MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA ŠESTNÁCT PŘÍSPĚVKŮ K DĚJINÁM (VELKÉ) MORAVY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA ŠESTNÁCT PŘÍSPĚVKŮ K DĚJINÁM (VELKÉ) MORAVY SBORNÍK K NAROZENINÁM BOHUSLAVA F. KLÍMY BRNO 2011

Editoři: Mgr. Libor Bílek Mgr. Josef Kováčik Recenzovali: PhDr. Ludvík Belcredi, Moravské zemské muzeum (část 1.) prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc., Pedagogická fakulta MU (část 2.) 2011 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-5575-9

OBSAH Úvodem... 5 ČÁST 1. OD PRAVĚKU PO NOVOVĚK... 7 Vendula Hromádková Miriam Nývltová Fišáková: Mladobronzová lokalita Jiříkovice... 9 Blanka Kavánová: Spektrometrická analýza zlatých náušnic z pohřebiště u baziliky v Mikulčicích.... 23 Michal Vágner: Raně středověké osídlení v povodí Jevišovky, Rokytné a středního Podyjí... 31 Josef Kováčik: Slovanská pekárna ve Znojmě-Hradišti... 37 Eva Drozdová: Výsledky základní antropologické analýzy kosterních pozůstatků z pohřebiště ve Znojmě-Hradišti, sonda Šoba, sezóny 2007 a 2008... 47 Eva Vaníčková: Antropologická rekonstrukce podoby člověka podle lebky z pohřebiště Znojmo-Hradiště... 59 Kristýna Pížová Eva Drozdová Bohuslav František Klíma: Antropogenetický výzkum slovanské populace ze Znojma-Hradiště. První výsledky.... 63 Milan Hanuliak Pavel Uher Peter Bačík: Možnosti využitia železitých konkrécií zo stredovekého sídliska v Senci-Svätom Martine... 71 Kateřina Dvořáková Vladimír Hašek Jan Tomešek: Geofyzikální prospekce a umělecko historický průzkum kostela sv. Kříže v Nebovidech na okr. Brno-venkov... 79 Kateřina Dvořáková: Románsko-gotický cyklus nástěnných maleb v opatské kapli baziliky sv. Prokopa v Třebíči (UNESCO)... 89 Zdeňka Měchurová: Na koníčka si vyskočím O drobné středověké plastice koníčků s jezdcem z Moravy... 99 Vladimír Hašek Josef Unger: Městské podzemí České republiky v prospekci a výzkumu... 107 ČÁST 2. 19. STOLETÍ A SOUDOBÉ DĚJINY... 123 Milan Hlavačka: Konec královského města Znojma... 125 Vladimír Podborský: Vzpomínky na výzkum ve Znojmě-Hradišti... 139 Marek Těšík: K problematice politického zneužívání justice na počátku 50. let. První trest smrti Státního soudu Brno.... 145 Libor Bílek: Pokus Vítězslava Klímy ze Strání o protikomunistický odboj na přelomu 40. a 50. let... 153 BAREVNÉ OBRAZOVÉ PŘÍLOHY... 175

ÚVODEM Milí čtenáři, v rukou držíte sborník prací na počest šedesátých narozenin doc. PhDr. Bohuslava Františka Klímy, CSc., archeologa a pedagoga působícího na katedře historie brněnské Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Nebývá tak docela zvykem, aby vědci či pedagogovi byl dedikován celý sborník již k šedesátým narozeninám. Docent Klíma mladší se však pro editory tohoto sborníku stal takovou osobností a vzorem, že se rozhodli využít příležitosti jeho životního jubilea k tomu, aby mu svůj vděk i úctu projevili právě vydáním tohoto sborníku. Editoři věří, že zdaleka nevyjadřují jen svůj postoj, ale že mluví i za všechny ostatní současné i minulé posluchače pedagogické fakulty brněnské univerzity i za všechny ty, kteří se měli možnost s docentem Klímou setkat při své vědecké či jiné práci. Bylo již naznačeno, že editoři tohoto sborníku byli ještě v nedávné době studenty brněnské pedagogické fakulty. Tato skutečnost do jisté míry předurčila charakter této publikace. Redakce nezastírá, že sborník je svým rozsahem i úpravou skromnější, neboť v současné době, kdy (doufejme) odeznívá finanční krize a kdy je navíc oficiálně avizováno snížení finančních dotací českým univerzitám, je téměř zázrak, že se Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity mohla ujmout tohoto úkolu a že se jejímu vedení podařilo najít prostředky k tomu, aby sborník mohl vyjít. V tomto směru patří poděkování editorů především doc. RNDr. Josefu Trnovi, CSc., děkanovi PdF MU, dále prof. PhDr. Marii Vítkové, CSc., proděkance pro vědu, výzkum a doktorská studia, doc. Mgr. Světlaně Hanušové, Ph.D., proděkance pro vnější vztahy a ediční činnost, a prof. PhDr. Jaroslavu Vaculíkovi, CSc., vedoucímu katedry historie, za jejich podporu a vstřícnost. Redakce děkuje také Mgr. Jířímu Miholovi, Ph.D. za jeho cenné rady, které editorům pro jejich práci ochotně poskytl. Upřímné díky patří samozřejmě všem autorům zaslaných příspěvků. Ve sborníku předkládá výsledky svého bádání celkem 22 autorů v 16 článcích, a to z velmi širokého spektra vědních oborů od archeologie přes antropologii, kunsthistorii až po historii. Autory příspěvků jsou jak renomovaní vědečtí pracovníci a odborníci z praxe, tak vysokoškolští studenti a čerství absolventi. Bohužel, současný systém hodnocení publikační činnosti vědeckých pracovníků, který upřednostňuje příspěvky do publikací jiného druhu než je příležitostný sborník, mnoha osloveným autorům nakonec znemožnil rozšířit řady zde předkládaných prací. I jim však patří velký dík za jejich upřímnou snahu a srdečnou podporu, kterou redakci vyjadřovali. Úlohy recenzentů sborníku se ochotně ujali pánové PhDr. Ludvík Belcredi a prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc., za což jim redakce upřímně děkuje. V neposlední řadě by redakce ráda poděkovala také těm, kteří se podíleli na přípravě sborníku k vydání zejména Mgr. Monice Foltánové z Edičního centra Pedagogické fakulty MU za její ochotu a cenné rady a studentce PdF MU Bc. Lence Teclové za provedení jazykové korektury. Redakce 5

