd 2004 4) Kupilík, V., Závady a životnost staveb, GRADA Publishing 1999 Zásady pro vypracování V současné době tvoří objem odpadních izolačních materiálů významný podíl mezi stavebními odpady, jejich další využití je žádoucí nejen z ekologického a ekonomického hlediska, nýbrž také z hlediska udržitelnosti rozvoje ve stavebnictví. Náplň diplomní práce je vymezena následujícími body: i) Proveďte rešerši využitelnosti způsobů recyklace odpadních izolačních materiálů ze staveb, ii) Sestavte přehled aktuálního stavu odpadového hospodářství v oblasti využitelnosti tepelných izolací ze staveb v podmínkách ČR a ve světě, iii) Navrhněte některé způsoby recyklace izolačních materiálů ze staveb na bázi minerálních vláken, iv) Experimentálně stanovte vybrané užitné a fyzikální vlastnosti zušlechtěných izolačních materiálů pro tepelné izolace ve stavebnictví, zejména součinitel tepelné vodivosti, činitel zvukové pohltivosti, v) Vymezte a zdůvodněte potenciál využití zušlechtěných izolačních materiálů ve stavebnictví. Obsah diplomní práce by měl objektivně zhodnotit možnosti využití odpadních izolačních materiálů ve stavbách a zohlednit i dalších vlivy, které ovlivňují udržitelnosti rozvoje ve stavebnictví. Požadovaný rozsah diplomové práce 70-80 stran. Předepsané přílohy Licenční smlouva o zveřejňování vysokoškolských kvalifikačních prací... prof. RNDr. Ing. Stanislav Šťastník, CSc. Vedoucí diplomové práce

Abstrakt Práce se zabývá moţnostmi pouţití odpadŧ z izolačních materiálŧ. V teoretické části popisuje odpady a izolační materiály pouţívané ve stavebnictví. V praktické části se věnuje vyuţitím odpadu z minerální vlny. Jejím výstupem je stanovení moţností pouţití odpadní minerální vlny a vybraných fyzikálních vlastností recyklovaného materiálu. Klíčová slova Tepelně izolační materiály, trvale udrţitelný rozvoj, recyklace, odpad, minerální vlna, expandovaný polystyren. Abstract Thesis deals with options of use waste from insulating materials. Theoretical part of thesis describes waste and insulating materials used in civil engineering. Practical part of thesis describes utilization of waste from mineral wool. Its output are options of use waste from mineral wool and selected physical properties of recycled material. Keywords Thermal insulation materials, sustainable development, recycling, waste, mineral wool, expanded polystyrene.

Bibliografická citace VŠKP Bc. Jan Čermák Studium využitelnosti odpadů z izolačních materiálů. Brno, 2015. 73 s. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav technologie stavebních hmot a dílcŧ. Vedoucí práce prof. RNDr. Ing. Stanislav Šťastník, CSc.

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a ţe jsem uvedl všechny pouţité informační zdroje. V Brně dne 3.1.2015... podpis autora Bc. Jan Čermák

Poděkování Chtěl bych poděkovat své rodině za toleranci a trpělivost při mém studiu. Dále bych chtěl poděkovat panu prof. RNDr. Ing. Stanislavu Šťastníkovi, CSc. za odborné vedení a pomoc při vypracování mé práce.

Obsah 1 ÚVOD - TEORETICKÁ ČÁST... 4 1.1 Vznik odpadů... 4 1.2 Odpadové hospodářství... 5 1.3 Nakládání s odpady... 5 1.4 Nebezpečné odpady... 8 1.5 Stavební odpady... 9 1.6 Toxicita odpadů... 9 2 METODY ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ... 11 2.1 Recyklace... 11 2.2 Fyzikální a fyzikálně chemické metody... 11 2.2.1 Solidifikace odpadů... 11 2.3 Chemické metody... 12 2.3.1 Stabilizace odpadů... 12 3 SKLÁDKOVÁNÍ ODPADŮ... 13 4 TRVALE UDRŢITELNÝ ROZVOJ VE STAVEBNICTVÍ... 14 4.1 Principy udrţitelné výstavby... 14 4.2 Hlavní úkoly udrţitelné výstavby budov... 16 4.2.1 Environmentální aspekty... 16 4.2.2 Ekonomické aspekty... 17 4.2.3 Socio-kulturní aspekty... 18 5 IZOLAČNÍ MATERIÁLY VE STAVEBNICTVÍ... 20 5.1 Minerální vlákna... 20 5.1.1 Postup výroby minerální vlny... 20 5.2 Charakteristika odpadu z minerální vlny... 25 5.3 Směry vyuţití odpadní vlny a granálií podle výzkumu VUSTAH Brno... 26 5.3.1 Samonivelační směsi... 26 1

5.3.2 Tenkostěnné vláknobetonové prvky... 27 5.3.3 Tenkovrstvé betonové tvarovky... 27 5.3.4 Tepelně izolační desky... 28 5.3.5 Souhrn... 28 5.4 Pěnové polymery... 28 5.4.1 Pěnové polystyrény... 28 5.4.2 Pěnové polyuretany... 29 5.5 Pěnové sklo... 29 6 RECYKLACE SYSTÉMŮ ETICS Z EPS... 30 6.1 Poţadavky na recyklaci doţilých kontaktních zateplovacích systémů... 30 6.2 Zařazení odpadů ze zateplovacích systémů dle katalogu odpadů a jejich následné vyuţití jako druhotné suroviny... 31 6.3 Ţivotnost kontaktních zateplovacích systémů... 31 6.4 Spotřeba EPS ve světě... 32 6.5 Recyklace EPS v zahraničí... 33 6.6 Moţné vyuţití stavebních odpadů ze zateplovacích systémů ETICS jako druhotné suroviny... 34 6.6.1 Výroba EPS... 34 6.6.2 Stavební odpady... 34 6.6.3 Suť z demolic... 34 6.6.4 Způsoby recyklace EPS... 34 7 ODPADNÍ MINERÁLNÍ VLNA - PRAKTICKÁ ČÁST... 36 7.1 Úvod... 36 7.2 Mikrostruktura minerální vlny... 37 7.3 Rozdruţení odřezků minerální vlny... 39 7.4 Odpadní minerální vlákna s bikomponentními vlákny... 44 7.5 Odpadní minerální vlákna s lepidlem Duvilax... 45 7.6 Malta s odpadními minerálními vlákny... 50 2

7.6.1 Stanovení pevností cementové malty dle ČSN EN 196-1:2005... 51 7.6.2 Naměřené a vypočtené hodnoty... 53 7.6.3 Souhrn výsledků... 59 7.7 Odpadní minerální vlákna aplikovaná do lepící a stěrkovací hmoty CEMIX 145 WOOD... 61 7.7.1 Oblast pouţití stěrkové hmoty CEMIX 145 WOOD podle výrobce... 61 8 ZÁVĚR... 67 9 Bibliografie... 71 3

1 ÚVOD - TEORETICKÁ ČÁST Odpady provázejí lidstvo od pradávna. Jsou produktem prakticky veškeré lidské činnosti. Vznikají při průmyslové činnosti, stavební činnosti, zemědělství, dopravě a při běţném ţivotě člověka v konzumní společnosti. Zejména komunální odpady a kaly z čistíren odpadních vod jsou produktem prakticky všech obyvatel. Cíle práce: Analýza odpadních materiálů a odpadních izolačních materiálů, návrh vyuţití odpadů na bázi minerálních vláken, vytvoření vzorků zušlechtěných izolačních materiálů z odpadu, experimentální stanovení vybraných vlastností recyklovaných izolačních materiálů, vymezení podmínek pro další pouţití těchto zušlechtěných materiálů. 1.1 Vznik odpadů S rostoucím ekonomickým rozvojem v druhé polovině 20. století rostlo i vyuţívání přírodních surovinových zdrojů a spotřeba energie. V této době nebylo striktně vyţadováno zavádění surovinově a energeticky šetrných technologií a aţ do 90. let převládal názor ekonomů, ţe důraz na ekologii bude kladen tehdy, aţ budou vytvořeny příslušné finanční zdroje. Neexistovala ţádná příslušná legislativa, která by řešila vyuţívání surovinových zdrojů, vznik odpadů a nakládání s nimi. Po změně politického a společenského systému v roce 1989 se pozornost odborné i laické veřejnosti obrátila ke sledování objemů a druhů odpadů (tuhých, kapalných a plynných) při všech lidských činnostech. V této době byly schváleny zákony zajišťující sniţování vzniku odpadů, vývoj nových bezodpadových nebo máloodpadových technologií i nakládání s nimi. Dle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. je odpad definován jako kaţdá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Odpady vznikají nejen při výrobních technologiích, ale i při uspokojování nezbytných potřeb člověku (stravování, hygiena, metabolismus, aj.). 4

S rozvojem technologií stoupá produkce výrobků pro jedno pouţití. Patří mezi ně nejen obalové techniky, ale i produkty denní spotřeby. Balení některých produktů denní potřeby, zejména potravin, se děje v souvislosti se současnými přísnými hygienickými poţadavky. Vratné obaly byly ve velké míře nahrazeny obaly nevratnými, a to někdy ze shodných materiálů, například skla. Je však nezbytné a také zákony to vyţadují, aby nevratné obaly byly recyklovatelné (papír, plasty, sklo), aby se nehromadily na skládkách. 1.2 Odpadové hospodářství Odpadové hospodářství je relativně mladou, avšak dynamicky se rozvíjející oblastí národního hospodářství. Průmyslově a ekonomicky vyspělé země se začaly odpadovým hospodářstvím intenzivně zabývat teprve v posledních 20 30 letech, v České republice vznikl první zákon o odpadech aţ v roce 1991. Před rokem 1991 nebylo nakládání s odpady v ČR na legislativní úrovni nijak kontrolováno ani řízeno a s výjimkou tzv. druhotných surovin nebylo ošetřeno ţádným předpisem. S legislativou stanovenými právy a povinnostmi je úzce spjata i odpovídající správní činnost. Platný zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech klade důraz na předcházení vzniku odpadů, stanoví hierarchii nakládání s nimi a prosazuje základní principy ochrany ţivotního prostředí a zdraví obyvatel při nakládání s odpady. 1.3 Nakládání s odpady Kvůli svým specifickým vlastnostem a různému riziku ohroţení ţivotního prostředí vyţaduje kaţdý tok odpadů specifické nakládání. Základní pravidla pro nakládání s odpady jsou stanovena zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcími právními předpisy. Cíle pro nakládání s odpady a opatření pro jejich dosaţení jsou stanoveny Plánem odpadového hospodářství České republiky, který byl v souladu se zákonem o odpadech vydán formou nařízení vlády. Jeho plnění je kaţdoročně vyhodnocováno prostřednictvím Hodnotící zprávy, která je zveřejňována na stránkách ministerstva. S Plánem odpadového hospodářství ČR musí být v 5

souladu také plány odpadového hospodářství krajů a plány odpadového hospodářství původců odpadů v ČR. Za účelem pravidelného vyhodnocení odpadového hospodářství a pro získání podkladů pro správní a kontrolní činnost je v odpadovém hospodářství vedena evidence, umoţňující v souladu s evropskými předpisy získat podrobné informace o produkci a nakládání s odpady. Získané informace jsou důleţitým podkladem pro další plánování v oblasti odpadového hospodářství, legislativní činnost i pro poradní orgány ministra, mezi které patří například Rada pro odpadové hospodářství ČR, sloţená z předních odborníků všech resortů i nestátní sféry. Oblast nakládání s odpady zahrnuje také přeshraniční přepravu odpadů z ČR a do ČR či přes její hranice. Přeshraniční přeprava je upravena právními předpisy EU a je povolována v rámci správního řízení tak, aby byly minimalizovány její rizika a dopady na ţivotní prostředí [1]. Obr.1.3.1: Přehled o nakládání s odpady v ČR v roce 2012 podle [1]. Technologie výroby lze rozdělit z pohledu vzniku odpadů a následného nakládání s nimi do čtyř základních skupin, jak je uvedeno na obrázku 1.3.1: technologie bezodpadové, vyuţívání odpadů v technologii, která tento odpad produkuje, vyuţívání odpadů v jiných technologiích, ukládání odpadů na skládky organizovaným skládkováním. 6

