Sobota 26. listopadu Program 8.30 10.00 Registrace účastníků (konferenční poplatek 250,- Kč, členové ČBS 150,- Kč) 10.00 10.10 Zahájení (úvodní slovo předsedy ČBS a organizátorů konference) Lesní vegetace a její dynamika (moderuje T. Urfus) 10.10 10.30 M. ADÁMEK: Lesní požáry v ČR a jejich vliv na vegetaci 10.30 10.50 P. BOBEK: Holocénní dynamika požárů v pískovcové oblasti Českého Švýcarska 10.50 11.10 L. DUDOVÁ: Jeseníky v ranném a středním Holocénu 11.10 11.30 R. BAČE & P. JANDA: Vliv disturbance ve společenstvu horských smrčin na jedince smrku a jeřábu 11.30 11.50 přestávka 11.50 12.10 V. ČADA: Historie narušení horských smrčin Šumavy 12.10 12.30 P. JANDA, R. BAČE, V. ČADA & M. SVOBODA: Dendroekologické metody pro šetření režimu narušení a poznatky ze studia z přírodních horských smrkových lesů Rumunska a Česka 12.30 12.50 M. PETRÁŠOVÁ: Fytocenologická a ekologická charakteristika tvrdých lužných lesov Slovenska 12.50 13.10 O. VILD: Vliv odstraňování opadanky na diverzitu podrostu v NP Podyjí. 13.10. 14.10 oběd Struktura a dynamika nelesní vegetace (moderuje I. Axmanová) 14.10 14.30 B. FEDORKOVÁ: Vplyv prírodných a antropogénnych stresových faktorov na lúčne a pasienkové spoločenstvá Horehronského podolia (úvod do metodiky) 14.30 14.50 A. JÍROVÁ: Vliv vegetace okolí na druhové složení opuštěných polí Českého Krasu 14.50 15.10 Z. FAJMONOVÁ: Diverzita luční vegetace Západních Karpat 15.10 15.30 Z. MELEČKOVÁ, D. DÍTĚ, D. GALVÁNEK & P. ELIÁŠ, JUN.: Vplyv odstránenia vegetačného krytu v degradovaných halofytných spoločenstvách 15.30 15.50 A. DINGOVÁ: Synúzie lišajníkov a ich cenologická väzba na viatych pieskoch Borskej nížiny (JZ Slovensko) 1
15.50 16.10 Z. PLESKOVÁ: Realizované niky kalcitolerantných rašeliniskových rastlín 16.10 17.10 prezentace posterů Metodické přístupy ve studiu vegetace (moderuje P. Šarhanová) 17.10 17.30 T. STACHOVÁ: Hodnoty biodiverzitních indexů se mění s měnící se hustotou experimentálního rostlinného společenstva 17.30 17.50 I. AXMANOVÁ & L. TICHÝ: Metody odhadu biomasy 17.50 18.10 M. VYMAZALOVÁ: Jarní druhy vegetace nížinných lesů a stepí ČR 18.10 18.30 M. JIROUŠEK, I. TŮMA, P. HOLUB, J. ZÁHORA, K. KINTROVÁ & M. HÁJEK: Jak měnící se živinové poměry vrchovišť Jizerských hor a Jeseníků ovlivňují dekompozici: transplantační experiment Neděle 27. listopadu Evoluce a systematika rostlin (moderuje K. Marhold) 8.00 8.20 A. GUTTOVÁ, K. PIKNOVÁ, J. ZOZOMOVÁ-LIHOVÁ & A. LACKOVIČOVÁ: Rod Solenopsora (lišajníky, Catillariaceae): morfologicko-anatomická a genetická variabilita európskych druhov s plakodioidnou stielkou 8.20 8.40 L. PAŠTOVÁ: Využití in situ hybridizačních technik při studiu původu hybridogenních taxonů 8.40 9.00 P. KÚR: Hybridní speciace u vybraných středoevropských zástupců rodu Spergularia 9.00 9.20 D. BÁRTOVÁ: Hybridizace, velikost genomu a láska s překážkami 9.20 9.40 B. BRANDOVÁ, R. J. VAŠUT, V. BAJER & M. KITNER: Je Betula obscura pouze fantomem východomoravské flóry? 9.40 10.00 M. LEPŠÍ, P. LEPŠÍ & P. VÍT: Je Podyjí centrum diverzity jeřábů v ČR, nebo je všechno jinak? 10.00 10.20 P. ŠARHANOVÁ, R. J. VAŠUT, T. F. SHARBEL, M. DANČÁK, M. KITNER & B. TRÁVNÍČEK: Mikroevoluční procesy v populacích evropských ostružiníků: apomixie versus sexualita stabilita versus inovace 10.20 10.40 přestávka 10.40 11.00 Z. KHODLOVÁ, P. TRÁVNÍČEK & K. KRAK: Fylogenetická studie rodu Anthoxanthum 11.00 11.20 M. SOCHOR: Genetická struktura populací Salix daphnoides Vill. v Beskydech 2
11.20 11.40 F. KOLÁŘ: Jak vzniká diverzita v dříve zaledněných oblastech? Po stopách evoluce polyploidního komplexu svízele nízkého (Galium pumilum agg.) ve střední a severní Evropě 11.40 12.00 M. JANDOVÁ: Cytologická studie generativního potomstva polyploidního komplexu Allium oleraceum 12.00 12.20 P. VESELÝ: Velikost genomu a obsah GC bází geofytů: zrcadlo fenologie a ekologie? 12.20 12.40 P. NOVOTNÝ: Budoucnost botanických určovacích klíčů 12.40 13.40 oběd Populační biologie cévnatých rostlin ( moderuje P. Šarhanová) 13.40 14.00 J. CHLUMSKÝ, P. KOUTECKÝ, V. JÍLKOVÁ & M. ŠTECH: Možnosti šíření rodu Melampyrum a adaptace pro myrmekochorii 14.00 14.20 J. TĚŠITEL: Kořenoví poloparaziti a kompetice o světlo 14.20 14.40 P. FIBICH, A. VÍTOVÁ, P. MACEK & J. LEPŠ: Dynamika uchycování semenáčků a jejich prostorové uspořádání v umělých gapech na vlhké louce 14.40 15.00 T. MALINOVÁ: Co ovlivňuje rozšíření vzácné orchideje běloprstky bělavé (Pseudorchis albida) na horských loukách? 15.00 15.20 D. MICHALCOVÁ: Srovnání Bílých Karpat, Pálavy a Podyjí z hlediska alfa a beta diverzity Biologické invaze (moderuje M. Lepší) 15.20 15.40 J. ČUDA, H. SKÁLOVÁ & Z. JANOVSKÝ: Stanovištní nároky, krátkodobá dynamika a kompetice mezi původním a invazními druhy Impatiens 15.40 16.00 V. KALUSOVÁ, M. CHYTRÝ, J. T. KARTESZ, M. NISHINO & P. PYŠEK: Evropské biotopy jako zdroje nepůvodních druhů rostlin 16.00 16.20 J. MEDVECKÁ & I. JAROLÍMEK: Ktoré faktory ovplyvňujú výskyt a šírenie nepôvodných druhov rastlín v horských oblastiach? (modelové územie: Vysoké Tatry) 16.20 16.40 K. ŠTAJEROVÁ: Reakce rostlinných společenstev na invazi: mezikontinentální biogeografické srovnání vlivu nepůvodních a původních dominant 3
Postery: B. Brandová, V. Dvořák, S. Hrachová, M. Hroneš, L. Klečková, V. Nývltová, M. Sochor, E. Stanovská, J. Ševčík, M. Dančák, M. Duchoslav & R. J. Vašut: Charakteristika populací vybraných ohrožených a vzácných druhů vrb v ČR M. Budzáková & J. Šibík: Ekologické nároky druhov Sesleria tatrae a Sesleria albicans v spoločenstvách Západných Karpát M. Fialová: Kompetiční schopnosti cytotypů česneku planého (Allium oleraceum) E. Hettenbergerová: Změny v druhové skladbě rostlin a měkkýšů na vlhkostním gradientu. E. Horčičková & J. Vojta: Vliv prasete divokého (Sus scrofa) na vegetaci semixerotermních trávníků I. Hralová, P. Bureš, L. Horová: Velikost genomu a obsah GC bazí v rodu Carex M. Hroneš: Variabilita vrby laponské (Salix lapponum) v České republice C. Chudobová: Flóra pražských a středočeských železničních nádraží s důrazem na invazní a plevelné druhy T. Klinerová, Drhovská L., Hédl R., Vojta J.: Starobylé a novodobé lesy: které jsou vhodnější pro výskyt pravých lesních druhů? D. Michalcová: Botanická fotogalerie nejen pro odborníky (www.botanickafotogalerie.cz) J. Ondráček, M. Hejcman, P. Karlík & T. Klír: Je možné detekovat sídelní aktivity 600 let od opuštění středověké vesnice na lesní vegetaci i půdně chemických vlastnostech? J. Těšitel & J. Kocková: Identifikace hostitelských druhů kořenových poloparazitů z čeledi Orobanchaceae J. Petrýdesová, P. Sulo & K. Bacigálová: Taxonómia vybraných druhov rodu Taphrina na Slovensku D. Uhereková: Faktory ovplyvňujúce frekvenciu výskytu machorastov na slovenských hradoch a zrúcaninách P. Vachová: Jak množství živin ovlivňuje rozšíření Calamagrostis epigejos (L.) Roth v travních porostech F. Zedek, P. Bureš: Vyvinuly se holocentrické chromozómy jako obrana proti centrometrickému tahu? 4