Část 1. Od pravěku po novověk

MLADOBRONZOVÁ LOKALITA JIŘÍKOVICE (OKR. BRNO-VENKOV) JIŘÍKOVICE (DISTRICT OF BRNO) AN EARLY BRONZE AGE LOCALITY Vendula Hromádková Miriam Nývltová Fišáková Anotace: Záchranný výzkum proběhl v roce 1998 a jednalo se především o sídliště s nálezy velatické kultury středodunajských popelnicových polí. Bylo objeveno bezmála 356 objektů, z nichž můžeme jmenovat hlavně rozsáhlý příkop v šířce 3,5 6 m, klešťovitou bránu, nadzemní kůlové stavby a tři izolované pohřby. Ostatní objekty tvořily hospodářské a výrobní objekty. Primárním úkolem bylo však zdokumentovat veškeré artefakty a tím položit základ pro další možné interpretace. Na lokalitě bylo nejhojnějším zvířetem tur domácí, prase domácí, ovce/koza domácí, méně je koně a psa domácího. Z lovné zvěře se zde dochovaly pozůstatky jelena, srnce, prasete divokého a zajíce. Vzhledem k fragmentárnosti a zásahům na kostech (stopy po řezání na místech svalových úponů) je pravděpodobné, že se jedná o kuchyňský odpad a nepotřebný materiál. Klíčová slova: sídelní areál, velatická kultura, klešťovitá brána, domácí zvířata, lovná zvěř. Abstract: Archaeological rescue excavation in Jiříkovice took place in 1998 and it concerned settlement area with findings of Velatice Culture of Middle Danubien Urnfield Culture. Primary purpose of the research was to document all artifacts and thereby lay the basis for further interpretation. Almost 356 objects were detected, out of which a huge ditch (3,5 6 m wide), a plier-gate, houses and three isolated burials should be mentioned above all. The other objects consisted of economic and industrial facilities. On the locality, the remains of domestic cattle, domestic pig and domestic sheep/goat were the most frequent, horse and dog were rarer. Among the remains of wild animals, deer, roedeer, boar and hares were present. These remains were apparently kitchen waste and unnecessary material Key words: settlement, Velatice culture, plier-gate, domestic animals, wild animals. ÚVOD V roce 1998 v Jiříkovicích v trati Díly bylo na ploše cca 10,4 ha při výstavbě nákupněspolečenského komplexu Rohlenka objeveno jedno z mála mladobronzových sídlišť velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (dále jen KSPP). Pod vedením M. Bálka a A. Matějíčkové z Ústavu archeologické památkové péče v Brně bylo odkryto bezmála 356 sídlištních objektů, které veskrze náležejí právě velatické fázi KSPP. Jedná se zejména o zásobní jámy, výrobní objekty, hliníky, kůlové nadzemní domy, žlaby a sídlištní jámy blíže nespecifikovaného významu. Za zmínku však především stojí nález hrotitého příkopu s šířkou 3,5 až 6 m a maximální hloubkou 2,9 m, který nejnověji můžeme datovat do mladší doby bronzové. Podobně unikátní se jeví i objev palisádového žlábku, který je přerušen klešťovitou bránou. Pokud bychom brali tuto skutečnost striktně jen v rámci rovinného nížinného sídliště, nemají tyto nálezy na Moravě ani v Čechách žádné analogické případy. To však můžeme zdůvodnit spíše stavem výzkumu, nežli samotnou absencí těchto nálezů. Výplně těchto objektů obsahovaly velké množství keramiky, mazanice, zvířecích kostí a v menší míře také bronzové předměty, kostěné nástroje a kamennou industrii. Předkládaná studie vychází z magisterské diplomové práce, která vznikla pod vedením Mgr. Klárky Šabatové, Ph.D. na ÚAM FF MU (Hromádková 2009). Primárním úkolem této studie bude zveřejnění a seznámení se sídlištní strukturou na dalším rovinném sídlišti mladší 9

doby bronzové s důrazem na osteologický rozbor jiříkovického materiálu (RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D.). Jelikož množství materiálu a celkově sídliště samo o sobě značně přesahuje požadovaný rozsah, základní snahou bude tedy hlavně zdokumentovat nálezové okolnosti a položit tak základ pro případná další vyhodnocení a následné interpretace. Detailnější analýza veškerých artefaktů a zejména keramického materiálu, jako nejpočetnější a nejrozmanitější složky celého nálezového souboru, bude tak již otázkou budoucí. POLOHA LOKALITY A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ Lokalita se nachází jižně od silnice E47 a dálnice D1 na trase Brno Vyškov. Na severu je lokalita ohraničena bývalým zájezdním hostincem, dnes motorestem Rohlenka, a dalšími zařízeními jako např. restaurací McDonald s a čerpací stanicí pohonných hmot Aral. Na jihu je na dohled samotná vesnice Jiříkovice (Bálek Matějíčková 1998). Jiříkovice spadají do geomorfologické soustavy Vněkarpatských sníženin, přesněji do její podsoustavy Západních Vněkarpatských sníženin, které se rozprostírají od JZ k SV od Znojma přes Brno, Vyškov, Přerov až k Hranicím na Moravě (Demek 2006, 495, 515). Na jihozápadě začínají rozsáhlým Dyjsko-svrateckým úvalem a přecházejí plynule na severovýchodu do sníženiny Vyškovské brány (Demek a kol. 1965, 215). Severovýchodní část Dyjskosvrateckého úvalu tvoří pak Pracká pahorkatina (podcelek Dyjsko-svrateckého úvalu), která opět ve své severovýchodní části přechází do Šlapanické pahorkatiny (Demek a kol. 2006, 133, 359, 440 441). soustava VNĚKARPATSKÉ SNÍŽENINY VIII podsoustava ZÁPADNÍ VNĚKARPATSKÉ SNÍŽENINY VIIIA celek DYJSKO-SVRATECKÝ ÚVAL VIIIA-1 podcelek PRACKÁ PAHORKATINA VIIIA-1F okrsek ŠLAPANICKÁ PAHORKATINA VIIIA-1F-1 Tab. 1. Geomorfologické členění (Demek a kol. 2006). METODIKA ZPRACOVÁNÍ VÝZKUMU Po plošné skrývce ornice ve východní části plochy byla plocha dočištěna pomocí UDS až na podloží. Archeologická nálezová situace se dokumentovala pomocí Harrisovy kontextuální metody, kdy každá výplň/kontext byla popsána ve formulářích uloženin a výkopů. Kresebná dokumentace byla pořízena v měřítku 1 : 20 a 1 : 50, hroby pak v měřítku 1 : 10. V případě půdorysů domů s kůlovou konstrukcí byla použita ortogonální síť 4 x 4 m. Průběžně byla pořizována fotodokumentace, včetně leteckého snímkování (Bálek Matějíčková 1998). Na základě formulářů výkopů a uloženin byla vypracována základní databáze, jejíž položky odpovídaly ve většině případů samotným formulářům. Vytvořil se tak jednotný deskriptivní systém, který později posloužil nejen k urychlení práce, ale především umožnil zkoumat jednotlivé entity (objekty) a kvality (vlastnosti objektu) určitého souboru (kontextu). Následně byly vytvořeny specifické deskriptivní systémy pro jednotlivé nálezy (keramika, mazanice, zvířecí kosti, bronzová industrie, kostěná a parohová industrie, struska apod.), které sledovaly typické znaky každé komponenty. 1 Nejpočetnější sídlištní složku tvořila keramika, a proto také tvorbě databáze keramiky byla věnována největší pozornost. Jednotlivé formuláře pak byly importovány do hlavní databáze JIŘÍKOVICE a pomocí systému karet a podformulářů byla vytvořena struktura celé databáze. Všechny formuláře byly následně propojeny pomocí relační databáze 1:n, tzn., že ke každému výkopu existovalo n možných uloženin a nálezů. 1 Detailní deskripce všech položek, které obsahuje databáze JIŘÍKOVICE, je uvedena v magisterské diplomové práci (Hromádková 2009, 29 34). 10

