Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice Terapeutické využití minerálních vod běžně dostupných v lékárně Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: PharmDr. et Mgr. Helena Kutilová Vypracovala: Ivana Štifterová Čelákovice 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité i písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Čelákovicích dne...2013 Ivana Štifterová 2
Děkuji touto cestou PharmDr. et Mgr. Heleně Kutilové za odborné rady, vedení a trpělivost při zpracování závěrečné absolventské práce. 3
Obsah Úvod... 6 1 Cíle práce... 7 1.1 Hlavní cíl... 7 2 Teoretická část... 8 2.1 Přírodní minerální vody... 8 2.2 Pitná kúra a její režim... 9 2.3 Inhalace... 10 2.4 Výplachy... 12 2.5 Voda v organismu... 13 2.6 Osmotické poměry... 13 2.7 Mechanizmus účinku PMV... 14 2.8 Klasifikace přírodních minerálních vod... 16 2.8.1 Zaječická hořká... 18 2.8.2 Šaratica... 18 2.8.3 Vincentka... 19 2.8.4 Bílinská kyselka... 21 2.9 Základní obsažené látky v PMV... 22 2.10 Analytické metody ke stanovení iontů... 25 2.10.1 Odměrná analýza... 25 2.10.2 Potenciometrické stanovení ph... 25 2.10.3 Argentometrické stanovení chloridů za použití chromanu draselného... 26 2.10.4 Titrační stanovení síranů dusičnanem olovnatým... 26 2.10.5 Stanovení iontů vápníku a hořčíku... 27 2.10.6 Stanovení iontů sodíku a draslíku... 27 3 Praktická část... 28 3.1 Přehled vzorků... 28 3.2 Stanovení ph... 28 3.3 Stanovení chloridů... 29 3.3.1 Stanovení č. I... 30 3.3.2 Stanovení č. II... 31 3.4 Stanovení síranů... 33 3.4.1 Stanovení č. I... 34 3.4.2 Stanovení č. II... 35 3.5 Stanovení vápníku a hořčíku... 36 3.6 Stanovení Ca²+... 37 3.6.1 Stanovení č. I... 38 3.6.2 Stanovení č. II... 39 3.7 Stanovení sumy vápníku a hořčíku... 41 4
3.7.1 Stanovení č. I... 41 3.7.2 Stanovení II.... 42 3.8 Atomová absorpční spektrometrie AAS... 44 3.9 Vyhodnocení... 47 4 Diskuze... 48 Závěr... 50 Summary... 51 Bibliografie... 52 Monografie... 52 Seriálová publikace... 52 Internetové zdroje... 53 Elektronické dokumenty... 53 Seznam zkratek... 54 Přílohy... 55 5
Úvod Ve své absolventské práci se zaměřuji na terapeutické využití minerálních vod a v nich obsažených iontů. Toto téma jsem si vybrala proto, že není vždy nutné léčbu běžných onemocnění zahájit léčbou farmakologickou, ale je dobré zvážit i možnost léčby nefarmakologické nebo léčby podpůrné. První zmínky o využití minerálních vod se objevují již v 5. stol. př. n. l. v době Keltů, voda se lišila na první pohled barvou, chutí, vůní i teplotou. Stejně tak tomu bylo u Germánů a Řeků kolem 2. stol. př. n. l. Těchto vod bylo užíváno především k léčbě chronických chorob ledvin, žlučníku a ke koupelím. Z pohledu farmakoterapie přineslo rozvoj lázeňství až 13. a 14. století pravidelným pitným režimem a koupelemi. Samotná voda v lidském organizmu má nezastupitelný význam. Přivádí živiny do buněk a naopak odvádí odpadní látky a navozuje iontovou rovnováhu. Minerální vody mají vliv především na povrch sliznic, gastrointestinální trakt, dolní močové cesty a ledviny. 6
1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl Vyjmenovat a zhodnotit obsažené ionty, jejich benefity a význam pro lidský organismus v jednotlivých přírodních minerálních vodách. Jejich rizika a přínos v pitném režimu. V praktické části porovnat obsažené ionty uvedené na obalech jednotlivých přírodních minerálních vod se skutečností. 7
