Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství DIPLOMOVÁ PRÁCE

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství DIPLOMOVÁ PRÁCE Vliv krmiva na produkční efekt a složení těla lína obecného (Tinca tinca) produkovaného v podmínkách intenzivního chovu Vedoucí práce: Doc. Dr. Ing. Jan Mareš Vypracoval: Martin Fodor Brno 2013

Zadání

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv krmiva na produkční efekt a složení těla lína obecného (Tinca tinca) produkovaného v podmínkách intenzivního chovu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne: 20. dubna 2013 Martin Fodor

Je mi milou povinností touto cestou poděkovat vedoucímu své diplomové práce Doc. Dr. Ing. Janu Marešovi za odborné vedení práce, konzultace a cenné rady při řešení diplomové práce. Děkuji také Ing. Tomáši Brabcovi za pomoc s realizací pokusu a se zpracováním výsledků a také všem zaměstnancům Oddělení rybářství a hydrobiologie, kteří se na pokusu podíleli. Na závěr bych velmi rád poděkoval také svým rodičům, kteří mi umožnili studium na Mendelově univerzitě v Brně a podporu při něm. Diplomová práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

ABSTRAKT Výsledky, které jsou uvedeny v diplomové práci, byly získány z krmného testu uskutečněného na recirkulačním zařízení Oddělení rybářství a hydrobiologie v Brně v roce 2012. Cílem diplomové práce bylo zhodnotit a porovnat produkční efekt aplikace krmných směsí s rozdílnou dostupností přirozené potravy při produkci násadového materiálu lína obecného (Tinca tinca) v kontrolovaných podmínkách chovu. Krmný test v délce 63 dní probíhal v období 23.3. 25.5. 2012. Ryby byly rozsazeny do jednotlivých akvárií po 30ti kusech tak, aby obsádky byly hmotnostně homogenní. Použity byly 3 varianty krmení ve dvou opakování. I. var. (2 % suché směsi bez patentek), II. var. (2 % suché směsi + 1 % patentek) a III. var. (2 % suché směsi + 2 % patentek). Suchou směs představovalo granulované krmivo Hamer o velikosti částic 2mm s obsahem živin 42,71 % proteinu a 14,69 % tuku. Kontrolní převážení obsádky, zjištění přírůstků, FCR, SGR a úprava krmné dávky na nadcházející období byla prováděna v pravidelných sedmidenních intervalech. Na začátku a konci krmného testu byly zjišťovány délkohmotnostní a kondiční ukazatele (celková délka TL, celková hmotnost w, Fultonův koef. K f, Clarkův koef. K c, indexy vysokohřbetosti I v a širokohřbetosti I š ). Zároveň byly ryby podrobeny chemické analýze. Nejvyšší intenzita růstu byla zjištěna u ryb ve variantě II. Celkový přírůstek obsádky zde činil 557,50 g a byl o 13,5 % vyšší než u ryb z varianty I a o 16,8 % vyšší než přírůstek ryb z varianty I. Nejvyšší kusová hmotnost se projevila taktéž u varianty II (55,42 g). Nejmenšího celkového přírůstku bylo dosaženo ve variantě I (463,50 g), kusová hmotnost se zde pohybovala na úrovni 51 g. Nejlepší využití přijatého krmiva (FCR 2,88) bylo zjištěno ve variantě II, naopak nejhorší konverze krmiva ve variantě III (FCR 3,25). Rozdíl mezi nejúčinnějším a nejhorším využití krmiva byl 12,85 %. Nejefektivněji využívaly přijatý protein na přírůstek ryby z varianty II (PER 0,81). U varianty II byl také dosažen nejnižší vzájemný poměr mezi FCR/SGR, který činil 4,34 Klíčová slova: lín, výživa, produkční efekt, přirozená potrava, intenzivní chov

ABSTRACT The results which are presented in this thesis were obtained from a feeding test which was carried out on a recirculation equipment of Department of Fisheries and Hydrobiology in Brno in 2012. The aim of this thesis was to evaluate and compare the production effect of the application of compound feed with different availability of natural food during the production of hatching material of tench (Tinca tinca) in monitored breeding conditions. 63-day long feeding test was conducted between 23rd March and 25th May 2012. Fish was spaced out - in each aquarium there were 30 pieces in a way that the fish stock was homogeneous by weight. Three variants of feeding were used in two repetitions: I. variant (2 % of the dry mixture without bloodworms), II. variant (2 % of the dry mix + 1 % bloodworms) and III. variant. (2 % of the dry mix + 2 % bloodworms). Dry mixture was represented by granulated food Hamer with particle size of 2 mm with nutrient 42.71 % protein and 14.69 % fat. Checking transport of fish stock, identifying the growth, FCR, SGR and adjustment of feed ration for the upcoming season was carried out at regular seven-day intervals. At the beginning and end of the feeding test lengthweight and condition indices were determined (total length TL, total weight w, Fulton koef. Kf Clark koef. Kc, indexes of high back Iv and wide back IS). At the same time, fish were subjected to chemical analysis. The best use of the received feed (FCR 2.88) was found in variant II, while the worst feed conversion in variant III (FCR 3,25). The difference between the worst and most efficient feed utilization was 12.85%. Most effectively used to increase protein intake from fish variant II (PER 0,81). In variant II was also the lowest ratio between FCR / SGR, which amounted to 4.34 key words: tench, nutrition, production effect, natural food, intensive farming

OBSAH 1 ÚVOD...8 2 CÍL PRÁCE...9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 3. 1 TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ A GEOGRAFICKÉ ROZŠÍŘENÍ... 10 3. 2 POPIS A MORFOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA... 11 3. 3 REPRODUKČNÍ CHARAKTERISTIKA... 12 3. 4 POTRAVNÍ SPEKTRUM A RŮST LÍNA... 13 3. 5. 1 Potřeba proteinů... 17 3. 5. 2 Potřeba sacharidů... 18 3. 5. 3 Potřeba tuků... 19 3. 5. 4 Potřeba minerálních látek a vitamínů... 20 4 TECHNOLOGIE ODCHOVU... 21 5 PODMÍNKY PROSTŘEDÍ... 24 5. 1 KONCENTRACE KYSLÍKU VE VODĚ... 24 5. 2 TEPLOTA VODY... 25 5. 3 HODNOTA PH... 26 5. 4 OBSAH AMONIAKU... 26 6 MATERIÁL A METODIKA... 27 6. 1 PROVEDENÍ KRMNÉHO TESTU... 28 6. 2 SLEDOVANÉ UKAZATELE... 30 6. 2. 1 Délkohmotnostní ukazatele... 30 6. 2. 1. 1 Délkové parametry... 30 6. 2. 1. 2 Hmotnostní parametry... 30 6. 2. 2 Exteriérové a kondiční ukazatele... 30 6. 2. 3 Ukazatele konverze krmiva a růstu... 31 6. 2. 4 Retence živin a energie v těle... 33 6. 2. 5 Statistické zpracování dat... 34 6. 2. 6 Chemické analýzy... 35 6. 2. 6. 1 Metody použité při chemických analýzách... 35 7 VÝSLEDKY A DISKUSE... 36 7. 2 DÉLKOHMOTNOSTNÍ A KONDIČNÍ UKAZATELE... 38 7. 3 CHEMICKÁ ANALÝZA TKÁNÍ... 40 7. 4 EKONOMICKÉ ZHODNOCENÍ... 41 8 ZÁVĚR... 44 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 46 10 SEZNAM TABULEK... 52 11 SEZNAM ZKRATEK... 53 12 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ V PŘÍLOZE... 54 13 PŘÍLOHA... 55