SÍDELNÍ AREÁL V JIŘÍKOVICÍCH Na sídlišti v Jiříkovicích v trati Díly bylo odkryto 356 sídlištních objektů. Z celkového množství muselo být hned na počátku vyřazeno devět objektů, jejichž parametry neodpovídaly zbývajícím objektům. Převážně se tedy jednalo o zničené objekty (obj. 609, 610, 641, 642, 757), u tří objektů (obj. 536, 563, 831) chyběla základní terénní dokumentace a u posledního objektu (obj. 630) šlo s největší pravděpodobností o erozní rýhu. Ze zbylých 347 objektů měly největší zastoupení sídlištní jámy blíže neurčitelného charakteru 200 objektů (58 %), následovaly kůlové jamky 90 objektů (26 %), zásobní jámy 31 objektů (9 %), žlaby tvořilo 14 objektů (4 %), hliníky sedm objektů (2 %), hrobové jámy byly odkryty tři (0,7 %) a jedním objektem je zastoupena pec a příkop (0,3 %). Graf 1. Celkové zastoupení typů objektů na sídlišti. Ovšem i zde muselo dojít k určité redukci. Následné kritické zhodnocení nálezových celků a jejich případná datace se opírala hlavně o informace uvedené v nálezové zprávě a o vlastní práci s poskytnutým materiálem. Z tohoto důvodu bylo nutné některým objektům po posouzení přiřadit označení nedatované a některým naopak přiřadit příslušnost k určité kultuře. Označení nedatované se týkalo hlavně objektů, jejichž datace nešlo zjistit podle žádných kriterií (absence keramického a jiného materiálu), nebo jsme nebyli schopni podle dochovaného materiálu určit (např. nezdobené výdutě), ke které kultuře by objekt mohl příslušet. Takto bylo označeno 73 objektů, které využívám pouze k prostorovému vyhodnocení sídliště, ale už je nezahrnuji do statistických analýz. Podobně je to i se šesti objekty, které byly podle nálezové zprávy datované do doby bronzové a detailněji nešlo zjistit bližší dataci (obj. 502, 516, 556, 702, 708, 774). Naopak objekty 850 a 852 podle keramického inventáře mohly být datovány do velatické fáze KSPP. Jiříkovice jakožto polykulturní sídliště doložilo také neolitické osídlení, zejména kultury s moravskou malovanou keramikou (obj. 503, 505, 737, 761) a kultury s lineární keramikou (obj. 522). Dalších 12 objektů bylo pouze rámcově datováno do neolitu. Současně se objevily i doklady eneolitického osídlení (kultury zvoncovitých pohárů), to se však týkalo pouze jednoho hrobu (obj. 829). Pokud bychom hovořili o době bronzové, jeden objekt bychom mohli předběžně zařadit na přelom velatickopodolské fáze (obj. 710) a druhý přímo do podolské fáze (obj. 806). Jediný doklad raně středověkého osídlení poskytl další izolovaný hrob (obj. 667), který byl podle způsobu zahloubení hrobové jámy a způsobu uložení pohřbu datován do mladohradištního období (10. až 12. stol.). V rámci osmi objektů byly zachyceny také doklady novověkého stáří. 65 objektů bylo předběžně podle nálezové zprávy datováno do pravěku. V neposlední řadě musíme zmínit ještě 36 objektů (kůlové jamky), které se vesměs až na jeden objekt (obj. 650) týkají dokladů nadzemních kůlových staveb (tři struktury), u nichž prozatím nejsme schopni určit, o které období se jedná. Z celkového množství 347 objektů nám zbylo po odečtení nedatovaných 11

a intruzivních složek 138 objektů, které na základě keramického materiálu patří velatické fázi KSPP, a které tvoří základ pro veškerá vyhodnocení. Do tohoto výběru zahrnujeme i objekt 710, jehož velatická složka je do určité míry prokázaná, a proto výsledný počet bude tedy 139 objektů. OBYTNÉ STAVBY Osídlení velatické fáze KSPP se koncentrovalo především v severozápadní části lokality. Několik struktur bylo zaznamenáno v severovýchodní části lokality, ty však představují s největší pravděpodobností osídlení jiné kultury. Na jiříkovickém sídlišti bylo zaznamenáno pět nadzemních struktur, dvě z nich byly rámcově datované do pravěku bez bližšího určení (Struktura I a III), ostatní rámcově do neolitu (Struktura II, IV, V). Struktura I Struktura I byla situována v severozápadní části sídliště (obj. 578 588; 836 847). Jednalo se o kůlovou nadzemní stavbu čtvercového půdorysu, která měla pět kůlů v pěti řadách na většině plochy. Celkem se jednalo o 23 kůlových jamek pravidelně rozmístěných po celé ploše struktury, kdy poslední dvě řady měly pouze čtyři kůly ve čtyřech řadách (obr. 1 viz barevná příloha). Rozměry kůlových jamek se pohybovaly od 0,1 do 0,8 m v průměru a hloubka kolísala mezi 0,1 až 0,4 m. Zajímavostí této struktury je, že se objevila v superpozici s klešťovitou bránou. Ve výplních kůlových jamek nebyly zaznamenány žádné nálezy, proto s určitostí nemůžeme říci, ke které fázi osídlení struktura patřila. Vzhledem k nedostatečnému stavu výzkumu velatických sídlišť jsme nebyli schopni dohledat případné přesné analogie. Na jediném zdokumentovaném systematickém výzkumu v Lovčičkách se takový typ domu neobjevil. Otázkou však zůstává, zdali se opravdu jednalo o obytnou stavbu. Při představě obývání takto zastavěné plochy se nám tato skutečnost jeví jako značně nemožná. Ve spojitosti s klešťovitou bránou bychom mohli uvažovat o případné obranné nebo strážní funkci objektu. V případě těchto domněnek tomu však příliš nenasvědčuje umístění stavby. Zalomení hradeb klešťovité brány bylo uzpůsobeno právě tak, aby umožňovala lepší boční obranu, a proto stavba bývala většinou až na konci zalomení hradeb. Tomu by mohly nasvědčovat kůlové jamky č. 574, 577 a 734. Proto bychom se přikláněli spíše k názoru, že oba dva nálezy (Struktura I a klešťovitá brána) pochází spíše z rozdílných kultur pravěku. Struktura II Nadzemní kůlová stavba byla zachycena v severovýchodní části sídliště (obj. 651 666; 679 680; obr. 2 viz barevná příloha), kde se koncentrovaly tři z pěti nadzemních struktur. Struktura II byla podélného půdorysu a zahrnovala 18 kůlových jamek, které byly nepravidelně rozmístěny uvnitř struktury. Struktura je tvořena čtyřmi kůly v pěti řadách. Na první pohled vynikají dvě středové řady kůlů, v jedné řadě by se mohlo jednat o dvě zdvojené kůlové jamky. Výplně kůlových jamek neobsahovaly žádný materiál, a proto je opět obtížné chronologicky přesněji určit tuto stavbu. V okolí Struktury II byla zachycena stavební jáma č. 650 a sídlištní jáma č. 649. Ani v těchto objektech nebyl zachycen žádný keramický ani jiný materiál. Tato struktura se nejvíce blíží nadzemní kůlové stavbě O na sídlišti v Lovčičkách (Říhovský 1982a, 11, obr. 5), nicméně zde se jednalo o kůlovou stavbu čtvercového půdorysu s pravidelně rozmístěnými jamkami (4 x 4) se dvěma středovými liniemi kůlových jamek, a proto nemůžeme na základě této analogie, začlenit tuto stavbu do velatické fáze KSPP. 12

