ZMAPOVÁNÍ A ANALÝZA SOCIÁLNÍ SITUACE ROMSKÉ KOMUNITY NA ÚZEMÍ HL. M. PRAHY

SOCIOKLUB SDRUŽENÍ PRO PODPORU ROZVOJE TEORIE A PRAXE SOCIÁLNÍ POLITIKY Člen FORINTU fóra pro integraci Na Moráni 4, 120 00 Praha 2 www.socioklub.cz office@seznam.cz ZMAPOVÁNÍ A ANALÝZA SOCIÁLNÍ SITUACE ROMSKÉ KOMUNITY NA ÚZEMÍ HL. M. PRAHY Praha, únor 2008

Obsah 1. Zadání 3 2. Základní poznatky (resumé) 4 3. Metodologický přístup, nástroje a zdroje analýzy 11 4. K historii romské komunity v Praze, jejich společenské aktivity a jejich podpora ze strany hl. m. Prahy 13 5. Postoje k Romům v Praze 20 6. Pražští Romové ve světle demografe a statistiky 25 7. Studie G&C a komentář k údajům o Praze 48 8. Analýza lokální identity pražských Romů 52 9. Případová studie lidé z domů hrůzy 62 10. Anketa Životní situace Romů žijících v situaci sociálního vyloučení v Praze 76 11. Sociální situace pražských Romů 80 12. Bydlení a vytěsňování Romů z bytů 94 13. Diskuse k otázce zaměstnanosti Romů v Praze 97 14. Expertní anketa rozhovory s romskými poradci 100 Příloha: (asistenty pro národnostní menšiny) Anketa Životní situace Romů žijících v situaci sociálního vyloučení v Praze 2

1.Zadání Rada hlavního města Prahy rozhodla svým usnesením č. 1839 ze dne 27. 11. 2007 o zpracování studie Zmapování a analýza situace romské komunity na území hl. m. Prahy. Na základě tohoto usnesení byla mezi Centrem sociálních služeb Praha jako zadavatelem a Socioklubem - Sdružením pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky uzavřena smlouva o dílo k realizaci této zakázky. Předmětem smlouvy je zmapování a analýza sociální situace romské komunity na území hl. m. Prahy. Dílo smluvně sestává ze dvou částí. První částí je anketní šetření Životní situace Romů, žijících v situaci sociálního vyloučení v Praze. Druhou částí je Zmapování a analýza sociální situace romské komunity na území hl. m. Prahy. Ve výsledné zprávě jsou tyto části zařazeny v opačném pořadí. Anketní šetření proběhlo v první polovině prosince 2007, práce na celé studii probíhala od prosince 2007 do února 2008. Studii zpracovali RnDr. Mgr. Lucie Benešová Mgr. Štěpán Bolf Ladislav Goral PhDr. Květa Kalibová Roman Krištof Mgr. Bronislav Podlaha Mgr. Lukáš Radostný PhDr. Jiří Šandera Mgr.Ĺubica Šefčíková Mgr.Wiliam Šimko ing. Jiřina Víšková organizační zabezpečení ing. Petr Víšek, vedoucí týmu Odbornou pomoc poskytovala v průběhu prací paní Božena Filová, romští poradci a romští aktivisté 3

2. Základní poznatky (resumé) Možnosti výzkumu Příslušnost k romské národnostní menšině není v žádném veřejném informačním systému statistickým znakem. Jedinou informací o počtu a rozmístění příslušníků romské národnosti je Sčítání lidu, v němž je možné se dobrovolně k vybrané národnosti přihlásit. Jak je známo zde zjištěný údaj nedokumentuje skutečný počet a rozmístění příslušníků romského etnika. To představuje významnou komplikaci pro jakoukoliv analýzu, která má být realizována právě tříděním podle národnosti. Ovšem takovou analýzu to neznemožňuje, nic méně je třeba volit specifické cesty získávání a vyhodnocení informací. Je nezbytné používat více výzkumných metod, vzájemně porovnávat jejich poznatky a závěry, analyzovat data, zejména ze sociálních systémů, a hledat v nich možné vzájemné souvislosti. Většina poznatků má vzhledem k této situaci povahu diskusních vstupů a vyvolává další otázky, které by bylo vhodné analyzovat. Historie Pražská romská komunita zaznamenala po roce 1990 a pociťuje trvale vysokou míru emigrace. Pražští Romové byli v osmdesátých letech velmi aktivní a úspěšní. Byli to jejich pražští lídři, kteří založili řadu nestátních organizací i politické strany. Je nutno konstatovat, že nejschopnější Romové, kteří žili v hlavním městě emigrovali za vidinou lepšího postavení a lepší ekonomické budoucnosti. Cílovými zeměmi byly Kanada, Irsko, Anglie, Belgie, Nový Zéland i Austrálie. Romské kapely a soubory, které hrály ve čtyřiadvaceti pražských vinárnách jsou po mnoho let bez zaměstnání. Známý romský soubor Perumos, který reprezentoval Československo v osmdesátých letech na různých světových festivalech odjel v roce 1993 do Belgie a již se nevrátil. Odešly významné osobnosti jako Ladislav Rusenko, spisovatelka Margita Reisnerová. Významná a známá rodina Demeterovců, která založila romskou restauraci a soubor Khamoro také emigrovala; jedná část do Austrálie a druhá část na Nový Zéland. Současná migrace se týká spíše sociálně slabých romských rodin, které odcházejí do jiných měst. Postavení Romů v Praze Regionální srovnání ukazuje, že Praha patří k regionům s větší tolerancí vůči Romům a větším pochopením pro jejich práva než odpovídá celkové situaci v ČR. V Praze je nadprůměrný podíl těch, kteří deklarují, že mají k Romům dobrý nebo stejný vztah jako k jiným skupinám obyvatel. Z tohoto hlediska je na tom Praha podobně jako např. Jihomoravský nebo Liberecký kraj. V Libereckém kraji jsou 4

ovšem vztahy k Romům více vyhraněné, je tam zároveň nadprůměrný podíl těch, kteří zaujímají k Romům silně odmítavý postoj, případně k nim pociťují odpor. Méně než odpovídá průměru za celou ČR je v Praze těch, kteří by blízké soužití (sousedství) s Romem nesli těžce nebo by to bylo pro ně zcela nepřijatelné. V tomto ohledu je situace lepší pouze v Karlovarském a zejména Libereckém kraji, kde je současně větší část lidí, kteří by sousedství s Romem snášeli velmi dobře a bez problémů. Ve všech sledovaných ukazatelích patří Praha k pěti regionům s relativně nejméně negativními postoji vůči Romům. Počet Romů v Praze Na otázku kolik Romů žije v Praze? jednoznačná odpověď neexistuje. Zjištěná data vycházejí z dostupných zdrojů informací a hypotézy předpokládaného vývoje jsou formulovány na základě obecných demografických zákonitostí. I do budoucna je třeba vycházet ze skutečnosti, že přesný počet Romů zjistit nelze. Případné snahy o statistické zjišťování Romů jsou již v počátku limitovány skutečností, že nelze přesně definovat zjišťovanou kategorii (kdo je Rom, koho lze za Roma považovat apod.) a navíc tyto záměry zasahují do citlivé oblasti ochrany lidských práv. Na základě zpracované modelové analýzy by bylo možné předpokládat, že by v současné době v Praze žilo podle střední varianty 17,2 tis. Romů. Podle vysoké varianty odhadu žije v Praze téměř 22 tis. Romů, nízká varianta odhaduje počet Romů v Praze na 13 tis. Odhady počtu Romů podle kompetentních pracovníků jsou v řadě městských částí nižší, někdy i výrazně než střední hodnota počtu obyvatel v demografické studii této analýzy. Ta byla vypočtena na základě demografických trendů a nemohla zachytit rozsah a tempo vytěsňování sociálně slabých Romů z Prahy, následky stěhování po povodních, revitalizace velkých území a další. To vede k doporučení, používat pro určení celého počtu rozpětí mezi dolní a střední hodnotou. To znamená, že by se počet Romů v Praze mohl pohybovat v pásmu 13 17000 osob, tj. velmi zhruba 3200 až 4500 domácností. Současně tento vývoj předznamenává i změnu sociální struktury ve prospěch Romů dobře integrovaných a žijících mezi ostatní populací bez problémů. Rozmístění pražských Romů. Pražští Romové žijí převážně běžně mezi ostatní populací. Cca jedna třetina žije v cca 6ti lokalitách s větším podílem Romů. Nemají charakter vyloučeného ghetta, jedná se spíše o větší zahuštění romských rodin v určitých místech s plnou prostupností do veřejného prostoru a dostupné občanské vybavenosti a s různou sociální úrovní obyvatel. 5

