Hodnocení potenciálu zdravotně postižených návštěvníků cestovního ruchu v Karlovarském kraji v České republice

Hodnocení potenciálu zdravotně postižených návštěvníků cestovního ruchu v Karlovarském kraji v České republice

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Hodnocení potenciálu zdravotně postižených návštěvníků cestovního ruchu v Karlovarském kraji v České republice Bakalářská práce Autor: Michaela Tesáková, Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Jihlava, 2016

Copyright 2015 Michaela Tesáková

Abstrakt TESÁKOVÁ, Michaela: Hodnocení potenciálu zdravotně postižených návštěvníků cestovního ruchu v Karlovarském kraji v České republice. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava, 2015. 73 stran. Cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit potenciál Karlovarského kraje pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Pomocí analýzy a metody subjektivního bodového systému zhodnotíme potenciál rozvoje cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby v Karlovarském kraji. Obsahem bakalářské práce je vymezení základních pojmů souvisejících s cestovním ruchem osob se zdravotním postižením. Přínos bakalářské práce je v přiblížení problematiky cestovního ruchu zdravotně postižených osob a zvýraznění jejich možností při účasti na cestovním ruchu v Karlovarském kraji. Klíčová slova Zdravotně postižení. Bezbariérovost. Potenciál cestovního ruchu. Přístupný cestovní ruch. Sociální cestovní ruch. 6

Abstract TESÁKOVÁ, Michaela: Evaluation of potential for development of tourism for visitors with disabilities in the Karlovy Vary region. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor of the thesis: Ing. Ivica Linderová, PhD. Degree of qualification: Bachelor. Jihlava 2015. 73 pages. The aim of the bachelor s thesis is to analyze and evaluate the potential of tourism for disabled visitors in Karlovy Vary region. Using a method of analysis and subjective point system will assess the development potential of tourism for the disabled in Karlovy Vary region. The bachelor s thesis contains definitions of basic concepts related to tourism, people with disabilities. The contribution of bachelor s thesis is an approach to tourism of disabled people and highlight the opportunities for participation in tourism in the Karlovy Vary region. Key words Disabled people. Barrier free. Potencial of Tourism. Accessible Tourism. Social Tourism. 7

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce Ing. Ivici Linderové, PhD. za trpělivost při zpracování bakalářské práce a za odborné vedení, cenné rady a připomínky, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. 8

Obsah SEZNAM TABULEK... 11 ÚVOD... 12 1 ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM... 13 1.1 Cestovní ruch osob se zdravotním postižením... 13 1.1.1 Znaky a charakteristiky cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 15 1.1.2 Vývoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Evropě a v České republice... 16 1.1.3 Zdravotně postižení návštěvníci v cestovním ruchu... 18 1.1.4 Organizace a programy podpory cestování zdravotně postižených osob... 24 1.2 Potenciál cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 27 1.2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 27 1.2.2 Přínosy podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 29 1.2.3 Legislativní úprava vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob v Evropě a ve světě... 31 2 ANALÝZA POTENCIÁLU KARLOVARSKÉHO KRAJE PRO ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OSOB... 37 2.1 Cíl a metodika zkoumání... 37 2.2 Lokalizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu zdravotně-postižených osob... 40 2.2.1 Přírodní atraktivity... 40 2.2.2 Kulturně-historické atraktivity... 42 2.2.3 Kulturně-společenské zařízení... 43 2.2.4 Jiné atraktivity... 45 2.3 Realizační předpoklady... 47 2.3.1 Ubytovací zařízení... 49 2.3.2 Pohostinská zařízení... 49 2.3.3 Sportovně-rekreační zařízení... 50 2.3.4 Bezbariérová přeprava... 53 2.4 Selektivní předpoklady... 55 2.4.1 Cestovní kanceláře a agentury... 55 2.4.2 Organizace osob se zdravotním postižením... 55 9

2.5 Zhodnocení potenciálu Karlovarského kraje pro rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 56 ZÁVĚR... 59 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 61 SEZNAM PŘÍLOH... 67 PŘÍLOHY... 68 10

Seznam tabulek Tabulka 1 Členění zdravotního postižení... 19 Tabulka 2 Stupně sluchového postižení dle velikosti sluchové ztráty... 22 Tabulka 3 Počet obyvatel a počet zdravotně postižených osob v České republice... 23 Tabulka 4 Stupnice hodnocení potenciálu cestovního ruchu zdravotně postižených osob... 38 Tabulka 5 Hodnotící kritéria pro zhodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby v Karlovarském kraji... 38 Tabulka 6 Bezbariérové vývěry pramenů v Karlovarském kraji... 41 Tabulka 7 Bezbariérově přístupné hrady a zámky v Karlovarském kraji... 43 Tabulka 8 Bezbariérová divadla a kina v Karlovarském kraji... 44 Tabulka 9 Bezbariérová muzea a galerie v Karlovarském kraji... 45 Tabulka 10 Bezbariérové naučné stezky a pěší trasy v Karlovarském kraji... 47 Tabulka 11 Bezbariérová infocentra v Karlovarském kraji... 48 Tabulka 12 Počet bezbariérových ubytovacích zařízení v Karlovarském kraji... 49 Tabulka 13 Bezbariérová lázeňská zařízení v Karlovarském kraji... 50 Tabulka 14 Bezbariérové aquaparky, koupaliště a bazény v Karlovarském kraji... 51 Tabulka 15 Bezbariérová sportovní zařízení v Karlovarském kraji... 52 Tabulka 16 Stupně bezbariérovosti nádražních stanic v Karlovarském kraji... 54 Tabulka 17 Bezbariérové železniční stanice v Karlovarském kraji... 54 Tabulka 18 Hodnotící kritéria v Karlovarském kraji... 58 Tabulka 19 Stupnice hodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby... 58 11

Úvod Cestovní ruch je jedním z nejrychleji se vyvíjejícího odvětví národního hospodářství a tvoří jeho významnou část v mnoha zemích světa. Má vliv na zaměstnanost a s tím spojenou tvorbu nových pracovních míst, je jedním ze zdrojů příjmů do státního rozpočtu a podílí se na vývoji dopravní infrastruktury, růstu vzdělanosti a růstu životní úrovně společnosti. Požadavky návštěvníků na cestovní ruch se liší dle potřeb jednotlivých segmentů návštěvníků. Přitom jedním ze segmentů návštěvníků jsou zdravotně postižené osoby. Zdravotně postižené osoby jsou omezeny, co se spotřeby služeb cestovního ruchu týče, existencí mnoha překážek, které jim zabraňují plně služby využít. Proto vznikají různé podpůrné programy a aktivity, které zamezují vznikání dalších bariér a mají za cíl odstranit bariéry stávající. Vzhledem k rychlému technologickému a společenskokulturnímu vývoji možnost účasti na cestovním ruchu pro zdravotně postižené osoby stále roste. Hlavním cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit potenciál Karlovarského kraje pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. V teoretické části bakalářské práce vymezíme základní pojmy a pojetí cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Zabýváme se vývojem sociálního cestovního ruchu a definujeme potenciál cestovního ruchu aplikován na cestovní ruch zdravotně postižených osob. V praktické části práce se zabýváme analýzou a vyhodnocením jednotlivých předpokladů potenciálu Karlovarského kraje v rámci cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby. 12

