VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Úrazy seniorů. bakalářská práce

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Úrazy seniorů bakalářská práce Autor: Lenka Razimová Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2012

Anotace Bakalářská práce se zabývá tématem úrazy seniorů. V teoretické části je výčet možných příčin úrazů, jejich nejčastějších následků a komplikací. Zahrnuje také způsob vyšetření seniorů s opakovanými pády a jejich prevenci. Výzkumná část byla provedena prostřednictvím kvantitativního výzkumu a shrnuje odpovědi vybraného vzorku seniorů, které se týkají nejčastějších úrazů, jejich příčiny a následky. Je také zaměřena na způsob bezbariérového zařízení bytu, a zda úraz nějak ovlivnil aktivity seniorů, z důvodu strachu z dalšího úrazu. Závěr práce pak porovnává výsledky výzkumu s hypotézami. Klíčová slova Úrazy, pády, senior, prevence, příčina, následek, komplikace. Annotation This bachelor s thesis deals with the topic of seniors injuries. The theoretical part includes the list of possible causes of injuries, their most common consequences and complications. It also includes the method how to examine seniors with repeated falls and their prevention. The research part was realized by the quantitative survey and summarizes the responses of selected seniors sample, regarding the most common injuries, their causes and consequences. The thesis is also focused on the way of barrier-free furnishing in the case that the injury has influenced seniors activities because of the fear of the further injury. The conclusion of the thesis compares the results of the research with hypothesis. Key words Injuries, Falls, Senior, Prevention, Cause, Consequence, Complication.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Ireně Točíkové, za odbornou pomoc, cenné rady a podporu při zpracování bakalářské práce. Velký dík také patří respondentům, kteří byli ochotni zúčastnit se výzkumného šetření.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Způsob našeho života určí podobu našeho stáří. Můžeme skončit jako opuštěné město, nebo jako štědrý strom důležitý i tehdy, když už nedokáže stát rovně. Paulo Coehlo

Obsah 1 Úvod... 9 1.1 Cíle... 10 1.2 Hypotézy... 10 2 Teoretická část... 11 2.1 Stáří... 11 2.2 Úrazy... 11 2.3 Endogenní příčiny častějšího výskytu pádů ve stáří... 12 2.3.1 Změny pohybového aparátu... 12 2.3.2 Změny receptorů, účastnící se na udržování rovnováhy... 13 2.3.3 Onemocnění a stavy, zvyšující riziko pádů... 14 2.3.4 Psychiatrické onemocnění ovlivňující riziko pádů... 16 2.3.5 Léky, které zvyšují riziko pádů... 17 2.4 Exogenní příčiny častějšího výskytu pádů... 17 2.4.1 Nepřiměřené činnosti... 17 2.4.2 Faktory prostředí... 18 2.5 Následky pádů... 19 2.5.1 Statistiky... 19 2.5.2 Subdurální hematom... 19 2.5.3 Rabdomyolýza... 20 2.5.4 Nejčastější zlomeniny... 20 2.6 Komplikace... 21 2.7 Vyšetření seniorů s opakovanými pády... 22

2.8 Prevence... 23 2.8.1 Osteoporóza... 23 2.8.2 Onemocnění a stavy... 24 2.8.3 Léky... 24 2.8.4 Dostatek tělesné aktivity... 25 2.8.5 Prevence intoxikace... 25 2.8.6 Edukace... 26 2.8.7 Správná obuv a kompenzační pomůcky... 26 2.8.8 Úpravy prostředí... 27 3 Výzkumná část... 30 3.1 Metodika výzkumu... 30 3.2 Vzorek respondentů... 30 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí, průběh výzkumu... 35 3.4 Vyhodnocení dotazníků... 36 4 Diskuze... 50 5 Závěr... 53 Seznam použité literatury... 57 Seznam příloh... 59

1 Úvod Téma Úrazy seniorů bylo pro tuto bakalářskou práci zvoleno proto, že se stále častěji setkáváme s úrazy seniorů a to nejen v nemocničním prostředí, ale také u našich blízkých. Úrazy jsou nežádoucí situací, která často postižené invalidizuje, a zároveň je nejčastější příčinou úmrtí. Opakované pády jsou pak častým důvodem umístění starších lidí do domovů pro seniory. Úrazy jsou pro tyto lidi zatěžující, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Nehledě na to, že i léčba s nimi spojená je značně finančně nákladná, a proto je velmi významná i jejich prevence. Pády jsou podmíněny multifaktoriálně, a tak i primární prevence zahrnuje spoustu opatření. Patří sem rehabilitace, správný životní styl, dietní a farmakologické zásahy, protiskluzové pomůcky a také často opomínané úpravy prostředí. Do sekundární prevence pak můžeme zahrnout nácvik vstávání ze země, aby co nejméně docházelo k případům, kdy senior po pádu zůstane dlouho ležet bez pomoci a dojde k podchlazení, což už tak traumatizujícímu zážitku nepřidá. Kromě nejčastějších příčin, důsledků a typů úrazů, jsou v práci zmíněny také způsoby zařízení bezbariérových bytů. Bylo předpokládáno, že většina seniorů, kteří žijí sami, mají spoustu protiskluzových pomůcek, chodí ve vhodné obuvi a hlavně nemusí chodit po schodech a přes tolik obávané prahy. Na druhou stranu tato záležitost, jak seniorovi ulehčit život a zabránit úrazům, je hodně ovlivněná rodinou. Výzkumnou metodou bakalářské práce byl dotazník spolu s rozhovorem. V minulém roce v září 2011 bylo rozdáno 10 dotazníků vybraným seniorům, v rámci předvýzkumu. Po té následovaly lehké úpravy dotazníku do konečné podoby tak, aby odpovídal stanoveným cílům bakalářské práce. Některým otázkám bylo přidáno více možností, jeden dotaz přibyl a pro jiný byla zvolena vhodnější formulace. Nakonec samotný výzkum probíhal od listopadu 2011 až do ledna 2012. Celkem bylo osloveno 100 seniorů v okolí, v Domově pro seniory Pelhřimov a na interním oddělení Nemocnice Pelhřimov. Pro celkové zhodnocení však mohlo být použito jen 82 dotazníků. Bakalářská práce je rozdělena na 5 částí. Na úvod, teoretickou a praktickou část, diskuzi a závěr. Ve druhé části, teoretické je popisováno stáří jako takové, vnitřní a vnější příčiny úrazů seniorů, jejich následky, komplikace a hlavně prevence. Ve výzkumné části jsou pak vyhodnocena získaná data pomocí grafů, tabulek a vše je doplněno 9

slovním hodnocením. V další části diskuzi jsou porovnávány jednotlivé hypotézy s výsledky výzkumu a v závěru je shrnuta celá bakalářská práce. Po prostudování dostupné literatury byly stanoveny 3 cíle a 4 hypotézy, které zní následovně: 1.1 Cíle Hlavním cílem je zjistit nejčastější příčiny úrazů seniorů. Zjistit nejčastější typ úrazů seniorů. Zjistit nejčastější důsledky úrazů seniorů. 1.2 Hypotézy Nejčastější příčinou vybraného vzorku respondentů je závrať. Nejčastějším úrazem vybraného vzorku respondentů je pád. Nejčastějším důsledkem úrazů vybraného vzorku respondentů seniorů jsou pohmožděniny a zlomeniny. Více jak 1/3 respondentů má po prodělaném úrazu trvalé následky. 10