Prakticky všechny lokality jsou dlouhodobě osídlené a obývané starousedlíky. Jak je ověřeno čím delší pobyt na území ČR (dokonce v pražském případě již několik generací) tím vyšší úroveň sociální integrace. Jsou sledovány odchody méně úspěšných Romů mimo Prahu zejm. do měst na severu Čech, kde jsou levné byty. Specifické vazby romských rodin na lokalitu Efektivitu sociální i bytové politiky může ovlivňovat specifická vázanost velké části Romů na lokalitu, kterou považují za svojí domovskou, která takto utváří určitou formu lokální identity. Tato vázanost je charakterizována zejména silnými sociálními vazbami a celkovou obeznámeností s fungováním lokality (infrastruktura, úřady, místa setkávání, možnosti obživy, černé práce). Tuto skutečnost považujeme za klíčovou k porozumění životním strategiím Romů žijících ve městě a jejich migraci v rámci jednotlivých urbánních celků. Anketa provedená mezi romskými občany žijícími v obtížné sociální situaci Výstupy ankety ukazují na řadu významných i překvapivých zjištění, názorů a situací, a to tím spíše, že řada zde získaných zjištění se významně shoduje s poznatky jiných šetření i empirických poznatků. Zjištění z ankety Pokud jde o problémy, které trápí nejvíc respondentů v rámci všech oblastí Prahy, se jako největší problém jeví: bydlení (cca 23%), finanční problémy (cca 22%) a zaměstnání (cca 20%). Z pohledu nejvyššího dosaženého vzdělání problém bydlení nejvíce pociťují osoby s neukončeným základním vzděláním (31%), překvapivě vysoké zastoupení mají lidé vyučení s maturitou (27%), následováni respondenty se vzděláním základním ukončeným (25%) a středním s maturitou (17%). Zaměstnání resp. nezaměstnanost trápí nejvíc osoby, které dosáhly na střední vzdělání s maturitou. V ostatních skupinách je tento problém vnímán přibližně ve stejné míře. Za zmínku stojí čísla týkající se diskriminace. Zvyšují se přímo úměrně s rostoucím vzděláním. Významné je zjištění, že čím má rodina vyšší příjem, tím víc se věnuje dětem/mládeži. Nejdůležitější problémy, tedy bydlení a práce/zaměstnání trápí dotazované bez ohledu na výši jejich příjmů. Jen každý desátý dotazovaný si myslí, že má vliv na svou ne/zaměstnanost a jen přibližně 6% věří, že může ovlivnit svou situaci ohledně bydlení. 6

Důležitá jsou vyjádření respondentů k možnostem řešit problémy ve vztahu k lokalitě. Výrazná snaha uhlídat děti před braním drog je v Praze 3 (43%), v nalezení práce věří nejvíc obyvatelé Prahy 6, 4 a 9. Šanci poradit si s lichvou vidí až 70% obyvatel Prahy 3. Možnost ovlivnit vzdělání dětí vidí nejvíc obyvatelé Prahy 4 a Prahy 5. Hledisko věku ukazuje v řadě zjištění, že mnoho z nejdůležitějších problémů trápí nejvíc mladší ročníky. Závažná jsou zjištění týkající se bydlení. Překvapující je vysoký počet 6-10 nájemníků na jeden byt téměř u 1/4 dotázaných. Jde o důsledky sestěhování rodin po ztrátě vlastního bydlení.. Zarážející je, že 6-10 lidí bydlí z jedné třetiny v bytech 2+1. S narůstajícím počtem členů domácnosti se nezvětšuje automaticky i velkost bytu. Naopak přibližně čtvrtina dotazovaných nemá problémy s bydlením žádné. Téměř každý třetí z dotazovaných, kteří mají problém s bydlením, bydlí v malém, resp. přeplněném bytě. Mezi ostatní problémy patří: vysoký nájem, hrozba vystěhování, neúspěšné hledání bytu, dům v nevyhovujícím stavu a neoprávněné bydlení/bez smlouvy. Nejméně problémů co se týká bytové otázky mají obyvatelé Prahy 9, 14 a 10. Naopak hrozba vystěhování je aktuální-co do počtu nejvíc v Praze 3 a Praze 5. Domy v nevyhovujícím stavu se nacházejí převážně v Praze 4, přeplněnost bytů trápí nejvíce obyvatele Prahy 5, 10, 4. Pokud jde o zaměstnanost - ze všech dotazovaných je 42% nezaměstnaných, dalších 40% pracuje, cca 12% je na rodičovské dovolené, 7% je v důchodu. Důvody nezaměstnanosti Zápis v trestním registru, zdravotní problémy a malé děti se týkají téměř výhradně skupiny 18-22letých. Naprostá většina nezaměstnaných svoji situaci neřeší (58%), u brigád lze usuzovat na černou práci. 18% respondentů si hledá práci, 12% "řeší" situaci registrací na ÚP, brigádně pracuje 9%, kvalifikaci se snaží zvýšit necelé 3% dotazovaných. Pokud jde o příjmy třetinu příjmů všech domácností tvoří sociální dávky, stejná úroveň příjmů pochází ze stálého platu v zaměstnání. Důchod dostává 15% domácností, příležitostný výdělek má 12% dotazovaných. Podporu v nezaměstnanosti dostává 9%, výživné 4% respondentů. 2% osob odmítlo své příjmy uvést. Zanedbatelné procento má příjem z nemocenské dávky. Přehled příjmů podle typu domácnosti potvrzuje, že život ve vícegenerační domácnosti je dobrou strategií, jak mít k dispozici co nejširší spektrum příjmů v průběhu měsíce. 7