2 Teoretická část 2.1 Přírodní minerální vody Přírodní minerální vody (dále jen PMV ) jsou zředěné roztoky solí s rozdílným chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi. Pro léčebné účely se využívají přírodní vody vyvěrající z podzemí, vody původní čistoty s obsahem rozpuštěných pevných látek nejméně 1 g/l nebo s obsahem nejméně 1 g/l rozpuštěného oxidu uhličitého nebo s obsahem jiného pro zdraví významného chemického prvku nebo která má u vývěru přirozenou teplotu vyšší než 20 o C nebo radioaktivitu radonu nad 1,5 kbq/l. Fyzikálními vlastnostmi rozumíme objem, teplotu, vodivost a osmotické poměry přírodních minerálních vod. Využití přírodních minerálních vod určuje jejich složení solí, kationty, anionty, ph a rozpuštěné plyny jako oxid uhličitý nebo sirovodík. Chemických látek obsažených v minerálních vodách využívá obor zvaný balneologie a balneoterapie. Využívá fyzikálně-chemické podněty k obnovení funkcí organismu a působení na hladinu fyziologického ph (7,4). Ovlivňují kůži, sliznice a smyslové orgány. Cíleně mohou regulovat funkci některých tkání, vnitřních orgánů a ozdravné procesy. Využívají zároveň osmotických vlivů i samotného objemu užité vody. Lokálně působí na sliznici respiračního, gastrointestinálního traktu a močové cesty. Působení je primární a sekundární. Primární jsou účinky lokální, kdy jsou stimulovány lokální receptory. Sekundární účinek je přes CNS. Zejména přes hypotalamus. Hypotalamus ovlivňuje a řídí celý autonomní nervový systém (např. tonus hladkých svalů, imunitní a hormonální systém). Zvýšená motilita GITu a změna ph žaludku může ovlivnit vstřebávání pravidelně užívaných léčiv. Způsob aplikace přírodních minerálních vod dělíme podle aplikace na zevní a vnitřní. Zevní léčba zahrnuje vodní koupele, sprchování a zábaly. Využívá především teploty vody, jejích chemických a mechanických vlivů jako tlaku a vztlaku. Vnitřní léčba zahrnuje pitné kúry, inhalace, kloktání, proplach nosu, výplach žaludku, vaginální výplach, laváž střev a klyzma. Další typy nejsou dále specifikovány. V běžné klinické praxi se nepracuje s poměry prvků mezi sebou, ale empirické klinické výsledky pití PMV potvrzují léčebný efekt až po doplnění chybějícího konkrétního prvku. Přesvědčivé důkazy nejsou k dispozici, ale jsou prováděny rozbory 8
sledovaných biogenních prvků ve vlasech jako je sodík, draslík, chlor, hořčík, vápník, jód, zinek, selen aj. saturací určených prvků pitnou kúrou PMV. Rozborem stopových prvků ve vlasech pak lze rozpoznat počínající onemocnění. Příkladem je vztah selenu a funkce štítné žlázy. [JANDOVÁ, 2009] 2.2 Pitná kúra a její režim Intenzita pitné kúry doporučený denní příjem tekutin pro dospělého člověka o výšce 170 cm a váze 70 kg je 2,5 litrů. Přičemž se nezapočítává močopudná černá káva. Dětem se obvykle podává podle věku a hmotnosti od 0,6-1,8 litrů tekutin na den rozdělených do 3-7 dávek. Jednotlivá dávka PMV k pitné kúře nebo inhalaci je uvedena na jejich popisu spolu s chemickým složením a účinkem. Nejmenší množství PMV podle výzkumného ústavu balneologického v Mariánských Lázních (1952-1993) by mělo být asi 750 ml/den u dospělé osoby. Některé zahraniční zdroje doporučují provádění pitné kúry 2krát denně a pokládá množství 100 ml/den za dávku s farmakodynamickým účinkem. Ráno mezi 6. - 8. hodinou nebo alespoň půl hodiny před jídlem má objem činit ²/₃ z celkového denního příjmu PMV. Druhé pití pak mezi 16. - 18. hodinou o objemu ⅓ z celkového denního příjmu PMV a to alespoň půl hodiny před jídlem. Doporučený objem pitného kalíšku je 220 ml a měl by být vypit během 5-8 minut. Při větším množství je doporučeno dodržet pauzu asi 15 minut mezi jednotlivými pohárky. Při indikaci většího množství PMV je rozdělení na více dávek nutné u osob s jednou ledvinou, kardiaků, hypertoniků, epileptiků a osob s glaukomem. Diuretickou odpověď ovlivňuje pohyb, strava a teplota. Pohyb: při procházení je aktuální odpověď nižší než při ležení. Vleže je usnadněn návrat krve k srdci a zároveň je usnadněn i odtok lymfy z dolních končetin k srdci. Doporučují se asi 4 hodiny v klidu. Strava: lépe nalačno. Nejlépe 30 min před jídlem. Strava snižuje diurézu až o 30 %. Teplota: 37 o C znamená rychlejší vstřebávání žaludeční sliznicí. Chladné nebo naopak velmi teplé PMV zůstávají v žaludku do vyrovnání teploty na teplotu žaludeční sliznice. Pití PMV pokojové teploty se doporučuje při poruchách GITu a tam, kde má pitná kúra působit zklidnění peristaltiky, sekrece, po zánětech ledvin a u astmatiků. Chladná voda v ranních hodinách má projímavé účinky. [JANDOVÁ, 2009] 9