2 Teoretická část 2.1 Stáří Na konci přirozeného ontogenetického vývoje každého člověka stojí proces stárnutí. I přes mnoho poznatků dnešní doby nelze proces stárnutí přesněji definovat, ani zodpovědět otázku, proč vlastně stárneme. Stárnutí je proces, kdy na všech úrovních v jednotlivých orgánech jedince dochází ke specifickým změnám degenerativním, morfologickým a funkčním. K těmto postupným změnám dochází v ontogenezi jedince v různou dobu a různě rychle se vyvíjí. Proces stárnutí a jeho rychlost je zakódovaná v genomu (v celkové genetické výbavě jedince) a maximální délka života by se v ideálním prostředí pohybovala okolo 110 až 120 let. Dnes se však ve vyšším věku často setkáváme s polymorbiditou. Jde o přítomnost více chorob u jednoho jedince, ať už spolu nesouvisejících nebo se navzájem podmiňujících. Následky úrazu více zhoršují již tak oslabený stav jedinců, kteří trpí polymorbiditou, s čímž je spojené delší hojení ran a komplikace při nutných operačních zákrocích (Weber, 2000). 2.2 Úrazy Nejčastějším úrazem seniorů, který je příčinou zranění či úmrtí, jsou pády (Dvořáčková, 2009). Podle českého statistického úřadu bylo v České republice ke dni 31. 12. 2010 zaznamenáno 15,5 % žijících občanů ve věku 65 let a výše (Český statistický úřad, 2010). Z toho 1/3 osob spadne jedenkrát za rok, většinou však i opakovaně. Častější jsou pády v domovech důchodců - až dvojnásobné oproti pádům u seniorů, kteří žijí sami nebo s rodinou. Také ženy padají častěji než muži (Krajčík, 2000). V dnešní době jsou nejohroženější věkovou kategorií 75 79 letí jedinci. Na dalším místě úrazů jsou dopravní nehody, které v žebříčku následují termické úrazy. V dopravních nehodách hrají senioři roli jak řidičů, tak chodců, ale i spolujezdců. K termickým úrazům ve vyšším věku dochází hlavně z důvodu změny citlivosti kůže na teplo. Příčinou úrazu může být oheň nebo výbuch. K dalším termickým úrazům patří úraz způsobený elektrickým proudem, chemikáliemi či slunečním zářením. Mezi další úrazy vyskytující se u seniorů patří sportovní či násilné úrazy (Benešová, 2004). 11

2.3 Endogenní příčiny častějšího výskytu pádů ve stáří Nejčastější příčinou úrazů jsou pády. Ten, kdo upadl jednou, ve většině případů upadne znovu! (Schuler, Oster, 2010). Pád je definovaná změna polohy, končící kontaktem se zemí. Pád může být doprovázen poruchou vědomí a poraněním. (Dvořáčková, 2009, S. 79). Existuje mnoho definic, avšak ze všech vychází, že pád je nedobrovolná událost. Pády můžeme dělit podle fenomenologického obrazu. Patří sem pády zhroucením, kdy klesá svalový tonus a příčina je buď cerebrální nebo extracerebrální. Pády skácením, kdy příčinou je porucha rovnováhy. Pády zakopnutím z důvodu distální slabosti, elasticity nohou nebo poruchy chůze, která se vyznačuje šoupáním nohou. Tento pád pak směřuje dopředu. Dalším může být pád zamrznutím, kdy základem je záraz dolní končetiny v průběhu chůze a tělo pokračuje pohyby dopředu. Pak už existují jen nediferencované pády, které mají netypický ráz, a příčinou může být prostá nepozornost (Menclová, Svědíková, 2006). 2.3.1 Změny pohybového aparátu Vzhledem k tomu, že během stárnutí dochází ke změnám na všech úrovních, můžeme pozorovat nepatrné, nebo naopak zřetelné změny. Stařecká chůze se vyznačuje pomalejším tempem, kratším krokem, šouravou povahou, nachýlením trupu dopředu, mírnou flexí v kyčlích a kolenou. Mužská chůze má širší bázi, naopak u žen je báze užší a chůze je kolébavá. Důvodem je snížení těžiště. Senioři pak však mají problémy vstát ze židle, lůžka i toalety. U obou pohlaví jsou při chůzi změněny synkinézy horních končetin a vyskytuje se omezená hybnost jak kyčelních, tak kolenních kloubů. Pády se tak mohou přihodit při běžných každodenních činnostech. V nemocničním prostředí dochází k pádům při chůzi na pokoji, sociálním zařízení, chodbách a schodištích. (Gebauerová, Kaletová, 2004, S. 37). To může souviset se špatnou organizací a časovým harmonogramem ošetřujících. Negativně také působí nedostatečné množství personálu či společné odchody na oběd (Gebauerová, Kaletová, 2004). Riziko pádu je vyšší při záklonu či předklonu. Těžiště se při něm promítá mimo ohraničenou plochu chodidly. Vyšší riziko pádu je také z důvodu nepřiměřeně vysoké rychlosti chůze vzhledem ke schopnostem pacienta, například při spěchu na toaletu. Z tohoto důvodu dochází častěji k pádům u seniorů, kteří se běžně pohybují pomaleji. 12

Také snížená výška nohy nad podlahou během chůze zvyšuje riziko zakopnutí (Krajčík, Mikus, 1999). 2.3.2 Změny receptorů účastnících se na udržování rovnováhy Rovnováha je udržována souhrou mezi receptory, mozkem a muskuloskeletálním aparátem. K neporušené funkci mechanizmů udržujících rovnováhu je nutný přístup podnětů alespoň ze dvou z receptorů vestibulární aparát, zrak, proprioreceptory dolních končetin. Při náhlé změně polohy těžiště se nároky na systém rovnovážných mechanizmů zvyšují. K pádu dochází, pokud je změna těžiště příliš veliká, anebo dojde k přesáhnutí kompenzační schopnosti těchto mechanizmů. Při velkém oslabení rovnovážných mechanizmů může tak dojít k pádu jen při malé vnější příčině, často stačí pouhý vliv gravitace. Během stárnutí se zhoršuje citlivost sítnice, a proto starší lidé potřebují lepší osvětlení. Také jsou citlivější na oslnění a to z důvodu, že se v čočce tvoří malé částečky bílkovin, které rozptylují světlo. V průběhu stárnutí se zhoršuje akomodace čočky a zrak bývá často postižen kataraktou nebo degenerací sítnice např. retinopatie u diabetiků. Z těchto důvodů dochází častěji k pádům na schodišti a ve špatně osvětlených prostorách (Krajčík, Mikus, 1999). Vestibulární aparát bývá nejčastěji narušen aterosklerózou, a při záklonu hlavy či v důsledku nějakého akutního onemocnění se může náhle zhoršit přiškrcením vertebrálních tepen. Centrální a periferní vestibulární syndrom jsou stavy spojené s poruchou rovnováhy, tedy závratí. Hlavní příčinou centrálního vestibulárního syndromu je ischemie a infarkt mozkového kmene. Dále pak demyelinizační choroby, posttraumatické závratě, tumory, léze zadní jámy lebeční. Tento syndrom řeší neurologický obor. Periferní vestibulární syndrom je častější a řeší ho obor ORL. Jeho hlavní příčinou je postižení vlastního rovnovážného ústrojí anebo statoakustického nervu (Menclová, Svědíková, 2006). Proprioreceptory jsou smyslové receptory pro vnímání polohy a pohybu jednotlivých částí těla. Zajišťují neustálý přísun informací o poloze a pohybu. Tento přísun informací z proprioreceptorů dolních končetin bývá často narušován neuropatiemi a při 13