Pokud jde o využívaní sociálních služeb (šlo o otevřenou otázku, takže jako služby byly chápány i dávky) podle věku nejvíc zastoupené - čerpání sociální dávky, převažuje u nižších věkových skupin. Sociální poradenství je ve stejném poměru využíváno lidmi v produktivním věku a osobami v nejvyšší věkové kategorii. Využívání služeb úřadu práce přibližně kopíruje podíl osob běžně zapojených do pracovního procesu. Užitečnou může být informace, že rekvalifikaci jsou nakloněny osoby ve věku 23 až 29 let. Je zřejmé, že největšími příjemci sociálních dávek jsou podle očekávání osoby s nejnižším vzděláním. Hned za nimi jsou však osoby vyučené s maturitouneplatí tedy vztah: čím vyšší vzdělání, tím automaticky méně dávek. Za zmínku stojí značný zájem osob se středoškolským vzděláním o kurzy a rekvalifikace. Zřejmě nejkvalitnější služby sociálně právního poradenství a dávek jsou poskytovány v rámci Prahy 5 a následně Prahy 4 a 10. Odpověď žádné služby uvádějí nejvíc v Praze 6, spokojenost se všemi službami v Praze 14. Se službami úřadu práce a nízkoprahového klubu jsou výrazně spokojeni v Praze 10, romský poradce je k spokojnosti využíván v Praze 5. Výsledky této části jsou ale ovlivněny nerovnoměrným výběrem souboru respondentů podle lokality a věku. Výrazná nespokojenost pokud jde o všechny služby je u nejstarší generace. Téměř polovina respondentů spokojených se službami úřadu práce pochází ze skupiny 18 až 22letých. S kurzy jsou rovněž spokojeni mladší respondenti (23-29 let). Pokud jde o vzdělání pak negativní představy a vzpomínky na školu mají lidé s nejnižším dosaženým vzděláním, naopak pozitivní představy převažují u lidí s vyšším vzděláním. A dál, čím vyšší vzdělání, tím pevnější vazba mezi vzděláním a zajištěnou budoucností. Za povšimnutí stojí fakt, že důležitost školy si uvědomuje i mnoho lidí se základním vzděláním. Z předmětů, o které děti ve škole jeví/jevily zájem, je/byly především tělesná a výtvarná výchova, zpěv a matematika. Aktivity, které dokážou zaujmout nejvíce, jsou však jednoznačně kroužky. Většina dotazovaných (téměř 59%) neměla žádné problémy týkající se školy. Významné je zjištění, že zcela zřetelně mají mladší ročníky (18-22 let) největší zájem ze všech, hledat/udržet si zaměstnání Osoby ve věku 70 let a více uvedly nejčastěji zájem o výchovu dětí. Převážně šlo o staré rodiče, odhodlané postarat se o vnoučata (často kvůli neschopnosti rodičů). 8

Sociální situace Od roku 2007 je v platnosti nový zákon č.111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Obsahuje některá zpřísnění pro posuzování nároku na dávku a rozděluje dřívější dávky sociální potřebnosti na příspěvek na živobytí a na doplatek na bydlení. Ke zpřísnění došlo zejména ve vymezení tzv. společně posuzované domácnosti. V prosinci roku 2006 bylo v Praze vyplaceno 5468 dávek, podmíněných sociální potřebností. Po změně zákona bylo v listopadu 2007 vyplaceno v Praze 3049 dávek pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí + doplatek na bydlení). Počet příjemců chudinských dávek se tedy snížil o 2419 tj. o 44,23%. Identifikovat zda jde o jednotlivce, proti nimž změna směřovala nebo romské rodiny, u nichž nárok nevznikl pro soužití širší rodiny, která je nově posuzovaná jako společná domácnost, by bylo možné vstupem do osobních spisů, tedy výzkumem jiného charakteru a rozsahu. Počet příjemců např. příspěvku na živobytí je tak nízký, že by nepokryly ani všechny romské rodiny. To nutně znamená, že o tuto dávku významný podíl romských rodin (domácností) nežádá, nebo na ni z nějakého důvodu nedosáhne. Empirické poznatky naznačují, že společné soužití více osob (příbuzných) v jednom bytě posuzovaných jako společná domácnost - omezuje možnost získat dávky pomoci v hmotné nouzi. Nižší počty a podíly příjemců dávek státní sociální podpory oproti celému státu odrážejí všeobecně vyšší úroveň příjmů v Praze. Zjištěné počty i podíly vyvracejí představu o nějakém excesivním výskytu sociální deprivace, chudoby a sociálního vyloučení v Praze, a to ani v městských částech s vyšším podílem Romů. Nepotvrzují se předpoklady excesivně vyšší nezaměstnanosti Romů v Praze (s příjmovými důsledky), a to ani v městských částech s jejich vyšším podílem. Je nutné připustit, že zaměstnanost Romů je na vyšší úrovni než se dosud uvádělo. Kdyby šlo o černou práci nebo jen o ni, o dávky by bylo žádáno. Při kumulaci bytových problémů, nezaměstnanosti, většího počtu dětí, zadluženosti a dalších, dostávají se romské rodiny do neobyčejně komplikovaných situací, v nichž nezbytně potřebují aktivní sociální pomoc, terénní sociální práci, odborné poradenství. Tyto aktivity také vysoce oceňují. 9

Bytová situace Zcela převažujícím důvodem pro výpovědi (přivolení soudu s výpovědí) i následné vyklizení (exekuce) je v případě romského etnika neplacení nájemného ( 711, odstavec 1, písm. d. Občanského zákoníku). Celkově bylo soudy v Praze za 13 let vysloveno 21761 přivolení s výpovědí a 24577 rozhodnutí o vyklizení bytu. Nelze získat tvrdá data pro tvrzení, že se tento vývoj dotkl jen příslušníků romského etnika, je možno však velmi vážně předpokládat, že se ho dotkl především. Důsledkem tohoto procesu je i v této analýze zjištěné u části romské populace přelidnění bytů, bydlení v neúměrně nákladných ubytovnách i migrace Romů mezi jednotlivými městskými částmi, i emigrace do jiných měst i zahraničí. Je možno předpokládat, že se tímto procesem vytvořil nový status quo v bytové situaci příslušníků romského etnika, který by bylo třeba analyzovat. Nezaměstnanost pražských Romů Na základě dílčích analýz jeví jako zavádějící odhady počtu osob žijících ve označených lokalitách podle výsledků studie G&C o vyloučených lokalitách z roku 2006., označení těchto lokalit za vyloučené a zejména odhad míry nezaměstnanosti ve vybraných pražských lokalitách (cca 75%). Bylo by možné učinit pokus o určení přibližné nezaměstnanosti tak, že se použije střední výše podílu obyvatel vyloučených lokalit v ČR na celkovém počtu romských obyvatel tj. 35 % a v anketě zjištěná nezaměstnanost (42,2%). Kdyby byl vysloven předpoklad, že ostatní pražští Romové jsou nezaměstnaní v stejném rozsahu jako jiní Pražané (2,2%), činila by nezaměstnanost všech Romů v Praze 16,5%. (9100 práceschopného obyvatelstva, 1506 nezaměstnaných). To odpovídá celostátní míře nezaměstnanosti ve skupině osob se základním vzděláním, která činí 19,6 %. Tyto údaje není možné deklarovat jako nezpochybnitelné tvrzení a do hry vstupuje řada dalších okolností. Jde o pokus zreálnit různá tvrzení o vysoké resp. totální nezaměstnanosti Romů ale zejména o to, dobrat se vysvětlení proč jsou v Praze tak nízké počty dávek pomoci v hmotné nouzi. Vysvětlení, které by bylo třeba doložit podrobnější analýzou by totiž mohlo znít, protože ve vysoké míře pracují. Potvrdila se možnost komunikace a zájem pražských Romů na řešení problémů. 10

