Podmínky vzniku manželství

Bankovní institut vysoká škola Praha Podmínky vzniku manželství Bakalářská práce Petra Součková Duben 2013

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Podmínky vzniku manželství Bakalářská práce Autor: Petra Součková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Kristýna Spurná Praha duben, 2013

Prohlášení Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Litvínově dne 25. 4. 2013 Petra Součková

Poděkování Ráda bych tímto způsobem poděkovala své vedoucí práce JUDr. Kristýně Spurné, ale i Mgr. Anně Tenkové a Mgr. Věře Lhotákové za velice cenné rady a odbornou pomoc při vypracování bakalářské práce. Mé díky patří i rodině a přátelům, kteří mě téţ podporovali.

Anotace V dnešní době uţ nemá celoţivotní společenství muţe a ţeny tak hluboký smysl a vysokou hodnotu, i kdyţ v minulosti bylo manţelství povaţováno za nejtěsnější moţný lidský vztah s rostoucí vzájemnou závislostí, pro kterou se manţelé vţdy znovu svobodně rozhodovali. V této práci poukazuji na historický vývoj manţelství u nás i v jiných kulturách. Popisuji všechny podmínky pro uskutečnění vzniku manţelství a komparaci zákona o rodině s novým občanským zákoníkem. Přínosem je shrnutí práv a povinností účastníků při uzavírání manţelství. Jsou zde popsány rozdíly s novým občanským zákoníkem společně s vlastním názorem na danou problematiku. Klíčová slova Manţelství, občanský sňatek, matrikář, snoubenec, předmanţelská smlouva, oddávající, neplatnost manţelství, neexistence manţelství

Annotation In these times a lifetime partnership man and woman has not own deep meaning and great value, although in the past a marriage was considered the closest possible human relation growing interdependence of which the spouses decided freely again. In this thesis I show to a historical evolution of the marriage in our country and other cultures. It describes all conditions of realization of the marriage and comparison between a Family Law and a new Civil Code. A benefit is a summary of the rights and obligations of the parties in marriage. There are described differences with the new Civil Code together with my own opinion on the issue. Key words Marriage, civil marriage, registrar, fiancé, marriage agreement, wedding registrar, nullity of marriage, non-existence of marriage

Obsah Obsah... 7 Úvod... 9 1. MANŽELSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE... 10 1. 1 Vývoj vzniku manţelství v různých kulturách... 12 1. 2 Historický přehled uzavírání manţelství v České republice... 14 1. 3 Současná právní úprava manţelství... 17 2. PODMÍNKY VZNIKU MANŽELSTVÍ... 18 2. 1 Osobní předpoklady... 18 2. 2 Sňatečné prohlášení a jeho náleţitosti... 19 2. 3 Formální předpoklady... 23 2. 4 Formy sňatku... 25 2. 4. 1 Občanský sňatek... 25 2. 4. 2 Církevní sňatek... 27 2. 5 Dohoda o příjmení... 28 2. 6 Přehled dokladů potřebných k uzavření manţelství... 30 2. 6. 1 Předmanželská smlouva... 33 2. 7 Doklad o uzavření manţelství... 35 2. 8 Zvláštní způsoby uzavření manţelství... 35 2. 8. 1 Uzavírání manželství v zahraničí... 35 2. 8. 2. Uzavírání manželství v přímém ohrožení života... 36 2. 8. 3. Uzavření manželství zástupcem... 37 2. 9 Právní následky vad manţelství... 38 2. 9. 1 Neplatnost manželství... 38 2. 9. 2 Neexistence manželství... 41 2. 10 Správní poplatky... 42 3. KOMPARACE PODMÍNEK VZNIKU MANŽELSTVÍ DLE ZÁKONA Č. 89/2012 Sb. S PLATNOU A ÚČINNOU PRÁVNÍ ÚPRAVOU... 44 3. 1. Pojem právní jednání... 44 3. 2 Pojem manţelství... 46 7

3. 3 Osobní předpoklady... 46 3. 3. 1 zákonné překážky manželství... 46 3. 3. 2 Poručenství a pěstounství... 48 3. 3. 3 Okamžik vzniku manželství... 48 3. 4 Sňatečný projev vůle... 49 3. 5 Formální předpoklady... 49 3. 6 Občanský a církevní sňatek... 50 3. 7 Dohoda o příjmení... 51 3. 8 Zvláštní formy uzavření manţelství... 51 3. 9 Neplatnost manţelství... 52 3. 10 Zdánlivé manţelství (neexistence)... 52 Závěr... 54 Seznam použité literatury... 56 1. Monografie... 56 2. Právní normy... 57 3. Internetové zdroje... 58 Seznam použitých zkratek... 60 Přílohy... 61 1. Vysvědčení o právní způsobilosti... 62 2. Protokol o uzavření manželství... 63 3. Předepsaný tiskopis k uzavření manželství... 64 8

Úvod Jiţ z názvu mé bakalářské práce je patrné, jakou problematikou se budu v následujících kapitolách zabývat. Především se budu věnovat právním předpisům, které upravují tuto oblast, dále se pak zaměřím na práva a povinnosti účastníků a následné komparaci s novým občanským zákoníkem. Toto téma jsem si zvolila proto, ţe je pro mě atraktivní a velice mě tato oblast zajímá. Manţelství je dle mého názoru dalším logickým krokem ve vývoji vztahu dvou osob, který se rozhodli sdílet vzájemné hodnoty, radosti, ale i strasti ţivota. Lidé, kteří s ním nesouhlasí, často argumentují tím, ţe ke vzájemnému souţití nepotřebují kus papíru. Pro mnoho osob manţelství jiţ není podstatné, avšak neuvědomují si, ţe tvoří základ pro rodinu a rodina je základ dobře fungující společnosti. Manţelství je totiţ dlouhodobě ekonomicky, právně a sociálně uznáváno jako prvotní společenská instituce pro výchovu dětí. Můj postoj k manţelství je kladný a má pro mě hluboký význam a do budoucna nechávám této otázce dveře otevřené, jelikoţ je to pro mě symbol tradice, věrnosti a úcty a to s celoţivotní platností. Cílem této práce je tedy seznámení s právní úpravou vzniku manţelství, shrnutím práv a povinností účastníků při uzavírání manţelství a srovnáním podmínek vzniku manţelství dle zák. č. 89/2012 Sb. s platnou a účinnou právní úpravou. Práci jsem rozdělila do tří kapitol, přičemţ první kapitola pojednává o manţelství v České republice, kde jsem se zaměřila především na historický vývoj vzniku manţelství aţ po současnost u nás a i na vývoj v různých kulturách. V další kapitole se věnuji detailně podmínkám vzniku manţelství. V této kapitole se zejména zabývám základními předpoklady směřující ke vzniku manţelství, formám sňatku, dokladům potřebným k uzavření manţelství, mimo jiné předmanţelské smlouvě. Závěr kapitoly je věnován alternativním způsobům, jak manţelství uzavřít, právní následkům vad manţelství a správním poplatkům. Třetí kapitola je zaměřena na komparaci podmínek vzniku manţelství platné a účinné právní úpravy se zákonem č. 89/2012 Sb. Na první a druhou kapitolu bakalářské práce jsem jako metodu zpracování zvolila analýzu historického vývoje vzniku manţelství u nás, v jiných kulturách a podrobný rozbor podmínek vzniku manţelství. V praktické části jsem jako nejvhodnější metodu zvolila komparaci, díky které lze nejobjektivněji porovnat zákon č. 94/1964 Sb., o rodině s novým občanským zákoníkem, který vstoupí v platnost od ledna 2014. 9

1. MANŽELSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE V kaţdé lidské společnosti se vyskytuje společensky uznávaný institut svazku mezi muţem a ţenou nazývaný manţelství. Přestoţe manţelství lze vysledovat v mnoha různých kulturách, můţeme zde nalézt mnoho společných charakteristik. Jeden z nejhlavnějších znaků je vzájemný vztah mezi manţely, který je velice blízký. Bliţší uţ je snad jen tzv. mateřské pouto, tedy mezi matkou a dítětem. Skrze institut manţelství získává kaţdý z manţelů na toho druhého sexuální právo, které bývá často výlučné. Důleţitou součástí manţelství je i směna věcí a sluţeb mezi oběma partnery. V minulosti byla dělba práce v rodině jednoznačná. V dnešní době bohuţel dochází k časté nerovnováze ve vzájemné spolupráci. Příčinou je zaměstnanost ţen, které navíc zastávají mnoho dalších prací i v domácnosti. Na základě uvedených skutečností definuje R. F. Murphy manţelství jako trvalý svazek mezi mužem (muži) a ženou (ženami), který partnerům dává vzájemné výhradní sexuální a ekonomické právo a uděluje společenskou totožnost dětem, které z tohoto svazku vzejdou. 1 Z právní úpravy zákona o rodině lze vytyčit tyto pojmové znaky manţelství: A. Manţelství jako právní vztah můţe vzniknout jen zákonem předepsaným způsobem před příslušným orgánem pověřeným vést matriky nebo před orgánem registrované církve nebo náboţenské společnosti. Manţelství vzniká na základě souhlasného projevu vůle snoubenců (consensus facit nuptias), avšak za přítomnosti oddávajícího. Princip přítomnosti oddávajícího se uskutečňoval poměrně pomalu a ustanovil se aţ na Tridentském koncilu. 2 B. Manţelství jako právní vztah můţe nastat pouze mezi muţem a ţenou. 3 Svazek mezi osobami stejného pohlaví (ve společenské praxi mluvíme o manţelství homosexuálů ) nemůţe být nazýván manţelstvím, jelikoţ zde schází základní pojmový znak manţelství. Z tohoto důvodu i zahraniční právní úpravy, které upravují souţití osob 1 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 1999, s. 73-74. 2 http://cs.wikipedia.org/wiki/tridentsk%c3%bd_koncil 3 srovnání 1 a 3 zákona o rodině 10

stejného pohlaví, např. Dánsko, Švédsko, Holandsko, vč. Dokumentů Rady Evropy, hovoří o tzv. registrovaném partnerství, ne však o manţelství. 4 C. V České republice je registrované partnerství zakotveno v zákoně č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství. Tento zákon definuje registrované partnerství jako trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví, vzniklé způsobem, stanoveným tímto zákonem a přesně vymezenými právy a povinnostmi. 5 D. Právní úprava manţelství stojí na principu monogamie, který vyplývá z evropských křesťanských a kulturních tradic. E. Manţelství je rovnoprávným vztahem mezi muţem a ţenou. Jejich rovnoprávnost je zakotvena v čl. 3 Listiny základních práv a svobod. 6 Ustanovení 18 ZoR zdůrazňuje rovnost muţe a ţeny v manţelství. F. Manţelství je svobodným a dobrovolně uzavřeným společenským institutem. Svobodná volba partnera je v zákoně o rodině jen v minimálním a nutném rozsahu (jiné manţelství, duševní porucha). Dobrovolnost rozhodnutí znamená, ţe nikdo nemá právní moţnosti si uzavření manţelství vynutit a navíc není třeba souhlasu třetí osoby (např. rodičů nebo státního orgánu). Jestliţe nezletilí mezi 16 18 rokem či osoba trpící duševní chorobou potřebují ke vzniku platného manţelství souhlas od soudu, jelikoţ nesplňují obecné zákonné podmínky pro uzavření manţelství. V momentě, kdy je splňují, mají na uzavření manţelství právní nárok. Tato autonomie vůle je pouze při uzavření manţelství. Avšak zánik manţelství obou manţelů za jejich ţivota lze pouze na základě rozhodnutí soudu, jsou-li splněny zákonné podmínky. F. Manţelství vzniká a zaniká jen zákonem stanoveným způsobem, který je obsaţen v zákoně o rodině. Manţelství nemůţe vzniknout pouhou dohodou mezi partnery a na jejich vůli zase 4 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Doplněk, 2001, str. 49. 5 Zákon o registrovaném partnerství. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-115 6 Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboţenství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2 11

zaniknout. Na vzniku se účastní státní orgán nebo orgán církve a o zániku můţe rozhodnout pouze soud. 7 1. 1 Vývoj vzniku manželství v různých kulturách Za nejstarší formu vzniku manţelství je převáţně povaţován únos nevěsty. Tradičně je tato představa doprovázena muţným kromaňoncem s kyjem v ruce, vlekoucím za vlasy spokojeně se tvářící novomanţelku do nedaleké jeskyně. O této formě sňatku vypráví mytologie a staré pověsti většiny národů. Z mytologie můţeme připomenout např. Oddysseu a ze starých pověstí českých např. Oldřicha a Boţenu. Některé formální dozvuky této formy můţeme objevit v exotičtějších zemích a jejich národech. Druhou nejstarší formou, která do jisté míry přeţívá dodnes, je koupě nevěsty. Neţ o koupi se jednalo o náhradu za ztrátu pracovní síly původní rodině nevěsty. V některých státech jiţní Afriky (např. Zimbabwe) se za nevěstu platí i dnes hovězím dobytkem a zákon přímo stanoví maximální počet kusů dobytka, aby svatba ţenicha nezruinovala. O vzniku manţelství a manţelských poměrech se můţeme dočíst v Chammurapiho zákoníku, nejstarším dochovaném právním předpisu. V 18. 17. st. př. n. l. v Mezopotámii si stáli za tím, ţe jeden muţ má mít pouze jednu manţelku a naopak. Staré germánské právo rozlišovalo dvě formy spojení. Na jedné straně oficiální sňatek MUNTEHE vzešel většinou z rozhodnutí rodiny. Součástí byly dary pro nevěstina otce nebo poručníka. Jeho pravým opakem bylo volnější FRIEDELEHE tzv. manţelství z náklonnosti. Tento konkubinát vznikal bez obřadu a zásahu rodičů. Svazek vznikl buď dohodou mezi manţely, nebo únosem dívky. Ţena ţijící v takovém svazku byla chráněna zákony, tj. nikdo si ji nemohl svévolně odvést, ale jejich děti nebyly legitimními potomky. Dle germánských zákonů však neztráceli zcela nárok na následnictví, za předpokladu, ţe to byla otcova vůle či nebyli další dědicové. Dánové s dětmi v těchto spojeních v dědictví nepočítali. Oproti tomu Švédové jim přiznali alespoň určité odstupné. Zatímco Lombarďané a Frankové je povaţovali za způsobilé k dědictví. 8 7 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Doplněk, 2001, str. 50-51. 8 BOLOGNE, Jean Claude. Svatby: dějiny svatebních obřadů na Západě. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 1997, str. 19. 12