1 Rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Cestovní ruch je dnes nedílnou součástí životního stylu velké části společnosti. Podílí se na tvorbě HDP, a je jedním z předních prvků mezinárodního obchodu. Kromě toho hraje stále větší roli v komunikaci a při výměně znalostí. Vzhledem ke své povaze a jeho dopadu, cestovní ruch by měl být přístupný všem bez rozdílů. Díky univerzálnímu použíti principu rovnocenných příležitostí, jsou obecné zásady a usnesení vydávány mezinárodními institucemi, které platí v mnoha zemích, a cestovní ruch je tak vnímán jako právo všech občanů a proto je potřeba, aby byla zajištěna eliminace bariér, aby byla tato práva umožněna každému. [30] 1.1 Cestovní ruch osob se zdravotním postižením Pásková a Zelenka (2002) považují cestovní ruch za souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu a to včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně správních aktivit jako jsou: politika cestovního ruchu, propagace cestovního ruchu, regulace cestovního ruchu, mezinárodní spolupráce apod., a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity. [24] Podle Gúčika (2000) cestovním ruchem rozumíme soubor činností zaměřených na uspokojování potřeb souvisící s cestováním a pobytem osob mimo místo trvalého bydliště a obvykle ve volném čase za účelem odpočinku, poznávání, zdraví, rozptýlení a zábavy, kulturního a sportovního vyžití, služebních cest a získání komplexního zážitku. [7] Právo na cestování (zakotvené v Globálním kodexu cestovního ruchu vydaném Světovou organizací cestovního ruchu), obdobně jako právo na svobodu pohybu, dovolenou a volný čas (přiznané ústavou České republiky, resp. Všeobecnou deklarací lidských práv) má být ve stejné míře dostupné všem občanům. Dosud však existuje řada osob, které nemohou tato svá práva realizovat. Nejčastějším důvodem je nedostatek finančních prostředků nebo překážky v infrastruktuře cestovního ruchu. Zajištění dostupnosti těchto práv v praxi je základní vizí cestovního ruchu pro všechny. [55] Cestovní ruch pro všechny usiluje o vytváření přístupných destinací cestovního ruchu a produktů a přijímání opatření, která umožní cestovat a plnohodnotně využívat služby 13

cestovního ruchu všem skupinám potenciálních zákazníků bez ohledu na jejich ekonomickou situaci, při respektování jejich jedinečnosti a individuality. Cestovní ruch pro všechny je někdy označován jako sociální cestovní ruch nebo přístupný (bezbariérový) cestovní ruch. [55] Přístupný cestovní ruch pro všechny, není o vytváření oddělené služeb pro osoby se zdravotním postižením, zaměřuje se na úplnou integraci, nebo spíše začleňování osob se speciálními potřebami, zejména zdravotně postižených a starších lidí, v oblasti cestovního ruchu. [16] Účinný přístupný cestovní ruch byl definován Darcym (2006) jako proces umožňujícím lidem se zdravotním postižením a seniorům fungovat nezávisle, s vlastním kapitálem a důstojností, prostřednictvím poskytování univerzálních produktů cestovního ruchu. [2] Přístupný cestovní ruch obsahuje veškeré podněty, které zvyšují přístupnost destinací cestovního ruchu, zařízení a služeb a umožňují všem potenciálním zákazníkům jejich pohodlné a bezpečné (vy)užívání, bez závislosti na cizí pomoci či bez nutnosti dodatečných úprav. Přístupnost je často omezována na osoby se zdravotním postižením, ve skutečnosti však má širší rozměr. [55] Přístupný cestovní ruch není specifická forma cestovního ruchu jako např. seniorský cestovní ruch, cestovní ruch mládeže nebo cestovní ruch osob se zdravotním postižením. Nejde totiž o cestovní ruch určitých skupin, ale o zohledňování potřeb, zájmů a možností (omezení) všech potenciálních návštěvníků a jejich začleňování do běžných forem cestovního ruchu. Jinými slovy cílem přístupného cestovního ruchu není vytváření oddělených služeb nebo zařízení pro určité skupiny zákazníků, ale odstraňování překážek, které určitým skupinám zákazníků cestování komplikují nebo je od účasti na cestovním ruchu odrazují. [55] Sociální cestovní ruch obsahuje všechny iniciativy, které zpřístupňují cestovní ruch osobám se zvláštními potřebami, především pak lidem s nízkými příjmy. Zahrnuje činnosti organizované odborovými organizacemi, zaměstnavateli pro své zaměstnance, vládou, místními samosprávami nebo jen organizovanou skupinou lidí, které umožní sociálně znevýhodněným lidem finanční překážku překonat a vycestovat. [55] Podobný způsobem definují sociální cestovní ruch i Pásková a Zelenka (2002), vidí jej jako cestovní ruch typologizovaný podle způsobu hrazení nákladů část nákladů nebo 14

