Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Možnosti růstu čínské ekonomiky do roku 2020 Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Jan Hodač Tomáš Rydval Brno 2013
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Brně dne 27. května 2013....................................................
Rád bych poděkoval mému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Janu Hodačovi za jeho cenné rady, připomínky a pomoc.
Abstract Rydval, T. The Possibilities of Chinese Economic Growth into the Year 2020. Bachelor thesis. Brno, 2013. The thesis is focused on Chinese economic growth since the reforms of 1978 until the present. It also tries to identify the development in 2020. As an alternative approach I have chosen SWOT analysis, which is the best for expressing the threats, but also the opportunities, which China has not only in the present days, but in the future they can stimulate Chinese economic positively or negatively. The aim of the thesis is to predict the possible development of Chinese economic in the year 2020. Key words Chinese economic, Chinese reforms, one-child policy, middle class, building boom, undervalued currency, renminbi, foreign direct investment, SWOT analysis Abstrakt Rydval, T. Možnosti růstu čínské ekonomiky do roku 2020. Bakalářská práce. Brno, 2013. Práce se zabývá vývojem čínské ekonomiky od reforem roku 1978 až po současnost. Dále se snaží určit její vývoj do roku 2020. Jako alternativní přístup jsem si zvolil SWOT analýzu, která nejlépe dokáže vystihnout hrozby, ale také přínosy, které má Čína nejen v současnosti, ale do budoucna mohou její ekonomiku stimulovat kladně nebo negativně. Cílem práce je tedy odhadnout možný vývoj čínské ekonomiky do roku 2020. Klíčová slova čínská ekonomika, čínské reformy, politika jednoho dítěte, střední třída, stavební boom, podhodnocená měna, renminbi, přímé zahraniční investice, SWOT analýza
OBSAH 9 Obsah 1 Úvod 11 2 Cíl práce a metodika 11 2.1 Cíl práce.................................. 11 2.2 Metodika................................. 11 3 Počátek a průběh reforem Teng Siao-pchinga 12 4 Růst čínské ekonomiky 14 4.1 Roky 1980 1981.............................. 14 4.2 Roky 1982 1986.............................. 15 4.3 Roky 1987 1991.............................. 15 4.4 Roky 1992 1996.............................. 16 4.5 Roky 1997 2001.............................. 16 4.6 Roky 2002 2006.............................. 17 4.7 Roky 2007 2011.............................. 17 4.8 Rok 2012................................. 18 4.9 Problémy s HDP na hlavu........................ 18 4.10 Dílčí shrnutí................................ 20 5 zaměstnanosti v ekonomických sektorech 20 6 Čínský export a import 21 7 SWOT analýza 24 7.1 Silné stránky a příležitosti........................ 24 7.1.1 Automobilový průmysl...................... 24 7.1.2 Investice v Africe......................... 26 7.1.3 Vzdělání.............................. 27 7.1.4 FDI do Číny............................ 29 7.2 Slabé stránky a hrozby.......................... 31 7.2.1 Energie.............................. 31 7.2.2 Politika jednoho dítěte a růst střední třídy........... 33 7.2.3 Podhodnocená měna....................... 35 7.2.4 Stavební boom.......................... 38 7.2.5 Přeúvěrovaná Čína........................ 41 8 Diskuse 41 9 Závěr 45 10 Literatura 46 Přílohy 51
1 ÚVOD 11 1 Úvod Hlavním důvodem, proč jsem si zvolil dané téma, je fakt, že Čínská lidová republika (dále jen Čína) roste na významu. Tato země je bohatá na historii a v současné době tvoří její obyvatelé jednu šestinu celkové populace na světě. Stává se světovým hráčem a hraje významnou roli na poli ekonomie, ale také v oblastech politických či bezpečnostních otázek. Práce se zabývá především růstem čínské ekonomiky, která v periodě 1978, od počátku reforem, až do roku 2012 rostla neuvěřitelným tempem. Ačkoliv tento trend existuje již skoro třicet pět let, doposud je Čína vedena jako rozvojová země. Podíváme-li se na index lidského rozvoje země, v roce 2012 se zastavil na hodnotě 0,699 (UNdata, 2013a). Tato skutečnost byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl věnovat se této problematice a zjistit, zda je možné, aby si země trend růstu ekonomiky udržela. Otázka růstu čínské ekonomiky a jejího významu dnes rozděluje nejen odborníky, ale také veřejnost. Prakticky neexistuje jednotný názor, zda je Čína schopna si udržet současný trend ekonomiky, nebo zda se díky vnitrostátním problémům ekonomika spíše propadne. V poslední době sílí názory, předpokládající pozastavení růstu a zároveň se toto téma stává čím dál více diskutované. Pro pochopení dané problematiky a možnosti předpovědět budoucí vývoj ekonomiky, se v práci věnuji čínským reformám a následně vývoji ekonomiky v jednotlivých periodách. Stanovit jednoznačně, zda určitá ekonomika bude dlouhodobě růst, či spíše dojde k jejímu propadu je velmi složité a jen velmi neradi se do podobných diskuzí pouští i zkušení ekonomové. Pomocí SWOT analýzy a vyhodnocení dostupných dat jsem se přesto o tuto předpověď pokusil a svůj názor podložil argumenty. 2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem tedy bude pokusit se vyvrátit nebo potvrdit stanovené hypotézy a určit možný vývoj čínské ekonomiky do roku 2020. Výchozími hypotézami jsou v tomto případě, jestli bude růst čínská ekonomika do roku 2020 tempem srovnatelným s dekádou 2000 2010 a jestli poroste čínská ekonomika rychleji než ekonomiky států EU. 2.2 Metodika První část předkládané bakalářské práce je literární rešerše, vytvořená na základně literárních zdrojů týkajících se dané problematiky. V rešerši se věnuji periodě 1978 až 2012, tedy od počátku reforem až po současnost. Pokusím se tyto reformy popsat, neboť byly nezbytné pro následnou renesanci v ekonomice a vysvětlení, proč došlo k takovému růstu. Ve druhé části vytvořím SWOT analýzu, neboť čínská ekonomika skrývá mnoho úskalí. Je důležité tyto aspekty zmínit. Díky nim můžeme přesněji možný růst predi-
12 3 POČÁTEK A PRŮBĚH REFOREM TENG SIAO-PCHINGA kovat. Využiji svých znalostí i znalostí odborníků z řad ekonomie a čínské ekonomiky. Jelikož na každý aspekt existuje několik pohledů, pokusím se je komplexně shrnout a rozebrat. Jedna z prací, kterou jsem využil, byla kniha sepsána na základě debaty z Munk debates Bude Číně patřit 21. století?, které se zúčastnili přední odborníci na Čínu. Poslední část potvrzuje nebo vyvrací předem stanovené hypotézy na základě výsledku SWOT analýzy a dostupných dat. které jsem si stanovil v zadání bakalářské práce. 