Bezodpadové technologie, znázorněné na obrázku 1.3.3, mají bezodpadový výrobní systém, při kterém nevznikají ţádné odpady, doprovodné a pomocné látky se vracejí zpět do výrobního procesu. Rozdělení je znázorněno na obrázku 1.3.2. Technologie s produkcí odpadů se dělí na technologie s malou a velkou produkcí odpadů. Odpady mohou být pevné, kapalné i plynné, a pokud nenachází v dané nebo jiné technologii další vyuţití, dochází k jejich skládkování. Pro recyklaci se rozlišují odpady, které jsou surovinou vhodného sloţení pro původní nebo jinou technologii a odpady, které se vyuţívají k získávání tepelné energie podle obrázku 1.3.4. Obr. 1.3.2: Rozdělení výrobních technologií podle [2]. Obr. 1.3.3: Schéma bezodpadového technologického procesu [2]. 7

Obr. 1.3.4: Schéma technologického procesu s produkcí odpadů podle [2]. 1.4 Nebezpečné odpady Mezi nebezpečné odpady řadíme odpady, které vykazují alespoň jednu nebezpečnou vlastnost uvedenou v příloze 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech a změně některých dalších zákonů. Mezi nebezpečné vlastnosti odpadu patří například toxicita, karcinogennost, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita atd. Jako příklad nebezpečných odpadů lze uvést odpady polychlorovaných bifenylů (PCB), perzistentních organických polutantů (POPs), infekční zdravotnické odpady nebo odpady obsahující rtuť či odpady z výrob převáţně pouţívající nebezpečné chemikálie ve výrobním procesu. Nebezpečné odpady mohou poškozovat lidské zdraví či ţivotní prostředí, a proto jim je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. K negativnímu působení nebezpečných odpadů můţe docházet na místě jejich vzniku, při transportu a v blízkosti místa jejich odstranění. 8

Zařazování odpadů do kategorie nebezpečných odpadů se děje na základě 6 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Odpad je povaţován za nebezpečný, pokud je podle [1]: uveden v Seznamu nebezpečných odpadů Vyhlášky č.381/2001 Sb., Katalog odpadů, smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů, smíšen nebo znečištěn některou ze sloţek uvedenou v Seznamu sloţek, které činí odpad nebezpečným podle přílohy č. 5 zákona o odpadech, má-li jednu nebo více nebezpečných vlastností podle přílohy č. 2 zákona o odpadech. 1.5 Stavební odpady Stavební odpady vznikají při zřizování, údrţbě, změnách a odstraňování staveb. V České republice a zemích EU tvoří stavební odpady a demoliční odpady asi 25 % celkové produkce všech druhů odpadů. Dříve byl stavební odpad v drtivé většině případů odváţen na skládky, tlak na zpracování stavebních odpadů začal narůstat aţ v 80. letech 20. století, rozvoj recyklace stavebních odpadů nastal aţ o desetiletí později. Vzhledem k tomu, ţe přírodní zdroje surovin jsou vyčerpatelné, je nutné s maximální efektivností rozvíjet pouţívání druhotných materiálů. Jedním z cílů Plánu odpadového hospodářství ČR je vyuţívat 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů. 1.6 Toxicita odpadů Toxicita odpadů je váţným rizikem pro zdraví obyvatelstva. Mezi toxické látky mohou patřit látky projevující se dráţdivostí, toxicitou, karcinogenitou, ţíravostí, teragenitou, mutagenitou a infekčností. Tyto nebezpečné vlastnosti mohou při vdechnutí, poţití nebo proniknutí do kůţe způsobit váţné poškození zdraví, případně i smrt. Zneškodňování toxických odpadů tedy patří k důleţitým procesům, hlavně ze zdravotního hlediska. Toto riziko můţe být způsobeno přímým stykem s toxickými látkami v odpadu nebo nepřímé, zprostředkované půdou, vodou, případně vzduchem. 9

K přímému styku s nebezpečným odpadem můţe dojít při manipulaci s odpadem a při procesu jeho zneškodňování. K nepřímému styku s nebezpečnými látkami v odpadech by při dodrţování podmínek nakládání s odpady, uvedenými v platných zákonech nemělo docházet, tj. prostřednictvím vody, půdy a následně potravinového řetězce. Přesto nepřímý vliv některých druhů odpadů s nebezpečnými vlastnostmi na populaci nelze zcela vyloučit, například přenosem infekcí létavým hmyzem. Vzhledem k nebezpečí, které můţe nastat při styku s nebezpečnými odpady, je nutné zjišťovat u všech odpadů nebezpečné vlastnosti. Hodnocením vlivu chemických látek na ţivé organizmy se zabývá toxikologie a ekotoxikologie. Tab. 1.6.1: Stupnice toxicity látek podle [2] Přibliţná smrtelná dávka kategorie toxicity mg/kg celkové mnoţství pro člověka (70 kg) příklad netoxické > 15 000 >1 000 g BaSO 4 málo toxické 5000 10000 500 aţ 1000 g etanol mírně toxické 500 5000 35 350 g NaCl, FeSO 4 silně toxické 50 5000 3,5 35 g Cd 2+, Pb 2+, metanol extrémně toxické 5 50 0,35 3,5 g BaCO 3, KClO 3 super toxické < 5 <0,35 g nikotin, dioxiny, botulotoxin 10

2 METODY ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ 2.1 Recyklace Recyklace neboli znovuvyuţití odpadů či surovin v nich obsaţených. Cílem recyklace je opětovné vyuţití odpadů, který je přetvářen z dále nepouţitelného odpadu na druhotnou surovinu, která je pouţitelná při další výrobě. Dle směrnice EU č. 98/2008 je pojem recyklace definován jako jakýkoliv způsob vyuţití, jímţ je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické vyuţití a přepracování na materiály, které mají být pouţity jako palivo nebo zásypový materiál. 2.2 Fyzikální a fyzikálně chemické metody Technologie vyuţívající k dělení směsí látek lze zařadit mezi fyzikální metody. Směsi látek lze rozdělit dle počtu jejich fází na heterogenní (obsahují více neţ jednu fázi) a homogenní (obsahují pouze jednu fázi). Fáze je část soustavy, která je ohraničená od ostatních fází fázovým rozhraním (například plyn - kapalina). Směsi tuhých látek je moţné rozdělit membránovou separací, flotací, stripováním nebo vlivem silového pole. Směsi kapalných látek je moţné dělit destilací, adsorpcí, rektifikací, extrakcí, membránovou separací a vymrazováním. Směsi plynů se dělí specifickou adsorpcí, absorpcí v kapalině a membránovou separací. Suspenze (směs pevných a kapalných látek) lze rozdělit zejména filtrací, extrakcí, louţením, sušením, vlivem silového pole a flotací. Směsi plynů a kapalin se dělí adsorpcí, absorpcí, membránovou separací, destilací a extrakcí. Mezi fyzikální metody lze rovněţ zařadit úpravy granulometrie a třídění podle velikosti částic [2]. 2.2.1 Solidifikace odpadů Solidifikace je změna sypkého nebo kapalného materiálu na produkt zpevněný. Solidifikací je zapříčiněno sníţení pohyblivosti částic odpadu, přičemţ pouţitím solidifikačních činidel dochází k vzniku bariéry mezi částicemi odpadu a vnějším prostředím. Při solidifikaci můţe dojít také ke stabilizaci odpadu, kdy se toxické sloţky odpadu zabudují přímo do struktury solidifikačního činidla. Pro solidifikaci anorganických odpadů jsou vhodná anorganická pojiva jako portlandský cement, 11

struska, popílek, vápno, energosádrovec. Při solidifikaci organických odpadů se pouţívají většinou organická pojiva, protoţe organické odpady by mohly negativně ovlivnit hydratační reakce cementu a také jeho konečné pevnosti. Jako organická pojiva se pouţívají zejména asfalty, dehty, odpadní termoplasty [3]. 2.3 Chemické metody 2.3.1 Stabilizace odpadů Stabilizace je zaloţena na změně fyzikálních anebo chemických vlastností odpadů v důsledku jejich smíchání s vhodnými přísadami. V závislosti na charakteru odpadů a druhu pouţitých stabilizačních přísad dochází ve zpracovávaných materiálech ke vzniku různých typů fyzikálně-chemických vazeb (sorpce, pucolánové a cementační reakce, mikroenkapsulace). Stabilizovaný odpad můţe být uloţen na skládku, popřípadě vhodným způsobem vyuţit, například k rekultivaci, bez rizika sekundární kontaminace ţivotního prostředí. Ke stabilizaci se obvykle pouţívají vhodné kombinace několika přísad, jejichţ volba se odvíjí od charakteru zpracovávaných odpadů (sloţení, druh kontaminace, ph, zrnitost, stupeň zvodnění) a poţadovaných vlastností produktu. Nejčastěji pouţívanými přísadami jsou: hydraulická pojiva na bázi cementu a vápna, popílky a bentonity [2]. 12

3 SKLÁDKOVÁNÍ ODPADŮ Odpady, které není moţno dále vyuţít energeticky ani materiálově se ukládají na skládky. Dle Vyhlášek o podrobnostech pro nakládání s odpady č. 383/2001 Sb., č. 294/2005 Sb. ač. 351/2008 Sb. musí být odpad zatříděn podle jeho povahy. Na skládky nesmí být ukládány odpady s vlastnostmi: vznikají z výrobků podléhajících povinnosti zpětného odběru, jsou kapalné nebo sedimentací kapalinu uvolňují, odpady prudce reagující ve styku s vodou, léčiva a návykové látky, výbušné, vysoce hořlavé, s oxidační schopností, schopností uvolňovat ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami vysoce toxické látky, infekční odpady, odpady prudce reagující ve styku s vodou, biocidy, odpady silně zapáchající, tlakové nádoby se stlačenými plyny, radioaktivní odpady, kyselé a hydrolýze podléhající odpady z výroby TiO 2. Odpady, které lze skládkovat pouze za určitých podmínek: vyuţitelné odpady včetně vytříděných sloţek komunálního odpadu pouze v souladu s Plánem odpadového hospodářství, neupravené inertní odpady, pro které je úprava neproveditelná, odpady u nichţ úpravou nelze sníţit objem nebo sníţit nebo odstranit nebezpečné vlastnosti, pneumatiky pouze v případě, jsou-li pouţívány jako technologický materiál pro technické zabezpečení skládky, kompostovatelné odpady pouze z komunálního odpadu (postupné omezování podle vyhlášky). 13