2.3 Inhalace Inhalanda jsou přípravky určené k inhalaci a aplikují se do dolních cest dýchacích. Vdechují se a vyvolávají systémový nebo lokální účinek. Rozdělená jsou do dvou hlavních skupin. Kapalná a tuhá, při aplikaci se mění na aerodisperze. Mohou také obsahovat stabilizátory, solubilizátory, antimikrobiální látky a hnací plyny. Souhrnný přehled forem látek vhodných k inhalaci nalezneme v následující tabulce. Forma Aplikace kapalina pára, aerodisperze plyn v plynu kapalina disperze kapalina v plynu kapalina tlaková balení kapalina tuhá látka tlaková balení tuhá látka tuhá látka prášky disperze tuhých látek ve vzduchu Tabulka č. 1: Inhalační formy Zdroj: [KOMÁREK, 2006; JANDOVÁ, 2009] Důležitou vlastností inhaland je velikost dispergovaných částic. Čím menší velikost, tím je hlubší průnik do dýchacích cest. Místo v dýchacích cestách Velikost částic [µm] nos, dutiny nad 30 trachea 20-30 bronchy 10-20 bronchioly 2-5 alveoly 3 a méně Tabulka č. 2: Velikost částic, místa dosahu a jejich depozice Zdroj: [KOMÁREK, 2006; JANDOVÁ, 2009] 10
Inhalační přípravky tvořící páry (Inhalanda vaporem formantia). Páry se získávají z nízkovroucích, těkavých kapalin (např. sevofluran - inhalační celkové anestetikum) nebo z roztoků silic, které se nakapou na hladinu horké vody. Kapaliny v plynu (Liquida nebulam formantia) určené k přeměně na aerosoly, aplikují se pomocí nebulizerů nebo dávkovacích rozprašovačů. Mohou to být roztoky, suspenze nebo emulze. Vodné tekutiny v kontinuálních rozprašovačích mají hodnotu ph 3 až 8,5. Dávkované tlakové přípravky pro inhalaci (Inhalanda in vasis cum pressu doses emittentia) jsou roztoky, suspenze nebo emulze ve speciálních nádobách s dávkovacím ventilem, až jeho stisknutím teprve vzniká aerodisperze. Mohou se přidat vhodná rozpouštědla, stabilizátory a solubilizátory. Přípravek je pod tlakem díky hnacím plynům. Tuhá inhalanda (Pulveres ad inhalationem) jsou ve formě prášků jednodávkových nebo více-dávkových. U moderních inhalačních pomůcek je tuhé léčivo dispergováno proudem vzduchu vyvolaného vdechem a vdechovaný vzduch má proudit rychlostí 0,5-2,0 l/sec. Léčiva určená k inhalaci jsou bronchodilatancia, parasympatolytika, antiastmatika, glukokortikoidy, antibiotika a protizánětlivá léčiva. Obecná pravidla inhalací PMV. U dospělých se doporučuje inhalovat 5-6 dní v týdnu, 2krát denně 7-15 minut. U dětí a dorostu je zvykem kombinovat individuální inhalace se skupinovou inhalací 1krát denně po dobu 15-20 minut. (viz příloha č. 1) Stručný přehled různých typů PMV vhodných k inhalaci, jejich hlavní ionty, účinek v návaznosti na obsažené ionty a tepelný účinek jsou shrnuty v následujících tabulkách. PMV Hlavní kationty Hlavní anionty alkalické vody Na+ HCO₃ chlorido sodné Na+ Cl alkalické salinické Na+ SO₄² alkalické zemité Ca²+, Mg²+ HS, S₂O₃² Tabulka č. 3: Rozdělení vod podle obsažených iontů Zdroj: [KOMÁREK, 2006; JANDOVÁ, 2009] 11
PMV/obsažené ionty slané, chlorido sodné uhličitany - sodný, vápenatý, lithný jodidy, bromidy vápenaté kationty síra ve směsi sloučenin volný oxid uhličitý Účinek expektorační mukolytický (snížení vazkosti hlenu) mukolytický protizánětlivý, spasmolytický, stimulace řasinkového epitelu antiseptický dilatace cév - odplavování meziproduktů zánětu Tabulka č. 4: Účinky iontů při inhalaci Zdroj: [KOMÁREK, 2006; JANDOVÁ, 2009] Tepelný účinek mlžiny na horní cesty dýchací Teplota PMV ve C mírně sedativní 37 hyperemie, zvýšená sekrece žlázových buněk, aktivace řasinkového epitelu, uvolnění sekretu a krust 39 vazokonstrikce, protizánětlivé působení do 25 Tabulka č. 5: Tepelný účinek na horní cesty dýchací Zdroj: [KOMÁREK, 2006; JANDOVÁ, 2009] Kontraindikace: Akutní hnisavé záněty horních a dolních cest dýchacích. Mechanické překážky v respiračních cestách (defekty nosní přepážky, polypy). [KOMÁREK, 2006; JANDOVÁ, 2009] 2.4 Výplachy K proplachu nosu je vhodné použití konvičky (viz příloha č. 2), která je k tomuto účelu určena. Pomocí odměrky se odleje do konvičky asi 250 ml vhodného roztoku zahřátého na teplotu 37 o C. Nebo například 20 ml koncentrátu PMV Vincentka nasalis a 230 ml zahřáté vody. Poté se přiloží k nosní dírce, pacient se nakloní směrem vzhůru tak, aby roztok samovolně protékal vnitřkem nosu a vytékal druhou nosní dírkou ven. 12
Nakonec se jemným smrkáním odstraní zbylý roztok. Kontraindikace nejsou známy. [www.vincentka.cz/cs/produkty/vincentka-nasalis] 2.5 Voda v organismu Voda tvoří základ vnitřního prostředí organismu a je rozpouštědlem, ve kterém probíhají biologické reakce. U dospělého člověka celkový objem tělní vody tvoří 50 až 70 % a u novorozenců ještě více, až 77 %. Intracelulární tekutina (ICT) je voda uvnitř buněk, která tvoří větší část až ⅔ z celkového množství, menší podíl vody je vně buněk a nazýváme ho extracelulární tekutinou (ECT). Vzájemně se od sebe liší koncentrací iontů a jsou od sebe odděleny plazmatickou membránou buněk. Tok iontů přes membránu umožňují udržovat proteiny iontových kanálů. Uvnitř buněk je vyšší koncentrace K+ naopak vně je vyšší koncentrace Na+, Ca²+ a Cl. Voda s elektrolyty a jejich vzájemný poměr rozhoduje o osmotickém tlaku a vnitřním ph. Osmolarita ECT se pohybuje okolo 290 mmol/kg a ph ECT je 7,4. Sodíko-draslíková ATPáza nebo také sodíková pumpa je transportním proteinem, který využívá metabolickou energii pro pohyb Na+ iontů přes buněčnou membránu ven z buňky a K+ iontů dovnitř buňky (proti jejich koncentračnímu spádu). ATPáza váže extracelulární K+ a intracelulární Na+ ionty v poměru 2:3 za probíhající hydrolýzy ATP. Sodíková pumpa pracuje nepřetržitě po celý život buňky a k činnosti ji stimuluje vysoká hladina Na+ uvnitř buňky. [WARD, 2010; TROJAN, 2003; KITTNAR, 2011] 2.6 Osmotické poměry Základem všech osmotických jevů je difúze, pasivní pohyb vody z místa s nízkou koncentrací rozpuštěné látky do místa s vysokou koncentrací rozpuštěné látky. Voda má tendenci vyrovnávat rozdíly koncentrací. Buňka je ve vztahu k okolnímu prostředí oddělena polopropustnou membránou a má tendenci vyrovnat vnitřní prostředí buňky (cytoplazma) s okolním prostředím. Izotonické PMV resorbují se nejrychleji ve všech partiích GIT. Základem je prostředí se stejnou koncentrací rozpuštěných látek. 13
Hypotonické PMV mají koncentraci solí nižší než je v buňkách, buňka tedy vodu přijímá. PMV se resorbují v žaludku, duodenu středně rychle a střevní obsah se zahušťuje. Pití hypotonických vod vede k zavodnění organismu, následně k aktivaci osy hypofýza nadledvinky a výsledkem je zvýšení diurézy. V kůře nadledvinek jsou syntetizovány dvě skupiny steroidních hormonů: Glukokortikoidy (příkladem je kortizol), které ovlivňují metabolismus bílkovin a sacharidů a mineralokortikoidy (příkladem je aldosteron), které řídí hospodaření s minerály a s vodou. Hypertonické PMV mají vyšší koncentraci solí než v buňkách. Buňka vodu odevzdává. PMV v tenkém střevě váží tekutinu, zvětšují objem střevního obsahu a mechanicky urychlují peristaltiku. Účinek se zvyšuje přítomností kationtů sodíku nebo hořčíku, popř. aniontu sulfátu. [JANDOVÁ, 2009; WARD, 2010; TROJAN, 2003] 2.7 Mechanizmus účinku PMV Kyselky jsou PMV s oxidem uhličitým, který způsobuje překrvení žaludeční sliznice a dochází ke snadné resorpci již v žaludku nejen oxidu uhličitého, ale také např. iontů, léčiv a alkoholu. Zároveň zvyšují sekreci žaludeční šťávy. Jsou hypotonické, proto působí diureticky. Zvýšením motility GIT se zkracuje doba setrvání žaludečních