Abstrakty (řazeny abecedně podle příjmení autorů) Martin Adámek Ph.D. student (5. ročník) Katedra botaniky, PřF,Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2 Email: martynek@seznam.cz Lesní požáry v ČR a jejich vliv na vegetaci Význam lesních požárů pro dynamiku některých lesních ekosystémů severní polokoule je dostatečně znám, například z Mediteránu, Severní Ameriky, Skandinávie či Sibiře. V podmínkách střední Evropy však dosud býval při úvahách o dynamice lesních ekosystémů vliv požárů marginalizován. Výskyt požárů v této oblasti je však doložen z mnoha recentních lokalit a jejich kontinuální působení v průběhu Holocénu potvrdily moderní paleoekologické výzkumy. Cílem této studie je zjistit, jak se uplatňuje lesní požár jako ekologický faktor v lesích střední Evropy (v rámci ČR a sousedních států) a nakolik může být v těchto podmínkách považován za faktor přirozený, podmiňující existenci některých lesních společenstev. S využitím metod GIS byly zjištěny zákonitosti výskytu lesních požárů, tj.vazba na určité lesní typy a krajinné stuktury. Metodou fytocenologického snímkování byl zkoumán průběh sukcese na spáleništích a dlouhodobější vliv požárů na lesní vegetaci. V rámci projektu byla také navázána spolupráce s paleoekologem zabývajícím se paleoantrakologickou analýzou výskytu požárů v průběhu Holocénu. 5
Irena Axmanová *, Lubomír Tichý * Ph.D. student (5. ročník) Ústav botaniky a zoologie, PřF, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno Email: axmanova@sci.muni.cz Metody odhadu biomasy Za jeden z klíčových faktorů ovlivňujících druhové složení i bohatost společenstev je považována produktivita stanoviště, která bývá často vyjádřena jako biomasa vyprodukovaná v daném vegetačním období na jednotku plochy (sušina v g.m -2 ). Protože je odběr biomasy bohužel pracný, zdlouhavý a díky své destruktivní povaze někdy zcela nevhodný pro daný typ studie, je často nahrazován metodami nepřímého odhadování biomasy. Nejčastěji je biomasa predikována na základě celkové pokryvnosti porostu, nebo pomocí modelů, které zohledňují výšku a pokryvnost rostlin. Hlavním cílem této studie bylo vytvoření modelů biomasy na základě snadno získatelných proměnných, srovnání několika možných přístupů a ukázání limitů jejich použití. Analýzy jsme prováděli na čtyřech nezávislých datových souborech fytocenologických snímků z České republiky, v nichž byla odebírána biomasa: vlhké louky, suché trávníky, transekty prameniště-louka a listnaté lesy (bylinné patro). 6
Radek Bače *, Pavel Janda * Ph.D. student (3. ročník) Katedra pěstování lesů, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha Email: bace@fld.czu.cz Vliv disturbance ve společenstvu horských smrčin na jedince smrku a jeřábu Ve střední Evropě doposud nebylo ve větší míře možné studovat vliv silných disturbancí na přirozená lesní společenstva, protože disturbance nebyly řídícími pracovníky pokládány za přirozené a jejich následky byly odstraňovány. Důsledkem toho máme nedostatek znalostí o jejich působení na jednotlivé druhy. Naším cíle bylo zjistit, jakým způsobem ovlivňuje disturbance horního stromového patra vichřicí a lýkožroutem smrkovým přežití, výškový přírůst, prostorové rozmístění a míru okusu jedinců smrku a jeřábu v přirozeném společenstvu horské smrčiny NP Šumava. Výška, přítomnost okusu a prostorové rozmístění jedinců nad 50 cm výšky byly hodnoceny na dvou čtvercových hektarových plochách před (v roce 2006) a po (v roce 2010) silné disturbanci horního stromového patra. Jedinci byli po čtyřech letech opětovně dohledáni, bylo zjištěno, zda přežili a případně co bylo příčinou mortality. Byla zjišťována změna jejich výšky, výskyt nových jedinců nad 50 cm a stav okusu. Míra přežití jeřábu byla větší než u smrku, protože jeřáby narozdíl od smrku nebyly poškozeny vývraty živých stromů ani napadením lýkožroutem smrkovým. Jeřáb reagoval na zvýšený přísun světla vyšším výškovým přírůstem navzdory jeho menší počáteční výšce před disturbancí. Jedinci obou druhů, nově dorostlí nad 50 cm výšky, se objevovali v místech jedinců etablovaných již před disturbancí. Jedinci jeřábu byly méně poškozeni okusem v těch místech, kde jedinci smrku by usmrceni nebo poškozeni pádem vývratu živého dospělého smrku. Celkově vzato, zmlazení obou druhů reagovalo pozitivně na disturbanci. Zmlazení jeřábu více profituje z disturbance větrem. Jednak vývraty živých stromů s četnými větvemi působí jako bariéra pro vstup zvěře a jednak je jeřáb odolnější vůči zavalení nebo vyzdvihnutí talířem vývratu. 7
Daniela Bártová Ph.D. student (2. ročník) Ústav botaniky a zoologie, PřF, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno Email: daniela.bartova@mail.muni.cz Hybridizace, velikost genomu a láska s překážkami Produktem hybridizace druhů s nestejnou velikostí genomu jsou populace s variabilní velikostí genomu (přítomné např. v rodech Helianthus, Cirsium, Taraxacum). Cílem dizertační práce je popsat distribuci velikosti genomu v přírodních a experimentálních populacích takovýchto homoploidních hybridů a testovat hypotézy vývoje variability velikosti genomu vytvořené na základě teoretických modelů. Díky gynodioecickým modelovým druhům bude možné se zaměřit i na testování nenáhodné asymetrie v segregaci chromozomů různé velikosti a jejího příspěvku k vývoji variability v populacích, další modely poslouží k možnému zobecnění závěrů vzhledem k taxonům, u nichž již byla variabilita velikosti genomu popsána, ale její příčina nebyla dosud objasněna. 8