myelopatiích, které se u seniorů vyskytují spíše z důvodu degenerativních změn (Krajčík, Mikus, 1999). 2.3.3 Onemocnění a stavy, zvyšující riziko pádů Častá příčina pádů tkví v celkové slabosti, která souvisí se špatnou nutricí. Bylo zjištěno, že osaměle žijící senioři, zejména ženy, mají častěji snížený příjem bílkovin, nežli osoby žijící v partnerských vztazích. U osob s takto sníženým příjmem bílkovin dochází při chronické malnutrici navíc k jejich odbourávání a tudíž k úbytku kosterního svalstva, což vede v seniorské populaci k vyšší úrazovosti z důvodu snížených funkčních kapacit pohybového aparátu (Malá, Krčmová, Burešová, Jurášková 2011). Nedostatečně rychlá reakce na změnu polohy těžiště bývá příčinou řady pádů. Tato pomalá reakce je způsobená útlumem činnosti mozku, který je způsobený nemocemi, jako je degenerativní onemocnění nebo ateroskleróza, také metabolickými změnami například hypoglykémie, nebo z důvodu užívání léků se sedativními účinky. Prodlužování reakčního času je samotným důsledkem stárnutí. Utlumený mozek se potřebuje soustředit na samotnou chůzi, a proto k mnohým pádům dochází při úleku. Také samotný strach narušuje souhru pohybů (Krajčík, Mikus, 1999). Parkinsonský syndrom zvyšuje riziko pádů. Velký podíl na tom nesou změny chůze, jako je například šouravá chůze, které jsou typické i pro stárnutí, avšak jsou více výrazné a závažné, protože souvisejí s mortalitou, která je u těchto lidí až dvojnásobná. Následkem postižení viscerálního nervstva se u seniorů s parkinsonským syndromem vyskytuje častěji posturální hypotenze, kdy dochází ke krátkodobému poklesu krevního tlaku při změně do vzpřímené polohy. To způsobí pocit závratí a nejistoty, v horším případě i krátkodobé bezvědomí synkopu, zapříčiněné přechodnou poruchou prokrvení mozku (Velký lékařský slovník, 2000). Tyto kolapsy jsou časté i ráno při vstávání seniorů z postele. Patří mezi nejčastější synkopální stavy seniorů a postihují asi 10 30 % seniorů žijících doma (Weber, 2000). Dalším onemocněním, které zvyšuje riziko pádů je diabetes mellitus. U diabetiků se setkáváme s poruchou zraku, zapříčiněná závažnými komplikacemi, mezi něž patří diabetická retinopatie či katarakta. Dále je také zvýšené riziko ortostatické hypotenze a to z důvodu viscerální polyneuropatie. Závažnou komplikací zvyšující riziko pádů 14

vyskytující se u diabetiků je polyneuropatie dolních končetin. Také hypoglykémie může způsobit kolapsový stav. Ať už hypoglykémie spontánní způsobená větším výdejem energie, než byl její přísun, protože jedna z fyziologických změn u seniorů je snížená chuť k jídlu, nebo po užívání perorálních diabetik, či předávkování inzulínem. Nebezpečí hrozí při kombinaci s podáním betablokátoru, který může skrýt varovné příznaky jako je pocení, třes, tachykardie (Kocián, 1996). Problematické je i onemocnění močového systému způsobující zvýšené nutkavé močení, tudíž hrozí riziko pádu. Také užívání diuretik, či nykturie zvyšují riziko pádů, protože se sčítají následky snížené bdělosti a ortostatické hypotenze. Mezi kardiovaskulární příčiny patří arytmie. Ty však pouze, pokud je přítomno zúžení tepen, které zásobují mozek. Také například při změnách rytmu při pauze, než naskočí náhradní rytmus. Další příčinou pádu může být vazovagální synkopa způsobená zvýšením intraabdominálního tlaku. Zvýšení tohoto tlaku může nastat při úporném kašli, při močení u mužů s hypertrofií prostaty nebo při defekaci při zácpě. Další příčinou synkopy může být aortální stenóza nebo infarkt myokardu. Až u 8 % pacientů je infarkt myokardu provázen synkopou (Krajčík, Mikus, 1999). Riziko pádů je až dvojnásobně vyšší u pacientů po cévní mozkové příhodě, kdy hemiparéza je příčinou asymetrického postoje, při němž nemocní přenášejí až 70 % celkové hmotnosti na končetinu neochrnutou (Weber, 2000). Stav po příhodě je spojen s poruchou pozornosti, soustředění a paměti. Také dochází k hemianopsii, tedy omezení zorného pole, dále k apraxii, tedy neschopnosti složitějších účelných pohybů a k neglect fenoménu, což je opomíjení, čili porucha uvědomování si podnětů z poloviny prostoru. Tyto následky sami o sobě zvyšují riziko pádů (Schuler, Oster, 2010). Mezi další rizikové neurologické onemocnění kromě již uvedeného parkinsonského syndromu, patří vertebrobazilární insuficience, kterou doprovází vertigo, diplopie, mžitky před očima a ataxie. Vertebrobazilární insuficience může být příčinou tranzitorní ischemické ataky, která opět může vést k pádu. Dalším rizikovým neurologickým onemocněním může být roztroušená mozkomíšní skleróza, epilepsie a další onemocnění centrální nervové soustavy a míchy (Weber, 2000). 15

2.3.4 Psychiatrické onemocnění ovlivňující riziko pádů Duševní poruchy častěji pozorujeme právě u seniorů žijících v zařízení, protože nejsou schopni žít bez podpory okolí. Příznaky nemusí být nápadné, často jsou schované za fyziologickými změnami ve stáří. Mezi duševní poruchy, které zvyšují riziko pádů, patří deprese, demence a delirium. Deprese negativně ovlivňuje běžné životní funkce a zhoršuje stávající tělesné onemocnění. Toto onemocnění výrazně zhoršuje kvalitu života, je závažné, ale léčitelné. Mezi symptomy deprese patří ztráta zájmu, apatie, vymizení pozitivních myšlení, úbytek energie, snížení sebedůvěry, poruchy spánku, ztráta plánování budoucnosti apod. U těžkých forem se můžeme setkat s bludy a halucinacemi. Demence je duševní porucha, která vznikla onemocněním mozku, často chronického nebo progresivního rázu. Je nejčastější organickou poruchou ve stáří, ačkoli nástup připomíná spíše prosté zhoršování psychických funkcí, jde o onemocnění, které končí úmrtím pacienta (Venglářová, 2007). Mezi příznaky demence patří poruchy paměti, poruchy abstraktního myšlení, porucha orientace, omezená soudnost, porucha jiných vyšších kognitivních funkcí jako afázie, apraxie, akalkulie a změna osobnosti. Kromě poruchy paměti musí být přítomna ještě jedna z těchto poruch. Tyto poruchy musí však trvat déle než 6 měsíců. Pro demenci neexistuje žádná léčba (Schuler, Oster, 2010). Delirium je kvalitativní porucha vědomí s náhlým začátkem a kolísavým průběhem. Porucha vědomí přichází pozvolna a není hluboká. Pacient je zmatený a není schopen se v situaci orientovat. Postižený má na proběhlé delirium amnézii a to buď částečnou, nebo úplnou. Formy deliria jsou hypoaktivní a hyperaktivní stav (Venglářová, 2007). Hypoaktivní stav je charakterizován sníženou pohyblivostí, pokleslou bdělostí, málo vegetativními příznaky a halucinacemi či dezorientovaností, která je rozpoznatelná jen po dotazu. Tato forma deliria snadněji unikne personálu. Hyperaktivní stav je spojen se zvýšenou bdělostí, psychomotorickým neklidem, podrážděností, agresivitou, křikem, halucinacemi, úzkostí a silnými vegetativními příznaky. Mezi nejčastější příčinu deliria u seniorů patří demence, horečka, infekce, dehydratace, poruchy elektrolytů, cévní mozková příhoda, mozková hypoxie, metabolické poruchy, odnětí alkoholu nebo benzodiazepinů, operace a některé léky, jako například anticholinergní a dopaminergní (Schuler, Oster, 2010). 16