šťáv v žaludku, a tím dochází ke stimulaci slinivky břišní a mírní se příznaky zánětů GIT. Alkalické vody, jde o natriumhydrogenové PMV s ionty Na+, K+ a HCO₃. Pitnou kúrou neutralizují žaludeční šťávu u hyperacidity. Výrazně lepší efekt vykazuje jejich pití během jídla než půl hodiny před jídlem. Zvyšuje se krevní alkalická rezerva, nastupují změny v extracelulární tekutině a dochází ke zvyšování mechanické odolnosti pojiva. Dále zvyšují tvorbu žluči a její vylučování (choleretický, cholecystokinetický efekt). Stimulačně působí na slinivku břišní v zevní i vnitřní sekreci. Potencují inzulinoterapii a dochází k poklesu hyperglykémie. Někteří autoři uvádějí indikaci pití alkalické PMV u chronického zánětu ledvinné pánvičky (pyelitida) a u zánětů močového měchýře (cystitida). Díky jejich schopnosti rozpouštět hleny je častou indikací pití a inhalace u nemocí respiračního traktu a u stavů hypersekrece hlenu. Slané vody jsou PMV, které obsahují převážně Na+ a Cl. Na vstřebávání a metabolismus NaCl při pitné kúře PMV se podílí regulace osy hypofýza nadledvinky podle osmotické potřeby. Klinické efekty jsou značné. Pro pitnou kúru jsou vhodné jen 14
hypotonické a izotonické vody, které zvyšují sekreci žaludečních šťáv a zmírňují projevy gastritid. Hypertonické slané PMV jsou indikovány k inhalacím a zevní balneologii. Při inhalaci rozpouští hlen a jsou indikovány ke kloktání, výplachům dutiny ústní a inhalaci pro urychlení ciliárního pohybu v průduškách. Síranové (sulfátové) PMV mají nízké ph, které urychluje sorpci a přítomnost oxidu uhličitého urychluje vstřebávání PMV. Vedou k okyselení moči a posouvají její ph k nižším hodnotám. Sulfátové vody obsahují většinou kationty vápníku, sodíku, hořčíku a vyskytují se jako hypotonické až hypertonické PMV. Sulfátové vody s vyšším obsahem kationtu sodíku jsou vhodné k pitné kúře pro rozpouštění hlenů. Zároveň zvyšují toleranci cukrů v těle a ovlivňují metabolismus zvýšením vylučování kyseliny močové. Kontraindikací je vzplanutí (exacerbace) chorob GIT, nadměrné užívání (abúzus) léků. Jódové PMV. Jód v organizmu nalezneme ve formě jodidu, který se lehce resorbuje sliznicemi, kůží a oční rohovkou. Jeho sloučeniny jsou značně reaktivní. Po vypití terapeutické dávky dosahuje vstřebaný jodid maximální hladiny v krvi již asi za dvě hodiny. Jódové PMV zvyšují sekreci žaludečních šťáv, zvláště obsah pepsinu. Mají dezinfekční a mukolytický účinek, působí příznivě na sliznici respiračního systému, hydratují sliznici a podporují retenci vody. Sekundárně dochází díky zvýšení hladiny tyroxinu ke zvýšení metabolizmu cukrů, tuků a bílkovin. Nejdůležitější účinek jodidu je stimulace štítné žlázy a hypofýzy. Hypofýza tyreotropním hormonem zvyšuje tvorbu tyroxinu a podporuje vyplavení hormonů do oběhu. Kontraindikací je alergie na jód. [JANDOVÁ, 2009] 15
2.8 Klasifikace přírodních minerálních vod Klasifikace PMV vod je uváděna dle platné legislativy viz Vyhláška MZ ČR č. 423/2001 Sb., podle celkové mineralizace. Kategorie PMV Množství rozpuštěných látek v PMV [mg/l] velmi silně mineralizované vody 5 000 silně mineralizované vody 1 500 až 5 000 středně mineralizované vody 500 až 1500 slabě mineralizované vody 50 až 500 velmi slabě mineralizované vody 50 Tabulka č. 6: Klasifikace přírodních minerálních vod dle celkové mineralizace Zdroj: Autorka PMV klasifikované jako velmi silně mineralizované, jsou vody s obsahem rozpuštěných látek (RL) vyšším než 5 000 mg/l. Nejedná se o tvrdost vody, tu určuje součet obsahu Ca²+ a Mg²+! Název PMV Množství rozpuštěných Kategorie PMV látek v PMV [mg/l] Zaječická hořká 33 144 velmi silně mineralizované Šaratica 14 660 velmi silně mineralizované Vincentka 9 667 velmi silně mineralizované Bílinská kyselka 7 389 velmi silně mineralizované Mlýnský pramen 6 211 velmi silně mineralizované Tabulka č. 7: Klasifikace zkoumaných přírodních minerálních vod dle celkové mineralizace Zdroj: Autorka Poznámka: Mlýnský pramen ve své práci dále nezmiňuji, nejedná se PMV běžně dostupnou v lékárně. 16