1 ÚVOD Lín obecný (Tinca tinca Linnaeus, 1758) patří mezi původní zástupce naší ichtyofauny a řadí se mezi hospodářsky velmi ceněné vedlejší druhy ryb chované nejen v našich vodách. Vyskytuje se ve stojaté nebo pomalu tekoucí vodě nížinných, teplejších oblastí. Můžeme ho nalézt v řekách, údolních nádržích, ale je i běžně chovaným druhem v produkčních rybnících. Nevadí mu ani vegetací zarostlé biotopy, ani lokality se značně zabahnělým dnem (DUBSKÝ et al., 2003). Jeho chov a šlechtění na našem území má dlouholetou tradici a spadá až do období středověku (BRABEC, 2007). V průběhu posledních 20ti let byl lín introdukován i do ostatních vnitrozemských vod jiných světadílů (CILEČEK, 2012). Na našem území je lín chován jako vedlejší druh spolu s jinými druhy čeledi kaprovitých (Cyprinidae), zejména s kaprem obecným (Cyprinus carpio Linnaeus, 1758). Lín je velmi ceněnou rybou i u sportovních rybářů, zejména pro jeho velmi chutné, bílé, poněkud tučnější maso, které je v zahraničí ceněno více než u nás (DUBSKÝ et al., 2003). Na základě statistik (MZe, 2011) je jasné, že produkce lína má trvale sestupný charakter. Produkce tržních ryb v roce 2010 činila 215 tun, výlov ryb na udici 22 tun. Zvládnutím technologie odchovu plůdku lze zefektivnit produkci tržních línů. Jednou z možností je počáteční odchov plůdku v kontrolovaných podmínkách. Základem pro tuto činnost je sestavení krmných směsí, které budou vyhovovat nutričním požadavkům všech věkových kategorií lína a technologii odchovu. Výsledkem bude možnost produkovat dostatečné množství násadového materiálu o větší kusové hmotnosti a velikosti, který si lépe poradí s nástrahami prostředí a zefektivní produkci lína. 8

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo: Zhodnotit produkční efekt aplikace krmných směsí při produkci násadového materiálu lína obecného v kontrolovaných podmínkách chovu Zpracování literární rešerše z problematiky chovu, nutričních požadavků a krmení lína v různých podmínkách chovu Provedení krmného testu při použití experimentální směsi s rozdílnou dostupností přirozené potravy a zhodnocení dosažených výsledků Vyhodnocení dosažených výsledků s použitím standardních postupů a vhodných statistických metod 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Taxonomické zařazení a geografické rozšíření Česká republika leží v eurosibiřské zoogeografické podoblasti, konkrétněji v její jihozápadní části (SPURNÝ, 1998/b). Lín obecný je řazen k druhům se širokým geografickým rozšířením. Areál jeho rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu. Chybí pouze v evropské části úmoří Severního ledového oceánu, v severním Norsku, Švédsku a Finsku (na sever od 61 s.z.š.), v Ladožském a Oněžském jezeře, Dalmácii a na Krymu. Nevyskytuje se ani ve střední Asii. V Alpách je areál jeho výskytu až do výšky 1600 metrů nad mořem. Je rozšířen i ve slabě slaných vodách východního Baltu (BARUŠ a OLIVA, 1995). V posledních patnácti letech došlo k jeho rozšíření i do Číny (WANG et al., 2005). V České republice se lín vyskytuje po celém území ve středních a dolních partiích řek, v rybnících, tůních, údolních nádržích a obzvlášť hojný je v nížinných úsecích větších toků (HANEL, 2001). Nevadí mu vegetací zarostlé biotopy, ani zabahněné dno rybníků či toků (DUBSKÝ et al., 2003). Zařazení do systému uvádí tabulka č. 1. Tab. 1. Taxonomické zařazení lína obecného (Tinca tinca Linnaeus, 1758) Třída Ryby (Osteichthyes) Nadřád Kostnatí (Teleostei) Řád Máloostní (Cypriniformes) Podřád Kaprovci (Cyprinoidei) Čeleď Kaprovití (Cyprinidae) Rod Lín (Tinca) Druh Lín obecný (Tinca tinca) 10

3. 2 Popis a morfologická charakteristika Líni jsou zavalité kaprovité ryby s drobnými šupinami (87-120 v postranní čáře), dorůstající se délky 30-63,5 cm a hmotnosti 1,2-6 kg (BARUŠ a OLIVA, 1995). Velmi malé šupiny jsou protáhlého elipsovitého charakteru, v kůži jsou hluboko uloženy a jsou překryty silnou vrstvou slizu. Převažující barvou ve zbarvení je zelenohnědá, břišní strana je nápadně světlejší. Exempláře z hlubokých, zarostlých tůní jsou velmi temní, naopak líni z prosvětlených lokalit světle nazlátlí (HANEL, 2001). DYK (1956) popisuje i další barevné varianty u línů, a to zlatou formu nebo nápadně červenou formu s černými skvrnami. FLAJŠHANS a KVASNIČKA (1997) uvádějí i mutace modré a bílé (alampické). Oko lína je malé, zbarvené do červena a je poměrně slabozraké, potravu vyhledává především za pomoci hmatu (BAYLEY, 1998). Ústa jsou koncová, v koutcích po jednom hmatovém vousku. Požerákové zuby jsou uspořádány v jedné řadě. Jejich korunka je slabě vyhnutá nahoru a zahnutá do slabých háčků (BARUŠ a OLIVA, 1995). Ploutve jsou u lína zaobleného tvaru, ocasní ploutev je jen málo vykrojená. Pohlaví můžeme bezpečně určit po celý rok, a to díky nápadnému pohlavnímu dimorfismu. U samců, v polovině druhého roku života, dochází k zesílení břišních ploutví. Jsou dlouhé a mají široký, lopatovitý tvar. Po přitisknutí k trupu překrývají řitní otvor. U jikernaček jsou podstatně jemnější stavby a jsou kratší (ČÍTEK, 1998). Obr. 1. Pohlavní dimorfismu u lína (vlevo samec, vpravo samice) (www.chytej.cz) 11

Tab. 2. Meristické (počitatelné) znaky u lína obecného PLOUTEVNÍ VZOREC PLOUTVE HŘBETNÍ PRSNÍ BŘIŠNÍ ŘITNÍ OCASNÍ III - IV I II III - IV 6 9 15-17 8 9 5 8 19 POČET ŠUPIN V POSTRANNÍ ČÁŘE 87-120 POČET ŽABERNÍCH TYČINEK NA 1. OBLOUKU 12 19 JEDNOŘADÉ POŽERÁKOVÉ ZUBY 4-5, 5-4 3. 3 Reprodukční charakteristika Lín je typickým fytofilním druhem, vytírajícím se na vodní rostliny, popřípadě na zatopené suchozemské porosty (BARUŠ a OLIVA, 1995). Výtěr je situován do období května až července. Důležité je, aby teplota vody dosahovala alespoň 20 C. Lín pohlavně dospívá ve 3-4 letech a vytírá se v malých 2-3 členných skupinkách. Výtěr je porcový a probíhá ve 2 až 3 dávkách (DUBSKÝ et al., 2003). Základní výtěrové charakteristiky dle DUBSKÉHO (1998) jsou uvedeny v tabulce 3. Tab. 3. Reprodukční charakteristika lína DOBA VÝTĚRU (měsíc) VI. - VII. TEPLOTA VODY ( C) nad 20 ZPŮSOB VÝTĚRU fytofilní, porcový RELATIVNÍ PLODMOST (tisíce) 100-200 VELIKOST JIKER VLASTNOSTI JIKER PŘED NABOBTNÁNÍM 0,7-1 PO NABOBTNÁNÍ 1,0-1,3 bobtnavé, silně lepivé INKUBAČNÍ DOBA ( D) 60-65 VELIKOST EMBRYA (mm) 4 PŘECHOD NA EXOGENNÍ VÝŽIVU (den) 6. - 8. 12