Z právního hlediska je důleţité se podívat na to, jak to bylo s manţelstvím i ve starém Římě. Římané se dívali na manţelství jako na svazek uzavíraný v zájmu muţe. Mělo se stát základem jeho rodiny a zabezpečit pokračování jeho rodu. Díky tomuto se tzv. affectio maritalis, tj. vůle, úmysl muţe vzít si ţenu a mít ji jako manţelku a matku legitimních dětí, povaţovalo za pojmový znak římského manţelství. Pokud manţel tuto vůli ztratil, manţelství zaniklo. Nejstarší formou římského manţelství je tzv. matrimonium cum in manum conventione, tzv. přísné manţelství. Ţena se dostává z dosavadní moci otcovské pod moc manţelskou. Toto manţelství mělo pevnou formu ve 3 různých podobách: a) Confarreatio 9 byla nejstarší forma římského sňatku. Byl to náboţenský akt, které spočíval v obětování koláče ze špaldy (panis farreus), při kterém byli 2 kněţí a 10 svědků a snoubenci pronesli stanovená obřadní slova. b) Coemptio byla více pouţívaná a novější forma sňatku. V tomto případě otec rodiny za účasti pěti svědků jakoby prodával dceru ţenichovi. Cena ale byla pouze symbolická. c) Zákon dvanácti desek, nejstarší římská právní památka. Upravoval ještě tzv. usus jakési vydrţení manţelské moci nad ţenou. Pokud ţil muţ se ţenou po dobu jednoho roku, vznikala mu nad ţenou moc manţelská. Kdyţ se manţelka této moci odmítla podřídit, musela se na tři noci ze společného bydliště vzdálit. Po jejím návratu opět začala běţet nová lhůta. V pozdějších dobách vznikl další typ manţelství, tzv. matrimonium sine in manum conventione, tzv. volné manţelství. Ţena nepřestupovala do rodiny manţela a uzavřením manţelství se jejich právní postavení nezměnilo. Římské právo znalo i konkubinát jako trvalé pohlavní souţití svobodných osob, kdy úmyslem muţe nebylo mít manţelku, ale jen souloţnici. Římané definovali jako spojení libidinis causa, non liberorum quaesundorum (kvůli chtíči, ne kvůli plození dětí). Jednalo se o faktický vztah a ţili v něm ti, kterým určitá zákonná překáţka bránila v řádném manţelství. 9 Confarreatio. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/confarreatio 13

Za období křesťanských císařů se konkubinát stal monogamním a vylučoval řádné manţelství a naopak. Dalším faktickým, ne právním, vztahem bylo contubernium. Jednalo se o souţití otroků a svobodné osoby s nesvobodným partnerem. Manţelství v římském právu vzniklo smlouvou mezi muţem a ţenou. Jakmile snoubenci nebyli osobami sui iuris (tedy podléhali moci otcovské), vyţadovalo římské právo také souhlas otce, tedy příbuzného stojícího v čele rodiny. 10 1. 2 Historický přehled uzavírání manželství v České republice S příchodem křesťanství se církev začíná snaţit prosadit svou koncepci manţelství jako celoţivotní svazek. Zprvu se spíše zdrţuje účasti při oddavkách. Svatý Jeroným na konci 4. století povaţuje dosud za nepřípustné pro kněze aktivně se účastnit na svatbách. První nález o svatebním poţehnání v kostele během římskokatolického rituálu pochází z pátého století. Zvolna přichází do popředí účast duchovního, který snoubencům poţehná. V průběhu osmého století se světská legislativa častěji odvolává na církev. Nevěstu vţdy odevzdával manţelovi její otec či poručník a poţehnání se zpočátku odehrávalo před kostelem nebo v zádveří kostela. Aţ Tridentský koncil stanovil obligatorní účast duchovního při vzniku manţelství. Sňatek musí být uzavřen před farářem a svědky. 11 V šedesátých letech 9. století přinesli na Velkou Moravu Cyril a Metoděj monogamii a nerozlučitelnost manţelství. Mimo jiné sebou přinesli na Velehrad sbírku zákonů, tzv. Zákon suduj ljudem, připravený na základě byzantských císařských nařízení. Staří Slované si i po příchodu křesťanství s monogamií moc hlavu nelámali. Nasvědčuje tomu Kosmova kronika, která vypráví, ţe muţi nepovaţovali za špatné manţelky měnit či dokonce shromaţďovat, povaţovalo se prý za hanbu, pokud se muţ spokojil jen s jednou. Jak praví naše pověst, kníţe Oldřich zachránil přemyslovský rod před vyhynutím, kdyţ zapudil svou první ţenu, neschopnou dát mu muţského potomka, a s neurozenou dívkou Boţenou, 10 KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Praha, 1995, str. 132-138. 11 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Praha, str. 11. 14

která tou dobou byla zřejmě rovněţ vdaná, zplodil konečně muţského dědice, kníţete Břetislava I. 12 Kníţe Břetislav I. r. 1039 vydal tzv. Břetislavova dekreta, kde zachytil princip monogamie a nerozlučitelnost manţelství. Uznávanou formou vzniku manţelství bylo slavnostní přivolení před církví. Rozhodování o manţelských sporech řešili církevní soudy. I Břetislav šel ve šlépějích svého otce a unesl ze svinibrodského kláštera krásnou Jitku. O několik století později vyšel v platnost Všeobecný občanský zákoník z r. 1811, zvaný ABGB vydaný v Rakousku a upravoval církevní formu sňatku. Roku 1868 bylo zavedeno tzv. nouzové civilní manţelství v případě, ţe duchovní státem uznané církve nechtěl schvalovat sňatek, který by ABGB odmítnul. V roce 1870 vznikl povinný civilní sňatek pro osoby, které nepatřily k ţádné státem akceptované církvi a pro ateisty. 13 Po vzniku Československé republiky se tzv. recepční normou (zákon č. 11/1918 Sb.) ujalo dosavadní občanské právo platné na území bývalé rakousko-uherské monarchie. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se manţelské a rodinné poměry adaptovaly prostřednictvím jiţ zmiňovaného Všeobecného občanského zákoníku rakouského z r. 1811, ve znění doplňujících norem. Pouze část byla upravena psanými právními předpisy, z nichţ nejvýznamnější byl manţelská zákon (zákonný článek XXXI/1894). Všeobecný občanský zákoník se opíral o konfesní princip, tj. rozlučitelnost manţelství byla dovolena pouze u nekatolických manţelství. Zákonodárství nového státu tak bylo jiţ v počátcích umístěno před závaţný problém formy manţelských a rodinných vztahů zhoršených válečnými událostmi. O tom, jak naléhavě si tyto vztahy vyţadovaly změny, svědčí skutečnost, ţe vůbec první návrh podaný v tzv. Revolučním národním shromáţdění na jeho první schůzi dne 14. Listopadu 1918 byl návrh Dr. Boučka na reformu manţelského práva. 14 12 HORA-HOREJŠ, Petr. Toulky českou minulostí., Praha, 1995, str. 201. 13 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Praha, str. 8-12. 14 KLABOUCH, Jiří. Manželství a rodina v minulosti. Praha, 1962, str. 163 an. 15