PMV klasifikované podle osmotického tlaku. Hodnocení dle osmotického tlaku Osmotický tlak [kpa] Osmotický tlak [mosm] hypotonické 710 280 isotonické 710 760 280 300 hypertonické 760 300 Tabulka č. 8: Klasifikace přírodních minerálních vod podle osmotického tlaku Zdroj: Autorka Název PMV Hodnocení dle osmotického tlaku Osmotický tlak [kpa] Zaječická hořká hypertonická 760 Šaratica hypotonická 710 Vincentka hypotonická 710 Bílinská kyselka hypotonická 710 Tabulka č. 9: Klasifikace zkoumaných přírodních minerálních vod podle osmotického tlaku Zdroj: Autorka [Potužák, 2011; JANDOVÁ, 2009; http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-423; Vyhláška MZČR č. 404/2006 Sb] 17
2.8.1 Zaječická hořká Hypertonická PMV, vyvěrá z pramene u obce Zaječice u Mostu v severních Čechách. Svým složením patří mezi silně mineralizované minerální vody síranohořečnatého typu, je studená, nepatrně opaleskuje, je nažloutlá, bez pachu, má svíravě hořkou chuť. Z chemického složení Zaječické hořké vody pak vyplývá i mechanismus účinků na lidský organismus. Minerální vody s vyšším obsahem kationtů hořčíku s vazbou na sírany mají silný projímavý efekt. Zástupcem těchto vod je jak Zaječická hořká, tak Šaratica. Použití: choroby žaludku, střev hemoroidy, zácpa onemocnění žlučníku, jater dna otylost vhodné pro děti Dávkování: Dospělí 100-400 ml na lačný žaludek 2krát denně (ráno, večer). Děti jednu polévkovou lžíci po jedné až dvou hodinách. Upozornění: Skladovat v chladu, chránit před slunečním světlem. Kontraindikace: Nejsou uvedeny. [www.samoleceni.cz] 2.8.2 Šaratica Hypotonická přírodní minerální voda s nažloutlým odstínem bez pachu. Čerpaná v obci Šaratice na Brněnsku s charakteristickou chutí, silně mineralizovaná síranosodno-hořečnatá PMV se zvýšeným obsahem kyseliny metakřemičité. Projímavé účinky působí síran hořečnatý a síran sodný. Při dlouhodobém užívání nevzniká návyk. Během skladování může vzniknout vločkovitý sediment. Použití: léčba obezity onemocnění ledvin poruchy štítné žlázy 18
hypotenze vhodné pro diabetiky vhodné pro těhotné ženy Dávkování: Při zácpě a hubnutí 9-17 polévkových lžic denně na lačný žaludek. Při zažívacích poruchách, onemocnění jater, žlučníku, ledvin, kožních onemocnění dospělí 3-5 polévkových lžic 2-3 denně. Upozornění: Skladovat v chladu, chránit před slunečním světlem. Kontraindikace: Nejsou uvedeny. [www.saratica.cz; www.samoleceni.cz] 2.8.3 Vincentka Hypotonická přírodní uhličitá, voda, vyvěrající v blízkosti lázní Luhačovice. Silně mineralizovaná, jódová, uhličitá voda. Hydrogenuhličitano-chlorido-sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů, kyseliny borité, odželezněná. Svým osmotickým tlakem 634,7 π se blíží osmolaritě lidské krve, tedy vnitřnímu prostředí člověka. Bikarbonáty a kyselina boritá mají pufrační účinek. Bikarbonáty zároveň ředí hlen, usnadňují expektoraci. Vincentka je vhodná k pitné kúře, i inhalaci, i ke kloktání. Pomáhá regeneraci při velkých ztrátách vody pocením, při horečce. Silně mineralizovaná voda určená k proplachu nosních dutin a nosohltanu. Působení je preventivní proti bakteriální infekci a chronické rhinitidě, sinusitidě a polypózní nasopharyngitidě. Použití: pitné, inhalační kúry onemocnění dýchacích cest, hlasivek vředové choroby žaludku, dvanácterníku velká zduření jater diabetes mellitus choroby látkové výměny rekonvalescence těhotné, děti neuvedeno Na přímé dotazování autorky výrobce uvádí, že Vincentka je čistá minerální voda z přírodního léčivého zdroje, bez jakékoliv příměsi. Proto není použití nosního 19