Nejběţnější úpravy odpadů před uloţením na skládku jsou: biologická úprava řízené působení biologicky aktivní sloţky na odpad za účelem sníţení objemu, hmotnosti, infekčnosti; vyuţívají se přirozené i vybrané mikrobiální kultury, fyzikálně-chemická úprava sušení, kalcinace, neutralizace, filtrace, solidifikace, stabilizace, vitrifikace, enkapsulace, bitumenace, kombinace uvedených úprav, úprava sloţení oddělení jednotlivých sloţek odpadu třídění, jiné způsoby balení, lisování. Odpady upravené fyzikálně-chemickými způsoby se před uloţením na skládku hodnotí pouze na základě vyluhovatelnosti. Výluh se připravuje z drceného odpadu nebo tělesa o průměru 40 mm a hmotnosti 100 g podle charakteru upraveného odpadu. Na skládky lze přijímat stavební odpad od nepodnikající fyzické osoby a to stavební keramiku, beton, skleněná vlákna, sklo, zeminu a kamení. Při ukládání na skládku musí být odpady uloţeny podle druhů a kategorií tak, aby nemohlo dojít k neţádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek nebo k narušení stability, těsnosti a konstrukce skládky. 4 TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ VE STAVEBNICTVÍ Výstavba a provozování budov patří mezi hlavní spotřebitele materiálových a energetických zdrojů a současně přispívají ke znečišťování ţivotního prostředí. Udrţitelný rozvoj ve stavebnictví představuje nový přístup k navrhování, realizaci a provozování budov, aby bylo dosaţeno širokého spektra poţadavků funkčních, ekonomických, environmentálních, sociálních a kulturních [4]. 4.1 Principy udržitelné výstavby Stavebnictví a vystavěné prostředí zahrnující existenci a provoz všech produktů stavební činnosti, jako jsou budovy, mosty, silnice, sila, přehrady a další, představují nejenom hlavního spotřebitele materiálových a energetických přírodních zdrojů a významného znečišťovatele ţivotního prostředí, ale i rozhodujícího uţivatele půdy, která je zastavěná stavebními objekty. Stavebnictví 14

v rámci Evropské unie je největším průmyslovým odvětvím s tvorbou přibliţně 11 % HDP a zaměstnávajícím asi 7,5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Stavebnictví a jeho produkty spotřebují 40 % veškeré vyrobené energie a jsou zodpovědné přibliţně za 40 % emisí skleníkových plynů (zejména CO 2 ) a produkce pevných odpadů. Stavební průmysl tak velmi ovlivňuje socioekonomický vývoj v Evropské unii. V porovnání s jinými sektory průmyslu tedy stavebnictví podstatně více ovlivňuje stav ţivotního prostředí. Současně tak má i velký potenciál k pozitivnímu ovlivnění udrţitelného rozvoje společnosti při uplatnění optimalizačních přístupů v technologii, návrhu a managementu v rámci ţivotního cyklu staveb. Vyuţívání nových materiálů (vysokohodnotných i recyklovaných) a konstrukčních řešení, vedoucích ke zkvalitňování výstavby budov, tak představuje značný potenciál z hlediska zajišťování poţadavků udrţitelného rozvoje společnosti. Poţadovaného pozitivního efektu lze dosáhnout pouze synergií různých optimalizačních přístupů, týkajících se nejenom energetické náročnosti budov, ale i spotřeby neobnovitelných materiálů, co nejefektivnějšího vyuţití energií vloţených do materiálů při výrobě a dalších aspektů ekonomických, environmentálních a socio-kulturních. Tradiční přístup při navrhování staveb vychází ze tří základních poţadavků - kvality konstrukčního řešení, nákladů a času potřebného na realizaci stavby. Tento přístup však nezahrnuje aspekty z pohledu vlivů na ţivotní prostředí a na sociální a kulturní kvalitu funkce realizovaných staveb. Nové pojetí musí být komplexnější a musí zahrnovat soubory kritérií, které lze rozdělit do tří oblastí - kvalita ţivotního prostředí, ekonomická efektivita a omezení, sociální a kulturní souvislosti. Tyto oblasti představují tři základní stavební kameny trvale udrţitelného rozvoje, ze kterých vyplývají další základní kritéria udrţitelné výstavby. Tradiční přístup vychází z principu maximálního ekonomického efektu bez většího ohledu na dopady na ţivotní prostředí, nové pojetí udrţitelné výstavby zdůrazňuje význam omezování negativních environmentálních vlivů staveb, při současné vyváţenosti dalších kritérií ekonomických, environmentálních, sociálních a kulturních [4]. 15

4.2 Hlavní úkoly udržitelné výstavby budov Nejdůleţitější úkoly, které je nutné dodrţet pro trvale udrţitelný rozvoj ve stavebnictví, jsou popsány v následujících podkapitolách podle [4]. 4.2.1 Environmentální aspekty V této kapitole jsou popsány environmentální aspekty udrţitelné výstavby. Energie o Cílem je zvýšit energetickou účinnost výstavby a provozování budov o Postupy: Opatření na úsporu energie - výrobní i provozní, vyuţívání obnovitelných zdrojů energie, inteligentní řízení energetických systémů budov. Materiály o Cílem je efektivněji vyuţívat materiálové zdroje o Postupy: Šetření neobnovitelných přírodních zdrojů, regulované vyuţívání obnovitelných zdrojů, orientace na konstrukce s dlouhou ţivotností, rekonstrukce, opětovné pouţití prvků a konstrukcí, recyklace stavebních materiálů, vyuţívání recyklátů a odpadů i z oblastí mimo stavebnictví. Emise / odpady o Cílem je sníţit mnoţství emisí a odpadů o Postupy: Sniţování emisí (CO 2, SO 2, NO x a dalších) spojených s výstavbou a provozem budov, sníţení mnoţství nerecyklovatelných odpadů. Voda o Cílem je sníţit spotřebu kvalitní vody o Postupy: Sniţování spotřeby pitné vody, vyuţívání dešťové vody pro provoz budov. 16

Půda o Cílem je přispívat k trvale udrţitelnému rozvoji sídel o Postupy: Efektivní vyuţívání půdy, rekonstrukce budov a revitalizace sídel, dekontaminace a vyuţití brownfields. 4.2.2 Ekonomické aspekty V této kapitole jsou popsány ekonomické aspekty udrţitelné výstavby. Náklady na realizaci o Cílem je optimalizovat náklady při zajištění maximální kvality a minimálních environmentálních dopadů v rámci ţivotního cyklu budovy o Postupy: Provozní náklady Optimalizovat pořizovací náklady tak, aby kvalitní výstavba byla dostupná všem potenciálním uţivatelům o Cílem je optimalizovat provozní náklady v průběhu celého ţivotního cyklu o Postupy: Ţivotnost Optimalizovat provozní náklady, včetně nákladů na údrţbu, opravy, modernizace a rekonstrukce. o Cílem je zajistit dlouhodobou ţivotnost stavby o Postupy: Při návrhu zvolit trvanlivé a dlouhodobě spolehlivé materiály a konstrukce s cílem sníţit náklady na údrţbu, rekonstrukce a modernizace budovy, zvýšenou ţivotností konstrukcí prodlouţit kvalitní funkci objektu a tím omezit potřebu demolice a výstavby nového objektu. 17

Místní ekonomika o Cílem je podpořit rozvoj místní ekonomiky a zaměstnanosti o Postupy: Vytvářet pracovní příleţitosti pro obyvatele v místě bydliště, a tím omezit míru denního dojíţdění za prací. 4.2.3 Socio-kulturní aspekty V této kapitole jsou popsány socio-kulturní aspekty udrţitelné výstavby. Kvalita o Cílem je zvyšovat kvalitu a funkčnost vnitřního i vnějšího prostředí budov o Postupy: Zajištění kvalitního vnitřního prostředí po stránce tepelně vlhkostního komfortu, osvětlení, akustického komfortu, větrání, hygieny a estetiky, zajištění kvalitního vnějšího prostředí - okolí budovy. Bezpečnost o Cílem je zajistit bezpečnost vnitřního prostředí i okolí budovy o Postupy: zajištění poţární bezpečnosti, zajištění provozní bezpečnosti v budově, zajištění přístupu a pohybu handicapovaných lidí, zajištění bezpečnosti v případě mimořádných situací, zajištění bezpečnosti před kriminalitou a terorismem. Společnost o Cílem je pozitivně ovlivňovat místní společenské klima a zaměstnanost o Postupy: Napomáhat k zajištění vyváţené místní sociální struktury, vytvářet podmínky pro podporu zaměstnanosti v místě bydliště, vytvářet prostředí pro kulturní, sportovní a další společenské aktivity v místě bydliště. 18

Kultura o Cílem je chránit a udrţovat kulturní dědictví o Postupy: Ochrana a rekonstrukce historických památek, vyuţití stávajících objektů pro nové funkce, podpora zachování a vyuţití hodnotné industriální architektury. Pro udrţitelný rozvoj ve stavebnictví je nutné uplatňování nových principů návrhu, nových materiálů a technologií jejich zpracování, nových technologií výstavby, nových metod posuzování a hodnocení staveb apod., při současném zachování architektonické a konstrukční pestrosti a variability v navrhování staveb. Tento přístup však vyţaduje akceptovat určité změny v pojetí návrhu, ale i v pojetí konstrukčního řešení. Obr. 4.2.1: Transformační proces z tradičního pojetí stavební výroby do nového pojetí udrţitelné výstavby podle [4]. 19

5 IZOLAČNÍ MATERIÁLY VE STAVEBNICTVÍ 5.1 Minerální vlákna Patří mezi nejvyuţívanější materiály, mají dobré tepelně izolační vlastnosti a jsou trvanlivá. Z minerálních vláken se vyrábí tavením vhodných hornin (sklářský písek, čedič) a následným lisováním, tuţením, hydrofobizováním desky a rohoţe. Některé izolanty mohou být opatřeny z jedné strany speciální vrstvou, která vytváří parozábranu nebo hydrofobizační vrstvu. Ke konstrukci se připevňují lepením, hmoţdinkami, vkládáním do rámu. 5.1.1 Postup výroby minerální vlny V této kapitole je důkladně popsána linka na výrobu minerální vlny a výroba samotná. Manipulace Suroviny, například čedič, dolomit, koks, jsou přepravovány nákladními vozy nebo po ţeleznici a skladovány na hromadách v otevřeném skladu. Přeprava do přijímacího zásobníku se provádí nakladači. Z přijímacího zásobníku se materiál vysypává na primární dopravník pomocí vibrátoru. Primární dopravník přepravuje suroviny, pomocí rozváděcích dopravníků v horní části, do zásobníků denních, které jsou určeny pro čtyři různé sloţky, například jiţ výše zmíněný čedič, struska, dolomit a koks. Pod zásobníky se nachází váhy, které přesně dávkují suroviny do kupolové pece. Kupolová pec V kupolové peci se suroviny (kámen s přísadami) taví pomocí koksu. Kupolová pec se skládá ze sázecího a odtahového tavícího pásma. Horní část pece tvoří přijímací násypky vybavené rotačním plnicím hrdlem a hradlem s pneumaticky ovládaným uzavíracím kuţelem a plnicí trubkou, která rovnoměrně rozděluje materiál. Minimální hladina materiálu v plnící trubce je sledována snímačem hladiny. Z odtahového pásma jsou odváděny spaliny. Tavící pásmo se skládá z kuţelového, vodou chlazeného pláště. Spodní část se rozšiřuje pro snadnější vysypání pece. V horní části tavícího pásma je umístěn rozvodný větrovod, z 20

něhoţ je foukán předehřátý vzduch přes dmyšny do tavícího pásma. Tavenina vytéká z pece přes sifón a distribučními kanály na rozvlákňovací stroj. Při přerušení rozvlákňovacího procesu se tavenina odklání přes nouzový ţlab dolů pod kupolovou pec. Obr. č. 5.1.1: Kupolová pec firmy ENETEX [5]. Rozvlákňovací stroj Rozvlákňovací stroj mění taveninu ve vlákna. Vlákna vznikají proudem vzduchu pomocí rozvlákňovacích kol, do vláken se přidává pojivo a olej. Kaţdé rozvlákňovací kolo je poháněno samostatným motorem s frekvenčním měničem pro plynulou regulaci otáček. Systém pojiva Sloţky nutné pro přípravu pojiva, tedy fenolová pryskyřice, močovina, silikon, amoniak, protiprašný olej a voda, jsou skladovány v různých zásobních nádrţích, dávkovány a smíchány podle receptury a čerpány k rozvlákňovacímu stroji. 21