BRABEC (2007) ve své práci uvádí možnost genetické manipulace, tzv. triploidizace u línů. U takto geneticky vyšlechtěných jedinců se nacházejí tři sady chromozomů v somatických buňkách. Polyploidizace je kromě produkce ryb a ústřic v akvakulturách hojně využívána také v moderním zemědělství (PIFERRER et al., 2009). U některých volně žijících druhů ryb, jako například u karase (Carassius auratus Linnaeus, 1758), může k polyploidii dojít i samovolně (LUSKOVÁ et al., 2004). Pokud k polyploidii nedochází spontánně, může být procesem polyploidizace vyvolána uměle (indukovaně) (FLAJŠHANS, 2008). Pro chov ryb v akvakulturách jsou nejčastěji používáni triploidní jedinci, kteří mají velmi dobrou životaschopnost. Mezi výjimky však mohou patřit některé druhy lososovitých druhů ryb, u kterých byly zjištěny nemoci, malformace a častější výskyt deformací spodní čelisti (TIWARY et al., 2004). U triploidních jedinců je v závislosti na pohlaví dosahováno větší velikosti ryb a jejich rychlejšího růstu. Mezi nejčastěji používanou metodu patří triploidizace chladovým šokem, kdy na již oplozené a odlepkované jikry působí 35 minut směs vody a ledové tříště o teplotě přibližně 2 C. Použitím této metody můžeme získat až 100 % plůdku triploidnéího lína (FLAJŠHANS a LINHART, 2000). Chladné šoky jsou uplatňovány u teplomilných druhů ryb, vyhledávajících prostředí s teplejší vodou (TIWARY et al., 2004). V České republice je tato metoda využívána právě při produkci lína obecného ve Vodňanech (FLAJŠHANS et al., 1993). 3. 4 Potravní spektrum a růst lína Lín se v nárocích na potravu velice podobá kaprovi. V mládí je jeho potrava zaměřena na živočišný plankton, ale již v druhé polovině prvního roku odchovu byly v jeho střevě hojně zastoupeny i larvy pakomárů (Chironomidae). V druhém roce života se i nadále živí perloočkami (Cladocera), klanonožci (Copepoda, zejména z čeledi Cyclopidae) a navíc i drobnými druhy měkkýšů (zejména Bithynia tentaculata), ale v jeho potravě začínají převažovat bentické organismy (ČÍTEK, 1998). Lín patří mezi plaché druhy ryb, se sklonem k ukrývání se (ARLINGHAUS,2003). 13

Na změny v potravní nabídce vodního prostředí lín reaguje a přizpůsobuje se rychleji než kapr. Díky adaptibilitě k různým podmínkám ho lze označit za ideální doplňkový druh polokulturních obsádek s početní převahou kapra (ČÍTEK, 1998). V polykultuře kapra a lína nastává do jisté míry problém, kdy si tyto dva druhy ryb vzájemně potravně konkurují (SUKOP a ADÁMEK, 1995; ADÁMEK et al., 2003). Lín kvůli svému krátkému střevu s malým obsahem vyžaduje příjem kvalitní planktonní a bentické potravy (hrubá a středně velký zooplankton a nutričně hodnotný bentos), což je při určitých hustotách a hmotnostech obsádek kapra v rybnících těžko docílitelné. Kvůli těmto vlastnostem a potravním návykům je chov tržního lína v posledních letech orientován do násadových výtažníků k plůdku kapra (odchov K1 - K2 + L2 + L V ) (URBÁNEK ed., 2012). Díky menším tělesným proporcím může lín pronikat za potravou i do mělkých vod zarostlých hustou vodní vegetací. Dle naplněnosti zažívadel a stupně natrávenosti potravy bylo zjištěno, že líni vykazují nejvyšší potravní aktivitu v nočních hodinách, zatímco v průběhu dne je u nich příjem potravy značně omezen (ČÍTEK, 1998). Růst lína je v porovnání s ostatními hospodářsky cennými druhy ryb pomalý (DUBSKÝ et al., 2003) a je ovlivněn dědičným založením, ale i charakterem životního prostředí a způsobu chovu (ČÍTEK, 1998). Lín dosahuje v našich klimatických podmínkách tržní velikosti nejčastěji ve čtvrtém roce výrobního cyklu. Průměrný růst ryb v rybnících uvádí (DUBSKÝ et al., 2003) v tabulce 4. Tab. 4. Hodnoty průměrného růstu línů VĚKOVÁ HMOTNOST KATEGORIE (g) L1 5-10 (2-20) L2 50-150 L3 150-250 L4 200-400 14

Dle ČÍTKA (1998) dorůstají líni ve vhodném životním prostředí délky až 500-600 mm a hmotnosti 2 3 i více kilogramů. Jikernačky vykazují vyšší tempo růstu, než je tomu tak u mlíčáků. Tyto rozdíly se projevují po překonání hranice dvou let života. Proto je pro produkci konzumních línů těžších než 250 g vhodné ryby chovat v monosexuálních obsádkách jikernaček, dosahujících požadované hmotnosti dříve než mlíčáci (ČÍTEK, 1998). 3. 5 Nutriční požadavky lína Ryby, podobně jako teplokrevná zvířata, potřebují stejné živiny, ale liší se nižší potřebou energie. Při stanovení potřeby živin v krmných směsích pro chovatelsky významné druhy ryb je potřeba vycházet z jejich potravních a biologických zvláštností. Nutriční požadavky se po stránce kvantitativní potřeby živin odlišují u studenomilných karnivorních (lososovitých) ryb a teplomilných omnivorních (kaprovitých) ryb. Se zvyšující se intenzitou chovu a s klesající dostupností přirozené potravy stoupají požadavky na úroveň výživy a kvality použitých krmiv. Potřeba živin a energie závisí u ryb na řadě abiotických a biotických faktorů, zejména na teplotě vody, úrovni nasycení vody kyslíkem, věku a hmotnosti. Juvenilní ryby (plůdek, roček) mají kvalitativně stejné, ale kvantitativně odlišné nutriční požadavky, než je tomu u starších (adultních) jedinců. Typická je pro ně vyšší intenzita metabolismu, což vyžaduje relativně vyšší množství živin na jednotku hmotnosti (JIRÁSEK et al., 2005). Intenzita příjmu potravy, aktivita trávicích enzymů, úroveň využití potravy, motorika střev a intenzita metabolismu u ryb je zásadním způsobem ovlivněna teplotou vodního prostředí. Jako optimální teplota vody pro příjem a využití potravy u teplomilných druhů ryb (kapr) je udávána 22 25 C. U ryb studenomilných je tato teplota v rozmezí 14 16 C. Mezi další faktory ovlivňující intenzitu příjmu potravy a její využití patří obsah rozpuštěného kyslíku, znečištění vody, druh, velikost a věk ryb. Nasycení vody kyslíkem by v případě kapra nemělo klesnout pod hranici 70 75 % (JIRÁSEK et al., 2005). Lín patří mezi druhy ryb tolerující snížený obsah rozpuštěného kyslíku, ale pro dobré využití předkládané potravy je nezbytné udržet úroveň srovnatelnou s kaprem. 15