3 Počátek a průběh reforem Teng Siao-pchinga S potřebou ekonomických reforem přichází roku 1978 poprvé Teng Siao-pching. Tento politik vstoupil do komunistické strany už v 16 letech. Jako většině komunistických představitelů se mu dostalo vzdělání v Paříži a Moskvě, přesto jeho život nebyl lehký a prošel si mnohými osobními tragédiemi. Ačkoliv spolu s Maem, se kterým se znal od roku 1927, vedl Čínu, stala se jeho rodina jednou z obětí Maovy Kulturní revoluce. Teng Siaopching byl celkem třikrát odvolán ze všech funkcí, nejen díky kritice Maovi politiky, ale také díky jeho podpoře ekonomického růstu, která se stala pozdějším základním kamenem ekonomických reforem. Na třetím plenárním zasedání jedenáctého ústředního výboru komunistické strany Číny, které se konalo roku 1978, se rozhodlo o přijetí ekonomických reforem čínským socialistickým způsobem a politiky Otevření se světu (Ekonomický vývoj, 2012). Čínou do té doby zmítala Maova Kulturní revoluce, která si podle odhadů vyžádala tisíce až miliony obětí, a také předchozí reformy, které si například v roce 1960 vyžádaly 30 milionů obětí hladomoru (BBC, 2010), se stala pro Tenga stala jednou z příčin, proč započaly reformy. Poté co roku Velký kormidelník Mao Ce-tung zemřel roku 1976, čekalo Tenga nejedno lehké rozhodnutí. Roku 1967 byl opět zvolen na sjezdu čínské komunistické země do čela země. Čínská ekonomika měla do dvaceti let dosáhnout úrovně Západu. Teng počítal s modernizací průmyslu, zemědělství, techniky a armády a transformací ryze čínským způsobem. Ekonomická reforma z roku 1978 počítala se třemi etapami ekonomického rozvoje Číny. První etapa měla dosáhnout dvojnásobku hrubého národního důchodu oproti roku 1980 a tak skoncovat s nedostatkem produkce potravin a oblečení. Tohoto stanoviska bylo dosáhnuto už koncem osmdesátých let, kdy byla dokončena transformace zemědělství, a byl zaveden kapitalismus uvnitř čtyř zvláštních ekonomických zón. Další etapy ekonomického rozvoje měly umožnit zakládat soukromé podniky i ve zbytku Číny. I přesto měly oporu v zákonech pouze venkovské podniky, proto někteří Číňané vyrábějící elektroniku přicházeli s důmyslným řešením přejmenovali se na venkovský podnik. Druhá etapa počítala nadále s ekonomickým růstem a mělo být dosaženo čtyřnásobku hrubého národního důchodu do konce století. K němu bylo vypracováno pětiletý plán ekonomického a společenské rozvoje na léta 1996 2000. Rychlost růstu čínské ekonomiky nepřestala překvapovat a plán byl
3 POČÁTEK A PRŮBĚH REFOREM TENG SIAO-PCHINGA 13 splněn již roku 1995. Druhý plán zároveň počítal s růstem obyvatel Číny o 300 milionů do roku 2000, a proto stanovil úkol zvýšit celkovou životní úroveň tak, aby byla odstraněna chudoba. Ve třetí etapě se vypracovaly dlouhodobé cíle do roku 2010, které stanovují zdvojnásobení hrubého národního důchodu ve srovnání s rokem 2000 (Ekonomický vývoj, 2012). Ekonomické reformy proběhly velice rychlým tempem. V roce 1978 žilo 270 milionů obyvatel za hranicí chudoby (28 % celkového obyvatelstva Číny), v roce 1985 toto číslo spadlo na 95 milionů, tedy na necelých 10 % celkového obyvatelstva Číny (Lardy, 1998). Modernizace zemědělství probíhala poměrně hladce. Již brzy po zavedení opatření a nových rozhodnutích byla produkce dostačující natolik, aby nasytila čínské obyvatelstvo. Opačný problém se naskytl v průmyslu. Nebylo dostatek prostředků ani technologií na to, aby mohlo dojít k modernizaci a zlepšení výrobních technologií. Chyběly již zmíněné technologie, výpočetní technika, obráběcí technika, know-how a především kapitál. Teng Siao-pching o tomto problému věděl a zde nastupuje na řadu jeho politika Otevřených dveří. Opětovná spolupráce s USA, navázání oficiální podepsané spolupráce roku 1979 a otevření se světu znamenaly značný příliv přímých zahraničních investic (FDI) a technologií. Příliv investic nebyl vhodný jen díky zvláště vybraným čtyřem ekonomickým zónám pro investory a poloze na Východním pobřeží, ale také díky štědrým daňovým úlevám a levné, ochotné pracovní síle a především čínským státem garantovaných investic. Roku 1986 přišel Teng Siao-pching s další reformou státní průmysl nebude nadále ovládán státem, ale inspiruje se Západem a bude soběstačný (BBC, 2010). Peking podpořil modernizaci výrobních linek. Teng tímto činem přerušil několik století trvající izolaci a pohrdání vnější kulturou. Reforma státního průmyslu ovšem neproběhla tak lehce jako ta v zemědělství. Za dob Maa měli zaměstnanci průmyslu kompletní péči od státu, jisté důchody, zdravotnictví, vzdělání a všechny sociální jistoty. Navíc v průměrném podniku tvořilo 20 % zaměstnanců politické pracovníky, kteří šířili především slogany. Jedny státní podniky se v tržním prostředí uchytily a jiné ne. Přitom pekingská vláda ročně vydávala na podporu a modernizaci státních podniků 1/4 celkových příjmů. Hlavním problémem problémových podniků nebyla nedostatečná konkurenceschopnost, ale způsob myšlení (BBC, 2010). A tak některé modernizované podniky pouštěly výrobní linky jeden týden v roce, protože během týdne stačily splnit celoroční výrobní plán. Některé tyto podniky nechal Teng poté zkrachovat. A tak od konce 50. let, kdy článek 42 čínské ústavy zaručoval plnou zaměstnanost, se lidé setkali s nezaměstnaností. V roce 1988 ukončil Teng státní regulaci cen, čímž se opět přiblížil tržní ekonomice. Brzy se začala objevovat negativa projevil se rozdíl v příjmech zaměstnanců (například trhovci vydělávali více peněz než konstruktéři raket), roztočila se inflační spirála, protože lidé brali banky útokem a vybírali ve spěchu peníze z účtů, a rozrostla také ve velké míře korupce. Jen během prvních tří měsíců roku 1989 bylo z korupce usvědčeno 6 000 funkcionářů (BBC, 2010). Ti měli na dosah miliony do-
14 4 RŮST ČÍNSKÉ EKONOMIKY larů od investorů, kteří za zrychlené vyřízení byrokratických papírů a nařízení (jen pro představu na povolení výstavby výrobní linky bylo potřeba 100 razítek a průměrná doba trvání byla 1 rok), je rádi a ochotně zaplatili. Přesto se vnitřní politika Čínské lidové republiky musela potýkat s krizí uvnitř elit. Podle některých funkcionářů transformace probíhala příliš rychle, podle jiných se jednalo o kapitalistickou revoluci. Konzervativní straníci, kteří se zmocnili novin, psali propagandistické články proti Teng Siao-pchingovi a jeho reformám. Později začali zadržovat investice v bankách a zastavovat příliv kapitálu. I přes tyto praktiky a překážky ovšem Teng Siao-pching s politikou Otevřených dveří nepřestal. Je ironií osudu, že si tento vrcholný představitel ekonomických reforem Číny, díky kterým je dnes nejen jednou z nejsilnějších, ale také jednou z nejrychleji rostoucích zemí, poskvrnil kariéru krvavým potlačením protestů roku 1989. 4 Růst čínské ekonomiky V této kapitole popíšu vývoj čínské ekonomiky v letech 1980 2012. Data a intervaly, vyjma let 1980 1981, jsem stanovil podle Světové banky 1. Ekonomické ukazatele jsem zvolil HDP, HDP na hlavu a FDI, neboli přímé zahraniční investice, a také hrubý národní příjem (dále jen GNI) vyjádřené v USD. Světová banka rozlišuje dle ukazatele GNI a metody Atlas rozvojové země na čtyři kategorie (The World Bank, 2013): 1. nízko-příjmové země s GNI na hlavu menší než 1 025 USD; 2. země s nižším středním příjmem GNI na hlavu mezi 1 026 až 4 035 USD; 3. země s vyšším středním příjmem GNI na hlavu mezi 4 036 až 12 475 USD; 4. vysoko-příjmové země s GNI na hlavu nad 12 476 USD. Údaje jsem získal z databáze Světové banky, které jsou vypočítané metodou Atlas. GNI na hlavu metodou Atlas je hrubý národní příjem, který je vydělen střední populací. Metoda Atlas dále aplikuje upravující faktor, který průměruje kurs měny za daný rok a dva předešlé roky, přizpůsobený na rozdíly míry inflace mezi zemí a zeměmi G-5 (Francie, Německo, Japonsko, Spojené království a Spojené státy). 4.1 Roky 1980 1981 Tyto roky se nesly v duchu reforem. Reformy byly v plném proudu a obyvatelstvo a země začalo vzkvétat. Pokud vycházíme z oficiálních statistik Světové banky, inflace v roce 1980 dosáhla 3,8 % a v roce 1981 celých 2,3 %. 1 Data o HDP se u Světové banky a OSN od MMF liší do roku 1994, po té už jsou stejná, zvláštností jsou data procentuálního růstu HDP, která jsou naprosto stejná.