Sběrný buben Vlákna z rozvlákňovacího stroje jsou shromaţďována na sběrném bubnu v tenké vrstvě, která je podávána k pendlu. Před rotačním bubnem je umístěna vodou částečně chlazená vstupní komora. Vlákna ze vstupní komory jsou přepravována na děrovaném povrchu pláště bubnu pomocí rotace a sacího vzduchu. Pendl Pendl přijímá tenkou vrstvu primární vlny a ve vrstvách ji pokládá na tvarovací dopravník, čímţ si vytváří poţadovanou výšku vaty před kompresní stolicí. Skládá se ze dvou svislých dopravních pásů, mezi kterými je vrstva vlny vedena dolů k tvarovacímu dopravníku. Oba dopravní pásy jsou zavěšeny na společném rámu kyvadla. Formovací dopravník Tenká primární vrstva přicházející z pendlu se pokládá ve vrstvách na tvarovací dopravník. Tloušťka takto vytvořeného vlněného bloku je určena rychlostí výrobní linky. Tvarovací dopravník, sloţený ze tří částí, je výškově nastavitelný pro umoţnění různých tloušťek výrobků. Dopravníky jsou poháněny motory s měničem otáček. Pod prvním dopravníkem jsou instalována váhová zařízení snímající specifickou hmotnost jednoho metru čtverečného vlněného bloku pro korekci rychlosti linky. Kompresní stolice Tento stroj stlačuje nevytvrzený materiál na danou tloušťku a délku před tím, neţ materiál vstoupí do vytvrzovací komory. Podélné stlačení zlepšuje pevnost výrobku v tlaku přeorientováním vláken. Toho je dosaţeno rozdílem rychlosti mezi podáváním a odváděním. Vytvrzovací komora Materiál je dopravován přes vytvrzovací komoru mezi horním a spodním dopravníkem pomocí lamel. Řetězová kola na výstupní straně jsou poháněna 22

jednotlivými motory s regulátory rychlosti. Kaţdý dopravník má dva taţné řetězy spojující kaţdou stranu robustní lamely. Horní dopravník je instalován na svisle pohyblivém rámu, spodní dopravník je instalován na pevném rámu. Nastavením vzdálenosti mezi dopravníky se získají výrobky různé tloušťky. Nastavení se provádí stavěcím šroubem umístěným po obou stranách komory. Všechny stavěcí šrouby se nastavují jedním motorem přes kardanové hřídele a šneková kola. Horký vzduch pro vytvrzení přiváděný z dospalovacího zařízení je foukán přes vlnu ve svislém směru. Pro zamezení úniku horkého vzduchu do okolí je v peci vytvořen podtlak. Dospalovací systém vytvrzovací komory Pro vytvrzení pojiva v nevytvrzené vatě se do vytvrzovací komory přivádí horký vzduch. Exhalace z vytvrzovací komory jsou čištěny ve spalovací komoře a před vypuštěním do atmosféry jsou pouţity pro předehřev lamel. Cirkulační systém horkého vzduchu se skládá ze dvou cirkulačních ventilátorů, ohřívací komory a potřebného potrubí. Spalovací komora a ohřívací komora jsou vybaveny automatikou pro regulaci plamene a teploty. V případě poţáru v horkovzdušném nebo spalovacím systému se ručně spouští hasící systém. Chladící zóna V chladící zóně je horká vytvrzená vata opouštějící vytvrzovací komoru chlazena vzduchem nasávaným přes materiál. Systém se skládá z ventilátoru, tlumiče, suchého filtru a potrubí spojujícího chladící zónu, ventilátor a komín. V případě poţáru v horkovzdušném nebo spalovacím systému se ručně spouští hasící systém. Studený konec linky Celé zařízení slouţí k dělení vytvrzené vaty na poţadovanou délku a šířku a poté se provede poţadované balení. Pro řezání vlněného bloku je linka vybavena šířkovou pilou s několika motorem poháněnými stranově nastavitelnými nízkoprašnými pilami, a pracující v taktu s výrobní linkou. Všechny řezné moduly šířkové pily a příčné pily pracují s rotačními nízkoprašnými pilami. Pro začišťování hran vaty je linka vybavena dvěma pilami, kaţdá na jedné straně výrobní linky. List 23

pily začišťuje hranu a současně rotační nůţ zpracovává odřezky na granule. Před podáváním na sběrný pás jsou odřezky drceny v granulovači instalovaném na dopravním systému odpadu z hran. Tloušťkovací pily slouţí k řezání vaty na dvě nebo tři vrstvy. Počet závisí na poţadované tloušťce vrstev pro lehký materiál. Stohovací zařízení slouţí k odebírání desek z výrobní linky a stohování předem určeného počtu prvků. Deskové prvky přicházejí aţ ve čtyřech řadách v závislosti na nastavení pily. Kaţdý cyklus deskové řady se po řezání urychluje (letmá pila) a desky jsou dopravovány nakloněným dopravníkem na stohovací stůl, kde se předem stanovený počet prvků pouţije pro vytváření poţadovaných nastohovaných částí. Balící a smršťovací systém je navrţený pro přebalení vytvořených balíků desek z minerálních vláken a pro jejich smrštění ve vyhřívaném tunelu (pro smršťovací fólii). Dospalovací zařízení kupolové pece Během provozu jsou spaliny z kupolové pece vedeny do systému čištění plynu. V případě nouze, nebo kdyţ teplota spalin překročí 360 C, jsou spaliny vedeny do atmosféry přes nouzový komín pomocí ejektoru s ventilátorem. Spaliny jsou vedeny potrubím do chladiče, který je umístěn před filtrem. Tento tepelný výměník ochlazuje spaliny (čerstvým vzduchem) nebo je zahřívá (čistými spalinami) pro udrţení dané konstantní teploty spalin na vstupu do filtru. Dále jsou spaliny vedeny potrubím do tepelného výměníku pro předehřev spalin, kde se odpadní teplo čištěného plynu vyuţívá k předehřevu spalin. Předehřev spalin minimalizuje spotřebu paliva ve spalovací komoře, kde se předehřátý plyn dále nahřívá na poţadovanou reakční teplotu (820-860 C) spalováním oxidu uhelnatého a zemního plynu.na výstupu ze spalovací komory jsou čištěné spaliny chlazeny přívodem čerstvého vzduchu na teplotu, která zaručuje poţadovanou teplotu Blast airu kupolové pece. Blast air je dále distribuován přes větrovod a dmýšny do tavícího pásma kupolové pece. Celý systém je navrţen pro automatické řízení a spolupráci s vizualizačním systémem. Veškeré technologicky důleţité hodnoty (průtoky, teploty, tlaky), jakoţ i alarmy, se zobrazí na obrazovce. Tento systém napomáhá pochopit proces, zjednodušuje provoz a údrţbu. [5] 24

5.2 Charakteristika odpadu z minerální vlny Odpady z výroby minerální izolační vlny se dělí podle hlavních surovin, ze kterých se vyrábí. Mohou být tedy jak ze skelné tak z kamenné minerální vlny. Kamenná minerální izolační vlna se vyrábí ze směsi, tvořené přibliţně ze 75 80 % čediče a 20 25 % strusky. Surovinová směs se taví v tzv. kupolové peci při teplotách 1 350 aţ 1 450 C. Tavenina následně vytéká na rotující válce rozvlákňovací kotouče. Vlivem odstředivé síly se kapičky taveniny v proudu ofukovacího vzduchu změní v jemné vlákno. Chladnější kapičky se jiţ nemohou protáhnout a odletují od kotoučů jako drobná zrnka tzv. granálie. Charakteristika odpadu od různých producentů, kde je vstupní surovinou minerál čedič, je, aţ na drobné rozdíly, praktiky shodná. Lze jej rozdělit také na základě místa opuštění výrobně technologické linky tj. před pecí a za pecí. Skelná minerální vlna se vyrábí převáţně z křemičitého písku 60 %, dále z 15 % sody, 8 % vápence, dolomitu, boraxu, ţivce a odpadního skla. Proces výroby je podobný výrobě kamenné minerální vlny, základním rozdílem je typ pece, kdy u výroby skelné minerální vlny se rozţhavené sklo o teplotě cca 1400 C pomocí rotačního bubnu vpraví do kanálků a přemění se na vlákna, která putují do vytvrzovací pece. Při výrobě skelné minerální vlny nevzniká odpad v podobě granálií, ale ve formě neuspořádaných chomáčů sklovitého vlákna. Při výrobě minerální vlny se ve většině případů pouţívá fenol-formaldehydové pojivo, které vlákna spojí a dodá jim pevnost, pruţnost. Některé moderní technologie vyuţívají ekologicky výhodnější pojiva, například společnost KNAUF INSULATION, spol. s r.o. pouţívá od roku 2009 pojivo na bázi inertního přírodního polymeru. Toto pojivo má stejné funkční vlastnosti jako fenol-formaldehydové pryskyřice a zároveň umoţňuje eliminovat fenoly a formaldehyd - chemikálie vyráběné z ropy. Odpad z výroby minerální vlny je tedy tvořen dvěma sloţkami - minerálním pískem (granálie) a nestejnorodými chomáči minerální vlny [6]. 25

5.3 Směry využití odpadní vlny a granálií podle výzkumu VUSTAH Brno Výzkum byl rozdělen do několika okruhů, které mají ověřit vhodnost vyuţití odpadní minerální vlny a granálií, jedná se o: Samonivelační směsi (vyuţití granálií), tenkostěnné vláknobetonové prvky (vyuţití granálií), tenkovrstvé betonové tvarovky (vyuţití minerální vlny i směsi vlny s granáliemi, tepelně izolační desky (vyuţití čisté upravené skelné a odseparované kamenné minerální vlny). Obr. 5.3.1: Vlastnosti granálií podle [6]. Z vybraných fyzikálně-mechanických, chemických a ekologických zkoušek provedených na granáliích vyplynulo, ţe je lze vyuţít jako náhradu jemných podílů plniva ve výše určených technologických směsích [6]. 5.3.1 Samonivelační směsi Vyvíjená samonivelační podlahová směs na cementové bázi je určená k aplikaci jako vrstva vytápěné podlahy v občanské a bytové výstavbě, které nejsou namáhané na obrus a musí vyhovět poţadavkům normy ČSN EN 13813 Potěrové materiály a podlahové potěry Potěrové materiály Vlastnosti a poţadavky. Tato podlaha tedy musí mít ve své finální fázi velmi dobré flexibilní vlastnosti (vysokou pruţnost) a samonivelační schopnost. Aplikace podlahové směsi by měla být prováděna litím při teplotách 5 30 C. Tloušťka aplikované vrstvy podlahové směsi by měla být min. 35 mm. Nutným poţadavkem je tedy i dobrá tepelná vodivost a tepelná roztaţnost. Podlahová směs by rovněţ měla vyhovět poţadované třídě 26

