LAICKÁ PRVNÍ POMOC V ČESKÉ REPUBLICE, JEJÍ ÚROVEŇ A MOŽNOSTI ZLEPŠENÍ

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ŠKOLA VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNICTVÍ Ruská 85,100 05 Praha 10, tel/fax 02/71019335 LAICKÁ PRVNÍ POMOC V ČESKÉ REPUBLICE, JEJÍ ÚROVEŇ A MOŽNOSTI ZLEPŠENÍ Autor práce: MUDr. Luděk Hejkal Pracoviště; Územní středisko záchranné služby Plzeň dr. E. Beneše 19, 301 00 Plzeň, tel.: 019/7672111 Konzultant: PhDr. Hana Janečková VEŘEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ SPECIALIZAČNÍ PŘÍPRAVA 2000-2002

OBSAH: I. Cíl práce 3 II. Metodika 3 III Úvod 4 IV. Historie 7 V. Základní neodkladná resuscitace 8 VI. Další postupy laické první pomoci 12 VII. Analýza současné situace 16 VIII. Skupiny obyvatelstva účastnící se poskytování laické první pomoci 21 IX. Analýza důvodů nízké úrovně laické první pomoci 23 X. Návrh opatření ke zlepšení úrovně poskytování laické první pomoci 24 XI. Závěr 28 XII literatura 29 XIII Přílohová část 30

I. CÍL PRÁCE Laická první pomoc je nedílnou součástí zajišťování neodkladné péče v přednemocniční etapě, její včasné zahájení a správné provádění je mnohdy limitujícím faktorem přežití postiženého. Cílem práce je stručně charakterizovat dovedností laické první pomoci, analyzovat úroveň poskytování laické první pomoci v České republice a navrhnout opatření ke zlepšení úrovně laické první pomocí. II. METODIKA Pro naplnění cílů atestační práce jsem zvolil následující metodiku: 1. stručně charakterizovat dovednosti laické první pomoci 2. analyzovat současný stav poskytování laické první pomoci na základě vlastních zkušeností z dlouholeté práce v záchranné službě a při výuce první pomoci a neodkladné péče, dále na základě zpracování dat z dotazníku a testu 3. porovnati zjištěné výsledky s dostupným materiálem hodnotícím úroveň poskytované první pomoci 4. navrhnout opatření ke zvýšení kvality laické první pomocí na základě vlastních zkušeností a zjištěných dat.

III. ÚVOD Neodkladná péče je interdisciplinárním a integrovaným systémem zdravotní péče o postiženého s náhlou poruchou zdraví, která je tak závažná, že bez ošetření hrozí rychlé zhoršování stavu až po bezprostřední ohrožení života a následnou smrt. Základním úkolem je poskytnout postiženému v potřebném čase takovou péči, kterou vyžaduje jeho zdravotní stav s cílem zabránit předčasné smrti, vzniku kritických komplikací a oddálené smrti při multiorgánovém selhání. Systém neodkladné péče jakožto nejvyšší stupeň diferencované péče - resuscitační a intenzívní péče - je v ČR budován od 70. let, kdy ministerstvo zdravotnictví přijalo jeho zásady formou metodických opatření č. 32-35 z roku 1974 a v širším pojetí zahrnuje: laickou první pomoc základní přednemocniční neodkladnou péči ( zdravotnickou první pomoc ) -poskytovanou obecně každým zdravotnickým pracovníkem, především pak lékaři a sestrami linie prvního styku s nemocným odbornou přednemocniční neodkladnou péči - poskytovanou prostředky zdravotnické záchranné služby nemocniční neodkladnou péči - poskytovanou na lůžkových stanicích ARO, na oborových JIP na operačních a porodních sálech a na odděleních urgentního příjmu. Podle Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky článek 6, má každý právo na život, dle článku 31 má každý právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Jak tuto zákonnou normu naplnit, jak zajistit dostupnost potřebné péče každému postiženému s náhlou život ohrožující poruchou zdraví je úkol společnosti,

jehož řešení je multifaktoriální, kontinuální a lze jej shrnout do tří navzájem propojených základních oblastí: 1) zajištění potřebné odbornosti na všech článcích záchranného řetězu 2) organizace a zajištění dostupnosti zdravotnické pomoci 3) oblast ekonomická Při zajišťování péče v přednemocniční etapě je nutno postupovat v úzké návaznosti jednotlivých poskytovatelů od opatření a výkonů základních, jednoduchých a účelných, které mohou být poskytnuty kdykoliv a kdekoliv, které slouží k bezprostřední pomoci pří náhlém postižení zdraví a které je možno poskytovat bez jakýchkoliv pomůcek, přes základní opatření a výkony zdravotnické, jež by měl ovládat každý lékař, k výkonům specializovaným, odborným, poskytovaným kvalifikovaným personálem zdravotnické záchranné služby. Tuto návaznost zajištění přednemocniční neodkladné péče vyjadřuje záchranný řetěz: tísňové volání > laická první pomoc > zásah zdravotnické záchranné služby na místě > zajištěný transport > převzetí pacienta do nemocniční neodkladné péče První článek je aktivován ihned na místě vzniku akutní příhody, má nejširší základnu poskytovatelů ( obvykle laici), ostatní jsou aktivovány postupně. První pomoc - poznání, že je možno jednoduchými postupy bez pomůcek obnovit oběh okysličené krve do doby než je poskytnuta odborná přednemocniční péče má velký význam pro postiženého, jehož organizmus neztratil naději na uzdravení a smysluplný život. První pomoc je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která mohou být poskytnuty kdekoliv a kdykoliv a která slouží k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví směřující k odvrácení ohrožení života, k zabránění dalšího poškození zdraví a ke zmírnění utrpení postiženého. Nedílnou součástí první pomoci je neprodlené vyrozumění zdravotnické záchranné služby a péče o postiženého až do jeho předání.