celé náklady na cestování pro sociálně handicapované osoby (vysoký věk, nízké příjmy, tělesné nebo duševní postižení apod.) nebo pro osoby v rámci motivačních programů hradí instituce, stát, zaměstnavatel, nadace apod. [24] Naopak Minnaert, Maitland a Miller (2012) vnímají sociální cestovní ruch jako cestovní ruch se zvýšenou morální hodnotou, jehož cílem je přispívat k užitku hostitelského subjektu nebo k užitku návštěvníka. [21] 1.1.1 Znaky a charakteristiky cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Přístupnost vyjadřuje možnost všech návštěvníků (s různými potřebami a schopnostmi) destinace cestovního ruchu mít jednoduchý přístup k zařízením (stavbám), dopravě, informacím, komunikaci, atrakcím a jiným službám, aktivně se zapojit do programů a akcí pro hosty a mít z nich prospěch. Odráží se v ní také kompetence personálu, jmenovitě schopnost reagovat na specifické potřeby zákazníků. Podporuje začleňování osob se specifickými potřebami do cestovního ruchu, potažmo společnosti. Musí proto pronikat do všech sektorů cestovního ruchu a nesmí být řešena pouze jako okrajová záležitost. [55] Přístupnost není jen o invalidním vozíku. Přístupnost odkazuje na to, jak je samostatný přístup snadný pro každého, bez potřeby zvláštních režimů, ve smyslu vstupů a využívání budov, outdoorových ploch a ostatních zařízení. Poskytování informací o dostupnosti a zlepšování přístupu prospěšný široké škále lidí, kteří chtějí cestovat, může být poněkud obtížné. [44] Lidé s omezenou schopností pohybu a orientace mají stejné motivy k cestování jako lidé bez omezení, tj. poznávání, odpočinek, vzdělání, společenský kontakt, nevšední zážitky, změna prostředí atd. Přítomnost omezení se odráží ve specifických potřebách týkajících se služeb nebo prostředí, proto rozlišujeme fyzickou, informační a ekonomickou přístupnost. [55] Z hlediska fyzické přístupnosti je pro zdravotně postižené osoby důležité přístupné prostředí a dopravní infrastruktura budovy a (technické) vybavení bez architektonických překážek, navržené dle zásad univerzálního designu. Z toho vyplývá i přizpůsobená nabídka základních a doplňkových služeb cestovního ruchu a programové 15

balíčky využívající potenciál regionu, ze kterých si vyberou všichni bez ohledu na věk, zdravotní stav nebo fyzické vlastnosti. [55] Informační přístupnost představuje získání spolehlivých informací, o přístupnosti by měly být šířené v přístupných formátech různými komunikačními kanály. Dále zavedení jednotných standardů pro posuzování přístupnosti a schopnost vyhovět specifickým potřebám a nabídnout odpovídající služby. [55] Ekonomická přístupnost znamená mít možnost výběru z různých cenových úrovní a stejné sazby pro všechny za standardní služby (bez příplatků za zpřístupnění). [55] Zdravotně postižení účastníci cestovního ruchu své potřeby a požadavky podřizují těžkostem, kterým čelí díky svého handicapu. Nejčastějšími formami cestovního ruchu lidí s handicapem jsou: poznávací cestovní ruch; okružní plavby lodí; rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích; zdravotní a lázeňský cestovní ruch, a to za účelem preventivní nebo regenerační lázeňské léčby; kulturní cestovní ruch, směrující především do hlavních měst Evropské unie; náboženský cestovní ruch za účelem návštěv poutnických míst; okružní plavby nebo nákupní cestovní ruch do okolních zemí. [13] Zdravotně postižené osoby často získávají informace od zaměstnanců cestovních kanceláří a agentur. Jde především o informace týkající se šířky dveří, stavu chodeb, chodníků, přístupových cest, speciálních stravovacích možností. Nepříliš často se ovšem stává, že zaměstnanci cestovních kanceláří jsou s těmito specifikami obeznámeni. [13] 1.1.2 Vývoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Evropě a v České republice Celosvětově je tempo růstu osob se zdravotním postižením nebo se zvláštními potřebami vyšší než růst počtu obyvatel. To je vzhledem ke stárnutí obyvatelstva a ke globálnímu nárůstu zdravotních podmínek potíží důvodem růstu počtu zdravotně postižených osob. Charakteristiky postižení v dané zemi jsou ovlivněny trendy v oblasti zdravotních podmínek a v oblasti životního prostředí a dalších faktorů, jako jsou dopravní nehody, přírodní katastrofy, konflikty, stravovací návyky, a zneužívání určitých látek. [30] Počátky sociálního cestovního ruchu lze datovat ke vzniku průmyslových společností na konci 19. století. Je obtížné určit jeden faktor nebo soubor faktorů, či jeden nebo více 16

specifických zájmů, které vedly k nerovnoměrnému rozvoji sociálního cestovního ruchu a rolí různých institucí v Evropě. [27] První samostatné iniciativy začaly objevovat možnost pro jisté skupiny, jet na dovolenou. Průkopníci sociálního cestovního ruchu v Evropě byli často sociálně-vzdělávací a náboženské organizace. [20] V té době sociální cestovní ruch neměly na starosti orgány veřejné moci. Stěžejním bodem ve vývoji cestovního ruchu byla v roce 1936 Úmluva o placené dovolené, předložená Mezinárodním úřadem práce v Ženevě. Článek 2.1 této úmluvy stanoví, že "každá osoba, na kterou se vztahuje tato úmluva, má nárok po jednom roce nepřetržité služby na každoroční dovolenou s platem nejméně šest pracovních dnů". [20] Období mezi lety 1950 a 1980 jsou popisována jako slavná třicátá léta. Během těchto let, byla zahájena působnost řady mezinárodních organizací, jako jsou: Mezinárodní federace populárních cestovních organizací (International Federation of Popular Travel Organisations, IFPTO, 1950); Federace mezinárodních organizací mládežnického cestovního ruchu (Federation of International Youth Travel Organisations, FIYTO, 1956). Jejich vznik byl doprovázen uvedením různých prohlášení a pořádání konferencí o sociálním cestovním ruchu. [20] V návaznosti na slavná třicátá léta, sociální cestovní ruch prošel obdobím transformace a přeorientování. To bylo zapříčiněno hlavně kvůli změnám, které ovlivnily do té doby tradiční cílovou skupinu pro sociální cestovní ruch, manuálně pracující. Ti byli stále více schopni vzít si dovolenou v komerčním okruhu, vzhledem k nízkým cenám masového cestovního ruchu, která jim byla nabídnuta. Místo nich, byla pozornost zaměřena na nezaměstnané, rodiny s jedním rodičem, mladé rodiny s nízkými příjmy a od roku 1980 na cestovní ruch pro osoby se zdravotním postižením nebo omezenou pohyblivostí. [20] V České republice je sociální cestovní ruch poměrně nová a málo známá oblast. Ačkoli se termín sociální cestovní ruch poprvé objevil ve vládních dokumentech před několika lety, první iniciativy, které by podporovaly a prosazovaly tuto myšlenku, jsou stále v začátcích. [6] 17