4.2 Roky 1982 1986 15 Tab. 1: Roky 1980 1981 (World Bank Data, 2013) HDP (mld. USD) HDP na hlavu (USD) FDI (mil. USD) HNP na hlavu (USD) 1980 189 193 220 1981 194 195 220 4.2 Roky 1982 1986 Tyto léta bych zařadil jako uklidňující se roky reforem. Tyto roky, jako předchozí dva, jsou ve znamení stabilního růstu. Do Čínské lidové republiky začaly proudit přímé zahraniční investice a docházelo k modernizaci průmyslu stejně rychle. Zajímavým jevem byl rok 1982, kdy došlo k deflaci. Inflace dosáhla 0,2 %, opakem byl rok 1985, kdy inflace dosáhla 10,2 %. V roce 1986 došlo k poklesu v celé ekonomice. Tento stav bych vysvětlil další reformou. Na jaře roku 1986 přišel Teng Siaopching s myšlenkou reformy státního průmyslu a zavedl do něj tržní principy. Tyto podniky nadále nepodléhaly státu. Bohužel většina těchto podniků byla nekonkurenceschopná, nevýkonná a ztrátová, proto se ještě téhož roku Teng Siaopching rozhodl tyto podniky zavřít. A tak se bez práce ocitli miliony dělníků. Následující rok 1987 je toho důkazem. Tab. 2: Roky 1982 1986 (World Bank Data, 2013) HDP (mld. USD) HDP na hlavu (USD) FDI (mil. USD) HNP na hlavu (USD) 1982 203 201 430 220 1983 228 223 636 220 1984 257 248 1 258 250 1985 307 292 1 659 280 1986 298 279 1 875 310 4.3 Roky 1987 1991 Razantní dopad přišel roku 1987, kdy HDP bylo ve výši 270 miliard USD a na hlavu dosáhlo 249 USD (v roce 1984 to bylo 248 USD). Nelze přehlédnou ovšem stále rostoucí přímé zahraniční investice. Ačkoliv se jednalo o značný propad, přesto se Čínská lidová republika rychle vyrovnala se ztrátami a již v roce 1988 dosáhlo HDP hodnoty 309 miliard USD. V témže roce totiž Teng Siaopching uvolnil státem regulované ceny, a i přes vnitropolitické problémy to znamenalo světlejší zítřky pro Čínu. V roce 1988 dosáhla inflace díky uvolnění cen 12,1 %. V letech 1989 a 1990 lze vidět zpomalení růstu HDP. Osobně si ho vysvětluji dvěma jevy, které v té době nastaly.
16 4 RŮST ČÍNSKÉ EKONOMIKY Prvním mohlo být potlačení studentských problémů, které byly sledovány a odsouzeny celým světem. Druhým mohl být pád železné opony a tedy otevření nových trhů a orientace na postkomunistické země. Poté ekonomika už rostla stabilněji. Tab. 3: Roky 1987 1991 (World Bank Data, 2013) HDP (mld. USD) HDP na hlavu (USD) FDI (mil. USD) HNP na hlavu (USD) 1987 270 249 2 314 320 1988 310 281 3 194 330 1989 344 307 3 393 320 1990 357 314 3 487 330 1991 379 330 4 366 350 4.4 Roky 1992 1996 Tyto roky byly opět ve znamení vzrůstající ekonomiky Číny. Ačkoliv čínská ekonomika pomalu zpomalovala a dostávala se opět k hranici 10 %, pokračoval růst přímých zahraničních investic. Během těchto pěti let se povedlo Číně zdvojnásobit HDP a téměř zčtyřnásobit přímé zahraniční investice. V roce 1994 atakovala Čína hranici 500 mld. USD. Zároveň ekonomiku poznamenala inflace v hodnotě 20,6 %. Tab. 4: Roky 1992 1996 (World Bank Data, 2013) HDP (mld. USD) HDP na hlavu (USD) FDI (mil. USD) HNP na hlavu (USD) 1992 423 363 11 156 390 1993 441 374 27 515 410 1994 559 469 33 787 460 1995 728 604 35 849 530 1996 856 703 40 180 650 4.5 Roky 1997 2001 Tato perioda byla opět ve znamení rostoucí síly ekonomiky Číny, růstu přímých zahraničních investic a růstu HDP na hlavu. Nástup do nového milénia zvládla Čínská lidová republika dobře, i přes mírný pokles přímých zahraničních investic dosáhla roku 2001 HDP na hlavu ve výši 1 042 USD. Čína, která usilovala o vstup do GATT od roku 1986, nakonec úspěšně vstoupila do WTO 11. prosince 2001. Tento vstup jí přinesl nebývalý rozsah obchodních možností. Podle indexu PZI se Čína stala atraktivnějším trhem pro investory než USA (Abrahám, 2010).
4.6 Roky 2002 2006 17 Tab. 5: Roky 1997 2001 (World Bank Data, 2013) HDP (mld. USD) HDP na hlavu (USD) FDI (mil. USD) HNP na hlavu (USD) 1997 953 774 44 237 750 1998 1 019 821 43 751 790 1999 1 083 865 38 753 840 2000 1 198 949 38 399 930 2001 1 325 1 042 44 241 1 000 4.6 Roky 2002 2006 Mezi roky 2002 až 2006 nastal dvojnásobný růst HDP. Stejně tak Čína se během pěti let zdvojnásobila HDP na hlavu. Zatímco v roce 2001 činilo HDP na hlavu 1 042 USD, v roce 2006 to bylo již 2 069 USD. Příliv přímých zahraničních investic zaznamenal v roce 2005 boom. V roce 2004 byly Číně poskytnuty přímé zahraniční investice v hodnotě 54 miliard USD, ovšem během dalšího roku došlo k jejich zdvojnásobení na částku 117 miliard USD. Tab. 6: Roky 2002 2006 (World Bank Data, 2013) HDP (mld. USD) HDP na hlavu (USD) FDI (mil. USD) HNP na hlavu (USD) 2002 1 454 1 135 49 308 1 100 2003 1 641 1 274 47 077 1 270 2004 1 932 1 490 54 936 1 500 2005 2 257 1 731 117 208 1 740 2006 2 713 2 069 124 082 2 040 4.7 Roky 2007 2011 V roce 2007 docházelo ke stabilnímu růstu nadále. V roce 2008 propukla finanční krize v USA, která postupně pronikla také do Evropy. V následujícím roce postihla také Čínu, která díky těmto okolnostem zpomalila v růstu. Už v roce 2008 došlo k poklesu růstu pod 10 % a v roce 2009 tento trend pokračoval. V roce 2009 se přímé zahraniční investice dostaly na hranici roku 2005, když dosáhly hodnoty 114 miliard USD. V roce 2010 ovšem zaznamenaly přímé zahraniční investice další rekord ve výši 185 miliard USD. Zároveň HDP na hlavu rostlo takovou rychlostí, že zatímco v roce 2007 dosahovalo 2 651 USD na hlavu, v roce 2011 to bylo již 5 430 USD.