Z pohledu nutriční úrovně se ryby živí lehce stravitelnou bílkovinou, kam můžeme zařadit zooplankton, zoobentos a ryby. Vodní bezobratlí obsahují v sušině 55 70 % proteinů, fytoplankton 40 60 %. Vysoká intenzita růstu ryb při relativně nízkých teplotách vody je spojena s vysokým obsahem bílkovin v potravě. Velkou část bílkovin ryby využívají energeticky glukoneogeneze. Záchovná potřeba energie je u ryb, vzhledem k jejich poikilotermii významně nižší, než u teplokrevných zvířat. Ryby se při metabolických procesem vyznačují nižšími ztrátami energie, což můžeme odůvodnit tím, že: Nemusejí udržovat stálou tělesnou teplotu Spotřebují méně energie při asimilaci potravy Ztrácejí méně energie při udržování životních funkcí a pohybu v prostředí Potřebují méně energie pro syntézu a exkreci produktů dusíkatého metabolismu (JIRÁSEK et al., 2005) Nejvyšší ztrátou u ryb je energie obsažená ve výkalech, která tvoří přibližně 10 40 % z BE, zatím co ztráty energie při branchiální a urinální exkreci činí jen 8 12 % z SEr (9 16 % z BE). Denní potřeba záchovné energie se při optimální teplotě prostředí u ryb pohybuje v rozmezí 40 100 kj.kg.w 0,8, což odpovídá jen 10 20 % potřeby energie u teplokrevných zvířat stejné tělesné hmotnosti (JIRÁSEK et al., 2005). S produkcí tělesného tepla je spojená i ztráta energie, která je u ryb nízká a odpovídá zhruba 5 % z BE. Z celkové energetické bilance je tedy zřejmé, že množství energie využitelné pro růst ryb je v porovnání s teplokrevnými živočichy podstatně vyšší (JIRÁSEK et al., 2005). QUIRÓS et al., (2003) zdůrazňuje potřebu vývoje komerčních krmných směsí vhodných pro krmení či přikrmování línů. Výrobu speciálních krmiv však omezují nedostatečné znalosti o nutričních potřebách lína. Dalším problémem, který znemožňuje provádění nutričních studií v podmínkách kontrolovaného chovu, mohou být nezvyklé ekologické podmínky, plachost, vyhledávání úkrytů a citlivost ke stresu. Tyto faktory mohou totiž ovlivnit ingesci a využití testovaných krmiv (FLEIG a GOTTSCHLANK, 2001). 16

3. 5. 1 Potřeba proteinů FILIPIAK (1997) popisuje proteiny jako důležitou složku výživy ryb a jako základní stavební látku pro růst tkání živého organismu. Obsah proteinu v těle ryb je odlišný v závislosti na druhu a v přepočtu na sušinu jejich těla se pohybuje v rozmezí 65 85 %. Proteiny ve výživě ryb mají v organismu čtyři základní funkce: Pro udržení života K obnově tkání K růstu K vytvoření nových bílkovin v rybím organismu (FILIPIAK, 1997) Potřeba proteinu pro ryby se většinou uvádí v % suché hmotnosti krmiva. Pro růst ryby vyžadují v krmivech obsah proteinu na hranici 25 50 % a obecně platí, že: Menší (mladší) ryby potřebují větší množství proteinů Karnivorní ryby vyžadují vyšší množství proteinu, než ryby omnivorní Potřebu proteinu v krmivu snižuje dostupnost přirozené potravy (JIRÁSEK et al., 2005) Přesná potřeba proteinu pro lína není stanovena, zpravidla je odvozována od hodnot stanovených pro kapra. Potřeba proteinu v krmivu kapra lze podle jeho využití rozdělit na: a) Záchovnou potřebu 0,90 0,95 g. kg -1. d -1 b) Maximální růst 12 g. kg -1. d -1 c) Optimální konverzi a přírůstek 6 7 g. kg -1. d -1 Potřeba proteinu v doplňkovém krmivu používaném při rybničním chovu kapra závisí na dostupnosti přirozené potravy, která je jeho hlavním zdrojem plnohodnotného proteinu. 17

Při chovu kapra v optimálních teplotních podmínkách a nepřítomnosti přirozené potravy se potřeba proteinu v krmivech dělí podle hmotnosti ryb: Plůdek do 50 g (40 42 %) Násada do 500 g (35 40 %) Kapr nad 500 g (30 %) V poslední době se potřeba stravitelného proteinu vztahuje k množství stravitelné energie v krmivech a je vyjádřena poměrem g SNL. MJ -1 SE. V produkčních krmivech pro kapra by optimální poměr měl činit 18 20 g SNL. MJ -1 SE (JIRÁSEK et al., 2005). Z hlediska kvalitativního složení bílkovinné potravy vyžaduje většina ryb přítomnost 10 aminokyselin, mezi které patří: Leucin, Isoleucin, Arginin, Histidin, Valin, Lysin, Methionin, Fenylalanin, Threonin a Tryptofan (SPURNÝ, 1998/a). 3. 5. 2 Potřeba sacharidů Ryby jako zdroj energie využívají především tuky a proteiny a sacharidy pro ně nejsou esenciální živinou. U jednotlivých druhů ryb však existují značné rozdíly ve schopnosti trávit škrob. Limitovaná schopnost u karnivorních druhů ryb je důsledkem potravní evoluce, protože v přirozených podmínkách se tyto druhy živí potravou na sacharidy velmi chudou. Naopak pro omnivorní druhy ryb mohou být sacharidy primárním zdrojem energie. Specifický enzymatický systém s vysokou aktivitou amylázy a maltázy umožňuje kaprovi využívat i větší množství škrobu obsaženého v obilovinách (JIRÁSEK et al., 2005). Pro zajištění optimální úrovně výživy lína má zásadní význam jeho schopnost trávit a asimilovat sacharidy. Vedle silné potravní konkurence s kaprem může být příčinou neuspokojivých produkčních výsledků v polykultuře s kaprem nižší digesce škrobu obsaženého v obilovinách (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). ARLINGHAUS et al., (2001) uvádí souvislost nižší schopnosti lína trávit a využívat škrob obsažený v obilovinách s kratší dobou a úrovní domestikace. 18

Zde je nutno vzít v úvahu, že kapr je na příjem a trávení vysokého obsahu škrobu obsaženého v obilovinách adaptován již několik století. FÜLLNER a PFEIFER (1998) nezjistili u plůdku lína přikrmovaného v rybníku obilním šrotem signifikantní zvýšení přírůstku, což dávají za příčinu nedostatečné schopnosti a účinnosti trávit škrob v nativní formě. Je známo, že stravitelnost sacharidů je u ryb ovlivněna použitým krmným zdrojem a technologií úpravy krmiv (WEE, 1992). Schopnost trávení škrobu úzce souvisí se sekrecí a aktivitou enzymu amylázy. HIDALGO et al., (1999) zjistil, že celková aktivita α amylázy lína odpovídá jen 18 % aktivity zjištěné u kapra, což může být příčinou nižší schopnosti lína hydrolyzovat nativní škrob. Sacharidy v krmných směsích nemají jen funkci zdroje energie, ale jsou také důležité i z hlediska technologického, kdy pojivý účinek sacharidů (škrobů) zvyšuje stabilitu granulovaných krmných směsí ve vodě (JIRÁSEK et al., 2005). 3. 5. 3 Potřeba tuků Tuky nejsou jen primárním zdrojem potřebné energie, ale dodávají organismu i řadu dalších důležitých látek. Mezi ně patří esenciální mastné kyseliny (kyselina linolová a kyselina α-linolenová), které si ryby nedokáží syntetizovat a mastné kyseliny s delším uhlíkovým řetězcem a více dvojnými vazbami, označované jako (PUFA) polynenasycené mastné kyseliny. Mezi další významné prvky můžeme zařadit vitamíny A, D, E a K, které jsou v tucích rozpustné (JIRÁSEK, 1989). Sladkovodní ryby preferují a dobře využívají tuky s nízkým bodem tání (oleje) a vyšším obsahem nenasycených mastných kyselin. Pstruzi a kapr jsou schopny procesem desaturace a elongace přetvářet nenasycené ve vysoce nenasycené mastné kyseliny (HUFA). Při nedostatku esenciálních mastných kyselin se u ryb projevují tyto příznaky: - Deprese růstu - Zhoršení konverze krmiva - Ztučnění jater - Apatie a šokové syndromy (u lososovitých ryb) 19