1.1.3 Zdravotně postižení návštěvníci v cestovním ruchu Oliver (1990) vnímá zdravotní postižení jako komplexní soubor společenských vztahů, které jsou společností považovány za znehodnocení osoby. Proto je zdravotní postižení produktem sociálních vztahů, které produkují zakázané bariéry a nepřátelské společenské postoje, které vylučují, oddělují a utlačují lidi se zdravotním postižením a popírají jim jejich právo na občanství. [23] Osoby se zdravotním postižením jsou plnoprávnými občany, stále významnějším segmentem poptávky po cestovním ruchu, a faktorem pro rozčlenění destinací a produktů do strategií rozvoje cestovního ruchu. [30] Světová zdravotnická organizace (World Health Organization) definuje zdravotní postižení jako jakékoliv omezení nebo nedostatek, která neumožňují vykonávat činnosti způsobem nebo v rámci rozsahu, které jsou považována za normální pro zdravého člověka. Je charakterizováno výstřednostmi či nedostatky z běžně očekávaných výkonů a chování, a ty mohou být dočasné nebo trvalé, vratné nebo nevratné, a progresivní nebo regresivní. Postižení mohou vzniknout v přímém důsledku snížení kvality života nebo jako reakce u jedince, zejména na psychologické, k fyzické, smyslové nebo jiné poškození. [28] V České republice neexistuje jednotná definice pro osoby se zdravotním postiženým. Existuje množství definic s různými kritérii vymezení pojmu podle odlišných oborových zaměření. Podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti odstavce 2 osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány: a) invalidními ve třetím; b) invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo c) zdravotně znevýhodněnými. Za osoby se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. b) se považují i fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení. Zdravotní postižení vymezuje i zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách Zdravotním postižením míní tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. Podle Krhutové (2014) můžeme členit zdravotní postižení podle druhu, doby vzniku a intenzity. (Tabulka 1) 18

Tabulka 1 Členění zdravotního postižení Smyslové postižení zrakové, sluchové, duální vrozené PODLE DRUHU Tělesné postižení postižení hybnosti, mobility, vnitřní nemoci PODLE DOBY VZNIKU Postižení mentálních funkcí mentální postižení, duševní nemoci PODLE INTEZNIZTY (stupeň, hloubka) získané Kombinované postižení lehké středně těžké těžké velmi těžké Pramen: Krhutová 2014 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením uvádí, že k osobám se zdravotním postižením patří ty, které mají dlouhodobé fyzické, mentální, duševní nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plné a efektivní účasti ve společnosti rovnocenně s ostatními. [22] a) Mentální postižení dle vzniku můžeme dělit následovně. Vrozené mentální postižení do této skupiny spadají postižení, která vznikla v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním zhruba do dvou let života dítěte. Setkáváme se tu s anomáliemi ve vnějším vzhledu, se stereotypními pohyby, s poruchami pozornosti a paměti, s vadami řeči. Nejčastější příčiny jsou odchylky ve skladbě chromozómů (Downův syndrom), hormonální poruchy, vrozené metabolické, onemocnění či úraz matky v průběhu těhotenství, ozáření budoucí matky rentgenovými, radiovými či jinými paprsky apod. [8] Získané mentální postižení (demence) rozdíl mezi oligofrenií a demencí spočívá především v tom, že demence zasahuje celou mozkovou kůru člověka. Demence vzniká kdykoliv po druhém roce života člověka, a tudíž neovlivňuje vnější vzhled postiženého. [8] Stařecká demence jedná se o patologickou poruchu postihující stárnoucího člověka. Příčinou může být vrozená dispozice, degenerativní změny vedoucí k atrofii mozku (ty bývají vyvolané životem v nevhodném prostředí), nedostatečné léčení duševní choroby. Projevuje se úbytkem intelektu, poruchami paměti a zvýrazněním nepříjemných povahových vlastností. [8] U duševních nemocí bývá hlavním spouštěčem nějaký faktor a zároveň je to ovlivněno způsobem výchovy, událostmi, které se vyskytují v průběhu života, potížemi v 19

mezilidských vztazích, pracovními a existenčními starosti. Mezi nejčastější duševní poruchy patří neurózy (úzkostná neuróza, fobie, poruchy příjmu potravy, hypochondrie). Dalšími duševními poruchami jsou poruchy osobnosti, schizofrenie, poškození mozku a demence. [36] K typům postižení, kterým se z hlediska odstraňování bariér věnuje nejvyšší pozornost, patří tělesné, smyslové a kombinované postižení. b) Tělesná postižení jsou přetrvávající nápadnosti, snížené pohybové schopnosti s dlouhodobým nebo podstatným působením na kognitivní, emocionální a sociální výkony. Řadíme mezi ně vady pohybového a nosného ústrojí, tzn. kostí, kloubů, šlach, svalů a cévního zásobení. Dále pak poškození nebo poruchy nervového ústrojí, pokud se projevují narušenou hybností. [25] V naší době se za tělesné postižení považuje dlouhodobý nebo trvalý stav, jenž je charakteristický anatomickou, orgánovou nebo funkční poruchou, kterou již nelze veškerou léčebnou péčí zcela odstranit nebo alespoň významně zmírnit. Takový stav znamená postižení některé či více oblastí obvyklého fungování člověka, přináší výraznou redukci jeho reálných možností i životních šancí, omezuje jeho práceschopnost a negativně zasahuje do mnoha stránek kvality jeho života. Nejzřetelnějším rysem osob s tělesným postižením bývá omezení pohybových schopností anebo narušen obvyklých pohybových vzorců či koordinace pohybů. [22] Mezi nejfrekventovanější typy tělesného postižení patří centrální poruchy hybnosti, z nich nejznámější je dětská mozková obrna (DMO). U většiny forem DMO se působení zvýšeného či sníženého, popř. kolísavého svalového napětí odráží v hybnosti jedné, dvou či všech končetin, které člověk s DMO nedokáže náležitě využít k chůzi (v případě ochrnutí nohou) nebo sebeobsluze a k běžným úkonům a činnostem všedního dne. Na první pohled je zřejmé, že u osob s DMO trpí zejména volní hybnost, která je základem pro vůlí ovlivnitelné, plánované, záměrné pohyby. [8] Dále jsou poruchy hybnosti jako důsledky jiných onemocnění, mezi něž patří myopatie, spinální amyotrofie, Parkinsona choroba, Bechtěrevova nemoc, juvenilní progresivní polyartritida nebo roztroušená skleróza. [8] Porucha tvaru je v případě malformací vrozená, bývá způsobena tzv. vrozenou vývojovou vadou, vzniklou nejčastěji na základě působení teratogenu v nitroděložním vývoji. 20