Struktura III Struktura III byla zaregistrována opět v severozápadní části sídliště (obj. 567 569; 711 713; 726 727 obr. 3 viz barevná příloha), nedaleko Struktury I. Jednalo se o nadzemní kůlovou stavbu obdélného půdorysu s orientací V-Z s pravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami. Stavba zahrnovala 8 kůlových jamek v její obvodové části. Plochu struktury vymezovaly dva objekty žlabovitého charakteru (obj. 564, 566), ke kterým se přidávala stavební jáma 565, s největší pravděpodobností však chybně interpretovaná (= žlab?). Tento půdorys představuje klasický půdorys nadzemních staveb s dispozicí kůlů 3 x 3 v obvodové části. Analogické případy stavby najdeme několikrát nejenom v Lovčičkách, ale i v jiných kulturách než v době bronzové. Tato stavba na základě plochy vymezené dvěma žlaby byla datovaná předběžně do neolitu. Vzhledem k absenci veškerých nálezů, nemůžeme opět s jistotou určit, ke které kultuře stavba přísluší. Umístění stavby v centrální části sídliště vymezené žlaby č. 510 a 555 by spíše vykazovalo příslušnost k velatické fázi KSPP, nicméně doklady stavby, kterou by ohraničovaly dva úzké žlábky, doloženy z mladší doby bronzové nemáme. To však může být zapříčiněno nedostatečným stavem výzkumu. Struktura IV Struktura IV byla stejně jako následující Struktura V situována v severovýchodní části sídliště (obj. 518 521; 743 749; obr. 4 viz barevná příloha). Stavba se řadila k nadzemní kůlové stavbě obdélného půdorysu s pravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami a dispozicí kůlů 3 x 5, ze kterých se zachovalo pouze 11 kůlových jamek. Z výplní kůlových jamek se opět nezachoval žádný materiál. Vedle rekonstruované plochy stavby byl zachycen hliník č. 505, který na základě keramiky můžeme přiřadit kultuře s moravskou malovanou keramikou (dále jen MMK). Na hliník navazovaly dvě sídlištní jámy (obj. 522, 523). V jámě 522 se nalezly zlomky keramiky kultury s lineární keramikou. V superpozici s nadzemní stavbou byla nalezena sídlištní jáma 750, ve které se zase nedochoval žádný keramický materiál. Spolu s dochovanými nálezy v blízkosti Struktury IV můžeme stavbu pouze rámcově přiřadit neolitickému osídlení. Severovýchodní část sama o sobě je vzdálena velatickému osídlení v Jiříkovicích. Dataci do neolitu potvrzuje také nález dalšího hliníku MMK, který byl situován v dolní části nedaleko stavby. Struktura V Struktura V je poslední zdokumentovanou strukturou na sídlišti v Jiříkovicích (obj. 764 771; obr. 5 viz barevná příloha). Nacházela se v severovýchodní části ve skupině se Strukturou II. Jednalo se o nadzemní kůlovou stavbu s pravidelně rozmístěnými kůly a dispozicí kůlů 3 x 3. Vedle stavby se nalezla sídlištní jáma č. 763, která stejně jako výplně kůlových jamek neobsahovala žádný sídlištní materiál. Podobné domy byly nalezeny opět v Lovčičkách (dům, H, P, AM, AC). Datace této stavby je jako u všech předchozích značně problematická. Na základě naprosté absence sídlištního materiálu se můžeme pouze domnívat, že tato stavba náležela velatickému lidu KSPP. SÍDLIŠTNÍ OBJEKTY Kromě klasických zahloubených objektů jako jsou hliníky, zásobní jámy nebo blíže neurčitelné sídlištní jámy se na sídlišti objevily i žlabovité objekty, z nichž nejzajímavějším se jeví příkop 530. PŘÍKOP Nález lineárního příkopu 530 se datuje již do 30. listopadu 1988, kdy M. Bálek při leteckém snímkování objevil obdélníkovitý útvar o rozměrech 110 x 140 m. Západní a východní 13

roh příkopu protínal zhruba dnešní komunikaci, přičemž při následném povrchovém ohledání bylo zjištěno sídliště velatické fáze KSPP (Štrof Bálek 1997, 147). V roce 1993 koncem března byla provedena sonda do opevňovacího příkopu v jižní části staveniště, kde se předpokládalo pokračování SV strany příkopu. Sonda byla vyhloubena v délce 12,5 m, v šířce jednoho metru a do hloubky tří až pěti metrů. Pokračování příkopu se zjistilo až pod hlinitokamenitou navážkou o síle 0,9 až 2 m, která byla do těchto míst přesunuta při výstavbě nedaleké dálnice. Samotný příkop (obj. 1/93) byl vyplněn výrazným šedivým zásypem, dno bylo rovné v hloubce asi čtyř metrů od dnešního povrchu a široký byl pět metrů. Příkop obsahoval zlomky keramiky, mazanice a cihel, které byly předběžně datovány do novověku (17. až 18. stol.). Podobně i příkop se považoval za zbytek novověké fortifikace a byl dáván do souvislosti s vojenskými aktivitami (Štrof 1993b). A. Štrof nevylučoval možnost, že příkop souvisel s obléháním Brna Fridrichem II. Datace příkopu do mladšího napoleonského období eliminoval materiál získaný z příkopu, stejně jako znázornění plochy na josefínské mapě z konce 18. stol., kde přes tehdejší plochu opevněného příkopu vedla již silnice a příkop už zde není zachycen (Štrof Bálek, 147). Na základě sdělení místních pamětníků se uvažovalo také o vybudování příkopu v souvislosti s válečnými aktivitami na konci II. světové války (přesněji v dubnu 1945), kdy zde byl vykopán protitankový příkop (Bálek Matějíčková 1998). Opevňovací příkop byl spojován také s možnými bojovými operacemi za třicetileté války (pol. 17. stol.), nebo za pruského obléhání (40. léta 18. stol.), neboť se nacházel blízko významného statku (Ditrichsteinische w. h.). Tento ubytovací hostinec se nacházel u někdejší císařské cesty, tedy na důležité dopravní tepně a jeho případné ovládnutí bylo strategickým bodem téměř u všech obléhání Brna. V roce 1998 v rámci výstavby nákupně-společenského komplexu Rohlenka došlo v západní části k odkrytí lineárního příkopu. Tento výzkum zpřesnil průběh, parametry příkopu a přispěl k poněkud odlišným závěrům než poskytly předcházející výzkumy. Jednalo se tedy o příkop s hrotitým profilem, jehož šířka na povrchu měla 3,5 až 6 m a maximální hloubka byla 2,9 m od úrovně podloží. Dno měl hladké, konkávní, stěny hladké a přímé. Až na tři sídlištní objekty a jednu kůlovou jamku nebyly v příkopu zjištěny žádné jiné doklady vnitřní konstrukce. Ostatní objekty (4) zasahovaly do příkopu pouze částečně. Z výplně příkopu bylo získáno značné množství keramiky (1092 zl.), ke které se přidávají nálezy několika bronzů (náramek 1 ks, korálek 1 ks, dlátko 1 ks, kroužek 1 ks, jehlice? 1 ks, zlomky plechů 14 ks), štípaná industrie (3 ks), broušená industrie (1 ks) a drtidla (1 ks). Z takto získaného materiálu bylo možné přiřadit tento příkop velatické fázi KSPP, a tedy ho datovat již do mladší doby bronzové. Na Moravě se jedná o poměrně unikátní záležitost a celkově lze těžko říci, k čemu takto široké příkopy sloužily. V dolní části sídliště v Jiříkovicích byla zachycena část příkopu (žlabu) 855, který by potenciálně mohl souviset s příkopem 530. Délka příkopu 855 činila 5,4 m, šířka 1,2 m a maximální hloubka dosahovala jednoho metru. V tomto případě bychom mohli usuzovat o příkopu 530 jako o části fortifikace, která by se mohla svým spodním ramenem stáčet k příkopu 855. Nicméně hlavní zástavba sídliště se zdá být na opačné straně příkopu a případný tvar opevnění by také neodpovídal klasickému vzoru. Podobný hrotitý příkop v délce 35 m byl zachycen na velatickém sídlišti v Brně-Starém Lískovci, bohužel tento výzkum stále čeká na zpracování (Salaš 1994, 168), a proto si na případné další interpretace budeme muset počkat. KLEŠŤOVITÁ BRÁNA Dostáváme se k nejdůležitější části, která se podařila zachytit na jiříkovickém sídlišti. Jedná se o palisádový žlábek, který je na 1,5 metru své délky přerušen konstrukcí klešťovité brány. Tato klešťovitá brána byla objevena v severní části sídliště v superpozici s nadzemní kůlovou stavbou (Struktura I). Dosud jsme se s tímto typem brány setkávali pouze na výšinných sídlištích doby bronzové a především na oppidech doby laténské. Poměrně rozsáhlý výskyt tyto brány zaznamenaly také v raném středověku. Už samotná přítomnost klešťovité brány na rovinném nížinném sídlišti se tedy jeví jako zcela unikátní. 14