V souladu s právem a řádem je každý občan povinen poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrtí nebo jeví známky závažné poruchy zdraví, pokud tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Dle trestního zákona 207 odstavec 1.: Kdo osobě, která je v nebezpečí smrtí nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, i když tak může učinit bez nebezpečí pro sebe anebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na 6 měsíců", 207 odstavec 2; Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti anebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne nezbytnou pomoc, i když je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti". 208 trestního zákona : Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na které se zúčastnil, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, přestože tak může učinit bez nebezpečí pro sebe anebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tří roky nebo zákazem činností. Pokud je dána zákonná povinnost občanů poskytnout první pomoc, potom by zároveň povinností mělo být u laické veřejnosti zajištění řádné informovanosti a proškolení v potřebných základních znalostech a dovednostech při poskytování první pomoci. Praxe je však dnes taková, že zákonná povinnost poskytnout první pomoc je stavěna na dobrovolném získávání potřebných znalostí a dovedností samotnými občany. Aby bylo možno v budoucnu zajistit řádné proškolení laické veřejnosti, je třeba, aby se problematika výuky první pomoci stala náplní celospolečenských programů. IV. HISTORIE Nejstarší zmínku o resuscitaci dýcháním z úst do úst můžeme nalézt v Bibli, když prorok Elizeus vzkřísil zdánlivě mrtvé dítě. První medicínskou zprávu o úspěchu

dýchání z úst do úst podává Tossa v roce 1744. I přes tuto zprávu pak nebyl zaznamenán žádný další rozvoj této techniky resuscitace a pozornost byla věnována manuálním metodám umělého dýchání, popisovaným v pracích Silvestera, Scháfera a Holger Nielsena. Až v 50. letech 20. století byla znovuobjevena metoda dýchání z plic do plic a začala být obecně užívanou metodou volby při resuscitaci dýchání. Manuální metody pak díky menší účinnosti upadly v zapomnění. Nepřímá srdeční masáž byla poprvé popsána roku 1878 Boehmem a úspěšně použita u několika případů srdeční zástavy během následujících deseti let. Přesto do 60. let 20. století byla za standardní postup považovaná přímá srdeční masáž, a to až do doby, kdy byla publikovaná práce Kouwenhovena, Judea a Knickerbockera o nepřímé srdeční masáži. Protože v této době došlo k znovuzrození metody umělého dýchání z plic do plic, lze tedy rok 1960 považovat za dobu zrození moderní kardiopulmonální resuscitace, Základem kardiopulmonální resuscitace se tedy stala nepřímá masáž srdeční na zavřeném hrudníku kombinovaná s dýcháním z plic do plic. Jednoduchost této techniky ji předurčuje pro široké používání v duchu zásady Vše, co je zapotřebí, jsou pouze ústa a dvě ruce". Současné postupy kardiopulmonální resuscitace vycházejí z původního schématu kardiopuímonální resuscitace dle Safara z roku 1968. V roce 1974 vydala AHA ( American Heart Associacion ) Standardy kardiopulmonální resuscitace a neodkladné kardiovaskulární péče". Tyto jsou periodicky rozpracovávány a doplňovány, poslední standardy postupů neodkladné resuscitace a první pomoci byly ustanoveny v roce 2000 jako ILCOR Guideliness 2000, kdy došlo ke konsensu organizací a společností zabývajících se problematikou neodkladných stavů - skupinou ILCOR, kde jsou kromě AHA sdruženy také Australian Resuscitation Council, European Resuscitatíon Council, Heart and Stroke Foundation of Canada, InterAmerican Heart Foundation, Zaeland Resuscitation Council a Resuscitation Council of Southern Africa.

V. ZÁKLADNÍ NEODKLADNÁ RESUSCITACE Základní neodkladná resuscitace zahrnuje tyto prvky: 1. zhodnocení situace 2. zajištění průchodnosti dýchacích cest 3. umělé dýchání z plic do plic 4. nepřímou masáž srdeční Nedílnou součástí základní neodkladné resuscitace je též aktivace záchranného řetězce, to znamená přivolání odborné pomoci, což v případě České republiky je přivolání zdravotnické záchranné služby na telefonním čísle 155, které je bezplatně přístupné na jakémkoliv telefonu. 1. ZHODNOCENÍ SITUACE Zachránce, který se dostavil k postiženému, musí rychle odhadnout stav postiženého a zjistit, je-li osoba v bezvědomí. Zachránce poklepe na postiženého nebo jím zatřese a hlasitě se zeptá Jste v pořádku?". Pokud postižený nereaguje, zachránce přivolá odbornou pomoc na telefonním čísle 155, přičemž musí být připraven podat operátorce střediska záchranné služby co nejklidněji následující informace: a) místo události ( s názvy ulic či popisem orientačních bodů) b) číslo telefonu, odkud je voláno c) co se přihodilo d) kolík osob potřebuje pomoc e) stav postiženého f) jaké pomoci se postiženému dostalo g) ostatní požadované informace Další postup základní neodkladné resuscitace je podle algoritmu označovaného jako ABC": AIRWAY = zajištění průchodných dýchacích cest BREATHING = dýchání z plic do plic

C1RCULATION = nepřímá masáž srdeční 2. ZAJIŠTĚNÍ PRŮCHODNÝCH DÝCHACÍCH CEST (AIRWAY) U postiženého, který nereaguje na oslovení ani zatřesení musí zachránce zajistit průchodné dýchací cest. Zachránce uloží postiženého do polohy na zádech, provede mírný zakloň hlavy postiženého současně s otevřením úst a předsunutím dolní čelistí, tímto tzv. trojitým manévrem" dosáhne oddálení kořene jazyka od zadní stěny hltanu a tím odstranění nejčastější příčiny uzávěru dýchacích cest u postižených v bezvědomí. Současně může zachránce odstranit případná cizí tělesa, jsou-li vidět v dutině ústní ( tekutá vytřením prsty obalenými tkaninou, tuhá vynětím ohnutým ukazovákem ), za cizí těleso je potřeba považovat i snímací protézu. Při podezření na poranění krku ( krční páteře ) zachránce provede pouze otevření úst a předsunutí dolní čelisti bez současného záklonu hlavy. Po zprůchodnění dýchacích cest následuje zhodnocení stavu dýchání, kdy se zachránce snaží zachytit proud vydechovaného vzduchu na své tváří či dlani a přitom pozoruje přítomnost dýchacích pohybů na hrudníku. Zároveň s hodnocením dýchání provádí zachránce zhodnocení stavu krevního oběhu, nejoptimálněji pokusem nahmatat puls na krkavici (a. carotís). 3. DÝCHÁNÍ Z PLIC DO PLIC (BREATHING ) Při nepřítomnosti nebo nedostatečnosti spontánního dýchání provádí zachránce umělé dýchání z plic do plic, kdy vdechuje každým svým dechem postiženému do plic způsobem: z úst do úst (nejčastější způsob) z úst do nosu (při poranění úst, trismu) z úst do stomatu (u osob po laryngectomíi) z úst do úst a nosu současně (vhodné u kojenců a malých děti )