Porucha tvaru či velikosti se může týkat lebky i páteře, trupu v oblasti hrudní, bederní i křížové, všech končetin. Získané poruchy hybnosti vznikají kvůli poúrazovému stavu mozku nebo míchy, poúrazové ztráty končetiny nebo její části a poúrazové deformity těla či tělesné části. [8] Způsob, jakým jednáme s osobou s tělesným postižením, vytváří pro ně i pro ostatní účastníky rozhovoru představu, jak je vnímáme. Neobracejme se v rozhovoru na doprovod klienta, hovořme vždy s klientem samotným, i kdyby to mělo být tlumočeno prostředníkem. K rozhovoru s osobou s tělesným postižením sedícím na vozíku vyhledávejme příležitost k tomu, abychom sami také seděli a mohli vzájemně komunikovat tváří v tvář. Při rozhovoru o klientovi, anebo při jeho hodnocení se zaměřujeme na hodnocení schopnosti, nikoliv neschopnosti či omezení klienta. [8] c) Podle Finkové (2010) za osobu se zrakovým postižením je považován jedinec, který má i po korekci vady (chirurgické, optické, medikamentózní) stále narušeno zrakové vnímání tak, že mu činí potíže v běžném životě. Dále Finková (2010) rozlišuje čtyři stupně narušení zrakového vnímání. Osoby nevidomé jsou chápány jako kategorie osob s nejtěžším stupněm zrakového postižení a patří sem děti, mládež, dospělí a senioři, kteří mají zrakové vnímání narušeno na stupni nevidomosti (slepoty). Nevidomost můžeme ještě rozdělit na několik stupňů, a to na nevidomost praktickou, skutečnou a plnou. Osoby slabozraké potom vymezujeme jako kategorii osob, a to děti, mládež, dospělé a seniory, které mají zrakové vnímání na stupni slabozrakosti. Rozlišujeme slabozrakost lehkou a těžkou. Osoby se zbytky zraku charakterizujeme jako skupinu osob, která je hraniční skupinou mezi slabozrakými a nevidomými. Je to skupina na pomezí praktické slepoty a těžké slabozrakosti. Osoby s poruchami binokulárního vidění. Tyto osoby mají částečně omezené zrakové funkce, obvykle jednoho oka. [5] Jak se k osobám se zrakovým postižením chovat doporučují následující pravidla. Svou pomoc nabízíme nenápadně a přirozeně, ale jasně tak, aby nevidomý bezpečně poznal, že hovoříme s ním. Jdeme vždy po té straně nevidomého, která je méně bezpečná. Při doprovázení podáváme nevidomému informace o okolním prostředí. Na obrubník nebo 21

na schodiště je zapotřebí vstupovat kolmo, před vstupem zpomalit nebo zastavit a nevidomého informovat. [8] Při poskytování služeb cestovního ruchu pro zrakově postižené osoby je třeba dbát na větší důraz kvalitního popisu při výkladu průvodce, vyhledání bezbariérového zařízení s ohledem na způsob orientace nevidomých a slabozrakých, zdůraznit možnosti kompenzačního vnímání (hmat, sluch, čich, chuť), zpřístupnit dle možnosti alespoň některé expozice pro vnímání hmatem. [8] d) Langer (2014) za sluchové postižení považuje sociální důsledek takové ztráty sluchu, kterou již není možné plně kompenzovat technickými pomůckami, a která již tedy negativně ovlivňuje kvalitu života člověka. [15] Pro účely klasifikace dle Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 1980 členíme sluchové postižení dle velikosti sluchové ztráty. Tabulka 2 Stupně sluchového postižení dle velikosti sluchové ztráty Stupeň postižení Ztráta v db dospělí Ztráta v db dítě Normální sluch 25 15 Lehká sluchová porucha 26 40 16 40 Střední sluchová porucha 41 55 Středně těžká sluchová porucha 56-70 Těžká sluchová porucha 71 90 Úplná ztráta sluchu - hluchota nad 90 Pramen: WHO, 1980 Při komunikaci se sluchově postiženým klientem, kterému není tlumočeno, je důležité především zajištění tzv. vnějších podmínek pro odezírání. Důležitý je postoj mluvícího a odezírajícího, oči odezírajícího by měly být na úrovni úst mluvícího a navázání tzv. zrakového kontaktu. Pro mluvícího by mělo platit nemluvit z profilu, neotáčet se, raději se nepohybovat. Optimální vzdálenost je 0,5m 3m (maximálně 4m). Důležitým doprovodem mluvení je mimika a gestikulace dokresluje, podbarvuje význam mluveného slova. Při jednání se sluchově postiženým klientem je důležité předem informovat o tématu hovoru i o jeho případné změně. Všechny požadavky kladené na sluchově postiženého klienta musí být stanoveny jasně a v případě potřeby dát tyto informace v písemné podobě. [8] 22

Podle informací OSN a Světové zdravotnické organizace Současnou světovou populaci tvoří z 19,64% osoby se zdravotním postižením. [14] Světová zdravotnická organizace uvádí, že v Evropě je 9 až 13 % takových osob. [29] Šetření Eurostatu z roku 2014, které bylo zaměřeno na skupinu lidí ve věku 15 64 let v 31 zemích světa 28 členských států Evropské Unie, Turecko, Island a Švýcarsko, se vztahuje na dvě rozlišení. Prvním jsou osoby se zdravotním postižením, jako je zrakové, sluchové, tělesné či mentální. Druhá skupina jsou osoby se zdravotním postižením, které jsou na základě toho omezeni v zaměstnání a nemohou tak vykonávat plně nebo vůbec určitá povolání. V Evropské Unii podle prvního rozlišení je celkově téměř 45 milionů zdravotně postižených osob osob. Ve Francii, v Lucembursku, Rakousku a ve Finsku je více než 20% obyvatel této kategorie. Méně než 10% zdravotně postižených osob je v České republice, Irsku, Řecku, Španělsku, Itálii, na Kypru a na Maltě. Asi 35 milionů osob (11,1%) v Evropské Unii vykázala postižení definována druhým rozlišením, což dává o 10 milionů méně než první definice. Podobný rozdíl byl pozorován ve většině zemí. Nicméně, v Irsku, na Maltě, ve Španělsku, České republice, na Kypru, Slovensku, Rumunsku, Dánsku, Portugalsku, Slovinsku a na Islandu, je naopak procento takto zdravotně postižených osob vyšší. Podle posledního výběrového šetření Českého statistického úřadu z roku 2013 v současné době žije v České republice celkem 1 077 673 osob se zdravotním postižením. Jejich podíl na celkové populaci se ve srovnání s rokem 2007, kdy bylo provedeno předchozí výběrové šetření, zvýšil z 9,9 % na 10,2 procenta (muži 9,9% a ženy 10,6%). Tabulka 3 Počet obyvatel a počet zdravotně postižených osob v České republice Počet obyvatel (stav k 31. 12. 2012) Počet zdravotně postižených osob Celkem 10 516 125 1 077 673 Pohlaví Muži 5 164 349 512 761 Ženy 5 351 774 564 912 Věkové složení obyvatel 0 14 let 1 560 296 64 307 15 29 let 1 881 844 65 143 30 44 let 2 495 730 109 947 Pramen: Vlastní zpracování 2015, podle ČSÚ 2013 23