3.Metodologický přístup, nástroje a zdroje analýzy Příslušnost k romské národnostní menšině není v žádném veřejném informačním systému statistickým znakem. Jedinou informací o počtu a rozmístění příslušníků romské národnosti je Sčítání lidu, v němž je možné se dobrovolně k vybrané národnosti přihlásit. Jak je známo zde zjištěný údaj však nedokumentuje skutečný počet a rozmístění příslušníků romského etnika. To představuje významnou komplikaci pro jakoukoliv analýzu, která má být realizována právě tříděním podle národnosti. Ovšem takovou analýzu to neznemožňuje, nic méně je třeba volit specifické cesty získávání a vyhodnocení informací. Je nezbytné používat více výzkumných metod, vzájemně porovnávat jejich poznatky a závěry, analyzovat data, zejména ze sociálních systémů, a hledat v nich možné vzájemné souvislosti. Hlavní metodou výzkumu, jehož výsledkem je předložená analýza je multidimenzionální přístup. Především jde o kvalitativní výzkum, jehož cílem je detekovat sociální jevy, procesy a problémy, dále o terénní výzkum, pozorování a dotazování, ankety mezi příslušníky cílové skupiny, případové studie, rozhovory s experty a analýzy statistických údajů o relevantních oblastech zájmu a jejich vzájemné srovnání. Takový postup umožňuje do určité míry i kvantifikovat sociální jevy, popř. přináší informace o disparitách v různých hodnoceních a zjištěních. Takový vícespektrální pohled umožňuje získat poměrně věrohodný obraz situace. Základními tvrdými daty jsou v tomto případě údaje o obecné zaměstnanosti, údaje o vyplacených sociálních dávkách, údaje o vývoji v oblasti bydlení (z nichž žádné nejsou etnicky tříděny) a konfrontovat je s daty zjištěnými různými metodami sociologického výzkumu o Romech a s demografickými daty. Studie nepracovala s chráněnými osobními údaji. Základním východiskem celé analýzy je diskuse o demografickém vývoji a vytvoření modelu demografické struktury pražských Romů v třídění podle věku a městských částí. To umožňuje konfrontaci s údaji o zaměstnanosti (např. vymezení práceschopného obyvatelstva) a posuzování dalších souvislostí. Závažnou skutečností je, že z různých zdrojů, zpravidla nestátních, jsou zveřejňovány nejrůznější závažné informace například o počtech Romů, o vysoké nezaměstnanosti, závislosti na sociálních dávkách apod. Tyto zdroje se zpravidla odvolávají na tzv. odborné neoficiální odhady, aniž kdokoliv uvádí jejich zdroje a způsoby zjištění informací. Bizarní přitom je, že stát, popř. veřejná správa tyto údaje nijak nekoriguje, protože sama nemůže takové informace (tj. třídění statistik podle znaku romská národnost) provádět. Proto se takové nepodložené informace používají bez korekce, jsou argumentací pro koncipování projektů a podobně. Lze vyslovit předpoklad, že se tak vytváří do značné míry falešné povědomí o celkové situaci. 11

Velkým odborným problém je samotná definice cílové skupiny. Vymezují se tři spektra pohledu na romskou problematiku. První je lidsko-právní a vymezuje skupinu ohroženou diskriminací. Druhý je etnicko-kulturní. Romové tvoří etnikum, mají jazyk, hudbu, slovesné umění. Třetí je pohled či přístup sociální. Romové tvoří z řady důvodů sociálně ohroženou skupinu, častěji než ostatní populace žijí na úrovni chudoby, jsou ohroženi sociálním vyloučením popř. žijí ve vyloučených komunitách. Problém je, že se často tyto tři pohledy, vycházející z odlišných principů, směšují. Chudoba ovšem není etnickým specifikem. Ukazuje se, že je to problém tak zvané kultury chudoby. Kultura chudoby je specifický fenomén, kdy se život v komunitě přizpůsobuje životním podmínkám ve stavu chudoby a izolace. Jde o specifické životní i ekonomické strategie, které mohou kolidovat s obdobnými oblastmi majoritní společnosti. Kritika používání tohoto pojmu je právě směšování dvou spekter pohledu, a to etnického a sociálního. Cílovou skupinou této analýzy jsou pražští Romové, žijící v obtížné sociální situaci, ohrožení sociálním vyloučením, popř. již se ve stavu sociálního vyloučení nacházejí. 12

4.K historii romské komunity v Praze, jejich společenské aktivity a jejich podpora ze strany hl. m. Prahy V ČR bylo přijato od roku 1990 cca 70 usnesení vlády a 3 koncepce romské integrace. Mezi koncepcemi a praktickou politikou ve městech nedošlo k propojení, protože tyto koncepce vycházely z resortních přístupů a zájmů, zatímco praktický život vyžaduje konkrétní, komplexní a účinná řešení na místní úrovni. Propast mezi těmito koncepcemi a vývojem reálné situace se prohlubovala, zejména v oblasti bydlení. Řešení romské problematiky utrpělo v posledních 17 letech několik závažných ran. První ranou byla skutečnost, že po roce 1990 rychle skončil tlak na zaměstnávání Romů, kdy jejich zaměstnanost byla prakticky stejná jako u ostatní populace. Tvořili ovšem zřejmě určitý polštář přezaměstnanosti a jejich propuštění vyřešilo první vlnu sociálních důsledků restrukturalizace národní ekonomiky. Ti Romové, kteří nebyli integrováni tak, aby pracovali o své vůli, ale byli k práci nuceni, první vypadli z trhu práce. A to byl počátek jejich sociálního propadu. Druhou ranou bylo zrušení pracovní pozice sociálních kurátorů pro romské obyvatelstvo v roce 1990. Romské reprezentace v nich mylně personifikovaly sporné přístupy minulého režimu. Byli to motivovaní, kvalifikovaní pracovníci, dobře integrovaní v romských komunitách a plnili velmi dobře svou roli. Byli to právě tito odborníci, kteří v osmdesátých letech vytvořili v Praze kvalifikovanou sít aktivit podporujících integraci romské minority. Třetí rána byl zákon o občanství. Ztížil získání občanství i těm Romům, kteří se narodili v Česku a bydleli zde celý život. Po skončení etapy roční tolerance ztratili tito lidé nároky na sociální dávky, protože si občanství neuspořádali. Nikdo jim neporadil, protože už tu nebyli jejich patroni - sociální kurátoři. Tam začalo masové zadlužení, se kterým se potýkáme dnes. Pražští Romové byli již v osmdesátých letech velmi aktivní a úspěšní. Byli to jejich pražští lídři, kteří po roce 1990 založili řadu nestátních organizací i politické strany. Je nutno konstatovat, že nejschopnější Romové, kteří žili v hlavním městě Praha emigrovali za vidinou lepšího postavení a lepší ekonomické budoucnosti. Cílovými zeměmi byly Kanada, Irsko, Anglie, Belgie, Nový Zéland i Austrálie. Romské osobnosti, jako byli Aladar Bandy, Pavel Baláž, Josef Síplak a Josef Lakatoš odešly, protože je viditelně majoritní společnost nepotřebovala. Romské kapely a soubory, které hrály ve čtyřiadvaceti pražských vinárnách jsou po mnoho let bez zaměstnání. Známý romský soubor Perumos, který reprezentoval Československo v osmdesátých letech na různých světových festivalech odjel v roce 1993 do Belgie a již se nevrátil. Odešly významné osobnosti jako Ladislav Rusenko, spisovatelka Margita Reisnerová. Významná a známá rodina Demeterovců, která 13