spreje omezeno ani u těhotných, kojících a kojenců. Pouze upozorňuje na nutnou opatrnost u kojenců z důvodu možného poranění aplikátorem. Dávkování: Pitná kúra 2krát denně (ráno, večer) na lačný žaludek, cca 250-350 ml. 15 až 20 dní. Studená nebo ohřátá. Dalších 30 min. nejíst, nepít. Upozornění: Skladovat v chladu, chránit před slunečním světlem. Kontraindikace: Pacienti se selháváním ledvin. Opatrnost u pacientů s onemocněním ledvin, s otoky dolních končetin. Užívání po konzultaci s lékařem. Další formy: Vincentka nasalis 300 ml Vincentka nosní sprej STANDARD 25 ml Vincentka hydratační sprej 50 ml Vincentka nosní sprej JUNIOR 25 ml Vincentka pastilky bylinné 18 ks Vincentka pastilky ovocné 18 ks Vincentka Sirup Vincentka nasalis 300 ml Připravený roztok je izotonický. Obsahuje glycerol, který je mírným antiseptikem, zvlhčovadlem a upravuje osmotický tlak roztoku. Neobsahuje oxid uhličitý, který je při proplachu dutin nepříjemný. Při zánětech horních cest dýchacích, akutních i chronických. Před použitím je vhodné roztok zahřát na teplotu 37 C. Vincentka nosní sprej STANDARD 25 ml 100 % přírodní produkt, naplněno přírodní minerální vodou Vincentka. Pomáhá udržovat fyziologickou čistící schopnost nosní sliznice. Vincentka hydratační sprej 50 ml 100 % přírodní produkt, přírodní minerální voda Vincentka. Mechanický rozprašovač. 20
Vincentka nosní sprej JUNIOR 25 ml 100 % přírodní produkt, přírodní minerální voda Vincentka. Od spreje Standard se liší poloviční dávkou a nižším tlakem dávkovače. Použití je možné i u kojenců s velkou opatrností při aplikaci. Na mé dotazování výrobce uvedl, že v roce 2011 proběhla registrace (zdravotnický prostředek) pro použití u dětských pacientů od 3 let věku. V roce 2013 dojde k postupné výměně obalů již s novým schválením od 0 měsíců. Vincentka Sirup Přípravek s obsahem rostlinných extraktů z jitrocele a mateřídoušky v kombinaci s minerální vodou Vincentka. Výrobek není určen pro děti do 3 let. Jitrocelový extrakt s obsahem slizu, aukubinu, tříslovin a kyseliny křemičité je vhodný při kašli a zahlenění dýchacího ústrojí. Mateřídouškový extrakt s obsahem silic, tymolu, hořčin, tříslovin a flavonů působí příznivě na dýchací cesty, zmírňuje kašel a má antioxidační účinky. [www.vincentka.cz; www.samoleceni.cz] 2.8.4 Bílinská kyselka Hypotonická, přírodní hydrogenuhličitano-sodná voda. Má vyšší obsah iontů vápníku, hořčíku, draslíku a železa. Díky vyššímu obsahu CO₂ je přirozeně perlivá. Pramení v Českém středohoří. Záznamy o jejím užívání sahají až do 16. století. Díky převaze iontů Na+, K+a HCO₃ má v organismu alkalizující účinek, neutralizuje žaludeční kyselinu. Dále způsobuje změny v extracelulární tekutině a zvyšuje odolnost sliznic. Z hlediska jejího použití převažuje léčba GITu, respiračních onemocnění a urogenitálního traktu. Bílinská kyselka svým obsahem HCO₃ při konzumaci 1,5 l-denně posouvá ph moči na hodnotu 7,2. V alkalickém prostředí moči se lépe rozpouští močové a ledvinové kameny. [www.bilinskakyselka.cz; JANDOVÁ, 2009] Použití: choroby žaludku (pálení žáhy, katar) zánět slinivky onemocnění ledvin a močového měchýře onemocnění jater a žlučníku dna 21
těhotné, děti neuvedeno Dávkování: Dospělí 250 ml denně před jídlem. Upozornění: Skladovat v chladu, chránit před slunečním světlem. Kontraindikace: Neuvedeno. Obecné kontraindikace lázeňské léčby stanoví Vyhláška č. 267/2012 Sb, která vstoupila v platnost 1. října 2012. Vyhláška č. 58/ 1997 Sb. ze dne 13. března 1997 jí byla nahrazena. [www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-267#p1] 2.9 Základní obsažené látky v PMV Na+ je hlavním kationtem extracelulárních tekutin, v organizmu plní funkci ochrany před hyperhydratací a dehydratací. Podílí se na udržení osmolarity a acidobazické rovnováhy. Neutralizují žaludeční kyseliny. K+ je hlavní intracelulární kationt, zajišťuje vedení nervových vzruchů, k jeho ztrátám může dojít při dlouhodobých průjmech, užívání projímadel, při užívání diuretik. Nedostatek