18 4 RŮST ČÍNSKÉ EKONOMIKY Tab. 7: Roky 2007 2011 (World Bank Data, 2013) HDP (mld. USD) HDP na hlavu (USD) FDI (mil. USD) HNP na hlavu (USD) 2007 3 494 2 651 160 052 2 480 2008 4 522 3 414 175 148 3 040 2009 4 991 3 749 114 215 3 620 2010 5 931 4 433 185 081 4 240 2011 7 298 5 445 4 940 4.8 Rok 2012 V tomto roce lze podle prvních analýz odhadnout, že Čína neporoste nadále tempem, jakým prozatím rostla. Lze to odůvodnit pokračující a rozrůstající se krizí v Evropě a především v Evropské unii a tím sníženou poptávku po výrobcích dovážených z Čínské lidové republiky. HDP zpomalilo na 7,6 %, což je nejpomaleji za poslední tři roky, ačkoliv se doposud drží na hranici 7,5 %, kterou si čínská vláda vytyčila. Přesto se jedná vůči ostatním rozvinutým ekonomikám o stále dobrý výsledek. K útlumu nedošlo pouze u HDP, ale také u přímých zahraničních investic, které se teď nyní pohybují na 12 mld. USD, a Čínu také trápí snížená domácí poptávka. Utlumený export do Evropy ale může mít také horší budoucí důsledky, neboť Čína je zaměřena především proexportně. 4.9 Problémy s HDP na hlavu Jedním ze dvou faktorů, jak lze poměrně snadno a rychle porovnat sílu a velikost ekonomiky je HDP na hlavu (PPP). Druhým takovým jsou samotné HDP. Zdá se, že čínský růst roste téměř bez omezení, v posledních letech dokonce exponenciálně. Zatímco v roce 1980 bylo HDP na hlavu 183 USD, v roce 2011 je to již 5 430 USD. Neměli bychom ovšem nechávat mluvit pouze čísla. Jedna z mýlek, dle mého, je interpretovat pouze průměry. Zatímco v roce 1996 bylo nízko-příjmových domácností 49 307 (0,82 % dle oficiálních statistik), v roce 2010 se počet těchto domácností zvýšil na 112 200 (1,41 %). Počet nízko-příjmových obyvatel byl v roce 1996 celkem 115 542 (0,54 %) a v roce 2012 to bylo již 273 361 občanů, tedy 1,18 % (China Statistical Yearbook, 2010). Obrázek 1 ukazuje růst HDP v Číně od roku 1980 do roku 2011. Během těchto let se HDP více než 38 krát znásobilo. Největší nárůst čínská ekonomika započala od roku 2004, jak lze vyčíst z křivky grafu v tabulce číslo 1. Pokles HDP lze z grafu vyčíst v roce 1987, kdy rok předtím došlo poprvé k propouštění zaměstnanců ze státních podniků (viz kapitola Roky 1982 1986). V obrázku 2 můžeme porovnat růst světového HDP, které je znázorněno modrou barvou, a čínského HDP, znázorněno barvou červenou. Jsou zde vyznačeny roky 1980 až 2011. Zřetelně lze rozeznat prudší růst čínského HDP proti světovému průměru.
4.9 Problémy s HDP na hlavu 19 Obr. 1: Růst čínského HDP v letech 1980 2011 (World Bank Data, 2013) Obr. 2: Komparace růstu HDP Číny a světa v procentech (World Bank Data, 2013) K nejmenší odchylce došlo v roce 1989, kdy se růst čínského HDP zastavil na 4,1 % a světový na 4 %. Znatelný propad lze rozpoznat i v letech 2007 a 2008, ve kterých světový průměr nejen znatelně poklesl, ale zároveň také se propadl do mínusu, kvůli hypoteční krizi USA a nestabilitě trhů. Čínu tato situace postihla také a zaznamenala propad na nárůst 9,2 %. K nejmenšímu růstu V Číně došlo v roce 1989 a 1990. I přesto rostla čínská ekonomika ročně průměrnými 10 %. FDI jsou přímé zahraniční investice, jejichž výše je od roku 1982 do roku 2010 znázorněna v grafu v tabulce číslo 3. První patrný nárůst jde z grafu vyčíst v roce 1993, druhý ale rapidnější je v roce 2005. Tyto roky byly v oblasti ekonomiky pro všechny země ve znamení růstu. V roce 2009 došlo k poklesu přímých zahraničních investic z důvodu propuknutí ekonomické krize v USA a rozšíření do Evropy. Následující rok 2010 je ovšem opět ve znamení růstu investic.
20 5 PODíL ZAMĚSTNANOSTI V EKONOMICKÝCH SEKTORECH Obr. 3: FDI do Čínské lidové republiky (World Bank Data, 2013) 4.10 Dílčí shrnutí Jen během těchto 27 let rostla čínská ekonomika průměrnými ročními 9,6 %. V roce 2005 se zařadila na 4. nejsilnější ekonomiku hned po USA, Japonsku a Německu. V roce 2005 měla Čínská lidová republika nominální HDP v hodnotě 18,308 miliard remimbi (juanu). Při kurzu v roce 2005 8,1917 remimbi za USD to dělalo nominální HDP v hodnotě 2,235 miliard USD 2. USA za rok 2005 měla HDP v hodnotě 12,456 miliard USD. Je opět zavádějící, že ačkoliv americká ekonomika byla 6krát větší, měli bychom podle The Penn World Table také počítat s rozdílností cen ve dvou zemích. Ceny v USA byly v roce 2004 jen 3,86krát větší oproti cenám v Čínské lidové republice. Z přepočtu poté vychází, že americká ekonomika je pouze o 43 % větší než ekonomika Číny (Holz, 2008). 5 zaměstnanosti v ekonomických sektorech Přesunem práce z nízko produktivního zemědělství do více produktivního průmyslu a služeb, reálné HDP na pracovníka, to jest reálná produktivita práce, se zvyšuje, protože pracovníci, kteří změnili sektory, nyní produkují mnohonásobně více výstupů než dříve. V čínské oslabující se míře podílu pracovníků v zemědělském sektoru mezi roky 1978 2005 je roční míra redukce pracovníků na absolutní průměrné hodnotě 0,01 každý rok. Z roku 1978, kdy bylo zaměstnáno v zemědělství celkem 70 % všech čínských pracovníků, došlo k postupnému pomalému úbytku na 45 % v roce 2005. Čína má podle odhadů dalších 35 let než dosáhne úrovně 10 % pracovníku v zemědělství, 2 Oficiální číslo Světové banky za rok 2005 je 2,256 miliardy USD.