2.3.5 Léky, které zvyšují riziko pádů Užívání léků u seniorů je kapitola sama pro sebe. Senioři často užívají mnoho léků najednou, avšak často zbytečně. Pacient, který večer užil hypnotikum a v noci musí z jakéhokoli důvodu vstát, často spadne i přes ty nejmenší překážky nebo i samovolně. To samé se může stát ve dne po užití sedativa (Kocián, 1996). Za zmínku také stojí podávání hypotenziv současně se sedativy a různými psychiatrickými preparáty, které značně snižují krevní tlak a mozkový průtok, což podněcuje poruchu statiky, nestabilitu a tím i pády (Malý, Jaganjacová, 2004). Nejrizikovější skupinou pro své nežádoucí účinky jsou psychofarmaka, zvláště antidepresiva, neuroleptika, anxiolytika, hypnotika, sedativa a antihistaminika, které mohou být příčinou zmatenosti. Mezi další rizikové léky vzhledem k výskytu pádu patří antihypertenziva, vazodilatancia, které se mohou podílet na vzniku ortostatické hypotenze. Dále diuretika, které vyvolávají nutkavé močení, zmatenost a ortostatickou hypotenzi (Klán, Klevetová, Topinková, Fialová, 2003). Významnou roli ve výskytu pádů hraje také alkohol. Pravidelný přísun alkoholu se vyskytuje až u 40 % seniorů (Weber, 2000). 2.4 Exogenní příčiny častějšího výskytu pádů 2.4.1 Nepřiměřené činnosti K činnostem zvyšující riziko pádu patří práce ve výškách, například při česání ovoce na štaflích či žebřících, nebo při úklidu. Nebezpečný je i nestabilní nábytek, který je opatřený kolečky. V případě potřeby opory, se stává velmi nebezpečným. Dalším významným faktorem jsou hromadné dopravní prostředky. Dlouhé stání anebo prudké zabrzdění dopravního prostředku mají za následek pád. Také chůze po náledí je velmi nebezpečná a následky bývají velmi nepříjemné (Kalvach, Hošková, 1999). Dále pád hrozí například při uklouznutí nebo zakopnutí, při němž dochází k rychlé a často nečekané změně polohy těžiště. Také při vstávání nebo nesení těžkého břemena, které bývá často spojeno s otáčením trupu (například chceme-li toto břemeno pronést úzkými dveřmi). Ke změně těžiště při vstávání dochází z důvodu slabosti svalů dolních končetin. Častější příčinou pádů než ortostatická hypotenze bývá právě slabost svalů dolních končetin. Riziko pádu se zvyšuje při zmenšení plochy průměru těžiště, například při chůzi po úzkém chodníku, nebo při oblékání dolní části těla ve stoje, kdy 17

člověk stojí na jedné noze. Ke spoustě pádům dochází při činnostech, kdy člověk zaklání hlavu. Dochází totiž k přiškrcení průtoku krve vertebrálními tepnami, které se stávají delšími v důsledku scvrknutí se páteře, které je dáno stárnutím. Je to například při věšení záclon nebo dosahování na vysoko uloženou poličku. Průtok krve je omezen i aterosklerotickými změnami cév a degenerativními změnami páteře. Důležitou roli zde hraje ztráta zrakového kontaktu se zemí (Krajčík, Mikus, 1999). 2.4.2 Faktory prostředí 30 50 % všech pádů je podmíněno prostředím. K nejčastějším pádům doma dochází v koupelně, kuchyni, v ložnici, na toaletě, eventuelně na schodišti, kde je nejrizikovější první a poslední schod (Weber, 2000). U nestabilních seniorů je velmi důležitá pevná a bezpečná obuv. Nevhodná je rozhodně obuv s vyššími podpatky, rozvázanými tkaničkami, bez pevné paty nebo s jejím sešlápnutím. Používáním nazouváku můžeme zabránit sešlapování pat (Menclová, Svědíková, 2006). Nejčastější příčinou pádů bývá nevhodný povrch. Kluzký povrch ve vaně nebo naleštěné linoleum, parkety. Nebezpečné jsou také koberečky, které nejsou pevně připevněny k podlaze a předměty, které jsou při chůzi mimo zorné pole a to například kabely elektrických spotřebičů, prahy, nízké stolečky nebo ohnutý koberec. Venku to jsou pak obrubníky, vysoké schody do dopravních prostředků, nerovné povrchy, výkopy a náledí. K častým pádům dochází také při nedostatečném osvětlení nebo ve tmě (Kalvach, Hošková, 1999). Jak je již uvedeno, nebezpečným místem bývají schody. Prvních pár schodů si člověk uvědomuje, dále dochází k automatickému pohybu. Při poruše zraku, proprioreceptorů a centrální nervové soustavě může dojít ke špatnému vyhodnocení. K pádu pak dochází následkem špatného nastavení pohybového stereotypu. Vyšší riziko nastává při nepravidelnosti schodů a také za chladu, kdy je zpomalená rychlost reakcí. K mnoha pádům dochází tak, že se staří lidé snaží zachytit nestabilních předmětů jako je například noční stoleček opatřený kolečkami. Příčina pádu však může být i banální a neočekávaná příčina. V nemocnicích například přišlápnutí konce košile nebo příliš dlouhého županu (Krajčík, Mikus, 1999). 18