Přemysl Bobek Ph.D. student (4. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2; Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice Email: premyslbobek@volny.cz Holocénní dynamika požárů v pískovcové oblasti Českého Švýcarska Rozsáhlé plochy lesní vegetace v severních Čechách mají ve svém současném druhovém složení dominantu Pinus sylvestris. Výskyt těchto porostů je vázán především na chudé půdy na pískovcovém podloží. Otázka dřívějšího rozšíření a plošného rozsahu tohoto typu vegetace však nebyla doposud uspokojivě zodpovězena. Rekonstrukce provedené na základě pylových analýz v oblastech pískovcových skalních měst omezují výskyt borovice ve středním a mladém Holocénu na extrémní stanoviště okrajů skalních masivů. V rozporu s touto interpretací je však hojný výskyt uhlíků borovice v půdách i na stanovištích, které mají edaficky poměrně příznivé podmínky. Může být na těchto místech, kde borovice přirozeně ustupuje konkurenčně silnějším druhům, udržována její dominantní role jinými faktory, například opakovaným působením ohně? K objasnění interakce mezi vegetací a výskytem požárů v průběhu Holocénu byla použita kombinace několika paleoekologických metod. Na čtyřech lokalitách s rašelinným sedimentem bylo ve vzorcích odebraných z profilu po 1 cm stanoveno množství makroskopických uhlíků (>125 µm). Změny v míře depozice uhlíků dokumentují požárové události v blízkém okolí. Dále byly v širším okolí profilů vykopány půdní sondy a flotací odebraných vzorků získány uhlíky. Jejich determinace pak umožňuje zjistit druhové složení vegetace, která byla požárem na daném místě zasažena. Dosavadní výsledky ukazují na dlouhodobou existenci požárových událostí ve zkoumané oblasti a velký rozsah lesních porostů s dominancí Pinus sylvestris v minulosti. 9
Blanka Brandová *, Václav Dvořák, Soňa Hrachová, Michal Hroneš, Lucie Klečková, Veronika Nývltová, Michal Sochor, Eva Stanovská, Jan Ševčík, Martin Dančák, Martin Duchoslav, Radim J. Vašut Poster * Ph.D. student (2. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Palackého, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc Email: PeliPelikula@seznam.cz Charakteristika populací vybraných ohrožených a vzácných druhů vrb v ČR Rod vrba (Salix L.) je v ČR zastoupen 25 původními druhy, z nichž polovina je u nás zařazena do některé z kategorií Červeného seznamu. Tyto dvoudomé většinou vlhkomilné dřeviny jsou v ČR ohroženy především z důvodů přímé destrukce jejich přirozených biotopů, fragmentace populací, eutrofizace prostředí či invaze nepůvodních druhů rostlin. Mnohdy zůstává otázkou, jak moc jsou ohroženy hybridizací s ostatními druhy, neboť vrby obecně se snadno a často navzájem kříží. Většina českých populací ohrožených vrb je reliktního charakteru a pravděpodobně tak zachovávají významné fragmenty genetické variability těchto druhů. ČR je zároveň díky střetu několika biogeografických zón ideálním místem pro studium vrbových hybridních zón jak na lokální, tak evropské úrovni. V našich studiích se zabýváme druhy S. bicolor, S. daphnoides, S. eleagnos, S. hastata, S.herbacea, S. lapponum, S. myrtilloides a S.repens agg. Jednotlivé práce mají několik cílů. 1) Studium genetické variability prostorově omezených a většinou unisexuálních populací druhů (S. herbacea, S. bicolor, S. lapponum, S. myrtilloides). 2) Studium genetické variability populací ohrožených druhů vrb, u kterých dochází (nebo může docházet) ke značné dynamice populací v čase a prostoru díky hybridizaci nebo vazbě na proměnlivý biotop (S. hastata, S. daphnoides, S. elaeagnos). 3) Optimalizace použití molelulárních metod (SSR, AFLP) pro studium druhů rodu Salix obecně. 4) Studium hybridizačních procesů v obecné rovině (S. hastata, S. repens agg., S. lapponum). 5) Studium vztahů mezi pohlavími ve fragmentovaných vs. bohatších populacích (S. lapponum, S. hastata, S. daphnoides, S. herbacea, S. elaeagnos). A v neposlední řadě rovněž 6) floristické studie zaměřené na revizi současných lokalit výskytu a revize dostupných herbářových položek. 10
Blanka Brandová *, Radim J. Vašut, Vojtěch Bajer & Milan Kitner * Ph.D. student (2. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Palackého, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc Email: PeliPelikula@seznam.cz Je Betula obscura pouze fantomem východomoravské flóry? Rod Betula zahrnuje většinou pionýrské dřeviny rozšířené hlavně v boreálním a mírném pásu severní polokoule. Taxonomie tohoto rodu je komplikovaná díky polyploidizaci a časté hybridizaci spojené s introgresí; taxonomie je obecně ztížená retikulární evolucí. Okruh diploidního druhu B. pendula zahrnuje více či méně morfologicky vyhraněné morfotypy, které se vyskytují sympatricky s B. pendula s.str. Jedním z taxonů tohoto okruhu je B. obscura, který se vyznačuje temně zbarvenou borkou. Areál jejího rozšíření zahrnuje pouze střední (a východní) Evropu, kde (údajně) preferuje světlá vlhčí místa. V ČR je její rozšíření vázané pouze na Beskydy a Slezsko a její výskyt je poměrně vzácný. Terénní průzkum taxonu v Beskydech ukázal, že se dá rozlišit od B. pendula s.str. pouze podle tmavé borky a velikosti a barvy lenticel v ostatních znacích je morfologicky i ekologicky velice podobný druhu B. pendula s.str. Cílem studie bylo zhodnotit pomocí metody AFLP genetickou variabilitu B. obscura v Beskydech a porovnat tak tuto variabilitu u morfologicky velmi podobných taxonů okruhu B. pendula agg. Předběžné výsledky ukázaly, že beskydský taxon s tmavou borkou nelze geneticky odlišit od běžného morfotypu. B. obscura na základě ekologie, rozšíření a genetické variability tak představuje spíše fantoma české flóry, než reálný druh. 11
Monika Budzáková *, Jozef Šibík Poster * Ph.D. student (2. ročník) Botanický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 23 Bratislava, Slovensko Email: monika.budzakova@savba.sk Ekologické nároky druhov Sesleria tatrae a Sesleria albicans v spoločenstvách Západných Karpát Výskum je zameraný na štúdium vzťahov a nárokov dvoch druhov rodu Sesleria: Sesleria albicans a Sesleria tatrae, ktoré sa na území Slovenska vyskytujú prevažne vo vápencových častiach vysokých pohorí. Z morfologického hľadiska ide o druhy pomerne variabilné. Pri ich určovaní v teréne sa preto, vzhľadom na rozdielne ekologické nároky týchto druhov, prihliada aj na vlastnosti lokality ich výskytu, ako je dĺžka trvania snehovej pokrývky, exponovanie stanovišťa a pod. Druh S. albicans podľa doterajších výskumov uprednostňuje skôr strmé vysychavé svahy s plytkou pôdou na vápencových substrátoch, zatiaľ čo druh S. tatrae možno nájsť na miernejších vlhších žľaboch s hlbšou pôdou a dlhotrvajúcou snehovou pokrývkou. Cieľom tejto práce je stanovenie, resp. potvrdenie ekologických preferencií týchto druhov