6 ČÍNSKÝ EXPORT A IMPORT 21 které mají vyspělé země jako Japonsko, Korea nebo Taiwan. To ovšem zahrnuje 35 let strukturálních změn jako zdroje ekonomického růstu. Schéma strukturálních změn bude pravděpodobně pokračovat, aby se Čína rozvinula. Venkovské oblasti ovšem stále trpí nízkou zaměstnaností v zemědělství, ačkoliv počet pracovníků v zemědělství je více než stonásobně vyšší než v USA. Školu opouštějící školáci ve venkovských oblastech nevstupují téměř vůbec do zemědělství a tento trend se pravděpodobně nezmění. Rozvoj venkovského průmyslu/ činností je i přesto oficiálně podpořen. Městský příjem, včetně nezkušených pracovníků, je ovšem stále vyšší než příjem ve spoustě venkovských oblastí, vytvářející pobídky pro venkovsko-městskou migraci. Zábrany, které limitují venkovsko-městskou práci vyplývající z předreformního období, byly pozvolna uvolněny a oficiální politika nadále slibuje tyto zábrany uvolňovat. Rozvoj venkovského obchodu je v politické agendě a pravděpodobně se tím odstraní další z překážek vedoucích k venkovsko-městské migraci (Holz, 2008). V obrázku 4 můžeme vidět podíl zaměstnanosti v jednotlivých sektorech. Ačkoliv se zaměstnanost v sekundárním a terciárním sektoru zvyšuje a zaměstnanost v zemědělství snižuje, jsou vidět tradiční kořeny. Tento podíl ale neodpovídá jednotlivým podílům na tvorbě HDP. I přes velkou zaměstnanost v zemědělství, má podíl na HDP pouhých 11 % (v roce 2000 to bylo 15 % a do roku 2011 klesá postupným tempem). Největší podíl na tvorbě HDP má sekundární a o pár procentních bodů méně terciární sektor. Touto výší zaměstnanosti v primárním sektoru se řadí mezi rozvojové země. Obr. 4: Zaměstnanost v sektorech (Abrahám, 2010) 6 Čínský export a import Jak jsem psal již výše, čínská ekonomika je výhradně proexportně zaměřená. Když v roce 1978 vypukly ekonomické reformy, měla země na jedenáct let zápornou bilanci v mezinárodním obchodě. V roce 1985 měla Čína největší záporné saldo od roku 1978, a to v hodnotě 14,90 mld. USD. Od roku 1990 bylo čínské saldo v mezinárodním obchodu kladné. Jediný výkyv nastal v roce 1993, kdy Čína vyexportovala zboží v hodnotě 91,74 mld. USD a importovala zboží v celkové částce 103,91 mld.
22 6 ČÍNSKÝ EXPORT A IMPORT USD, což vytvořilo záporné saldo v hodnotě 12,22 mld. USD. Jak dokazuje tabulka číslo 4, export od roku 1993 značně převažuje nad importem a podobně jako roste HDP, roste právě stejnou rychlostí také export. Čína v roce 2010 vyexportovala 10 % celkového mezinárodního obchodu a sama importovala 9 % celosvětového importu (WTO, 2013). Tab. 8: Čínský export a import v letech 1978 1990 1978 1980 1985 1986 1987 1988 1989 1990 Export 9,75 18,12 27,35 30,94 39,44 47,52 52,54 62,09 Import 10,89 20,02 42,25 42,91 43,21 55,27 59,14 53,35 Saldo 1,14 1,90 14,90 11,97 3,77 7,75 6,60 8,74 Tab. 9: Čínský export a import v letech 1991 1998 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 Export 71,84 84,94 91,74 121,01 148,78 151,05 182,79 183,71 Import 63,79 80,59 103,96 115,61 132,08 138,83 142,37 140,24 Saldo 8,05 4,35 12,22 5,40 16,70 12,22 40,42 43,47 Tab. 10: Čínský export a import v letech 1999 2006 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Export 194,93 249,20 266,10 325,60 438,37 593,40 762,00 968,90 Import 165,70 225,09 243,55 295,17 412,84 561,40 660,00 791,50 Saldo 29,23 24,11 2 2,55 30,43 25,53 32,00 102,00 177,40 Čínským hlavním exportním partnerem je Evropa a především Evropská unie. EU tvořilo v roce 2010 20,1 % celkového exportu zboží z Číny, zatímco importováno do Číny z EU 27 bylo 13,2 % (z pohledu celkového čínského importu). Z pohledu EU 27 bylo importováno z Číny celkem 17,3 % zboží a vyvozeno bylo 8,9 % (nejvíce bylo v roce 2010 vyvozeno do USA 17 %). EU je teda vůči Číně v záporném saldu. V roce 2010 bylo dovezeno z Číny zboží v hodnotě 282,5 miliard eur, vývoz tvořil hodnotu pouhých 113,3 miliard eur, saldo je tedy 169,3 miliard eur. V roce 2011 v důsledku prohlubující se krizi se dovoz do EU zpomalil a tvořil hodnotu 292,1 miliard eur, naopak vývoz mírně zpomalil ta 136,2 miliard eur. Saldo je i nadále záporné v hodnotě 155,9 miliard eur. Malá kladná zpráva je, že saldo oproti nárůstu z roku 2009 na rok 2010 kleslo. Druhým hlavním obchodním partnerem Číny je USA. Trend záporného salda je podobně jako v EU 27 také v USA. V roce 2001 USA exportovalo zboží do v hodnotě Číny 19,2 mld. USD, zatímco importováno zboží do USA bylo v částce
7 SWOT ANALÝZA 23 Tab. 11: Čínský export a import v letech 2007 2011 2007 2008 2009 2010 2011 Export 1 220,00 1 430,70 1 201,60 1 577,80 1 898,40 Import 956,00 1 232,60 1 005,60 1 396,00 1 743,40 Saldo 264,00 198,10 196,00 181,80 155,00 Obr. 5: Export a import Číny (Chinability, 2013) 102,3 mld. USD. V roce 2009 došlo k poklesu vývozu do Číny. Exportováno bylo zboží v hodnotě 69,6 mld. USD (rok 2008 71,5 mld. USD) a podobně došlo také k poklesu importu z Číny, kdy bylo dovezeno zboží v hodnotě 296,4 mld. USD (rok 2008 337,8 mld. USD). V roce 2011 dosáhl vývoz USA do Číny hodnoty 103,9 mld. USD a dovoz z Číny 399,3 mld. USD. Saldo tvořilo hodnotu 95,5 mld. USD. Skladba dovezeného zboží z Číny je u EU 27 a USA přibližně stejná. Nejvíce dovezeného zboží z Číny tvořilo v roce 2011 v EU stroje a transportní vybavení, na druhém místě se umístilo různé zařízení na výrobu a na třetím vyrobené produkty klasifikované podle materiálu. Zvláštností je, že díky vysoce efektivní společné zemědělské politice, na kterou je Evropská unie pyšná, se na pátém místě v dovozu z Číny umístily potraviny a živá zvířata. V USA je skladba importu z Číny následovná první místo tvoří elektrické stroje a vybavení, druhé vybavení pro výrobu energií a třetí hračky, hry a sportovní vybavení. Vývoz do Číny z EU 27 tvoří na prvním místě stroje a transportní vybavení, druhém chemikálie a s tím související produkty a na třetím se ve vývozu umístil vyrobené produkty klasifikované podle materiálu. USA naopak vyvezla nejvíce vybavení pro výrobu energií, poté olejová semena a sladké ovoce a na třetím místě vyvezlo USA nejvíce elektrických strojů a vybavení.