2.5 Následky pádů 2.5.1 Statistiky Pády jsou pátou nejčastější příčinou smrtelných úrazů u osob starších 65 let. Vůbec nejčastější příčinou smrti u osob starších 85 let. Téměř 5 % seniorů je z důvodu pádu hospitalizováno, při čemž nejzávažnějším důsledkem jsou fraktury. Celkem asi u 10 % seniorů dojde následkem pádu k poranění měkkých tkání, zvláště hlavy. Objevují se tržné rány, hematomy, komoce, subdurální hematom, distorze nebo exartikulace (Klán, Klevetová, Topinková, Fialová, 2003). Na počátku stáří bývají nejčastějšími zlomeninami zlomenina předloktí a to z toho důvodu, že slábnou obranné reflexy provázející pád, jako je rozpažení horních končetin. V dalším průběhu stárnutí pak přibývá zlomenin krčku kosti stehenní. U pacientů, kteří mají oslabené obranné mechanismy provázející pád, jsou následky závažnější. Například u seniorů s parkinsonským syndromem, demencí, depresí, sedací, obrnou či po cévní mozkové příhodě. Také kvalita povrchu výrazně ovlivňuje následek pádu. Povrch absorbující energii nárazu výrazně následek pádu zmírňuje. Proto pády na dlažbu v koupelně mají horší následky, než pády v ložnici na koberec. Nižší výskyt zlomenin stehenní kosti v krčku je u korpulentních osob, protože u nich je energie nárazu absorbována tukovým polštářem v gluteální oblasti. Mnohdy se stává, že senior leží několik hodin po pádu bez pomoci sám. Čím je doba ležení po pádu delší, tím je prognóza horší. Polovina seniorů, kteří leželi po pádu déle než hodinu, zemřou do 6 měsíců a to i v případě, že pád nezpůsobil žádné závažné zranění. Až 60 % pádů, ke kterým dochází doma, má smrtelné následky. U seniorů žijících v různých zařízeních to bylo pouze 10 %. Úmrtnost na následky úrazů se snížila, a to v důsledku zlepšení péče o pacienty se zlomeninou stehenní kosti v krčku, při čemž výskyt tohoto zranění se nesnížil. 2.5.2 Subdurální hematom Subdurální hematom je obávaným následkem úrazu. Jde o traumatické poranění mozku, kdy dochází k hromadění krve mezi tvrdou plenou mozkovou a pavučnicí. Často k němu dochází nepatrným nárazem na hlavu, avšak může způsobit závažné změny na 19

úrovni kognitivních funkcí, které se však lehko přisuzují začínající nebo zhoršující se demenci (Krajčík, Mikus, 1999). 2.5.3 Rabdomyolýza Může vzniknout u seniorů, kteří po pádu zůstali dlouho ležet v zaklíněné poloze (Menclová, Svědíková, 2006). Rhabdomyolýza je syndrom charakterizovaný svalovým postižením a uvolněním nitrobuněčných komponent do plazmy. Onemocnění se může projevit pouhou asymptomatickou elevací svalových enzymů nebo jejich závažným vzestupem, provázeným iontovou dysbalancí, akutním renálním selháním a svalovým postižením různého rozsahu. (Souček, Pálová, Charvát, 2005, S. 489). 2.5.4 Nejčastější zlomeniny V 5 % dochází následkem pádu k fraktuře a celkem 80 90 % zlomenin vzniká při pádech. Nejčastěji se u seniorů vyskytuje fraktura proximální části femuru, tedy zlomenina kosti stehenní v krčku. Tato zlomenina vzniká v důsledku pádu na bok anebo spontánní fraktury u seniorů, kteří trpí pokročilým stádiem osteoporózy (Schuler, Oster, 2010). Zlomenina krčku kosti stehenní se vyskytuje u žen 3,5krát častěji, než u mužů. Z toho 5 % žen umírá během hospitalizace. Až 14 % těchto zlomenin má úzký vztah k předchozí léčbě psychofarmaky. Až polovina seniorů, kteří před tímto úrazem chodili a byli soběstační, přestanou chodit a stanou se závislí na pomoci druhých. U této poloviny se velmi výrazně zhorší kvalita jejich života (Weber, 2000). Dříve se zlomenina kosti stehenní v krčku léčila konzervativně a to dlouhodobou extenzí tahem pomocí závaží. Často však končily smrtí, proto se dnes postupuje konzervativně pouze u pacientů, kteří nejsou operace schopni, nebo je tato zlomenina bez dislokace. U dislokované zlomeniny by konzervativní léčba vedla ke zkrácené a zevně rotované končetině. Proto se dnes volí operace nejdéle do 12 24 hodin, do té doby je možná extenze. U pacientů s pokročilou osteoporózou se provádí cervikokapitální endoprotéza a to u seniorů věkově nejstarších, dále pak cementová totální endoprotéza, výjimečně necementová, u seniorů mladších a aktivnějších. Následují fraktury humeru a zápěstí. Rameno je kloub s největším rozsahem pohybu, tudíž je snahou lékařů o jeho co největší zachování. U nedislokovaných zlomenin se postupuje konzervativně, tedy zlomenina se fixuje ortézou a kontroluje za pomocí 20

rentgenu. Jednou z metod u dislokovaných zlomenin humeru je stabilizace dlahovou osteosyntézou. Zlomenina distálního radia je velmi bolestivá záležitost. Konzervativně se postupuje u zlomenin nedislokovaných a zlomenin po repozici stabilních. Zde je však nutná dostatečně dlouhá fixace, protože časné zahájení rehabilitace, není přímo úměrná konečnému rozsahu pohybu. Zlomeniny hrudní a bederní páteře jsou další velmi nepříjemnou zlomeninou, často kompresivní. Většinou se u seniorů postupuje konzervativně. Fixace pomocí korzetu po dobu 6 8 týdnů, klid na lůžku, analgetika a včasná vertikalizace. Pokud však páteř kyfotizuje, bolesti se zhoršují a snižování obratle se zvyšuje, přechází se k operativní léčbě osteosyntéze. Přístup k seniorům musí být vždy individuální, a to od příjmu až po rehabilitaci. Věk pacienta dnes již není přímým ukazatelem jeho aktivity, tudíž ani ukazatelem pro chirurgickou intervenci (Červenková, 2010). 2.6 Komplikace Senioři, žijící sami, jsou ohroženi v důsledku pádu dehydratací, hypotermií, krvácením a dekubity. Je to zapříčiněné neschopností po pádu vstát. Také mohou utrpět úrazovým šokem, který vede ke změně psychiky. Asi u jedné třetiny seniorů vyvolá pád strach, což zvyšuje riziko dalšího pádu a může vést až k imobilizačnímu syndromu (Krajčík, Mikus, 1999). Nejzávažnější pozdní komplikací je imobilizační syndrom. Ten vede ke ztrátě kardiovaskulární rezervy, dochází k trombembolickým komplikacím, k hypoventilaci s rizikem vzniku bronchopneumonie, k poruše trofiky kůže se vznikem dekubitů, k retenci případně inkontinenci moči, poruše vyprazdňování stolice, zrychlení změn pohybového ústrojí, a to vede k osteoporóze, úbytku svalové hmoty, atrofii svalů, omezení pohybu kloubů, ke strnulosti, spazmům až kontrakturám svalů a poruše koordinace činnosti svalů. Také dochází ke změnám psychiky, vyskytuje se apatie, deprese. Tyto symptomy pak mohou být příčinou vyšší mortality po úraze (Jiroudková, 2000). Nejčastější vážnější poranění při pádech jsou zlomeniny. Vzhledem k tomu pak bývají závažnější následky pádů u pacientů s osteoporózou. Osteoporóza, definovaná jako 21