pomocou vhodných metód. Pre účely zisťovania ekologických nárokov druhov S. albicans a S. tatrae boli na území Belianskych Tatier vyčleňované ekologické tranzekty, ktoré boli vedené tak, aby na línii tranzektu boli zastúpené oba druhy. Kedže spomenuté druhy je možné jednoznačne odlíšiť na základe rozdielneho ploidného stupňa, pre potvrdenie správnosti determinácie druhov S. albicans (tetraploid) a S. tatrae (oktoploid) bola použitá metóda prietokovej cytometrie. Výstupy všetkých analýz poukazujú na širšiu ekologickú valenciu druhu Sesleria albicans v porovnaní s druhom Sesleria tatrae. Druh S. albicans je podľa výsledkov oveľa adaptabilnejší, vykázal vyššiu variabilitu stanovíšť. Vyskytoval sa vo všetkých prítomných ekologických typoch: strmých skalných stráňach, dnách skalných previsov. Pomerne hojným bol aj v miernejších vlhších žľaboch, kde sa pôvodne predpokladala dominancia druhu S. tatrae. Druh S. tatrae bol v rámci vytýčeného tranzektu zaznamenaný iba v jednom ekologickom type a to v lavínových žľaboch a konkávnych častiach reliéfu. Na týchto stanovištiach bola pôda hlbšia oproti plytkým strmým skalnatým lokalitám a dnám skalných previsov s druhom S. albicans. Predpokladané je aj dlhšie trvanie snehovej pokrývky na lokalite. Výstupy práce sú v tejto fáze výskumu zatiaľ orientačné. K zobjektívneniu výsledkov v budúcnosti prispeje rozšírenie počtu zápisov a tranzektov aj v ďalších pohoriach Slovenska. 12
Vojtěch Čada Ph.D. student (2. ročník) Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha Email: cada@fld.czu.cz Historie narušení horských smrčin Šumavy Informace o historických souvislostech současného stavu lesa jsou potřebné pro správná rozhodnutí v oblasti managementu lesů. Disturbance (narušení) hrají hlavní úlohu při formování druhového složení a struktury lesa. Bohužel není mnoho známo o roli narušení ve středoevropských lesích. Cílem této práce je popsat vznik a vývoj porostů v souvislosti s minulými narušeními v oblasti horských smrčin Šumavy. Předmětem zájmu byl vznik starých lesů v této oblasti. Metodou byla analýza věkové struktury populace smrku, a také letokruhová analýza. Na základě toho, jak strom rostl, lze odhalit minulá narušení a popsat vznik porostu. Na přírůstových sériích byly hledány události A) uvolnění a B) rychlého počátečního přírůstu. Uvolnění je definováno jako náhlé, setrvalé a výrazné zvýšení přírůstu. Tím strom reaguje na odstranění konkurenta narušením. Druhá možnost je, že strom začal růst až po narušení v otevřených podmínkách. V takovém případě je rychlost růstu od počátku vysoká a následný trend je rovný, parabolický nebo klesající (bez výskytu uvolnění). Pokud jsou takové události synchronizovány v čase mezi více stromy, poukazuje to na výskyt důležitého narušení v té době. Porosty v různých oblastech horských smrčin Šumavy vznikaly po silných narušeních. Tato narušení byla synchronizována mezi různými oblastmi a vysvětlena historickou evidencí o výskytu vichřic, či gradací lýkožrouta smrkového. To nás přivádí k úvaze, že tyto porosty vznikaly po přírodních disturbancích. Lze jmenovat vichřici z roku 1778, 1821/2, více vichřic z dekády 1860 a následnou gradaci lýkožrouta. Hůře lze na základě našich dat hodnotit rozsah minulých narušení. Nicméně mohu předložit hypotézu, že v 18. a 19. století se ve studované oblasti rozpadaly porosty na menších plochách (řádově desítky hektarů), než je tomu v současnosti. 13
Jan Čuda *, Hana Skálová & Zdeněk Janovský * Ph.D. student (2. ročník) Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice Email: cudajan@seznam.cz Stanovištní nároky, krátkodobá dynamika a kompetice mezi původním a invazními druhy Impatiens Srovnání invazních, neinvadujících naturalizovaných a původních druhů rostlin může být užitečným nástrojem pro posouzení invazivnosti rostlin. Ke srovnání je vhodné použít kongenerické (blízce příbuzné) druhy, protože tento přístup minimalizuje fylogenetické zkreslení. Studoval jsem stanovištní požadavky, krátkodobou dynamiku a konkurenci původních i invazních druhů rodu Impatiens (Balsaminaceae) běžně rozšířených v ČR pomocí terénních experimentů. I. noli-tangere je náš původní druh, zatímco I. parviflora a I. glandulifera jsou nepůvodní druhy introdukované z Asie. Zatímco rozšíření I. parviflora je již relativně stabilní, I. glandulifera se stále rychle šíří. Založil jsem dva soubory trvalých ploch na pěti lokalitách. V prvním souboru jsem některé proměnné prostředí měřil přímo (vlhkost půdy, korunový zápoj) a některé pomocí Ellenbergových indikačních hodnot (vlhkost, světlo, půdní reakce, dostupné živiny). V rámci lokalit zkoumané druhy vykazovaly známky mikrostanovištních preferencí. Výsledky ukázaly, že výskyt I. noli-tangere byl korelovaný s vysokou půdní vlhkostí a dostupnými živinami, I. glandulifera s nízkým korunovým zápojem a dostupnými živinami a I. parviflora s vysokým korunovým zápojem a nízkou vlhkostí půdy. Výsledky indikují nestejné stanovištní požadavky, tedy na možnost koexistence druhů v terénu. Ve druhém pokusu byl jeden druh z páru kongenerů domácího a invazního druhu odstraněn a fitness ponechaného druhu byla porovnána s rostlinami na ploše s kompetitorem. U všech vytrhávacích pokusů byl počet i pokryvnost rostlin vyšší na plochách, kde byl kompetitor odstraněn. Nejvyšší relativní nárůst počtu rostlin byl zaznamenán u I. noli-tangere v reakci na odstranění I. parviflora a nejmenší u I. parviflora v reakci na odstranění I. nolitangere. Nejvyšší nárůst pokryvnosti byl zaznamenán u I. noli-tangere v reakci na odstranění I. glandulifera a nejslabší u I. glandulifera v reakci na odstranění I. nolitangere. Rozdíly v síle vzájemné kompetice druhů ovšem nebyly statisticky průkazné, na základě získaných dat nelze tvrdit, že invazní druhy jsou konkurentně zdatnější než druh původní. 14
