Vídeňská secese a Otto Wagner

Vídeňská secese a Otto Wagner

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 1. 5. 2013... Podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěla především poděkovat vedoucí mojí bakalářské práce paní PhDr. Vlastě Novotné, za odborné vedení a za čas, který věnovala mé práci. Velice ráda bych také poděkovala panu ak. mal. Vladimíru Netoličkovi za jeho ochotu, cenné rady a připomínky. Můj dík patří i panu Ing. Petru Scholzovi za jeho odborné rady. V neposlední řadě děkuji všem ostatním, kteří se na této práci nepřímo podíleli.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Vídeňská secese a Otto Wagner bakalářská práce Autor: Hana Mikešová Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Novotná Jihlava 2013

Copyright 2013 Hana Mikešová

Abstrakt MIKEŠOVÁ, H. Vídeňská secese a Otto Wagner. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra CR. Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Novotná. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. 80 stran. Tato bakalářská práce má za úkol seznámit čtenáře s pojmem secese obecně. Detailněji se zaměřuje na Vídeňskou secesi. V teoretické části je popsán život a dílo geniálního architekta Otto Wagnera, jednoho z hlavních představitelů Vídeňské secese, který převážně tvořil ve Vídni, ale i mimo ni. Hlavním cílem této práce je vytvořit putování po stopách Otto Wagnera do Vídně, které je uvedeno v praktické části spolu s podrobným programem na každý den, popisem všech navštívených staveb i míst a s kalkulacemi. Klíčová slova: Vídeňská secese. Otto Wagner. Vídeň. Architektura. Putování. Kalkulace. Abstract MIKEŠOVÁ, H. Vienna secession and Otto Wagner. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Supervisor: PhDr. Vlasta Novotná. Degree of professional qualification: Bachelor. Jihlava 2013. 80 pages. This bachelor thesis aims to familiarize the reader with the concept of the Art Nouveau movement. In detail it focuses on the Vienna Secession. In the theoretical part it describes the life and work of the brilliant architect Otto Wagner, one of the main representatives of the Vienna Secession, who mostly worked in Vienna, but also in another places. The main objective of this thesis is to create a journey to follow the footsteps of Otto Wagner in Vienna, which is shown in the practical part together with a detailed program for each day, descriptions of all visited buildings and places as well as calculations. Key words: Vienna Secession. Otto Wagner. Vienna. Architecture. Journey. Calculation. 7

Předmluva Inspirací k výběru tématu bakalářské práce pro mě byla návštěva rodného domu Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy. Prohlídku tohoto domu s muzeem jsem plánovala už dlouhou dobu. Hoffmanna jsem znala jako významného představitele secese, kterou mám ráda ve všech jejích podobách architektuře, designu, výtvarné tvorbě a podobně. Prohlídka muzea a interiéru domu s Hoffmannovským designem mě zaujala, a tak jsem začala přemýšlet o zpracování tématu zaměřeného na život a dílo tohoto úspěšného muže. Brzy na to jsem však zjistila, že stejný nápad už přede mnou realizovala v roce 2009 studentka naší školy Kamila Růžičková ve své práci: Cesta za dílem architekta J. M. Hoffmanna v kontextu s Wiener Werkstätte. Hledala jsem tedy dál a v nabídce vypsané naší školou jsem k mé velké radosti objevila to své: Vídeňská secese a Otto Wagner. Téma vcelku příbuzné, a jak jsem zjistila, ještě nikým nezpracované. Jméno Otto Wagner u nás příliš známé není, je to především tím, že na našem území tento světově uznávaný architekt přímo nepůsobil, i když byl do Čech několikrát pozván. Jeho odkaz se k nám ale dostal prostřednictvím několika jeho žáků a spolupracovníků, jako byl například již zmiňovaný Josef Hoffmann nebo také Jan Kotěra, Josef Maria Olbrich, Josip Plečnik a další. Proto bych chtěla svou prací rozšířit obzor v tomto směru nejen sobě, ale i ostatním. Abych tak učinila, nejprve seznámím čtenáře této práce obecně s pojmem secese a podrobněji se pak zaměřím na secesi ve Vídni. Poté sestavím putování za dílem Otto Wagnera v kontextu s Vídeňskou secesí, což zároveň bude hlavním cílem a přínosem této práce. 8

Obsah Abstrakt... 7 Předmluva... 8 Obsah... 9 Seznam ilustrací... 10 Úvod... 12 1 Teoretická část... 14 1.1 Secese... 14 1.1.1 Anglie... 16 1.1.2 Skotsko... 17 1.1.3 Španělsko... 17 1.1.4 Belgie... 18 1.1.5 Francie... 19 1.1.6 Holandsko... 19 1.1.7 Německo... 20 1.1.8 Severní Amerika... 21 1.1.9 Rusko... 21 1.1.10 Skandinávie... 22 1.1.11 Čechy... 22 1.2 Vídeňská secese... 23 1.3 Život a dílo Otto Wagnera... 26 2 Praktická část... 30 2.1 Navštívená místa a objekty... 30 2.2 Charakteristika putování Secesní Vídní po stopách Otto Wagnera... 51 2.2.1 Program 1. den:... 51 2.2.2 Program 2. den:... 56 2.3 Časový harmonogram... 59 2.4 Ubytování a stravování... 61 2.5 Doprava... 62 2.6 Kalkulace... 66 2.6.1 Nepřímé náklady... 66 2.6.2 Přímé náklady... 68 2.6.3 Celková cena na osobu... 70 Závěr... 71 Seznam použitých zdrojů... 75 Seznam příloh... 80 9

Seznam ilustrací Obr. 1: Časopis Jugend... 15 Zdroj: [46] Obr. 2: Barevný vzorník designu od Williama Morrise... 16 Zdroj: [47] Obr. 3: Židle od Ch. R. Mackintoshe... 17 Zdroj: [48] Obr. 4: Casa Batló... 17 Zdroj: [49] Obr. 5: Maison Tassel... 18 Zdroj: [50] Obr. 6: Vstup do metra - Paříž... 19 Zdroj: [51] Obr. 7: Ateliér Elvíra Mnichov... 20 Zdroj: [52] Obr. 8: Lampa od L. C. Tiffanyho... 21 Zdroj: [53] Obr. 9: Vila Františka Bílka... 22 Zdroj: [54] Obr. 10: Produkty Wiener Werkstätte... 24 Zdroj: [55] Obr. 11: Část Beethovenovského vlysu od Gustava Klimta... 25 Zdroj: [56] Obr. 12: Otto Wagner... 26 Zdroj: [12] Obr. 13: Wienflussregulierung... 31 Zdroj: vlastní Obr. 14: Secession... 32 Zdroj: vlastní Obr. 15: Tržnice Naschmarkt... 33 Zdroj: [57] Obr. 16: MuseumsQuartier... 34 Zdroj: [58] Obr. 17: MAK... 35 Zdroj: [59] Obr. 18: Länderbank... 36 Zdroj: vlastní Obr. 19: Vila I... 37 Zdroj: vlastní Obr. 20: Miethaus 1887... 38 Zdroj: [12] Obr. 21: Ankerhaus... 39 10