snížení hustoty kostní tkáně, je častější u žen, zvláště pak po menopauze. I z tohoto důvodu jsou četnější pády u žen. Periferní zlomeniny, které se vyskytují z důvodu kombinace osteoporózy a pádu, ve věku 50 79 let, dosahují roční incidence 1,9 % u žen a 0,7% u mužů. Dále pak roční incidence zlomenin obratlových těl ve stejné věkové skupině činí asi 1 % u žen, zatímco u mužů pouze 0,6 %. S přibývajícím věkem se výskyt těchto manifestních forem osteoporózy zvyšuje (Schuler, Oster, 2010). Celkem 80 % pádů často nevede k závažnějším zraněním, ale spíše způsobí změny psychické. Asi 40 % všech seniorů, kteří kdy upadli, trpí strachem z dalšího pádu a 20% se z tohoto důvodu vyhýbá běžným aktivitám, jako je například nákup nebo úklid. Z těchto důvodů se tak pády stávají hlavním důvodem pro přijetí do ústavní péče, jako jsou domovy pro seniory, asi u 40 % jejich obyvatel (Weber, 2000). 2.7 Vyšetření seniorů s opakovanými pády K vyšetření seniorů, kteří trpí opakovanými pády je důležitá anamnéza získaná buď od samotného pacienta, anebo od rodinných příslušníků či lidí z jeho okolí. Neméně důležité je fyzikální vyšetření. Bedlivě by měly být vyšetřeny zejména nohy. Je třeba věnovat pozornost různým deformitám, defektům, poruchám citlivosti a také obuvi a punčochám, které pacient nosí. Nato navazuje vyšetření podle Romberga, které se věnuje vyšetření vestibulárního aparátu. Méně závažné poruchy rovnováhy se projeví již při mírném postrčení pacienta do hrudníku. Jemnější poruchy stability se mohou objevit při stání na jedné noze anebo užitím zostřeného Rombergova testu, při kterém jsou pacientovi chodidla za sebou. Příznaky poruchy rovnováhy se zvýrazní zavřením očí a také se může objevit kolísání při rotaci hlavy v záklonu, což upozorňuje na vertebrobazilární insuficienci (Krajčík, Mikus, 1999). Test Tinnetiové slouží k posouzení dalších příčin pádů. Při tomto testu se měří čas, který je nutný k tomu, aby se pacient zvedl ze židle, přešel 3 metry tam a zase zpět a znovu si sedl. Zároveň se posuzují jednotlivé části testu. Pokud pacient trpí zhoršenou pohyblivostí kyčelních kloubů, je nucen se nejprve rozhoupat a před tím, než začne vstávat, se musí přesunout na okraj židle. Pokud se pacient podepírá horními končetinami, svědčí to o slabosti extenzorů stehna. Pokud se pacient zapotácí nebo se 22

musí přidržovat po zvednutí, může se jednat o ortostatickou hypotenzi, kterou můžeme doložit změřením tlaku před a po zvednutí se. Hodnocení zvedání se je velmi důležité, protože ke značnému množství pádů dochází právě při vstávání ze židle nebo toalety. Parkinsonský syndrom se projeví zpomaleným vykročením. Posuzuje se délka, výška a symetričnost kroku. Také způsob zvedání nohou se hodnotí. Krok by měl být delší než je délka vlastního chodidla a chodidla by měla být nad podlahou alespoň 2,5 cm, což jednoduše poznáme při pohledu ze strany, kdy je vidět pod chodidlem podlaha. Dále se posuzuje i styl otáčení se. Zvýšené riziko je při otáčení celého trupu naráz, poněvadž se v tomto případě mění rychleji poloha těžiště. Hodnotí se také, jak se pacient posazuje. Pokud si pacient sedá prudce a dopadá na sedadlo nestejnoměrně příčinou, může být slabost dolních končetin nebo zhoršení pohyblivosti kyčelních kloubů. Pokud se pacient dokáže zvednout bez pomoci, ujít bez problémů 3 metry a zpátky si sednout na židli do 30 sekund, je pak schopen ujít 50 metrů a pohybovat se bez problémů po schodech. Pokud je čas testu delší než 30 sekund, je potřeba při pohybových činnostech doprovod druhé osoby. Většinou tento postup stačí k diagnostice příčin pádů. U malého počtu pacientů je ještě nutno holterovské monitorování EKG a další způsoby vyšetření vestibulárního aparátu (Krajčík, Mikus, 1999). 2.8 Prevence U seniorů zdravých, kteří neprodělali žádný pád, je hlavním cílem udržet, či zlepšit postoj, chůzi, svalovou sílu, flexibilitu kloubů, funkční nezávislost, mobilitu a celkově příznivou kondici. U starších seniorů s opakovanými pády nebo polymorbiditou se snažíme zamezit opakování pádů a snížit tak z nich plynoucí komplikace, jako jsou zlomeniny, poranění, neschopnost vstát, strach, funkční pokles a imobilita (Weber, 2000). 2.8.1 Osteoporóza Prevence pádů, zaměřená na jednotlivce, by se měla týkat zdravého životního stylu, dietních a farmakologických zásahů. Prevence u seniorů, kteří trpí osteoporózou, zahrnuje doplňování stravy o kalcium a vitamín D, což významně snižuje nebezpečí zlomenin. Prevence však musí začít brzy, již v dětství můžeme zvýšit příjem vápníku. 50letá žena je ohrožena rizikem zlomeniny v důsledku osteoporózy až ze 40 %. Riziko 23

zlomenin stehenní kosti v krčku snižuje hormonální substituční terapie až o 25 %. Tuto terapii se však doporučuje zahájit co nejdříve po menopauze. Hormonální terapie není určená výhradně ženám, mohou ji užívat i muži. Účinek je zvyšován zároveň užíváním vápníku, který nalezneme v mléčných výrobcích a doporučené je i rozumné opalování. (Benešová, 2004). Po menopauze ženy potřebují až 1500 mg vápníku denně, který nalezneme v potravinách, jako jsou například sýry, jogurty, mléko, ryby, korýši, brokolice, sojové boby, tuřín, tofu nebo madle (Tremblay, Barber, 2005). V rámci prevence pádů by všichni senioři trpící osteoporózou měli dostatečně zatěžovat jejich kosti a rozhodně se nevyhýbat pohybu. Cvičení je prospěšné jednak proto, že se zvyšuje kostní denzita, posiluje se kostní kůra a dochází k přestavbě trámečků trabekulární kosti do směru největšího tahu a tlaku, ale i proto, že dochází ke zlepšení nervosvalové koordinace, čímž se zabrání zbytečným pádům, nebo pokud už k pádu dojde, padá senior tzv. šikovněji a tím dochází k menšímu počtu zlomenin. Stačí, když nemocný provede několik nenáročných cviků na měkké podložce na zemi, 5 10 minut dvakrát denně. U ležících pacientů stačí k udržení minimálně nutné kostní denzity a posturálních reflexů, postavit je za pomocí ošetřovatelského personálu 3 4krát denně. K tomuto účelu vynalezli v zahraničí zařízení, které několikrát denně postaví upevněného ležícího nemocného i s lůžkem. U nás je toto zařízení zatím nedostupné (Kocián, 1996). 2.8.2 Onemocnění a stavy Pro seniory, kteří trpí poruchou rytmu, zvláště u takových, jejichž pauzy jsou delší než 2 vteřiny, je důležitá včasná aplikace kardiostimulátoru. Významná je také včasná léčba mozkových příhod, především tranzitorních ischemických atak, které často nejsou diagnostikovány, natož léčeny. Za zmínku stojí léčit i stav po cévní mozkové příhodě hlavně u mladších seniorů (Malý, Jaganjacová, 2004). 2.8.3 Léky Hemoreologika jsou léky, které se používají pro zlepšení poruch vestibulárního aparátu. Mezi ně patří například pentoxifylin, vinpocetin, kyselina acetylsalicylová, výtažek z jinanu dvoulaločného ginkgo biloba a ticlopidin. Důležitá je role lékaře, který diagnostikuje, ordinuje a upravuje rizikovou farmakologii. Užívání více než 6 léků by mělo být pečlivě zvážené lékařem. Je velmi důležité omezit rizikovou medikaci, do níž 24