Alica Dingová Ph.D. student (4. ročník) Botanický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 23 Bratislava, Slovensko Email: alica.kosuthova@savba.sk Synúzie lišajníkov a ich cenologická väzba na viatych pieskoch Borskej nížiny (JZ Slovensko) Jednou z jedinečných lokalít s prírodným charakterom na Slovensku sú viate piesky Borskej nížiny. Nachádza sa tu množstvo takzvaných lišajníkových stepí známych pre svoju bohatú biodiverzitu vyšších ako aj nižších rastlín. Študované boli tri vegetačné typy. Výskum bol vykonaný v rokoch 2006 až 2011 pomocou jedného veľkého fytocenologického zápisu (na zistenie príslušného vegetačného typy 16 m 2 alebo 400 m 2 ) a 10 mikro-zápisov (0.25 m 2 ), sledovaných na 37 lokalitách. Prvým typom je nelesná vegetácia s prirodzenou sukcesiou (Koelerio- Corynephoretea, Festucetea vaginatae, Calluno-Ullicetea), s 130 mikro-zápismi a 30 taxónmi lišajníkov. Druhým je ochranný borovicový les so sekundárnou sukcesiou (Dicrano-Pinion), kde je hospodárenie limitované. Nachádza sa tu 110 mikro-zápisov a 24 taxónov lišajníkov. Tretím je hospodársky borovicový les s 130 mikro-zápismi a 15 taxónmi lišajníkov (Dicrano-Pinion). Použitím štatistických programov na spracovanie výsledkov TWINSPAN, CANOCO (CCA, DCA) and JUICE má evidentne negatívny efekt na diverzitu lišajníkov hospodárenie v borovicových lesoch. V týchto lesoch nájdeme najviac druhov tolerantných na antropogénne vplyvy ako aj druhy schopné kolonizovať pôdu s vyšším ph. Termofilné lišajníky sú častejšie v ochranných lesoch. V lesoch sensu stricto je vyššie zastúpenie lišajníkov s kontinetálnym rozšírením. Pozitívna korelácia je medzi nelesnou vegetáciou a fotofilnými druhmi. Väčšina z nich je typická pre suché, chudobné a otvorené stanovištia. 15
Tereza Klinerová, Lucie Drhovská *, Radim Hédl,Jaroslav Vojta Poster * Ph.D. student (5. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2 Email: dr.lucinka@seznam.cz Starobylé a novodobé lesy: které jsou vhodnější pro výskyt pravých lesních druhů? Mezi starobylými a novodobými lesy lze pozorovat značné rozdíly ve složení bylinného patra. Tyto rozdíly se liší v závislosti na mnoha faktorech, příkladem mohou být různé podmínky prostředí, možnosti kolonizace nových stanovišť nebo biologické vlastnosti lesních druhů. V našem projektu jsme srovnávali data ze dvou oblastí s podobným zastoupením druhů, ale s rozdílnými podmínkami prostředí (střední Polabí a Doupovské hory). Některé druhy se silnou vazbou (fidelitou) ke starobylým lesům v jedné oblasti byly ve druhé oblasti vázány také na starobylé lesy (př. Melica nutans, Calamagrostis arundinacea), ale jiné (př. Galium odoratum, Mercurialis perennis) byly vázány v každé oblasti na jinou kontinuitu lesa. Získané výsledky nám umožní pro daný druh určit, která vlastnost prostředí a jaká kontinuita lesa jsou rozhodující pro jeho výskyt. Zdá se, že kontinuita lesního porostu, jako faktor, je velmi silně ovlivněna kombinací vlivu půdních podmínek a korunového zápoje, které se liší mezi studovanými lokalitami. 16
Lydie Dudová Ph.D. student (5. ročník) Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice, Ústav botaniky a zoologie PřF, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno Email: cvilinek@gmail.com Jeseníky v ranném a středním Holocénu Poznání historie krajiny a vegetace je zásadní pro pochopení jejich současné podoby a procesů v nich fungujících. Jeseníky díky své poloze představují přechodné území mezi Hercynikem a Západními Karpatami, oblastmi, kde holocenní vývoj vegetace probíhal zcela rozdílným způsobem. Díky tomu, že Hrubý Jeseník dosahuje alpinského bezlesí, je možné zde sledovat vývoj vegetace ve všech jejích stěžejních typech. Aktuálním tématem je v současnosti vývoj vegetace a krajiny ve středních polohách, kde ve starších obdobích Holocénu člověk ovlivňoval přirozenou vegetaci spíše náhodně a nesoustavně. Výsledky pylové analýzy z rašelinného profilu Skřítek ukazují, jak vypadala vegetace na přelomu pozdního glaciálu a Holocénu. Mikrouhlíky z profilu Pstruží potok mohou být dokladem působení člověka v Jeseníkách již v mezolitu. 17
Zuzana Fajmonová Postdoktorand Ústav botaniky a zoologie, PřF, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno Email: zuzkaroz@sci.muni.cz Diverzita luční vegetace Západních Karpat Příspěvek shrnuje výsledky studia různých aspektů diverzity luční a pastvinné vegetace Západních Karpat získané v rámci doktorské práce. Louky a pastviny jsou velmi významnou součástí krajiny Západních Karpat. Vegetaci luk a pastvin v oblasti tvoří především společenstva mezofilních luk a pastvin (Arrhenatheretalia elatioris), suchých širokolistých trávníků (Brometalia erecti), smilkových trávníků (Nardetalia strictae), vlhkých luk (Molinietalia) a lučních pramenišť (Caricion davallianae). Vznik a existence těchto společenstev jsou spojeny s činností člověka, diverzita luční a pastvinné vegetace tedy odráží nejen abiotické faktory prostředí, ale také způsob, intenzitu i historii obhospodařování. V práci jsem využila různých přístupů ke studiu diverzity rostlinných společenstev a snažila se pohlížet na studované téma z několika úhlů a prostorových měřítek. Fytocenologický přístup převládá ve studii diverzity vegetace mezofilních luk a pastvin, kde vegetační variabilita nebyla dosud uspokojivě analyzována. Fytocenologická studie byla provedena na základě rozsáhlého souboru snímků z národních fytocenologických databází a dalších publikovaných i nepublikovaných dat. Ekologickou stránkou lučních společenstev jsem se zabývala jednak v měřítku celých Západních Karpat, a to s cílem interpretovat variabilitu vegetace mezofilních luk a pastvin. Všechny typy luční a pastvinné vegetace jsem pak zahrnula do studie zabývající se zastoupením specialistů v polopřirozených travinobylinných společenstvech. V menším prostorovém měřítku jsem se zaměřila na vegetaci vyskytující se na lučních prameništích s cílem vysvětlit variabilitu vegetace pomocí analýzy obsahu prvků a živinové stoichiometrie v rostlinné biomase. 18