Nedlouho po vzniku ČSR tak bylo přistoupeno k nové úpravě manţelských vztahů. Jednalo se o tzv. manţelskou novelu (zákon č. 320/1919 Sb.). Obsahovala nově formu uzavírání manţelství, manţelské překáţky a rozlučitelnost manţelství. Novela zavedla fakultativní civilní sňatek vedle sňatku církevního. Vznikla moţnost rozluky manţelství jako právního zániku manţelství nehledě na náboţenství manţelů a nechala platný i bývalý institut rozvodu od stolu a loţe neboli latinsky separatio a mensa et thora, který neměl účinky právního zániku, schválením rozvodu se zrušila pouze povinnost manţelů ţít dohromady. Vztahy mezi manţely i mezi rodiči a dětmi byly zakládány na principu nadřazené funkce muţe v manţelství a rodině. Manţelskému otci patřila tzv. moc otcovská. Pokud byl manţelský otec mrtev, eventuálně mu byla odňata moc otcovská, musel být dítěti jmenován poručník. ABGB hlavně dělal rozdíly mezi dětmi narozenými v manţelství a mimo manţelství, pokud se jednalo o výkon moci otcovské, ale i v otázkách vyţivovací povinnosti, dědickému právu apod. Odlišná úprava platila v naší zemi aţ do 1. 1. 1950 15, kdy vyšel v platnost zákon o právu rodinném. Opíral se o Ústavy 9. května. Ukotvil rovnoprávnost muţe a ţeny v manţelství a rodině a emancipoval děti narozené mimo manţelství. Byla zanechána koncepce manţelství jako smluvního vztahu a manţelství vznikalo na základě souhlasného prohlášení manţelů o vstupu do manţelství před oprávněným národním výborem. Ustanovena forma obligatorního civilního sňatku. Byl zrušen starý institut rozvodu od stolu a loţe a institut rozluky manţelství. Krátce po vstupu platnosti zákona o rodinném právu došlo k vydání diskriminačního zákona o uzavírání manţelství s cizinci (zákon č. 59/1952 Sb.). Týkal se uzavření manţelství s osobou, která neměla československé státní občanství a byl nutný souhlas ministerstva vnitra nebo orgánu jím pověřeného. Bez tohoto svolení se jednalo o tzv. zdánlivé manţelství. Tento zákon byl anulován přijetím novým zákonem o rodině v roce 1964. 16 15 Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném 16 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Doplněk, 2001, str. 22-26. 16

1. 3 Současná právní úprava manželství Současná právní úprava manţelství vychází z platného zákona o rodině, zákon č. 94/1963 Sb., který vstoupil v platnost k prvnímu dubnu 1964. Zákon o rodině byl mnohokrát novelizován, z nichţ jedna je novela provedená zákonem č. 234/1992 Sb. s účinností od 1. 7. 1992. Tím bylo opět uzákoněno uzavírání manţelství církevní formou a tím zrovnoprávnila obě formy sňatku. Další z významných novel zákona o rodině vešla v platnost roku 1998, která výslovně upravila vzájemný vztah občanského a církevního sňatku a to tak, ţe nově znějící ustanovení 10 odst. 1 ZoR nyní stanovuje, ţe byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboţenské obřady právní následky. Z toho vyplývá, ţe zákon nevylučuje, aby novomanţelé uzavřeli církevní sňatek. V opačném případě zákon výslovně stanoví, ţe pokud byl uzavřen první církevní, nelze jiţ uzavřít občanský. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na novelu zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů s účinností od 1. 7. 2001, která na zákon o rodině úzce navazuje. Postupem času se význam matrik zvyšoval. První se zabýval pouze evidencí obyvatel, dříve vedenou duchovními katolické církve, počínaje prvním osvíceným panovníkem na rakouském trůně Marií Terezií. Začaly se vyskytovat od přelomu 16. a 17. století, ale jejich vznik lze datovat uţ do 12. Století v souvislosti se vznikem farní organizace. Jejich provoz byl poprvé upraven císařským patentem Josefa II. Z r. 1784 o vedení matrik narozených, oddaných a zemřelých. Od 1. 1. 1950 vedou matriky pouze orgány státu, kdysi místní národní výbory, dnes obecní úřady. 17 17 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Praha, str. 13-20. 17

2. PODMÍNKY VZNIKU MANŽELSTVÍ 2. 1 Osobní předpoklady Soubor předpokladů označující se termínem překáţky manţelství neboli latinsky impedimenta matrimonii jsou právem kladeny na osoby, které chtějí uzavřít manţelství. Zákon o rodině definuje tyto překáţky v 11-14. 18 Ve všech zemích, kde převládá vliv křesťanství, se v manţelství prosadila monogamie. Proč by měla být monogamie v manţelství? Zajišťuje moţnost kvalitnější péče o děti, utváří lepší rodinné vztahy neţ ostatní formy uspořádání vztahů mezi muţem a ţenou, protoţe je jedním z předpokladů pro vznik manţelství, nemůţe jiţ ţenatý muţ nebo vdaná ţena uzavřít manţelství jiné. 19 Bylo by to v rozporu s právní úpravou zákona o rodině, která nepřipouští dvojí manţelství. Za porušení hrozí podle 194 trestního zákoníku odnětí svobody aţ na dvě léta. Obdobná situace existuje od 1. července 2006 u registrovaného partnerství. 20 Jedna z dalších překáţek, kvůli které nelze uzavřít manţelství, se týká příbuzenství a spočívá v zákazu incestu v rámci nukleární rodiny, tj. mezi rodiči, dětmi a sourozenci. Na ostatní členy se to nevztahuje. Zákaz incestu chrání jednoznačně sociální role uvnitř rodiny a nevede v ní ke zmatečnosti. Naopak chrání v rodině sexuální konkurenci a napomáhá k její vyrovnanosti. 21 Zákaz se i proto vztahuje na příbuzenské vztahy zaloţené osvojením. 22 Druhá z překáţek manţelství se týká věku snoubence, kterého musí dosáhnout. Věková hranice souvisí se způsobilostí k právním úkonům, kterou osoba nabývá aţ dovršením 18 roku. V naší právní úpravě je výjimka stanovující niţší hranici pro vstup do manţelství, a to starší 16 let a mladší 18 let, ale po splnění podmínek uvedených v kapitole 2.9.1 Neplatnost manţelství. Třetí z překáţek vzniku manţelství se vztahuje na osoby zbavené svéprávnosti či osoby trpící duševní chorobou, na základě které jsou zbaveny úplně či částečně způsobilosti k 18 ŠVESTKA, J., Jan DVOŘÁK a kol. Občanské právo hmotné 3. 5., Praha, 2009, str. 22. 19 HADERKA, Jiří. Uzavírání manželství z hlediska právního. Praha: Československá akademie věd, 1977, str. 103-105. 20 Zákon o registrovaném partnerství. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-115 21 HADERKA, Jiří. Uzavírání manželství z hlediska právního. Praha, 1977, str. 115-117. 22 HOLUB, Milan. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími, Praha: Leges, 2011, str. 30 18