založila romskou restauraci a soubor Khamoro také emigrovala; jedná část do Austrálie a druhá část na Nový Zéland, soubor Raič Jožky Feča, který působil od roku 1971 a reprezentoval Československou republiku, rovněž zanikl. Všechny jmenované soubory zanikly z nedostatku finančních prostředků na vlastní činnost a drahý pronájem zkušebních místností. Jak uvedl JUDr. Emil Ščuka, odešli do zahraničí v devadesátých letech všichni lídři romské politické emancipace po roce 1990. Z uskutečněných rozhovorů je cítit, že Praha již není tak vlídná k Romům jako byla do roku 1990. V Praze je cca 64 romských občanských sdružení, z toho je 8 zcela funkčních, ostatní si myslí, že nejsou schopna podle svých stanov pracovat z ekonomických důvodů. Mluvčí těchto organizací mají dojem, že městské části hlavního města Prahy nemají zájem o to, aby tyto romské organizace pracovaly a realizovaly svoje projekty ve prospěch romské komunity. I když zmíněných 8 občanských sdružení pracuje, potýká se především s velikými finančními problémy na pronájmy svých prostor, přestože se zabývají aktivitami prospěšnými nejen pro Romy, ale i pro celou společnost, jako je sociálně - právní poradenství, terénní sociální práce v romských komunitách, rekvalifikace Romů a zaměstnávání Romů. Hlavní město Praha od roku 1996 dotačně podporuje romské aktivity v rámci Celoměstských programů podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy (viz tabulka). Magistrát hlavního města Prahy od roku 2001 uskutečňuje setkání národnostních menšin, kde jsou Romové součástí programů v tematických sekcích, které se vztahují k romské kultuře, jazyku a problémům. Hlavní město Praha spolupracuje s neziskovým sektorem a finančně podporuje společenské akce, jako Miss Roma a Romský talent. Rovněž se podílí na přípravě a realizaci Dne národnostních menšin v Praze 9, který pořádá každoročně městská část. Velkou finanční částkou podporuje v rámci grantových řízení Romský mezinárodní festival Khamoro. Přehled finanční podpory v letech 1996-2007 Programy podpořené hl. m. Prahou Finanční podpora občanským sdružením národnostních menšin Finanční podpora romským a proromským občanským sdružením Finanční dar národnostním menšinám v roce 1996 Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na 1 051 002,10 Kč 544 000 Kč 2 805.500 Kč 770 000 Kč 14

území hl. m. Prahy pro rok 1999 Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2000 2 840 000 Kč 830 000 Kč Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2001 3 000 000 Kč 600 000 Kč Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2002 3 100 000 Kč 785 000 Kč Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2003 3 038 000 Kč 525 000 Kč Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2004 2 800 000 Kč 660 000 Kč Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2005 3 000 000 Kč 715. 000 Kč Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin a integrujících se cizinců na území hl. m. Prahy pro rok 2006 Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2007 3 081 000 Kč pro NM 2 257 000 Kč 3. 140 170 Kč 855 000 Kč Jednotlivá romská občanská sdružení, která získala finanční podporu v rámci Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy na aktivity a činnost 1. program - rok 2001 o.s. Čačo drom 20 000,- o.s.velká Ohrada 50 000,- o.s.láčhe Roma 50 000,- 15

o.s.etnic Art 50 000,- o.s.sdružení pro mimoškolní aktivity SPORT 120 000,- o.s.r-mosty 90 000,- 2. program - publikační program o.s.r-mosty 150 000,- o.s.etnic art 40 000,- o.s.matice romská 30 000,- 1. program - rok 2002 o.s.r-mosty 80 000,- o.s.matice romská 35.000,- o.s.láčhe Roma 50 000,- o.s.sdružení pro mimoškolní aktivity SPORT 50 000,- o.s.romano dives 30 000,- o.s.velká Ohrada 80.000.+10 000,- o.s. Athinganoi o.s.romských tradic 35 000,- o.s.čačo drom 35 000 + 20 000,- 2. program - publikační program o.s.velká Ohrada 100 000,- o.s.matice romská 60 000,- o.s.r-mosty 100 000,- 1. program rok 2003 o.s.sdružení pro mimoškolní aktivity SPORT 50 000,- o.s.athinganoi 20 000,- o.s. Láčhe Roma 50 000,- o.s. Matice romská 30 000,- o.s.velká Ohrada 80 000,- o.s. Romano dives 30 000,- 16

o.s.r-mosty 100 000,- 2. program- publikační činnost o.s.r-mosty 100 000,- o.s. Matice romská 35 000,- 1. program rok 2004 o.s.r-mosty 100 000,- o.s. Athinganoi 25 000,- o.s. Děti světa 20 000,- o.s.dětský klub 10 35 000,- o.s.láčhe čhave 15 000,- o.s.láčhe Roma 20 000,- o.s. Láčho drom 20 000,- o.s. Matice romská 50 000,- o.s. Mezinárodní romská unie 30 000,- o.s. Náš svět 25 000,- o.s. R-Mosty 100 000,- o.s. Romano dives 30 000,- o.s. Romské evropské centrum 20 000,- o.s. Velká Ohrada 70 000,- 2. program - publikační činnost o.s. R-Mosty 100 000,- o.s. Velká Ohrada 100 000,- o.s. Mezinárodní unie v ČR 30 000,- 1.program rok 2005 o.s.athinganoi 20 000,- o.s. R-Mosty 75 000,- o.s. Cikne Čhave 40 000,- o.s.dženo 20 000,- 17

o.s. Náš svět 25 000,- o.s. Romano dives 20 000,- o.s.romodrom 15 000,- o.s.romské evropské centrum 25 000,- o.s. Matice romská 15 000,- o.s.velká Ohrada 75 000,- 2. rogram - publikační činnost o.s. Čhavorikani luma 70 000,- o.s. Romano džaniben 75 000,- o.s. Matice romská 80 000,- o.s.r-mosty 70 000,- 3. program o.s. Romea 40 000,- o.s. Dženo 50 000,- Celoměstské programy podpory národnostních menšin a integrujících se cizinců - rok 2006 1. program o.s. Athinganoi 50 000,- o.s. Cikne čhave 60 000,- o.s.láčhe Roma 40 000,- o.s. Náš svět 20 000,- o.s.romano dives 20 000,- o.s.romodrom 20.000,- o.s. RomPraha 30 000,- o.s. Matice romská 40 000,- o.s. Matice romská 30 000,- o.s. Velká Ohrada 80 000,- 2. program o.s. Athinganoi 50 000,- 18

o.s. Romano džaniben 80 000,- o.s.rompraha 70 000,- o.s. Matice romská 70 000,- 3. program o.s. Náš svět 15 000,- o.s. R-Mosty 70 000,- o.s. Romea 60 000,- Pozn.: Objektivně je třeba konstatovat, že rozsah výše deklarované dotační pomoci je v rozsahu jednoho či dvou měsíčních nájmů za menší nebytový prostor. 19