24 7 SWOT ANALÝZA Tab. 12: SWOT analýza SILNÉ STRÁNKY automobilový průmysl elektronický průmysl levná pracovní síla nerostné bohatství FDI do Číny PŘÍLEŽITOSTI automobilový průmysl investice v Africe Írán a ropa vzdělání podhodnocená měna rozvoj domácího trhu čínské FDI SLABÉ STRÁNKY surovinový základ nerostné bohatství energie politika jednoho dítěte růst střední třídy vzdělání uzavřenost politického systému HROZBY stavební boom surovinový základ ropa krize v Evropě USA a cla 7 SWOT analýza 7.1 Silné stránky a příležitosti 7.1.1 Automobilový průmysl Toto odvětví jsem zařadil do silných stránek a zároveň také do příležitostí. Silnou stránkou je výroba automobilů a motocyklů v Číně proto, že dnes dokáží vyrobit auta, která jsou schopná konkurovat levnějším modelům světových značek. Především čínský automobilový trh je největším na světě (v roce 2011 dosáhl prodeje téměř 18 milionů automobilů; World s 10 Largest Auto Markets, 2013). Příležitostí je rozšíření trhu pro nečínské výrobce automobilů, pro tuzemské výrobce pak po zdokonalení výrobních technologií možnost distribuce do vzdálenějších koutů světa, především na západní trhy. Jen minulý rok vyexportovala Čína 900 tisíc aut (Still in Second Gear, 2012). V dnešní době umí již napodobit nejen design (a mnohdy až dokonale věrohodně), ale také dokáže už vytvářet i konkurenceschopnou elektroniku a díky prodaným patentům a starším technickým nákresům vyrobit konstrukčně pevné motory. Například mezi dvacet největších automobilek na světě se řadí pět právě z Číny. Jsou to SAIC, Changan, Geely-Volvo, Chery a Dongfeng (Pavlůsek, 2012).
7.1 Silné stránky a příležitosti 25 Obr. 6: na automobilovém trhu Číny (Still in Second Gear, 2012) Čínští obyvatelé si čím dál více potrpí na přepych, a tak se především na místním trhu daří luxusnějším autům. Mnichovská automobilka BMW v hlavním městě průmyslové provincie Liao-ning nedávno otevřela novou pobočku, která je vybavená moderněji nežli její domovská továrna v Německu. Dalšími dobře prodávanými značkami jsou v Číně Audi, Mercedes-Benz (viz tabulka s prodejem) a zákazníci nepohrdnou ani vozy, jako je například Lamborghini. K proniknutí na místní trh musí zahraniční podniky splňovat určité podmínky, jako například spojení výrobní haly s další ryze čínskou automobilovou halou. Existují spekulace, že jsou tyto požadavky vytvářeny za účelem průmyslové špionáže. Je totiž známým faktem, že například v Tchaiwanu z jedné strany výrobní linky vyjíždějí rámy kol preferovanější značky a ze strany druhé totožné rámy pouze s odlišným designem a pod jinou značkou. Problémem, který podkopává autoritu evropských značek, je státní nařízení, dle kterého čínské úřady mohou nakupovat auta pouze domácích značek (Markovič, 2012). Přesto prodeje v Číně trhají rekordy (Volkswagen například prodává 30 % světové produkce právě zde). Odhady hovoří o skutečnosti, podle které v roce 2018 čínský trh s automobily bude dvojnásobný ve srovnání s USA nebo západní Evropou. Předpokladem je ovšem stagnace prodejů nových automobilů v těchto zemích, nebo pouze mírný růst domácích prodejů. Do roku 2018 by měl čínský trh prodávat více než 30 milionů nových automobilů ročně (China to buy..., 2012). Místní automobilky se již chopily příležitosti také v Evropě. V roce 2010 skoupila čínská automobilka Geely švédské Volvo (Devolving Volvo, 2010). Krom přístupu na evropské trhy tímto také získala silnou základnu v Evropě. Volvo patří, alespoň v České republice, mezi prestižní značky, které kladou důraz na komfort a především bezpečnost. Geely má také v plánu postavit v Číně továrnu, kde bude produkovat až 300 tisíc vozů značky Volvo jen pro domácí trh (Volvo už patří Číně, 2010), což je přibližně stejné množství, jaké prodalo Volvo v roce 2009 (přesné číslo je 335 tisíc vozů), více viz China s Lucky Man Bags Volvo (2010).
26 7 SWOT ANALÝZA Dále například na Ukrajině se nejprodávanějším vozem stal právě čínský vůz Geely CK, jehož prodejům se v Číně zdaleka tolik nedaří. Úspěšný je také na Kubě, kde ale neexistuje trh s konkurencí. Podobně také zaútočila na trhy v Bulharsku automobilka Great Wall, která zde vybudovala továrnu. Číňané především vsází na země a trhy, kde konkurenci snižují vysoká dovozní cla (Šitner, 2012). Mimo jiné také expandují do zemí, jako je Venezuela, Etiopie nebo Severní Korea. Obr. 7: Prodeje vozů tří německých luxusních značek v Číně v tisících kusů 7.1.2 Investice v Africe Vztahy Číny a Afriky jsou v poslední době hojně diskutovaným tématem ve světě. Čínský drak totiž stále více upírá své zájmy na tento kontinent. Otázkou zůstává, proč se zaměřuje právě na tyto rozvojové země. Čína nemá dostatečný surovinový základ a především postrádá ropu, kterou nezbytně potřebuje (země už nyní importuje 13 % ropy právě z Afriky). Afrika může také sloužit jako další trh pro odbyt čínského zboží. Právě Čína je od roku 2009 jejím největším obchodním partnerem. Jen v roce 2011 podle čínských statistik dosáhl společný obchod hodnoty 166 miliard USD (před 6 lety to bylo 3krát méně). Země je také velkým investorem, například v roce 2010 dosáhlo čínské FDI do Afriky hodnoty 2 112 milionů USD (2010 Statistical Bulletin..., 2011). Během dalších tří let má Africe půjčit dalších 20 miliard USD, jak sdělil na fóru Čínsko-africké spolupráce čínský prezident Chu Ťin-Tchao. Tyto peníze mají být využity na podporu zemědělství, infrastruktury, výroby, a dále na podporu malých a středních firem. Mimo investic s sebou zájem Číny přináší také témata jako je porušování lidských práv. Alarmující je zpráva African Labour Research Network, potvrzující, že zaměstnanci čínských firem v Africe dostávají plat na hranici a i pod hranicí průměrných platů ve srovnání s ostatními firmami ve stejném sektoru. Například v Zambii si těžební dělníci v měděných dolech vydělají v čínských firmách o 30 % méně, než dělníci v ostatních měděných dolech. Zpráva dále uvádí, že podobný způsob jednání praktikuje na celém kontinentu. Herbert Jauch, vědecký pracovník namibijského Institutu pro výzkum pracovních zdrojů a spoluautor zprávy, hovoří o čínských