hořlavosti a doba zpracovatelnosti čerstvé směsi by neměla přesáhnout 4 hodiny. Samozřejmostí je i dostatečná únosnost zatvrdlé směsi v poţadovaném časovém intervalu [6]. 5.3.2 Tenkostěnné vláknobetonové prvky Vláknobeton je kompozit, který je sloţen z cementové hmoty, jemného kameniva, vody, přísad, příměsí a rozptýlených vláken. Kompozit se vyznačuje výbornými fyzikálně-mechanickými vlastnostmi a především vysokou pevností. Základní poţadavky ovlivňující vlastnosti tenkostěnných vláknobetonových kompozitů: délka vláken, obsah vláken, orientace a poloha vláken, vodní součinitel, poměr jemného kameniva a cementu. Tenkostěnné vláknobetonové kompozity jsou vyuţívány zejména v architektuře a stavitelství, jsou velice oblíbeným materiálem při realizaci fasád také díky moţnosti docílení celého spektra různých pohledových povrchů a struktur. Předností těchto výrobků je jejich nízká hmotnost, která výrazně sniţuje náklady na přepravu, usnadňuje manipulaci a montáţ. Jemnozrnné částice ve struktuře kompozitu zajišťují nízkou nasákavost a mrazuvzdornost. Pouţitím vláknové výztuţe je dosaţeno poţadované pevnosti za ohybu i odolnosti proti rázu [6]. 5.3.3 Tenkovrstvé betonové tvarovky Vlákna jsou obecně do betonu přidávána za účelem zvýšení uţitných vlastností betonu, především zvýšení pevnosti v tahu a v ohybu, dále mrazuvzdornosti a trvanlivosti, odolnosti proti nárazu, smykového namáhání, houţevnatosti betonu aj. Do výroby tenkostěnných kompozitních materiálů s cementovou matricí jsou většinou pouţívána vlákna polypropylenová a skelná. Další okruh výzkumu byl zaměřen na ověření přídavku minerální vlny do betonové směsi se zaměřením na vibrolisované tenkostěnné betonové výrobky. 27

Vibrolisování je kombinovaný způsob zhutňování, při němţ je betonová směs vibrována za současného působení dolisovacího přítlaku. To představuje důraz na přípravu betonové směsi velmi suché konzistence (běţnými metodami prakticky neměřitelné) s vodním součinitelem 0,3 aţ 0,36. Pouţití speciálních přísad umoţňujících lepší a rychlejší zhutnění je proto nezbytné [6]. 5.3.4 Tepelně izolační desky Vyvíjené tepelně izolační desky z upravených odpadních minerálních vláken jsou pojené vhodným pojivem, které zajišťuje dostatečnou soudrţnost vláken a zároveň poskytuje v kombinaci s vlákny potřebné tepelně izolační vlastnosti. V případě pojiva bylo nutné, s ohledem na technologii a především na ekologii, vybírat ze skupiny pojiv, jeţ neobsahuje formaldehyd a fenoly, které se vyskytují v tradičních průmyslově běţně pouţívaných pojivech pro výrobu minerální izolace. Je to nezbytné i vzhledem k tomu, ţe odpadní vlákna zbytky pojiva nepochybně obsahují. Proto byly vybírány produkty, které nejsou zátěţí pro ţivotní prostředí a lze je bez problémů pouţít pro výrobu studenou cestou. Tloušťka desek pro řešení výzkumu a ve vztahu k charakteru desky byla stanovena v rozsahu od 10 do 50 mm, přičemţ se primárně počítá s budoucí výrobou kompaktních lisovaných desek [6]. 5.3.5 Souhrn Všechny typy odpadů z výroby minerální vlny je moţné vyuţít za předpokladu, ţe budou předem upraveny dle definovaných podmínek a parametrů pro jednotlivé konkrétní směry vyuţití ve stavebních hmotách. 5.4 Pěnové polymery 5.4.1 Pěnové polystyrény Pěnové polystyrény jsou lehké, zdravotně nezávadné, snadno opracovatelné hmoty. Jsou rozpouštěny organickými rozpouštědly, která se nachází v některých lepidlech, proto se s těmito látkami nesmí dostat do přímého styku. Povaţují se za jedny z nejlepších izolantů, lze je recyklovat a jsou biologicky neutrální, avšak se nesmí vystavovat teplotám nad 80 C. Vyrábí se pomocí dvou technologií - expandování a extrudování. 28

Expandovaný polystyrén (EPS) - tuhý lehčený izolant s pěnovou strukturou, obsahuje 98 % vzduchu uzavřeného v drobných buňkách hmoty. Z výroby je dodáván nejčastěji v deskách o různé tloušťce nebo ve svinovatelných pásech. Upevňuje se lepením, kotvením pomocí hmoţdinek nebo vkládáním do rámů. Je nutné ho v konstrukci chránit před dlouhodobým přístupem vody. Extrudovaný polystyrén (XPS) - zpěňování prováděno extrudováním (protlačováním) suroviny ve speciálním tunelu. Má uzavřenou buněčnou strukturu, tím se sniţuje jeho tepelná vodivost i nasákavost. Vyrábí se v deskách, jejichţ okraje bývají tvarované, čímţ se zamezuje vzniku tepelných mostů ve spárách. 5.4.2 Pěnové polyuretany Pěnový polyuretan (PU) - makromolekulární materiál na organické bázi vzniklý smíšením dvou sloţek diphenylmetandiisokyanátu a směsí vícesytných alkoholů, aktivátorů, katalyzátorů, retardérů hoření a nadouvadel. Pěnový polyuretan se dodává ve formě desek a dílů příslušného tvaru nebo ve formě komponentů stříkaných a vypěňujících přímo na stavbě. Je trvale odolný vůči teplotám aţ 100 C, nepoškozují jej rozpouštědla. 5.5 Pěnové sklo Pěnové sklo je tuhá, desková izolační hmota na anorganické bázi. Vyrábí se z vytaveného skla rozemletého na jemný prach, které se mísí s prachovým uhlíkem. Pěnové sklo odolává teplotám - 260 C aţ + 430 C, má vysokou pevnost, je vodotěsné, má nulovou kapilaritu a je objemově stabilní. Je moţné jej na stavbě aplikovat přímo do zdiva v místech, kde obvykle umisťujeme hydroizolaci proti zemní vlhkosti, tím získáváme nejen přerušení tepelného mostu mezi svislou a základovou konstrukcí, ale i trvanlivou hydroizolaci. Pěnové sklo se ke konstrukci obvykle lepí. 29

6 RECYKLACE SYSTÉMŮ ETICS Z EPS 6.1 Požadavky na recyklaci dožilých kontaktních zateplovacích systémů Při vyuţití stavebních odpadů jako druhotných surovin je nutné, aby byla dodrţena podmínka energetické návratnosti. Likvidace je posledním a nevyhnutelným stádiem kaţdé stavby a konstrukce. Likvidační energii lze vyjádřit vztahem: EN LIK = EN ROZR + EN DOPR EN NÁVR (1), kde: EN LIK...likvidační energie, EN ROZR...energie nezbytná pro rozrušení stavby, EN DOPR...energie na odvoz a úklid, EN NÁVR...energie získaná návratem do materiálového cyklu. Do vztahu (1) je pro úplnost nutné zavést energii na zpracování materiálů (EN ZPRAC ) po likvidaci stavby. Podmínka hospodárnosti s energií při recyklaci ve stavebnictví by měla směřovat ke vztahu: EN ROZR + EN DOPR + EN ZPRAC < EN NÁVR (2) Tento vztah (2)vyjadřuje podmínku hospodárnosti energetické náročnosti ve stavebnictví. Z ekologického hlediska nelze v některých případech jednoznačně říci, zda je důleţitější vyuţití odpadu jako druhotného surovinového zdroje nebo sníţení znečišťování ţivotního prostředí. Je tedy třeba vycházet z konkrétní situace. Recyklace je účinná z hlediska ţivotního prostředí platí-li: N P3 N P1 + N P2 (3) kde: N p1...je znečištění prostředí ve sféře těţby, zpracování a dopravy surovin, N p2...znečištění prostředí při zneškodňování odpadů, N p3...znečištění prostředí způsobené recyklací. Ze vztahu (3)vyplývá, ţe negativní působení recyklace na ţivotní prostředí nesmí převýšit součet negativního působení znečištění z výroby a ze zneškodňování odpadů. 30

Základní podmínkou úspěšného rozvoje recyklace podle [7] je podrobná a pravidelně aktualizovaná informace o výskytu, mnoţství a sloţení vzniklých odpadů a o dalších podmínkách efektivního hospodaření s nimi. 6.2 Zařazení odpadů ze zateplovacích systémů dle katalogu odpadů a jejich následné využití jako druhotné suroviny Dle zákona č. 381/2001 Sb., kterým se stanoví Katalog odpadů lze směsný odpad z demolic zateplovacích systémů z EPS označit pro účely evidence dle 3, odst.(5) O (ostatní). Řízenou demolicí, při které se bude doţilý zateplovací systém v budoucnu demontovat, vzniknou jednotlivé recykláty (sloţky), které budou dle Katalogu odpadů zatříděny takto: síťoviny - plasty - 170203 a kovy - 170407, hmoţdinka, soklová lišta - kovy - 170407 a plasty - 170203, polystyren - izolační materiál - 170604, povrchové úpravy (lepidla a omítky) - jiné odpady - 170904. 6.3 Životnost kontaktních zateplovacích systémů Při dodrţení správného technologického postupu a pouţití vhodných a vzájemně kompatibilních stavebních materiálů je ţivotnost zateplovacích systémů minimálně 50 let. Delší ţivotnost nelze vzhledem k teprve padesátileté historii kontaktních zateplovacích systémů prakticky doloţit. Dnes je ţivotnost prvních zateplovacích systémů, pocházejících ze 70. let 20. století, ukončena z hlediska plánované ţivotnosti. Zásadní vadou prvních zateplovacích systémů je vysoká hodnota součinitele prostupu tepla konstrukcí U. Dále v těchto původních vrstvených konstrukcích vzniká většinou nepřípustné mnoţství zkondenzované vlhkosti (max. 100 g/m 2 /rok dle ČSN 730540). K těmto vadám se přidávají i vady prováděcí, nejčastěji nedodrţení správných technologických postupů, coţ má za následek různé poruchy v kontaktním zateplovacím systému. 31

Z výše popsaných důvodů lze odhadnout, ţe předpokládaná ţivotnost původních zateplovacích systémů ETICS z EPS je 30 let. Ţivotnost dnešních zateplovacích systémů ETICS z EPS se předpokládá 50 let [7]. 6.4 Spotřeba EPS ve světě Celková spotřeba EPS ve světě v roce 2011 byla 3955 kt, největším spotřebitelem je Čína, následuje Evropa a Amerika. Obr. 6.4.1: Spotřeba EPS ve světě podle [7]. V Evropě se k největším spotřebitelům řadí Německo, Polsko, Itálie a Francie. V ČR se spotřebují pouze 3 % evropské spotřeby EPS. Obr. 6.4.2: Spotřeba EPS v Evropě podle [7]. 32

Celková spotřeba EPS v přepočtu na jednoho obyvatele je v ČR srovnatelná s ostatními státy v EU. Obr. 6.4.3. Přehled o spotřebě EPS ve vybraných evropských státech v roce 2005 podle [7] (údaje jsou uvedeny v kilogramech na jednoho obyvatele) 6.5 Recyklace EPS v zahraničí V zahraničí se v současné době soustředí pozornost hlavně na recyklaci EPS z obalů z oblasti elektrotechniky, potravinářských výrobků, apod. Recyklaci EPS ze stavebnictví se věnuje minimální pozornost, protoţe ţivotní cyklus desek z EPS pouţitých v kontaktních zateplovacích systémech, je mnohonásobně delší oproti výrobkům z EPS, které se pouţívají jako obaly. Vzhledem k tomu, ţe odpadní stavební EPS bývá často znečistěný různými lepidly, stěrkami a omítkami, je jeho recyklace obtíţnější neţ u obalových EPS. Jednou z moţností je rozdruţení EPS na jednotlivé kuličky a jeho smíchání s cementem, případně přidání do betonu [7]. 33