5.Postoje k Romům v Praze. (Převzato z výzkumu veřejného mínění Střediska empirického výzkumu s.r.o (Stem) Kvalita vztahů k Romům Vztahy k Romům nejsou v Praze nijak vyhraněné. Obyvatelé Prahy se podle kvality vztahů k Romům dělí na tři prakticky stejně početné skupiny. Jedna má k Romům dobrý nebo stejný vztah jako k ostatním lidem, druhá k nim zaujímá mírně odmítavý postoj a poslední skupina se k Romům staví jednoznačně odmítavě, případně k nim pociťuje odpor. Soužití s Romy Otázka blízkého soužití s Romy budí již negativnější postoje. Mít Roma za souseda je pro více než polovinu Pražanů (56 %) buď zcela nepřijatelná věc (36 %) nebo věc, kterou by těžce snášeli (20 %). Ani zbývající část by se s blízkým soužitím s Romy většinou nevyrovnávala lehce, pro 29 % by sousedství s Romem bylo nepříjemné a jen 15 % by s tím nemělo problém a snášelo by to dobře. Názory na práva Romů Názory Pražanů na potřebu dbát více na práva romské menšiny jsou poměrně jednoznačné. Velká většina (81 %) se domnívá, že u nás to nutné není, z toho více než třetina (35 %) je o tom přesvědčena pevně ( určitě to není nutné ). Pětina (19 %) obyvatel, kteří větší ochranu práv Romům přiznávají, se k tomu přiklání jen váhavě ( spíše je to potřeba ). Postoje k Romům v Praze v regionálním (krajském) srovnání Regionální srovnání ukazuje, že Praha patří k regionům s větší tolerancí vůči Romům a větším pochopením pro jejich práva než odpovídá celkové situaci v ČR. Co se týče vztahů k Romům je v Praze méně lidí, kterým jsou Romové lhostejní. V Praze je nadprůměrný podíl těch, kteří deklarují, že mají k Romům dobrý nebo stejný vztah jako k jiným skupinám obyvatel. Z tohoto hlediska je na tom Praha podobně jako např. Jihomoravský nebo Liberecký kraj. V Libereckém kraji jsou ovšem vztahy k Romům více vyhraněné, je tam zároveň nadprůměrný podíl těch, kteří zaujímají k Romům silně odmítavý postoj, případně k nim pociťují odpor. Méně než odpovídá průměru za celou ČR je v Praze těch, kteří by blízké soužití (sousedství) s Romem nesli těžce nebo by to bylo pro ně zcela nepřijatelné. V tomto ohledu je situace lepší pouze v Karlovarském a zejména 20

Libereckém kraji, kde je současně větší část lidí, kteří by sousedství s Romem snášeli velmi dobře a bez problémů. Méně často než odpovídá celostátnímu průměru se lze v Praze setkat s jednoznačným nesouhlasem s názorem, že v ČR by se mělo více dbát na práva Romů (odpovědi určitě to není potřeba ). Podobná situace je v Karlovarském kraji, výrazně lepší v kraji Pardubickém. Ve všech sledovaných ukazatelích patří Praha k pěti regionům s relativně nejméně negativními postoji vůči Romům. 21

Vztah k Romům - kraje ČR (%) Pramen: STEM 2007, 1 191 respondentů */ pouze orientační, nízké četnosti **/ pouze orientační, velmi nízké četnosti 22

Reakce na situaci mít Roma za souseda - kraje ČR (%) */ pouze orientační, nízké četnosti **/ pouze orientační, velmi nízké četnosti Pramen: STEM 2007, 1 191 respondentů 23

Přesvědčení o potřebě více dbát na práva Romů - kraje ČR (%) */ pouze orientační, nízké četnosti **/ pouze orientační, velmi nízké četnosti Pramen: STEM 2007, 1 191 respondentů 24

6.Pražští Romové ve světle demografe a statistiky 1. Národnostní skladba obyvatelstva v regionálním pohledu postavení Prahy Národnostní struktura obyvatel na území ČR (Příloha 1) si i do současnosti zachovala svůj historicky vzniklý charakter a to především z pohledu územního rozmístění tradičních národnostních menšin: polské, německé a slovenské. Jejich vyšší zastoupení je v příslušných příhraničních oblastech, vyšší zastoupení slovenské národnosti je však i v krajích, kde jsou tradičně vyšší koncentrace romské populace. Sčítání 2001 poprvé v historii zjišťovalo v souladu s mezinárodními doporučeními kromě pobytu trvalého i dlouhodobý pobyt, tj. cizince, kteří byli v době sčítání na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu (více než 90 dnů). Důvodem dlouhodobého pobytu je ve většině případů zaměstnání, podnikání nebo studium. Většinou se tedy jednalo o osoby s povolením k zaměstnání nebo osoby, které provozují pracovní činnost na základě živnostenského oprávnění a registrace v obchodním rejstříku. Cizinci s dlouhodobým pobytem byli zahrnuti do celkového počtu obyvatel a tato skutečnost se do určité míry odrazila i v národnostní struktuře. Významnější zastoupení cizinců s dlouhodobým pobytem je u národnosti vietnamské, ukrajinské a ruské a jejich vyšší soustředění je především ve větších městech, kde jsou soustředěny pracovní příležitosti. Lze předpokládat, že tato nová praxe se do statistických informací o romské populaci nijak výrazně nepromítla. Praha se z pohledu zastoupení národnostních menšin (Obr. 1) nijak výrazně od ostatních krajů neodlišuje, patrné je pouze vyšší zastoupení ostatních národností a osob s nezjištěnou národností. Podle sčítání roce 2001 v Praze neudalo národnost 23,2 tis. osob, jaká byla jejich národnostní příslušnost, resp. jaké bylo případné zastoupení Romů v tomto počtu však nelze odhadnout. Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 se v Praze k romské národnosti přihlásilo 653 osob a představovali pouhou jednu desetinu procenta obyvatel Prahy. Tento údaj je sice podložen celostátní sčítací akcí, v žádném případě však neinformuje o skutečném početním stavu romské populace v hlavním městě. Lze ho prezentovat pouze jako počet osob, které ve sčítání deklarovaly romskou národnost. 25

Obr. 1 Praha: národnostní skladba obyvatel podle sčítání lidu 200 (národnost česká 1,09 mil.) 23 215 19275 18 554 počet osob 5301 4699 2567 161 1486 1791 653 2590 moravská slezská slovenská polská německá romská ruská ukrajinská vietnamská ostatní nezjištěno Zdroj dat: Sčítání lidu 2001 2. Počty Romů v Praze podle různých pramenů Hlavním zdrojem dat o početním stavu romské populace, územní diferenciaci a dalších strukturálních charakteristikách je sčítání lidu, které však zahrnuje pouze Romy, kteří se k romské národnosti přihlásili. Dalším zdrojem informací byla do konce 80. let evidence národních výborů, prováděná v rámci sociální péče o Romy. Tato evidence však informuje pouze o počtech Romů v regionálním členění, nikoliv o strukturálních charakteristikách. V případě nedostatku statistických dat z oficiálních zdrojů se v obdobích zvýšeného zájmu o Romy objevují různé odhady, které se omezují na odhad početní velikosti romské populace. Při diskuzích o početním stavu romské populace v ČR se obvykle klade důraz na celkový počet Romů a i další dostupné statistické údaje jsou prezentovány jako průměry za republiku. Z praktického hlediska řešení situace Romů v regionální úrovni vyvstává však potřeba informací za menší územní celky, neboť územní rozložení romské populace se postupně stává důležitým sociálním faktorem. 26