7.1 Silné stránky a příležitosti 27 firmách jako o nejhorších zaměstnavatelích vůbec. Dále staví Čínu do role kolonizátora, kdy obchod probíhá na bázi klasické koloniální směny s tím, že Čína importuje z Afriky suroviny a dováží zboží (Čína kolonizuje Afriku..., 2009). Například v Namibii staví až 70 % vládních projektů právě čínské firmy. Dle sdělení dělníka pracujícího v jedné z čínských firem je jeho plat pouze 55 centů, přitom minimum je stanovena na 1,10 USD za hodinu (Čína kolonizuje Afriku..., 2009) 3. Krom toho si musí dělníci sami hradit také ochranné pomůcky. Při desetihodinové pracovní době je tedy nutné pracovat tři dny, aby byl schopen si tyto pomůcky zajistit. Krom nevyplacení povinných příspěvků nebo neproplacení přesčasů jsou dalším problémem pracovní podmínky dělníků. Během pracovní doby se továrny zamykají a pracovníci tak nemají jak se dostat ven. Zpráva uvádí, že kvůli tomuto počinu například v Nigérii uhořelo 20 zaměstnanců, kteří byli zamčeni uvnitř továrny na výrobu gumových a plastových výrobků. V Keni uhořelo v roce 2007 dvacet devět lidí, kteří byli zamčeni v továrně a nemohli ji během požáru opustit (Čína kolonizuje Afriku..., 2009). I přesto čínské firmy ví, jak si zajistit přízeň afrických vlád. Díky mnohým výše zmíněným kontraktům, si mohou některé budovy jako například fotbalové stadiony, vládní budovy nebo nové sídlo Africké unie v Addis Abebě v hodnotě 200 milionů dolarů, dát darem. A s ohledem na tuto skutečnost je menší porušování lidských práv u afrických vlád snesitelnou daní. 4 Tyto investice zajisté znepokojují rozvinutý západ. Čína nehraje na strunu jakýchsi morálních zásad. Jde jim čistě o pragmatické vztahy. To je situace, která vyhovuje zejména autokratickým režimům v Africe, a to je i důvod, proč se dost často s Čínou dohodnou velice rychle, míní Kříž (Čína znovu investuje..., 2012). Je otázkou, nakolik má být Západ znepokojen. Afrika potřebuje řešit problémy v krátkém čase, a zatímco západní státy vyčkávají a dlouze diskutují, Čína poskytuje pomocnou ruku ihned. V současné době již žije asi milion Číňanů na Madagaskaru a v dalších afrických zemích, zakládají nebo mají zde vybudované továrny a půdu pronajatou na desítky let dopředu. I přesto Čína svou expanzi vysvětluje jako pomoc zemím třetího světa. Je přesvědčená, že dává naději chudým zemím. Měla by být vzorem pro ostatní země, protože ještě před 30 lety byla stejně chudá jako země, kterým nyní sama pomáhá. 7.1.3 Vzdělání Změna lidského kapitálu byla po reformách rapidní. Nejen v ekonomické sféře, ale také ve vzdělávání, došlo k pokroku. Tabulka číslo 13 ukazuje vývoj a rozdíl vzdělaných obyvatel v Číně a USA od roku 1990 do roku 2000. Percentuální čísla mluví jasně například v roce 1990 mělo 75,2 % obyvatel USA dokončenou střední školu, 3 Přesněji se jedná o Namíbii. 4 V Namibii došlo ke sporu vlády a čínského velvyslanectví, ohledně tvrzení že nízké mzdy by měly být udrženy jako prostředek k zajištění prosperující budoucnosti. Jeden z čínských diplomatů řekl autorům zprávy: Plaťme lidem nižší mzdy teď, přilákejme tak další FDI (foreign direct investment přímé zahraniční investice) a začněme s výrobou tak, aby mohly budoucí generace mít prospěch z tohoto sebeobětování.
28 7 SWOT ANALÝZA bakalářský titul získalo 20,3 % a navazující magisterské studium a vyšší dokončilo 7,2 % obyvatel. V Číně dosahovaly výsledky následujících hodnot: střední školu vystudovalo 9,52 % obyvatel, bakalářský stupeň 0,56 %. Ovšem nelze porovnávat pouze procenta. Čína je nejlidnatější zemí světa a v roce 1990 dosahovalo USA pouze 28 % celkového obyvatelstva Číny, proto se nelze spoléhat pouze na procentní údaje, ale spíše na absolutní čísla. V USA mělo středoškolské vzdělání v roce 1990 celkem 119,469 milionů obyvatel, bakalářský titul 32,250 milionů a vyšší 11,439 milionů obyvatel. V Číně dokončilo střední školu 72,421 milionů obyvatel, bakalářský titul získalo 4,249 milionů. Největší boom přichází mezi roky 1996 1998, kdy v Číně přibývá studentů směřující na navazující bakalářské studium. V roce 2000 je již viditelný konvergenční směr vzdělávání vůči USA. Zatímco v roce 1990 byl poměr středoškolsky vzdělaných v USA 1,65 vůči Číně, v roce 2000 se jednalo už pouze o poměr 1,17. Na bakalářském stupni se v roce 1990 jednalo o poměr 7,59 USA vůči Číně, v roce 2000 byl tento poměr 4,33. Lze tedy tvrdit, že stávajícím tempem Čína brzy početně dožene USA. Tab. 13: Porovnání vzdělání Číny a USA v letech 1990 a 2000 (Holz, 2008) % Miliony Poměr 1990 USA Čína USA Čína USA/Čína Střední škola 75,20 9,52 119 469 70 421 1,65 Vysoká škola 45,20 71 809 Vysoká odborná škola 1,51 11 517 6,24 Bakalářský titul/hodnost 20,34 0,56 32 250 4 249 7,59 Magisterský titul/hodnost 7,20 11 439 Celková populace 25+ 158 868 571 589 0,28 % Miliony Poměr 2000 USA Čína USA Čína USA/Čína Střední škola 80,40 16,50 146 498 125 137 1,17 Vysoká škola 51,80 94 386 Vysoká odborná škola 4,30 32 457 2,91 Bakalářský titul/hodnost 24,40 1,40 44 460 10 258 4,33 Magisterský titul/hodnost 8,90 0,10 16 217 757 21,42 Celková populace 25+ 182 212 760 480 0,24 Mimo jiné, poslední výzkum organizace OECD ukazuje, že čínští patnáctiletí studenti z provincie Shanghai, patří mezi nejlepší matematiky na světě. Jejich skóre dosáhlo 600 bodů, zatímco USA skončily na 25. místě se 487 body (Kissinger a kol., 2011).