Barbora Fedorková Ph.D. student (1. ročník) Ústav krajinnej ekológie SAV, Štefánikova 3, 814 99 Bratislava, Slovensko Email: barbora.fedorkova@savba.sk Vplyv prírodných a antropogénnych stresových faktorov na lúčne a pasienkové spoločenstvá Horehronského podolia (úvod do metodiky) Druhy rastlinného spoločenstva, fytocenózy, sú ovplyvňované svojím prostredím, ovplyvňujú sa navzájom a svoje prostredie modifikujú, čo je základom ich využitia pri stanovení podmienok pôsobiacich v prostredí. Na odlesnenom území Horehronského podolia s vysokým zastúpením lúk a pasienkov, predstavujúcim na jednej strane oblasť s vysokou nezamestnanosťou a na druhej strane územie s vysokým rekreačným potenciálom na rozhraní troch národných parkov, nebol doteraz realizovaný systematický botanický či fytocenologický výskum. Cieľom práce bude nielen zmapovať výskyt travinno-bylinných spoločenstiev a ich stav, ale aj vplyv vybraných stresových faktorov na ne. Intenzita pôsobenia stresových faktorov (zamokrenie pôdy, presychanie pôdy, pastva, kosba, hnojenie, opúšťanie, synantropizácia, rozširovanie inváznych rastlín) bude hodnotená na základe fytocenologického výskumu a indikačných vlastností vybraných druhov rastlín travinno-bylinných spoločenstiev. Základom bude výber indikačných druhov rastlín (z pohľadu ich prítomnosti, abundancie či dominancie v spoločenstve) pre stanovenie pôsobenia vybraných stresových faktorov a výber trvalých výskumných plôch podľa charakteru a intenzity obhospodarovania, vzdialenosti od sídla a blízkosti vodných tokov. Výsledky z týchto plôch budú ďalej porovnané aj s ďalšími plochami v území. Pre štatistické a analytické spracovanie budú využité programy Juice, PC-Ord, Canoco a CanoDraw, pričom výsledky budú interpretované aj s využitím GIS a porovnané s dostupnou literatúrou a plošnými štatistickými údajmi regiónu. Príspevok vznikol s podporou grantu 2/0192/09 realizovanom na ÚKE SAV v Bratislave. 19
Martina Fialová Poster Ph.D. student (6. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Palackého, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc Email: fialice@seznam.cz Kompetiční schopnosti cytotypů česneku planého (Allium oleraceum) Předchozí studie prokázaly rozdílnou ekologii a geografické rozšíření tří cytotypů (2n = 4x, 5x, 6x) Allium oleraceum na území ČR, mj. širší ekologickou amplitudu tetra- a pentaploidů v kontrastu s užší ekologickou amplitudou hexaploidů. Předmětem tohoto výzkumu bylo ověření, zda lze popisná korelativní data potvrdit experimentálně. Byly provedeny dva kompetiční experimenty v aditivním designu, ve kterých byly sledovány parametry přežívání, pravděpodobnost kvetení a tvorby dceřiných cibulí a celková biomasa rostlin česneku pocházejících z pacibulek, semen a předpěstovaných semenáčků bez a v přítomnosti kompetitora (Arrhenatherum elatius). Kompetice měla silný vliv na většinu sledovaných parametrů. Naopak vliv cytotypu a interakce cytotyp x kompetice nebyly signifikantní. V řadě znaků se ukázal významný vliv interakce populace x kompetice, což poukazuje na význam lokální adaptace. 20
Pavel Fibich *, Alena Vítová, Petr Macek, Jan Lepš * Ph.D. student (4. ročník) Katedra botaniky, PřF, Jihočeská univerzita, Na Zlaté stoce 1, 370 05 České Budějovice Email: pavel.fibich@prf.jcu.cz Dynamika uchycování semenáčků a jejich prostorové uspořádání v umělých gapech na vlhké louce Semenáčky některých druhů lučních roslin využívají gapy (obnažené nebo narušené půdy) k uchycení a často je přítomnost takových míst bezpodmínečná k jejich úspěšnému uchycení. My jsme se zajímali o dynamiku uchycování a prostorové uspořádání semenáčků uvnitř gapu. Proto jsme připravili pokus na vlhké louce nedalo Českých Budějovic, kde jsme vytvořili umělé kruhové gapy. Každý gap byl vytvořen jámou (30 cm hloubka i průměr), která byla naplněna půdou z lokality smíchanou s pískem. Gapy byly vytvořeny ve čtyřech typech: gama zářením sterilizovaná a nesterilizovaná půda (sterilizace zlikvidovala půdní banku semen) ve faktoriální kombinaci se zabráněním vegetativnímu pronikání rostlin pomocí plsti a řídké sítě. Pokus jsme založili na podzim 2009 a v roce 2010 jsme v měsíčních intervalech hledali a značkovali nové semenáčky. Na konci září jsme gapy vyfotili a následně digitalizovali pozice semenáčků pomocí GISu. Největší množství nových semenáčků se objevilo v srpnovém pozorování (mezi 30. 6. a 2. 8.). Sterilizované zásahy měly menší množství nových semenáčů oproti nesterilizovaným. Od začátku sezóny dominovaly semenáčky dvouděložných rostlin a postupem sezóny se staly dominantní jednoděložné. Semenáčky se držely spíš středu gapů a zarůstaly je od prostředka směrem ke krajům. Prostorové uspořádání jsme hodnotili pomocí Ripleyho K funkce, párové korelační funkce a jejich variant pro vícetypová bodová uspořádání. S postupným přidáváním mladších semenáčků k nejstarším rostla pravděpodobnost shlukovitosti ale intenzita shlukování se na větší prostorové škále zmenšovala. Na malých prostorových škálách (1-2 cm) vykazovaly semenáčky pravidelné rozmístění, ale pravidelnost klesala s přidáváním mladších semenáčků. Podobně se chovaly nové semenáčky vůči starším, klesala u nich pravidelnost na krátké prostorové škále (tj. nové semenáče se uchycovaly v nějaké minimální vzdálenosti od starších semenáčů). Konkrétně to znamená, že semenáčky neměly v blízkém okolí své pozice žádné sousedy (tvořily pravidelný vzor jako důsledek kompetice) a zároveň tvořily shluky na větší prostorové škále. Párové korelační funkce ukazovaly méně signifikantních výsledků než K funkce a stejně tak se chovaly i varianty funkcí pro vícetypová uspořádání. 21
Eva Hettenbergerová Poster Ph.D. student (6. ročník) Ústav botaniky a zoologie, PřF, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno Email: eva.hette@seznam.cz Změny v druhové skladbě rostlin a měkkýšů na vlhkostním gradientu Zkoumali jsme změnu v druhové skladbě a bohatosti různých typů společenstev na vlhkostním gradientu mezi lučními prameništi a přilehlými suchými trávníky. Pro srovnání odpovědí druhů/společenstev na podmínky prostředí jsme zvolili tři typy organismů, a sice cévnaté rostliny, mechorosty a měkkýše. Na 15 transektech vedených z prameniště do louky bylo zapsáno celkem 147 fytocenologických snímků, sebrána biomasa a vzorky půdy pro stanovení vybraných prvků a také byly určeny všechny druhy měkkýšů. 22
Eva Horčičková *, Jaroslav Vojta Poster * Ph.D. student (2. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2 Email: e.horcickova@centrum.cz Vliv prasete divokého (Sus scrofa) na vegetaci semixerotermních trávníků Bezlesé enklávy v opuštěné, zarůstající krajině Doupovských hor hostí druhově bohatou vegetaci tříd Festuco-Brometea a Koelerio-Corynephoretea (Sedo- Scleranthetea). Dynamika semixerotermních trávníků je značně ovlivňována rytím divokých prasat. Půdní disturbance zvyšují prostorovou heterogenitu vegetace na různých úrovních, alfa i beta diverzitu trávníků a vytváří specifické stanoviště pro několik druhů, které se mimo narušené plochy nevyskytují. Lze tedy předpokládat, že dlouhodobé setrvání těchto druhů ve studovaném systému je podmíněno právě disturbančním režimem. V zájmovém území probíhá od roku 2007 studium sukcese na experimentálních disturbancích a rozsahu a frekvence disturbancí přirozených. 23