právním úkonům. Upravuje to 14 zákona o rodině. Výjimku tvoří osoby s částečnou způsobilostí k právním úkonům, jejichţ zdravotní stav je slučitelný s účelem manţelství. 23 2. 2 Sňatečné prohlášení a jeho náležitosti Souhlasné prohlášení lze chápat jako vzájemný slib učiněný před třetí osobou a zároveň i jako úmysl dát druhému partnerovi najevo, ţe si přeji být s ním spojen v manţelském svazku. Tato prohlášení jsou projevem vůle, které vedou k právním následkům, a to k nabytí manţelských práv a povinností vůči druhému partnerovi. Institut sňatečného prohlášení se týká především ustanovení uvedených v zákoně o rodině, ale v případě, kdy ho nelze pouţít, neboť nemá vlastní úpravu, nastupuje místo něj občanský zákoník o právních úkonech. Jedná se však pouze o subsidiární pouţití. Mezi náleţitosti sňatečného prohlášení patří způsobilost osoby snoubence, prohlášení učiněné snoubencem osobně, řádná, svobodná a váţná vůle, vůle prostá omylu, určitý a srozumitelný projev vůle. Můţeme sem přiřadit i tzv. perfekci sňatečného právního úkonu, tj. okamţik vzniku manţelství. Způsobilá osoba musí ke sňatečnému prohlášení nejprve dosáhnout minimálně 18. roku věku, výjimku tvoří zplnoletění osoby starší 16 let se souhlasem soudu. Věková hranice se řadí v otázce způsobilosti k pozitivní podmínce. Oproti tomu negativní podmínkou je nezávadný volní projev snoubence prostý závad způsobený např. psychickým stavem. Jiţ ze zákona o rodině vyplývá, konkrétně z 10 odst. 1, ţe manţelství nemůţe uzavřít osoba nesvéprávná, a 10 odst. 2., osoba, která je částečně zbavena způsobilosti k právním úkonům, a to je osoba trpící duševní poruchou, ale i snoubenec/ka, kteří jsou pod vlivem omamných či jiných látek (alkohol, drogy apod.) a nejsou schopni vyslovit souhlas se vstupem do manţelství. Důleţitou podmínkou je snoubencův souhlas učiněný osobně, vyplývá to z Úmluvy o souhlasu manţelství, nejniţším věku pro uzavření manţelství a registraci manţelství, který říká: Právo uznává jen takový sňatek, který byl uzavřen řádným, úplným a svobodným souhlasem stran, vyjádřeným osobně po patřičném zveřejnění v přítomnosti orgánu 23 ŠVESTKA, J., Jan DVOŘÁK a kol. Občanské právo hmotné 3. 5., Praha, 2009, str. 23-24. 19

příslušného k provedení svatebního obřadu a svědků. 24 Naše právní úprava zákona o rodině pamatuje i na situace, kdy jednoho ze snoubenců můţe někdo zastoupit. Uzavření manţelství v zastoupení musí splňovat kritéria, která jsou upravena v podkapitole 2.8.3 Uzavření manţelství zástupcem. Manţelství nelze v ţádném případě uzavřít, byl-li projev vůle snoubence podmíněn bezprávní výhrůţkou či bylo-li pouţito násilí nebo vynucení. 25 Nestane se tak ani v případě, pokud by projev vůle nebyl dostatečně váţný, byl konaný např. v ţertu nebo na oko. Za vadný se povaţuje i projev vůle konaný v omylu. Z právního hlediska se o omyl bude jednat v případě týkající se totoţnosti snoubence (místo snoubence je u oltáře někdo jiný neţ by měl) či z povahy právního úkony uzavření manţelství. Tím má na mysli, zda snoubenec ví, co právě v danou situaci činí. Vadným se můţe stát i to prohlášení, které nelze povaţovat za určité a srozumitelné. Na tento projev vůle odkazuje právě občanský zákoník, který se uţívá subsidiárně. Konkrétně odkazuje na 37 odst. 1 občanského zákoníku, který nám říká: Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 26 Jaký okamţik je právně platný pro vznik manţelství? Záleţí na tom, z jakého hlediska se na to budeme dívat, buď ze strany prohlášení snoubenců či z jednání oddávajícího. Pokud bude mít větší váhu první moţnost, naplňuje ji zmíněná Úmluva o souhlasu k manţelství, konkrétně čl. 1 odst. 1., oddávající v tomto případě přijímá pouze souhlasná prohlášení snoubenců. Okamţik vzniku manţelství je ve chvíli, kdy snoubenci učinili ona prohlášení a oddávající je vzal na vědomí, tj. manţelství je uzavřeno druhým vyslovením ano. Opačný názor má k této situaci J. F. Haderka. Zastává to, ţe vznik manţelství bude záviset na činném jednání oddávajícího, hlavně v přijetí prohlášení obou snoubenců a právě to je okamţik vzniku manţelství, kdy oddávající prohlásí manţelství za uzavřené. Po celém svatebním obřadu se podepisuje protokol o uzavření manţelství. Poté se sňatek zaznamenává do knihy manţelství, kterou vede matriční úřad. Tento úkon je pouze evidenční. V okamţiku vzniku manţelství vyvolává sňatek různé právní následky. Mezi ty nejvýznamnější patří, ţe nyní ani jeden z manţelů nemůţe uzavřít manţelství jiné, bylo by to 24 ŠVESTKA, J., Jan DVOŘÁK a kol. Občanské právo hmotné 3. 5., Praha, 2009, str. 24-26. 25 HOLUB, Milan. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. Praha: Leges, 2011, str. 35. 26 ŠVESTKA, J., Jan DVOŘÁK a kol. Občanské právo hmotné 3. 5, Praha, 2009, str. 26. 20