patří užívání diuretik, nitrátů, centrálně působících hypotenziv a léků se sedativním účinkem (Krajčík, Mikus, 1999). 2.8.4 Dostatek tělesné aktivity Nespecifická prevence zahrnuje dostatečnou hydrataci pacienta, přiměřenou aktivizaci, včasnou vertikalizaci, mobilizaci a v neposlední řadě individuálně vytvořenou rehabilitaci (Gebauerová, Kaletová, 2004). Pravidelná fyzická aktivita poskytuje posilování svalstva dolních končetin a celého opěrného systému, udržení správného rozsahu kloubní pohyblivosti, zachování rovnováhy a fyzické kondice (Klán, Klevetová, Topinková, Fialová, 2003). Pravidelné cvičení 3 5krát týdně působí na organismus velmi blahodárně. V rámci rehabilitace u nemocných s opakovanými pády je vhodné postavování a procvičování chůze u seniorů, kteří jsou přechodně upoutané na lůžko, posazování a vysazování z křesla, nácvik chůze a rovnováhy (Kalvach, Hošková, 1999). Také nácvik vstávání z podlahy po upadnutí je velmi přínosný. Je nutné pacienta naučit, aby se otočil na bok, pokrčil kolena, kleknul si, posadil se pomocí zdravé končetiny a rukou se přisunul ke zdi, nebo se opřel o stoličku a pak vstal. Ideální je mít u sebe například na šňůrce na krku nebo na židli mobilní telefon pro případ nouze, aby si mohl zavolat pomoc (Krajčík, Mikus, 1999). 2.8.5 Prevence intoxikace Prevence intoxikací seniorů je často spojována s prevencí suicidiálních pokusů a neodborných léčebných praktik a omylů. Velmi často se také setkáváme s ordinací a dávkováním mnoha léků bez ohledu na věk, zdravotní a nutriční stav seniora. Suicidiální pokusy se vyskytují spíše u pacientů, kteří trpí depresí, poruchou spánku nebo chronickou bolestí. Přibývá počet úrazů, které jsou zapříčiněné potřísněním nebo požitím prostředků domácí chemie, z nichž některé obsahují korozívní látky a mají vysokou toxicitu. Dezinfekční prostředky, odstraňovače skvrn s obsahem peroxidu vodíku, louhy na odstranění vodního kamene, avivážní, prací, čisticí prostředky se čím dál častěji stávají příčinou otrav, omylem při záměně za nápoje či potraviny. Mohou způsobit poleptání a podráždění sliznice trávicího ústrojí, avšak tyto příznaky se projevují velmi pomalu a k ošetření může dojít často až pozdě. Často také dochází 25

k otravám jedovatými houbami. U těchto otrav je však prognóza u seniorů špatná (Benešová, 2004). 2.8.6 Edukace Velmi důležitá je edukace seniorů. Je podstatné upozornit seniora na nebezpečí vzniku pádu. Kdy, kde a jak se může přihodit, také jak mu případně zabránit. Uspěchaným seniorům doporučit zpomalit životní tempo, rozmyslet si pořádně své jednání a teprve pak jej uskutečnit. Například při vstávání z postele navrhnout vstávání na etapy. Nejprve si v posteli sednout, chvíli počkat, rozkoukat se, po té pomalu spustit dolní končetiny z postele dolů a po chvíli teprve vstávat, za přidržení se druhé osoby nebo nějakého pevného předmětu. Další důležitou věcí je obeznámit pacienta, který je náchylný ke kolapsovým stavům, s příznaky, které předcházejí kolapsu. A to například mžitky před očima, slabost, hučení v uších či závrať. Důležité je, aby je pacient včas rozpoznal a mohl jednat. A to buď sednout si na bobek, nebo několikrát se postavit na špičky. Kolapsu je pak zamezeno tím, že se zvýší žilní návrat k pravému srdci. Podobně u diabetiků je nutné je informovat o příznacích hypoglykémie, jako je slabost, třes, pocení, výpadek zorného pole. A také je poučit v tom, že mají požít nějaký sladký nápoj nebo kostku cukru. A také je nosit pořád u sebe (Kocián, 1996). 2.8.7 Správná obuv a kompenzační pomůcky Jak je již zde uvedeno, obutí seniora hraje velmi významnou roli, co se rizika pádu týče. Obuv by měla být samozřejmě pohodlná, ale ne příliš volná. Paty obuvi by neměly být sešlapané, doporučovány jsou bačkory. Protiskluzová podrážka by měla mít dobrý kontakt se zemí a rozhodně se nedoporučuje obuv s vysokým podpatkem, jelikož po následném zvrtnutí kotníku dochází k nepříjemným zlomeninám v okolí kotníku, které se špatně hojí (Kocián, 1996). Osobám, které mají výrazné poruchy rovnováhy a některé poruchy chůze, se předepisují vhodné rehabilitační a kompenzační pomůcky. Berle a hole jsou nejpoužívanější kompenzační pomůcky. Sociálně akceptovaná je hůl, která je lehká, nenápadná a uplatňuje se u seniorů s jednostranným postižením dolních končetin, avšak umožňuje pouze malou oporu. Francouzské hole a podpažní berle odlehčují váhu těla více, avšak požadují větší sílu v pažích a není s nimi moc dobrá manipulace. Pro osoby s výraznější 26