Zdroj: vlastní Obr. 22: Ankeruhr... 39 Zdroj: [60] Obr. 23: Hofpavillon Hietzing... 40 Zdroj: [61] Obr. 24: Stadtbahn pavillon Karlsplatz... 41 Zdroj: vlastní Obr. 25: Nussdorfer Wehr... 42 Zdroj: vlastní Obr. 26: Schützenhaus... 43 Zdroj: vlastní Obr. 27: Majolikahaus... 43 Zdroj: vlastní Obr. 28: Kirche am Steinhof... 44 Zdroj: vlastní Obr. 29: Postsparkasse... 46 Zdroj: vlastní Obr. 30: Sanatorium Lupus... 47 Zdroj: vlastní Obr. 31: Miethaus Neustiftgasse... 48 Zdroj: vlastní Obr. 32: Vila II... 49 Zdroj: vlastní Obr. 33: Looshaus... 50 Zdroj: vlastní 11

Úvod Co je to secese? Jaký je význam tohoto slova? Jak vznikla? Co přinesla nového? Kde všude se rozšířila, kdo byli její hlavní přestavitelé v jednotlivých zemích? A kdo byl Otto Wagner? Dříve než přejdu k hlavnímu cíli práce, je třeba vysvětlit a zodpovědět tyto otázky. Pokusím se o to v teoretické části, která se skládá ze tří hlavních kapitol. První z nich se zaměřuje na obecný úvod k secesi a popis jednotlivých zemí, kde všude tento umělecký směr působil. Druhá kapitola pojednává podrobněji o secesi ve Vídni a třetí seznamuje čtenáře s vídeňským rodákem, architektem, urbanistou a teoretikem architektury Otto Wagnerem, který byl jedním z hlavních představitelů Vídeňské secese. Text je věnovaný jeho životu od narození, přes studia, jeho vývoj ve stavitelství od historismu po modernu a jeho experimenty v pozdním věku, až po samotný konec. Má bakalářská práce si klade za hlavní cíl, vytvořit nový produkt v podobě putování s názvem Secesní Vídní po stopách Otto Wagnera, který uvádím zpracovaný v praktické části, včetně detailního popisu programu, časového harmonogramu a kalkulace s výpočtem celkové ceny na osobu. Toto putování zavede účastníky do Rakouské metropole ležící na řece Dunaj, kde si budou moci prohlédnout pestrou směsici Wagnerova díla z různých období spolu s několika dalšími díly jeho současníků, které spadají do období secese. Bude se tak jednat o specifický program pro milovníky architektury konce 19. a začátku 20. století. Doprava bude uskutečněna netradičně vlakem z důvodů, které objasním v kapitole o dopravě. Pro lepší přípravu programu a zajištění potřebných informací jsem podnikla cestu do Vídně, abych si vše prošla a přizpůsobila časy v harmonogramu skutečným přesunům mezi jednotlivými místy. A zjistila, které stavby budou vůbec součástí programu. Když jsem z dostupných zdrojů zjišťovala, jestli některá tuzemská cestovní kancelář či agentura nabízí takové putování do Vídně, specializované na secesi a Otto Wagnera, nic podobného jsem nenašla. Cestovních kanceláří a agentur, které dnes nabízí poznávací zájezdy právě do Vídně je mnoho, ale jedná se především o jednodenní produkty typu: Adventní Vídeň s vánočními trhy, návštěvy muzeí, dále převládají tradiční poznávací cesty po historických památkách v centru města kolem Ringstraße s výletem do okolí například do Schönbrunnu nebo do Prateru. Potom existují vícedenní zájezdy do 12

různých rakouských měst s tím, že Vídeň tvoří jeden den programu nebo se jí pouze projíždí. Právě v tom, že na tuzemském trhu podobný produkt chybí, jsem viděla příležitost vytvořit něco nového, netradičního, pro milovníky architektury lákavého. Následně bude mým úkolem zjistit, zda bude o nově vytvořené putování do Vídně v praxi zájem. Vzhledem k obsahu programu bych výslednou práci chtěla nabídnout studentům středních a vysokých škol s odpovídajícím zaměřením, jako studijní cestu za poznáním. Zároveň bych chtěla, aby se tato práce dala využít třeba i jako brožura, kde jsou shromážděné informace k individuálnímu výletu pro jedince, kterého by tato nabídka také oslovila. Při zpracování mojí práce jsem čerpala jak z literatury tištěné, tak i z elektronických zdrojů. Nejvíce potřebných informací mi přinesla kniha od Augusta Sarnitze s názvem Otto Wagner průkopník moderní architektury, která je velmi dobře zpracovaná a doprovází jí fotografie, návrhy se skicami jednotlivých staveb a architektův životopis. Při tvorbě kalkulace mi byla nápomocná kniha od Evy Kunešové a Blanky Farkové s názvem Technika zahraničních zájezdů. 13

1 Teoretická část 1.1 Secese Secese neboli také Jugendstil v Německu, Art Nouveau ve Francii, Modern Style v Anglii, Style Modernista ve Španělsku, secese v Českých zemích. Pod těmito a ještě dalšími názvy vystupoval na konci 19. a na začátku 20. století poslední z univerzálních mezinárodních uměleckých slohů, jemuž se podařilo vnuknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života, od monumentální architektury přes účelové městské stavby, malířství, sochařství, bytová zařízení, volnou a především užitou knižní grafiku, divadelní scénografii až po všechny druhy užitého umění. Ani secese nezůstala omezena pouze na jednu oblast v umění, ale vstoupila i do literatury, odrazila se v hudbě, divadle a tanci. Utvořila módu a životní styl. [8] Znaky secese Jako u každého slohu tak i u secese můžeme vyjmenovat řadu charakteristických znaků, společných pro všechny artefakty nejrůznějšího druhu a původu, které vyrostly z jednotné základny. Za hlavní znaky secese se obvykle považují ornamentálnost přírodních tvarů, siluet stromů a listů, leknínů, mořských vln a rozevlátých ženských vlasů, také plošnost a lineárnost. Záliba v neobvyklých lomených barvách a estetickém využití různých materiálů. Mnohá secesní díla byla ovlivněna dekorativním stylem japonské grafiky. Motivy obrazů byly tiché balady a tajemná erotika, vše v dokonalé harmonii myšlenek, citů, linií, proporcí a jemných barev. Přínosem secese je také tzv. kouřová křivka, která připomíná skutečný proužek dýmu z položené cigarety, měnící tvar s pohybem vzduchu. Užívala se pro stylizované linie květinových listů a stvolů jako abstraktního samostatně ztvárněného ornamentu. [8,44] Zcela novým způsobem se v umění secese zobrazovaly ženy. Byly viděny jako nositelky krásy, splývavých linií ve svých vlasech i tělesných tvarech. Ženské figury byly v secesi naplněny hlubokou sexualitou, ať již v dekadentním pojetí Aubreyho Beardsleyho, či venkovsky čisté dívky Alfonse Muchy nebo tajemně éterické bytosti Gustava Klimta. [44] 14