Pokud bychom hledali nejvíce rozšířený typ brány v době laténské, byla by to právě klešťovitá brána, která je považována dokonce za charakteristickou pro toto období. Klešťovité brány byly nalezeny na mnohých zahraničních, ale i českých oppidech. Za všechny můžeme jmenovat např. Bibracte ve Francii, Manching, Kelheim, Finsterlohr, Donnersberg a Heidengraben v Německu, z dalších pak Staré Hradisko, Třísov, Hrazany, Hradisko na Závisti, České Lhotice a ze Slovenska např. Nitrianský Hrádok. V neposlední řadě můžeme jmenovat i doklady klešťovitých bran z Anglie a Skotska, které by mohly být starší než pozdní latén v kontinentální Evropě (Dehn 1961, 392 393). Tato skutečnost byla prokázána už na oppidu Hostýn, kde byla nalezena tzv. Slavkovská brána, která představovala hlavní vstup do opevněného prostoru. Vstupní ramena brány tak vytvářela koridor dlouhý cca 25 až 30 m (Parma 2001, 28 30). Brána jako taková vždy představovala nejdůležitější prvek fortifikace, nejinak je tomu i na Hostýně, kde se existenci jednoho křídla klešťovité brány podařilo prokázat už v období KLPP. Celková chronologie klešťovité brány a přilehlé fortifikace je však značně problematická, jelikož ne vždy se podařilo přiřadit nálezy jednotlivým vrstvám (Parma 2001, 37 38). Jednoznačně určit chronologii klešťovité brány v Jiříkovicích je také poněkud obtížné, dá se říci až nemožné. Díky nedostatečnému stavu výzkumu nemáme v podstatě žádné další analogie, které by nám mohly pomoci doložit přítomnost klešťovité brány v mladší době bronzové, speciálně ve velatické fázi KSPP. Jedinou bližší analogií nám stále zůstává Slavkovská brána na Hostýně, na jejíž lužický horizont se základem opevnění navazuje plynule osídlení lidu slezské kultury. Dva palisádové žlábky (obj. 575 a 576), které utvářejí klešťovitou bránu, neposkytly dostatečné množství keramického ani ostatního materiálu, abychom mohli nějak významně přispět k chronologii této části. V zásadě se jednalo pouze o dva zlomky nezdobených keramických výdutí v objektu 576. Za klešťovitou bránou následují v těsné blízkosti tři kůlové jamky (obj. 574, 577 a 734), které by mohly případně odkazovat na vstupní stavbu využívanou při obraně sídliště. Nicméně další kůlové jamky nebyly zjištěny a ani tyto tři kůlové jamky neobsahovaly žádný keramický ani jiný materiál. V nevelké vzdálenosti od palisádového žlábku č. 576 byla zachycena sídlištní jáma č. 571, která na základě keramických zlomků a zlomků mazanice byla datována předběžně do velatické fáze KSPP. Počet keramických zlomků však nebyl dostatečný na to, abychom s jistotou mohli přiřadit příslušnost klešťovité brány k velatické fázi KSPP. Určitý náznak chronologie bychom mohli spatřovat v superpozici palisádového žlábku č. 576 s nadzemní kůlovou strukturou (Struktura I). Tato struktura (obr. 1 viz barevná příloha), jak už byla popsána dříve, se však vztahuje spíše k jinému druhu osídlení, než je velatická fáze KSPP. Stavba vykazovala pravidelné uskupení kůlových jamek, vždy pět řad po pěti kůlech. Ve výplních kůlových jamek nebyl nalezen žádný materiál, a proto se můžeme pohybovat pouze v rámci domněnek. Jediným vodítkem nám proto stále zůstává sídlištní jáma č. 571, na základě které však s jistotou nemůžeme určit, zda opravdu brána patřila do sledovaného období. Budeme tedy doufat, že po zpracování starších výzkumů a po prozkoumání dalších rovinných sídlišť velatické fáze KSPP se nám podaří získat přesnější informace, které by mohly osvětlit i tuto situaci. Otázkou stále zůstává, proč by lid velatické fáze KSPP opevňoval rovinná nížinná sídliště způsobem, který byl typický spíše pro výšinná sídliště? Na území Slovenska ve středodunajské kultuře popelnicových polí nacházíme zajímavou skutečnost, kdy lid KSPP z nedostatku vhodných poloh ke stavbě hradisek začal opevňovat i nížinné osady (Furmánek Vladár 1983, 5). To by se mohlo týkat také situace v Jiříkovicích, přesto není dnešní stav výzkumu mladobronzových výšinných sídlišť natolik uspokojivý, abychom mohli potvrdit i tuto skutečnost. Nález klešťovité brány můžeme i přesto řadit k významným objevům učiněným na sídlišti v Jiříkovicích. 15

LIDSKÉ POHŘBY Na celkové ploše sídliště byly nalezeny tři osamocené hrobové jámy z různých časových období. Dva hroby se evidentně nacházely mimo sídelní areál (obj. 556, 829), zbývající pohřeb (obj. 667) mohl patřit k nedalekým dvěma až třem nadzemním strukturám. Zde je nutno podotknout, že se ve všech třech případech jednalo o klasické hrobové jámy, a nešlo tím pádem o uložení jedinců v sídlištních objektech. U všech hrobů tedy můžeme pouze hypoteticky předpokládat, že přináležely k samotnému sídlišti/nadzemním strukturám. kostrový hrob 556 Obsahoval dva jedince, ženu ve věku 30 až 35 let, vysokou asi 160 cm, dítě bylo asi dva roky staré. Obě kostry byly ve velmi špatném stavu. Celkově se jednalo o gracilní kostru s poměrně silnou muskulaturou, na kostře nebyly patrny známky úrazů ani patologických změn. Kostra dítěte je celkově destruovaná, pouze z lebky se zachovalo několik úlomků lebečních kostí a několik zubů. Hrob můžeme předběžně datovat do doby bronzové. V hrobovém inventáři se nalezla keramika (15 zl.), kostěné šídlo (3 zl./1 ks), kostěné korálky (28 zl./2 ks), kamenná podložka (1 ks) a štípaná industrie (2 ks). kostrový hrob 667 Obsahoval kostru ženy ve věku 24 až 30 let, výška nebyla zjistitelná kvůli špatné zachovalosti kostí. Kosti byly naprosto strávené. Z lebky se zachovalo asi 30 zlomků mozkovny a několik zubů. Celkově se jedná o gracilního jedince se středně silným svalovým reliéfem. Na kostech opět nejsou patrny známky zranění ani patologické změny. Byl zcela bez milodarů. Vzhledem k poloze mrtvého, jeho orientaci, uložení v relativně malé hloubce a absenci milodarů ho můžeme s určitou pravděpodobností zařadit do mladohradištního období (10. až 12. stol. n. l.). kostrový hrob 829 Obsahoval kostru muže ve skrčené poloze ve věku 40 až 50 let, vysoký byl asi 169 cm, kostra byla dobře zachovalá. Z lebky se zachovala pouze mozkovna, obličejové partie byly rozbité. Z kostí se uchovala spodní čelist se zuby, pět krčních, 12 hrudních a pět bederních obratlů. Na jednom žebru se nachází stopy po zhojené zlomenině a těla obratlů se vyznačují působením degenerativní artritidy. Hrob se na základě hrobového inventáře datuje do kultury se zvoncovitými poháry (cca 2100 př. n. l.). Inventář obsahoval dvě keramické nádoby (97 zl./2 ks), bronzovou dýku (1 ks) a štípanou industrii (šipka 1 ks). Na sídlišti bylo celkově nalezeno také velké množství osteologického materiálu, jehož analýza je uvedena níže. ANALÝZA OSTEOLOGICKÉHO MATERIÁLU Byl zpracován zvířecí osteologický materiál z lokality Jiříkovice. Pocházel z různých kontextů (neolit kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK), mladší doba bronzová velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (KSPP), blíže nespecifikovaná mladší doba bronzová a blíže nespecifikovaný pravěk). Tato analýza se týká pouze velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí. U jednotlivých kostí byl určen zvířecí druh nebo velikostní kategorie. Pokud to stav zachování dovoloval, byly naměřeny jednotlivé osteometrické míry podle metodiky Duerst Berna (1926) a Von den Driesch (1976). 16