Umělé dýchám z plic do plic zahajuje zachránce po zprůchodnění dýchacích cest tak, že se nadechne a pevně přitiskne svá ústa k ústům postiženého, rukou uzavře nosní průduchy a stejnoměrně vdechne do úst asi 1,5-2 vteřiny, přičemž sleduje, zda se zvedá hrudník. Po dokončení vdechu se napřímí a sleduje, jak se hrudník s výdechem vrací do původní polohy. Tento postup periodicky opakuje. Frekvence dýchání je; u dospělého 12 vdechů za minutu u dítěte ( l - 8 let) 20 vdechů za minutu u dítěte do l roku 30 vdechů za minutu U dítěte je třeba přizpůsobit objem vdechovaného vzduchu tělesné konstituci dítěte - správný objem vdechovaného vzduchu je takový, pří němž se zvedá hrudník postiženého, Je-li krevní oběh zachován, provádí zachránce umělé dýchání za pravidelné kontroly pulsu na krkavici. 4. NEPŘÍMÁ MASÁŽ SRDEČNÍ Nejsou-li přítomny známky krevního oběhu, zahájí zachránce nepřímou masáž srdeční. Postup se skládá z opakovaného, rytmického stlačování dolní poloviny hrudní kosti. Tato stlačení napomáhají oběhu jako výsledek celkového zvýšení nitrohrudního tlaku a také jako přímá stlačování srdce. Krev protékající plícemi je během kompresí dostatečně okysličená k udržení života tehdy, jsou-íi komprese provázeny správně prováděným umělým dýcháním, Správný postup při nepřímé srdeční masáži je následující: postižený leží na zádech na tvrdé podložce (nejlépe na zemi) zachránce vyhmatá dolní okraj hrudní kosti a ve vzdálenosti 3 prstů od něj směrem k hlavě postiženého položí hranu jedné dlaně a druhou ruku položí přes ni 5 hrudní kostí se dotýká pouze hranou ruky, prsty se hrudníku nedotýkají paže jsou rovnoměrně vedle sebe, osa procházející rameny zachránce je rovnoběžně s dlouhou osou hrudní kostí postiženého

lokty jsou pevné, paže napjaté a ramena zachránce přímo nad pažemi, takže tlak míří při každém stlačení hrudníku přímo dolů na hradní kost, po každém stlačení následuje úplné uvolnění, ruce v místě kompresí u dospělého má být hradní kost stlačena o 3-5 cm, frekvence kompresí 80-100/min, poměr kompresí hrudníku: uvolnění hrudníku má být l : l Nepřímá srdeční masáž u dětí má určité odlišnosti: hloubka kompresí má být o 1/3-1/2 předozadního průměru hrudníku frekvence kompresí nejméně 100/min místo pro komprese hrudníku u kojenců je o jeden prst pod místem, kde protíná spojnice prsních bradavek hradní kost, masáž se provádí dvěma prsty jedné raky u dětí ve věku l - 8 let je místo pro stlačování hradní kosti tam, kde se nachází úpon dolních žeber k hradní kostí, stlačování se provádí hranou jedné raky. 5. KOMBINACE UMĚLÉHO DÝCHÁNÍ A NEPŘÍMÉ MASÁŽE SRDEČNÍ Pro potřeby základní neodkladné resuscitace rozdělujeme tyto věkové kategorie: kojenci a děti do l roku veku děti ve věku l - 8 let dospělí - všechny osoby starší 8 let, to znamená že děti starší 8 lez se resuscitují podle stejných zásad jako dospělí Při nepřítomnosti známek krevního oběhu a dechu kombinuje zachránce nepřímou masáž srdeční s dýcháním z plic do plic. Resuscitaci vždy zahajuje dvěma umělými vdechy, pak následují komprese hradníku.

Doporučení pro základní neodkladnou resuscitaci dle posledních Postupu neodkladné resuscitace ILCOR Guidelmess 2000": Kontrola základních životních funkcí se provádí u dospělých po 4 cyklech vdechů a kompresí a dále pak vždy po 5 minutách resuscitace, u ostatních po první minutě resuscitace a dále vždy po 5 minutách resuscitace. Pro základní neodkladnou resuscitaci je doporučení shodné pro resuscitaci jedním či více zachránci. VI. DALŠÍ POSTUPY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI Kromě znalostí vlastní základní neodkladné resuscitace je vhodné zařadit mezi potřebné znalosti laické první pomocí ještě alespoň následující postupy: l. STABILIZOVANÁ POLOHA Užívá se u postižených v bezvědomí, kteří mají dostatečné spontánní dýchání a krevní oběh, například po úspěšně provedené resuscitaci. Hlavním účelem uvedeni postiženého do stabilizované polohy je zajistit je zajistit postiženému dobrou průchodnost dýchacích cest, zabránit jejich obstrukci kořenem jazyka. Důležité je též minimalizovat nebezpečí aspirace žaludečního obsahu či krve. Proto má být postižený šetrně uložený do stabilizované polohy vždy, pokud je v bezvědomí a má dostatečné spontánní dýchání a krevní oběh.

Postup uvedení postiženého do stabilizované polohy. Zachránce se přesvědčí o stabilitě základních životních funkcí a postupuje následným způsobem: klekne si vedle postiženého a narovná mu obě dolní končetiny zajistí průchodnost dýchacích cest postiženého záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti bližší paží narovná, otočí dlaní vzhůru a podsune pod hýždě postiženého přeloží vzdálenější paži postiženého přes jeho hrudník a hřbet ruky mu přiloží k tváři druhou rukou pokrčí bližší nohu postiženého a převrátí jej na bok nakonec upraví polohu tak, aby postižený měl hlavu v záklonu a ústa co nejníže, tvář podepřenou hřbetem ruky pravidelně kontroluje dýchání a tep postiženého, při jejích nedostatečnosti uvede postiženého zpět do polohy na zádech a neprodleně začne s resuscitací. 2. ZVLÁDNUTÍ NEPRŮCHODNOSTI DÝCHACÍCH CEST Cizí těleso v dýchacích cestách může způsobit částečnou nebo úplnou překážku v dýchání. Částečná překážka v dýchání se projevuje nedostatečným dýcháním, chabým kašlem, stridorem při nádechu, možnou cyanózou. Při úplné překážce v dýchacích cestách nemůže postižený dýchat, mluvit ani kašlat, chybí proud vydechovaného vzduchu, postižený spěje velmi rychle k bezvědomí a není-íi situace ihned řešena, následuje velmi rychle smrt. Způsoby zvládnutí neprůchodnosti dýchacích cest: údery mezi lopatky - opakovaný úder pěstí nebo plochou dlaní mezi lopatky, úder musí být vedený důrazně určitou silou, přiměřenou tělesné konstituci postiženého Heimlichův manévr u sedícího či stojícího postiženého - zachránce se postaví za postiženého, obejme jej rukama, pěst jedné ruky přiloží ve střední čáře pod mečíkový