poruchou rovnováhy je vhodné chodítko, které může být opatřeno kolečky, pro osoby, které padají dozadu. A to proto, že tyto chodítka pacient musí tlačit, a tak je nucen do předklonu (Dvořáčková, 2009). Ke snížení nepříznivých důsledků pádů může přispět používání chráničů na krček femuru, na který působí síly, které vedou k právě obávaným zlomeninám proximální části této kosti. Tato pomůcka se vyrábí z tuhé skořepiny ve tvaru elipsy, podložený měkkou hmotou, který funguje jako chránič boku a dá se velmi snadno připevnit, nebo může být součástí oděvu (Kocián, 1996). V posledních letech se u nás vyvinula možnost rychlého přivolání pomoci v náhlém ohrožení, pomocí signalizace. Jde o systém tísňové péče, který provozují různé organizace, například Občanské sdružení Život 90 provozuje Tísňovou péči AREÍON. Tento systém bez přestání monitoruje stav klienta. V případě zhoršení stavu, pádu, napadení, či ohrožení života má klient možnost spojit se pomocí stisknutí tlačítka, který nosí na krku, s dispečinkem, kterému se na počítači do třiceti sekund zobrazí zpráva. Zaměstnanci dispečinku se okamžitě propojí prostřednictvím automaticky zapnutého hlasitého telefonu s bytem a zjistí, co se přesně stalo, případně zajistí rychlou odbornou pomoc. Stav klienta je monitorován i prostřednictvím prostorových čidel, které pokud do 10 12 hodin nezaznamenají pohyb, posílají signál na počítač dispečinku, který se opět s bytem propojí. Při zhoršení stavu klienta, nebo dle potřeb, se pracovníci dispečinku s klientem spojují, například každou hodinu (Dvořáčková, 2009). 2.8.8 Úpravy prostředí Úpravy prostředí hrají velmi významnou roli. V zimním období se doporučuje omezit vycházky na minimum, eventuelně se vydat ven jen s doprovodem. I tak je dobré se přesvědčit o posypu cesty a být opatrní. Riziková místa v domě jsou koupelna a toaleta, podlahy, schodiště, postel a židle. Doporučuje se, aby senioři měli doma vychozené cestičky podél nábytku a předmětů, kterých se mohou přidržet. Proto by měl být nábytek stabilní a madla by měla být i na chodbách, v koupelně a na toaletě. 2.8.8.1 Koupelna a WC Koupelna by měla být vybavena protiskluzovou podložkou ve vaně, příchytnými madly a vanovým sedátkem. Také zásobník na tekuté mýdlo na stěně u vany je užitečný. 27

Sprchující se nemusí nikde natahovat pro mýdlo, mají ho při ruce. Na toaletě je vhodný nástavec na WC pro lepší vstávání. Na podlahy, které se mohou namočit, je dobré umístit protiskluzové podložky nebo alespoň koberec (Tremblay, Barber, 2005). 2.8.8.2 Koberce Kluzké podlahy by měly být odstraněny, nebo alespoň zakryty kobercem. Koberce sice zmírňují pády a jejich následky, ale je nutné je pevně připevnit k povrchu, nejlépe po celé místnosti, protože četné případy zlomenin krčku stehenní kosti vznikly právě podjetím koberce pod nohami zraněného. Také je dobré odstranit všechny prahy, přípojné kabely a všechny ostatní překážky, které by se mohly stát příčinou jakéhokoli zakopnutí (Krajčík, Mikus, 1999). 2.8.8.3 Schodiště Schody, ale i ostatní prostory by měly být dostatečně vytopeny a osvětleny, ne však tak, aby oslňovaly. Pozitivní vliv má i malé světlo, které svítí v bytě po celou noc a rozhodně i noční stolek by měl být vybaven lampou. Dále je vhodné barevně odlišit první a poslední schod a podél schodiště připevnit zábradlí. Také se doporučuje na jednotlivé schody pevně přibít nebo přilepit koberec s hrubým a nízkým vlasem. Schodiště by mělo být vybaveno vypínači nahoře i dole (Krajčík, Mikus, 1999). 2.8.8.4 Nábytek v domácnosti Židle v domácnosti by měly být stabilní a mít opěrky pro horní končetiny, které zároveň pomáhají při vstávání ze židle. Ideální výška židle je taková, kdy kolena jsou při sedu flektovány v pravém úhlu (Krajčík, Mikus, 1999). Je dobré mít uspořádaný nábytek tak, aby se okolo něj dalo bez problémů pohybovat, zejména konferenční stolky. Přebytek nábytku je spíše na obtíž. Také kolečka od nábytku by neměly zasahovat do prostoru, nebo mít v domácnosti raději nábytek stabilní, bez koleček (Tremblay, Barber, 2005). 2.8.8.5 Kuriozity Dále je důležité u seniorů, kteří používají hole, opatřit konce holí buď bodci, nebo alespoň drsným povrchem. Pády, vzniklé tím, že se senior opře o hůl, která ujede, jsou velmi nebezpečné a špatně kontrolovatelné. Stále častěji jsou zaznamenány pády při 28

úklidu ve vyšších polohách. Ženy, místo aby použily přímo k tomu určené kovové schůdky, tvoří monstra ze stolů, židlí a různých bedniček a stoliček. Při zřícení z takovéto stavby se pak sčítá jednak váha zraněné, výška, z které spadla a hlavně hrany židlí a stolu, o které se kosti snadněji lámou. Prevencí je jednoduše používání pomůcek k tomu určených, jako je například tyč ke smetáku, která prodlouží horní končetiny a žena tak může stát nohama pevně na zemi. Dobré je také obložení všech ostrých hran nábytku měkkým materiálem (Kocián, 1996). 2.8.8.6 Další opatření Běžně užívané předměty by měly být v dosahu. Televize na dálkové ovládání a bezdrátový telefon se snadnou volbou tísňového volání alespoň jeden v domácnosti. Více elektrických zásuvek, aby nedocházelo k pádům přes kabel od vysavače, který vedl přes více místností. Dále, noční světlo u postele by mělo mít snadné zapínání a vypínání a výška postele by měla být tak uzpůsobená, aby se z ní dobře vstávalo, ale i do ní bez problémů ulehávalo (Tremblay, Barber, 2005). Všechna tato, na první pohled triviální opatření, mohou výrazně snížit riziko pádů, a tím i jejich následky. Přitom všechna tato nabídnutá preventivní opatření jsou však náročná pouze na náš čas, protože finanční výdaje jsou v porovnání s léčbou následků nesrovnatelně nižší. Navíc tím můžeme naše babičky a dědečky ušetřit kolikrát tak dlouhého trápení (Kocián, 1996). 29

3 Výzkumná část 3.1 Metodika výzkumu Metodikou sběru dat pro kvantitativní výzkum byl zvolen dotazník a rozhovor. Dotazník umožnil získat spoustu informací za krátký čas a rozhovor pomohl upřesnit odpovědi respondentů. Vyplnění dotazníků za rozhovoru s respondenty tak zaručilo jejich návratnost a velmi usnadnilo práci seniorům. V úvodu dotazníku se představuji, seznamuji respondenty s daným tématem, účelem dotazníku, zaručuji anonymitu a podávám informace, jak správně dotazník vyplnit. Po krátkém úvodu následuje 6 proměnných, které pomohly rozřadit respondenty podle věku, pohlaví, kde žijí, jakou trpí chorobou, jaké léky užívají a kde se jim úraz stal. Samotný dotazník pak obsahoval 9 otázek, 1 otevřenou, kde respondenti vypisovali, co bylo příčinou jejich úrazu a 8 otázek uzavřených, kde si u některých mohli vybrat odpověď jiné a uvést tak jinou odpověď, pokud si nevybrali žádnou z nabízených možností. 3.2 Vzorek respondentů Dotazník, sloužící kvantitativnímu výzkumu této bakalářské práce, byl určen určité skupině respondentů, tedy seniorům. Respondenti tak byli oslovováni s ohledem na věk, podmínkou bylo 65 let a více. V Domově pro seniory Pelhřimov bylo cílem získat přibližně polovinu dotazníků, bez ohledu na pohlaví, ale jelikož tam žije většina žen, promítlo se to do celkového hodnocení. Zbylá polovina respondentů žije buď s rodinou, anebo sami. Přesnější informace jsou popsány v následujících tabulkách a grafech. Výsledky jsou zaokrouhleny na celá čísla 0,1-0,4 dolů a 0,5-0,9 nahoru. 30