Sčítání lidu: Vypovídací schopnost informací, získaných o počtech Romů ze sčítání lidu, je omezena nejen způsobem sčítání, ale i mezinárodními úmluvami v oblasti lidských práv. Podle mezinárodních doporučení nepatří zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva mezi povinný obsah sčítání lidu a záleží na rozhodnutí jednotlivých zemí, zda tuto problematiku do sčítání zařadí a jaký postup zvolí. OSN doporučuje zjišťovat národnostní a/nebo etnickou skupinu a jazyk, chybí ale instrukce jak formulovat otázku i definice navrhovaných kategorií. Zdůrazňuje se však vůle skupiny být sčítána a svobodná volba deklarované národnosti. V letech 1945-1990 Romové nebyli považováni za samostatnou národnost a při sčítání lidu byli nuceni deklarovat jinou, oficiálně uznávanou národnost nebo byli zahrnuti do skupiny ostatní. Při sčítání lidu v letech 1970 a 1980 se sice statistické šetření romské populace uskutečnilo, ale bez vědomí sčítaných osob. Nejednalo se tedy o deklarování národnosti, ale o označení určitých osob za Romy. Ve sčítáních v letech 1991 a 2001 došlo ke změně způsobu sčítání a v souladu s mezinárodními doporučeními Romové mohli deklarovat romskou národnost a uvést romštinu jako svůj mateřský jazyk. Této možnosti však z různých důvodů využila pouze část z nich (Tab. 1). Statistická data o počtech Romů v ČR, získaná ze sčítání lidu v letech 1991 a 2001, jsou sice podložena celostátní sčítací akcí, ale neodpovídají realitě. Výsledky sčítání lidu z let 1991 a 2001 informují pouze o počtu osob, které deklarovaly romskou národnost a nelze je prezentovat jako skutečný počet Romů, žijících na území ČR či v jednotlivých krajích. Tab. 1 Romové v Praze: zjištěné počty podle sčítání lidu 1970-2001 Rok Absolutní % z počtu Na 1000 obyvatel Metoda sčítání počet Romů v ČR Praha ČR 1970 3 420 5,7 3,2 6,1 označení osob za Romy 1980 6 247 7,1 5,3 8,6 označení osob za Romy 1991 2 838 8,6 2,3 3,2 deklarovaná národnost 2001 653 5,6 0,6 1,1 deklarovaná národnost Zdroj dat: Sčítání lidu 1970, 1980, 1991, 2001 Podle výsledků sčítání se počet Romů v Praze v desetiletí 1970-1980 zvýšil o 83% a v roce 1980 již přesahoval 6 tis. Ve srovnání s údaji za celou republiku byl ve sledovaném období početní nárůst romské populace v Praze podstatně vyšší (ČR: zvýšení počtu Romů zhruba o polovinu). Podle deklarované národnosti ve sčítání žilo v roce 1991 v Praze 2,8 tis. Romů a za dalších 10 let se jejich počet snížil na pouhých 653 osob. Data ze sčítání v letech 1991 a 2001 vzhledem k odlišné 27

metodice sběru dat (deklarace národnosti) nelze s předchozími počty srovnávat; jedná se však pouze o osoby, které deklarovaly romskou národnost, nikoliv o skutečný počet Romů. Sčítání lidu poskytuje kromě informací o počtu Romů též základní informaci o strukturálních charakteristikách a územním rozmístění romské populace a lze vyslovit názor, že tyto charakteristiky se blíží realitě. Toto tvrzení je podpořeno i mezinárodním srovnávacím projektem Rady Evropy z konce 90. let, který vycházel z dat národních sčítání a zahrnoval evropské země s vyšším zastoupením Romů. Rozsah souboru (přes 1 mil. osob, které se přihlásily k romské národnosti) byl dostatečně velký pro poskytnutí základních informací a zjištěné demografické podobnosti romských populací v jednotlivých zemích byly překvapující (Kalibová, K. 2000). V regionálním pohledu je třeba brát v úvahu též změny vyvolané migracemi, statistika migračních pohybů romské populace však neexistuje. Navíc Romové často mění místo pobytu bez změny trvalého bydliště a tyto územní pohyby naše statistika neeviduje, neboť migrace je definována jako změna trvalého pobytu za hranice administrativní jednotky, obvykle obce. I přes uvedená omezení přináší porovnání výsledků sčítání lidu v letech 1970 2001 překvapivě téměř shodnou informaci o územní rozmístění Romů, i když způsoby sčítání byly odlišné. Zjištěné absolutní počty Romů v regionální úrovni jsou sice ovlivněny použitím různých metod, územní diferenciace však zůstává zachována i přes rozdílné hodnoty jak absolutních, tak i relativních ukazatelů a shodnou informaci poskytují i poslední dostupná data z evidence národních výborů z roku 1989 (Příloha 2, 3). Z dat ze sčítání lidu je patrná postupná koncentrace Romů do měst. Ve srovnání s úhrnem obyvatelstva je mezi Romy vyšší zastoupení městské populace, což je obvyklá situace i v řadě bývalých socialistických zemích (Kalibová, K. 2000). V 90. letech městská populace představovala zhruba polovinu z celkového počtu Romů ve všech srovnatelných zemích např. kolem 60% na Slovensku. Z analýzy dat podle velikostních skupin obcí vyplývá (Tab. 2), že Romové ve srovnání s ostatním obyvatelstvem žijí především ve větších městech. V roce 1991 žilo 70% z celkového počtu Romů v ČR ve městech nad 10 tis. obyvatel, v roce 2001 se toto zastoupení nepatrně snížilo na 68%. Zastoupení obyvatel ČR ve městech nad 10 tis. bylo podstatně nižší a v letech 1991 2001 se pohybovalo kolem 55%. Mezi sčítáními v letech 1991 a 2001 však došlo k poměrně výrazné změně v zastoupení Romů ve městech nad 100 tis. Tato kategorie zahrnuje kromě hlavního města Prahy pouze další 4 města (Brno, Olomouc, Ostrava a Plzeň). V roce 1991 celá čtvrtina Romů, kteří deklarovali romskou národnost, žila ve městech nad 100 tis. obyvatel, v roce 2001 kleslo jejich zastoupení na pouhých 16%. Jako důvod se často udávají vysoké náklady na bydlení a nedostatek pracovních příležitostí pro nekvalifikované síly ve velkých městech */. Trend stěhování části obyvatel velkých 28

měst do příměstských oblastí se promítl i do struktury obyvatelstva ČR podle velikostní skupiny obce, pokles zastoupení však nebyl tak výrazný jako u romské populace. Tab. 2 Romové v ČR podle velikostních skupin obcí, sčítání 1991 a 2001 Obyvatelstvo Romové celkem Velikost obce (počet obyvatel) Absolutně % Absolutně % Sčítání 2001 do 199 96 0,8 205095 2,0 200-499 450 3,8 663416 6,5 500-999 601 5,1 893592 8,7 1 000-1 999 588 5,0 903757 8,8 2 000-4 999 1007 8,6 1118510 10,9 5 000-9 999 1040 8,9 898301 8,8 10 000-19 999 1500 12,8 965102 9,4 20 000-49 999 2179 18,6 1220039 11,9 50 000-99 999 2356 20,1 1232360 12,0 100 000 a více 1929 16,4 2129888 20,8 celkem 11746 100,0 10230060 100,0 Sčítání 1991 do 199 202 0,6 167850 1,6 200-499 992 3,0 640038 6,2 500-999 1400 4,3 855894 8,3 1 000-1 999 1599 4,9 892605 8,7 2 000-4 999 2992 9,1 1054182 10,2 5 000-9 999 3046 9,3 911130 8,8 10 000-19 999 3684 11,2 998055 9,7 20 000-49 999 5402 16,4 1198617 11,6 50 000-99 999 5308 16,1 1173489 11,4 100 000 a více 8278 25,2 2410355 23,4 celkem 32903 100,0 10302215 100,0 Zdroj dat: Sčítání lidu 1991, 2001 29