výběžek hrudní kosti, druhou rukou uchopí svoji pěst a rychlým pohybem zmáčkne nadbřišek postiženého, stlačení opakuje Heimlichův manévr u ležícího postiženého - postižený leží naznak, zachránce si klekne rozkročmo nad stehna postiženého, položí dlaň jedné ruky ve střední čáře nad pupek, ale pod mečíkový výběžek hrudní kosti, druhou ruku položí na první a stlačuje břicho prudce směrem vzhůru.. ; stlačení hrudníku - používá se tam, kde nelze provést Heimlichův manévr, zachránce stlačuje hrudník stejným způsobem jako při nepřímé srdeční masáži vybavení cizího tělesa prsty - lze použít pouze u postiženého v bezvědomí, je-li těleso vidět v hltanu, zachránce se pokusí těleso vyjmout ohnutým prstem ( pozor na zatlačení tělesa hlouběji do dýchacích cest. Doporučení pro zvládnutí neprůchodnosti dýchacích cest: u dětí, obézních osob a žen ve vysokém stupni těhotenství se neprovádí Heimlichův manévr pro zvýšenou možnost poškození nitrobřišních orgánů, nahrazuje se stlačením hrudníku u dětí bývají účinné údery mezi lopatky, dítě současně předkloníme ( ohnutím přes koleno nebo přes ruku) 3. STAVĚNÍ PRUDKÉHO KRVÁCENI K zábraně vzniku hypovolemického šoku je jíž v rámci laické první pomoci nutné učinit potřebná opatření k zábraně či alespoň omezení prudkého zevního krvácení, Zachránce může užít těchto opatření; přímá manuální komprese - znamená stlačení krvácející cévy prsty přímo v ráně, je to opatření nouzové, které slouží k omezení prudkého krvácení do doby dalšího zabezpečení jiným zachráncem, pro přímý kontakt s krví zde zachránci hrozí nebezpečí přenosu infekce, ale v určitých případech je to jediné opatření k odvrácení přímého ohrožení života postiženého (např. krvácení z přeťaté krkavice) tlakový obvaz - rána se překryje obvazovým materiálem, na něj se položí tlakový polštářek, například nerozvinutý obvazový balíček a ovine se pod tlakem obinadlem, nejlépe elastickým, pokud rána dále krvácí postup je možné opakovat, tento způsob

stavění krvácení považujeme v rámci první pomoci za optimální, pokud povaha poranění umožňuje jeho užití. tlakové body - omezit tepenné krvácení lze stlačením tepny prsty přes neporušený kožní kryt nad místem krvácení v oblasti, kde tepna probíhá v těsné blízkosti kosti, tento způsob vyžaduje určité elementární znalosti z anatomie a proto je pro obecné užití méně vhodný zaškrcení - tepenné krvácení lze nouzově zmenšit či zastavit přiložením škrtidla na končetinu v místě nad ránou směrem k srdci, pozornost je třeba věnovat výběru škrtidla (nesmí se zařezávat do tkáně) 4. PORANĚNÍ PÁTEŘE A MÍCHY Velmi často dochází v rámci laické první pomoci k pochybení u úrazových stavů, kdy z obavy před poškozením míchy u potenciálního poranění páteře neposkytne laik žádnou pomoc do příjezdu záchranné služby a zraněný je nezvratně poškozený např. hypoxií při obstrukci dýchacích cest kořenem jazyka. Je třeba, aby si zachránce uvědomil nadřazenost zachování základních životních funkcí, dýchání a krevního oběhu, před ostatními potenciálními komplikacemi. Při opatřeních k zachování základních životních funkcí je však možné postupovat tak, aby se případné poškození míchy minimalizovalo: se zraněným by mělo manipulovat více osob za vedení jedné z nich * manipulaci omezit jen na nejnutnější úkony potřebné právě jen k zjištění stavu dýchání a krevního oběhu, popřípadě k jejich obnově «pokud s postiženým musíme hýbat, snažíme se vyvarovat pohybů, kdy dochází k prohýbám páteře či torzi kolem podélné osy jdoucí páteří.

VII. ANALÝZA SOUČASNÉ SITUACE V úvodu této práce jsem se zmínil o významu přednemocniční neodkladné péče, o jejích jednotlivých složkách a důležitosti jejich vzájemného provázání. Návaznost těchto složek v zajišťování přednemocniční neodkladné péče charakterizuje již zmíněný záchranný řetěz, který se znázorňuje následujícím schématem: tísňové volání laická první pomoc zásah zdravotnické záchranné služby na místě zajištěný transport do zdravotnického zařízení převzetí do nemocniční neodkladné péče Kvalita přednemocniční péče je tady dána kvalitou a pevností záchranného řetězu. Síla každého řetězu je dána pevností jeho nejslabšího článku. Všichni, kteří se nějakým způsobem profesionálně podílejí na zajišťování přednemocniční neodkladné péče se jednoznačně shodují na tom, že nejslabším článkem záchranného řetězu je laická první pomoc!! Znalosti laiků v poskytování základních opatření nezbytně nutných pro přežití kriticky nemocných jsou v naší společnosti žalostné a tato situace se neblaze promítá do šancí postižených navrátit se do plnohodnotného života, v horším případě končí invaliditou či dokonce smrtí. Velmi často se bohužel setkáváme se stavy, kde není laická první pomoc poskytnuta z neznalosti jednoduchých postupů první pomoci. V souladu s obecným povědomím naší společnosti, kde nezřídka převažuje pouze starost o sebe a lhostejnost k okolí a věcem veřejným, není první pomoc poskytnuta z nezájmu o osud jiných. Není ojedinělým jevem, kdy jedinec překročí v obchodu na zemi ležícího občana a nevzrušeně si vybírá zboží, aniž by si jen nepatrně připustil, že na zemi ležící člověk by mohl být v ohrožení života, vždyť jeho se to bytostně netýká. Maximálně si svou občanskou povinnost splní tím, že zavolá na tísňovou linku o pomoc, ale odmítá se sám aktivně angažovat při pomoci na životě ohroženému člověku, telefonátem ze sebe svou odpovědnost snímá. Často dispečerka na operačním středisku záchranné služby přebírá oznámení o dopravní nehodě a na dotaz, kolik je zraněných a jaká je povaha jejich poranění, se jí dostane odpovědi, že volající dál pokračuje v jízdě či pouze okamžitě zavěsí. Každý z pracovníků záchranné služby, by mohl hovořit o desítkách