Zde nalezené druhy domácích zvířat: Kůň domácí (Equus caballus f. caballus) Tur domácí (Bos primigenius f. domestica) Prase domácí (Sus scrofa f. domestica) Ovce/koza domácí (Ovis ammon f. aries/capra aegagrus f. hircus) Koza domácí (Capra aegagrus f. hircus) Pes domácí (Canis lupus f. familiaris) Velký savec (velikost koně či krávy) Divoce žijící zvířata Jelen lesní (Cervus elaphus) Srnec obecný (Capreolus capreolus) Prase divoké (Sus scrofa) Zajíc polní (Lepus europaneus) Neidentifikovatelné zlomky kostí - 595 neidentifikovatelných zlomků kostí - 34 fragmentů spálených kostí Podle počtu určených kostí je nejhojnějším zvířetem tur domácí, prase domácí, ovce/koza, méně je koně domácího, psa domácího a nejméně je divoce žijících savců a velikostní kategorie velký savec viz tab. 3. Z koně se zachovaly zuby, fragmenty lopatky a kosti končetiny. Z tura domácího jsou zachovány téměř všechny kosti skeletu. U ovce/kozy a prasete domácího jsou zachovány téměř všechny kosti skeletu. Ze psa se zachovaly lebky, čelisti, části obratlů, žeber a předních končetin (tlapy). Z jelena lesního se zachovaly jen fragmenty parohu, horní čelist, prstní články a zánártní kosti. Ze srnce obecného se zachoval fragment parůžku a fragment horní čelisti. Z prasete divokého se dochovala pouze loketní kost, vřetenní kosti a distální část holenní kosti a ze zajíce kosti zadní končetiny tab. 2. Vzhledem k fragmentárnosti a zásahům na kostech (stopy po řezání na místech svalových úponů) se zjistilo, že se jedná o kuchyňský odpad a nepotřebný materiál. Lze říct, že se jedná o spektrum domácích zvířat chovaných v tomto období ve středoevropském prostoru (Bökönyi 1974; Clutton Brock 1999; Roblíčková 2003). OSTEOMETRIE Osteometrické hodnoty spadají do variační šíře hodnot z období mladší doby bronzové (KSPP velatická fáze Bökönyi 1974; Roblíčková 2003). Celková věková struktura zvířat U koně domácího jeden jedinec zemřel ve věku devět až 12 měsíců a druhý jedinec byl starší než tři roky. U tura domácího byl jedinec starý mezi 1,5 až 3,5 roku, druhý a čtyři další jedinci starší než tři roky. U prasete domácího jeden jedinec uhynul ve stáří méně než tři měsíce (tzn. sele), druhý ve věku devět až 12 měsíců, třetí ve věku jeden až dva roky a čtvrtý jedinec uhynul ve věku 1,5 až 3,5 roku. U ovce/kozy jeden jedinec uhynul ve věku tří až šesti měsíců (tzn. jehně) a dva jedinci ve věku 1,5 až 3,5 roku. Jedinec kozy domácí uhynul v dospělosti a dva jedinci psů rovněž tab. 4. ZÁVĚR Jiříkovice v trati Díly (dále jen Jiříkovice) se řadí, stejně jako jediný systematický výzkum v Lovčičkách (okr. Vyškov), k sídlištím velatické fáze KSPP mladší doby bronzové. Celkem bylo objeveno 347 objektů (devět objektů bylo zničeno při výzkumu), z nichž nejvýznamnějšími objekty se jeví nadzemní kůlové stavby, rozsáhlý příkop a klešťovitá brána. V případě nadzemních kůlových staveb bylo zachyceno celkem pět struktur, které se veskrze 17

nepodařilo přesněji datovat. Tři struktury (Struktura II, IV, V) byly předběžně zařazeny do období neolitu, což vcelku i vzhledem k malému množství keramického materiálu, můžeme potvrdit. Kultura s moravskou malovanou keramikou se koncentrovala tedy do severovýchodní části sídliště, kde byly zachyceny i tyto struktury. V této části sídliště byly registrovány i rozsáhlé hliníky datované rovněž do MMK, a proto máme důvod předpokládat na tomto místě neolitické osídlení. Severozápadní část vzhledem k početným nálezům velatické fáze KSPP můžeme považovat za osídlení lidu mladší doby bronzové. V této části bylo zachyceno množství sídlištních objektů (zásobní jámy, výrobní objekty, hliníky), včetně dvou nadzemních struktur (I, III). Ani v tomto případě se kvůli absenci keramického a jiného materiálu nepodařilo struktury přesněji datovat. Struktura III vykazuje příslušnost k typickému domu doby bronzové, nicméně s výskytem dvou žlabů v blízkosti bychom ji mohli považovat i za starší stavbu. Na sídlišti je doloženo velké množství keramického materiálu, který předběžně poukazuje na kontinuitu sídliště od přechodného mohylovo-velatického stupně až do přechodného velaticko-podolského stupně. Celková detailnější typologie keramiky na zpracování tedy ještě čeká, ale i přesto můžeme již říci, že podobný výskyt tvarů keramiky je běžný pro celé období velatické fáze KSPP (stupně BD až HA). Z osteologické analýzy vyplynulo, že v Jiříkovicích byla nalezena jak domácí zvířata, tak i lovná zvěř. Nejhojnější pozůstatky patřily zvířatům chovaným jak pro maso a mléko (tur domácí a prase domácí), tak pro vlnu (ovce/koza). Ostatní druhy byly zastoupeny méně (pes domácí, kůň domácí a divoce žijící savci). Zvířata pro maso byla usmrcena převážně v jatečním věku. Z lovné zvěře se zde dochovaly pozůstatky jelena, srnce, prasete divokého a zajíce. Spektrum chovaných druhů odpovídá skladbě chovaných domácích zvířat v mladší době bronzové. Vzhledem k fragmentárnosti, stupni zachování a poškození (stopy po řezání na místech svalových úponů) se zjistilo, že se ve většině případů jedná o kuchyňský odpad a nepotřebný materiál. Jiříkovice můžeme tedy již teď počítat k jednomu z dalších unikátních sídlišť mladší doby bronzové. PODĚKOVÁNÍ Zpracování osteologického materiálu proběhlo v rámci výzkumného záměru Archeologického ústavu v Brně, v.v.i. AV ČR č. AVOZ80010507. 18