7.1 Silné stránky a příležitosti 29 Prozatím Čína technologicky zaostává a inovačně se podílí menším procentem. David Daokui Li to vysvětluje rozdílností kultur. Zatímco západní kultura je vysoce inovativní, čínská povaha společnosti a ekonomie je založená na jiných principech. Čínský model dává přednost sociálnímu blahobytu a stabilitě před individuální svobodou (model USA). Díky tomu totiž čínská společnost nezanechává jednotlivce pozadu. 7.1.4 FDI do Číny V této kapitole jsem vycházel z oficiálních čínských statistik, které jsou sice vedeny od roku 2002 až do roku 2010, přesto rozdělení FDI do jednotlivých sektorů lze nalézt až v datech od roku 2003. Rád bych také upozornil, že čínská data jsou poněkud zavádějící. V některých součtech lze nalézt odchylky. Nejedná se pouze o procentuální součty, kde jsou odchylky v řádech setin (což může vzniknout zaokrouhlením čísla), ale chyby lze nalézt i v součtu počtu projektů a taktéž v součtu realizovaných FDI (viz příloha). Druhým a závažnějším problémem jsou naprosto rozdílná data čínských statistik ve srovnání se statistikami MMF nebo Světové banky. V následujících tabulkách se lze přesvědčit o odlišnosti dat FDI. Tab. 14: Rozdílnost dat FDI čínských statistik a statistik Světové banky, v milionech USD (World Bank Data, 2012) Rok Čínské statistiky Statistiky Světové banky 2003 535,05 470,76 2004 606,30 549,36 2005 724,05 1 041,08 2006 694,68 1 240,82 2007 835,21 1 562,49 2008 1 083,12 1 715,34 2009 940,65 1 310,57 2010 1 147,34 2 437,03 Rozdělení FDI podle jednotlivých částí země také zároveň napovídá o rozložení bohatství (viz první oddíl). Největším příjemcem je východní část 5 se 78,32 % celkových použitých FDI (FDI Utilized..., 2012) následovaná západní částí 6 a zbytkem země. 5 Východní část se skládá z provincií Beijing, Tianjin, Hebei, Liaoning, Shanghai, Jiangsu, Zhejiang, Fujian, Shandong, Guangdong, Hainan. 6 Západní část se skládá z provincií Vnitřní Mongolsko, Guangxi, Sichuan, Chongqing, Guizhou, Yunnan, Shaanxi, Gansu, Qinghai, Ningxia, Xinjiang, Tibet
30 7 SWOT ANALÝZA Tab. 15: Rok 2003 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Smluvené FDI Realizované FDI Primární 1 116 2,72 22,761 1 1,98 10,01 1,87 Sekundární 30 247 73,63 851,533 1 74,00 397,10 74,22 Terciární 9 718 23,66 276,402 7 24,02 127,93 23,91 Celkem 41 081 100,01 1 150,696 9 100,00 535,04 100,00 Chyby: v součtech podílů procent, realizované FDI v oficiální tabulce jsou 535,05. Tab. 16: Rok 2004 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Contractual Realizované FDI Primární 1 130 2,59 32,71 2,13 11,14 1,84 Sekundární 31 531 72,21 1 166,21 75,98 454,63 74,98 Terciární 11 003 25,20 335,87 21,88 140,53 23,18 Celkem 43 664 100,00 1 534,79 99,99 606,30 100,00 Tab. 17: Rok 2005 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Contractual Realizované FDI Primární 1 058 2,40 38,37 2,03 7,18 0,99 Sekundární 30 027 68,21 1 344,43 71,11 446,92 61,72 Terciární 12 934 29,38 507,85 26,86 269,95 37,28 Celkem 44 019 99,99 1 890,65 100,00 724,05 99,99 Tab. 18: Rok 2006 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Realizované FDI Primární 951 2,29 5,994 5 0,86 Sekundární 25 725 62,01 425,066 0 61,19 Terciární 14 809 35,70 263,616 0 37,95 Celkem 41 485 100,00 694,676 5 100,00
7.2 Slabé stránky a hrozby 31 Tab. 19: Rok 2007 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Realizované FDI Primární 1 048 2,77 9,24 1,11 Sekundární 20 087 53,01 428,61 51,32 Terciární 16 757 44,22 397,36 47,58 Celkem 37 892 100,00 835,21 100,01 Tab. 20: Rok 2008 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Realizované FDI Primární 917 3,33 11,91 1,10 Sekundární 12 299 44,66 532,56 49,17 Terciární 14 321 52,01 538,65 49,73 Celkem 27 537 100,00 1 083,12 100,00 Tab. 21: Rok 2009 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Realizované FDI Primární 896 3,82 14,29 1,52 Sekundární 10 342 44,04 500,76 53,24 Terciární 12 222 52,14 425,60 45,25 Celkem 23 460 100,00 940,65 100,01 Jelikož přesnější údaje představují čínské statistiky, pracuji dále pouze s nimi. Z tabulek lze vyčíst, že největší počet projektů a zároveň počet FDI směřoval až do roku 2007 do sekundárního sektoru a zároveň znázorňují konvergenční trend mezi sekundárním a terciárním sektorem. V roce 2008 počet projektů terciárního sektoru převýšil počet projektů sekundárního (viz tabulka číslo 22). Z jednotlivých sektorů je nejvíce projektů věnováno zpracovatelskému. 7.2 Slabé stránky a hrozby 7.2.1 Energie S růstem ekonomiky roste také poptávka po energiích. Během třiceti let se čínská ekonomika modernizovala na takovou úroveň, že poptávka po elektřině převyšuje nabídku. Čína staví rozsáhlé komplexy, nová města, modernizuje továrny, železniční síť i silniční sítě. Již dnes je světově na druhém místě ve spotřebě elektřiny. Téměř 70 %
32 7 SWOT ANALÝZA Tab. 22: Rok 2010 (FDI Utilized..., 2012) Sektor Počet projektů Realizované FDI Primární 929 3,39 19,12 1,67 Sekundární 11 625 42,40 538,60 46,94 Terciární 14 866 54,21 589,62 51,39 Celkem 27 420 100,00 1 147,34 100,00 spotřebované elektrické energie v Číně putuje do průmyslu a továren (v USA spotřebuje průmysl 22 % celkové energie, německý průmysl spotřebuje 41 % a japonský 29 % viz International Energy Agency, 2013). Ačkoliv má Čína 13 % celosvětových zásob uhlí (jen v roce 2007 otevírala dva uhelné doly každý týden), nestačí těžit a musí ho nechat dovážet. Jen v roce 2010 importovala 165 milionů tun uhlí. Státem vlastněné firmy produkující uhlí jsou tři, a jsou zároveň top producenty. Jedná se o firmy Shenhua Group, China Coal, Shanxi Coal, které dohromady vytěží více než miliardu tun (China s major coal..., 2011). Tyto firmy, spolu ještě s China Minmetals Corp, jsou jediné, které mají povoleno importovat uhlí na čínský trh. Z celosvětové produkce elektrické energie spotřebovala Čína v roce 2012 okolo 15 %. V roce 2001 to bylo pouze 11 %. Předpovědi udávají, že do roku 2035 bude země odebírat již polovinu ze světové produkce elektrické energie. Každý rok potřebuje Čína 70 tisíc megawatt nových kapacit (pro představu Indie pouze 30 až 40 tisíc megawatt ročně). Dvě třetiny celkové produkce Číny zastávají tepelné elektrárny, díky kterým spolu s Indií jen loňský rok stouply emise o 5,5 % (Břešťan, 2011). Přesto v roce 2012 plánovala investovat čínská vláda 170 mld. juanu (v přepočtu 543,4 miliardy Kč) na podporu obnovitelných zdrojů a úspor energií. Čína má v plánu snížit produkci skleníkových plynů o 40 až 45 % oproti roku 2003. Obnovitelné zdroje se mají podílet na produkci energií do roku 2020 patnácti procenty (Čína dá na úspory..., 2012). Do roku 2020 se také počítá s dostavěním jaderných elektráren. Z celosvětově nově rozestavených elektráren je 40 % právě v Číně. 7 Snahy spočívají nejen v počtu elektráren, ale také počtu funkčních atomových reaktorů, kterými chce dohnat Franci Ta disponuje padesáti osmi reaktory. V roce 2010 disponovala země jedenácti funkčními reaktory. V současné době má Čína 18 funkčních atomových reaktorů 8 (IAEA, 2013a), které jsou kontrolovány z důvodu bezpečnosti po katastrofě ve Fukušimě a dalších 28 rozestavěných reaktorů (IAEA, 2013b) čekají podobné prověrky. Do roku 2020 má země v plánu vybudovat na 100 funkčních atomových elektráren (McDonald, 2013). Kontrakty v Číně dostává americká společnost Westinghouse a francouzská Areva. V grafu číslo 8 lze porovnat vývoj produkce nukleární energie v Číně od roku 1992 až do roku 2009 s dalšími třemi největšími ekonomikami světa. 7 Celkově se jedná o 66 rozestavěných reaktorů. 8 Pokud nepočítáme Taiwan v němž mají šest reaktorů a další dva rozestavěné.