přihlížejících, kteří postávají kolem dopravní nehody a místo pomoci zraněnému v bezvědomí mají největší starost o to, za kolík minut přijede sanita záchranné služby a jestli by neměl postižený více šancí, kdyby přijela dříve. Jaké jsou časové souvislosti mezi zástavou krevního oběhu a poškozením zdraví? Nejcitlivější buňkou v lidském těle na nedostatek kyslíku jsou buňky centrálního nervového systému. Zároveň jsou to buňky, které se během života neregenerují, takže jejich poškození je poškozením trvalým, nezvratným. Je prokázáno, že po 5 minutách od zástavy krevního oběhu dochází v buňkách centrálního nervového systému ke změnám, které přinášejí jejich poškození či zánik. Tedy prvních pět minut od zástavy krevního oběhu velmi často limituje kvalitu přežití či další přežití postiženého. Současná koncepce poskytování přednemocniční neodkladné péče dle platné legislativy ukládá výjezdové skupině zdravotnické záchranné služby zahájit poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče do 15 minut od obdržení tísňové výzvy, to znamená v 3 krát delším intervalu než začíná nezvratné poškozování buněk centrálního nervového systému postiženého. Z toho vyplývá, že za současných podmínek má poskytnutí laické první pomoci nezastupitelný podíl na kvalitě přežití postižených salterací základních životních funkcí. Žádný organizační model zdravotnické služby totiž nemůže zajistit dostupnost zdravotnické pomoci v potřebném čase (především u stavů bezprostředně ohrožujících život, kdy rozhoduje několik málo minut). Především od zkvalitnění laické první pomoci íze tedy očekávat výraznější zvýšení naděje na kvalitní přežití postižených, neboí 9 v absolutní většině náhlých poruch zdraví v přednemocniční etapě je prvním svědkem laik, VII. ZHODNOCENÍ ÚROVNĚ LAICKÉ PRVNÍ POMOCI V ČR Čím je možno podpořit názor, že úroveň poskytování laické první pomoci lze v naší společnosti označit za tristní?

K utvrzení nebo vyvrácení vlastního subjektivního názoru podporovaného denní praxí ve výjezdové skupině záchranné služby, jsem použil tyto postupy: dotazník ředitelům záchranných služeb na problematiku poskytování laické první pomoci v okruhu jejich působnosti orientační test z první pomoci frekventantům kurzu všeobecný sanitář» vyhledáním dokumentů hodnotící úroveň laické první pomoci A. DOTAZNÍK ŘEDITELŮM ZÁCHRANNÝCH SLUŽEB Oslovil jsem ředitele několika záchranných služeb a požádal je o odpověď na následující otázky: 1. počet výjezdů jejich střediska záchranné služby v roce 2000 2. kolik z nich bylo možno hodnotit jako akutní ohrožení života 3. u kolika z nich bylo potřeba poskytnutí laické první pomoci 4. v kolika procentech byla laická první pomoc skutečně poskytnuta 5. jaké dovednosti by měli laici ovládat 6. jakým způsobem by mohl být změněn současný stav v poskytování laické první pomoci Na dotazník jsem obdržel odpověď od ředitelů těchto zdravotnických záchranných služeb: Domažlice, Chomutov, Klatovy, Náchod, Písek, Plzeň - jih, Praha, Tachov a Turnov. Využil jsem i data z mateřského pracoviště ÚSZS Plzeň - město. «Celkový počet výjezdů uvedených ZZS za rok 2000 byl... 111209 Jako akutní ohrožení života bylo hodnoceno...10705 Poskytnutí první pomoci z nich vyžadovalo...3780 Odhadovaný počet skutečného poskytnutí první pomoci... 7,7% Jsem si vědom toho, že údaje nejsou vždy naprosto přesné, protože jejich statistické zpracování se v běžné praxi na záchranných službách neprovádí, údaj tedy musel být odhadnut na základě osobních zkušeností. Všichni pracovníci záchranných služeb, kteří odpověděli na dotazník se však vzácně shodli na procentu poskytnutí první pomoci tam, kde jí bylo urgentně třeba. Odhad se pohyboval v rozmezí 5-10% (průměr 7,7%),

což myslím velmi názorně poskytuje obraz úrovně a ochoty poskytnout laickou první pomoc v naší společností. B. RADA VLÁDY PRO BEZPEČNOST SILNIČNÍHO PROVOZU Na zasedání Rady vlády pro bezpečnost silničního provozu byla dne 14. září 2000 projednána Informace o úrovni poskytované laické první pomoci při dopravních nehodách, kterou pro toto zasedám připravil MUDr. Kalík, ředitel ZZS Příbram. Na základě vyhodnoceni získaných údajů byly formulovány tyto závěry: laická první pomoc je postiženým poskytována pouze cca v 5 % (!) případů, kdy je její poskytnutí nutné nebo žádoucí přitom laická první pomoc je poskytována v uvedeném rozsahu v rozhodující míře jen v případech lehčích poranění, která neohrožují základní vitální funkce, a to zpravidla adekvátním způsobem. Jedná se však jen o jednodušší úkony, jako je přiložení sterilního obvazu apod. Takto poskytnutá laická první pomoc však nemá zpravidla zásadní vliv na záchranu těžce poraněných. používání postupů při laické první pomoci, které vedou k odvrácení následků selhání základních životních funkcí, s následným těžkým poškozením zdraví, případně smrtí postiženého, a k obnovení těchto základních životních funkcí se při dopravních nehodách vyskytuje zcela sporadicky. velmi často nejsou provedeny ani ty nejjednodušší úkony pro uvolnění dýchacích cest, jako je vyčištění dutiny ústní nebo zakloň hlavy postiženého, přičemž se jedná o život zachraňující opatření. o málo lépe než laickou veřejnost (amatérští řidiči, spolucestující, náhodní svědci, apod.) lze hodnotit profesionální řidiče Závěry tohoto materiálu se naprosto shodují se závěry, které vyplývají z dotazníku, který jsme rozeslal ředitelům záchranných služeb v loňském roce ( pro úplnost chci poznamenat, že s materiálem Rady BESIP jsem se seznámil až po vyhodnocení dotazníku).

C. ORIENTAČNÍ TEST Z PRVNÍ POMOCI Dalším zdrojem k ověření znalostí laické první pomoci byl test, který jsem zadal frekventantům kurzu Všeobecný sanitář", který pořádá Fakultní nemocnice Plzeň pro potřeby zdravotnických zařízení a sociálních ústavů v Plzeňském kraji. V tomto kurzu vyučuji první pomoc v rozsahu 25 vyučovacích hodin. V první hodině každého ze čtyř kurzů, které proběhly v období podzim roku 2000 a v roce 2001, jsem zadal frekventantům orientační test s následujícími otázkami: 1. Jak poznáte zástavu dechu? 2. Jak poznáte zástavu krevního oběhu 3. Dítě vdechlo bonbon a dusí se. Co uděláte? 4. Vidíte, jak právě vytáhli tonoucího z vody. Tonoucí nejeví známky života. Co uděláte? 5. Z rány na zápěstí vy štrikuje krev. Co uděláte? Odpovědi jsem hodnotil škálou 0-3 body, kdy: 3 body značí správnou odpověď 2 body značí ne zcela přesnou, ale v principu správnou odpověď l bod značí alespoň částečně správnou odpověď O bodů značí žádnou nebo zásadně nesprávnou odpověď Na test odpovědělo celkem 138 respondentů, průměrná známka ze všech odpovědí byla 1,14 bodu, což je na rozhraní mezi alespoň částečně správnou odpovědí a odpovědí nesprávnou. Na otázky číslo l a 2 byla průměrná odpověď 0,87 a 0,83, což značí odpověď nesprávnou. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázky zaměřené na rozpoznání stavu základních životních funkcí, poskytuje nám to vysvětlení nízké úrovně laické první pomoci u nás. Je velmi těžké chtít po laicích poskytovat první pomoc, když ani neumí poznat stav, kdy je toho zapotřebí. Tento test samozřejmě nepostihuje reprezentativní vzorek populace, jednalo se o osoby ve věku 18-50 let, s dosaženým základním a středoškolským vzděláním, které již pracovaly ve zdravotnických zařízeních jako sanitáři nebo se na tuto práci