Druh zvířete/ /druh kosti Kůň domácí Tur domácí Velký savec Prase domácí Ovce/koza domácí Koza domácí Pes domácí Jelen lesní Srnec obecný Zajíc polní Prase divoké lebky 67f 6f 2 násadce na rohy 4f 1 parohy 9f 1f horní čelisti 17f 2 1f 1 1f 1f dolní čelisti 14f 6 10f 1 zuby 4 14 8 7 atlasy 1 2 1 čepovce 2 1f 2 obratle 21f 18f 4f kost křížová žebra 25f 2f lopatky 3f 2 1f 1 1f pažní k. 1f 3 pažní k. prox. část 1 pažní k. dist část 8 1 2 1 loketní k. prox. část 3 4 1 1 vřetenní k. 3 2 1 vřetenní k. prox. část 3 vřetenní k. dist. část 1 1 zápěstní k. 3 3 záprstní k. 1 1 2 záprstní k. prox. část 2 1 2 záprstní k. dist. část 2 1 prstní články 4 15 3 4 1 pánve 6f 4f 3f 1f stehenní k. 2 stehenní k. prox. část 3 stehenní k. dist. část 2 4 1 holenní k. 1 2 3 holenní k. prox. část 1 1 1 holenní k. dist. část 2 2 4 1 1 lýtkové k. zánártní k. 10 2 3 1 nártní kosti 2 nártní k. prox. část 1 1 nártní k. dist. část 1 metapodium 1 5f sezamové kůstky čéšky spálené kosti 34 neidentifikovatelné kosti 595 Tab. 2. Jiříkovice, Díly, KSPP velatická fáze. Zastoupení jednotlivých částí kostry u jednotlivých druhů zvířat. F-fragmenty. 19

Druh Počet určených kostí % určených kostí Počet jedinců % počtů jedinců Kůň domácí 15 3,6 2 10 Tur domácí 236 56,5 5 24 Prase domácí 77 18,4 4 19 Ovce/koza 58 13,9 3 14 Koza domácí 1 0,24 1 5 Pes domácí 10 2,4 2 10 Jelen lesní 13 3,1 1 5 Srnec obecný 2 0,5 1 5 Prase divoké 3 0,7 1 5 Zajíc polní 2 0,5 1 5 Velký savec 1 0,24 Celkem určitelných kostí 418 100 21 100 Tab. 3. Jiříkovice Díly, KSPP velatická fáze. Četnost jednotlivých druhů domácích i divoce žijících zvířat. Druh Kůň domácí Tur domácí 20 Prase domácí Ovce/ /koza domácí Stáří 0 3 měsíce 1 3 6 měsíců 1 9 12 měsíců 1 1 Koza domácí Pes domácí 10 18 měsíců 1 2 roky 1 1,5 3,5 roků 1 1 2 1 více než 2 roky více než 3 roky 1 4 2 Tab. 4. Jiříkovice Díly, KSPP velatická fáze. Věková struktura studované fauny. LITERATURA Bálek, M. Matějíčková, A. 1998: Jiříkovice 1998 (Nálezová zpráva 152/98, ÚAPP Brno). Bökönyi, S. 1974: History of Domestic Mammals in Central and Eastern Europe. Budapest. Clutton Brock, J. 1999: A Natural History of Domesticated Mammals. Cambridge. Dehn, W. 1961: Zangentore an spätkeltischen Oppida, Památky archeologické LII, 390 396. Demek, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí. Praha. Demek, J. a kol. 2006: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Brno. Duerst-Bern, J. U. 1926: Vergleichende Untersuchungs-methoden am Skelett bei Säugetieren. Handbuch der biologischen Arbeitsmethoden. Methoden der vergleichenden morphologischen Forschung, Abt. 7, 2, 325 353, Berlin Wien. Furmánek, V. Vladár, J. 1983: Opevnené osady doby bronzovej na Slovensku, Archeologické rozhledy XXXV, 3 13. Hromádková, V. 2009: Sídelní areál popelnicových polí u Jiříkovic. Diplomová práce, Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno. Parma, D. 2001: Předkeltské osídlení Hostýna. Diplomová práce, Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno. Roblíčková, M. 2003: Domesticated animal husbandry in the Bronze Age on the basis of osteological remains, Archeologické rozhledy LV, 458 499. Říhovský, J. 1982: Hospodářský a společenský život velatické osady v Lovčičkách, Památky archeologické LXXIII, 5 56. Salaš, M. 1994: Osídlení Brněnské kotliny v době popelnicových polí. Příspěvek ke studiu sídelní struktury, Pravěk Nová řada 4, 165 203.

Štrof, A. 1993: Tvarožná Rohlenka 1993 (Nálezová zpráva 3/93, ÚAPP Brno). Štrof, A. Bálek, M. 1997: Tvarožná (okr. Brno-venkov), Přehledy výzkumů 1993 1994, 147. Von den Driesch, A. 1976: A Guide to the Measurement of Animal Bones from Archaeological Sites, Peadbody Museum Bulletin 1. 137 pp. SUMMARY Jiříkovice (locality Díly ) in the district of Brno is classified as Velatice Culture, phase KSPP (the Early Bronze Age). The only locality with systematic research of this period is in Lovčičky (district of Vyškov). Archaeological rescue excavation in Jiříkovice took place in 1998 and it concerned settlement area with findings of Velatice Culture of Middle Danubien Urnfield Culture. Primary purpose of the research was to document all artifacts and thereby lay the basis for further possible interpretation. 347 objects were found during the research, nine of them were destroyed during the works. The most important of them seem to be a huge ditch, which is 3,5 6 m wide, a plier-gate, houses and three isolated burials. The other objects consisted of economic and industrial facilities. The houses could not be dated precisely three of them were classified as Neolithic- Moravian Painted Ware (Lengyel Culture). These three houses, together with some other objects of the same culture, including several large clay pits, were situated in north-east part of the locality, and therefore the Neolithic settlement can be supposed there. The north-west part, due to the numerous findings of Velatice Culture, was apparently inhabited by the people of Early Bronze Age. Many settlement objects were recovered there (clay pits, industrial facilities, store pits), among them also two houses (again, which could not be dated with a great preciseness, due to the lack of pottery material). On the other hand, the area of settlement as a whole provides a great number of pottery and its fragments. The preliminary analyses show the continual presence of people from the transitional Urnfield- Velatice phase to the transitional Velatice-Podolí phase. The overall detailed typology of pottery has not been completed yet, nevertheless it can be stated that similar forms of pottery are common for the whole period of Velatice Culture. Analyses from the point of view of osteology were implemented as well. On the locality, the remains of domestic cattle, domestic pig and domestic sheep/goat were the most frequent, horse and dog were rarer. Among the remains of wild animals, deer, roe-deer, boar and hares were present. It is obvious due to the fragmentariness of the remains and because of the marks of cutting near tendons that these remains were kitchen waste and unnecessary material. Autoři: Mgr. Vendula Hromádková Muzeum města Brna Špilberk 1, 662 24, Brno email: hromadkova@spilberk.cz RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D. Archeologický ústav Brno, v.v.i. Akademie věd ČR Královopolská 147, 612 00, Brno www.iabrno.cz/miriam/miriam.htm email: miriam@iabrno.cz 21