Poprvé byl také v secesi použit ženský portrét k reklamním účelům, viz plakáty Alfonse Muchy i dalších umělců a designérů. Secesní ženy z plakátů prodávaly cigarety, luxusní likéry, kávu, spodní prádlo, ale i jízdní kola či žehličky.[44] Název secese pochází z latinského secessio (odštěpení). Nejprve tento název vznikl jako označení protestního hnutí moderních umělců, kteří usilovali o netradiční projev. Byli proti konzervatismu a akademikům, zastávajících rozhodující místa v uměleckých spolcích. Pokrokoví umělci podle příkladu starých Římanů provedli secessio, odešli z dosavadních spolků a založili si spolky nové. Jednalo se o celoevropský protest proti masovému průmyslovému zboží a proti zhrubnutí vkusu. Byl brán jako všestranné hnutí za reformu života. [9,11] K první secesi došlo v Mnichově 4. dubna 1892. Zde sedmadvacet umělců vydalo Memorandum des Vereines bildender Künstler (Secession) Münchens, kde se oddělení od mnichovského Kunstvereinu chápalo především jako akt morální obrody. Nejednalo se o žádný pozitivní umělecký program. Různorodé osobnosti spojovala pouze opozice proti historickému malířství. [9] Secese se dočkala i mnoha pohrdavých přezdívek, jako například Paling stijl (úhoří styl), gereizter Regenwurm (styl vylézající žížaly), Moderne Strumpfbanlinien (moderní podvazková linie), Noodle Style (nudlový styl) a podobně. [44] Díky moderním prostředkům komunikace jako byli časopisy, světové a umělecké výstavy s mezinárodní účastí, se docílilo rozsáhlé a rychlé výměny nápadů a myšlenek, takže se téměř současně ve vzdálených místech světa objevují podobná řešení. Secese je vnímána jako mezinárodní sloh, má však svá národní specifika. Ta uměleckou produkci různých zemí na první pohled odlišují. Vedoucí postavení zaujímala města Mnichov, Berlín, Dermstadt, Paříž, Nancy, Glasgow, Barcelona, Obr. 1: Časopis Jugend Vídeň, ale i v Americe byl tento styl známý díky centru v New Yorku a Chicagu. Dalšími kulturními centry byly Itálie, Rusko, Polsko, Holandsko, Čechy a Skandinávie. [1,2] 15

Před první světovou válkou secese se svými stylizovanými designy začala být dosti nákladnou a zastaralou. V umění, architektuře i designu byly upřednostňovány moderní geometrické a minimalistické tendence nebo principy art deca, které odmítaly přehnanou přírodní zdobnost secese a přiklonily se k tvarům ovlivněným obdivem ke všemu technickému.[44] 1.1.1 Anglie Kolébkou secese byla Anglie, kde můžeme v některých oborech sledovat její rozvoj od počátku 19. století. V této nejprůmyslovější zemi na světě došlo v polovině 19. století k ideové reakci proti průmyslové revoluci, kde hlavním mluvčím se stal filozof John Ruskin (1819-1900). Tento muž hlásal návrat k řemeslné výrobě, která by sloužila jako prostředek proti ošklivosti produkované průmyslem a návrat k nové formě spiritualismu. Průkopníkem obnovy uměleckého řemesla byl Ruskinův žák William Morris Obr. 2: Barevný vzorník designu od Williama Morrise (1834 1891), který byl u vzniku hnutí Arts and Crafts (umění a řemesla). Architekti tohoto hnutí usilovali o vytvoření organické architektury, jenž přirozeně vyrůstá ze země a přihlíží k účelu stavby, k jejímu umístění i k místním materiálům a technikám. Svými prostými formami bylo toto hnutí a takzvaný Modern Style předchůdcem secese. Nové ideje se šířily pro veřejnost v časopise The Studio. [2,7] Jinak lze říci, že bez Anglie není secese. Anglie připravovala cestu, i když se tu secese neprojevila tak, jak je známá jinde v Evropě. Ideál secesního univerzálního umělce ztělesnil William Blake (1757-1827). Jeho dílo ovlivnilo prerafaelitu Danta Gabriela Rossettiho (1828-1882) a secesního kreslíře Aubreyho Vincenta Beardsleye (1872-1898), jehož dílo je vrcholným projevem anglické secese. Angličtí prerafaelité jsou současníci francouzských realistů a impresionistů, kteří představují předchůdce secese. Jejich cílem je vrátit se k čistotě, prostotě a přiblížit se přírodě jako reakci proti triviálnosti akademického umění rané viktoriánské doby. [4] 16

1.1.2 Skotsko Na dílo rané anglické secese navázal také skotský architekt Charles Rennie Mackintosh (1868-1928), který byl hlavou secesní skupiny The Four (Čtyř) v Glasgow, ke které patřily sestry Frances a Margaret Macdonaldovy. Tato skupina reprezentuje druhý proud v secesním umění, ve kterém proti florálnímu, dynamicko-organickému proudu převládá tendence k přímočarosti, Obr. 3: Židle od Ch. R. Mackintoshe geometričnosti a kubičnosti. Toto jsou charakteristické rysy, na které navázal další vývoj moderní architektury 20. století. Hlavním dílem Mackintoshe je Glasgow School of Art (Glasgowská umělecká škola, 1897-1899). [9,8] 1.1.3 Španělsko Druhým ohniskem secese byla Barcelona, kde svá nejvýznamnější díla tvořil jeden z největších světových architektů Antoni Gaudí y Cornet (1852-1926). Barcelona tehdy byla nejbohatším městem Španělska a předním střediskem duchovní elity, kde se střetávaly nejnovější literární a umělecké proudy ze všech evropských zemí. Gaudí vytvořil původní a osobité dílo, existující energie interpretoval zcela vlastním nezaměnitelným způsobem. Dílo tohoto génia se odlišovalo od všech slohových architektur minulých dob. Ideální jednotu u něj vytváří originalita a styl. Objevil nevídané tvary a jejich uspořádání, nové materiály a jejich užití, svérázné výzdobné motivy a dosud neužívané Obr. 4: Casa Batló konstruktivní principy. Zákazníci Gaudího byli především boháči, pro které stavěl přepychové domy a paláce. K jeho dílům z raného období patří vilový dům Casa Vicens (1878 1880) na předměstí Barcelony ve španělsko-islámském slohu. Dále palác Güell 17

(1885-1889) postavený pro rejdaře a průmyslníka Dona Eusebia Güella. Prolínají se zde benátské vlivy s maurskými. Ve vrcholném období tvoří díla s organickou strukturou. Připomínají přírodní útvary nebo podivné živé tvory. Například velká terasa v Parku Güell (1900-1914), která vzbuzuje představu obrovské, barevně se třpytící medúzy a zeď terasy, obložená pestrou glazovanou keramikou, připomíná lesknoucího se hada, který právě zkameněl. Dalšími vrcholnými stavbami jsou dva městské domy, Casa Batló (1905-1907) a Casa Milá (1905-1910) postavené téměř současně na hlavní třídě v Barceloně. Celoživotním dílem Gaudího je chrám Svaté rodiny (Sagrada familia), která ho provázela od začátku osmdesátých let 19. století do smrti, kdy ještě nebyla dokončena. Současně s chrámem stavěl Gaudí kapli pro kolonii Güell. Jedná se o fascinující prostor se šikmo postavenými sloupy, vitrážovými okny. Povrch vnějších zdí tvoří kolorované kachle, úlomky basaltu a barevná skla. [4,8] 1.1.4 Belgie Druhým městem na evropském kontinentě, kde se projevila secese v ryzí slohové podobě, byl Brusel. Zde se v 80. letech 19. století vytvořila příznivá atmosféra pro přijímání myšlenek umělecké moderny. V roce 1881 začal vycházet časopis L Art Moderne a o několik let později bylo založeno sdružení Société des Vingt (1884), které pořádalo výstavy a přednášky. Zakladatelem belgické secese a zároveň významnou tvůrčí osobností zde byl architekt Victor Horta Obr. 5: Maison Tassel (1861 1947). Proslavil se stavbou Maison Tassel (dům Tasselových 1892 1893). Vytvořil tady jednotné umělecké dílo neboli Gesamtkunstwerk. Ze schodiště se stal umělecký celek, jenž v architektuře i ornamentu roste z jednoho vedoucího motivu. K dalším významným stavbám lze přiřadit Hȏtel Salvay (1897 1899) a Maison du Peuple (Lidový dům, 1896-1899) v Bruselu, určený pro dělnickou stranu, který působí stroze a přísně. Je třeba zmínit i jméno Henry van de Velde (1863-1957), který byl univerzálním umělcem. [9,8] 18