rekvalifikovaly v péči Úřadu práce. Přes výše zmíněné nedostatky se domnívám, že tento test určitou vypovídací schopnost o úrovni znalostí laické první pomoci má. VIII. SKUPINY OBYVATELSTVA, KTERÉ MOHOU POSKYTOVAT LAICKOU PRVNÍ POMOC Osoby, které se podílejí na poskytování laické první pomoci můžeme rozdělit do následujících skupin: všichni svědci náhlé poruchy zdraví či úrazu ( příbuzní postiženého, náhodní svědci, mohou to být i zdravotničtí pracovníci mimo výkon svého povolání ), kontakt s postiženým víceméně náhodný příslušníci hasičského záchranného sboru ( profesionální hasiči ) - při výkonu svého povolání se dostávají poměrně často přicházejí do kontaktu s osobami postiženými náhlou poruchou zdraví, velmi častá součinnost se zdravotnickou záchrannou službou v rámci Integrovaného záchranného systému příslušníci Policie České republiky - přicházejí do kontaktu poměrně často při výkonu svého povolání s osobami postiženými náhlou poruchou zdraví, často musí sami rozhodovat zda přivolat záchrannou službu a eventuelně poskytnout první pomoc do jejího příjezdu příslušníci Městské policie - při výkonu svého povolání se dostávají do kontaktu s osobami s náhlou poruchou zdraví obdobně jako příslušníci Policie ČR Horská služba - při záchraně osob v horském terénu členové dobrovolných organizací - např. Český červený kříž, Řád maltézských rytířů - účastní se na zabezpečení různých akcí s větší koncentrací lidí ( sportovní a kulturní akce)

zaměstnanci pracující v místech velkého shromažďování lidí - bezpečnostní služby a zaměstnanci pracující na letištích, velkých sportovištích, v bankách, kulturních zařízeních. Jaká je úroveň znalosti laické první pomoci v jednotlivých skupinách poskytovatelů této pomoci? příslušníci hasičských záchranných sborů - jako celek jsou jednoznačně na špičce v úrovni poskytování laické první pomoci, znalosti získávají již v základním kurzu, k periodickému přeškolování dochází pravidelně každý rok v rámci výcviku jednotek, navíc hasiči, kteří jsou zařazováni do posádek RZÁ ( rychlých zásahových automobilů, posádka, která jako první vyjíždí k technické pomoci ), absolvují ještě speciální kurz, kde je problematice první pomoci věnován širší prostor; pokud hasiči jsou na místě příhody první, laickou první pomoc poskytují, zpravidla velmi dobře; vybavení zásahových vozů pro poskytování této pomoci je dostatečné příslušníci Policie ČR - přicházejí poměrně často do konfrontace s osobami postiženými náhlou poruchou zdraví, bohužel jejich přístup je v úplném kontrastu s hasiči, hodnocení úrovně jejich znalostí první pomoci je téměř nemožné, protože jsem je nikdy neviděl první pomoc poskytovat, ani v případech, kdy byli na místě příhody dříve než záchranná služba a poskytnutí pomoci bylo naléhavě třeba, vždy bez jakékoliv snahy o pomoc vyčkali příjezdu lékařské pomoci, podle mých zjištění nejsou příslušníci běžné pořádkové služby a dopravní policie ani průběžně přeškolováni v poskytování první pomoci; v zásahových vozidlech chybí jakékoliv vybavení k poskytnutí první pomoci nad rámec povinného obsahu autolékárničky. příslušníci městské policie - současný stav je věrnou kopií stavu u Policie ČR, příslušníci městské policie absolvují školení první pomocí při nástupu v rámci základního školení, v praxi to příliš znát není, protože obdobně jako jejich republikoví kolegové první pomoc poskytují pouze přivoláním záchranné služby a nečinným vyčkáváním jejího příjezdu horská služba - je školena v poskytování první pomoci, kterou poskytuje na velmi dobré úrovni, její působení je však omezeno pouze na úzké území, byť se zvýšeným rizikem vzniku náhlých poruch zdraví členové dobrovolných organizací - zejména Českého Červeného kříže - jsou přeškolováni v poskytování první pomoci, při razných akcích první pomoc více či

méně úspěšně poskytují, ale otázkou je odborná úroveň znalostí, podle materiálu Jednotná výuka první pomoci a její zajištění ČČK" zpracovaného Mgr, Josefem Švejnohou, vedoucím úseku odborných činností Úřadu ČČK Praha je propracovaný systém sedmi norem znalostí první pomoci počínaje Mladým zdravotníkem I stupně a Zdravotnickým instruktorem ČČK konče. Problém však je, že výuka je realizována podle tzv. jednotné doktríny, jejíž novelizace se teprve dokončuje a poté bude zadána k širší mezirezortní a mezioborové oponentuře, takže kdy bude výuka alespoň členů ČČK probíhat podle nových standardů resuscitace a poskytování první pomoci je zatím nejasné. zaměstnanci pracující v místech velkého shromažďování lidí - zaměstnavateli není znalost poskytování první pomoci vyžadována a zaměstnanci není ani v případě nutnosti ani poskytována, jediným postupem poskytnutí pomoci je povolání záchranné služby ostatní veřejnost - rodinní příslušníci postižených, náhodní svědci příhody, spoluzaměstnanci - ochota poskytnou první pomoc a její úroveň je velmi nízká, důvodem bývá většinou neznalost první pomoci, dále lhostejnost k osudu druhých, snaha poskytnout pomoc bývá větší u rodinných příslušníků postiženého, většinou ale není efektivní pro zásadní neznalost, jakým způsobem se první pomoc provádí. IX. ANALÝZA DŮVODŮ NÍZKÉ ÚROVNĚ LAICKÉ PRVNÍ POMOCI Na nízké úrovni znalostí poskytování laické první pomoci se podílí celá řada důvodů, pokusím se pojmenovat alespoň ty nejzásadnější z nich: výuka první pomoci není zařazena jako součást výuky na základních, středních ani vysokých školách, s výjimkou škol se zdravotnickým zaměřením ( ale i na lékařských fakultách se výuce urgentní medicíny začala věnovat pozornost až po roce 1989)