v rozporu s 10 ZoR, případně lze manţelství prohlásit za neplatné. Dále se to týká změny příjmení, manţelé musí uţívat a uvádět takové, které bylo řečeno při sňatku, ale i dříve narozených společných dětí. Navzájem manţelům vznikají jak osobní, tak i majetková práva a povinnosti. Vztahují se na hledisko určení otcovství dítěte, které se narodilo manţelce, z hlediska podílu na výchově dítěte druhého manţela, z hlediska vyţivovací povinnosti mezi manţely, ale i rozvedenými manţely. Okamţikem vzniku manţelství také vzniká společné jmění manţelů. Je nutné ještě podotknout, ţe následky uzavření manţelství nastávají bez ohledu na to, zda manţelství trpí či netrpí. Neplatí to však u neexistence a neplatnosti manţelství. 27 Mimo sňatečné prohlášení musí oba snoubenci souhlasit i s dalšími prohlášeními, která sice nejsou právně bezvýznamná, ale závaţnost je tu jiná neţ u sňatečného prohlášení. Tato prohlášení nemají vliv na neexistenci ani na vznik manţelství, mimo prohlášení o budoucím příjmení, které má statusovou povahu. Všechna prohlášení jsou obsazena v tiskopise ţádosti o uzavření manţelství, které musí snoubenci nejprve vyplnit, ale také podepsat, neţ se uskuteční svatba. Všechna jsou pak matrikářkou ještě jednou přednesena v den obřadu před oběma snoubenci. Prohlášení se týká následujícího: 1. Snoubenci jsou před uzavřením manţelství povinni prohlásit, ţe jim jsou seznámeni s okolnostmi, které vylučují uzavření manţelství a ţe znají navzájem svůj zdravotní stav. 2. Také zda zváţili úpravu budoucích majetkových vztahů, jako je uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny k uzavření manţelství. 3. V neposlední řadě se snoubenci dohodnou, jaké příjmení budou uţívat po sňatku. Do 1. 1. 1950 existoval institut tzv. ohlášek. Kdysi byly civilní sňatky oficiálně vyhlašovány vyvěšením na úřední desce a církevní sňatky vyhlašoval duchovní oznámením při bohosluţbě. Součástí ohlášek byla i výzva, aby kaţdý, kdo věděl o nějaké překáţce v manţelství, nechť jí oznámil. Při zkoumání zákona o rodině došli autoři k závěru, ţe byl zákon dostatečně chráněn 27 ŠVESTKA, J., Jan DVOŘÁK a kol. Občanské právo hmotné 3. 5., Praha., 2009, str. 35-36. 21

proti vzniku neplatných manţelství, a proto byl institut ohlášek k jiţ zmiňovanému datu zrušen a byl nahrazen prohlášením snoubenců, ţe jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manţelství. V ustanovení 2 ZoR se říká, ţe před uzavřením manţelství by měli snoubenci znát navzájem své charakterové vlastnosti a zdravotní stav, aby mohli zaloţit manţelství, a tak splnit i jeho účel. Zákon vychází ze skutečnosti, ţe příčinou rozvratu vzájemných vztahů manţelů bývá někdy nedostatečná informovanost o charakterových a morálních vlastnostech druhého snoubence a o jeho zdravotním stavu. Poznání charakterových vlastností partnera ještě před sňatkem je přáním oddávajícího, aby nedocházelo k neuváţeným manţelstvím. Některé právní úpravy řeší tento problém tzv. deliberační lhůtou, tj. lhůtu na rozmyšlenou. V dnešní době mnoho manţelských párů bohuţel ani po několika letech nezná charakterové vlastnosti druhého partnera. Nesplnění tohoto předpokladu nemá vliv na platnost a existenci manţelství, ani v případě, ţe druhý snoubenec nebyl seznámen se skutečností. Bohuţel ani neznalost zdravotního stavu druhého partnera nemá vliv na platnost manţelství. Snoubenci by měli před uzavřením sňatku znát navzájem například váţné dědické choroby či onemocnění, které se u nich v rodině vyskytuje. Z tohoto důvodu některé zahraniční právní úpravy vyţadují, aby snoubenci podstoupili povinné lékařské prohlídky ještě před sňatkem. Jedna z velkých novel zákona o rodině přinesla prohlášení, která obsahovala, aby snoubenci před sňatkem zváţili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manţelství. Novela občanského zákoníku s účinnosti od 1. 1. 1998 dala moţnost snoubenců uzavřít tzv. manţelskou smlouvu. 28 Smlouva se uzavírala formou notářského zápisu a pomáhala stanovit rozsah společného jmění manţelů. Formou notářského zápisu si mohli manţelé vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manţelů ke dni zániku manţelství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. 29 Poslední prohlášení se týká dohody o budoucím příjmení a příjmení budoucích potomků. Podrobněji je tato část popsána v kapitole 2.5. Dohoda o příjmení. 28 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Praha, str. 21-23. 29 Občanský zákoník. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1964-40 22

2. 3 Formální předpoklady Manželství se uzavírá úplným a svobodným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem. 30 Prohlášení se činí veřejně a slavnostní způsobem v přítomnosti dvou svědků. 31 Formálních předpokladů máme v naší právní úpravě hned několik. Mezi hlavní patří tzv. sňatečný obřad a vše, co musí splňovat, doklady, které si musí snoubenci vyřídit ještě před uzavřením manţelství. Součástí jsou i např. formy sňatku, náleţitosti osvědčení o sňatečné způsobilosti apod. Pokud se muţ a ţena rozhodnou uzavřít manţelství, jejich první cesta nepovede nikam jinam neţ na matriční úřad v místě svého trvalého pobytu jednoho ze snoubenců. Zde musí podat návrh na uskutečnění obřadu. Procesu, ve kterém se vyřizují veškeré potřebné náleţitosti vedoucí ke vzniku manţelství, se říká předoddavkové řízení a předchází z části vlastnímu sňatku. Je upraveno jak zákonem o rodině, tak i matričním zákonem a povaţuje se za zvláštní správní řízení. V tzv. předepsaném tiskopisu jsou uvedeny náleţitosti snoubenců, s kterými musí doloţit i další zákonem stanovené doklady a jejich náleţitosti (Příloha 3.) V naší právní úpravě existuje výjimka, kdy se doklady mimo rodný list, který je povinný, nemusí předkládat. Situace je spojena s tzv. těţko překonatelnou překáţkou, a proto můţe matriční úřad jejich předloţení prominout za předpokladu, ţe se prokáţe občanským průkazem, kde je uvedeno státní občanství, místo trvalého bydliště a osobní stav. Odlišná pravidla platí pro snoubence, který je sice občanem České republiky, ale má trvalý pobyt v cizině a pro snoubence, který je cizincem. V obou případech musí snoubenec připojit předepsaný tiskopis k uzavření manţelství a doklady uvedené v kapitole 2.6 Přehled dokladů potřebných k uzavření manţelství nebo jím odpovídající doklady, pokud jsou cizím státem vydávány a musí být shodné se státem, na kterém má cizinec pobyt. Jiná pravidla se pouţívají i pro případ, kdy je manţelství uzavíráno před zastupitelským úřadem České republiky v 30 HOLUB, Milan. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. Praha: Leges, 2011, str. 13-14. 31 Tamtéţ. 23