1.1.5 Francie Centrem secese neboli Art Nouveau ve Francii bylo Nancy a Paříž, kterou ovlivňovalo v té době několik osobností. Jednou z nich byl architekt Eugѐne-Emmanuel Viollet le Duc (1814-1879), se svou ideou o dynamické architektuře a funkcionalismu. Se svými železnými konstrukcemi Gustav Eiffel (1832-1923), autor slavné pařížské věže (1889). Průkopníkem secese byl architekt Paul Sédille (1836 1900), který navrhl obchodní dům Le printemps v Paříži Obr. 6: Vstup do metra - Paříž (1881 1889), tvořen kovovou konstrukcí, prosklenými fasády a rostlinné motivy na zábradlí schodiště. Nejvýznamnějším architektem francouzské secese byl ovšem Hector Guimard (1867 1942), který se nejvíce inspiroval Victorem Hortou. Proslavil se především vstupy do stanic pařížského metra (1899-1900) a projektoval tzv. Castel Béranger, což je blok obytných domů v Paříži (1894-1898). Jeho díla jsou syntézou architektury a uměleckého řemesla, sochařství a dekorace, podobně jako u Guadího. Z dalších jmen můžeme zmínit také architekta Auguste Perreta (1874-1954), pracujícího se železobetonem a architekta Tonyho Garniera (1869-1948), který reprezentuje secesní urbanismus. Jako tvůrce vynikajících plakátů nového slohu je třeba uvést jména Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901) a Pierre Bonnard (1867-1947), jež našly mnoho následovníků. V Nancy se proslavil autor skleněných váz Émil Gallé (1846-1904), který se inspiroval japonským uměním. [9,8] 1.1.6 Holandsko Představitelem holandské secese byl Jan Toorop (1858-1928) ovlivněný anglickým tvůrcem Beardsleyem. Tooropovo dílo je nejryzejší lineární secesí a zároveň má sklon k extravaganci. Jeho tvorba je vážnější, zatížená významem a proto je příbuzná německé secesi. Dílo z devadesátych let je vnitřně rozlomeno na neoimpresionistickou malbu a symbolistně secesní grafiku. Jeho mystický styl je svým obsahem i formálními 19

znaky příkladem až jakéhosi secesního neomanýrismu; obrazy naplňuje množstvím údů a hlav odlišné velikosti, které připomínají stylizované irské miniatury. [9] 1.1.7 Německo Německá secese neboli Jugendstil je charakteristický protikladem florálního a abstraktního směru. Přelom nastal v roce 1900. Před ním dominoval florální směr ovlivněný anglickou secesí, dále následoval směr abstraktní, který vycházel z díla Henryho van de Velde, ten v pozdní Obr. 7: Ateliér Elvíra Mnichov fázi spíše podléhal geometrizující tendenci vídeňské secese. Střediskem německé secese byl Mnichov, kde roku 1896 začal vycházet časopis Jugend, který dal novému stylu jméno. Uznávaným mnichovským secesním architekterm byl August Endell (1871-1925), který je autorem známé dekorace fasády fotografického ateliéru Elvíra v Mnichově. K nejvýznamnějším mnichovským umělcům, kteří roku 1897 založili Vereinigte Werkstäten für Kunst im Handwerk, ve kterých chtěli uměním obrodit řemeslo, patřil Peter Behrens (1868 1940). Jeho dílo spadá do druhé, abstraktně konstruktivní fáze německé secese. Od roku 1907 působil v Berlíně jako architekt a umělecký poradce společnosti AEG. Jeho architektury se vyznačují jednoduchými železnými, betonovými a skleněnými konstrukcemi. Vynikl také jako pedagog. V roce 1930 se stal ředitelem školy architektury na vídeňské Akademii. K představitelům florální secese v Německu patřil Otto Eckmann (1865 1902), jehož činnost vrcholila v knižní grafice. Pro mnichovský Jugend a berlínský Pan kreslil lineární viněty a ornamentální rámy, které vypadaly jako černé intarzie na bílém podkladu. [9,8] 20

1.1.8 Severní Amerika Severoamerickým centrem secese je Chicago a New York. Jedním z vynikajících umělců je chicagský architekt Louis Henry Sullivan (1856 1924), který studoval na Škole krásných umění v Paříži. Roku 1873 odchází do Chicaga. Prvním dílem je Auditorium Building v Chicagu (1887-1889). Secesní abstraktní ornamentika je k vidění na Rothschildově obchodním domě v Chicagu (1881). Jde o stavbu, jejíž konstruktivní kostra z nosičů a podpěr je vyplněna sklem. Obr. 8: Lampa od L. C. Tiffanyho V divadelním sále Auditorium Building utvořil dynamický prostor s klenutými pásy stropu. Na obchodním domě pro Carson, Pirie and Scott (1899-1904) se potkává bujný rostlinný ornament s geometricky střídmým, plošně vázaným. Druhým umělcem je dekoratér a sklář Louis Comfort Tiffany (1848-1933), který se věnoval zejména dekoraci interiérů. Navrhoval přepychové rezidence newyorských multimilionářů. Při své práci se seznamuje také se sklem a jeho technologií. Vrcholné období Tiffanyho sklářské produkce spadá do let 1894-1900. Z jeho dílny vycházely známé Tiffanyho lampy a sklenice, neuvěřitelně rozmanité v materiálu, barvě a především v dynamické formě, jejichž povrch je často zdoben rafinovanou zrnitou patinou nebo secesními motivy nití, vlasů či oblak. Často překvapuje až bizarní vynalézavostí. [9,8] 1.1.9 Rusko Secese se také šířila z Evropy na východ. Rozšířila se jako nový sloh ruské velkoburžoazie na začátku 20. století, jak v architektuře, tak v uměleckém řemesle po celém Rusku. Přispěla k tomu velká výstava nového slohu v Moskvě roku 1903, kde byl zastoupen například Mackintosh a Olbrich. Charakteristický ráz dala secese některým čtvrtím v Moskvě. K významným secesním stavbám v hlavním městě Ruska patří hotel Metropol (1899-1903), kde zdejší schodiště vyvolává dojem vzdouvajících se mořských vln. [8] 21