Ministerstvo zdravotnictví nejeví zájem o zlepšení úrovně poskytování laické první pomoci - chybí koncepce, metodika výuky první pomoci veřejné sdělovací prostředky se v současné době nevěnují popularizaci problematiky poskytování první pomoci, pokud ano, tak jen velmi povrchně a v neatraktivní podobě a časech chybí soustavné přeškolování v poskytování první pomoci příslušníků Policie ČR a městské policie činnost Českého červeného kříže se soustředí zejména na humanitární a sociální činnost, ČČK má propracován systém školení svých příslušníků v problematice první pomoci, ale chybí zpracování jednotných zásad poskytování první pomoci dle posledních standardů, širší působení na veřejnost v oblasti výuky první pomoci je zanedbatelné řada uchazečů o řidičský průkaz neabsolvuje vůbec žádnou zdravotnickou přípravu, což se velmi negativně projevuje v neschopnosti účastníků poskytovat první pomoc při dopravních nehodách poskytnutí první pomocí není u nás standardem občanské povinnosti ( narozdíl např. od sousedního Bavorska ) nízké společenské povědomí o důležitosti poskytování laické první pomoci odpovídá obecnému podceňování aktivní péče o vlastní zdraví v naší společnosti nezájem ze strany státu o podpora zvyšování úrovně laické první pomoci obecně - není podpora ani metodická ani finanční X. NÁVRH OPATŘENÍ KE ZLEPŠENÍ ÚROVNĚ POSKYTOVÁNÍ LAICKÉ PRVNÍ POMOCI Je třeba zcela bezpodmínečně zvýšit prestiž poskytování první pomocí ve společnosti. Je zapotřebí docílit stavu, kdy poskytnout první pomoc je ctí ne povinností! Tato teze zní spíše jako propagandistické heslo, ale pokud by se jej podařilo vštípit do

povědomí obyvatel, došlo by zcela určitě ke změně současného tristního stavu laické první pomoci. Domnívám se, že zlepšení současného stavu by mohlo nastat realizací následujících opatření: l. Podpora státu, vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR Pro zásadní změny je potřeba zvýšit angažovanost státu v problematice zlepšení úrovně laické první pomoci. Je třeba přejít od pouhého konstatování stavu ( viz materiál Informace o úrovni poskytování laické první pomoci pří dopravních nehodách" Rady vlády pro bezpečnost silničního provozu ) ke konkrétním činům: základem je vytvořit koncepci výuky, podpory a propagace laické první pomocí zavést výuku první pomoci jako součást povinné výuky ve školách vypracovat jednotné zásady výuky první pomoci, které by odrážely současné poznatky zajistit finanční podporu programů a činností, které jsou zaměřeny na výuku první pomoci vytvořit legislativní podmínky pro výuku a propagaci první pomoci 2. Výuka první pomoci ve školách Jednoznačně nejvýznamnějším krokem vedoucím ke zvýšení úrovně laické první pomoci je zařazení výuky první pomoci do osnov všech stupňů škol. Pro jednotlivé věkové skupiny by teoretická i praktická příprava probíhala přijatelnou formou, na výuce by se podíleli vyučující proškolení v problematice poskytování první pomoci ( např. instruktoři ČČK, učitelé, kteří sami prošli přípravou k výuce první pomoci). Odborná úroveň výukových programů by měla být garantována Ministerstvem zdravotnictví ČR a odbornou Společností urgentní medicíny a medicíny katastrof. Problémové okruhy pro žáky základních škol a studenty středních škol uvádím v příloze č. 1. 3. Český červený kříž Do zvýšení úrovně laické první pomoci je třeba zapojit Český červený kříž daleko větší měrou, než je tomu v současné době.

změnit soustředění výuky první pomoci v ČČK jen na vlastní členy, výuku zaměřit více na laickou veřejnost instruktory z řad ČČK široce zapojit do výuky první pomoci ve školách a autoškolách zavést do výuky nové standardy první pomoci a doporučení pro neodkladnou resuscitaci, pravidelně je novelizovat v souvislosti s novými poznatky, odbornou úroveň zaručit ve spolupráci s odbornou Společností pro urgentní medicínu a medicínu katastrof zřídit učebny pro výuku první pomoci v jednotlivých správních jednotkách ( zřejmě na území pověřených obcí, které nahradí současné okresy) připravit výukový materiál - videokazety, výukové příručky 4. Policie České republiky a městská policie Je nutné urychleně změnit současný stav, kdy první pomoc příslušníky policie není poskytována vůbec. zavést výuku první pomoci do pravidelného přeškolování příslušníků policie každoročně provádět přezkoušení znalostí první pomoci 5. Hasičský záchranný sbor znalosti a poskytování první pomoci jsou na dobré úrovni lze doporučit úzkou spolupráci HZS okresu s okresním ( územním ) střediskem ZZS -školení hasičů v rámci zdravotní přípravy lékaři ZZS zvážit zavedení stáží příslušníků HZS v posádkách rychlé lékařské pomoci ZZS, ze zkušenosti ÚSZS Plzeň, kde tyto stáže již několik let probíhají, lze vyvodit, že zkušenosti a osobní kontakty takto získané jsou velmi užitečné při součinnosti při zásazích v rámci Integrovaného záchranného systému 6. Média je naprosto nutné zapojit média do osvěty a výuky první pomoci (toto v současné době zcela chybí) zainteresovat média v propagaci a výuce první pomoci (veřejnoprávní legislativně, komerční např. daňovými úlevami)

tvorba programů s tématikou první pomoci by měla být odborně podpořena Společností urgentní medicíny a medicíny katastrof účinnost dosáhnout vysíláním programů ve vhodném vysílacím čase 7. Řidiči rozšířit výuku první pomoci v autoškolách, kde ji budou zajišťovat pouze proškolení lektoři ( nejlépe z řad ČČK) zajistit, aby autoškoly byly povinně vybaveny příslušnými pomůckami a audiovizuálními materiály znalosti ověřit zkouškou jak teoretickou tak praktickou, tato zkouška by byla podmínkou k získám řidičského oprávnění zavést pravidelné školení řidičů - profesionálů se závěrečným přezkoušením ( např. 1x ročně) 8. Zaměstnanci zavést školení v poskytování první pomoci jako povinnou součást školení zaměstnanců -např. v rámci školení BOZ zavést zvládnutí poskytnutí první pomoci jako podmínku přijetí do zaměstnání: policie, hasiči - viz výše zaměstnanci v objektech se zvýšenou koncentrací lidí - zejména letiště, nádraží, koncertní haly, sportovní stadiony, banky, velké úřady, veřejná doprava bezpečnostní služby, ochranka 9. Přezkoušení znalostí z první pomoci jako součást jiných osvědčení zavést přezkoušení první pomocí jako součást jiných zkoušek - např. při žádosti o zbrojní pas