6.6 Možné využití stavebních odpadů ze zateplovacích systémů ETICS jako druhotné suroviny 6.6.1 Výroba EPS Odpad vzniklý při výrobě EPS je na výrobních linkách vracen zpět do výroby v předepsaném rozsahu jako přísada k primární surovině. Rozdrcením odpadního EPS a jeho přidáním do výrobního procesu a smícháním určitého mnoţství s novým materiálem vzniká výrobek - EPS ve standardní kvalitě a s deklarovanými vlastnostmi. 6.6.2 Stavební odpady Při aplikaci systémů ETICS na konstrukci vzniká celá řada stavebních zbytků. Jedná se o porušený EPS nebo o odřezky a další zbytky. Stavební odpad ze zateplovacích systémů bývá různorodý, ale majoritní sloţkou je vţdy izolant z EPS. 6.6.3 Suť z demolic Doţilé a nevhodně navrţené či zdegradované systémy ETICS bude nutné sanovat, případně demontovat a recyklovat. Při demontáţi vzniká celá řada stavebních odpadů, jedná se o směs podkladních a vrchních vrstev, omítky, kotevních prvků a izolantu z EPS. 6.6.4 Způsoby recyklace EPS Použití při výrobě jiných stavebních materiálů ve formě příměsí Odpad z EPS se mísí po rozdrcení na zrna různé velikosti s jinými stavebními materiály, kde vstupuje do výroby jako druhotná surovina. Výroba cihel Pálené stavební materiály a především cihlářské výrobky prodělaly na celém světě v posledních létech prudký vývoj. Moderní technologie výroby umoţňují vyuţití druhotných surovin při výrobě cihelných tvarovek. Tyto druhotné suroviny nejen nahrazují přírodní suroviny a lehčiva, ale přispívají i ke sniţování spotřeby energie. Výroba keramických tvarovek a cihel můţe zuţitkovat polystyrénový recyklát o 34

velikosti zrn 2-3 mm v mnoţství 5 % objemu vstupu do výroby. Čistota recyklátu není nutnou podmínkou, takţe je přípustná i příměs ostatních drobných částic ze zateplovacích systémů [7]. Výroba malt a izolačních omítek Jedná se o malty a izolační omítky, kde jsou vyuţity tepelně izolační vlastnosti, které eliminují a minimalizují tepelné mosty ve zdivu a zvyšují tepelný odpor svislé konstrukce [7]. Výroba lehčeného betonu Drť z odpadního polystyrenu ze stavebního odpadu je moţné vyuţít jako příměs do betonu. Jednotlivé lehčené betony se od sebe odlišují mnoţstvím přidaného recyklovaného polystyrenu [7]. 35

7 ODPADNÍ MINERÁLNÍ VLNA - PRAKTICKÁ ČÁST 7.1 Úvod Z předchozích poznatků v teoretické části diplomové práce vyplývá, ţe z ekonomického i ekologického hlediska je vhodné vytvořit způsob, který by vedl k zušlechtění dosud nevyuţitých izolačních materiálů na bázi minerálních vláken. Vyuţití těchto odpadů by znamenalo další přispění k trvale udrţitelnému rozvoji ve stavebnictví. Laboratorní práce byly rozděleny do několika etap: 1. Průzkum odpadních materiálů na bázi minerálních vláken. Odpad byl vizuálně a mikroskopicky prozkoumán, aby mohl být navrhnut nejvhodnější způsob jeho rozdruţení. 2. Samotné rozdruţení odpadních minerálních desek mechanicky a experimentální ověření teplotní odolnosti fenol-formaldehydového pojiva, které je pouţíváno pro spojování minerálních vláken. 3. Experimentální spojení rozdruţených minerálních vláken zpět do desek pomocí bikomponentních vláken. 4. Experimentální spojení rozdruţených minerálních vláken zpět do desek pomocí polymerního pojiva Duvilax. 5. Vytvoření vzorků a ověření vlastností cementové malty s přídavkem minerálních vláken. 6. Ověření vlastností lepící a stěrkové hmoty CEMIX 145 WOOD s přídavkem minerálních vláken. Odpadní minerální vlna vzniká primárně při její výrobě, ovšem u tohoto odpadu je známé jeho sloţení a lze jej opětovně pouţít a recyklovat přímo při výrobním procesu. Problém vzniká při vzniku odpadu minerální vlny, kde není známé jeho sloţení, případně je i znečištěný, tato minerální vlákna jiţ znovu do výrobního procesu pouţít nelze. Odpady neznámého sloţení vznikají nejčastěji jako odřezky či znehodnocené desky při zateplovaní budov, primárně kontaktním zateplovacím systémem ETICS. Další takto znehodnocené odpady mohou vznikat při demolici systému ETICS, kterému skončila jeho ţivotnost. Pro tyto odpady není prozatím vyvinut ţádný recyklační systém, který by byl ekologicky i ekonomicky výhodný. Vzhledem k tomu, ţe minerální vlna je inertní materiál, je povolené jeho 36

skládkování, ale tím zůstává nevyuţito vysoké mnoţství energie, které bylo do materiálu vloţeno při jeho výrobě. 7.2 Mikrostruktura minerální vlny Vzorky kamenné minerální vlny byly prozkoumány pod mikroskopem při stonásobném zvětšení. Při zkoumání bylo v kamenné minerální vlně objeveno větší mnoţství nerozvlákněného čediče, tvz. granálií. Granálie vznikají při samotné výrobě kamenné minerální vlny a to při rozvláknění taveniny, kdy tavenina vytéká na rotující kotouče, kde je proudem vzduchu rozvlákněna. Chladnější kapky taveniny se jiţ nemohou protáhnout a odlétají od kotoučů jako drobná zrna. Tato zrna jsou při výrobě od minerálních vláken odseparována, ale z obrázku 7.2.1 a 7.2.2 vyplývá, ţe oddělení není stoprocentní. Na obrázku 7.2.3 jsou lépe rozpoznatelná samotná minerální vlákna, z obrázku je patrné, ţe délka vláken není stejná, ale liší se od kaţdého jednotlivého kusu. Také je z tohoto obrázku lépe poznat velikost granálií oproti jednotlivým vláknům, granálie jsou mnohokrát objemnější neţ samotná minerální vlákna. Obr. 7.2.1: Mikroskopicky pozorovatelné granálie v minerální vlně. 37

Obr. 7.2.2: Jiný tvar granálie v minerální vlně. Obr. 7.2.3: Vzhled minerálních vláken při mikroskopickém pozorování. 38

7.3 Rozdružení odřezků minerální vlny Minerální vlákna jsou spojena fenol-formaldehydovým pojivem do desek o různých tloušťkách. Při aplikaci kontaktního zateplovacího systému ETICS na nosnou konstrukci vznikají odřezky z těchto desek. Samotné odřezky pro další zkoumání pouţít nelze, proto je nutné tyto odřezky rozdruţit. Metoda rozdruţení byla stanovena tak, ţe jednotlivé odřezky budou ručně rozdruţeny pomocí plechového síta, jak je dokumentováno na obrázku 7.3.1. Obr. 7.3.1: Vyobrazení pracoviště s pomůckami pro rozdruţování desek z minerální vlny. Po tomto mechanickém rozdruţení vznikly chomáče vláken o různých velikostech, které jiţ bylo moţné dále pouţít pro další zkoumání, viz obrázek 7.3.2. Další zdrobnění těchto chomáčů na jednotlivá vlákna bylo problematické, jelikoţ další ruční zdrobňování by bylo časově i fyzicky velmi náročné. Proto byl učiněn pokus, kde byla zkoumána teplotní odolnost fenol-formaldehydového pojiva. Byly vytvořeny 4 vzorky, z nichţ kaţdý byl zahříván dle definované teplotní křivky znázorněné na obrázku 7.3.3. Cílem pokusu bylo zjistit, zda fenol-formaldehydové pojivo při určité teplotě ztratí svou pojivou schopnost a chomáče vláken se rozpadnou na jednotlivá vlákna. 39

t [ C] Obr. 7.3.2: Vzhled rozdruţených chomáčů minerální vlny. Vzorky kamenné minerální vlny byly řádně označeny, vloţeny do keramických misek a poté zahřívány v peci, kdy při teplotách 200 C, 300 C, 400 C a 500 C, tj. v čase 60 min, 120 min, 180 min a 240 min, byl z pece vyndán vţdy jeden vzorek, který byl označen příslušnou teplotou, a bylo vyzkoušeno, zda fenolformaldehydové pojivo ztratilo svou pojivou schopnost. Na kaţdé zkoušené teplotě byla 60 minutová izotermická výdrţ, aby se vzorek izolačního materiálu stačil dostatečně prohřát. 500 Teplotní křivka 400 300 200 Teplota [ C] 100 0 0 60 120 180 240 τ [min] Obr. 7.3.3: Průběh teplotní křivky pro zahřívání vzorků minerální vlny. 40

Po ručním vyzkoušení zahřívaných vzorků, bylo zjištěno, ţe fenol-formaldehydové pojivo neztratilo svou pojivou schopnost. Ruční vyzkoušení je zobrazeno na obrázku 7.3.4. Další zahřívání na vyšší teploty nebylo provedeno, protoţe by mohlo dojít k přeměně zkoušených minerálních vláken díky transformaci α- křemene, při 573 C, na β-křemen, a tím by došlo ke změně vlastností kamenných minerálních vláken. Obr. 7.3.4: Zkouška rozpadu materiálu na jednotlivá vlákna. Při zahřívání vláken došlo pouze ke změně barvy minerální vlny a to ze ţlutozelené na ţlutou přes šedou na zelenou. Barevný vzhled vzorku je zachycen na obrázku 7.3.5. Vzorek č. 1 byl zahřátý na 200 C, č. 2 na 300 C, č. 3 na 400 C a č. 4 na 500 C. Obr. 7.3.5: Vhled vzorků minerální vlny po teplotní expozici v peci. 41

Vzorky byly po zahřátí sledovány pod mikroskopem se stonásobným zvětšením, zda došlo k nějaké jejich změně oproti nezahřívaným vzorkům. Z přiloţených obrázků 7.3.6, 7.3.7, 7.3.8 a 7.3.9 je patrné, ţe k ţádným změnám minerálních vláken nedošlo, délka vláken zůstala stejná a minerální vlna stále obsahuje podíl granálií. Obr.7.3.6: Minerální vlna po zahřátí na 200 C. Obr. 7.3.7: Minerální vlna po zahřátí na 300 C. 42

Obr. 7..3.8: Minerální vlna po zahřátí na 400 C. Obr. 7.3.9: Minerální vlna po zahřátí na 500 C. 43