U sladkovodních ryb ovlivňuje složení mastných kyselin obsažených v krmivu skladbu mastných kyselin v tělních tkáních. Potřeba tuku v krmivech pro maximální růst u kapra se pohybuje mezi 8 10 % (ne méně než 5 %). Vyšší obsah tuku v krmivech ovlivňuje příznivě růst a konverzi živin na přírůstek, ale zároveň zvyšuje podíl tuku viscerálního (JIRÁSEK et al., 2005). 3. 5. 4 Potřeba minerálních látek a vitamínů Sladkovodní ryby potřebují stejné minerální látky jako teplokrevní živočichové, ale některé minerální látky, jako třeba vápník, jsou z velké části schopny získávat obsorbcí vody přes žaberní epitel či kůži. U kapra byl na rozdíl od vápníku zjištěn nepříznivý účinek nedostatku fosforu v krmivu. Fosfor musí být v krmivech pro ryby obsažen v biodostupné formě. Nejvhodnějším zdrojem je anorganický fosfor, zejména ve formě monokalciumfosfátu. Fytátový fosfor obsažený v obilovinách je díky absenci enzymu fytázy pro ryby nevyužitelný (JIRÁSEK et al., 2005). Ryby mají v porovnání s ostatními druhy zvířat malou fyziologickou potřebu vitamínů. Jejich potřebu je vhodné pokrývat ze syntetických zdrojů. Většina druhů ryb není schopna a nebo jen ve velmi omezeném množství produkovat potřebné vitamíny (zejména raná stádia). Se zvyšující se intenzitou chovu a snižováním dostupnosti přirozené potravy v krmné dávce roste potřeba vitaminizace krmných směsí s vyšším zastoupením kyseliny askorbové, myo-inositolu a cholinu a to v množství 100 mg a více na 1 kg krmiva (JIRÁSEK, et al., 2005). 20

4 TECHNOLOGIE ODCHOVU Do technologického postupu odchovu plůdku a násadového materiálu lína spadá období od stádia váčkového plůdku L 0 až po dvouletou násadu L 2 (BRABEC, 2007). Odchov plůdku lína L 0 provádíme v monokultuře buď bez přelovení ve vegetačním období, nebo rychlenou metodou zpravidla s jedním přelovením. Hustota obsádky v případě bez přelovení dosahuje úrovně 100 400 tisíc ks L 0. ha -1. K chovu jsou v tomto případě vhodné menší, dobře slovitelné plůdkové výtažníky. Nebezpečí v podobě dravých buchanek je nutné eliminovat chemickou selekcí zooplanktonu, a to ještě před nasazením váčkového plůdku do výtažníků. Přežití obsádky na konci vegetačního období se pohybuje na úrovni 5 30 % a kusová hmotnost plůdku dosahuje 20 30 g (ČÍTEK et al., 1998). Odchov rychleného plůdku lína provádíme v dobře připravených plůdkových výtažnících a je možné zvýšit vysazované množství až na 2 mil. kusů na hektar rozlohy rybníka (300 tis. 2 mil.). Je nutné, aby postup, s ohledem na charakter odchovného prostředí a dosažené výsledky z minulých let, byl individuální. Rychlený plůdek lína o hmotnosti 2 3 g po 6 8 týdnech odlovíme, nebo jej opatrně přepustíme do níže položeného výtažníku II. řádu. Zde by měla obsádka dosahovat hustoty 50 80 tis. ks. ha -1. Přežití v těchto plůdkových výtažnících se pohybuje na úrovni 50 %. Násada lína se odchovává obvykle ve výtažnících s K 1. Obsádka L 1 bývá 20-30 % obsádky kapra, případně v poměru až 1 : 1. Dobrých výsledků můžeme získat při odchovu L 1-2 v monokultuře při obsádce až 10 000 L 1. ha -1. Lovená násada L 2 má hmotnost pohybující se mezi 50 150 g (DUBSKÝ, 1998). V dalších letech chováme lína ve smíšených polokulturních obsádkách. Stanovení početnosti obsádky pro každý rybník je vždy individuální (ČÍTEK et al., 1998). Mezi tradiční polykulturní obsádku používanou v českém rybníkářství patří společná obsádka kapra jako hlavní produkované ryby a lína jako ryby doplňkové, vedlejší. Pro výpočet obsádky lína v polykultuře s kaprem doporučil Janeček (1988) vzorec: O = Pk. 100 V 100 p k 21

Kde: O je počet přisazených línů k obsádce kapra P k plánovaná produkce kapra (kg. ha -1 ) V předpokládaný přírůstek doplňkové ryby (kg.ks -1 ) jako rozdíl mezi její hmotností při nasazení a výlovu p přežití obsádky (%) k koeficient pro zpřesnění obsádky v následujícím chovu (1. rok k=1) Poměr mezi kaprem a línem může v některých intenzifikačních rybnících dosáhnout úrovně až 60 : 40 a přírůstek línů mezi 70 160 kg. ha -1 (ČÍTEK, 1998). Skutečnost, že lín a kapr mají při společném chovu v rybniční polykultuře podobné složení přirozené potravy, je spolu s problematickým využíváním obilovin hlavní příčinou neúspěchu chovu lína prováděného tradičním způsobem (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). ARLINGHAUS a RENNERT (2000) uvádějí, že lín přitom nabízí značný produkční potenciál, který není využit při klasickém chovu v rybníkářství. Použitím nových technologických postupů by mělo být dosaženo získání ryb o kusové hmotnosti u L 1 10 15 g, u L 2 100 150 g a u L 3 300 400 g. Pro efektivní chov je důležité, aby byl lín ve vybraných rybnících považován za hlavní chovaný druh. Nevylučuje to ale možnost přisazovat k línovi jiné doplňkové druhy ryb. Do rybníků s monokulturou lína je účelné přisazovat kapra, v množství odpovídajícímu 10 20 % lína. Při odchovu plůdku se kromě monokultury osvědčila i bikultura s plůdkem amura bílého či sumcem velkým ve stejné věkové kategorii (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). Kromě tradičního odchovu lína v rybnících se zkoušejí možnosti provádění alternativních způsobů chovu v kontrolovaných podmínkách, včetně recirkulačních systémů s řízenými podmínkami prostředí a výživy (ARLINGHAUS a RENNERT, 2000; cit JIRÁSEK A MAREŠ, 2005). V dnešní době se potomstvo lína získává z větší části umělým výtěrem, ale stále není vyřešen odchov raných stádií v kontrolovaných podmínkách. Mezi přednosti počátečního odchovu L 0 v kontrolovaných podmínkách zařazují (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005): 22