1.1.10 Skandinávie Secese na Skandinávském poloostrově našla bujný ohlas hlavně v užitém umění, v keramice, nástěnných kobercích a knižní grafice. Největším umělcem skandinávského severu je Nor Edvard Munch (1863-1944). Od začátku devadesátých let se rozvíjely jeho vztahy s německou secesí. Právě Munchova výstava v Berlíně roku 1892 vyvolala skandál a byla podnětem pro založení berlínské secese. Munch překonává secesi silou výrazu, schází mu elegance. Jeho dílo je plné expresivních schopností, které dokážou evokovat démonickou moc v člověku i v přírodě. [9,8] 1.1.11 Čechy Secese jako první antihistorický sloh přišla do Prahy z Vídně a jejím průkopníkem se stal architekt Friedrich Ohmann stavbou kavárny Corso na Příkopech (1897-1898). Druhou secesní architekturou byl Peterkův činžovní dům na Václavském náměstí, který Obr. 9: Vila Františka Bílka projektoval Jan Kotěra (1871 1923), žák Wagnerův. Svého mistra našla secesní architektura v Josefu Fantovi (1856 1954), který navrhl monumentální budovu Nádraží císaře Františka Josefa v Praze (1900 1909, dnes Hlavní nádraží). Reprezentační ukázkou pražské secese se stal Obecní dům (1905 1911), navržený architekty Antonínem Balšánkem a Osvaldem Polívkou. Do tohoto období zapadá i vila na Hradčanech sochaře Františka Bílka z roku 1911. Příkladem geniálního tvůrce je Alfons Mucha (1860-1939), největší z dekoratérů, který je jedním ze zakladatelů pařížské secese. Proslavil se plakáty pro Sarah Bernhardtovou. Kromě divadelních vytvářel plakáty i pro obchod a průmysl. Navrhoval také nástěnné kalendáře, divadelní programy, reklamní viněty, jídelní lístky. Věnoval se knižní grafice, navrhoval nábytek, nádobí, krajky, šperky atd. Všude dovedl uplatnit svůj vynikající dekorativní talent. Vytvořil 20 velkých pláten Slovanská epopej. Druhý český malíř působící ve Francii je František Kupka (1871-1957), u kterého se secesní tvorba projevila především v ilustraci. Vysloveně českým secesním symbolismem je naplněno sochařské a grafické dílo Františka Bílka (1972-1941). Dalšími tvůrčími osobnostmi secesní generace 22

v Čechách byli Jan Preisler (1872-1918) v oboru figurální malby a Antonín Slavíček (1870-1910), v krajinářství. Maxmilián Švabinský (1873-1962), secesní symbolismus. Vojtěch Preissig (1873-1944), Josef Váchal (1884-1969) a Tavík František Šimon (1877-1942), v oblasti grafiky. Secese zasáhla i generaci českého sochařství, kdy Praha získala na začátku 20. století dva významné secesní pomníky, Šalounova Mistra Jana Husa (1903-1915) a Suchardova Františka Palackého (1905-1907). [9,8] 1.2 Vídeňská secese Nástup secese byl ve Vídni poměrně pozdní oproti jiným evropským metropolím, kde se objevovaly protesty proti historizujícím stylům. Vídeň žila do konce 19. století s pohledem obráceným do minulosti. Možná to bylo právě výstavbou Ringstraße, která vídeňské umělce zaměstnávala natolik, že ani nesledovali evropské dění. Tuto novou výstavbu už koncem 80. let značně kritizoval spisovatel Hermann Bahr. Ringstraße označoval jako laciný karneval. Jakoby se nové stavby převlékaly za něco jiného a hrály si na renesanci či baroko. Cítil, že život okolo se změnil, měly by se tedy změnit i domy, kde lidé pracují, bydlí a baví se. Na toto upozorňoval ve svých článcích. Tímto také požadoval, aby nové domy vyjadřovaly dobový vkus a nové činy. O těchto tématech však pouze diskutovali spisovatelé v kavárnách a výtvarníci v Künstlerhausu (Domě umělců). Právě zde sídlil spolek konzervativních umělců, kteří přísně dbali na dodržování akademických pravidel. Do spolku však přicházeli i mladí ambiciózní umělci, kteří měli stejný názor jako spisovatel Bahr a nelíbil se jim diktát starší generace. Jejich rebelie vypukla roku 1897 secesí. Gustav Klimt v tomto roce zakládá spolu s devatenácti dalšími umělci proti konzervativnímu spolku Wiener Künstlergenossenschaft spolek nový Vereinigung bildender Künstler Ӧsterreichs, takzvanou Wiener Secession (Vídeňskou secesi). [4,6,8,9] U založení Vídeňské secese spisovatel Hermann Bahr prohlásil: Chceme vyhlásit válku sterilní rutině i rigidnímu byzantismu a také všem formám nevkusu Naše Secese není bojem moderních umělců proti starým mistrům, ale bojem za opravdový rozvoj tvorby oproti takzvanému umění podvodníků, kteří se umělci pouze nazývají a umění samu o sobě pranic neprospívají. [45] Vídeňská secese je přímo ovlivněna Skotskem a Anglií a to hnutím Arts and Crafts. K založení secese došlo tehdy v legendární kavárně Griensteidl na Michaelerplatz 23

(Michaelské náměstí). V čele nového spolku secesistů byl Klimt spolu s architekty Josefem Hoffmannem, Josefem M. Olbrichem a návrhářem Kolomanem Moserem a několika dalšími. Jejich cílem byla umělecká osvěta. Propagovali obyvatelům Vídně nové umění, navazovali kontakty s moderními zahraničními umělci a chtěli hlavně pořádat výstavy, k čemuž bylo potřeba prostory. Na základě této potřeby vzniká v roce 1898 dům Secession, který byl nejslavnější secesní budovou a výstavním centrem tohoto směru ve Vídni. Návrh zpracoval mladý architekt Olbrich, který byl žákem Wagnera. Tato stavba zcela symbolizovala Vídeňskou secesi, která se od začátku víc přikláněla k ornamentu geometrickému než rostlinnému a více upřednostňovala volnou plochu než přílišnou zdobnost. Dalším významným činem secesionistů bylo založení časopisu Ver sacrum (Svaté jaro), který obhajoval program secese, informoval o výstavách a soustřeďoval především kolem sebe mladé vídeňské umělce. Dalším uměleckým činem secesionistů byla Wiener Werkstätte (Vídeňská umělecká dílna), která byla postavena v roce 1903 na stejném základě jako ty ve Velké Británii. Od samotného počátku byla tato dílna velmi respektovaným místem umělecké výroby a začala otevírat filiálky i v některých evropských městech. Například u nás roku 1909 v Karlových Varech. Řemeslníci a návrháři tvořili originální výrobky dokonalé Obr. 10: Produkty Wiener Werkstätte krásy pro interiéry vyšší společnosti. Zařizovali vily, kavárny a kabarety. Mezi běžné kupující se prodalo spoustu šperků, šatů a dekorativních doplňků. Tato dílna do posledního písmene splňovala základní cíl secese, aby všechna lidská díla byla povýšena do sféry umění, bez ztráty své funkčnosti. A také učinila pro gesamtkunstwerk (společné umělecké dílo) víc než kterékoliv jiné společenství secese. Firma fungovala do roku 1932. Hlavními návrháři z této doby byly Hoffman, Moser, ale i Schiele, Nechansky, mladý Kokoschka a další. [4,6,8,9] 24