cizině. Za této situace musí snoubenec přiloţit k tiskopisu i vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manţelství, které si musí nechat vystavit ještě na území České republiky. 32 Pokud se snoubenci rozhodnou uzavřít církevní sňatek, musí mimo jiné vyplnit předepsaný tiskopis k uzavření manţelství a poţádat o vydání osvědčení o sňatečné způsobilosti, které je nutným předpokladem pro uzavření manţelství formou církevního sňatku. To se vydává na základě dotazníku a dokazuje, ţe snoubenci splnili všechny poţadavky pro uzavření platného manţelství. Vydává ho matriční úřad, v jehoţ správním obvodě má být manţelství uzavřeno. Nesmí být starší neţ tři měsíce, po uplynutí lhůty by pozbylo právního významu. Jestliţe nepředloţí osvědčení oddávajícímu, nelze pokračovat ve sňatečném obřadu. Zákon o rodině nám stanovuje, ţe prohlášení o vstupu do manţelství musí snoubence učinit veřejně a slavnostním způsobem. Veřejné uzavření manţelství má dvojí význam. Z hlediska historie naše právo nezná tzv. tajná manţelství. V dnešní době má veřejnost ten význam, aby se konal na kterémkoliv místě veřejně přístupném. Pokud se snoubenci rozhodnou uzavřít manţelství na jiném místě, neţ je např. obřadní síň obecního úřadu, poţadavek veřejnosti bude zachován přítomností dvou svědků, příp. svatebních hostů. Prohlášení slavnostní formou uţ má tisíciletou tradici, proto je v zákoně o rodině přímo řečeno, aby byl sňatek zdůrazněn tímto způsobem. Slavnostnost záleţí na toleranci oddávajícího a matrikářky, ale i povaze obřadu a chováním přítomných. 33 Veřejnost a slavnostní forma je zakotvena i v Úmluvě o souhlasu manţelství, nejniţším věku pro uzavření manţelství a registraci manţelství. U prohlášení o vstupu do manţelství musí být vţdy přítomni současně dva svědci a přinejmenším po dobu, kdy se hovoří o přítomných snoubencích a jejich prohlášeních. Účast svědků při vstupu do manţelství má velkou tradici. Aţ Tridentský koncil r. 1563 ustanovil povinnou přítomnost dvou svědků při církevním obřadu. Jejich přítomnost stanovuje i vyhláška č. 124/1968 Sb., mezinárodní Úmluva o souhlasu k manželství. Svědky musejí být osoby plnoleté a způsobilé k právním úkonům. Měli by znát řeč, ve které se obřad koná, aby byli schopni tento úkon dosvědčit. Jinak není pro funkci svědka předepsána ţádná 32 Zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-301 33 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Praha, str. 33-34. 24

náleţitost, ať jde o vztah k manţelům, o státní příslušnost apod. Svědci podepisují protokol a tím stvrzují úkon uzavření manţelství. 2. 4 Formy sňatku V České republice existují dvě formy sňatku, které vedou k uzavření manţelství. Snoubenci se rozhodují mezi tzv. civilním neboli občanským sňatkem nebo sňatkem církevním. 2. 4. 1 Občanský sňatek V období mezi 1. 1. 1950 aţ do 1. 7. 1992 byla pouze moţnost uzavřít manţelství před věcně a místně příslušným národním výborem, později obecním úřadem pověřeným vést matriky. Naše právní úprava, konkrétně zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, na rozdíl od ostatních nově vymezuje jak orgán, před kterým se manţelství uzavírá, ale současně i okruh lidí, které jsou nadány pravomocí přijímat prohlášení snoubenců o vstupu do manţelství. 34 Prohlášení o uzavření manţelství mohou snoubenci učinit i před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy a městských obvodů či městských částí územně členěných statutárních měst, které nejsou matričním úřadem. Podmínkou je však trvalé bydliště jednoho ze snoubenců. Prohlášení o uzavření manželství lze též učinit i před primátorem hlavního města Prahy, náměstkem primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem zastupitelstva hlavního města Prahy, i před primátorem statutárního města, náměstkem primátora statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva statutárního města. 35 Oddávat je v těchto případech moţné pouze za přítomnosti matrikáře daného správního obvodu, tj. zaměstnance místně příslušného matričního úřadu. Manţelství se uzavírá v místě určeném úřadem pro konání slavnostních obřadů. Ten můţe povolit snoubenci, který je v jeho správním obvodu přihlášen k trvalému pobytu, uzavřít manţelství před jiným matričním úřadem. Děje se tak za pomoci přenesení místní příslušnosti 34 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 2., Brno: Doplněk, 2001, str. 59. 35 HOLUB, Milan. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. Praha: Leges, 2011, str. 15. 25

danému matričnímu úřadu, jinak se tomu také říká delegace. Uzavřít manţelství můţe povolit matriční úřad na kterémkoliv místě, které patří pod jeho správní obvod. V moderní době si snoubenci zajišťují s matrikářem a oddávajícím mimo jiné i místa pro uzavírání manţelství mimo obřadní síň. Většinou se tak odehrává např. v prostorách zámku, hradu, ve formě zahradní slavnosti apod. Vţdy však musí být zachována slavnostní forma, veřejnost a přítomnost dvou svědků. V dnešní době není průběh obřadu vázán ţádným právním předpisem. Instrukce č. 128 z r. 1955, Sbírky instrukcí a nařízení, obsahovala postup o uzavírání manţelství před orgány místních národních výborů. Jiţ zmíněná instrukce byla k 1. 1. 1965 zrušena, přesto se i nadále podle ní často postupuje. Zákon o rodině specifikuje i moţnost zjednodušeného uzavření manţelství. Děje se tak za předpokladu, ţe jeden ze snoubenců je v přímém ohroţení ţivota. Manţelství je pak moţné uzavřít na jakémkoliv místě. 36 Podrobněji je tato část popsána v kapitole Zvláštní způsoby uzavření manţelství, v podkapitole Uzavírání manţelství v přímém ohroţení ţivota. 2. 4. 1. 1 Předoddavkové řízení Vše, co se týká tohoto řízení, je obsaţeno v příslušných paragrafech zákona o rodině, ale především v zákoně o matrikách. Předoddavkové řízení, které se řídilo dřívějším zákonem č. 268/1949 Sb., o matrikách, se týkalo pouze civilního sňatku ne však církevního. U církevního sňatku realizoval formu předoddavkového řízení duchovní příslušné církve podle vnitřních předpisů své církve, pokud existovaly. V praxi často docházelo v tomto případě ke vzniku neplatných manţelství (nevěstina nezletilost), proto vyšla v platnost novela zákona o rodině s účinností od 1. 8. 1998, která stanovila institut předdodavkového řízení obligatorně i pro sňatky církevní. Toto řízení uskutečňuje matriční úřad, v jehoţ správním obvodu je alespoň jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu. V případě, ţe ani jeden ze snoubenců není, ani nebyl přihlášen k trvalému pobytu na území České republiky, řízení provádí daný matriční úřad v obvodu, ve kterém bude manţelství uzavřeno. 36 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 2., Brno: Doplněk, 2001, str. 60-61. 26