Tabulka 3 Pokračování 45 59 let 2 075 490 206 891 60 74 let 1 794 618 333 211 75 + 708 147 298 174 Pramen: Vlastní zpracování 2015, podle ČSÚ 2013 1.1.4 Organizace a programy podpory cestování zdravotně postižených osob S rozvojem sociálního cestovního ruchu začaly vznikat mnohé organizace a programy na podporu sociálního cestovního ruchu a zároveň s tím spojeného cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Působení organizací a aplikace programů podpory je jak na národní úrovni, tak i na mezinárodní úrovni. a) Organizace sociálního cestovního ruchu. V současné době působí řada organizací na podporu rozvoje sociálního cestovního ruchu a cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby. Hlavním cílem valné části z nich je zvýšení počtu návštěvníků se zdravotním postižením. O to se stará například Mezinárodní organizace pro sociální cestovní ruch nebo Evropská síť pro přístupný cestovní ruch. Mezinárodní organizace pro sociální cestovní ruch (OITS, Organisation internationale du tourisme social) byla založena v roce 1963, je mezinárodní neziskovou organizací, jejímž posláním je podporovat přístup pro volný čas, dovolenou a cestovní ruch pro všechny, tj. mladé lidi, rodiny, senioři a zdravotně postižené osoby. Rovněž si přeje podporovat udržitelnou a solidární turistiku ve prospěch místního obyvatelstva a s ohledem na přírodní a kulturní dědictví. Členové OITS jsou soukromé a státní organizace, které jsou buď ziskové, nebo neziskové. Patří mezi ně organizace cestovního ruchu, jako jsou majitelé rekreačních středisek a vesnic, mládežnická ubytovna sítí, agentur a operátorů, odbory, družstva, nevládních organizací, vzdělávacích institucí a oficiálních organizací cestovního ruchu, z nichž všichni vykonávají činnost, která je užitečná pro sociální cestovní ruch. OITS má v současné době 160 členů v 35 zemích v Evropě, Severní a Jižní Americe a Africe, včetně asi tucet států, a více než 30 místních a regionálních orgánů. [56] Další organizací je Evropská síť pro přístupný cestovní ruch (ENAT, European Network for Accessible Tourism). ENAT byla založena v lednu 2006 jako projekt na základě 24

iniciativy devíti sponzorských organizací v šesti členských státech Evropské Unie. Dne 8. května 2008 byla zaregistrována u kanceláře obchodního soudu v Bruselu, jako nezisková organizace Evropská sít pro přístupného cestovního ruchu. Poslání Evropské sítě pro přístupný cestovní ruch je, aby evropské turistické destinace, produkty a služby byly přístupné všem cestujícím a podpora bezbariérového cestování po celém světě. [39] Národní agentura pro poukázky na dovolenou (ANCV, Agence Nationale pour les Chèques-Vacances) je francouzská veřejná instituce, která vznikla v roce 1982 pod záštitou ministerstva hospodářství a financí a ministerstva pro cestovní ruch. Jejím cílem je snížení nerovností v přístupu k dovolené a volnému času. [31] ANCV se zaměřuje na čtyři cílové skupiny: starší osoby; mládež; včetně rodin s jedním rodičem, osoby se zdravotním postižením. [31] Ve Španělsku působí Institut pro seniory a sociální služby (IMSERSO, Institute for Older Persons and Social Services), které je přisuzována odpovědnost za seniory, včetně vytvoření funkčního systému ochrany osob v závislosti na rozvoji politik a programů týkajících se aktivního stárnutí populace. Je také odpovědna za řízení sociálních služeb doplňkového systému sociálního zabezpečení a řízení plánů, programů a celostátních služeb pro seniory. [45] Britská Family Holiday Association vznikla v roce 1975 za účelem výšení počtu rodin, které získají přístup k dovolené, zkoumat a prosazovat hodnotu dovolených pro znevýhodněné rodiny. Dále zvýšit povědomí o rozsah problému nedostatku přístupné dovolené. Vizí je pro společnost kvalita rodinného života posílena prostřednictvím spravedlivého přístupu vysokou hodnotou odpočinku a rekreací, bez ohledu na znevýhodnění nebo chudobu. [42] V České republice pracuje Národní rada osob se zdravotním postižením ČR (NRZP ČR), která je od 11. prosince 2014 zapsaným spolkem s celostátní působností, které zastupuje zájmy osob se zdravotním postižením při jednáních se státními a veřejnými institucemi. Úlohou NRZP ČR je přispívat k integraci osob se zdravotním postižením do společnosti a důsledně obhajovat lidská práva těchto lidí. Tuto svoji úlohu plní připomínkováním legislativních norem a realizací projektů, které přispívají k začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti ve všech sférách činnosti. Je hlavním poradním 25

orgánem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany a dále je členem čtyř mezinárodních organizací obhajujících zájmy osob se zdravotním postižením. Jedná se o tyto organizace: European Disability Forum, Rehabilitation International, FIMITIC a Disabled Peoples International. NRZP ČR byla založena v roce 2000 a v současné době má 103 členských organizací, které sdružují přibližně 300 tisíc osob se zdravotním postižením nebo jejich zástupců. [50] b) Programy podpory cestování zdravotně postižených osob vznikají za účelem usnadnění přístupu sociálního cestovního ruchu a cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby. Mezi ty nejznámější na mezinárodní úrovni patří program Calypso nebo EUROKLÍČ. Calypso je tříletý program Evropské komise, který byl aplikován v letech 2009-2011 se snahou zpřístupnit cestování znevýhodněným skupinám a zároveň pozvednout hospodářství jednotlivých zemí a příležitosti k zaměstnání. Zaměřuje se na čtyři skupiny, a to na znevýhodněné mladé lidi ve věku 18 30 let, rodiny s finančními nebo jinými potížemi, osoby se zdravotním postižením a na osoby nad 65 let a důchodce, kteří si cestování nemohou dovolit. [39] Mezinárodní projekt EUROKLÍČ už více než dvacet let efektivně pomáhá lidem se sníženou schopností pohybu ve vyspělých evropských zemích a zapouští kořeny i v USA. Asociace krajů ČR poskytla Národní radě osob se zdravotním postižením ČR záštitu pro přípravu a realizaci tohoto projektu na území ČR. Dlouhodobým cílem projektu je zajistit osobám se sníženou schopností pohybu na celém území ČR rychlou a důstojnou dostupnost veřejných sociálních a technických kompenzačních zařízení (např. výtahů, svislých a schodišťových plošin apod.) tím, že: budou tato zařízení osazena jednotným Eurozámkem; osobám se zdravotním postižením budou na základě průkazu ZTP nebo ZTP/P distribuovány univerzální Euroklíče; prostřednictvím Sítě mateřských center v jednotlivých krajích budou Euroklíče dlouhodobě zapůjčovány rodičům dětí do tří let; seniorům a osobám krátkodobě zdravotně indisponovaným budou Euroklíče půjčovány přímo ve veřejně přístupných budovách (např. u obsluhy, na recepci, vrátnici apod.). [50] V souvislosti s usnadněním cestovního ruchu pro zdravotně postižené bylo v České republice realizováno několik projektů: Sedlčansko pro handicapované - informační leták o bezbariérových zařízeních a objektech včetně cyklostezek. Beskydy pro všechny zaměřující se mimo jiné na zpřístupnění oblasti i handicapovaným návštěvníkům 26