Vídeňskou secesi nejosobitěji zastupuje Gustav Klimt (1862-1918), jeden z nejznámějších secesních malířů vůbec. Byl géniem symbolistického dekorování ploch obrazů, do kterých umisťoval silně erotické, citem nabité kresby aktů. Používal pestré barvy a především zlato, které umocňuje dojem krásy byzantské ikony, ve které naturalisticky vystupují obličeje, které působí jako nečekaný šok. Například jeho tři nástropní malby Filosofie, Lékařství a Právo z let 1900 až 1903 pro vídeňskou univerzitu, způsobily umělecký skandál své doby. Byly označeny za pornografii. V současné době můžeme Klimtova dochovaná díla vidět na stálé expozici v Galerii Belvedere nebo v paláci Secession jeho Beethovenovský vlys. [9,4,8] Obr. 11: Část Beethovenovského vlysu od Gustava Klimta Kromě hlavního inspirátora malíře Klimta byli propagátory nového slohu ve Vídni architekti Otto Wagner (viz kapitola Život a dílo Otto Wagnera) a jeho žáci, ke kterým patří spoluzakladatel Vídeňské secece Josef Maria Olbrich (1867-1908), rodák z Opavy, projektant výstavního pavilónu ve Vídni (1898-1899), který je výjimečný díky svým ostře ohraničeným pravoúhlým blokům a tříčtvrtinové kouli z pozlacených kovových snítků vavřínu. Vídeňská secese vrcholí v díle Josefa Hoffmanna (1870 1956), rodáka z Brtnice na Moravě. Jeho dílem je sanatorium v Purkersdorfu (1903) a nejvíce proslulý Stocletův palác v Bruselu (1905-1911), nejdokonalejší a nejkomplexnější stavba, v níž působí přísné linie, pravoúhlé tvary. Zdi jsou obloženy bílým mramorem a orámovány pozlacenými vlysy. Dokonce zahrada se stromky a keři je podřízena jednotnému geometrickému řádu. Další důležitou a odvážnou postavou Vídeňské secese je Koloman Moser (1868-1918), zvaný též Kolo Moser, vynikajicí designér a malíř, též spoluzakladatel Wiener Werkstätte. Pro tyto uměleckořemeslné 25

dílny vytvořil řadu návrhů šperků, nádobí, váz, nábytku, skla, knižních vazeb a dekoračních tkanin. Jeho dílo vyniká elegancí, originalitou výtvarného řešení a hravostí. Také dělal ornamentiku na Wagnerových obytných domech na Linke Wienzeile. [6,8,9,16] 1.3 Život a dílo Otto Wagnera Obr. 12: Otto Wagner Otto Wagner byl na sklonku 19. a počátku 20. století mimořádnou osobností na vídeňské architektonické scéně. Výrazně též ovlivnil i architekty, kteří působili v Čechách. Wagnera vnímáme jako jednoho z hlavních představitelů vídeňské secese a moderny. K těmto stylům vlastně dospěl až v pozdním věku, neboť dříve byl čelným představitelem historismu. Wagner byl mužem přelomu, měl cit pro podstatu a vývoj v dané době a stále experimentoval za účelem změny a zlepšení. Jeho dílo ukazuje vnitřní souvislosti vývoje mezi historismem, secesí a modernou. Wagner byl touto rozmanitostí poznamenán. Byl vizionářem a zároveň realistou, architektem, urbanistou, často svým vlastním investorem, učitelem a k tomu ještě autorem knih o umění a architektuře. [12,14] Otto Wagner se narodil 13. července 1841 v Penzingu u Vídně, jako syn maďarského královského dvorního notáře Simona Rudolfa Wagnera a jeho ženy Susanne Wagnerové. Vyrůstal ve velice dobrých poměrech, v rodině s vlastní guvernantkou. Rodiče byli velmi úspěšní a patřili k zámožnému měšťanstvu. Když bylo Wagnerovi pět let, umřel mu otec. Wagner své vzdělání architekta začíná jako šestnáctiletý v roce 1857 na polytechnickém institutu ve Vídni. V roce 1860 odchází do Berlína, kde pokračuje na tamní Königliche Bauakademie (Královské stavební akademii) u Schinkelova žáka Carla Ferdinanda Busseho. V roce 1861 se vrací do Vídně a stává se žákem Augusta Sicarda von Sicardsburga a Eduarda van der Nülla, architektů vídeňské Ringstraße (Okružní třídy) a tvůrců Vídeňské opery. V roce 1862 přichází do ateliéru Ludwiga von Förstera, který je také autorem Ringstraße. Mladý Wagner tak prožívá vývoj celé této výstavby, ve které to hraje všemi stylovými formami, od klasicismu přes gotiku až po 26

renesanci, která se stala symbolem historismu v architektuře. Sám Wagner využíval ve své první tvůrčí etapě právě těchto forem a nazýval svůj styl volnou renesancí. [12,14] V roce 1863 probíhá sňatek s Josefinou Domhartovou se kterou má později tři děti, Ottu, Roberta a Susanne. Po 17 letech se se svou ženou rozvádí a rok na to chystá druhý sňatek s o 18 let mladší Louisou Stiffelovou v Budapešti, se kterou má také tři děti, Stefana, Louisu a Christinu. [12] K jeho rané tvorbě patří značné množství vídeňských obytných domů a úředních budov v neorenesančním stylu. Z tohoto období pochází také jím navržená synagoga v Budapešti z roku 1868 a výzdoba Vídně pro slavnostní průvod k příležitosti svatby císařského páru v roce 1879 a příjezd belgické princezny Stephanie u příležitosti jejího sňatku s korunním princem Rudolfem v roce 1881. [12,14] V roce 1884 je Wagner jmenován profesorem architektury na vídeňské Akademii, kde se stává nástupcem architekta Carla Hasenauera. Své studenty vede k moderním stavebním formám, aby jejich stavby byly účelné a dokonalé provozně. Dekor vnímá jako méně významný, vždyť kvalitní stavba je sama o sobě zajímavá výtvarně. Tímto samozřejmě dosti předběhl dobu a šokoval rakouské měšťany. [5,12,14] Od poloviny 80. let se jeho styl proměňuje. Odklání se od historismu a prosazuje racionalismus ve své tvorbě. To se projevuje například při stavbě správní budovy Zemské banky ve Vídni z roku 1883, jejíž strohá fasáda vyznívá nanejvýš moderně. Na průčelích domů jsou vidět hladké plochy se štukovanými dekoracemi v kontrastu s tradičními historizujícími formami. V této době Wagner pro sebe staví v Hütteldorfu u Vídně první vilu. Dále palác Hoyos na Renwegu v sousedství Belvedéru. [12,14] V 90. letech se Wagnerovi dostává prestižní zakázka na stavby při budování Donaukanalu a stanic městské dráhy v centru Vídně. Tuto tvorbu už lze označit jako secesní. Ovšem Wagnerova secese je jiná než francouzská nebo belgická. Není tak rozevlátá, je spíše elegantní, což je k vidění například na svérázně řešené zastávce Karlsplatz (Karlovo náměstí), nebo na keramickém obkladu tzv. Majolikahausu na Linke Wienziele z roku 1898. V polovině 90. let vydává dílo Moderne Architektur (Moderní architektura), kde shrnuje krédo své tvorby: Nepraktické nemůže být krásné. Čímž se snaží o spojení krásy a účelnosti. Byl také jedním ze zakladatelů 27