může vést k bolestem hlavy, únavě, zácpě, poruchám srdečního rytmu. Stálou hladinu nitrobuněčného draslíku zajišťuje sodíko-draslíková pumpa. Čerpá ionty draslíku do buňky a ionty sodíku z buňky ven. Pumpa je poháněna energií z rozštěpeného ATP. Na+, K+ společně podporují nervovou aktivitu, zajišťují hospodaření s vodou. Jsou důležité pro činnost svalů a srdce. Ca²+ se z 99 % podílí na struktuře zubů a kostí, zbylé 1% je v extracelulární tekutině. Jeho množství v těle se odhaduje asi na 1,3 kg. Doporučená denní potřeba se u dospělého pohybuje okolo 1 000 mg. Nedostatek vápníku (hypokalcémie) u dospělých vede k řídnutí (osteoporóza) a měknutí (osteomalacie) kostí. U dětí může způsobit poruchy růstu. Naopak k předávkování (hyperkalcémie) může dojít u nepohyblivých pacientů nebo při intoxikaci vitamínem D. K příznakům hyperkalcémie patří žízeň, slabost, zvracení a tvorba ledvinových kamenů. Vápník má vliv na srážlivost krve a pomáhá udržovat chemickou rovnováhu v organizmu. K přesunům a udržení hladiny dochází za pomoci parathormonu (PTH), kalcitoninu a vitamínu D₂ v extracelulární tekutině, intracelulární tekutině, kostech a ledvinách. PTH je peptidický 22
hormon vylučovaný v příštítných tělískách, jeho hlavní funkcí je zvyšovat hladinu iontů vápníku v krvi. Uvolňuje jej z kostí, zvyšuje zpětné vstřebání z moči a za pomoci vitamínu D jeho absorbci z tenkého střeva. Kalcitonin je tvořen štítnou žlázou, snižuje hladinu iontů vápníku v krvi a přesouvá ho do kostí. Mg²+ dvojmocný nitrobuněčný kation. Denní příjem by měl být asi 250 až 300 mg. Podílí se na stavbě kostní hmoty, aktivaci enzymů potřebných například k syntéze proteinů, k aktivaci aminokyselin, na membránovém transportu. Po iontu draslíku je druhým nejvíce zastoupeným minerálem uvnitř buňky. Nedostatek vede ke křečím, únavě a nervozitě. F se nachází se v kostech, zubech a zubní sklovině, která je tak odolnější vůči kyselému prostředí a vzniku zubního kazu. V dutině ústní má mírný antimikrobiální účinek. Narušuje totiž látkovou přeměnu bakterií v dutině ústní. S výjimkou nízkých dávek je jeho podávání kontraindikováno v těhotenství a kojení a také u těžších poruch funkce ledvin. Jeho obsah v organismu je 2 3 mg. Cl je hlavním extracelulárním aniontem a zároveň je funkčně důležitý pro udržení acidobazické rovnováhy. Společně s ionty sodíku má zásadní podíl na udržení osmotického tlaku extracelulárních tekutin. Vstřebáván je v GITu a vylučován ledvinami. CO₂ mírně zvyšuje diurézu, neovlivňuje ph moči. Obsah oxidu uhličitého u PMV za léčebným účinkem je 1-2,5 g/l. V uměle sycených nápojích je množství 5-8 g/l. U některých osob nápoje s CO₂ mohou být špatně tolerovány pro meteorismus a flatulenci. [Benda; Čihák, 2011; ŠKAPÍK; WARD, 2010; JANDOVÁ, 2009] 23
PMV které jsou zdrojem čerpání všech dále uváděných informací. Přírodní minerální voda Expirace Zaječická 04. 06. 2013 Šaratica 15. 02. 2013 Vincentka 15. 05. 2014 Bílinská kyselka 21. 05. 2013 Tabulka č. 10: Expirace hodnocených PMV Zdroj: Údaje od výrobce na obalech jednotlivých PMV Přehled vybraných iontů obsažených ve všech čtyřech PMV běžně dostupných v lékárně a jejich chemická analýza prezentovaná na obalech je zaznamenána v tabulce č. 8 a 9. PMV Ca²+ Na+ Mg²+ K+ Li+ Ba²+ Zaječická 451,0 1 642,0 4 597,0 646,0 Šaratica 400,0 2 110,0 1 306,0 41,2 Vincentka 258,0 2 447,0 15,6 134,0 11,1 6,9 Bílinská kyselka 144,0 1 770,0 45,6 81,2 3,9 Tabulka č. 11: Chemické analýza obsažených iontů uvedená v mg/1000 ml PMV Zdroj: Údaje od výrobce na obalech jednotlivých PMV PMV F I SO₄² NO₂ HCO₃ Cl Zaječická 2,8 0,5 20 026,0 2 333,0 323,0 Šaratica 1,9 10 490,0 0,08 616,0 66,6 Vincentka 3,1 6,4 4 853,0 1 761,0 Bílinská kyselka 5,5 568,0 4 545,0 224,0 Tabulka č. 12: Chemické analýza obsažených iontů uvedená v mg/1000 ml PMV Zdroj: Údaje od výrobce na obalech jednotlivých PMV 24