7.4 Odpadní minerální vlákna s bikomponentními vlákny Cílem výzkumu bylo rozdruţit a opět spojit pomocí bikomponentních vláken vlákna minerální vlny. Společnost Retex a.s. Moravský Krumlov se uvolnila k tomu, ţe experiment proběhne na jejich lince pro výrobu textilních izolačních desek z odpadních textilních vláken pojených polyetylénovými bikomponentními vlákny. Na výrobní lince nejprve dochází k rozdruţení odpadního materiálu na jednotlivá vlákna, poté jsou vlákna smíchána s bikomponentními vlákny a nanášena ve vrstvách na rošt, nanesená vlákna jsou stlačena do poţadované tloušťky a profouknuta horkým vzduchem, čímţ dojde k roztavení bikomponentních vláken a tím ke spojení textilních vláken. Tento pokus nemohl být proveden vzhledem k tomu, ţe po důkladném průzkumu vzorků minerální vlny bylo zjištěno, ţe délka minerálních vláken je oproti textilním velmi malá a minerální vlákna by propadala roštem při nanášení na něj. Pro další činnost společnost Retex a.s. poskytla jimi pouţívané bikomponentní vlákna pro další pokusy prováděné ručním rozdruţením vláken. Nyní byla cílem dokonalá homogenizace bikomponentních vláken s minerálními vlákny a následné spojení pomocí horkého vzduchu. Při pokusu bylo do minerálních vláken přidáno 10, 15 a 20 % bikomponentních vláken. Ani v jednom případě nedošlo k dokonalé homogenizaci a spojení horkým vzduchem bylo nedokonalé. Toto bylo způsobeno nedokonalým rozdruţením minerálních vláken a jejich malou délkou oproti vláknům bikomponentním. Výsledky tohoto pokusu je vidět na obrázku 7.4.1. Bikomponentní vlákna jsou plastová dvousloţková vlákna, která mají nízkou teplotu tavení a to 150 C. Pouţívají se ke spojení jiných vláken s vyšší teplotou tavení. Bikomponentní vlákna jsou zdokumentována na obrázku 7.4.2. 44

7.4.1: Výsledek homogenizace bikomponentních a minerálních vláken. Obr. 7.4.2: Vzhled bikomponentních vláken. 7.5 Odpadní minerální vlákna s lepidlem Duvilax Duvilax je lepidlo vyrobené na bázi disperze kopolymeru vinilacetátu ve vodě. Cílem tohoto experimentu bylo spojit rozdruţené chomáče minerálních vláknem lepidlem Duvilax. Pro vytvoření vzorků byla pouţita forma o rozměrech 300 x 300 mm. Do formy byly vyvrtány otvory o průměru 3 mm, coţ je patrné z obrázku 7.5.4, aby tudy mohlo odejít přebytečné lepidlo ze směsi a minerální vlákna byla 45

tedy pojena co nejmenším mnoţstvím lepidla. Při vytváření vzorků nebylo mnoţství lepidla Duvilax zaznamenáváno, protoţe jeho značná část odešla otvory ve formě. Postup vytváření vzorků: Nejprve došlo ke smíchání lepidla Duvilax s rozdruţenými částmi minerální vlny jak je znázorněno na obrázku 7.5.1, po důkladné homogenizaci, zobrazené na obrázku 7.5.2, byla směs uloţena do formy o rozměrech 300 x 300 mm, dále byla do formy na směs umístěna zatěţovací OSB deska, viditelná na obrázku 7.5.3, s takovými rozměry, aby přesně zapadla do formy, deska byla zatíţena tak, aby z ní mohlo vytékat přebytečné pojivo, které je zobrazeno na obrázku 7.5.4, poté byly vzorky ponechány pod zatíţením, aby došlo k vytvrzení pojiva, zatíţení je znázorněno na obrázku 7.5.5. Obr. 7.5.1: Vzhled směsi při míchání minerální vlny s lepidlem Duvilax. 46

Obr. 7.5.2: Uloţení směsi minerální vlny s pojivem Duvilax do formy. Obr.7.5.3: Umístění zatěţovací OSB desky do formy na směs minerální vlny a pojiva. 47

Obr. 7.5.4: Přebytečné lepidlo vytéká z formy po zatíţení desky. Obr. 7.5.5: Vzorek byl zatíţen a zanechán k zatvrdnutí. První vzorek, který byl odformován po 10 dnech od zamíchání je vidět na obrázku 7.5.6. Po odformování se vzorek rozpadl, na povrchu byl zatvrdlý, ale uvnitř byl stále vlhký a pojivo nebylo zatvrdlé. Po tomto zjištění byl namíchán další vzorek, který byl odformován po 15 dnech od zamíchání, ale pojivo na dně formy stále nebylo zatvrdlé a vzorek se opět rozpadl, jak je zobrazeno na obrázku 7.5.7. Třetí vzorek byl uloţen 20 dnů od zamíchání a poté odformován, vzorek byl suchý a 48

pojivo bylo zatvrdlé, ale i přes pouţití odbedňovacího přípravku se přilepil k formě a nepodařilo se jej odformovat v soudrţném stavu, coţ je patrné z obrázku 7.5.8. Obr.7.5.6: Vzhled vzorku odformovaného po 10. dnech od zamíchání záměsi. Obr. 7.5.7: Vzhled vzorku odformovaného po 15. dnech od zamíchání záměsi. 49

Obr. 7.5.8: Vzhled vzorku odformovaného po 20. dnech od zamíchání záměsi. Na částech z vzorku odformovaného po 15 dnech byla změřena objemová hmotnost, která byla po zaokrouhlení 640 kg/m 3. Z tohoto experimentu vyplývá, ţe minerální vlákna je moţné spojit polymerním lepidlem, ale vytvoření většího vzorku je obtíţné. Této problematice je vhodné se nadále věnovat a upravovat jak vlastnosti směsi vláken s lepidlem, tak materiál formy a odbedňovací přípravky. Pokud dojde k souladu všech materiálů a přísad, je moţné vyvinout nový materiál, který bude nadále pouţitelný a tím se vyuţije odpadní materiál a energie do něj při výrobě vloţená. 7.6 Malta s odpadními minerálními vlákny Odpadní minerální vlákna primárně vznikají při výrobě izolací z tohoto materiálu, při výrobě je však moţné tyto vlákna znovu pouţít a přímo recyklovat. Ve stavebnictví, zejména při zateplování budov, jsou minerální vlákna hojně vyuţívaná pro své tepelně-izolační vlastnosti. Při úpravě minerálních izolací, především řezáním, vzniká odpad, který prozatím nenachází ţádné vyuţití. Zpět do výroby je nepouţitelný, protoţe při smíchání odpadu není jasné jakého původu a sloţení daný odpadní izolační materiál je. Vzhledem k tomu, ţe tento materiál je inertní, tak je dovoleno jeho skládkování, tím ovšem zůstává nevyuţito vysoké mnoţství energie, které je potřebné k jeho výrobě. V současné době, z ekonomických důvodů, se moţnosti průmyslové recyklace minerálních vláken 50

nerozvíjejí. Jednou z moţností opětovného pouţití tohoto materiálu je jeho rozvláknění a následné přidání do vhodné matrice, kde můţe zlepšovat určité vlastnosti. Tuto moţnost je ovšem nutné ověřit laboratorními zkouškami. Jako jedna z variant byla pouţita cementová malta, do které bylo přidáno různé mnoţství vláken. Vzhledem k nemoţnosti rozvláknit deskovou minerální izolaci strojně byla deska pouze "natrhána" na větší kusy pomocí síta o velikosti ok 8 mm. Tyto kusy byly před samotnou přípravou cementové malty smíchány s kamenivem frakce 0-4 mm a důkladně rozmíchány ručním míchadlem. Takto byly větší kusy minerální izolace lépe rozvlákněny pomocí kameniva. K této směsi byl postupně přidán cement a voda, po zamíchání došlo k uloţení směsi do forem o rozměrech 40 x 40 x 160 mm a jejímu následnému zhutnění pomocí vibračního stolu. Bylo vyrobeno celkem 5 záměsí, z nichţ kaţdá obsahovala 3 trámce. Vzorky byly uloţeny v laboratorním prostředí při teplotě 22 C a relativní vlhkosti vzduchu 65 %. Na zatvrdlých vzorcích bylo provedeno měření součinitele tepelné vodivosti λ metodou topného drátu, poté byly vzory vysušeny do konstantní hmotnosti při 105 (+/- 5) C a bylo provedeno znovu měření součinitele tepelné vodivosti λ. Vzorky byly v obou stavech změřeny, zváţeny a byla vypočtena jejich objemová hmotnost ρ. Po 28 dnech byla stanovena na trámcích pevnost v ohybu R f a pevnost v tlaku R c. Všechny naměřené a vypočtené hodnoty byly zaznamenány do tabulek a grafů. 7.6.1 Stanovení pevností cementové malty dle ČSN EN 196-1:2005 Základní požadavky Postup zahrnuje stanovení pevnosti cementové malty v tlaku a v ohybu na zkušebních tělesech ve formě trámečků o rozměrech 40 mm x 40 mm x 160 mm. Zkouška pevnosti v ohybu Zkušební trámeček se umístí do zkušebního stroje a to tak, ţe jeho podélná osa je k válcovým podpěrám kolmá a provede se postupné zatěţování. Nárůst síly se postupně zvyšuje rovnoměrnou rychlostí 50 +/- 10 N.s -1 aţ do zlomení zkušebního vzorku. Poloviny trámečků se uchovají do doby zkoušky pevnosti v tlaku ve vlhku. Pevnost v ohybu R f se vypočte podle vztahu: R f = 1,5.F f.l/b 3 [MPa], 51

kde: b...délka boční hrany průřezu zkušebního trámečku[mm], F f...lomové zatíţení, vynaloţené na střed trámečku[n], l...vzdálenost lomových podpor [mm] Obr. 7.6.1: Uspořádání zatíţení pro stanovení pevnosti v ohybu [8]. Zkouška pevnosti v tlaku Pevnost v tlaku se zkouší na zlomcích trámečků po zkoušce pevnosti v ohybu. Očištěné zlomky se vystředí bočními plochami v rozmezí +/- 0,5 mm na destičkách zkušebního stroje a délkově se orientují tak, aby koncové plochy trámečku přesahovaly přibliţně o 10 mm destičky, případně pomocné destičky. Zatíţení se zvyšuje pravidelně během celé doby zatěţovací rychlostí 2400 +/- 200 N.s -1 do porušení vzorku. Pevnost v tlaku R c se vypočte podle vzorce: R c = F c /1600[MPa], kde: F c...nejvyšší zatíţení při porušení [N], 1600...plocha destiček (40mm x 40 mm) [mm -2 ]. 52

Obr. 7.6.2: Příklad přípravku pro zkoušení pevnosti v tlaku [8]. 1. kličkové loţisko, 2. pohyblivá část, 3. vratná pruţina, 4. kulové uloţení zkušebního stroje, 5. horní tlačená deska zkušebního stroje, 6. kulové uloţení přípravku, 7. horní tlačená destička přípravku, 8. zkušební těleso, 9. dolní tlačená destička, 10. spodní deska přípravku, 11. spodní deska zkušebního stroje 7.6.2 Naměřené a vypočtené hodnoty U vzorků cementové malty s odstupňovaným přídavkem odpadní minerální vlny byla zvolena receptura přípravy směsi podle tabulky 7.6.1. Dále byly na vzorcích naměřeny a vypočteny hodnoty objemové hmotnosti, součinitele tepelné vodivosti, pevnosti v tlaku a tahu, vlhkosti, které jsou uvedeny v Tab. 7.6.2 aţ 7.6.4. Tab. 7.6.1: Sloţení zkoušených malt. Složení malt Označení REF 10 g 15 g 20 g 40 g CEM I 42,5 R Mokrá [g] 450 450 450 450 450 0-4 mm Žabčice [g] 1350 1350 1350 1350 1350 Voda [g] 250 250 250 250 250 Vodní součinitel w [-] 0,56 0,56 0,56 0,56 0,56 Minerální vlákna [% z m c ] 0 2,22 3,33 4,44 8,89 Minerální vlákna [g] 0 10 15 20 40 53