spolku rozhněvaných mužů Der Secession, společné se svými kolegy a žáky Josefem Maria Olbrichem, Josefem Hoffmannem, Kolomanem Moserem nebo malířem Gustavem Klimtem. [12,14] Wagnerova škola se stala v Evropě nejvýznamnějším architektonickým učilištěm. Řada jeho žáků působila i na našem území. Například zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra, dále František Krásný, Josef Hoffmann, bratři Hubert a Franz Gessnerové, František Fiala, Jan Mráček, Ottokar Böhm, nebo Alfréd Castellitz a Josip Plečnik. [14] Je zde třeba i zmínit Wagnerovu účast na více než třiceti národních a mezinárodních soutěží, kde dále rozvíjel svou architekturu. Z těch nejvýznamnějších jsou to například soutěže na budovy jako: Berlínský dóm (1867), hamburská radnice (1876), budova Říšského sněmu v Berlíně (1882), budova parlamentu v Budapešti (1882), katedrála pro město Patras v Řecku (1902), Mírový palác v Haagu (1905) a Technické muzeum ve Vídni (1909). [12] Wagner pokračuje v experimentech i po šedesátce. Jeho secesní ornamentika se pomalu vytrácí a nahrazuje ji střídmým geometrickým dekorem. Vrcholným dílem Wagnera je jednoznačně monumentální budova Poštovní spořitelny ve Vídni. Jedná se o stavbu, která má uvnitř prosklenou halu, jež je nesena ocelovou konstrukcí s působivými prvky. Další velkou realizací Otto Wagnera je pak areál psychiatrické léčebny ve Steinhofu, kde je dominantou monumentální kostel sv. Leopolda s pozlacenou kupolí a vitrážemi od Kolo Mosera. Projekty a stavby po roce 1900 byly značně novátorské. K těm drobnějším stavbám řadíme druhou Wagnerovu vilu, která ve srovnání s první starší vilou na Hüttelbergstrasse zaznamenává velký posun, který tvůrce vykonal v průběhu čtvrtstoletí. Nová vila má už jen jednoduchou fasádu, střízlivý mozaikový dekor a plochou střechu. Stejně čistá architektonická tvorba je znát i na průčelí bytových domů na Neustiftgasse nebo na strážním domě zdymadla Kaiserbad na Dunajském kanálu. [12,14] Wagner byl dvakrát požádán, aby navrhl stavbu na našem území, ale obě zakázky přenechal českým architektům. S Wagnerem se tedy u nás můžeme setkat pouze zprostředkovaně, díky jeho žákům. Na post profesora vídeňské akademie si Otto za svého nástupce vybral nejoblíbenějšího žáka Jože Plečnika. Ovšem z politických důvodů architekt ze Slovinska post nezískal. Wagnera pak zastoupil Leopold Bauer, jeho jiný absolvent a rodák z Krnova. 28

Jeden z nejvýznamnějších světových architektů umírá 11. dubna 1918 na ve svém bytě v Döblergasse 4, v sedmém vídeňském okrsku. Pohřben je na vídeňském hřbitově Hietzing. [12,14] 29

2 Praktická část 2.1 Navštívená místa a objekty Zde uvádím popisy navštívených staveb a míst v průběhu putování, na které se pak v následujících kapitolách s podrobnými popisy programů odkazuji. 2.1.1 Karlsplatz (Karlovo náměstí) Toto rozlehlé náměstí je dnes především velkým dopravním uzlem, jak podzemní, tak i nadzemní dopravy. Najdete zde pestré seskupení staveb z různých období. Dominantou náměstí je bezpochyby barokní kostel Karlskirche, postavený Fischerem z Erlachu pro Karla IV. Ve východním rohu náměstí stojí Historisches Museum der Stadt Wien (Muzeum dějin města Vídně). Naproti vidíte neoklasicistní budovu Musikverein (hudební síň pro Společnost přátel hudby), kde působí Vídeňská filharmonie. Sousedící stavbou je Künstlerhaus Dům umění, ve kterém právě v 90. letech 19. století vznikaly rebelie proti konzervatismu, které pak vyvrcholili odštěpením a vznikem nového směru secese. Přímo před Domem umění můžete obdivovat jeden z nejtypičtějších příkladů tohoto stylu. Je to secesní Stadtbahn Pavillon (Městský železniční pavilon) od Otto Wagnera (více v kapitole Wiener Stadtbahn). Na Karlově náměstí narazíte ještě na další zajímavé budovy, jako například na novou budovu Kunsthalle (Hala umění), která je určena k výstavám současného umění. Nedaleko od ní stojí Technische Universität (Technická univerzita) s obří sochou sovy na průčelí, která má symbolizovat bohyni moudrosti. [1] Metro: Karlsplatz, linky U1, U2, U4 2.1.2 Palais Wagner am Renweg (Palác Wagner na Renwegu) Wagner ho vystavěl v 90. letech 19. století pro svou velkou rodinu. Nenazýval toto obydlí palácem, ale čistě domem. Nachází se na ulici Renweg v sousedství zahrad dolního Belvedéru. Budova je vystavěná ve stylu historismu s prvky rokoka. Na fasádě v horní části vyobrazil do hladké omítky tři portréty umělců (Dürera, Raffaela, Michelangela), dvě figurální seskupení a ornamenty. Někdy je také tento dům nazýván jako palác Hoyos, podle ovdovělé zámožné hraběnky Marie Hoyos, které Wagner tento 30

dům v roce 1903 prodal. Rodina Hoyos vlastnila tento dům až do roku 1957. Údajně byl tento dům inspirací pro slavný román Vévodkyně a kuchařka od Ladislava Fukse, který dokonale vystihuje poněkud dekadentní atmosféru rakouské metropole té doby. Dnes je tato budova sídlem Chorvatské ambasády. [17] Adresa: Renweg 3, 1030 Wien Metro: Stadtpark, linka U4 2.1.3 Stadtpark (Městský park) Městský park je příjemnou oázou města a především prvním veřejným parkem ve Vídni, který byl vybudovaný císařem Františkem Josefem a otevřen v roce 1869. Rozkládá se severovýchodně od Schwarzenbergplatz, podél Ringstraße. Obr. 13: Wienflussregulierung Když vstoupíte do parku z východní strany, od Wagnerovy zastávky městské dráhy Stadtpark linka metra U4, octnete se na místě zvaném Wienflussregulierung, kde překlenutá řeka Wien znovu vytéká na povrch a protéká středem parku. Toto místo zdobí kamenné secesní portály a schodiště, které pochází z let 1903 1906 od Fridricha Ohmana. Park je zasvěcen hudbě. Důkazem toho jsou pomníky několika hudebních umělců. Nejznámějším je pozlacený pomník Johanna Strausse. [18] Adresa: Stadtpark, 1010 Wien Metro: Stadtpark, linka U4 2.1.4 Urania Jedná se o secesní hvězdárnu uprostřed Vídně v prvním obvodu. Najdeme ji přímo na pravém břehu Dunajského kanálu. Pochází z let 1909 1910, autorem je Max Fabiani, který byl žákem Wagnera. Stavba je nově zrekonstruovaná a pěkně opravená. Slouží dnes jako centrum vzdělávání, které nabízí spoustu zájmových kurzů. V části otočené směrem k nábřeží Dunajského kanálu sídlí luxusní Café bar s restaurací. V přízemí budovy se nachází sál kina Cineplexx a také tradiční loutkové divadlo. Adresa: Uraniastraße 1, 1010 Wien 31