Snížení vysokých ztrát L 0 po vysazení do rybníků Možnost překlenutí nepříznivých klimatických vlivů při vysazování L 0 Lepší využití růstového potenciálu L 0 v počáteční fázi ontogeneze Lepší kontrola početnosti obsádky L 0-1 v rybnících Z dosud provedených pokusů je zřejmé, že pro úspěšnost počátečního odchovu L 0, stejně jako u K 0, bude mít zásadní význam volba správné strategie krmení, kvalita startérových krmiv a způsob jejich aplikace (JIRÁSEK et al., 2004; cit. JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). Při použití suchých krmiv je počáteční rozkrmení lína složitější než je tomu u kapra. Největší problém na začátku exogenní výživy činí malá velikost plůdku L 0 (asi o 40 % menší než K 0 ), malý ústní otvor a nevyvinutý trávicí systém. Larvy lína z důvodu své nízké aktivity potřebují ve vodním sloupci vyšší koncentraci potravy. V porovnání s K 0 začíná lín přijímat potravu až 5. či 6. den po vykulení (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). U plůdku lína se vzhledem k nedostupnosti vhodných startérových diet osvědčilo rozkrmování způsobem co-feeding, kdy se do suché diety přimíchávala i živá potrava. Testy bylo prokázáno, že množství přidané živé potravy ke startérové suché dietě neovlivnilo přežití, ale projevilo se na růstu L 0. Při dvou úrovních teploty vody (28 a 31 C) byli krmeni L 0 živými naupliemi artémií (kontrola), ruským startérovým krmivem pro K 0 (EKVIZO) a kombinací startéru s přídavkem nauplií. Přežití L 0 (D15) bylo na startérovém krmivu 16 % (při 28 C), respektive 38 % (při 31 C), kdežto přežití metodou co-feeding (81 87 %) bylo na stejné úrovni jako u kontrolních larev (83 85 %). Hmotnost L 0 (D15) krmených startérovým krmivem byla jen 2,6 2,8 mg, při co-feeding 6,2 7,0 mg a v kontrolním vzorku 31 mg (JIRÁSEK a MAREŠ, 2005). FLEIG a GOTTSCHLANK (2001) srovnávají růst raných a juvenilních stádií lína a kapra a uvádějí, že je potřeba vzít do úvahy tyto okolnosti: Lín se rozmnožuje minimálně o 2 až 3 týdny později, než kapr Larvy lína jsou na začátku exogenní výživy menší o 1/3 až ½ nežli kapr Začátek exogenní výživy začíná u L 0 5. až 6. den po vykulení ( u kapra je to zpravidla již 3. den) 23

Odchovná perioda pro L 0-1 je podstatně kratší, než pro K 0-1, neboť v její druhé polovině nenabízí pro lína vhodné potravní a teplotní podmínky 5 PODMÍNKY PROSTŘEDÍ 5. 1 Koncentrace kyslíku ve vodě Do vodního prostředí se plyny dostávají buď difúzí z atmosféry (jejich obsah je úměrný tlaku plynu na hladinu) nebo fotosyntézou vodních rostlin. SVOBODOVÁ et al., (2007) uvádí, že kyslík je pro ryby základní podmínkou života a jeho množství ve vodě je ovlivněno teplotou vody, organickým znečištěním, přítomností rostlin, intenzitou světla pronikajícího do vodního prostředí a dalšími činiteli. Následkem nedostatku rozpuštěného kyslíku ve vodě je zpomalení životních pochodů u ryb. Projevem toho mohou být příznaky dušení, zhoršení zdravotního stavu a v krajním případě i úhyn obsádky. Nízká koncentrace kyslíku ve vodě napomáhá vzniku onemocnění, zvláště pak bakteriálních a plísňových a často komplikuje jejich průběh. Spotřeba kyslíku u ryb je ovlivněna teplotou vody, koncentrací oxidu uhličitého, hodnotou ph, působením stresu, intenzitou metabolismu, průměrnou kusovou hmotností ryb a jejich zdravotním stavem (NAVRÁTIL et al., 2000). Lín patří k našim nejodolnějším rybím druhům. Jeho nároky na kyslík rozpuštěný ve vodě by se daly přirovnat ke karasu obecnému (Carassius carassius Linnaeus, 1758) (ČÍTEK, 1998). Označíme-li spotřebu kyslíku u kapra obecného koeficientem 1, u lína bude spotřeba kyslíku vyjádřena koeficientem 0,83 (SVOBODOVÁ et al., 1993). V zimním období je lín schopen přechodně přečkat i sníženou koncentraci kyslíku na úrovni 0,3 0,5 mg/l, v letním období pak 1,5 mg/l (ČÍTEK, 1998). Jako dlouhodobě nepřijatelnou koncentraci kyslíku rozpuštěného ve vodě uvádějí (HETEŠA a KOČKOVÁ, 1998; cit. TKÁČ, 2011) 3 3,5 mg/l. V tabulce 5. DUBSKÝ (2003) uvádí nasycenost vody kyslíkem při rozdílné teplotě a tlaku 101,3 kpa. 24

Tab. 5. Nasycenost vody kyslíkem při rozdílné teplotě a tlaku 101,3 kpa TEPLOTA KYSLÍK mg/l TEPLOTA KYSLÍK mg/l 0 14,65 16 9,95 2 13,84 18 9,54 4 13,13 20 9,17 6 12,48 22 8,83 8 11,87 24 8,53 10 11,33 26 8,22 12 10,83 28 7,92 14 10,37 30 7,44 5. 2 Teplota vody Teplota vodního prostředí je jedním z nejdůležitějších fyzikálních faktorů, výrazně ovlivňující životní pochody probíhající ve vodě, jako například intenzitu látkové výměny, příjem potravy, rozmnožování apod. (DUBSKÝ, 2003). Ryby jako poikilotermní živočichové jsou výrazně ovlivňovány teplotou prostředí (POKORNÝ et al., 1992). Teplota vody rozhodujícím způsobem ovlivňuje intenzitu příjmu potravy, aktivitu trávicích enzymů, úroveň využití potravy, střevní motoriku a intenzitu metabolismu. PEŇÁZ et al., (1989) uvádí jako nejoptimálnější teplotu pro růst raných stádií lína 28 C. Při extrémně nízkých či vysokých teplotách ryby potravu prakticky nepřijímají (BARUŠ a OLIVA, 1995). Lína obecného řadíme k našim teplomilným druhům, jeho teplotní optimum spadá do intervalu 15 30 C. PEŇÁZ et al., (1983) zjistil, že teploty pod 16 C a nad 29 C jsou pro plůdek lína v období larválního vývoje vysoce letální, naopak jako optimální teplotní rozmezí pro růst uvedl teplotu 19 24 C. Při velmi prudkých výkyvech teplot vzniká tzv. teplotní šok, který může zapříčinit i úhyn ryb. Zejména u plůdku je toto nebezpečí velmi vysoké. Za velice závažnou lze uvést změnu teploty vody o pouhé 2 C v krátkém časovém úseku (POKORNÝ et al., 1992). 25

5. 3 Hodnota ph Pro ryby nejvíce vyhovující jsou vody s hodnotami ph v rozmezí 6,5 8,5. V kyselých vodách (ph menší než 6,5) a ve vodách zásaditých (ph nad 8,5) se při dlouhodobém působení snižuje odolnost ryb vůči nemocem (SVOBODOVÁ et al., 2007). Kolísání hodnoty ph je dle HETEŠI a KOČKOVÉ (1998) závislé na množství uhličitanů a hydrogenuhličitanů ve vodním prostředí. Kyselost vody, lépe řečeno hodnota jejího ph není jen konstantní faktor, nýbrž podléhá výkyvům na obě strany. Navíc hodnota ph úzce souvisí s tzv. tvrdostí vody. Tyto hodnoty se navzájem ovlivňují. Proto by se měření ph mělo provádět pokud možno vždy ve stejnou hodinu (MAYLAND, 1999). 5. 4 Obsah amoniaku U ryb je přibližně 60 90 % zplodin dusíkatého metabolismu odváděno z těla v amoniakální podobě. Více než 90 % těchto zplodin ryby vylučují pomocí žaber, vylučování močí je nevýznamné (SPURNÝ, 2000/a). Z hlediska toxického působení je důležité, že stěna buněk je pro amonný iont NH + 4 poměrně nepropustná, zatímco molekulární amoniak NH 3 proniká přes tkáňové bariéry velmi snadno, a tímto je pro ryby jedovatý (SVOBODOVÁ et al., 2007). Při sledování kvality vody se stanovuje koncentrace celkového amoniaku, ale z hlediska toxikologického je třeba znát koncentraci nedisociovaného amoniaku (NH 3 ). Toxicita amoniaku je ovlivněna vedle teploty vody a hodnoty ph také koncentrací rozpuštěného kyslíku. Klesá-li koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodě, zvyšuje se citlivost ryb vůči amoniaku. Nedisociovaný amoniak je pro ryby velmi jedovatý. Jeho letální koncentrace u kaprovitých ryb se pohybuje v rozmezí 1 1,5 mg. l -1 NH 3. Nejvyšší přípustná koncentrace amoniaku je u kaprovitých ryb 0,05 mg. l -1 (SVOBODOVÁ et al., 2007). 26