Ivana Hralová *, Petr Bureš, Lucie Horová Poster Ph.D. student (2. ročník) Ústav botaniky a zoologie, PřF, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno Email: ivana.hralova@post.cz Velikost genomu a obsah GC bazí v rodu Carex Rod Carex (ostřice) je jeden z několika rodů krytosemenných rostlin majících holokinetické chromozomy, zároveň je jedním z nejpočetnějších rodů krytosemenných vůbec. Měření velikosti genomu a zastoupení GC bazí v genomu umožňuje studovat dosud pouze obtížně studovatelné aspekty evoluce rodu, zejména v kombinaci se znalostí fylogenetických vztahů v rodu. Cílem studie bylo zjistit, jaké vztahy panují mezi měřenými znaky a chromozomovými počty napříč celým rodem a v menších příbuzenských skupinách (podrody, sekce) a co mohou tyto vztahy říci k chromozomální evoluci rodu. Rod Carex má jedny z nejmenších genomů mezi krytosemennými rostlinami, kdežto obsah GC bazí je v obvyklých mezích, což staví ostřice do kontrastu se sesterským kladem Poales, který se vyznačuje nezvykle nízkým zastoupením GC bazí v genomu. Blízce příbuzné druhy a skupiny ostřic mají podobné hodnoty velikostí genomu a obsahu GC bazí. Odchylky z tohoto uspořádání naznačují, že ve stavbě genomu došlo k větším změnám způsobeným například amplifikací repetitivních sekvencí, nebo že dochází k chromozomálním přestavbám, případně že cílová skupina druhů může být polyfyletická. Změny velikosti genomu a počtu chromozomů v kombinaci se znalostí fylogenetického stromu naznačují, že v sekci Phacocystis (Carex nigra, C. acuta a další) je převažujícím typem chromozomální evoluce fragmentace chromozomů a že stejně jako v sekci Aulocystis (např. C. sempervirens) pravděpodobně došlo k masivní amplifikaci transposonů. 24
Michal Hroneš Poster Ph.D. student (1. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Palackého, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc Email: michal.hrones@gmail.com Variabilita vrby laponské (Salix lapponum) v České republice Vrba laponská je v prostoru střední Evropy morfologicky variabilním druhem. Z území ČR byla z jejího okruhu na různých taxonomických úrovních popsána celá řada taxonů. Nejvýznamnějším z nich je v Krkonoších endemický lysý morfotyp, popsaný jako Salix daphneola. Tento taxon bývá hodnocen od úrovně druhu po formu, v současné literatuře je obvykle hodnocený jako varieta druhu S. lapponum. Cílem této studie bylo zjistit, zda lze na základě zkoumaných znaků od sebe jednoznačně odlišit taxony Salix daphneola a Salix lapponum s. str. Analyzováno bylo 12 morfologických znaků a 6 mikrosatelitů (SSR loci). Analýza morfologických znaků dokládá existenci dvou poměrně dobře vyhraněných morfotypů. Oproti tomu analýza molekulárních dat výsledky morfologické analýzy nepodporuje. Krkonošské populace obou taxonů nebyly navzájem geneticky signifikantně odlišné. Díky absenci korelace mezi morfologickou a genetickou variabilitou lysých/chlupatých morfotypů lze předběžně usuzovat na geograficky podmíněnou mutaci genu spojeného s tvorbou trichomů. Proto lze nižší taxonomický rank lysého morfotypu považovat za zcela oprávněný. 25
Jan Chlumský *, Petr Koutecký, Veronika Jílková & Milan Štech * Ph.D. student (4. ročník) Katedra botaniky, PřF, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice Email: janchlumsky@seznam.cz Možnosti šíření rodu Melampyrum a adaptace pro myrmekochorii Rod černýš (Melampyrum) zahrnuje skupinu poloparazitických, myrmekochorních druhů, rozšířených v temperátní zóně severní polokoule. Tento projekt se zaměřuje na roli myrmekochorie (rozšiřování semen mravenci) v šíření tohoto rodu na delší vzdálenosti i v lokálním měřítku. Jako modelová skupina byly vybrány druhy M. pratense L. a M. bohemicum A. Kern. Tyto druhy mají velmi podobné nároky na stanoviště, často rostou na společných lokalitách, ale přesto se výrazně liší svým rozšířením a velikostí populací. V této práci jsme ověřovali, zda může šíření obou druhů ovlivňovat různá atraktivita semen pro mravence. Ukázalo se, že mravenci vysoce průkazně preferují semena M. pratense před semeny M. bohemicum. Myrmekochorie má z hlediska šíření lesních bylin čistě lokální význam většina semen myrmekochorních rostlin urazí za rok řádově několik metrů. Pro dosažení recentního rozšíření např. u M. pratense by však musela semena po ústupu ledovce každoročně urazit alespoň několik set metrů. Otázkou tedy zůstává, jakým způsobem v Holocénu probíhala migrace z refugií. Zaměřili jsme se na ověření možnosti endozoochorního přenosu semen a na vzdálenost roznosu semen mravenci. Semena byla schopna projít neporušená trávicím traktem přežvýkavce, což naznačuje, že endozoochorie patrně hraje výraznou roli při dálkovém šíření rodu Melampyrum. Při pokusech se vzdáleností myrmekochorního roznosu semen jsme změřili dosud nejdelší přenos semene lesní byliny (36,5 m) a opakovaně jsme pozorovali nového roznašeče semen černýšů sekáče Oligolophus tridens. 26
Caroline Chudobová Poster Ph.D. student (3.ročník / externí doktorand) Katedra ekologie krajiny Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 Email: c.chudobova@centrum.cz Flóra pražských a středočeských železničních nádraží s důrazem na invazní a plevelné druhy Cílem příspěvku je shrnout část poznatků týkajících se výzkumu převáženě liniové zeleně vyskytující se podél železnic. Konkrétně je zaměřen na zeleň železničních nádraží, která se vyznačuje specifickou vegetací a zároveň vysokou diverzitou. Jedná se o druhy ruderální, plevelové, ale hlavně invazní. Sledovaným územím jsou některá pražská nádraží a nádraží ve Středočeském kraji, která pak leží na stejné železniční trati. Hodnocená data pocházejí z vlastního výzkumu z letošního roku 2011 a jsou srovnávána s daty získanými občanským sdružením Přírodovědná společnost, jež realizovalo projekt Invazivní druhy rostlin na železničních nádražích Prahy, který probíhal v letech 2008 a 2009. Je tak sledována nejen druhová diverzita souvisejících lokalit, ale i možné šíření jednotlivých druhů rostlin v delším časovém období. 27