Tel.: +43 1 712 61 91 E-mail: office@urania-wien.at Otevírací doba: Po Pá: 9.00 20.00 Metro: Schwedenplatz, linka U1, U4 [19] 2.1.5 Secession Originální budova, která je jedním ze symbolů Vídeňské secese, vznikla v roce 1898, poté co se sdružení modernistů odtrhlo od konzervativního spolku vídeňských umělců. Autorem byl Joseph Maria Olbrich, který ji vystavěl jako sídlo a výstavní Obr. 14: Secession centrum pro nově vzniklý umělecký směr secese. Nejnápadnější část této stavby je pozlacená kupole z bronzových vavřínových listů. Někteří Vídeňané ji v žertu nazývají jako zlatou hlávku zelí. Výjimečné jsou i zdobné detaily čelní stěny. Klimtovy bronzové dveře s klikami ve tvaru hada obklopené trojicí medúz, párem salamandrů a množstvím zlaceného listí. Přímo nad vchodem je umístěno motto secesionistů: Der Zeit ihre Kunst, der Kunst ihre Freiheit, což můžeme volně přeložit jako Umění patří každé době, protože umění je svoboda. Tento nadpis byl nacisty odstraněn a po válce vrácen zpět. Za povšimnutí stojí želvy nesoucí na zádech velké ozdobné mísy, trojice sov na boční stěně budovy a také opodál stojící bronzová socha Marca Antonia stojícího na voze taženém pantery od Arthura Strassera. Hlavní sál budovy slouží k výstavám soudobého umění, zatímco níže v suterénu je možné spatřit Beethoven Frieze (Beethovenovský vlys) od Gustava Klimta, který se skládá ze tří výjevů: Nepřátelské síly, Touha po štěstí a Óda na radost. [3] Adresa: Friedrichstraße 12, 1010 Wien Tel.: +43-1-587 53 07 Otevírací doba: Út Ne: 10.00 18.00 Vstupné: 8,50 dospělí 5,50 skupina od 8 osob 32

5 studenti, senioři 3,50 speciální sleva pro skupiny Metro: Karlsplatz, linky U1, U2, U4 [20] 2.1.6 Naschmarkt Rušná tržnice Naschmarkt se rozprostírá jihovýchodně od Karlova náměstí, kousek od výstavního pavilonu Secession. Jedná se o zástavbu asi 120 zděných stánků, které se táhnou v délce zhruba 1,5 kilometru mezi ulicemi Linke a Rechte Wienzeile nad překlenutou řekou Vídeň. Celá tato zástavba Obr. 15: Tržnice Naschmarkt pochází z počátku 20. století a koresponduje tak svou architekturou s Wagnerovými stanicemi metra. Pro Vídeňany a turisty je Naschmarkt velice oblíbeným a vyhledávaným místem. Můžete si tady nakoupit čerstvou zeleninu a ovoce exotických druhů, jaké třeba jinde ve městě neseženete. Také čerstvé ryby, plody moře, ale i jiné druhy masa. Koření, vína, sýry, plněné olivy a jiné pochutiny z celého světa. Tržnice je multikulturním místem, kde se soutěží o vaši přízeň docela úsměvným způsobem. Všude kolem vás se ozývá ochutnejte, ochutnejte. V prostorách tržnice se nachází několik útulných restaurací a kaváren. K dlouhodobé tradici tohoto mlsacího trhu patří velmi oblíbený sobotní bleší trh. [3,2] Adresa: Linke & Rechte Wienzeile, 1060 Wien Otevírací doba: Po So: 9.00 18.30 [21] Metro: Kettenbrückengasse, linka U4 2.1.7 MuseumsQuartier, Architekturzentrum (Muzejní čtvrt, Architektonické centrum) Vídeňská Muzejní čtvrť je s asi sedmdesáti kulturními zařízeními a s rozlohou přes 60 000 metrů čtverečních údajně osmým největším uměleckým a kulturním komplexem na světě. Získala dokonce třetí místo na seznamu nejnavštěvovanějších cílů města. Muzejní čtvrť se nachází v bývalých císařských stájích za Kunsthistorisches Museum 33

(Uměleckohistorické museum) a Naturhistorisches Museum (Muzeum přírodní historie). Jedná se o kombinaci historických budov z 18. a 19. století s moderní architekturou, která tak vytváří unikátní architektonický celek se zvláštní atmosférou. Velké nádvoří, skvělé kavárny, obchody a restaurace dělají z celého areálu ideální místo pro odpočinek a relaxaci ve středu města. Stavba celého areálu byla dokončena v roce 2001. Nachází se zde Leopold Museum, Museum moderner Kunst MUMOK (Muzeum moderního umění), Kunsthalle (Hala umění), ZOOM muzeum pro děti, Halle E+G (taneční a hudební centrum) a Architekturzentrum Wien (Vídeňské architektonické centrum). Obr. 16: MuseumsQuartier Architektonické centrum zaujímá většinu areálu MuseumsQuartier. Celkem tři haly, které se používají pro výstavy, knihovnu a kavárnu Una. Výstavy se zde konají pravidelně a zaměřují se na mezinárodní architektonický rozvoj a změny. Nachází se zde i stálá expozice, která je věnovaná architektuře 20. a 21. století ve Vídni. Rozsáhlá knihovna je k dispozici pro veřejnost. [2] MuseumsQuartier Adresa: Museumsplatz 1/5, 1070 Wien Tel.: +43/1/523 5881 E-mail: office@mqw.at [22] Architekturzentrum Wien Adresa: Museumsplatz 1, Hof 7, 1070 Wien Tel.: +43/1/522 31 15 Otevírací doba: denně: 10.00 19.00 [23] Metro: Museumsquartier, linka U2, Volkstheater, linky U2, U3 34

2.1.8 Museum für angewandte Kunst (Muzeum užitého umění) Patří k nejzajímavějším muzejním prostorům Vídně. Je známé spíše pod názvem MAK. Nachází se na sever od Stadtpark (městského parku). Jedná se o novorenesanční stavbu z roku 1871. Nalezneme zde rozsáhlou sbírku uměleckých předmětů, které reprezentují Obr. 17: MAK období od románského stylu až po moderní trendy 20. století. (od středověku až po současnost) Samotné výstavní prostory jsou výjimečné, navrhovali je současní umělci. Přízemí je věnované románskému, gotickému a renesančnímu umění. V sousedním sále najdete předměty zastupující baroko, rokoko a klasicismus. V prvním poschodí pak najdete jedinečnou sbírku exponátů pocházející z dílen Wiener Werkstäte, například nepřehlédnutelný nábytek z ohýbaného dřeva od firmy Thonet. Rozsah této sbírky je šokující. Zastoupeny jsou zde snad všechny druhy užitého umění. Další místnost v tomto poschodí reprezentuje Jugendstil a Art deco. Ta je též velmi poutavá. Největší pozornost zde přitahuje vlys Stoclet od Gustava Klimta. Jedná se o sérii mozaik, které byly objednané v roce 1904 pro jídelnu v Paláci Stoclet v Bruselu. Kromě Klimtovy práce si tady můžete prohlédnout nábytek od Otto Wagnera, Kolo Mosera a jejich neméně slavných současníků Ch. R. Mackintoshe a M. MacDonaldové. [3] Adresa: Stubenring 5, 1010 Wien Tel.: +43 1 711 36-0 E-mail: office@mak.at Otevírací doba: Po: zavřeno Út: 10.00 22.00 St Ne: 10.00 18.00 Vstupné: 7,90 dospělí 5,50 studenti do 26, skupiny nad 10 osob, senioři nad 60 (s průkazem) Každé Úterý od od 18.00 22.00 volný vstup [24] Metro: Stubentor, linka U3 35