XI. ZÁVĚR Laická první pomoc je důležitým článkem záchranného řetězu, zároveň však je jednoznačně článkem nejslabším. Nízká úroveň poskytování laické první pomoci negativně ovlivňuje kvalitu přežití či přežití samotné osob postižených náhlou poruchou zdraví. Tyto závěry vyplývají nejen z mých zkušeností z práce ve výjezdových skupinách zdravotnické záchranné služby, ale jsou potvrzeny i výsledkem provedené analýzy úrovně současného stavu poskytování laické první pomoci a srovnáním s dostupným materiálem, který se touto problematikou zabývá. Východiskem z této neradostné situace je především zavedení výuky první pomoci do učiva základních a středních škol, výrazné zkvalitnění výuky první pomoci v autoškolách. V návrzích opatření jsem se snažil uplatnit zkušenosti nabyté víceletou pedagogickou praxí -vyučuji předmět Záchranářství a medicína katastrof na vyšší zdravotnické škole, jsem lektorem první pomoci v kurzech řidič rychlé lékařské pomoci, řidič dopravy raněných a nemocných, všeobecný sanitář, zdravotní přípravy HZS, atd.. V návrzích opatření jsem se pokusil syntetizovat návrhy z dotazníku ředitelům záchranných služeb, ze kterého zejména vyplývá nutnost aktivního přístupu státu a Ministerstva zdravotnictví ČR k problematice laické první pomoci.

XII. LITERATURA 1. ERTLOVÁ K, MUCHA J. a kol.: Přednemocniční neodkladná péče, EDPVZ Brno, 2000 2. DRÁBKOVÁ J.: Akutní stavy v první linii, Grada, Praha 1997 3. Guideliness 2000 for Cardiopulmonary Resuscitation and Energency Care - International Consensus on Science, Supplement to Circulation, vol 102, August 22,2000 4. JAMA, říjen 1993, ročník l, číslo 10 5. Informace o úrovni poskytované laické první pomoci při dopravních nehodách, Rada vlády pro bezpečnost silničního provozu, 14. 9. 2000

Příloha č. l XIII. PŘÍLOHOVÁ ČÁST Problémové okruhy pro žáky základních škol a studenty středních škol při vvuce první pomoci Základní problémové okruhy Příznaky a ověření zástavy dechu, nejčastější příčiny Základy péče o postiženého se zástavou dechu Příznaky a ověření zástavy krevního oběhu, nejčastější příčiny Základy péče o postiženého se zástavou dechu Poskytování základní neodkladné resuscitace Možnosti a využití záchranné služby Způsoby a možnosti přivolání odborné pomoci Problémové okruhy pro žáky L stupně základních škol 1. Význam první pomoci: způsob přivolání odborné pomoci svépomoc laická první pomoc 2. Obvazová technika: rozdělení obvazových materiálů obvazy krycí obvazy tlakové obvazy znehybňující improvizované obvazy 3. Základní polohy nemocného při první pomoci stabilizovaná poloha protišoková poloha úlevová poloha 4. Význam obnovení základních životních funkcí orientace v základních životních funkcích

hodnocení základních životních funkcí metodika a nácvik základní neodkladné resuscitace další životzachraňující opatření Problémové okruhy pro žáky II. stupně základních škol 1. Význam první pomoci : svépomoc laická první pomoc zdravotnická první pomoc, způsob jejího přivolání 2. Obvazová technika: rozdíly obvazových materiálů obvazy krycí obvazy kompresívní obvazy znehybňující - použití dlah improvizované obvazy 3. Základní polohy nemocného při první pomoci: stabilizovaná protišoková autotransfuzní úlevová 4. Obnova základních životních funkcí: orientace v základních životních funkcích hodnocení základních životních funkcí nácvik základní neodkladné resuscitace nácvik dalších životzachraňujících dovedností 5. Základní první pomoc u vybraných stavů: poranění páteře a míchy zlomeniny poranění kloubů tepelná poranění epilepsie krvácení bezvědomí mdloba

Problémové okruhy pro studenty středních škol 1. Význam první pomoci: svépomoc laická první pomoc zdravotnická pomoc, způsob jejího přivolání 2. Obvazová technika: rozdíly obvazových materiálů obvazy krycí obvazy kompresívní obvazy znehybňující - použití dlah improvizované obvazy 3. Základní polohy nemocného při první pomoci: stabilizovaná protišoková autotransfúzní úlevová 4. Obnova základních životních funkcí: orientace v základních životních funkcích hodnocení základních životních funkcí nácvik základní neodkladné resuscitace nácvik dalších životzachraňujících dovedností 5. Základy první pomoci u vybraných stavů: poranění páteře zlomeniny cizí těleso v dýchacích cestách, v ráně poranění kloubů tepelná poranění epilepsie krvácení bezvědomí mdloba

cizí těleso v dýchacích cestách, v ráně úraz elektrickým proudem otravy šokové stavy poranění hlavy, hrudníku a břicha bolest na hrudi 6. Správný postup činností při dopravní nehodě 7. Základní znalosti o integrovaném záchranném systému 8. Organizace zdravotnické záchranné služby v ČR, problematiky její činnosti 9. Základní psychologické aspekty v přístupu k nemocnému

Příloha č. 2 Grafy znázorňující vztah mezi počtem výjezdů střediska záchranné služby za rok 2000, počtem osob akutně ohrožených na životě, počtem osob akutně vyžadujících poskytnutí laické první pomoci a počtem osob, kterým se laická první pomoc dostala. Legenda: 1 počet výjezdů střediska ZZS za rok 2000 2 počet osob akutně ohrožených na životě 3 počet osob, které vyžadují neodkladné poskytnutí laické první pomoci 4 počet osob, kterým se laické první pomoci dostalo

Graf č. 2 Záchranná služba hlavního města Prahy Graf č. 3 Ostatní střediska záchranné služby

Příloha Č. 3 Grafy znázorňují procentuální zastoupení odpovědí na jednotlivé otázky v orientačním testu z první pomoci v kurzu všeobecný saň i ta ř Legenda: 1 odpověď správná (3 body) 2 odpověď ne zcela přesná, ale v principu správná (2 body) 3 odpověď alespoň částečně správná (l bod ) 4 odpověď zásadně nesprávná nebo žádná (0 bodů) Graf č. l Otázka: Jak poznáte zástavu dechu? Graf č. 2 Otázka: Jak poznáte zástavu krevního

Graf č. 3 Otázka: Dítě vdechlo bonbon a dusí se. Co uděláte? Graf č. 4 Otázka: Vidíte jak vytáhli tonoucího z vody, tonoucí nejeví známky života. Co uděláte?

Graf č. 5 Otázka: Z rány na zápěstí stříká krev. Co uděláte?