Pavel Janda *, Radek Bače, Vojtěch Čada & Miroslav Svoboda * Ph.D. student (3. ročník) Katedra pěstování lesů, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 Email: jandap@fld.czu.cz Dendroekologické metody pro šetření režimu narušení a poznatky ze studia z přírodních horských smrkových lesů Rumunska a Česka Pro šetření dynamiky lesních ekosystémů je nezbytné poznat režim narušení porostů, který je nedílnou součástí daných ekosystémů a má významnou roli pro jejich formování. Režim narušení je často popisován mimo jiné pomocí dendroekologické identifikace událostí narušení porostu jako je: a) rychlý radiální přírůst v juvenilním stádiu růstu, b) náhlá a dlouhotrvající růstová změna radiálního přírůstu stromu o daném rozsahu. Rychlý radiální přírůst v juvenilním stádiu růstu je daný volným růstovým prostorem jedince. Snažíme se rozlišit, jestli jedinec v juvenilním stádiu růstu odrůstal pod uzavřeným zápojem či pod otevřenou korunovou klenbou jako hlavní faktor růstového prostoru. Tyto rozdílné polohy se snažíme odvodit pomocí růstové intenzity mladých jedinců rostoucích v současné době v podmínkách rozdílně rozvolněného zápoje či velikosti mezery v zápoji. Pokud jedinec rostl v juvenilním stádiu intenzivně, můžeme jej označit za strom rostoucí v otevřeném zápoji. Pokud jedinec rostl od počátku v otevřeném zápoji, tak identifikuje událost narušení, která narušila korunový zápoj před identifikací intenzivního růstu v mládí. Pro vyhodnocení rychlého radiálního přírůstu v juvenilním stádiu jsme vyhodnotili okolo 90 jedinců v různě narušeném korunovém zápoji v pohoří Šumavy a okolo 130 jedinců v pohoří Calimani a Giumalău v Rumunsku. Náhlá a dlouhotrvající růstová změna radiálního přírůstu poukazuje především na uvolnění růstového prostoru zkoumaného jedince. Pomocí rozsahu takto definované změny se snažíme rozlišit mezi uvolněním růstového prostoru díky odstranění okolních kompetitorů a ostatními faktory. Velká, náhlá a dlouhotrvající změna identifikuje událost narušení, která narušila korunový zápoj v době jejího výskytu. Detekce uvolnění růstové změny je v poslední době velmi diskutována a vzniká mnoho přístupů jejího vyhodnocení. Široce užívanou metodou pro detekci uvolnění se v Severní Americe i Evropě stává metoda využívající křivky maximální růstové změny radiálního růstu tzv. Boundary line. Pro jednotlivé druhy dřevin pravděpodobně existuje křivka maximální růstové změny radiálního růstu, která se vyhotovuje pomocí vztahu procentuální růstové změny a předchozího průměrného radiálního růstu. Za pomoci této křivky se vyhodnocuje velikost reakce stromu na uvolnění růstového prostoru a definuje se hranice, která odděluje události způsobené jinými impulsy než je uvolnění růstového prostoru (např. extrémní či dlouhodobější klimatický vliv). Výhodou tohoto přístupu je zohlednění dynamiky předchozího přírůstu, který má značný vliv na potenciál následného přírůstu. Pro vyhodnocení uvolnění jsme sestavili vlastní křivky maximální růstové změny radiálního růstu pro pohoří Šumavy z přibližně 140 000 dvojic procentuální růstové změny a předchozího průměrného radiálního růstu z lokalit Plechý, Jezerní Hora a Trojmezná a pro pohoří Calimani a Giumalău v Rumunsku okolo 210 000 dvojic. 28
Michaela Jandová Ph.D. student (2. ročník) Katedra botaniky, PřF, Univerzita Palackého, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc Email: jandova2michaela@centrum.cz Cytologická studie generativního potomstva polyploidního komplexu Allium oleraceum Allium oleraceum je obecně rozšířeným evropským taxonem, který představuje polyploidní komplex se čtyřmi známými cytotypy (2n = 24; 32; 40; 48). Z území České republiky jsou známy tři ploidní úrovně (2n = 32; 40; 48) rostoucí ve smíšených a homogenních populacích. Všechny tyto ploidní úrovně jsou schopny současně produkovat sexuální a asexuální potomstvo. Navzdory značným znalostem o ekologii, morfologii a fenologii tohoto druhu je dosud málo známo o koexistenci jednotlivých cytotypů v přírodě. Obecně může generativní reprodukce významně ovlivňovat genomový pool a cytogenetické složení jednotlivých populací. V rámci cytotypů A. oleraceum rostoucích v České republice bylo detekováno karyologicky variabilní generativní potomstvo se vzácným zastoupením aneuploidních jedinců. Tato variabilita byla výrazně větší mezi semeny (3x 8x) nežli mezi semenáčky (4x 7x) a dospělými rostlinami (4x 6x), což svědčí o probíhající selekci působící proti anomálním chromosomálním kombinacím. Zjištěná cytotypová kompozice generativního potomstva je pravděpodobně jedním z hlavních faktorů ovlivňujících ploidní složení populací společně s migrací za pomocí vegetativních propagulí. 29
Martin Jiroušek *, Ivan Tůma, Petr Holub, Jiří Záhora, Kateřina Kintrová, Michal Hájek * Ph.D. student (4. ročník) Ústav botaniky a zoologie, PřF, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno Email: machozrut@mail.muni.cz Jak měnící se živinové poměry vrchovišť Jizerských hor a Jeseníků ovlivňují dekompozici: transplantační experiment. Právě probíhající výzkum historických a současných změn na horských rašeliništích Sudet odhalil řadu jevů spojených s živinovými poměry v Jizerských horách a Jeseníkách, tedy pohořími s rozdílnými klimatickými podmínkami, úrovní depozice dusíku i koloběhu živin. Pro zjištění rozdílů v rychlosti rozkladu rašeliníků mezi Jizerskými horami a Jeseníky byl v září roku 2008 založen transplantační dekompoziční experiment, který testoval, zda se rychlost dekompozice opadu a uvolnění přístupných živin liší (1) mezi jednotlivými druhy rašeliníků, (2) mezi biomasou vytvořenou v depozičně více nebo méně depozičně zatížené oblasti, (3) mezi různými biotopy na rašeliništi. Na vybraných lokalitách: Vozka (Jeseníky) a Jizerská vyhlídková louka (Jizerské hory) byly po dobu jednoho roku inkubovány dekompoziční vzorky celulózy a biomasy rašeliníků jednotlivých druhů (Sphagnum fallax, S. magellanicum, S. rubellum/russowii) odebraných na obou lokalitách. U vzorků byla předem zjištěna koncentrace hlavních makroprvků. Po ukončení experimentu byly stanoveny úbytky hmotnosti. Nejvyšší koncentrace živin byly naměřeny u rašeliníku druhu S. fallax, u kterého byly po ukončení dekompozičního experimentu rovněž zjištěny největší úbytky hmotnosti. Vyšší koncentrace N byly naměřeny v pletivech rašeliníků z Jizerských hor, což pravděpodobně souvisí s vyšší depozicí dusíku v tomto území. Větší úbytky hmotnosti biomasy však byly zaznamenány u rašeliníků pocházejících z rašeliniště Vozka v Jeseníkách, které měly vyšší koncentraci P, K, Ca a Mg, patrně z důvodu většího poklesání vodní hladiny a vlivu leteckého vápnění. To ukazuje, že zvýšená koncentrace fosforu, spíše než dusíku, v pletivech rašeliníků urychluje dekompozici a snižuje tedy množství uhlíku poutaného rašeliništi. 30