6 MATERIÁL A METODIKA Součástí diplomové práce bylo provedení krmného testu v experimentálním recirkulačním zařízení na Oddělení rybářství a hydrobiologie (ORH) Mendelovy univerzity v Brně. Krmný test byl proveden v časovém úseku 63 dní, se začátkem 23. 3. 2012 a koncem 25. 5. 2012. Materiál pro výzkum byl na ORH MENDELU přivezen ze střediska Rybnikářství Pohořelice a.s. v Jaroslavicích. Zde byl sloven pod hrází z komorových rybníků, kde přečkával zimní období. Po přivezení na ORH byl plůdek umístěn do karantény, aby se vyloučila přítomnost různých patogenů, nemocí a parazitů. 2 týdny před zahájením vlastního krmného testu byly ryby rozsazeny do jednotlivých akvárií o objemu 190 litrů, a to vždy po 30ti kusech tak, aby obsádka byla hmotnostně vyrovnaná. Zároveň byly ryby adaptovány na krmivo použité v krmném testu. Základem experimentálního recirkulačního zařízení byla nosná konstrukce, která na sobě nesla dvě řady akvárií o objemu 190 l uspořádaných nad sebou. Nádrže byly napojeny na recirkulační systém. Odpadní voda z akvárií přetékala na mechanické filtry, kde byla zbavována na molitanových deskách exkrementů a hrubých nečistot. Takto upravená předčištěná voda protékala dále biologickým filtry, umístěnými nad sebou ve dvou usazovacích žlabech. Zde byla voda intenzivně provzdušňována. Voda, která prošla přes biologický filtr, byla akumulována ve směšovacím žlabu, kde byla promíchávána s vodou ze zásobního žlabu, která měla již požadované fyzikálněchemické parametry. Po další úpravě vody, která spočívala v prokysličení a upravení teploty byla voda pomocí čerpadla dopravena na UV lampu (AQUA UV model GT55), která spolehlivě zničila zárodky patogenů. Takto přečištěná a upravená voda se vracela zpět do nádrží. Teplota vody byla regulována pomocí termostatu umístěného ve směšovacím žlabu. Ke zlepšení kyslíkových poměrů se používaly keramické vzduchovací kameny napojené pomocí hadic na membránový kompresor. 27

Kontrolní převážení obsádky, zjištění přírůstku hmotnosti, zjištění krmného koeficientu FCR, specifické rychlosti růstu SGR a následné upravení krmné dávky na nadcházející týden bylo prováděno v sedmidenních intervalech. Tato činnost byla vždy spojena s čištěním akvárií od exkrementů a usazenin. Na začátku a na konci testu byly zjišťovány délkohmotnostní a kondiční ukazatele, konkrétně celková délka (TL), celková hmotnost (w), Fultonův koeficient (F k ), Clarkův koeficient (C k ), index vysokohřbetosti (I v ) a širokohřbetosti (I š ), viscerosomatický (VSI) a hepatosomatický (HSI) index. Následně byly údaje na konci krmného testu porovnány mezi variantami a s údaji získanými na vstupu do krmného testu. 6. 1 Provedení krmného testu Cílem krmného testu bylo zhodnotit efekt aplikace krmných směsí s různou dostupností přirozené potravy (larvy pakomárů z čeledi Chironomidae) na produkční ukazatele a chemické složení těla lína. V krmném testu byly porovnávány tři varianty krmení. Do akvárií bylo nasazeno po 30ti kusech ryb, z každé varianty byly nasazeny 2 akvária ve dvojím opakování. Ryby byly krmeny suchou směsí s označením Hamer, velikost částic byla 2 mm. U varianty II a III se navíc ke směsi přidávaly mražené patentky. Chemické složení krmiva a patentek je uvedeno v tabulce 6. Tab. 6. Obsah živin v použité sypké a živé složce Dieta Sušina Protein (%) (%) Popel (%) Tuk (%) Hammer 2mm 92,52 42,71 10,16 14,69 Patentky 11,19 48,70 21,86 12,74 28

Krmná dávka byla rozdělena do tří porcí a rybám byla ručně podávána v pravidelných intervalech a to vždy v 8, 13 a 18 hodin. Světelný režim byl nastaven na 16 hodin umělého osvětlení a 8 hodin bez osvětlení. Rozsvěcování a stmívání bylo vždy plynulé, aby se zabránilo stresovým faktorům působících na ryby v akváriích. Krmná dávka pro jednotlivé varianty je uvedena v tabulce 7. Tab. 7. Denní krmná dávka Akvárium D a G (Varianta I) E a H (Varianta II) F a CH (Varianta III) Suchá dieta (% hm. obsádky) Živá potrava (% hm. obsádky) 2 0 2 1 2 2 Na počátku krmného testu a na jeho konci byly u ryb zjištěny délkohmotnostní parametry a chemické složení tkání. Měření fyzikálně-chemických parametrů (teplota vody, hodnota nasycení kyslíkem, hodnota ph) bylo prováděno každý den večer a bylo zapisováno do sešitu. Tab. 8. Fyzikálně-chemické parametry vody během krmného testu Teplota ( C) 20,6-24,6 Nasycení vody O2 (%) 65-102 ph 7,55-8,72 29

6. 2 Sledované ukazatele 6. 2. 1 Délkohmotnostní ukazatele 6. 2. 1. 1 Délkové parametry Celková délka (TL total length) Délka těla (SL standard length) Šířka těla (š) Výška těla (v) Hodnoty délkových parametrů byly získány změřením ryb na měrné desce v milimetrech. 6. 2. 1. 2 Hmotnostní parametry Celková hmotnost (w) Hmotnost ryby bez vnitřností (w ) Hodnoty hmotnostních parametrů byly získány zvážením jednotlivých ryb na digitální váze s přesností 0,01 gramu. 6. 2. 2 Exteriérové a kondiční ukazatele Pro hodnocení exteriéru ryb byly použity dva indexy, a to index vysokohřbetosti (I ) a index širokohřbetosti (I š ). Index vysokohřbetosti I v = SL (mm) v (mm) Index širokohřbetosti I š = Š (mm) x 100 SL (mm) 30