Tab. 7.6.2: Naměřené hodnoty vzorků malty s minerálními vlákny při laboratorní vlhkosti. n l [mm] b [mm] h [mm] m [g] ρ [kg/m 3 ] ɸ ρ [kg/m 3 ] λ [Wm -1 K -1 ] ɸ λ [Wm -1 K -1 ] w [%] ɸ w [%] 1 160,71 40,09 40,10 529,57 2050 1,372 5,08 REF 2 160,34 40,05 39,93 535,42 2090 2060 1,290 1,335 4,59 3 160,78 40,83 40,07 539,00 2050 1,344 5,06 4,91 1 160,36 39,66 39,98 524,98 2060 1,142 4,32 10 g 2 161,28 39,16 40,48 527,88 2060 2040 1,217 1,230 4,43 3 160,99 40,08 40,17 515,59 1990 1,331 4,87 4,54 1 163,43 39,61 39,11 507,97 2010 1,303 4,87 15 g 2 162,10 41,34 40,15 527,80 1960 1990 0,907 1,107 5,18 3 162,64 40,77 39,49 521,21 1990 1,112 4,83 4,96 1 164,45 39,22 39,96 510,53 1980 1,031 5,41 20 g 2 164,18 40,60 40,92 550,16 2020 1990 1,112 1,144 4,91 3 164,33 39,24 40,26 508,04 1960 1,290 4,22 4,85 1 159,54 41,50 40,39 532,41 1990 1,194 4,58 40 g 2 159,98 39,94 40,13 515,70 2010 1990 1,252 1,177 4,58 3 159,45 40,41 40,24 510,49 1970 1,084 4,70 4,62 54

Tab. 7.6.3: Naměřené hodnoty vysušených vzorků malty s minerálními vlákny. Vysušený stav Vzorek n l [mm] b [mm] h [mm] m [g] ρ [kg/m 3 ] ɸ ρ [kg/m 3 ] λ [Wm -1 K -1 ] ɸλ [Wm -1 K -1 ] 1 160,18 39,24 40,03 503,97 2000 1,183 REF 2 160,38 40,29 40,36 511,90 1960 1970 0,976 3 160,65 40,22 40,55 513,04 1960 1,057 1,072 1 160,36 39,66 39,98 503,23 1980 1,084 10 g 2 161,26 39,83 40,28 505,48 1950 1960 1,057 3 160,80 39,90 39,00 491,64 1960 0,999 1,047 1 163,24 39,72 39,82 484,40 1880 0,961 15 g 2 162,00 39,96 40,87 501,81 1900 1900 1,007 3 162,60 39,93 39,84 497,20 1920 0,999 0,989 1 164,60 38,50 39,71 484,32 1920 0,835 20 g 2 164,40 40,66 40,44 524,42 1940 1920 0,881 3 164,38 39,39 39,51 487,45 1910 0,894 0,870 1 159,52 41,24 40,88 509,09 1890 0,947 40 g 2 159,60 40,08 40,14 493,13 1920 1900 0,863 0,885 3 159,57 40,48 40,16 487,59 1880 0,846 55

Tab. 7.6.4: Naměřené pevnosti v ohybu R f a pevnosti v tlaku R c vzorků malty s minerálními vlákny. Vzorek n F f [kn] F c [kn] R f [MPa] ɸR f [MPa] R c [MPa] ɸR c [MPa] 1 2,80 51,50 58,00 10,70 32,8 36,9 REF 2 3,05 54,00 51,00 11,18 10,9 33,2 31,4 3 2,95 51,00 59,00 10,75 31,3 36,2 33,6 1 2,50 55,00 37,00 9,49 34,7 23,3 10 g 2 2,90 40,00 50,50 10,85 10,5 24,9 31,5 3 2,80 52,00 50,00 11,13 33,4 32,1 30,0 1 2,80 37,00 55,50 10,89 23,4 35,1 15 g 2 2,53 44,00 42,50 9,21 10,0 26,9 26,0 3 2,60 47,00 39,00 10,01 29,5 24,5 27,6 1 2,78 43,50 40,00 11,31 28,5 26,2 20 g 2 2,95 55,00 43,00 10,94 11,6 33,4 26,2 3 3,15 34,00 45,00 12,63 21,8 28,9 27,5 1 3,53 60,00 42,00 12,26 35,6 24,9 40 g 2 3,25 53,50 35,00 12,05 12,6 33,3 21,8 3 3,65 44,00 54,50 13,38 27,1 33,5 29,4 56

Objemová hmotnost [kg/m 3] ɸ Rf [MPa] ɸ λ [Wm -1 K -1 ] 2100 2050 2000 1950 1900 1850 1800 REF 10 g 15 g 20 g 40 g Vzorek Objemová hmotnost (kg/m3) Objemová hmotnost ve vysušeném stavu (kg/m3) Graf 7.6.1: Průběh závislosti přídavku minerálních vláken na objemové hmotnosti. 1,600 1,400 1,200 1,000 0,800 0,600 0,400 0,200 0,000 REF 10 g 15 g 20 g 40 g Vzorek Součinitel tepelné vodivosti (W/(mK)) Součinitel tepelné vodivosti ve vysušeném stavu (W/(mK)) Graf 7.6.2: Průběh závislosti přídavku minerálních vláken na hodnotě součinitele tepelné vodivosti. 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 REF 10 g 15 g 20 g 40 g Vzorek Graf 7.6.3: Průběh závislosti přídavku minerálních vláken na hodnotě pevnosti v ohybu. 57

ɸ Rc [MPa] 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 REF 10 g 15 g 20 g 40 g Vzorek Graf 7.6.4: Průběh závislosti přídavku minerálních vláken na hodnotě pevnosti v tlaku. Obr. 7.6.3: Vzhled připravených vzorků malty s přídavkem minerálních vláken. 58

Obr. 7.6.4: Pomůcky pro měření součinitele tepelné vodivosti λ metodou topného drátu na přístroji Shotherm QTM. Obr. 7.6.5: Vzhled struktury vzorku s minerálními vlákny na zkušebním trámečku s označením 10 g. 7.6.3 Souhrn výsledků Podle experimentálních výsledků lze prokázat, ţe přídavek minerálních vláken do cementové malty sniţuje objemovou hmotnost ρ [kg/m 3 ] malty, a to při vyšších dávkách (15 aţ 40 g na 2050 g malty) o maximální hodnotu 70 kg/m 3, coţ odpovídá poklesu objemové hmotnosti o 3,4 %. Po vysušení zkušebních vzorků byla zjištěna vlhkost w, která se pohybovala v rozmezí 4,54 aţ 4,96 %hm. U vysušených vzorků se sníţila objemová hmotnost, která dále klesala s přídavkem vyššího mnoţství minerálních vláken. Objemová hmotnost zkušebních těles se přídavkem minerálních vláken sníţila celkem o 70 kg/m 3, coţ odpovídá poklesu objemové hmotnosti o 3,7 %. 59

Hodnota součinitele tepelné vodivosti λ zkušebních vzorků cementové malty s přidáním minerálních vláken poklesla, jak je patrné na obrázku 7.6.2. Největší pokles hodnoty λ zkušebních vzorků cementové malty činí 0,23 Wm -1 K -1, coţ v podílu odpovídá poklesu hodnoty o 17 % oproti hodnotě referenčního vzorku. Největší sníţení hodnoty λ nastalo u zkušebního vzorku, kde bylo přidáno 15 g minerálních vláken na 2050 g malty. Uvedené sníţení hodnoty λ se vztahuje ke zkušebním vzorkům uloţeným v laboratorním prostředí. Po vysušení zkušebních vzorků se hodnota součinitele tepelné vodivosti λ však sníţila nejvíce u vzorku, kde bylo přidáno 20 g minerálních vláken na 2050 g malty. Konkrétně jde o pokles hodnoty λ o 0,20 Wm -1 K -1, coţ v podílu odpovídá sníţení o 18,8 %. Pevnost v ohybu R f se při přidání malého mnoţství vláken (10 a 15 g na 2050 g malty) sníţila, nejvíce u vzorku 15 g o 0,9 MPa, coţ odpovídá sníţení o 8,3 %. Při vyšších dávkách minerálních vláken (20 a 40 g) se pevnost v ohybu oproti referenčním vzorkům zvýšila, nejvíce u vzorku 40 g o 1,7 MPa, coţ odpovídá zvýšení o 15,6 %. Pevnost v tlaku R c se oproti referenčním vzorkům sníţila u všech zkoušených vzorků s vlákny, nejvíce o 6,1 MPa u vzorku 20 g, coţ odpovídá sníţení o 18,2 %. U vzorku 40 g se pevnost v tlaku opět mírně zvýšila, tudíţ u vzorku 40 g byl pokles menší, a to 4,2 MPa, procentuelně vyjádřený pokles o 12,5 %. Z naměřených hodnot lze odvodit, ţe minerální vlákna v cementové maltě sniţují objemovou hmotnost ρ, toto sníţení ovšem není nijak výrazné, proto je v praxi zanedbatelné. U součinitele tepelné vodivosti λ se s přidáním vláken hodnota sníţila výrazně, proto je prokazatelné, ţe minerální vlákna v cementové maltě sniţují součinitel tepelné vodivosti λ a zlepšují tím její izolační schopnost. Pevnost v ohybu R f se u vzorků s větším mnoţstvím vláken zvýšila, to je způsobeno rovnoměrným rozptýlením vláken, která spolupůsobí s maltou při tahovém zatíţení. Z fotodokumentace lomu vzorku na obrázku 7.6.5 je patrné, ţe v maltě nejsou viditelné ţádné shluky vláken a vlákna jsou rovnoměrně rozptýlena ve struktuře malty. Pevnost v tlaku R c se po přidání minerálních vláken sniţuje, ale sníţení není nijak výrazné. Celkově lze shrnout poznatek, ţe vlastnosti cementové malty po přidání minerálních vláken se zlepšily, proto je vhodné se tímto tématem dále a podrobněji zajímat. 60

7.7 Odpadní minerální vlákna aplikovaná do lepící a stěrkovací hmoty CEMIX 145 WOOD Tento experiment byl proveden v laboratoři firmy CEMIX. Cílem zkoušek bylo ověřit chování minerálních vláken při jejich pouţití s lepící a stěrkovací hmotou CEMIX 145 WOOD. Podle předpokladů a výsledků zkoušek malty s odpadními minerálními vlákny popsané v předcházející kapitole, by minerální vlákna v kombinaci s touto hmotou mohla zlepšovat flexibilitu zatvrdlé hmoty, která je u těchto materiálů velmi důleţitá. 7.7.1 Oblast použití stěrkové hmoty CEMIX 145 WOOD podle výrobce Pro lepení a armování tepelných izolantů včetně XPS a soklových desek na dřevokonstrukce s moţností lepení na dřevěné, cementotřískové a dřevoštěpkové desky. Vhodná také pro lepení tepelně-izolačních desek na běţné minerální podklady a ocelový trapézový plech. Stěrková hmota vytváří s armovací síťovinou výztuţnou vrstvu na povrchu izolantu. Jako součást výztuţné vrstvy tvoří podklad pod finální omítku. Jednoduše zpracovatelná vhodná pro ruční zpracování ve vnějším i vnitřním prostředí. Vysoce flexibilní hmota, vysoká odolnost vůči působení vody. Splňuje technická kritéria směrnice ETAG 004 [9]. Tab. 7.7.2: Technický list CEMIX 145 WOOD [9]. 61