(www.projekt-beskydy.cz). Projekt mapující dostupnost turisticky zajímavých objektů v Českém Krumlově jako soubor specializovaných informací v elektronické i tištěné formě a další. Řada těchto projektů byla spolufinancována z prostředků (fondů) Evropské unie. [14] 1.2 Potenciál cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Pro Gúčika (2004, In Linderová, 2012) potenciál cestovního ruchu představuje z ekonomického hlediska kapacitu, strukturu a využívání infrastruktury cestovního ruchu., tj. strukturu ubytovacích, pohostinských a dalších zařízení cestovního ruchu, využívání jejich kapacit v sezónním a mimosezónním období. Z geografického hlediska jde podle Mariota (1983, In Linderová, 2012) o způsobilost území poskytnout podmínky pro rozvoj. Pásková a Zelenka vnímají potenciál cestovního ruchu jako souhrnnou hodnotu všech předpokladů cestovního ruchu oceněných na základě bodovací škály, snížená o zápornou hodnotu negativních faktorů rozvoje cestovního ruchu. Zejména o špatný stav složek životního prostředí jako jsou kyselé deště, nízká kvalita vzduchu, aj. a konfliktní land-use daného území. [24] Potenciál cestovního ruchu se podle Bíny (2010) dá definovat jako soubor územních podmínek a předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu, které vytváří složitý multidisciplinární systém. Do systému spadají přírodního prostředí, hodnoty kulturněhistorického dědictví i projevy aktuální činnosti lidské společnosti. [1] 1.2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Faktory ovlivňující rozvoj cestovní ruchu dělíme na lokalizační, selektivní a realizační. [26] a) Lokalizační předpoklady jsou takové faktory či podmínky pro cestovní ruch, které jsou dány územím a jsou prakticky neměnné. Patří mezi ně především přírodní podmínky, jako je klima, charakter a modelace terénu (geologie, reliéf, geomorfologie), vodní poměry, přírodní atraktivity, živočichové a rostliny (fauna a flóra), a dále společenské atraktivity, tedy ty, jež vznikly a existují díky činnosti lidí (např. památky, zvyky, gastronomie apod.). [26] 27

V rámci cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby se jedná o vhodnost přírodních a kulturně-historických atraktivit a jejich možné přizpůsobení požadavkům zdravotně postiženým návštěvníkům. Při výstavbě nových budov je nutno myslet na bezbariérové požadavky, překážka nastává u přizpůsobení historických budov, kde jsou nutné nainstalovat zařízení, jako jsou rampy, plošiny, výtahy nebo vodící linie, které umožní přístup zdravotně postižením návštěvníkům. Možné usnadnění je i přizpůsobit prohlídkové trasy zámků či hradů zdravotně postiženým návštěvníkům. Stejným způsobem je možné upravit naučné stezky v přírodě, vzhledem k členitosti terénu bývá nutné provést menší úpravy, aby byla využita i zdravotně postiženými návštěvníky. b) Selektivní předpoklady pomáhají jeho vzniku a rozvoji. Mezi tyto předpoklady se řadí politické např. politický systém, vnitropolitické uspořádání země, administrativní, urbanizační (poptávka obyvatel na účasti cestovního ruchu), demografické, personální, ekologické a sociologické (fond volného času, kulturní a vzdělanostní úroveň, životní úroveň) předpoklady. K selektivním předpokladům patří také úroveň řízení cílového místa, úroveň spolupráce mezi jednotlivými subjekty v území, vnímání důležitosti politiky cestovního ruchu a jeho veřejná podpora, příjmová situace potenciálních návštěvníků. [26] Z hlediska cestovního ruchu pro zdravotně postižené, selektivní předpoklady můžeme brát, jako způsob jakým je stát schopen zajistit osobám se zdravotním postižením rovnocenné podmínky, tedy stejné jako osobám bez omezení. c) Realizační předpoklady umožňují danou oblast dosáhnout (doprava) a využít (infrastruktura služeb: ubytovací, stravovací a další zařízení a služby, někdy se též nazývá materiálně-technická základna cestovního ruchu). Bez dostatečné kapacity služeb není možné technicky využít potenciál území. Bez odpovídající nabídky služeb určité kvality nelze ani dobře sestavit turistické produkty, a tím ani oblast nabízet na trhu. Bez dostatečné kvality služeb i při uspokojující kapacitě není možné ekonomický přínos cestovního ruchu dlouhodobě udržet, natožpak zvyšovat. Pro hodnocení úrovně realizačních faktorů se používá řada ukazatelů, jako jsou: počet a skladba návštěvníků v určitém prostoru, počet ubytovacích zařízení, počet lůžek, počet míst u stolu, ukazatele kvality ubytovacích a stravovacích zařízení, velikost přepravních kapacit a jejich kvalita, orientační rámec rekreační návštěvnosti, limit využití území z pohledu materiálně- 28