Pro hodnocení kondice ryb byly použity dva ukazatele, a to koeficient dle Fultona (K ) a koeficient dle Clarca (K ). Hodnota koeficientu dle Fultona je ovlivněna naplněním zažívacího traktu ryb, množstvím vnitřnostního tuku a u starších ryb může být také ovlivněna stupněm vývoje gonád. U koeficientu dle Clarca je použita hmotnost těla bez vnitřností a tím je tento nežádoucí vliv eliminován (BRABEC, 2007). Dále byly zjištěny hodnoty viscerosomatického (VSI) a hepatosomatického (HSI) indexu. Koe icient dle Fultona K f = w (g) (SL) 3 (cm) x 100 Koe icient dle Clarca K c = W b (g) (SL) 3 (cm) x 100 Hepatosomatický index HSI = H j H v x 100 Viscerosomatický index VSI = H c H v x 100 H c Kde: H - hmotnost celková H - hmotnost bez vnitřností H - hmotnost jater 6. 2. 3 Ukazatele konverze krmiva a růstu FCR (Food Conversion Ratio) vyjadřuje spotřebu krmiva na 1 kg přírůstku ryb. 31

Krmný koe icient FCR = F W t W o Kde: F - množství spotřebovaného krmiva w - hmotnost obsádky na konci testu w - hmotnost obsádky na začátku testu Pro vyhodnocení produkční účinnosti krmiv byl použit vzájemný poměr hodnot FCR/ SGR. Čím nižší je tato hodnota, tím je použité krmivo nebo způsob krmení výhodnější. Základem pro stanovení přímé produkce je stanovení přírůstku. Prvním je stanovení přírůstku celkového, to znamená rozdíl mezi dosaženou hmotností obsádky na konci testu (w ) a hmotností počáteční (w ). Pro intenzitu růstu jsou používány ukazatele: SGR (Specific Growth Rate), který vyjadřuje procentický denní přírůstek hmotnosti vztažený k průměrné hmotnosti za sledované období. Speci ická rychlost růstu SGR = (ln w t ln w o ) t x 100 [%. d ] Kde: t - trvání krmného testu RGR (Relative Growth Rate), který vyjadřuje relativní přírůstek ryb za sledované období vztažený k vstupní (počáteční) hmotnosti. Relativní rychlost růstu RGR = 100. (w t w 0 ). w 0 1 [%] 32

Po vydělení získané hodnoty RGR počtem dnů trvání testu jsme získali relativní denní přírůstek. Pro vyjádření doby chovu nutné k dosažení 100 % přírůstku se použije upravený vzorec SGR nebo obrácená hodnota relativního denního přírůstku. 100 % přírůstek 100% = 100 RGR. t 1 [dny] 6. 2. 4 Retence živin a energie v těle Pro hodnocení efektivnosti využití protein krmiva je běžně využívána hodnota PER (Protein Efficiency Ratio). Jedná se o poměr přírůstku hmotnosti ryb k množství přijatých dusíkatých látek (MAREŠ a JIRÁSEK, 1999). PER = 100 FCR. % NL krmiva 33

6. 2. 5 Statistické zpracování dat Výsledky získané z krmného testu byly porovnávány pomocí jednofaktorové analýzy variance (ANOVA) v programu Microsoft Excel 2010. Významnost rozdílu byla hodnocena na hladině významnosti P < 0,05. Pokud by byla potvrzena statistická průkaznost na hladině P < 0,05, byla by následně porovnávána na hladině významnosti P < 0,01. V našem případě byla prokázána nejvyšší průkaznost u viscerosomatického indexu (VSI), ovšem nedosahovala statisticky průkazné úrovně. Hladina se v tomto případě pohybovala na hodnotě 0,08. Při statistickém vyhodnocení výsledků získaných z krmného testu byl u sledovaných ukazatelů zjišťován průměr (A) a směrodatná odchylka (Sd). 34

6. 2. 6 Chemické analýzy Na začátku krmného testu bylo před nasazením ryb do akvárií 10 ryb usmrceno. Na konci krmného testu bylo usmrceno 10 ryb z každé varianty použitého krmiva. Pro analýzu byly použity tři ryby celé, které po jejich homogenizaci putovaly do laboratoře a dále byly z ryb odebrány vzorky tkání, u kterých bylo analyzováno procentické zastoupení proteinů, lipidů, sušiny a popelovin. Stanovení těchto hodnot bylo provedeno i u testované krmné směsi, jak u suché složky, tak i u přirozené potravy ve formě larev pakomárů. 6. 2. 6. 1 Metody použité při chemických analýzách Sušina stanovení sušiny probíhalo gravimetrickou metodou, kdy se vzorek tkáně sušil do konstantní hmotnosti při teplotě 105 C. Proteiny stanovení proteinů probíhalo metodou dle Kjehdala. Tato metoda spočívá ve zjištění obsahu dusíku ve vzorku. Tato hodnota byla následně vynásobena koeficientem pro živočišnou tkáň, který je stanoven na 6,25. Lipidy obsah lipidů byl stanoven metodou dle Soxhleta. Principem této metody je extrakce vzorku diethyléterem v trvání 10 hodin. Popeloviny stanovení popelovin probíhalo opět gravimetrickou metodou. Vzorek byl vložen do elektrické pece a při teplotě 550 C spálen, dokud zbytky vzorku nedosahovaly konstantní hodnoty. 35

7 VÝSLEDKY A DISKUSE Krmný test byl zaměřen na zjištění vlivu rozdílné dostupnosti přirozené potravy v předkládaném krmivu na produkční efekt a chemické složení těla lína obecného. Zkoumal a porovnával se růst ryb krmených jen suchou dietou s rybami krmenými suchou dietou s přídavkem larev pakomárů, a to v dávkách 1 a 2 % hmotnosti obsádky. Zjišťovalo se, zda má zvýšený obsah patentek v potravě zásadní vliv na růst línů. V krmném testu byly použity 3 varianty krmení ve dvou opakováních. 7. 1 Produkční ukazatele Na začátku krmného testu bylo do každých z nádrží nasazeno 30 kusů ryb. Na konci pokusu bylo u jednotlivých variant stanoveno přežití, které u varianty I činilo 100 %, u varianty II bylo 96,67 100 % a u varianty III 93,33 96,67 %. Ryby byly do nádrží nasazeny v relativně stejné počáteční hmotnosti a na konci 63 dní trvajícího pokusu byla zjištěna vyšší intenzita růstu u ryb z varianty II. Tyto ryby byly krmeny suchou směsí s přídavkem 1 % patentek. Celkový přírůstek celé obsádky činil přibližně 557,50 g a byl o cca 13,5 % vyšší než u ryb z varianty III a o 16,8 % vyšší než přírůstek u ryb z varianty I. Ve variantě II byla zjištěna i největší kusová hmotnost ryb, která činila 55,42 g. Naopak nejmenšího celkového přírůstku jsme dosáhli u varianty I (463,50 g), kde bylo krmeno 2 % suché hmotnosti bez přídavku živé složky. To může být dáno i tím, že akvárium bylo ve stojanu umístěno na jeho okraji a ryby byly v neustálém stresu. Jak uvádějí WOLNICKI a KYSZKOWSI (1998), FLEIG a GOTTSCHLANK (2001), RENNÉRT et al. (2003), plachost, vyhledávání úkrytů a velká citlivost ke stresu snižuje příjem potravy i jeho konverzi. Ve variantě I se kusová hmotnost ryb pohybovala na hodnotě 51 g. Nejnižší kusovou hmotností se vykazovaly ryby krmené ve variantě III, dosahující hmotnosti 50,75 g. Celkový přírůstek v této variantě činil 482,28 g. V tomto případě byly ryby krmeny 2 % suché směsi s přídavkem 2 % patentek. Nejvyšší specifická rychlost růstu (SGR) se projevila u ryb ve variantě II, denní přírůstek se zde pohyboval na hodnotě 0,66 % hmotnosti za den a naopak nejnižší hodnota SGR (0,57 %.d-1) byla zjištěna u varianty I. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou SGR činil 13,63 %. 36