Praha patřila od 70. let spíše k regionům s nižším zastoupením Romů z jejich celkového počtu na území ČR (Příloha 2). V roce 1970 žilo na území Prahy necelých 6% romské populace a toto zastoupení se plynule zvyšovalo až na necelých 9% v roce 1991, v roce 2001 však byl zaznamenán pokles zastoupení na necelých 6%. Trend, zaznamenaný v Praze v letech 1991 2001 je v souladu s vývojem zastoupení Romů podle velikostních skupin obcí. Z výsledků sčítání lidu v letech 1970, 1980 a 1991 vyplývá, že nejvíce Romů žilo v Severočeském kraji; v roce 1970 to bylo téměř 30% romské populace, v letech 1980 a 1991 přibližně čtvrtina sečteného počtu Romů. Druhým v pořadí byl ve všech uvedených letech sčítání kraj Severomoravský, kde žila stabilně pětina Romů. Přibližně 14% z celkového počtu Romů bylo v letech 1970 a 1980 sečteno v Západočeském kraji, v roce 1991 se toto zastoupení mírně snížilo (na 12%) a ke krajům s více než desetinou sečtených Romů přibyl i kraj Jihomoravský. V ostatních krajích se zastoupení Romů z jejich celkového počtu pohybovalo již pod 10%, nejnižší hodnoty byly ve všech letech zaznamenány v kraji Jihočeském (kolem 5%). V posledním sčítání lidu v roce 2001 se k romské národnosti přihlásilo pouze necelých 12 tis.osob, téměř 16% z nich žilo v kraji Ústeckém, 15% v Moravskoslezském kraji a více než desetina ve Středočeském kraji. Nejméně Romů se k romské národnosti přihlásilo v kraji Vysočina a ve Zlínském kraji. Územní rozložení Romů se tak ani v nových podmínkách v 90. letech nijak výrazně nezměnilo. Časová řada relativního zastoupení Romů z úhrnu obyvatelstva je ovlivněna nejen odlišným charakterem demografické reprodukce romské populace a ostatního obyvatelstva, ale též intenzitou migrací a v případě Romů především způsobem jejich zjišťování v příslušných sčítáních lidu. I přes působení těchto faktorů zůstalo v regionálním pohledu v úrovni krajů zastoupení Romů z celkové populace poměrně stabilní (Příloha 2). Od 70. let patřila Praha spolu s Jihomoravským krajem k regionům s nejnižším podílem Romů na obyvatelstvu celkem. Nejvyšší relativní zastoupení Romů na celkovém obyvatelstvu bylo v letech 1970, 1980 a 1991 v kraji Severočeském a i pořadí na dalších třech místech zůstalo ve sledovaných letech sčítání zachováno kraj Západočeský, Severomoravský a Středočeský. Ve sčítání lidu v roce 2001 jsou vzhledem k nízkému zjištěnému počtu Romů hodnoty tohoto ukazatele podstatně nižší, z regionů však opět vedou severní a západní Čechy (Karlovarský a Ústecký kraj) a severní Morava (Moravskoslezský a Olomoucký kraj). Vyšší zastoupení Romů bylo i v kraji Libereckém a ve Středočeském kraji. Podle výsledků sčítání z roku 2001 byla územní diferenciace Romů v Praze značně nerovnoměrná (Tab. 3, Obr.2). Necelých 17% z jejich celkového počtu žilo na území Prahy 3, vyšší zastoupení bylo i v Praze 8, 5 a 4. V těchto čtyřech obvodech žila polovina z celkového počtu Romů na území Prahy. Nejnižší zastoupení Romů z jejich celkového počtu bylo v prvním pražském obvodě (pouhých 1,5%). I když zjištěný absolutní počet Romů v Praze a v jednotlivých městských částech je výrazně podhodnocený, jejich územní rozmístění lze považovat alespoň částečně za reálné. 30

Tab. 4 Romové v Praze: zjištěné počty podle městských částí, sčítání 2001 Městská Absolutní Na 1000 % z počtu Romů část počet obyvatel v Praze Praha 1 10 0,3 1,5 Praha 2 28 0,6 4,3 Praha 3 110 1,5 16,8 Praha 4 70 0,5 10,7 Praha 5 72 0,7 11,0 Praha 6 22 0,2 3,4 Praha 7 42 1,0 6,4 Praha 8 86 0,8 13,2 Praha 9 23 0,3 3,5 Praha 10 42 0,4 6,4 Praha 11 17 0,2 2,6 Praha 12 31 0,5 4,8 Praha 13 47 0,6 7,2 Praha 14 35 0,6 5,4 Praha 15 18 0,4 2,8 Hl. m. Praha 653 0,6 100,0 Zdroj dat: Sčítání lidu 2001 31

Obr. 2 Romové v Praze: zastoupení podle městských částí v %, sčítání 2001 18 16 % z celkového počtu Romů v Praze 14 12 10 8 6 4 2 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 městský obvod Na základě dosavadních zkušeností lze konstatovat, že přesný počet Romů žijících v Praze sčítáním zjistit nelze a stejně tak tomu bude i v budoucnu, neboť změny ve způsobu zjišťování národnostní skladby obyvatelstva ve sčítání lidu nelze očekávat. Národnost a etnický původ jsou osobní charakteristiky, které se podle mezinárodních úmluv smějí shromažďovat pouze se souhlasem osob, kterých se týkají a jedinou možnou metodou sčítání je deklarace svobodně zvolené národnosti; přípustné je i na podobnou otázku ve sčítání neodpovědět. Evidence národních výborů: Informace o početním stavu romské populace na území ČR a částečně i v regionálním pohledu lze získat i z evidence Romů národními výbory, které představovaly základní pomůcku pro práci sociálních pracovníků a zahrnovaly tu část romské populace, která byla příjemcem určité formy sociální pomoci. Souvislá řada dat této evidence je pro období 1976 1989, počátkem roku 1999 byla ukončena. I přes určitá omezení představuje tato evidence cenný zdroj dat, který byl zřejmě nejblíže reálné situaci a poslední údaj z roku 1989 (téměř 150 tis. Romů na území ČR) ) je často brán jako základ úvah o dalším vývoji početního stavu romské populace. Podle tohoto zdroje se počet Romů v Praze v letech 1976 1989 (Tab. 4, Obr. 3) plynule zvyšoval s výjimkou počátku 80. let. a v roce 1989 přesáhl již 12 tis. 32