Snoubenci mají povinnost doloţit veškeré stanovené doklady, které ukládá 6 zákona o rodině a zároveň odkazuje na 33-37 zákona o matrikách. Všechny doklady jsou uvedeny v podkapitole s názvem Přehled dokladů potřebných k uzavření manţelství. Existuje výjimka, kdy matriční úřad můţe prominout předloţení daných dokladů, a to v případě, pokud je opatření spojeno s těţko překonatelnou překáţkou. Tato situace se týká hlavně cizinců, uprchlíků či ţádajících o azyl na území České republiky. Předoddavkové řízení můţe skončit před místně příslušným matričním úřadem následujícími způsoby. Jeden ze způsobů je stanovení termínu sňatku za podmínky, ţe snoubenci předloţili dané doklady a splňují podmínky pro uzavření manţelství dle zákona o rodině. V tomto případě mají na uzavření manţelství právní nárok. Druhou moţností je vydání správního rozhodnutí o tzv. delegaci, tj. přenesení místní příslušnosti na ten matriční úřad, kde chtějí snoubenci uzavřít manţelství. Toto je moţné pouze v případě civilního sňatku. Třetí moţností je vydání osvědčení za předpokladu, ţe snoubenci splnili všechny poţadavky pro uzavření církevního sňatku. Při uzavření manţelství formou církevního sňatku nelze vyuţít tzv. delegace, jelikoţ většina církví nebo náboţenských společností je vázána k provedení sňatku místem bydliště jednoho ze snoubenců. Pokud tomu tak výjimečně není, je předoddavkové řízení prováděno matričním úřadem, v jehoţ obvodu má být manţelství uzavřeno, aniţ by se jednalo o tzv. delegaci. 37 2. 4. 2 Církevní sňatek Pokud se snoubenci rozhodnou pro církevní sňatek, musí učinit prohlášení o uzavření manţelství před příslušným orgánem církve či náboţenskou společností, která je registrovaná dle zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností. Na území České republiky se nachází 21 církví a náboţenských společností. Zákon o rodině neupravuje u církevního sňatku místní příslušnost, pouze stanoví, ţe manţelství se má uzavřít v místě určeném předpisy církve nebo náboţenské společnosti pro náboţenské obřady nebo náboţenské úkony. 38 37 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 2., Brno: Doplněk, 2001, str. 56-58. 38 HOLUB, Milan. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. Praha: Leges, 2011, str. 15-19. 27

V případě přímého ohroţení ţivota, můţe snoubenec uzavřít manţelství na kterémkoliv místě. Církevní sňatek je moţné uzavřít aţ po předloţení osvědčení vydané matričním úřadem oddávajícímu, od jehoţ vydání neuplynuly více neţ tři měsíce. Osvědčením se dokazuje, ţe snoubenci splnili všechny poţadavky pro uzavření manţelství. Zákon ukládá státem registrované církvi či náboţenské společnosti, před nímţ došlo k uzavření manţelství, poslat do 3 dnů od uzavření sňatku protokol o uzavření manţelství příslušnému matričnímu úřadu, v jehoţ správním obvodu bylo manţelství uzavřeno. Tento protokol má platnost 3 měsíce od uzavření manţelství a chrání tím snoubence i duchovní před uzavřením zdánlivého či neplatného manţelství. Naše právní úprava dovoluje, aby manţelé, kteří uzavřeli civilní sňatek, mohli následně uzavřít i náboţenský sňatečný obřad. V tomto případě nepůjde o církevní sňatek v zákonném slova smyslu, jelikoţ jsou mu odepřeny účinky uzavření manţelství dle 10 odst. 1 ZoR. Naopak v případě, ţe byl první uzavřen církevní sňatek, nelze jiţ uzavřít občanský sňatek. Zakazuje to 10 odst. 2 ZoR. 39 2. 5 Dohoda o příjmení Snoubenci jsou povinni před sňatkem souhlasně prohlásit, jak se dohodli o jejich budoucím příjmení. Mohou si vybrat ze tří moţností: První moţností je, ţe příjmení jednoho z nich bude jejich společným příjmením. Druhou moţností je, ţe si oba ponechají kaţdý svá dosavadní příjmení, avšak v tomto případě musí prohlásit, které příjmení bude budoucím příjmením jejich společných dětí. Prohlásí-li snoubenec při uzavírání manţelství, ţe si ponechá svá dosavadní příjmení, které je sloţeno z více příjmení, a tato příjmení uţívají společné nezletilé děti manţelů, prohlášení o upuštění od uţívání příjmení lze za trvání manţelství učinit pouze se souhlasem druhého manţela a vztahuje se i na společné nezletilé děti manţelů. 40 39 ŠVESTKA, J., Jan DVOŘÁK a kol. Občanské právo hmotné 3, Praha, 2009, str. 31. 40 Zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-301 28

Třetí moţnost spočívá v tom, ţe za jménem bude mít jeden z nich společné příjmení a na druhém místě bude uţívat a uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení sloţeno ze dvou příjmení, můţe být na druhém místě uţíváno a uváděno jen jedno z nich. 41 Pouţívání více příjmení je pouze za uvedených podmínek: 42 a) nabyl-li je podle dříve platných předpisů a je oprávněn je uţívat podle tohoto zákona, anebo, b) prohlásil-li souhlasně při jiţ zmíněném uzavírání manţelství, ţe příjmení druhého snoubence uţívajícího více příjmení bude jejich příjmením společným, anebo c) prohlásil-li při uzavírání manţelství, ţe spolu se společným příjmením bude uţívat a uvádět na druhém místě příjmení předchozí, anebo d) jde-li o příjmení dítěte po jejich rodičích, kteří jsou oprávněni uţívat více příjmení. V 8 odstavci 2 ZoR je upravena otázka příjmení dětí pouze v případě, ţe si manţelé ponechají svá dosavadní příjmení. Prohlášení se vztahuje na všechny společné děti, a protoţe snoubenci si mohou pro své děti zvolit příjmení jednoho z nich. Takto určené příjmení společných dětí se týká i narozených před uzavřením manţelství. Pokud rodiče dítěte uzavřou manţelství aţ po jeho narození, změní se sňatkem příjmení dítěte automaticky na příjmení určené pro jejich ostatní děti. V případě, ţe matka dítěte bude uzavírat manţelství, ale otec dítěte není uveden v rodném listě, tj. není znán, mohou manţelé prohlásit před matričním úřadem, ţe příjmení uvedené pro jejich společné děti bude nosit i toto dítě. 43 Pří zápisu narození dítěte lze na základě ţádosti rodičů uvést příjmení dítěte ţenského pohlaví v muţském tvaru, je-li dítě: 44 a) cizincem, b) občanem, který má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, c) občanem, jehoţ jeden z rodičů je cizincem, 41 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 2., Brno: Doplněk, 2001, str. 55. 42 Zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-301 43 Zákon o rodině. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94 44 Zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-301 29