technické základny, občanská vybavenost (obchodní, směnárenské, bankovní služby), stupeň modernizace ubytovacích a stravovacích zařízení atd. [26] V souvislosti s cestovním ruchem pro zdravotně postižené se jedná o možnost bezbariérového ubytování a stravování, dále přizpůsobení dopravní infrastruktury a to zajištění bezbariérových nástupišť či vyčleněním zvláštních míst z kapacity dopravních prostředků pro zdravotně postižené osoby. 1.2.2 Přínosy podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Podle informací OSN a Světové zdravotnické organizace současnou světovou populaci tvoří téměř z 20% spoluobčané se zdravotním postižením. V zájmu každého státu by měla být podpora účasti zdravotně postižených občanů na společenském životě. Podle této skutečnosti se také posuzuje vyspělost jednotlivých států. Přínosy podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením můžeme rozdělit na ekonomické a společenské. [14] a) Ekonomické přínosy. Podpora sociálního cestovního ruchu představuje pro destinaci jednu z možností rozložení turistických proudů do delšího časového období a Překlenování sezónních výkyvů. K ekonomickým vlivům sociálního cestovního ruchu na destinaci můžeme zařadit tvorbu podnikatelských příležitostí, protože s růstem počtu návštěvníků v destinacích, roste poptávka po službách a zboží, což vytváří tlak na uspokojování potřeb. Dochází k aktivaci místní produkce např. výroba a prodej regionálních potravin, suvenýrů. [17] Posílení domácího cestovního ruchu, jelikož turisté se specifickými potřebami upřednostňují domácí destinace před cestami do zahraničí. Osoby se zdravotním postižením a senioři jsou vysoce potenciálním trhem. Upřednostňují kratší, ale častější pobyty a také v obdobích mimo hlavní sezonu (zvýšení mimosezonní využitelnosti turistické infrastruktury). Zřídkakdy jezdí bez doprovodu příbuzných, přátel nebo asistentů. Trend stárnutí populace a přítomnost doprovázející osoby zvyšuje počet potenciálních návštěvníků (růst potenciální poptávky). Tím zvyšují ekonomický efekt pro podnikatele v cestovním ruchu. Vytváří nové podnikatelské příležitosti pro malé a střední podniky i neziskové organizace (přístupný cestovní ruch stimuluje sociální podnikání), přístupnost může být zdrojem odlišení se od konkurence, posiluje sociální odpovědnost podnikatelské sféry. [55] 29

Pro svůj multiplikační efekt má rozvoj cestovního ruchu dopad i na ostatní odvětví, vytváří nová pracovní místa, podporuje udržitelný rozvoj regionů, vyšší poptávka zvyšuje příjmy místních rozpočtů a v neposlední řadě podněcuje investiční aktivitu v regionech. [55] Negativně se může podpora rozvoje sociálního cestovního ruchu v destinaci projevit růstem cen. I přesto, že návštěvník v sociálním cestovním ruchu je většinou finančně limitován, má v průběhu dovolené tendenci více utrácet např. na návštěvu pohostinských zařízení, sportovně-rekreačních zařízení, na zábavu apod. [17] b) Společenské přínosy. Rozvoj sociálního cestovního ruchu má zároveň pozitivní vliv na kvalitu života místního obyvatelstva. Poskytovatelé služeb cestovního ruchu nabízejí místním obyvatelům např. stravovací služby pro školní děti či přístup k sportovně-rekreačním zařízením. [17] Lepší přístupnost znamená současně také lepší kvalitu, bezpečnost a větší komfort pro všechny návštěvníky, což jsou pro zákazníky důležité atributy. Spokojení zákazníci se vracejí nebo svým doporučením motivují k návštěvě další zákazníky a pomáhají tak šířit pozitivní image destinace. Zpřístupnění destinace všem přináší zlepšení, které pocítí nejen návštěvníci, ale i místní obyvatelé. Přístupný cestovní ruch posiluje místní komunity, sociální vztahy mezi lidmi, zvyšuje životní standard místních obyvatel, kteří mohou využívat přístupná zařízení a infrastrukturu, přispívá k záchraně kulturních tradic a tradičních řemesel, vytváří atraktivnější a bezpečnější města/obce. [55] Stimuluje zvyšování odborných znalostí a dovedností uplatnitelných nejen v cestovním ruchu. Začlenění tématu bezbariérovosti do učebních osnov zvyšuje rozhled a uplatnitelnost absolventů na trhu práce. Zaměstnavatelům tím vzniká úspora času a prostředků vynaložených na další vzdělávání zaměstnanců nutné pro osvojení si nových trendů. [55] Odstraňuje překážky, které osobám se specifickými potřebami omezují nebo znemožňují účast na aktivitách cestovního ruchu, čímž podporuje jejich společenskou integraci, umožňuje zdravé soužití a komunikaci v přirozeném prostředí (na dovolené), eliminuje pro obě strany nepříjemné až ponižující situace. Může mít pozitivní dopad i na jejich pracovní integraci jako důsledek zvýšené poptávky po doprovodných a navazujících službách přístupného cestovního ruchu. [55] 30

Poznávání jiných krajů, zvyků, kultur a národností přispěje všem ke kvalitě vzájemného soužití, společenské tolerance a mezinárodních vztahů. Přispívá k odstranění vnitřních (psychických) bariér, rozvíjí mezilidské vztahy. Společné sdílení odpovědnosti, sdružuje a znásobuje energii a vkládané prostředky spolupracujících stran, ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. [55] S přihlédnutím na místní obyvatelstvo může být vliv rozvoje sociálního cestovního ruchu na společnost i nepříznivý. To se může projevovat v nedostatku parkovacích míst vlivem zvyšujícího se počtu návštěvníků, přeplněnými veřejnými prostory, zvýšenou kriminalitou a také negativním dopadem na životní prostředí. [17] 1.2.3 Legislativní úprava vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob v Evropě a ve světě a) Právo zdravotně postižených na účast na cestovním ruchu. Jedním z nejvýznamnějších dokumentů vztahující se k rovnocennému cestování je Globální etický kodex cestovního ruchu. Byl přijat 21. prosince 2001 OSN na základě Valného shromáždění Světové organizace cestovního ruchu z roku 1999. Ve spojitosti se zdravotně postiženými je Článek 2 odstavec 2, který uvádí, že aktivity cestovního ruchu by měly podporovat lidská práva a to zvláště individuální práva nejzranitelnějších skupin, tj. zdravotně postižených osob, dětí, seniorů, etnických menšin a domorodých národů. Dále Článek 7 upřesňuje právo na turistiku, v odstavci 1 se hovoří o přímém osobním přístupu k objevování zdrojů planety, které je v rovné míře dostupné všem obyvatelům světa a navazuje odstavec 4, podle něhož by měla být podporována a umožňována rodinná turistika, turistika pro studenty a seniory a turistika pro zdravotně postižené osoby. [43] Právně závazný dokument zabývající se lidskými právy je Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Účelem této úmluvy je podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti. [59] Úmluva byla přijata Valným shromážděním OSN 13. prosince 2006 a v platnost vstoupila 3. května 2008. Česká republika Úmluvu ratifikovala v září roku 2009 a v platnost Úmluva vstoupila 28. října 2009. Úmluva navazuje na sedm již existujících lidskoprávních úmluv OSN a je z nich první, která umožňuje přistoupení organizací k regionální spolupráci. Nezakládá nová práva či nároky pro osoby se zdravotním 31