SPEKTROMETRICKÁ ANALÝZA ZLATÝCH NÁUŠNIC Z POHŘEBIŠTĚ U BAZILIKY V MIKULČICÍCH SPECTOMETRIC ANALYSIS OF THE GOLDEN EARRINGS FROM THE BURIAL GROUND NEAR THE MIKULČICE BASILICA Blanka Kavánová Anotace: Prvotní pokus o systematické hodnocení velkomoravských šperků, zejména 22 ze 44 zlatých náušnic nalezených v hrobech u baziliky v Mikulčicích. Laboratoř na VUT Brno (Vysoké učení technické) provedla analýzu jejich povrchu (SEM s EDX). Klíčová slova: náušnice, spektrometrická analýza, Mikulčice, raný středověk. Abstract: A pilot experiment about the systematic evaluation of the Great Moravia jewels, especially 22 golden earrings out of 44 found in the graves near by the basilica of Mikulčice. The laboratory of VUT Brno (Brno University of Technology) realized the surface analysis (SEM with EDX). Key words: earrings, spectrometric analysis, Mikulčice, the early Middle Ages. Na pohřebišti u baziliky raně středověkého hradiště v Mikulčicích tvoří významnou skupinu nálezů šperky z hrobových celků a zvláště zlaté šperky. V první fázi byl předběžně hodnocen výběr zlatých gombíků (Kavánová 2009), u nichž byly teprve ověřovány možnosti rozvíjené metodiky. Tento příspěvek na téma zlatých náušnic navazuje na již prověřené postupy a podle možností rozvíjí další. Z šestnácti hrobů u baziliky pochází 46 kusů zlatých náušnic. Z tohoto souboru byl podroben spektrometrické analýze výběr 22 náušnic. Podle dosavadních zkušeností s analýzami gombíků byla stanovena kriteria výběru, v nichž byly zohledněny různé typy náušnic, odlišné technologické i vizuální detaily uvnitř typu, a pokud to bylo možné objektivně určit, i různé postavení ve stratigrafii hrobů a relativní chronologii pohřebiště. Při hodnocení analýz se však ukázalo, že k tomu, aby mohly být výsledky analýzy a jejich hodnocení brány s širší platností, není tento výběr postačující a počet dostatečně reprezentativní, neboť není např. možné srovnat dvě typově a technologicky identické náušnice. Tento způsob získávání informací je ovšem mimořádně náročný na čas i finance. Spektrometrická analýza byla provedena metodou elektronové skenovací mikroskopie (SEM) v propojení s energiově-disperzní analýzou (EDX) Ústavem materiálových věd a inženýrství Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, Odborem strukturní a fázové analýzy, ing. Drahomírou Janovou. V naprosté většině jsou náušnice vyrobeny ze slitiny tří kovů zlata, stříbra a mědi v různých poměrech s podílem zlata 86 až 96 %. Pouze u čtyř náušnic se objevil výraznější podíl mědi, převážně se jedná pouze o stopové množství. Ve výskytu mědi se neprojevila žádná pravidelnost. Lze předpokládat, že byla přidávána do slitiny pro dosažení určitého barevného odstínu, ale ani zde nelze jednoznačně říci, že do slitiny s vyšším podílem stříbra byla z tohoto důvodu přidána měď. Můžeme se dokonce domnívat, že se jedná o náhodné přimísení při přidávání stříbra do slitiny, kdy stříbro již bylo znečištěno mědí. Slitina zlata a stříbra se objevuje ve třech případech. V hrobě 440 ze starší vrstvy pohřebiště obsahuje slitina náušnice se čtyřmi košíčky jen velmi málo stříbra a její složení je ve všech měřených částech velmi stejnoměrné. Jedna z vybraných náušnic z hrobového celku 470 byla vyrobena ze slitiny s podstatnějším podílem stříbra. Ten je stejný ve všech analyzovaných částech (cca 12 %), více stříbra bylo zjištěno jen v granuli spodního hrozníčku. 23

Stratigrafická situace řadí hrob do střední vrstvy hrobů na pohřebišti (starší než hroby s ostruhami s jednou řadou nýtů na ploténce). Větší podíl stříbra nacházíme ve slitině jednoduché náušnice z hrobového celku 589, její složení v jednotlivých analyzovaných částech je velmi nerovnoměrné. Stratigrafie nevylučuje u tohoto hrobu nejmladší chronologickou pozici z celého komplexu hrobů se zlatými náušnicemi. Z čistého zlata byla vyrobena pouze čtyřkošíčková náušnice (brýlovité prvky košíčku) z hrobu 680. Hrob se nachází na severovýchodním okraji pohřebiště, osamocený v okruhu pěti metrů, prakticky uzavírá prostor pohřebiště. Nově byly sledovány výplně spojů, které nelze nazvat jednoznačně pájkami. Nebyly monitorovány důsledně, neboť metodika se vyvíjela prakticky teprve v průběhu několikafázového procesu měření a jejich analýza se ukázala jako efektivní zvláště po hodnocení analýz gombíků. U pěti gombíků byly víceméně nahodile měřeny pouze spoje zvláště nápadné, nelze je tedy systematicky srovnávat. Spoje různých částí náušnice jsou většinou na detailních snímcích dobře viditelné a měření lze přesně lokalizovat. Byly analyzovány celkem u 12 náušnic, u některých bylo provedeno více měření. Jejich vyhodnocením se vyhranily nové perspektivní možnosti dalšího zkoumání, zvláště v kombinaci s technologickými detaily výroby náušnic. Zpravidla se zabýváme složením slitiny tří kovových prvků zlata, stříbra a mědi v různých poměrech. Zabýváme-li se spoji jednotlivých součástí náušnice, složení jejich slitiny logicky srovnáváme se složením slitiny pájených povrchů. Části náušnic jsou vzájemně spojeny pod mikroskopem vizuálně postřehnutelnými spoji, které byly fotograficky dokumentovány. Jednotlivé spoje lze podle srovnání jejich složení rozlišit na dva druhy: 1. Složení spoje mezi spájenými částmi se od nich zásadně neliší. 2. Složení slitiny spoje se od složení slitiny spájených částí více či méně odlišuje. Ad 1/ Tato skutečnost znamená, buď že bylo pájeno stejným materiálem, anebo nebyl při spojování použit kov, ale vlastní spoj vytvořil otavený materiál spájených částí. Náušnice, kterých se to týká, jsou většinou provedeny poměrně pečlivě, pokud jsou v konečném provedení pozorovány nedostatky, pak jsou spíše vzhledového charakteru. Technologické postupy při výrobě (mimo opravy) vykazují konkrétní známky řemeslné zručnosti (spoje bubínků, spoje granulí). Tento druh spoje byl použit převážně na makové granulaci a výrobě bubínku, s minimálním počtem defektů. K výzdobě granulací byla zrna připravena tavením drobných zlomků kovu promísených s práškovým dřevěným uhlím. Dekor byl vytvářen na ploše identického kovu prozatímním fixováním tragantem. Poté byla zrna ohněm připájena k podkladu, přičemž spojovací materiál vyhoří. Tato technika je orientálního původu, široce byla používána v římské antice (Kubička Zelinger 2004, 80). (Tragant je polysacharid získávaný ze spontánních výronů motýlokvětých keřů kozinců, hlavně Astragalus gummifer, rostoucích v Řecku, Turecku, Íránu, Sýrii apod. viz Kubička Zelinger 2004, 304). Teoreticky se může uvažovat o původním importovaném druhu technologie. Ad 2/ Pravděpodobně nebyly použity speciální pájecí slitiny, neboť složení pojiva na jednom předmětu se značně liší. Za předpokladu, že byla do spoje použita stejná pouze účelově upravená slitina: a/ Do spoje byl přidán jeden kov, podíl ostatních se tedy úměrně snižuje. V analyzovaných případech bylo takto přidáno stříbro, výjimečně zlato. V této skupině se objevují předměty, na nichž jsou patrné dvě výrobní etapy: hrubší a řemeslně neumělejší základ náušnice a na něm velmi zručně aplikovaná výzdoba drobných granulovaných výzdobných prvků. Také spojování filigránních drátků prozrazuje dobrou řemeslnou úroveň i na celkově méně precizně vyrobené náušnici. Obecně se pro zlepšení technických vlastností zlata snížení bodu tání, zvýšení tvrdosti (legování) používaly slitiny (Kubička Zelinger 2004, 276, 326). Použití rtuti ke spojování zlatých částí (Amiranašvili Neubert 1971, 34) nebylo spektrometrickou analýzou potvrzeno, stopy rtuti nebyly zachyceny. Spoje jsou na různé úrovni řemeslné zručnosti. 24